Co tady děláte? Aneb promiňte, že rodím

vitrvevlasech  Vydáno: 08.12.12

Můžete přečíst na tisíc svazků, můžete trávit hodiny a hodiny s přáteli, které už děti mají. Nakonec je na porodním sále ale vše jinak.


3 komentářů

Jsou dvě ráno, probudila mě nezvyklá bolest, za celou dobu těhotenství jsem si prožila jen dva poslíčky, skoro jsem je ani nezaznamenala. Jsem ve 42. týdnu, takže mohu každou minutu čekat, že už se konečně Vanesska vyklube. Chvilku ještě ležím, nevím zda-li se mám těšit, že už je to tu, nebo se obávat porodních bolestí. Zatím jde vše hladce, občas nějaká ta bolest, trochu nepříjemná, ale nic horšího než bolesti menstruační. Čas běží a já stopuji kontrakce, už jsem si skoro jistá. Ta pravidelnost. Přítel tu není, myslím, že by měl vědět, co se děje. Posílám mu zprávu, je kolem čtvrté, měl by být na cestě do práce. Okamžitě odpovídá, ať jsem v klidu, že už letí. Dorazí za půl hodiny, to už začínají být kontrakce každých 10 minut. S úsměvem mě pohladí po tváři a neustále opakuje: „Vše je perfektní, zavoláme taxíka a vezmeme zabalené tašky.“ Navzdory tomu, že je naprosto klidný, bere skoro půl mého šatníku navíc.

Můj neklid a jistě i rachot, ač jsem se snažila dýchat potichu, probudil mamku, začala kolem zběsile poletovat v noční košili se slovy: „Bože, co mám dělat. Bože, co mám dělat.“ Přítel zavelel, ať si zaleze do pokoje a rozhodně nevylézá, není jí tu třeba. Moc se mi ulevilo, když jsem nemusela utěšovat svou hysterickou matku. Přišla smska, auto již čeká venku. Sejít schody ze třetího patra, to vám řeknu, nikdy nebylo tak nepříjemné, jako právě nyní. Přítel vypadal, jako vánoční stromeček, samá taška a ruksak. A už se jede, cesta je naprosto pohodová, až na kontrakce, které se opakují každé dvě minuty. Později se mi můj milý přiznal, že se připravoval na předčasný porod snad i v taxíku, ale nechtěl mě rozhodně strašit. Voda neodešla, takže jsem brala opakující se bolesti, jako klepání na stále zavřené dveře.

Čekárna byla prázdná. Ta místnost, kde jsem čekávala na ultrazvuk a poslouchala tlukot srdce mého dítěte, nyní v tom naprostém tichu hlasitě křičela. Vykoukla sestra. Ona sestra, která se vždy s úsměvem kolem každého točila. Právě tato sestra protáhla obličej a se slovy, které jsme asi neměli slyšet, pronesla: „Ach bože, za chvilku mám konec služby, třetí noční za sebou a teď tohle, a ještě mi sem vezou ženu, které praskla voda.“ „Sedněte si tady na postel.“ Ten tam byl medový hlas předchozích setkání. Srdce mi tlouklo, bojovala jsem s bolestí a také tímto nefér jednáním. „Ach jo, proč zrovna já.“ Bylo slyšet od stolu ledově klidné sestry, která zapisovala informace, bůhví o čem, neb vše jsme měli vyplněné. Připnula mi nešetrně chladné ucho přístroje, jenž měl zaznamenávat možné kontrakce. Snad je Vanesska v pořádku, hlavně ať se jí nic nestane. Kontrakce přicházely snad každou minutu.

Přítel se usmíval a říkal, že to zvládnu, a podobné nesmysly. Nyní se tomu směji, ale tam to bylo o něčem jiném. Zeptala jsem se ho, jestli tohle už jsou ty porodní kontrakce, víc už to bolet nebude? Nevím, proč jsem mu uvěřila, když řekl: „Ano, to je přesně ono, neboj, zvládáš to.“ Sestra otevřela dveře a nechala je dokořán, sledovala onu paní, které praskla voda, právě ji dovezli. I kde se vzala, tu se vzala, dorazila i doktorka. S hrůzou jsem pozorovala, jak se blíží, tvář otlačenou od polštáře, ruce v kapsách, žádná vizitka, nic. Žádný pozdrav jen: „Tak co se děje, co tu děláte, jste tu byla včera ne?“ Škod, že tohle neslyšel přítel, byl vykázán ven. Cítila jsem, jak se mi derou slzy do očí, nejsem žádná citlivka, ale tohle byl vrchol drzosti. Připadal jsem si jako simulant. „Já, já mám bolesti, kontrakce.“ vykoktala jsem. Doktorka mrkla na graf. „No, já tam nic nevidím. Tak pojďte, jdeme na ultrazvuk.“ Musela jsem vypadat strašidelně na půl v bílém na nohách rozepnuté kozačky. Proběhly jsme kolem přítele, jenž netrpělivě přešlapoval v čekárně.

Skoro jsem přes slzy neviděla, a to nemluvím o bolesti. Arogance doktorky se stupňovala. O to horší bylo, že já jako zdravotní sestra hned z vedlejšího baráku jsem čekala lepší přístup. „Já tady mám ženu, co jí praskla voda, chápete.“ zvyšovala hlas ta saň. „Tak promiňte“, bleskla mi hlavou automatická omluva za své darebné chování a obtěžování takhle po ránu. „Zřízeneeec! Vezměte ji na sál, ať tam počká, než jí praskne voda.“ Přesunula mě jako nechtěné zavazadlo, muži, který se též netvářil zrovna radostně. Naštěstí v tu chvíli už byl se mnou zase přítel a pomáhal mi, jak to jen šlo. Hlavně co nejdále od té nasupené sestry a probuzené doktorky. Jen ať mě nerodí.

Vstup do porodního sálu byl jako vstup do pohádkového království. Hned přiběhly dvě sestry s úsměvem. Naprosto jiný přístup, musím bohužel přiznat, že jsem to přes bolesti tolik nevnímala, už mi bylo skoro všechno jedno. „Pojďte pomaloučku sem do místnosti, uděláme klystýr, a pak si posedíte na míči, netřeba se stresovat.“ Přítel zůstal za dveřmi – dostal za úkol vyplnit něco, co jsme nestačili ještě napsat, ač bych přísahala, že jsme plně připraveni.

Netuším, kdo kdy přišel s nápadem, že vypláchnutí střev oddálí bolesti. Právě naopak. Nevšimla jsem si prasknutí vody, ale ve chvíli, kdy jsem usedla na mísu a poslouchala klasický rachot, se ve mně něco hnulo. Bolest, kterou jsem měla ještě před pár minutami, byla ta tam. Jako slabý vítr, který jemně češe koruny mladých stromů, náhle přišel uragán a vyrval strom i s kořeny a řádně s ním mlátil všude po okolí. Poprvé jsem si ulevila výkřikem, který postavil do latě všechny v širokém dalekém okolí. Vsadila bych se, že i na Vinohradském hřbitově se obrátilo pár náhrobních kamenů. Bolest, to nebyla bolest, nevím jak to popsat. Nejsnáze bych to přirovnala k pocitu, kdy vám někdo vrazí obě ruce až po lokty do těla a tam si najde nějaký vhodný orgán a ten začne rvát z těla ven. To však není vše, asistuje mu totiž další člověk, který se rozhodl nicméně druhou stranou o ten samý orgán usilovat též.

„Paní, to je v pořádku, pojďte už na sál, zdá se, že rodíte.“ Sestra byla naprosto okouzlující. Ani nevím, kde se vzal, ale ve chvíli u mě stál přítel, uklidňoval a usmíval se. Hovořil (to mi vyprávěl později, neb já si nepamatuji toho příliš) o tom, jak už konečně dorazí naše Vanesska k nám, že to zvládne, že je vše na dobré cestě, což říkaly i všechny sestry kolem. Už nás v místnosti bylo asi 6. Porodník se zdržel na parkovišti. Nevadí, byla tu doktorka, naštěstí ne ta s rukama v kapsách – ta by mě nejspíše poslala domů. Třikrát jsem pořádně zatlačila, byl to spíše pud sebezáchovy než snaha rodit. Přála jsem si jediné, ať už je proboha venku nebo se zblázním. A jako by poslušná má dcerka zaslechla přání své mamky a šup, byla venku.

Hned nebrečela, jen se rozhlížela a mžourala očkama po okolí, a nasadila výraz mého přítele. „Prosím, můžete někdo zhasnout a přinést nějakou tu deku, je mi celkem zima.“ Až na váze začala si ulevovat. Přítel běhal s foťákem. Doktorka chválila, i sestry. Všichni tvrdili, jak to šlo snadno a rychle. Opět cituji jen to, co mi říkal přítel. Já jsem byla krásně mimo, spadl mi kámen ze srdce. Jako bych měla v břiše vzduchoprázdno. Oddechovala jsem, šťastná že je konec. Ale nebyl, ještě musela ven placenta a té se vůbec nechtělo, jako bych podruhé rodila. Ale i to se zadařilo, následně šití, které cítím doteď.

Přečetla jsem si mnoho deníčků, než jsem šla na porod. Přítel obrátil snad celou knihovnu vzhůru nohama a četl i letáky na vložkách. Nechtěli jsme nic podcenit. Navzdory tomu, jak jsem se těšila na malou, jsem si strašně moc užívala ony dvě hodiny na sále, kdy bylo zhasnuto, a já jsem mohla odpočívat. Byly to nejkrásnější okamžiky mého života, dcerka byla na světě a já jsem neměla bolesti. Ne porodní, ale celý spodek jsem měla v jednom ohni, což si přiznejme, je bolest přijatelná.

Vše dobře dopadlo. Kontrakce začaly ve 2 ráno, jako slabé. Ve 4 intenzivní. V 5 hodin mi arogantní doktorka na příjmu diagnostikovala simulantózu a v 6:59 se snad na truc paní doktorce narodila Vanessa Rebecca (3.130 g, 50cm). Paní, která přijela, že jí praskla voda, rodila až 5 hodin po nás.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.8 bodů
 Váš příspěvek
 
Elata
Závislačka 3823 příspěvků 08.12.12 00:54

Nad tou první fotkou jsem si normálně zašišlala, nádherná. Gratulace k Vanessce, pevné zdravíčko všem a úžasný porod, taková šup jízda. :lol: :srdce:

 
ANEBjája
Závislačka 4275 příspěvků 08.12.12 07:53

Taky jsem „neměla kontrakce“ a i přes to jsem se za hodinu otevřela ze 2-3 na 8. ale neměla jsem kontrakce… asi tam byl permoník, co to zařídil po mailu nebo nevím :roll: ale teda až tak moc arogantní jako na tebe nebyli. jen mi tvrdili, že prvorodička s bolestma od 11 večer u nich nemá ve 4 ráno co dělat. no, syn se narodil 6:19, pravda akutní sekcí, ale to už jsem byla plně otevřená. hlavněže mi několikrát PA zopakovala, že jsem prvorodička a na je odborník a ona ví nejlíp, jak poznat kontrakci. podle ní bych asi porodila bez kontrakcí :zed:

prostě mi nebyli schopní nasadit pás tak, aby dělohu snímal :nevim:

 
vlastovka385
Zasloužilá kecalka 694 příspěvků 08.12.12 07:53

Tak tos měla krásný, jenom nevím, kdo Ti řekl, že klystýr oddálí bolesti, právě naopak, klystýr většinou s porodem pohne tak, že se to rozjede. Gratulace.

 
Cuarentena
Echt Kelišová 8068 příspěvků 08.12.12 08:16

HOlka, tys ty porodní bolesti popsala tak přesně, musela jsem se smát. Při prvním porodu to bylo podobné, taky na mě byla sestra nevrlá: Co tady chcete, vždyť jste tu byla před dvěma hodinama (na ozvách). Haha, za hodinu už jsem tlačila na sále. Bohužel se malej trošku zasekl, takže druhá doba porodní se protáhla na dvě hodiny. Pocity z klystýru taktéž podobné. U druhých dvou dětí se naštěstí už podobné procedury jako klystýr absolutně nestíhaly a samotná druhá doba porodní trvala předpisově pár minut.

 
Jullii
Závislačka 2603 příspěvků 08.12.12 09:21

Gratuluji ke krásné holčičce :kytka: Koukám, že nejen já měla na příjmu „milé“ lidi :jazyk: :mrgreen: Mě teda přijmout nechtěli, ale tak nějak jsem si to vydupala. V 10.00 jsem byla na ozvách, kde mi monitor neukázal ani jednu kontrakci, přestože jsem už minimálně 2 hodiny prodýchávala kontrakce po 5 minutách :nevim:. Ve 13,00 mě přijímala sestra na sále… ještě v té době mi nikdo nevěřil, že jdu rodit :zed:. Malá se narodila přesně ve 13.50 :mrgreen:

 
makuska.16  08.12.12 11:29

Gratuluju pěkný deníček a Vaneska je náááádhernááá :mavam: :mavam:

 
tessy
Ukecaná baba ;) 2186 příspěvků 08.12.12 11:46

Co to byla za porodnice?

Já si fakt myslím že si musíme na špatný přístup stěžovat, jinak se to nezmění :nevim:

 
vitrvevlasech
Stálice 97 příspěvků 08.12.12 12:59

Jednalo se o FNKV (Vinohrady) i zde je to popsáno v Porodnicích,
děkuji všem za komentáře.

 
Banny
Závislačka 3399 příspěvků 08.12.12 14:02

@vitrvevlasech taky jsem v tom ústavu bohužel rodila :zed: Viz. moje recenze v porodnicích…

Už to budou dva roky, ale občas si ještě vzpomenu a svírá se mi žaludek. Začali se ke mně chovat líp, až když zjistili, že mám nadstandart :roll:
A mám pocit, že mě přijímala stejná dr., prodýchávala jsem kontrakce na příjmu a ona na mě:„Tak co vám je?“… (vzbudili jsme ji o půlnoci :lol:

Příspěvek upraven 08.12.12 v 14:04

 
Banny
Závislačka 3399 příspěvků 08.12.12 14:02

A samozřejmě gratuluju k maličké, je kouzelná :kytka:

 
Cuarentena
Echt Kelišová 8068 příspěvků 08.12.12 18:01

Ještě jsem si vzpomněla, při posledním porodu mi doktorka řekla, že to ještě žádný porod není, že nemám žádné kontrakce, že bych se jinak tvářila. A že by mě bolela záda, protože ona dvakrát rodila a vždycky ji bolela záda. Tak jsem nesměle špitla, že už jsem taky dvakrát rodila a záda mě nikdy nebolela. Za hodinu byl malej na světě. :mrgreen:

Příspěvek upraven 08.12.12 v 18:01

 
broskvicka6791
Zasloužilá kecalka 963 příspěvků 08.12.12 20:01

Arogance panující ve zdravotnictví nezná mezí! Vzpoměla jsem si na sebe, když jsem rodila prvního syna a setkala se se stejným přístupem.

Srdečně gratuluji ke krásné dcerušce a děkuji za pěkný deníček :kytka:

 
Silky123
Závislačka 3237 příspěvků 08.12.12 22:10

Gratuluju ke krásné a hlavně zdravé holčičce.

I já se přidám, porod byl děsný, ne sam o sobě, ale tím přístupem. Když jsem dorazila do porodnice, velmi riziková, tak mi řekli, že to je blbý, že mi neodtekla plodovka, samozřejmě mi odtekla, jinak bychom nejeli s větrem o závod. Tak se pak mudra „koukla“ ještě jednou a konstatovala, že mi asi fakt odtekla, ale že teď mají dva císaře a ona nemá čas. Jo, jsou plný, tak si mám vybrat jestli M. Boleslav nebo Jičín.

Ani by mi snad nevadilo rodit jinde, jenže i gynekolog mě varoval, že jsem opravdu hodně riziková, napsal mi to do těhu knížky s tím, že mám velmi málo plodovky, na to, jaký byla maličká macek. Takže když si ona mudra vyžádala průkazku, tak obrátila jak na obrtlíku, byla dokonce i trochu milá, že to prý vše mění, že jsem tak riziková, že si mě nedovolí poslat někam jinam…

Naštěstí porodník byl úžasný, skvělý, báječný. Jedna PA byla strašná, druhá bezva. Měla jsem k dispozici dva týmy, jelikož kromě oněch dvou císařů už nikoho dva dny nepřijali, jelikož byla porodka plná k prasknutí…

Je nemilé, že naše „baby friendly“ porodnice není vůbec přátelská, myslela jsem, že jsem rozmazlená jen já, ale další čtyři známé mi potvrdily úplně to samé :(

 
lucka83
Hvězda diskuse 45851 příspěvků 112 inzerátů 09.12.12 12:37

Ja mela rano na prijmu neprijemnou Pa ale jakmile doktor rekl ze si me tam nechaji tak otocila, nj sem jim rano narusila asi snidani :mrgreen:
Proste takovi doktori by nemeli byt.
Gratuluji k male :hug: :dance:

 
Miš-El
Závislačka 3063 příspěvků 09.12.12 21:49

Gratuluji ke krásně holčičce :kytka:

 
MartinaIrena
Echt Kelišová 8378 příspěvků 09.12.12 22:13

Krásná rychlovka. Gratuluji ke zdravé holčičce.

 
MartinaIrena
Echt Kelišová 8378 příspěvků 09.12.12 22:15

@Silky123 Ono ve zdravotnictví se všeobecně dnes nenarazí na nikoho vstřícného, tak proč by tomu mělo být v porodnictví, že…

 
MartinaIrena
Echt Kelišová 8378 příspěvků 09.12.12 22:19

Já bych řekla, s těma kontrakcema, že to je dost individuální. Moje sestra při prvním porodu skučela bolestí a kontrakce na monitoru nic moc a u druhého jí říkali, to už musíte asi šílet bolestí ne? A ona s úsměvem Ani ne.
Takže tak.

 
Andrella
Kecalka 258 příspěvků 10.12.12 00:29

Velice pekny denicek:D hodne mi to pripomelo muj prvni porod, takze jsem to prelouskala s usmevem :) no uvidime, za par mesicu rodim znova, jestli se budu jeste pak usmivat, tezko rict :D drzim palecky, at se vam jen dari holky :) :hug:

 
bjetuschka
Závislačka 3882 příspěvků 2 inzeráty 10.12.12 11:23

To je super napsaný deníček, piš dál, hezky se to čte :palec:
A gratuluji! :hug:

 
DianaAndílek
Ukecaná baba ;) 1084 příspěvků 10.12.12 21:30

No to je krásný, mě v královéhradecké porodnici přijímali 25.10.2011 ve 23:45 se slovy, že nemám kontrakce a nerodím…taky arogantně a syn se narodil 26.10.2011 v 1:00 a to mi ještě 14 minut před tím tvrdili, že nemám rodící kontrakce, ale že mě bolí záda jako kráva nikoho nezajímalo. gratuluji

 
Vlasta78
Kecalka 219 příspěvků 17.01.13 21:52

:palec: :palec: :palec: čtu si tady ten deníček a říkám si do pr…e, to je mi nějaký povědomý, třeba to" S hrůzou jsem pozorovala, jak se blíží, tvář otlačenou od polštáře, ruce v kapsách, žádná vizitka, nic" pak si pořádně projdu tvůj profil, datum porodu…a je mi to jasné :lol: já jsem ta paní s odteklou plodovou vodou, která nakonec rodila až 5 hodin po vás :lol: :mavam:

 
luskabay
Kecalka 294 příspěvků 7 inzerátů 18.01.13 18:06

Gratuluji ke krásné dcerce.
Něco podobného jsem zažila já. Doktor na mě při příjmu vyhrkl:„Co tu děláte“? Já na to, že asi rodím a on : „vy jste těhotná“… nicméně já jako prvorodička porodila dvě a půl hodiny po příjezdu do porodnice. Měla jsem bezva rychlý porod a bolesti jen půlhodiny! Takže rychlé porody mohou zažít i prvorodičky :-). Přeji dcerušce jen to dobré a ať poslouchá maminku. P. S. Přítel si taky zaslouží pochvalu za parádní podporu a chladnou hlavu :palec:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček