Co se škádlívá...

poiuz  Vydáno: 30.11.14

…to se rádo mívá. I když tady zrovna to škádlení bylo jednostranné, moje maličkost si to asi nejprve nechtěla připustit. Aneb o tom, jak jsme se s mužem dali dohromady.

Bylo mi 11, když jsem společně s dalšími spolužáky z naší vesnické školy nastoupila do města poblíž na druhý stupeň ZŠ. Přestup do cizího prostředí velké školy a dojíždění autobusem byl pro mě tehdy šok, naštěstí jsem nebyla jediná a v houfu šlo všechno snáz.

Sešlo se nás ve třídě 30, všichni z vesnic kolem onoho městečka, třída ostatními dětmi z ročníku přezdívaná „vidlákov“… 6.D (ebilové). Mezi spolužáky byl školní krasavec, modrooký vysoký blonďák, po kterém vzdychaly snad i deváťačky. Dále dost klasických zlobičů, bavičů, několik třídních/školních krasavic, aktivků a šprtů… A samozřejmě i sorta nemastných, neslaných a snadno přehlédnutelných žá­ků.

Do té poslední kategorie jsem se řadila i já. Dívka se sebevědomím na nule, milionem beďarů na obličeji, kulatými zády a věčně vybíraná jako poslední do týmu. A od první třídy platonicky zamilovaná do spolužáka - dvojčete své kamarádky. Bohužel… nebo vlastně bohudík, on mé city neopětoval, vlastně ho obtěžovaly, byla jsem tak trochu pod jeho úroveň.

Někdy v sedmé nebo osmé třídě mě ta neopětovaná dětská láska konečně přešla, s kamarádkami jsme snily o nějakém úžasném klukovi, kterému by naše pupínky, skolioza, brýle, velký nos nebo odstáté uši nevadily - byly jsme přesvědčeny, že někde takový jedinec existuje a držely si v sobě tuto naději.

V průběhu deváté třídy do mě ona skupina kamarádek začala hučet, že ta pozornost od V., který se kolem mě stále motá, pošťuchuje mě, snaží se mě lechtat, když ho ignoruju, a každé ráno před vyučováním zabírá spolužačce její místo v lavici přece mnou, nebude jen tak náhodná… Přitom mě představa toho šprta, který se hlavně při hodinách matematiky neustále hlásí, poskakuje nervózně v lavici, když ho učitelka nechce vyvolat, aby taky mluvil někdo jiný, vůbec „netankovala“.

Postupně tu byl konec ZŠ a přechod na střední. Základka zapomenuta a vytoužený status středoškolačky byl realitou. Nic moc se ale nezměnilo, pořád jsem byla tou nezajímavou ošklivkou mezi armádou více než pohledných šestnáctiletých slečen. Sebevědomí stále pod bodem mrazu a představa onoho „pana Božského“ uvadala po několika nezdařených a křečovitých pokusech ho najít. Inu, měla jsem pocit, že asi zůstanu starou pannou.

Prvák za mnou, sestřenice mě vytáhla do letního kina (myslím, že na Troju). Ani nevím proč, ale namalovala jsem se (po mých předešlých směšných pokusech jsem se tenkrát musela pochválit) a k čerstvě obarveným vlasům na červeno zvolila sytě zelený svršek. Kupodivu se sama sobě ten večer líbila, i když vědomě jsem si říkala, že mi to stejně nepomůže.

Čekáme ve frontě na lístky, kolem prochází V., ten otravný spolužák ze základky, v závěsu za ním jdou jeho rodiče a mladší bratr. Kývnu na něho jako odpověď na pozdrav a dál si povídám se sestřenkou, která mi na půl pusy sděluje, jak na mě z konce fronty pořád kouká. Nemám odvahu se otočit a přesvědčit se sama, cítím ruměnec ve tváři, potí se mi ruce a říkám si, že vlastně není tak ošklivý, jak si ho vybavuji.

Spolužák rodině volí místa hned v lavicích za námi, já zarytě civím před sebe a v hlavě mi běží věty typu „Ať už se setmí.“, „Otoč se a usměj se.“, „Neotáčej se, hlavně se neotáčej!“, „Beztak se na tebe předtím usmál jen ze slušnosti.“ Z filmu si nepamatuji téměř nic. Po skončení vyloženě zdrhám pryč a sestřenka nechápe, co vyvádím.

Druhák proběhl podobně jako ročník předtím, moje maličkost stále na ocet a propadající smutku, že bude muset adoptovat minimálně deset koček, aby se k ní za pár let doma někdo přitulil. Akné začalo mizet, červenou ve vlasech impulsivně vystřídala modročerná a já si dala slib, že pokus s touto barvou už nikdy nezopakuji. :-D

V létě, se zrzavoblonďatou „hřívou“ v délce sotva k bradě, jsem znovu potkala V. S těmi stále stejnými kamarádkami jdeme po ulici, všímám si ho jako poslední a místo pozdravu ze mě poněkud nezdvořile vypadne: „To máš růžovou v těch vlasech?“. Dostane se mi vysvětlení, že původně to byla fialová, ale barva se rychle vymývá… O chvíli později sedíme v kavárně, mé kamarádky po většinu doby mlčí a pozorují.

Nemohu z něho spustit oči, nechápu, proč se mi předtím tolik nelíbil, směju se jeho vyprávění a vtipům, sama se přitom snažím vypadat jako ta nejzajímavější sedmnáctiletá holka široko daleko. Mám pocit, že to zabírá, je mi krásně. Když sedíme s kamarádkami v autobuse na cestě do naší obce, dochází mi, že jsme se na ničem dalším nedomluvili, nevyměnili se kontakt, prostě nic…

Doma jsem to regulérně oplakala, několikrát si vynadala a měla pocit, že mi právě NĚCO uteklo. Kamarádky mi to potvrdily a pomohly mi sehnat alespoň to telefonní číslo. Teď už jen sebrat odvahu. To mi trvalo skoro celý měsíc, dennodenní přemýšlení, co vlastně napsat… Nebo zavolat? A co říci? Má stydlivá, nezkušená a naivní dušička byla bezradná.

Nakonec jsem se ještě to léto odhodlala a následovala nádherná fáze platonického oťukávání. V. byl nervózní stejně jako já, navzájem jsme se báli, abychom toho druhého nevyplašili. 15.října 2005 jsme to ale jeden večer rozsekli, pořád si vybavuji ty motýlky v břiše. :-)

Loni v prosinci jsme se vzali a letos v červnu se nám narodil náš syn. Prakticky jsme za ty roky spolu vyrostli, dospěli. Ze dvou stydlivých puberťáků se stali manželé a rodiče. Broučí můj, miluji tě.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.6 bodů
 Váš příspěvek
 
Natálka26
Závislačka 4993 příspěvků 30.11.14 00:56

Jee to je hezký ;) takových deníčků jsem tu moc nečetla ;) mladá léta a ta stydlivost.. Je super Ze jste se k sobě takhle dostali a jste dodnes spolu :)

 
Anonymní  30.11.14 01:57

Jejej. Moc hezké. Jako bys mluvila o nás. Taky čekám miminko se spolužákem ze ZŠ. Mám za sebou několik nepovedených vztahů a kdyby mi někdo dřív řekl, že s tímhle chlapem budu nejšťastnější na světě, klepala bych si na čelo. Potkali jsme se po 10 letech. Asi ve správný čas :) Ono když člověk dospěje, je všechno jinak…držím vám palce a přeji šťastný život.

 
Levandule121
Ukecaná baba ;) 2305 příspěvků 30.11.14 04:18

Hezké! :palec: Hodně štěstí do života celé rodině!

 
Martina84
Ukecaná baba ;) 1265 příspěvků 30.11.14 06:33

Krásně napsané :) Sama jsem si vybavila pubertalní léta. Kde ty loňské sněhy jsou :D ja se s mým manželem poprve setkala v 15 v tanečních, ale tenkrat o me nezavadil pohledem a nepamatuje si me. Za 5 let jsme se potkali znovu a to uz se chlapec snazil :mrgreen: jsme spolu skoro 11 let a cekame miminko. Kdyby mi to nekdo v tech 15 rekl, neverila bych mu :D

Příspěvek upraven 30.11.14 v 06:34

 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17596 příspěvků 30.11.14 08:20
:hug: :kytka: :srdce:
 
elvia2
Ukecaná baba ;) 1242 příspěvků 30.11.14 09:49
:nevim: :nevim:
 
Ily
Kecalka 451 příspěvků 30.11.14 10:09

Smarja az mi malem slza ukapla! Moc pekny!

 
Heidi86
Ukecaná baba ;) 1770 příspěvků 15 inzerátů 30.11.14 10:46

:) pěkný, jen doufám, že to sebevědomí už Vám za tu dobu povyrostlo, určitě jste se viděla v té době v moc černých barvách ;-)

 
Anys29
Ukecaná baba ;) 1396 příspěvků 30.11.14 11:09

Moc pekny, at vam to klape!:)

 
bronick
Zasloužilá kecalka 591 příspěvků 30.11.14 11:23

Je to krasne, az mi z toho beha mraz po zadech. Ja si taky vzala spoluzaka z gymnazia, ale dali jsme se dohromady az na VS, taky jsme spolu prezili vlastne dospivani a mam pocit, ze vztah, ktery bez problemu prezije dvacata leta, prezije vsechno. Taky ted mame prcka a je to super…

 
brumdinka
Neúnavná pisatelka 19612 příspěvků 30.11.14 12:55

Moc hezký, doufám že se škádlíváte neustále ;)

 
belik
Ukecaná baba ;) 1035 příspěvků 30.11.14 13:01

Moc pěkně napsané, vtipné, obsahově pro mě neuvěřitelné. Atˇse vám daří :kytka:

 
Nobod
Kecalka 259 příspěvků 30.11.14 13:07

To je krásný příběh! :srdce: Blahopřeji :hug:

 
fenixák
Ukecaná baba ;) 1085 příspěvků 50 inzerátů 30.11.14 13:45

Moc pěkně napsaný deníček, ;) gratuluji

 
FreeLady12
Nadpozemská drbna 25995 příspěvků 30.11.14 14:36

Moc hezky napsané.. krásně se to četlo a příběh je moc hezký :palec:

 
Natálka26
Závislačka 4993 příspěvků 30.11.14 17:51

@Krasavicaa

Nesměj se mi :P Vzdyt já sama to těžce nesu. Potřebuju odjet a vzpamatovat se. Sama jsem vyděšená z toho jak jsem mimo.

 
januschka
Závislačka 3308 příspěvků 30.11.14 18:27

Krásný

 
pomenkova
Generální žvanilka 24171 příspěvků 30.11.14 21:03

Moc hezke :kytka: :kytka: :kytka: :srdce:

 
feésM
Ukecaná baba ;) 2357 příspěvků 30.11.14 23:27

Krasny denicek, proste osud. Ja jsem si vzala zase kluka ze stredni, z vedlejsi tridy. :-) v prvaku jsme si sebe ani nevsimli a v druhaku to byla laska jako tram. :-) ted jsme spolu 8.rok, 4 roky manzele a mame dve krasny holcicky :-) preji Vam, at jste spolu vsichni i nadale stastni :kytka:

 
radúna
Extra třída :D 10421 příspěvků 01.12.14 19:12

Jůůůů, to je tak romantické :kytka:.
Moc hezky napsaný příběh, dobře se mi to četlo.

 
Claire7
Závislačka 2566 příspěvků 01.12.14 22:57

Pekny pribeh. Hodne stesti :palec:

 
deeni
Kecalka 457 příspěvků 01.12.14 23:19
:potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk:
 
kaja00
Extra třída :D 10368 příspěvků 07.12.14 11:43

Nadhermy pribeh :andel: Preji at to je laska na cely zivot :kytka:

 
Dainvyk
Zasloužilá kecalka 900 příspěvků 17 inzerátů 08.12.14 20:45

To je pěkné :kytka: zavzpomínala jsem na moje seznámení s přítelem :srdce: :pankac:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele