Co mě na porodu překvapilo

Mersmerize1  Vydáno: 28.11.15

Nedávno tu ode mě vyšel deníček o porodu skoro pětikilového Olivera. Rozhodla jsem se s vámi podělit i o další momenty z porodu, které mě jako prvorodičku víceméně překvapily!


17 komentářů


2 komentáře

V pondělí tu ode mě vyšel deníček Porodila jsem pětikilovýho kluka, Zn. poprvé a přirozeně a moc mě potěšilo, jak hezké komentáře a odezvy se u článku objevily.

Je mi jasné, že takový deníček nebude pro každou ženu zajímavý, protože je dost dlouhý a snažila jsem se tam dát co nejvíc informací. Ale snažila jsem se záměrně. Když si totiž vybavím zpětně sebe jako těhotnou, byla jsem ten typ, co se snaží najít co nejvíc informací, přečíst co nejvíc diskuzí a zkrátka být teoreticky připravena. Protože neinformovanost je pro mě docela „zabiják“.

A fakt jsem ráda, že to mnohým z vás pomohlo, že jste třeba získali trošku lepší přehled nebo si zkrátka jen početli zkušenost někoho jiného. On totiž každý porod je jiný a mě i teď (už jako maminku) hrozně baví číst zážitky a zkušenosti ostatních - vlastně při tom samém. A i z těchto důvodů jsem se rozhodla sepsat článek/deníček o věcech, které mě na MÉM (to musím zdůraznit) porodu překvapily.

Teď už k jádru věci. Na samotném porodu mě překvapilo strašně moc věcí. Skutečně nejvíc to, že to fakt není jako ve filmu a už vůbec takové, jako jsem si představovala a linkovala od začátku. Nejdřív prosím vezměte v úvahu to, že každý porod je úplně jiný. Někdo rodí dvacet hodin, někdo hodinu, někdo jen několik minut, někoho to bolí jako svi*ě, pro někoho je to nejhezčí zážitek jeho života a někdo úplně zapomene.

Zkrátka, to, co si přečtete tady, není obecně vztažitelné na všechny porody, zkrátka nemůžete generalizovat pojem porod. Tak jako tak jsem se ale rozhodla sepsat vám to, co mě na mém porodu nejvíc překvapilo a co jsem ještě jako těhotná skutečně nečekala.

Že to taky nikdy nemusí přijít
Když člověk kouká na filmy a bere to jako realitu, čekal by, že když je ženská v devátém měsíci, stane se to. Bum - praskne jí v termínu voda (nejlépe na den a vteřinu přesně), má pod sebou mokrou kaluž, nasedá do auta a stodvacítkou frčí s manželem do porodnice. Nejhorší na tom ale je, že to vůbec není pravda.

Když mi moje doktorka někdy při první kontrole v těhotenství dala předpokládaný termín (22. července), počítala jsem s tím, že to bude od 20. do 24. července a hotovo. V těchto dnech se prostě to škvrně narodí a přes to vlak nejede. Nepočítala jsem s tím, že budu každý den od termínu čekat, jestli mi začnou nějaké bolesti, jestli mi praskne voda a že mi přítel bude každou hodinu, co je v práci psát, jestli už.

A taky jsem nečekala, jak naštvaná budu, když se mě známí budou při náhodném potkání ptát: „Tos ještě neporodila?“

Nejradši bych na ně v tu chvíli zakřičela: „Vypadám snad s tímhle bubnem, že už jsem porodila???!!!“

Na vyvolávačku jsem nastoupila 31. července a Oliver se narodil v sedm ráno den potom. Když se na to podívám zpětně, v tu chvíli bych byla radši, aby to přišlo dřív a abych to nečekala, ale na vyvolání vlastně nebylo nic tak hrozného (jak se často řeší v diskuzích).

A navíc jsem věděla, kdy to přijde, takže den předtím jsem povlíkla peřiny, vytřela, umyla nádobí, vše připravila, nakoupila, navařila do zásoby, pečlivě připravila a zkontrolovala všechny věci do porodnice a zkrátka udělala to, co normálně ženská často nestihne, pokud jí praskne voda a má bolesti po sedmi nebo méně minutách. Ale to čekání bylo fakt na nic.

Váhový odhad a realita
Když jsem byla ve 36. týdnu těhotenství (přibližně), řekli mi, že váhový odhad škvrněte v břiše je něco málo pod tři kila. Říkala jsem si, že teda moc nepřibral od té doby, kdy jsem byla na posledním ultrazvuku ve 30. týdnu (kdy měl cca 2 400 g), ale bylo mi řečeno, že ultrazvuk se může seknout AŽ o půl kilogramu. Pořád jsem si ale říkala, že já jsem se narodila a měla jsem kolem 2,5 kg, přítel to samý, takže asi budeme mít menší miminko, takže to je normální, genetika taky hraje roli.

Stejně jsem ale měla „blbej“ pocit. Takový to, kdy se bojíte, že budete mít obrovský dítě a ten porod bude stát za nic, kvůli tomu, že zrovna vy nemáte malinkatej uzlíček štěstí, ale to štěstí se ani nebude moct vejít do zavinovačky.

Pamatuju si, že jsem seděla s mojí mámou na balkoně a projížděla svůj facebook, když bývalá spolužačka, která měla termín týden po mě, porodila asi dva týdny přede mnou, nahrála tam fotky a napsala, že mají malinkého chlapečka, který měl porodní váhu jen něco přes 2 kg.

Rozčilovala jsem se a říkala jsem: „Ty jo, teď mám rodit ale já, ne ona. No mami jako, podívej se na to, nejenže porodila dřív, ale ještě má takový malý dítě. To já určitě porodím tak za rok a budu mít nějakou pětikilovou zrůdičku.“

(Berte prosím s rezervou, občas mám podivný druh humoru. Moje máma taky!) Obě jsme se tomu smály a mrzí mě, že jsem tu konverzaci nenahrála, protože vědět, jak moc pravdě blízko budu… Teda až na to, že moje dítě není zrůdička, je to andílek! Ha!

No a pak nastal den vyvolávání porodu, šla jsem na ultrazvuk a říkala jsem si, snad nebude mít přes čtyři kila. Chci něco v normě! A doktor se podíval a řekl: „Dobrý, vypadá to tak kolem těch tří kilo.“

Oliver se narodil o dvacet čtyři hodin později a vážil 4 830 g.

Co bolí a co nebolí
Jsem ten typ pacienta, co vždycky chce vědět, co se děje. Jakmile doktor bude něco provádět, jakmile vezme nějaký nástroj, prostě chci, aby mi řekl, jestli to bude bolet, jak to bude bolet, co s ním bude dělat, jak to bude dělat a kvůli čemu to dělá. Nenávidím být neinformovaná!

U porodu jsem se ptala často. Když mi zaváděli epidurál, rovnou jsem anesteziologovi řekla, ať mi říká všechno, co dělá, ptala jsem se porodníka při jakémkoliv úkonu, co se zrovna děje a co můžu očekávat a hodně mě překvapilo, co vlastně vůbec nebolí, nehledě na to, jak děsivě to zní.

Třeba takový epidurál při porodu probíhá nejčastěji tak, že si na porodním lůžku lehnete na bok, uděláte kočičí hřbet, a anesteziolog zavede jehlu do páteřního kanálu, meziobratle. Zní to děsivě, co? Něco si nechat zavádět k míše a do páteře… Na internetu jsem měla načtenou všechnu teorii a věděla jsem, že kolikrát se to nepovede, bolí to i měsíce potom a kdesi cosi. Ale věřila jsem doktorům a bylo to super rozhodnutí. Vůbec jsem to necítila, byl to jen tlak, asi jako když si přiložíte na páteř ukazováček a trošku zatlačíte. To bylo všechno.

Nebo třeba takové prasknutí plodové vody. Mně sama voda nepraskla, takže během porodu musel pan primář vzít obrovské, dlouhé, kovové a špičaté nůžky (ráda se vyžívám v detailech!) a zavézt je k plodovým obalům a propíchnout je. To je snad ještě děsivější než ten epidurál. Ale nic jsem necítila. Ani žádný tlak, ani bolest ani dotyk. Plodové obaly totiž nejsou inervované, nejsou tam nervy, tak proto.

A na konec - hodně žen se bojí tlačení při porodu. Říkají si, že to musí být nejhorší, lehnout si na lůžko a vytlačit dítě. Víte co? To byla u mě naprosto snad ta nejlepší, nejrychlejší část, kdy jsem cítila nejvíc úlevy. Proti první části porodu je to něco, na co se pak už hrozně těšíte a je to (většinou) pohodovka.

Utíká to
Další věcí, kterou úplně přestanete vnímat a překvapí vás to, je čas. Já v podstatě rodila dvacet čtyři hodin. Resp. s těmi skutečnými bolestmi asi osmnáct a když si to řeknete, napadne vás, jak hrozně dlouhá doba to je. Nespí se, pořádně člověk nejí a furt ho něco bolí. Ale ten čas… Utíká strašně rychle.

Mezi kontrakcemi se většinou dá spát, když už je ženská hodně unavená, a i když v tu chvíli jsem měla pocit, že to musí trvat snad padesát tisíc hodin a šedesát milionů minut… Ne, kecám. Pamatuju si, jak v největších bolestech jsem koukala na hodiny a byly čtyři ráno, za pět minut jsem se podívala znova a bylo šest. Kouzlo?

Důležitost dýchání
Co bych zpětně v těhotenství udělala jinak, je to, že bych si zašla na nějaký předporodní kurz, kde se řeší správné dýchání při porodu. Ono, když člověk není vůbec nijak připravený, dýchá při kontrakci tak, jak dýchá, třeba když uběhne pár kilometrů a je hodně unavený a udýchaný. Tzn. dýchání je spíš hlubší a snažíme se do těla dostat co nejvíc kyslíku.

Když tohle ale budete dělat celý porod - třeba dvanáct hodin a každé čtyři minuty, organismus se překysličí a hrozí omdlení, závratě a jiné nepříjemné stavy. Proto žena musí dýchat hodně rychle a hodně povrchově. To je snad jediná věc, kterou měli ve filmech správně! Ono zezačátku, když ty bolesti ještě nejsou tak silné, si připadáte směšně, jako pejsek. Ale pak už je to jediná věc, která vás drží nad vodou a tělo vás i nutí takhle dýchat.

Na druhou stranu slyšela jsem i zkušenosti těch, které na podobných přípravných kurzech byly a říkaly, že to ani moc podstatné nebylo, protože při porodu na všechny skoro zapomněly a porodní asistentka jim to musela připomínat. Tak nevím, ale kdybych mohla vrátit čas, šla bych aspoň na jednu předporodní lekci.

Krása epidurálu
Nejprv - nechci žádnou budoucí rodičku ovlivnit, zda si nechat nebo nenechat epidurál zavést. Je to každého rozhodnutí a má jak svoje plusy, tak i minusy. Já jsem se ale moc nerozmýšlela a epidurál jsem chtěla. A bylo to fakt krásný, normální drogovej ráj. Zavedli mi to na porodním sále, musela jsem pár minut vleže počkat a pak opatrně přejít zpátky na pokoj.

A za pár vteřin, kdy měla přijít kontrakce… skoro nic nepřišlo. Bylo to jen takové, nevím jak to popsat, jako kdyby jste na sobě měli molitan a někdo vás jemně praštil do břicha. Prostě jen taková vzdálená bolest, spíš silnější tlak. Takže jsem si mohla na pár minut lehnout a vyspat se a připravit se na další fázi.

Říkejte mi, co chcete, ale já epidurálu nelituju, dodalo mi to sílu. V době, kdy mi zrovna zabral, jsem s přítelem seděla na posteli, koukali jsme na Šlágr TV a smáli jsme se tomu, jaké v porodnici mají TV kanály a že by to měl vidět můj táta, který tuhle stanici sleduje. :D Pak už jsem chvilku spala a nevěděla o sobě. Ja a ještě jsem stačila na Facebook napsat status, jak by měl vynálezce epidurálu dostat Nobelovku za mír!

Porodní sál
Jak už jsem napsala, nebyla jsem na žádném předporodním kurzu ani na prohlídce porodnice, takže to, jak vypadá porodní sál, jsem viděla poprvé až při porodu. Konkrétně kolem 11 večer, když jsem si tam šla lehnout na píchnutí epidurálu a hrozně mě to vyděsilo.

Bylo to docela pěkné lehátko, širší a větší, ale ne úplně nepodobný křeslu u mého gynekologa, ve světle žluté barvě, ale to nebylo to, co mě vyděsilo. Co mě vyděsilo, byla světla. Nad tím lehátkem bylo takových světel a svítidel (resp. myslím, že tam bylo jen jedno, ale svítilo tak za třicet mých lampiček), že jsem se cítila hůř jak u zubaře, kde mi tohle světlo neskutečně vadí. Působilo to na mě hrozně neútulně, hrozně strašidelně a

v tu chvíli jsem si řekla: „Ty seš pitomá, udělat si dítě a rodit… Že sis to nerozmyslela, to prostě nedám.“

A klidně se smějte, ale začala jsem se klepat. Nevím, jestli to skutečně bylo tím, nebo tím, že tam asi byla zima a já na sobě měla jen nemocniční košili, ale klepala jsem se tak, že anesteziolog musel několik minut čekat až se uklidním, protože na zavedení epiduralu je potřeba ležet úplně v klidu. A já se klepala tak, že mi drkotaly zuby a nemohla jsem ani mluvit. Tak hrozně mě to vyděsilo. Nakonec jsem se ale uklidnila a bylo to dobrý.

A víte co? Když jsem pak rodila a ležela na tom lůžku, bylo mi nějaké světlo naprosto ukradené, bylo mi jedno, kdo na mě kouká, co dělá porodník, celej svět mi byl ukradený a vůbec jsem nevnímala, co se děje kolem mně. I kdyby kolem letěl Superman s Batmanem na zádech a křičeli by „Do nekonečna a ještě dál!“ - bylo by mi to naprosto ukradený. V tu chvíli člověk vnímá úplně jinak a dokud nezažijete, neuvěříte.

Doba porodu
Co vám ve filmech neřeknou a co tam neuvidíte často, je to, jak je vlastně takový porod na doby rozdělený a jak dlouho SAMOTNÝ porod trvá. Alespoň já na to nebyla připravená. Resp. byla jsem připravená na to, že bolesti mohou být dlouho, ale myslela jsem si, že přijdu na porodní sál a budu tam několik desítek minut, i hodin.

U mě to ale bylo extrémně rychlé. Když porodník zavelel, že jdem na sál (asi po těch osmnácti hodinách), za necelých deset minut se narodil Oliver. Trvalo to asi dvě nebo tři kontrakce, i s cestou na sál, i s tím, že jsem neohrabaně lezla na křeslo.

Prostě, byla to strašná rychlovka a to, že na mě byli všichni hrozně hodní, že mi říkali, jak to jde suprově a říkali mi, co ještě zbývá a jestli už je venku hlavička nebo není, to bylo jediné, co jsem vnímala a to, co mi dodalo tu sílu. Když jsem si totiž na to křeslo lehla, říkala jsem si, že jestli ještě tady budu tak dvě, tři hodiny ležet, tak jako nevím… Ale byla to paráda.

První dojmy a hormony
To, když naposled zatlačíte a když vám dají ten modro-fialovej, krvavej a uřvanej uzlíček na břicho, to je něco, kvůli čemu stojí za to rodit znova. Musím to prostě napsat, i když jsem si to předtím nikdy nemyslela.

Chápu, proč někdo dokáže porodit i sedm dětí a chápu, proč jsou z tohohle momentu všichni u vytržení. Je to něco, co se jen tak nezažije a kdybych si měla vybrat jednu věc, kvůli který být třeba porodníkem a jeden nejsilnější moment, proč být znovu maminkou, je to právě tenhle.

Kdy se všechna ta bolest zúročila a vy máte na břiše svoje dítě, který řve, neví, kde je, vypadá naprosto hrozně, ale je vaše a v tu chvíli je celý váš svět. A ono to brečí a vy taky brečíte a nejde to zastavit.

Brečela jsem pořád. Brečela jsem celou dobu, co jsem měla Olivera na břiše, brečela jsem celou dobu, kdy mě kontroloval porodník, brečela jsem, když byl Oliver v zavinovačce u Zdendy v náručí, brečela jsem, když mi všichni na sále blahopřáli, brečela jsem, když jsme posílali SMSky rodině, brečela jsem, když Olivera odnesli po pár hodinách pryč, brečela jsem, když ode mě odcházel přítel a brečela jsem, když jsem si uvědomila, že to mám za sebou. A nebyl to pláč hysterický, smutný a ani nešel ovládnout. Prostě jsem jen koukala a tekly mi slzy. Hormony jsou mrchy, ale stojí to za to, fakticky!

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.6 bodů
 Váš příspěvek
 
Caitlyn
Kelišová 5482 příspěvků 28.11.15 00:34

Moc krásný deníček, líbil se mi :palec:

Také jsem rodila vyvolávanĕ a mĕla epidurál.
Teď po dvou letech mi cca před týdnem začala bolet (jakobych tam mĕla modřinu) ta oblast, kde vpichovali jehlu.
Nevím proč :think: :nevim:

 
Castiel
Ukecaná baba ;) 2080 příspěvků 1 inzerát 28.11.15 00:52

Krásně jsi napsala oba deníčky ;)
Akorát za sebe musím podotknout, že na celém mém porodu (dvojčat) bylo nejhorší a nejbolestivější částí právě to zavádění vyvolávací tabletky. To byla chvíle, kdy jsem bolestí brečela. Asi to bylo necitlivým (leč zkušeným a poctivým…prý) přístupem doktorky, ale proti tomu nějaký tlačení (prvního i druhýho) prcka bylo nic :lol: Už si po půl roce z porodu moc nepamatuju (jsem z téhle kategorie), ale nezapomenu na tři věci - na bolestivé zavádění tablety, na to, že při tlačení nesmí uniknout ani hláska (ale rodit už nehodlám :jazyk: ) a na to, jak prvorozená Rozárka poté, co vylezla na svět, zakřičela její NÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ. To byl tak sladkej zvuk! (Sebi musel být rozdýchán, takže ten po narození mlčel…po chviličce si taky zakňoural, ale to se mi do paměti nevrylo tak, jako ta Róza…).
Deníčky o porodech čtu mnohem raději teď, když mám sama porod za sebou. Člověk se do toho víc vžije :P

 
Fletrin
Kecalka 285 příspěvků 28.11.15 01:03

I kdyby kolem letěl Superman s Batmanem na zádech a křičeli by „Do nekonečna a ještě dál!“ :lol: :lol: :lol: :lol: :lol:

Povedený deníček, moc pěkně se četl! :palec:

 
Šejlinka
Kelišová 6999 příspěvků 28.11.15 05:55

Moc krásně napsaný opravdu :potlesk:

 
MIŠMA 22
Kecalka 275 příspěvků 61 inzerátů 28.11.15 07:26

Pěkný :kytka:

 
jezinka86
Závislačka 3376 příspěvků 28.11.15 08:34

Krásný deníček a je to přesně jak píšeš - každá to vnímá trochu jinak. Mě třeba praskla ta voda opravdu na den přesně, v půl druhé ráno v den termínu a do hodiny se jelo :mrgreen: Otevírala jsem se docela v pohodě, nebolelo to tolik, jak jsem čekala, ale naopak jsem se dost trápila u tlačení… no a myslela jsem si, že budu potom bulet jako želva, ale byla jsem vysmátá, šťastná a racionální - naháněla jsem manžela, aby koukal jít fotit (ten byl naopak trošku mimo a ty první záběry by prošvihnul). Ale v jednom bodu se shodneme. Když mi dali prcka na bříško, hned jsem věděla, že to za všechno stálo :jazyk: :srdce:

 
zolycka
Kelišová 6695 příspěvků 28.11.15 08:53

Moc gratuluju k miminku a spokojenosti z porodu.ale..tento denicek jsem docetla jen k tomu dychani..psimu dychani ktere dle mych info z hypnoporodu je prave neefektivni. naopak jsme se ucili dychat huboce do celych plic, dychat dolu…takze usuzuju ze zdroje tvych informaci jsou jineho charakteru nez ty me a tim padem i to realne srovnani z toho vychazi;) a dalsi cteni by bylo pro me asi zbytecne :kytka:

 
reinkarnace
Závislačka 3769 příspěvků 6 inzerátů 28.11.15 09:30

Jen tak trochu odbočím…řekli vám, proč byl malý tak obrovský? když s manželem jste oba byli miminka 2,5kg a máte takového macoňa? neměla jsi třeba těhotenskou cukrovku nebo něco, co by to ovlivnilo? promiň ale jak ho vidím na fotkách, fakt golemek trošku :lol: (ale on z toho určitě vyroste ;) )

 
Mersmerize1
Kecalka 187 příspěvků 28.11.15 10:00

Moc všem děkuju za komentáře. :)

@zolycka O tom se hádat ani přít nebudu. Já jsem tyhle „instrukce“ měla od své porodní asistentky, porod jsem dala, porodila jsem vaginálně, bez nástřihu, kontrakce jsem prodýchávala v pohodě (i když samozřejmě nic lehkého), takže mi na tom nepřijde nic tak hrozného :) Byla jsem s ní moc spokojená, starala se o mě celý porod a nikdy mi neporadila nic špatného, právě naopak. Ale věřím i tomu, že jsou jiné způsoby, ale sama nevím, netvrdím že to, co jsem dělala při porodu já je jediný správný způsob, to určitě ne :)

@reinkarnace Takhle. On byl velký, ale v normě. Cukrovku jsem neměla, ale Oliverův táta je hodně vysoký a celkově si myslím, že to bude mít po něm. Náš pediatr dělá při každé kontrole výpočet váhy a výšky (nějaké ty grafy) a Oliver je prostě jen velký, ani není nijak extra tlustý, to se do grafů normal vejde. Jen má třeba strašně velké ruce a nohy (přikládám fotku pro údiv :D) a máme prý počítat s tím, že bude skutečně hodně vysoký. Ale můj přítel má nohu 46 - 47, takže prostě má po kom no :D

 
beruska9
Echt Kelišová 8755 příspěvků 28.11.15 10:08

Taky komentar k dychani - ja na predporodni kurz chodila a dychat nad neucili, rikali, ze od toho upustili, pac si to pak zeny stejne moc nepamatuji, ze efektivnejsi je davat pokyny primo behem porodu. Ale aspon nam vysvetlili spoustu jinych veci, ktere tady uvadis, treba, ze vetsinou to opravdu nevypada jak v americkem filmu :mrgreen: a popsali nam, jak probihaji vsechny mozne zasahy, pokud je potreba, treba to prasknuti plodove vody nebo pichani epiduralu ci nastrih. Takze nic ve zlem, ale pises, jakou mas potrebu byt informovana a pritom jsi nesla na kurz ani se podivat do porodnice, trochu zvlastni ;) Na netu je toho samozrejme plno, ale ja chtela info presne z mista, kde to bude probihat a chtela jsem to tam videt. Ja se prave po kurzu a prohlidce zacala na porod i dost tesit, spadl ze me strach a kdyz pak prislo na vec, nemela jsem ten pocit velkeho „neznama,“ i kdyz samozrejme uplne se to dopredu predstavit neda.
Jinak co me prekvapilo - jak byl porod rychly (taky jsem mela vyvolavany, byla jsem pripravena na cely den a prcek byl ven za par hodin), ze jsem nepoznala, ze se mi chce tlacit :mrgreen: a jak moc mi to neslo a ze me po porodu hrozne bolely svaly na zadku z toho, jak jsem ho stlacela proti kontrakcim :mrgreen:

 
krakatice
Zasloužilá kecalka 934 příspěvků 28.11.15 10:59

Super deníček, snad poprvé čtu přesně ty věci o kterých jsem si říkala, že bych je před porodem ráda věděla :) Moje dojmy z obou porodů jsou hodně podobné.

 
misa.859
Zasloužilá kecalka 800 příspěvků 28.11.15 11:06

Já se divim, že se takhle lékaři zpletli ve váze, vědět, že má pět kilo, tak to si jdu zařídit císaře. Obdiv, že jsi to zvládla. Nejedla jsi v těhotenství moc vitamíny? Jinak by mě ještě zajímalo, jestli jsi spíše hubenější. Já jsem hubená a tak pořád doufám, že mimčo nebude tak velké, protože si nedovedu představit rodit obříka s mým tělem.

 
Mersmerize1
Kecalka 187 příspěvků 28.11.15 12:34

@beruska9 Já se hodně bála, že když se půjdu podívat do porodnice, tak dostanu z porodu strach. Protože jsem se skoro vůbec nebála, takže jsem se na to normálně řečeno „vykašlala“ a říkám si, že jsem vlastně i ráda :D

@misa.859 Vita­míny, ani listovku jsem v těhotenství ani před žádné nebrala. Vše probíhalo ukázkově, žádná cukrovka, jen trošku vyšší tlak, který ale časem přešel sám. Jinak před těhotenstvím jsem k 160 cm měla cca 55 kg, takže ne příliš hubená, ani ne tlustá, tak normální :)

 
LennaZS
Ukecaná baba ;) 2319 příspěvků 28.11.15 12:41

@misa.859 jsem hubená dost a obriky jsem zvládla v pohodě, ač teda nejsem autorka denicku. Mně odhad u posledního říct nechtěli. Moje PA věděla, že to zvladnu a proto mě nechtěla strasit. Věděla, že pro mě je přirozený porod důležitý a nechtěla mě bloknout informací o váze, takže mi odkyvala, že tak okolo 3,7 kg by to mohlo být :D jsem jí za to vděčná, ví co dělá a umí to, hlavně už mě znala a vedela, jaké mám možnosti..

 
hanulech
Zasloužilá kecalka 510 příspěvků 15 inzerátů 28.11.15 12:49

Pěkný deníček, gratuluji k obrikovi! :) muzu se zeptat jak dlouho před tlačením ti přestal působit epidural? Rodila jsem také den, akorát bez epi a ani po 4hod tlaceni malyho ven nedostala..(sa­mozrejme za pomoci koňských davek oxytocinu, skákání po břiše a tak..) takze ja byla překvapena, že dělají císaře i v druhe době porodní :mrgreen:

 
Barbulka
Závislačka 2751 příspěvků 28.11.15 18:46

Moc hezky napsaný deníček :kytka:

 
janikac
Povídálka 35 příspěvků 28.11.15 19:39

Moc hezky napsaný deníček :palec:
gratuluju k Oliverkovi:)
tady přikládám můj deníček..

http://www.emimino.cz/…jinak-12199/

Po prvním porodu jsem myslela, že bylo všecko v pořádku. Že porod musí bolet, a takové představy prostě… a jak se pak blížil druhý porod, četla jsem si deníčky a narazila na Hypnoporod. A druhý porod byl nestrovnatelně krásný:)
Jak píšete o tom dýchání tak právě v té knize bylo přesně naopak- že se má dýchat z hluboka… no…doporučuju.. ;)

 
janikac
Povídálka 35 příspěvků 28.11.15 19:42

A jak píšeš, že Ti čas utíkal.. tak to mě teda u prvního porodu vůbec, pořád jsem koukala na hodiny a vždycky bylo tak maximálně o tři minuty víc:-)) děsilo mě to…:)
u druhého jsem vždycky při kontrakci měla zavřený oči, tak to utíkalo opravdu rychle;)

 
fenny
Závislačka 4631 příspěvků 28.11.15 20:06

Přiznávám, že jsem deníček nedočetla (vyvolávaný porod s epidurálem mám za sebou, nic převratného bych se asi nedozvěděla. Souhlasím, že každý porod je samozřejmě jiný. Ale mám potřebu okomentovat dvě věci. Pokud voda nepraskne sama, tak opravdu není nutné ji píchat manuálně. Zřejmě to neví ani doktoři, proto to v těch porodnicích tak vypadá. A druhá věc (a to se opakuju po holkách) je to dýchání - „psí“ dýchání je úplně špatně (přestože v porodnicích to rádi učí) a nejlíp uděláte, když budete dýchat podle sebe, jak vám bude vyhovovat, a ne podle doktorů.

Jinak gratuluju k obříkovi a závidím nenastřižení.

 
Lenka 80
Kelišová 6006 příspěvků 28.11.15 21:57

No 5 kilo to uz neni male krasne roztomile miminko :-) ale smekam pred tebou ze jsi ho zvladla vytlacit :-)

 
Lenka 80
Kelišová 6006 příspěvků 28.11.15 21:59

@fenny ja mela takove krizove bolesti ze mi pomahalo jen psi dychani.ke konci teda.

 
Jenesis
Stálice 84 příspěvků 28.11.15 22:30
trochu jinak

Ahoj taky jsem si cetla vše na netu, cekala jsem ze budu mit podobný porod jako má matka, takze prasknuti vody a jeste 3 tydny pred terminen. Rodila jsem na termin podle ultrazkuku- podle ms byl o tyden dřív a vodu mi praskli v porodnici. Vahu ditete odhadli naprosto přesně. Taky jsem mela hluboce prodychavat a nedychat jako pes a nejhorsi pro me bylo tlaceni. Kdyz se mala narodila necitila jsem vubec nic, byla jsem totiz uplne mimo a kdyz jsem se trochu vzpamatovala, tak jsem byla velmi racionální. A při porodu mi bezelo hlavou ze uz nikdy vice, ze vsechny matky jsou lharky, kdyz rikaji ze je to v pohode a jen blázen by do toho mohl jit dobrovolně znova-na tomto pocitu jsem se shodla se vsemi prvorodickami. Druhy den nas to vsechny přešlo. Takze dá se říct uplny opak vás. :) jo a co me prekvapilo bylo ze mi vsichni tvrdili ze chlap stoji u hlavy a nevidí nic a on pritom vidi uplne vsechno.

 
fenny
Závislačka 4631 příspěvků 28.11.15 22:50

@Lenka 80 Pokud jste to tak sama cítila, pak je to samozřejmě v pořádku ;)

 
Klanel
Kecalka 221 příspěvků 29.11.15 16:45

Moc pěkně napsaný, stejně jako ten první ;-)
Co se týče toho dýchání, tak já na kurz taky nechodila a radila mi v aktuální situaci taky PA a vlastně si už teď ani nepamatuju, jak to dýchání vlastně bylo :-D Jen vím, že mi radila dva způsoby a já si vybrala ten, který jsem v tu chvíli uměla.. Myslím, že při slabších bolestech jsem dýchala jinak než potom při těch velkkých kontrakcích :-)
Až/jestli budu rodit podruhé, tak mi to stejně budou muset říct znova :D :D :D

 
hebu
Stálice 53 příspěvků 29.11.15 20:01

Nevím, jak je to s tím dýcháním, ale mně se při porodu ke konci strašně motala hlava a dělalo se mi před očimy černo a porodní asistentka mi říkala, že je to z toho, jak moc hluboce dýchám…takže asi na každém šprochu, pravdy trochu…, mělké dýchání mi pomohlo.

 
Mersmerize1
Kecalka 187 příspěvků 30.11.15 21:59

@hebu Měla jsem to podobně, akorát hned od začátku při větších kontrakcích. Hodně jsem četla názory, že takové a takové dýchání je blbost a že nemá smysl se to učit, protože to tělo samo zvládne a ukáže, ale popravdě - nevím, jestli se mnou bylo něco špatně nebo jestli jsem tak moc panikařila, ale u mě to tak určitě nebylo. Dýchala jsem tak nějak normálně při kontrakcích, spíš zhluboka a začalo se mi dělat dost špatně. Až potom když mě viděla PA, tak mi doporučila vyzkoušet „psí“ dýchání a to mi moc pomohlo. Takže nevím, úplně nesouhlasím s tím, že jen jeden typ dýchání je správně, asi to záleží na ženě a i těle. Kdo ví :)

 
Mersmerize1
Kecalka 187 příspěvků 30.11.15 22:02

@Lenka 80 Moc děkuju. Všichni mi říkají a gratulovali, že jsem to fantasticky zvládla, ale popravdě já nevím, nijak jsem se nepřipravovala, necvičila jsem v těhotenství, nepoužívala jsem nic spešl a spíš jsem se tak nějak flákala (blbě řečeno:D). Občas si říkám, že jsem měla neskutečný štěstí na doktory, na PA, na porodnici a asi i prostě dobrej den měly moje porodní cesty, protože ani teď, po 4 měsících po porodu to nedokážu pochopit, jak jsem tak velký dítě mohla mít v břiše a normálně ho porodit :D

 
Mersmerize1
Kecalka 187 příspěvků 30.11.15 22:04

@hanulech Mě ještě na tom epiduralu překvapilo, že přestal docela brzy působit. Teda já měla asi naivní představu, že mi jedna dávka třeba vydrží několik hodin. Ale jestli si dobře pamatuju, tak po prvním zavedení a první aplikaci jsem byla na slabších kontrakcích jen asi 20 - 30 minut a pak to začalo zesilovat. Za 40 minut už jsem byla zpátky na těch „předepidurálo­vých“.

Edit: Jinak epidural mi zavedli v 11 hodin večer, poslední dávku jsem dostala asi kolem půl jedné ráno) a tlačit jsem začala v 6:55 (primář říkal) a Oliver se narodil v 7:04 :D Tahle fáze byla extrémně rychlá a snad delší byla cesta na sál a lezení na porodní lůžko :D

Příspěvek upraven 30.11.15 v 22:06

 
Mary85
Ukecaná baba ;) 1387 příspěvků 07.02.16 23:04

Porod me ceka a po tomhle se na nej i „tesim“!
Skvele!! :potlesk: Diky ;)

 
RomanaBl
Závislačka 3159 příspěvků 2 inzeráty 07.06.16 00:01

Precetla jsem si oba dva tve denicky a musim rict, ze takhle pekne nalsane a ctive denicky jsem jeste necetla. :) Krasne vystizene momenty. :) Uplne mi to pripomnelo muj porod i kdyz nebyl tak dlouby a ani tak hrozny nebo jak to napsat. Cloveku to uplne vzpominky osvezi, dekuji. :-) Preji tobe, Oliverkovi i manzelovi mnoho stesti v zivote :-)

 
Jahudka82
Kecalka 470 příspěvků 09.06.16 09:33

Trochu delší ale čtivě napsané, me taky dost překvapilo ze mi voda nerupla najednou l, ale začala odtékat postupně po troškách, nejdřív hlenová zátka zřejmě, bylo to narůžovělé a hustší, to jsem ještě byla s holkama na kafi a kdyz jsem si uvedomila, ze na WC odbiham nějak často, šla jsem radši domů…a za pár hodin už rozesilala smsky o narození prcka;-) Doma jsem si, kdyz jsem dodelala nepeceny koláč (jesteze tak, hlídat troubu bych uz asi nezvládla, začínalo jít do tuhého) a doslo mi, že se začíná něco dít, vylezla do vany, takže už jsem pak neresila, co a jak moc ze me teče, az zase kdyz jsem vylezla (to už byly kontrakce po 3-5 min.!) a než jsme dojeli do porodnice (cca 15min.),byla jsem i pres vložku durch a otevřená na 7 cm(!) - to me překvapilo úplně nejvíc :D Počítala jsem původně s min.12hod. maratonem, jako že jsem ta prvorodicka, a za 4 hod.od příjezdu byl malý venku :lol: Jo a taky jsem se bála ze mi nepůjde kojení, nebudu mít mliko atd - další zbytečná obava, hlavně malej byl moc sikovnej, a trochu jsme s tím zápasili az doma, kde jsme si museli zase najít úplně jiné polohy v jiných podmínkách a nastavit si v tom nějaky ten rezim a systém, jinak by cucal od rána do večera nepřetržitě;-) Ale co nebyl az tak pozitivní šok, byla nespavost, po porodu jsem jela týden v kuse nonstop, prostě jsem nezabrala kdybych se na hlavu postavila, a nebýt pomoci okolí, asi bych to nezvládla, se o kluka postarat. Prostě zmatený hormony a to malej spal skoro pořád ty první dny! Přítel mel naštěstí dovcu tak vozil kocar a nosil mi ho na krmení, i prebalovani zvládal s přehledem, a přitom to pro něj asi taky musel být mazec… Zkratka mne ani tak silenej neprisel porod jako to, co následovalo po něm, jak si se mnou v 6nedeli ty hormony pohrávaly, ani předem jsem se porodu nebála zdaleka tolik, jako toho jak zvládnu peci o miminko a vše kolem toho, ale to, ze nebudu schopna usnout ani na 5 min. jsem fakt nečekala… Nevyspala jsem se ani v porodnici, tam by byl asi pomohl nadstandard, jenže byl plnej stav a byly jsme na pokoji 3, se samyma klukama a oba víc plakali než cokoliv jinýho, prakticky pořád, oba nebo na střídačku a kdyz už usnuli, vzbudil se ten můj poklad…;-) Tak se mi to tam asi rozjelo a pomohly mi az homeopatika, jinak bych se asi sesypala. Ale zase, pri tom vsem klika jako Brno - nastrih a siti minimální, malej zdravej, žádný šílenosti s odsáváním a dokrmovanim nebo zánět prsu, to se mi vyhnulo, dikybohu, tak doufám ze si jeste někdy uziju rychloporod a hlavně 6nedeli trochu líp než poprvé, to mám všechno v mlze. Ale tedy autorko klobouk dolů a palec naopak nahoru - porodit takovyho macka přirozeně! :) :palec: :potlesk: Myslím ze kdybych věděla, a asi i doktoři, ze bude takový obřík, CS to jistí!;D

 
1988zanda
Kecalka 333 příspěvků 10.06.16 16:16

Moc krásně napsané :potlesk:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele