Co je doma, to Ti spočítám! II.

lyrica  Vydáno: 13.10.11

V první části mého deníčku jsem vás trošku uvedla do situace, ve které jsem se před pár lety ocitla, chtěla bych pokračovat tam, kde jsem začala.

Teď jsem konečně šťastná :-)

A jak tam tak sedím, přijde jeho mamka a povídá mi: „Nebreč, jeho táta byl taky takovej“. Teď se musím smát, vážně, to byla jako omluva, abyste pochopily správně.

To je úryvek z posledního odstavce mého deníčku, tedy jeho první části. Zoufalá, nešťastná a přesto všechno pořád zamilovaná jsem se nechala utěšovat tím, že jsou to geny, no jak jsem si jen mohla myslet, že ho někdy „předělám“.

Ale chvíli to tak vypadalo. Začalo to tím, že přišel dopis od VZP, kde bylo napsáno, že je Jirka (minule už jse se stejně prokecla, takže u toho zůstanu) dlužníkem na zdravotním pojištění. No dřív nebo později by to přišlo tak i tak, když nebyl hlášen na pracáku a ani nepracoval na smlouvu, jen to jeho slavné melouchaření. Stálo tam, že částka je kolem 19 000,– + 11 000,– penále. Na člověka bez práce docela slušná pecka, ne? Když mi to ukázal, myslela jsem, že se zblázním, stokrát dokola mu vyčetla, že mu to o tom pracáku říkám měsíc co měsíc… co jako budeme dělat, navíc když ani nemá tu občanku a tak.

Takže nakonec to dopadlo tak, že se konečně rozhodl zařídit si občanský průkaz, cca po třech letech, co ho ztratil, prošli jsme inzeráty, našli mu práci ve skladu a jeho mámu poprosili, zda by si nevzala půjčku, abychom to mohli zaplatit a peníze, že jí budeme splácet. Penále nám po sepsání prominutí odpustili, takže to bylo nakonec jen necelých 20 tisíc.

Tak byl asi čtvrt roku klid, do práce chodil, já jsem dodělala školu, nastoupila jako manažerka do jedné restaurace, najednou jsme měli peníze a mně začalo vadit, že bydlíme u jeho mámy. Ono to totiž u nich bylo trošku zvláštní. V bytě 2+1 bydlela jeho mamka s přítelem, starší bratr, já a on, k tomu 4 psi, jedna kočka, králík a papoušek. O úklidu nemluvím, byla jsem ráda, když jsem za sebou zavřela dveře do našeho pokoje, zbytek opravdu nemělo cenu tam uklízet, protože to tam asi do té doby nikdo moc nedělal a jak se říká „starého psa novým kouskům nenaučíš“. No řekněte, kdo z Vás by v tomhle chtěl žít. Takže jsem začala přemýšlet o společném bydlení, někde v pronájmu, v centru, abychom to měli kousek do práce a podobně. Nakonec mi kamarádka nabídla, že pouští byt 1+1, přímo v centru a měsíční nájem byl necelých 7 000,– se vším všudy. Vzali jsme ho, já šťastná, jak si budu konečně sama hospodařit, uklízet a tak. Kdybych věděla, co si plánoval v hlavě on, tak bych do toho nikdy nešla.

Začalo to maličkostmi, jako byli třeba společné peníze. On nosil domů kolem 25 a já těch 20 měla taky, zaplatili jsme nájem, půjčku jeho mámě, paušály a podobně a co zbylo, to jsme dali do hrníčku. Z toho se bralo, jak na jídlo, tak na výlety, večeře. Fungovalo to v pohodě do té doby, kdy jsem se jednou chystala na nákup, věděla jsem, že v tom hrnečku bylo šest tisíc, tak že si vezmu tisícovku a vyrazím. No ale koukám, v hrnečku zbyli jen tři tisícovky, udělalo se mi černo před očima, šla jsem zkontrolovat svoji peněženku, jestli jsem si je nedala tam, že to jinak není možné… no prašule nikde, tak mu volám, jestli by mi řekl, na co ty peníze potřeboval, že jsem s tím nepočítala. On mi do telefonu řekl, „ať držim hubu, že nosí víc jak já, tak si taky bude brát víc na útratu“ a telefon mi položil. Byla jsem v šoku, protože od té scény u nich doma se mnou takhle nemluvil, všechno klapalo tak, jak jsem si myslela. Ale opak byl pravdou.

Po šesté hodině přišel domů z práce, já jsem na něj čekala v kuchyni s tím, že mi to snad nějak vysvětlí, takže jak otevřel dveře, tak jsem na něj nastoupila, co to jako mělo znamenat, ten telefon a jak si to představuje s těmi penězi. Chvíli na mě koukal, pak odešel do pokoje, hodil mi polštář a deku, zavřel dveře a zamkl. Beze slova, prostě ať si lehnu v kuchyni na zem, nebo jak chci. Začala jsem klepat na ty dveře, jestli tohle jako myslí vážně. Neodpovídal, nic. Pak jen otevřel, zkopal mě, zase zavřel a tím to pro něj zhaslo. Tu noc jsem opravdu spala v kuchyni na podlaze, zhrzená, ubrečená a myslím, že jsem nikdy předtím necítila takové zoufalství a bezmoc. Druhý den jsem šla do práce. Neviděli jsme se, odcházela jsem v deset dopoledne a vracela se ve dvě ráno, to už spal. Ale den třetí, kdy jsem měla volno, na mě čekala omluva, sliby, jak a co nebude jinak, nemusím to ani popisovat, známe to všichni buď ze života, ty šťastnější jen z filmů. UVĚŘILA JSEM!

No a od té doby se podobné scény opakovaly pravidelně, netušila jsem, co za tím vším je, ještě jsem si jako ten blbec myslela, že něco dělám špatně, tak jsem znásobila svoji snahu, uklízela, prala a vařila jako o život, o víkendech, kdy zval svoje kamarády, aby se pobavili, jsem jim připravovala občerstvení, drinky (když to píšu, normálně se za sebe stydím, taková naivita, panebože). Pochopitelně to nepomáhalo, bylo to ještě horší, takže moje útočiště byla koupelna, kam jsem před ním utekla a zamykala se, když kopal do dveří, ať mu okamžitě otevřu a podobně. Neotevřela a volávala jsem mamce, které jsem hodiny a hodiny brečela do telefonu, že už to nevydržím, byla jsem na dně, v práci jsem zmatkovala, maskovala modřiny, vymlouvala jsem se na různé pády, ty už si asi museli myslet, že jsem totální tele. Ale nejspíš jsem tomu všemu věřila jen já, jak jsem to pořád tvrdila. Moje mamka mi opakovala, ať se sbalím a odejdu, dokud je čas, že mi je teprve 19 a nemusím tohle snášet, že si najdu někoho jiného… Jedním uchem dovnitř, druhým ven. Přišla další zklamání, další facky, kopance a potom sliby, jak se změní.

Jeho kamarádi se za mnou stavovali, když byl v práci a zkoušeli na mě, jestli bych ho neopustila a nebyla radši s tím anebo tím, řeknu vám, že vlastně doteď nevím, jestli to bylo na jeho popud, aby měl další možnost mě seřezat, nebo jestli mě sami litovali. Pochopitelně se naše hádky neobešly bez křiku a to tak, že na nás dokonce několikrát volal soused od naproti policii, to byl klid raz dva, sousedé v baráku na nás koukali, jako na dva exoty, když jsme šli spolu po chodbě a usmívali se, jako kdyby se nic nedělo… jen on si říkal: „počkej doma.“

Nakonec to muselo zajít až tak daleko, že mě seřezal tak, že mi tekla krev z nosu, měla jsem modřiny po celém těle, sotva chodila. Víte proč? Neumyla jsem hrnec od polévky. Ten den dokonce odešel a nechal mě tam samotnou. Jak jsem tam seděla, zoufalá, tak jsem zavolala svému kamarádovi, v podstatě mé platonické lásce, mám ho doteď ráda, hehe, když si vzpomenu, že mě rok po tomhle všem požádal o ruku. Ale o tom zase jindy. Když jsem mu to všechno řekla, tak na mě začal řvát, ať si okamžitě sbalim věci tak na týden a jedu taxíkem k mamce, že tohle prostě opravdu není normální a že by mohlo být ještě hůř. V tu chvíli mi asi konečně došlo, že tohle nemůžu dál vydržet a šla jsem jako robot, opravdu zabalila tu tašku, zavolala ten taxík (chudák řidič, musel si myslet, že veze nějakou smažku, nebo tak, já byla celá rozcuchaná, krvavá a rozmazaná) a odjela k mamce. Nevím, jestli jsem v tu chvíli byla šťastnější já nebo máma, že mi to konečně došlo. Že se konečně něco zlomilo a ja DOKÁZALA ODEJÍT! Celkem jsme v tom bytě bydleli 3/4 roku, 3/4 roku psychické a fyzické tyranie, která byla na každodenním pořádku, 3/4 roku nadávek, urážení a ponižování. Divím se, že jsem to vydržela tak dlouho. Z toho všeho jsem vyšla jako troska, co neměla sebevědomí, ale když jsem si to všechno uvědomila, zakončila jsem to tím, že jsem si odvezla věci, nábytek a podobně. Pak jsem byla asi nejvíc hrdá troska pod sluncem, že jsem tohle dokázala!

V dalších třech měsících jsem probrečela skoro každou noc, moc jsem ho milovala a nenáviděla současně, jeden den převládal pocit nenávisti, další den bych se snad k němu vrátila, kdyby mě poprosil. Ale začala jsem se znovu stýkat s přáteli, které jsem kvůli němu úplně poztrácela. Chodili jsme na pivko a tak, sem tam jsem potkala některého z jeho kamarádů, kteří mi až příliš ochotně vyprávěli, co a jak dělal, když jsem s ním ještě byla a chodila do práce. Například, že si domů vodil, a to se podržte, svoji sestřenici, se kterou spal. No prostě byl to jeden hnus za druhým.

Láska se vytratila. Nenávist už za ta léta taky, jedna věc ale zůstává a to lítost, lituji úplně každou slečnu, která si s ním cokoliv začne, tenhle člověk se nezmění. Snad to některé z vás pomohlo alespoň trošku otevřít oči, opravdu si tohle nemusíme nechat líbit, nemusíme to snášet! Holky, prostě buďme hrdé, sebevědomé a neukazujme jim svoje slabá a citlivá místa! Nikdy už bych nic podobného nechtěla zažít, nechci o tom každý den číst v novinách, vidět případy končící smrtí/sebevraždou ve zprávách, udělala bych cokoliv, abych pomohla, ale bohužel vím sama, že si na to každá musíme přijít sama, že na rady většina nereaguje kladně a víc se uzavírá do sebe.

DRŽTE SE!

Sebe nelituji, spíš si doteď vyčítám, že jsem mohla být tak slabá a nedokázala jsem se sebrat dřív.

Jinak příběh nekončí úplně… nechávám si svoje tři tečky a dopíši vám určitě zbytek. O setkání s tyranem po letech a o tom, jak jsem teď nejšťastnější těhulka, co má po svém boku chlapa, co ji miluje a v bříšku si nosí chlapečka, na kterého se oba dva moc těšíme! Snad to stihnu uzavřít dřív, než porodím.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Vertiline
Závislačka 4243 příspěvků 13.10.11 08:50

Je mi strašně moc líto, co jsi musela prožít, bohužel, takových případů je strašně moc…
Hlavně, že jsi teď šťastná, a raduješ se z prcka, co nosíš v bříšku. Ať se ti dál daří a všechno špatné se ti vyhne obloukem! :kytka:
Mimochodem…Píšeš jako profík!

 
Petula33
Ukecaná baba ;) 1245 příspěvků 13.10.11 09:18

Asi nejtěžší je se přinutit odejít, ale zvládla jsi to.
Přeji Ti, aby už bylo všechno ok.

PS: Už se těším na pokračování.

 
kikinka7550
Echt Kelišová 8268 příspěvků 13.10.11 09:22

jsi frajerka, že jsi tohle dokázala, jak jsi psala moc holek to nedokáže a pak to dopadá špatně. jinak už se moc těším na pokračování :-D

 
Anonymní  13.10.11 09:51

Jako bych to psala já…taky se mi podařilo nakonec odejít, taky po roce společného bydlení… Akorát já skoro celou dobu táhla vše sama a on mě jen okrádal. Taky mě psych. týral, vyhrožoval, zamykal, rozbil mi dva telefony, když jsem chtěla volat mamce přesně jako ty…a já věřila pak jeho slibům a dělala pro něho první poslední…Holky co to nezažily řeknou…nechápu, tohle já bych netrpěla a nikdy by se mi to nestalo…ale myslím, že se to může stát uplně každé, ste v tom tak rychle, ani nevíte jak…

Už s ním naštěstí taky nemám nic společného, akorát mě zůstal jeden dluh, ale ten naštěstí můžu splácet bez větších potíží, ale i tak je to hrozné. Je to ponaučení do konce života. A do teď nejsem uplně v pořádku, skončilo to teprve před sedmi měsíci… A doufám, že taky potkám toho pravého, kterej si mě bude važit…
Tobě moc přeji ať se Ti všechny problémy vyhýbají obloukem a jste šťastná rodinka :hug: :hug:

 
Medova
Echt Kelišová 8023 příspěvků 13.10.11 10:01

Co na to říct… :hug: :hug: :hug:

Těším se na pokračování :palec:

 
kakacko
Povídálka 45 příspěvků 13.10.11 12:00

Četla jsem tvoji první část a ráda si přečtu pokračování. Zažila sis svoje a jak už tady bylo komentováno „píšeš jako profík“ mohla by jsi klidně napsat knížku o tom co jsi prožila, možná by to pomohlo těm, které jsou teď v situaci jako jsi byla ty a dopomohlo by jim to k tomu se sebrat a odejít :potlesk:

Přeji pohodový zbytek těhu a bezproblémový porod. :-) Kdy že to máš termín??? :srdce:

 
lyrica
Hvězda diskuse 41861 příspěvků 13.10.11 12:04

Všem moc, moc děkuju :hug: :hug: :hug:

kakacko termín mám 16.11. :wink: :wink:

 
xxxsssyyy  13.10.11 12:50

:potlesk: už som sa bála, že to snáď ani neskončí happy endom :) ale píšeš ináč veľmi pútavo…

 
Petttruše
Echt Kelišová 9980 příspěvků 13.10.11 12:56

Kloubouk dolů, žes dokázala odejít a je mi líto, cos musela prožít…
ted se ale raduj z miminka a přeji mnoho štěstí.
PS: máš stejný termín jako já před rokem 16.11. :wink: Malé se ale nakonec chtělo o týden dřív :-)

 
lyrica
Hvězda diskuse 41861 příspěvků 13.10.11 13:01

Jsem ráda, že se vám deníček líbí, ale nejsem ráda, že se vás najde tolik, co si musely projít tou samou cestou :hug: Ale holky, o to jsme silnější teď :pankac:

petra jéé, to bych klíďo brala taky, kdyby se mu chtělo ven dřív :dance:

 
atominnka
Generální žvanilka 20913 příspěvků 13.10.11 13:09

Ahoj, máš to strašně hezky napsané. Obdivuju tě, že jsi dokázala takhle odejít. Sama s tímto zkušenosti nemám, ale i tak je mi jasné, že to muselo být těžké…
Gratuluji k těhotenství a přeji, ať v pohodě zvládneš porod a maličký ať vám dělá jen radost:-) :huban:
Koukala jsem na tvůj termín porodu - já ho měla podobný,19.11. ale loni:-)

 
jan1610
Zasloužilá kecalka 724 příspěvků 13.10.11 13:26

krásně napsaný !!!!!Jen nechápu co dělala jeho matka !!!!Už dnes a to je klkům 5 a 2 je učím že holka se nebije !!!!!I kdyby to byla sebe větší kača!!!Že opravdovej chlap radši odejde než by uhodil!!!!

 
jan1610
Zasloužilá kecalka 724 příspěvků 13.10.11 13:27

a těším se na pokračování!!!!! :hug:

 
lyrica
Hvězda diskuse 41861 příspěvků 13.10.11 13:31

Jeho matka je prostě v tomhle opradvu zvláštní, ona je ani moc nevychovávala, mě to teda tak přišlo..Když třeba uvedu příklad, jeho starší bratr, děsněj rozumbrada, vysokoškolák a typ co ti dává najevo ,,nesahášmiani­pokotníky,, se jen válí doma, v pokoji, kde si NIKDY, za celou dobu co jsem tam byla nevyvětral, všude bordel..a ona mu servíruje obídky..on jí neříká ,,mami,,.Volá na ní křestním jménem, ať mu donese šťávu a tak, mazec, co? A ona běhá, jak si pískne..

 
lyrica
Hvězda diskuse 41861 příspěvků 13.10.11 13:32

atominka taky děkuju :kytka:

 
darla
Kelišová 5035 příspěvků 13.10.11 13:37

krasne napsane :palec: :palec:

 
roomci
Extra třída :D 13674 příspěvků 13.10.11 18:57

Četla jsem tvoji první část deníčku a ráda si přečtu i zakončení.
Jsi moc silná osůbka, když si tohle všechno dokázala překonat a být zase šťastná! Ať už tě láska a štěstí nikdy neopouští.

 
didafifa
Kelišová 6429 příspěvků 13.10.11 21:43
lyrico

ach joo a ted zase cekat na dalsi denicek ,,,,,,, uz se na nej moc tesim a jsem rada ze jsi nasla v sobe tu silu a odesla od toho ......radsi tecky

 
martext
Ukecaná baba ;) 2182 příspěvků 14.10.11 01:58

tak to je hnus, cim sis musela projit, nekteri chlapi jsou fakt magori a meli by je zavrit do ustavu, co si vlastne o nas zenach mysli??? :poblion: :poblion:
Hlavni je, ze si nasla tu silu a odvahu od takoveho magora odejit. Ted uz budes jen stastna :potlesk:

 
kocicka18
Kecalka 275 příspěvků 14.10.11 11:12

Gratuluji k odvaze odejít. Zvládla jsi to a snad tě teď už čekají jen samé šťastné chvilky!!!
Jinak moc hezky napsáno a doufám, že další deníček bude co nejdříve!

Příspěvek upraven 14.10.11 v 11:13

 
Peitra
Ukecaná baba ;) 1421 příspěvků 14.10.11 11:29

Hlavně, že jsi nakonec sebrala tu odvahu a sílu a odešla si. Teď to prosím neber jako rýpání, ale napadlo tě někdy, že když lituješ všechny ty holky, které s nim ještě mají něco společného, že jsi ho měla udat. Vím, že by byl za chvilku venku, ale takhle mu ty modřiny a bolest nejen fyzická prošly bez jakéhokoliv trestu, nebo alespoň stresu. Navíc pokud nejste z příliš velkého města, jeho pověst by ho předcházela. I tak ale věřím, že ho nečeká nic dobrého. On si na něho nějaký táta, bratr, atp. jeho oběti počká. Tobě přeji, ať už jsi jen šťastná, zasloužíš si to. A zdravé miminko :palec:

 
lilia81
Extra třída :D 14686 příspěvků 1 inzerát 14.10.11 11:33

ahojky, super deníček a gratuluji k moudrému rozhodnutí! já jsem měla podobný osud s rozdílem toho,že jsem byla vdaná a „modřiny“ byly naštěstí jen na duši, o to dýl to trvalo …

týrání může být fyzické, ale psychické je horší, holky, važte si samy sebe!

PS: taky doufám, že budu už šťastná těhulka co nejdřív ;) šťastná tedy už jsem :)

 
hanzbl00
Závislačka 3312 příspěvků 15.10.11 20:18

zažila to samý co ty,skoro rok sem bydlela s tyranem..jsou to už dva roky a rozhodně nejsem tak silná jako ty..obdivuju tě..Já se bojim každýho dalšího dne jestli se zase neobjeví i když už je to taková doba..Vim ale,že má u sebe zbraně..patří do kriminálu jenže nikdo mu nic nedokázal a to už má zasebou pár vloupaček a krádeží :-?
Teď už mám ale rok a půl fajn přítele a 17.listopadu se nám má narodit chlapeček :srdce:
Přeju hodně štěstí do života :kytka:

 
catty
Ukecaná baba ;) 2076 příspěvků 16.10.11 15:55

Lyri,co na to říct.Prožila sis teda své a jako si fakt dobrá,že si dokázala odejít,některé jsou s prominutím naivní a snáší to kolik let a pak už jim to přijde i normální.
Hlavní je,že máš po boku muže o kterého se můžeš opřít a který tě miluje a ten malý zázrak co nosíš pod srdíčkem.♥

 
Brzíčková
Povídálka 39 příspěvků 22.07.12 20:56

Mohla by si psat knihy..precteno jednim dechem, klobouk dolu za to cim jsi prosla, jsem rada ze ted uz to je tak, jak ma byt :-)

 
bjetuschka
Závislačka 3882 příspěvků 2 inzeráty 23.07.12 12:33

Páne jo… Nečetla jsem první část, máš zamčený profil, tak to nemůžu dohledat… ale tohle myslím bohatě stačí. :| To nejhorší sis vybrala, takže já ti přeji, ať tě čeká jen štěstí a samé dobré věci :hug:

 
bjetuschka
Závislačka 3882 příspěvků 2 inzeráty 23.07.12 12:34

Až teď jsem si všimla, ze kdy deníček je :lol: Snad se někde najde i pokračování ;)

Vložit nový komentář