Co to znamená být svobodnou matkou?

Michaelakkk  Vydáno: 29.08.10

Napadlo mě si sepsat jaké to vůbec je vychovávat dítě sama bez jeho otce, co je plus, co minus a jak se to dá nebo nedá zvládnout.

Začátek těhotentví jsem měla opravdu suprový, přišli jme na to přítelem v 8tt a on z toho měl snad větší radost než já. Také jsem byla ráda, ale školu jsem neměla dodělanou, do práce jem chodila, měli jsme štěně a kotě v bytě 2+kk :-D. Co na to řeknou rodiče mi bylo tak nějak jedno, jelikož moje mamka e nou přišla do jiného tavu v 18 letech a mně bylo už 19 :-). Vše bylo OK až do dne 8.5.2009 kdy jsem se dozvěděla tu strašnou zprávu o přítelově smrti, nevěřila jsem tomu! Zrovna jsem byla v práci, když mi to zvolal jeho nejlepší kamarád, upustila jsem dózu s kafem na zem a zastavil se pro mě svět, položila jsem telefon a snažila se chvíli pracovat dál a nemyslet na to co mi řekl, třeba je totiž přítel v nemocnici, třeba nezemřel jen je na tom špatně, někdo něco popletl, ale nešlo to byla jsem mimo, padaly mi sklenice, piva jem točila nad míru, neuměla jsem správně odpočítat peníze. Musela jsem vypadnout, naštěstí přišel šéf a vystřídal mě.

CO jem dělala pak, nevím vím jen, že jsem někam šla a šla a brečela a nevděla co bude dál. Vždyť čekáme dítě jsem už na začátku 5 měsíce, na potrat je pozdě, já to ale sama nemohu utáhnout (byt, zvířata, školu, práci a mimino??)… Svět se mi zhroutil, neviděla jsem žádné možné východisko jak z té situace ven. To dítě jsem nechtěla, bála jsem se ho, bála jsem se sama sebe. (Kdo nezažil nepochopí, tak prosím nesuďte). z této situace mě zachránil přítelův nejlepší kamarád Honza a odvezl mě na týden k sobě do města, kde Pavel vyrůstal. Nikomu jsem neřekla kde jsem, telefon jsem si vypnula, bylo mi vše jedno. Moc mi pomohlo trávit čas s někým, koho to zasáhlo jako mě a kdo Pavla moc dobře znal… S ostatními jsem si neměla co říct…

Postupem času mi nezbylo nic jiného než se přetěhovat zpátky k rodičům do malé vesnice kouek od Prahy, jsem jim za to moc vděčná, bez nich bych byla v nějakém azylovém domě. Ale tak opustím tuto strašnou a pro mne bolestnou kapitolu.

Poté co jsem se přitěhovala zpět k rodičům, bylo to na konci srpna 2009, bříško už bylo docela veliké, musela jsem se zapojit do chodu domácnosti a aklimatizovat se, přece jenom jem už 4 roky s rodiči nežila. Nejhorší byly lidé kolem mě, měla jsem neustále pocit, že se na mě všichni koukají skrze prsty, ti odvážnější se i zeptali A maminko kdy to čekáte? A co tatínek těší se?? já odpovídala, že až to přijde, tak to bude a že tatínka nemám, bylo mi bolestné říkat, že zemřel. Čas plynul a nebyl den kdybych nemyslela na Pavla jaké by to bylo kdyby byl se mnou jak by mi hladil bříško jak b e těšil jak bychom polu nakupovali… Mě nic nezajímalo. Vše nakoupila mamka, babička něco dostala od kamarádek.. Ale měli jsme vše. A to jsem se ještě nezmínila a mé „tchýni“ která mě dodnes strašně lituje a brečí když mě nebo Samuela vidí, no ale to je úplně jiná kapitola.

Dva týdny před porodem cca v 36tt jsem měla šílený deprese, vše mě bolelo nemohla jsem spát vše mě bolelo, už jsem chtěla mít po porodu aby to bylo vše za mnou. Do toho se ještě přidali otázky všech členů širší rodiny. Ty jsi ještě neporodila? A kdy už to z tebe vypadne? A jak se bude jmenovat? A jak to budeš zvládat? Těšíš se? atd… Bylo mi z toho nanic!

Konečně ale přišel den porodu a mamka mě po odtoku vody odvezla do porodnice, čas mi začal utíkat mnohem rychleji, ale dostala jsem podpásovku ve formě tatínků, co byli v porodnici se svými manželkami, stáli jim po boku pomáhali přečkávat kontrakce, byli tam pro ně!! A já? Sama? bylo mi zle probrečela jsem dlouhé hodiny místo spánku, který by mi pomohl načerpat síly na porod. Kdyby mi jedna hodná sestřička nedala lék na spaní asi bych byla vzhůru celou noc a u porodu bych byla KO. Od rána šlo pak vše rychle. A já konečně mohla vzít do ruky to malé stvoření co do mě tak kopalo a ničilo mě, byl nádherný! Začla jsem brečet a říkala mu, že tatínek je tady také s ním (narodil se 2.11. na svátek všech mrtvých) a že ho bude hlídat se shora a bude tu kdykoliv pro něj i když se nebudou moct nikdy vidět. Teď už zbývalo jen přežít dny v porodnici, když jem ho neměla u sebe bylo mi hrozně pořád jem myslela na Pavla záviděla maminkám co jim tatínkové nosili květiny a chodili obdivovat své děti a rozplývali se nad nimi, já toto štětí prožít nemohla a bylo mi z toho opravdu zle, nemohla jsem se dočkat dne kdy nás pustí domů. Po 5 dnech jsme mohli konečně začít ten nový život a zvykat si na sebe!

Svět se mi změnil, jediné pro co jem žila, byl ten malinkatý uzlíček, kterému jem byla pořád na blízku. Čas se mi otočil vše utíkalo docela rychle a já si říkala, jak jsem mohla to dítě nechtít?? Začátky byly uprové moje mamka mi moc pomáhala bez ní bych to nezvládla, Samuel byl moc hodný kráně spinkal vůbec neplakal, neblinkal no protě ukázkové miminko :-) čas plynul já i mohla v klidu uzavřít ročník na SŠ v Liberci kam jem jednou za 2 měsíce zajela na zkoušky, a čekala mne maturita kterou jem úspěšně složila !! :-) Přišly prázdniny a pro mě velká zkouška skoro celé dva měsíce jsem musela být se Samuelkem úplně sama, najednu stranu jsem se na to strašně těšila na druhou jem se bála, že budu moc unavená a oprávněně, někdy mími sourozenci, ale mamka byla pořád pryč. Teď jem i teprve nejvíce uvědomila jak moc mi pomáhá! Na nákupy jsme jezdili spolu autem. Teď jsem musela sama autobusem, po ránu si Samuelka občas vezme a já se mohu dospat, pomáhala mi ho hlídat když jsem vařila v přebalování jme se prostřídávali, ale teď jsem byla jen a jen já a mé dítě.

Přišly dny, kdy jsem byla úplně vyřízená, obzvláště dny, které jem trávila se vým nejmladším bratrem (8 let) a druhým bratrem (17 let) a otčímem, na vše jsem byla sama a ještě se ode mne očekávalo vařit obědy, což jsem nestíhala, jelikož se to mísilo se Samuelovým spaním prát a žehlit to jem zvládla jen to nejpotřebnější, starat se o mladšího nudícího se bratra, který má opravdu složitou osobnost, setkávat se s apatií otčíma, kterej jen sedí u kompu a dělá že pracuje a pak někam odjede a vrátí se za dva dny?? Teď ještě začly synovi růst zuby a bylo to k nevydržení. Večer jem úplně vyřízená chtěla spát, ale on spát nechtěl, nebyl nikdo, kdo by ho pochoval, pohoupal aby nekřičel a já mohla třeba ještě poklidit bordel v kuchyni. V tenhle okamžik mi Pavel nejvíc chyběl.

Říkala jsem si, proč nemůže být se mnou proč sakra umřel, proč nebyl tak silnej, proč se to muselo stát, teď muím trčet u rodičů, nemít svůj vlastní život, pořád poslouchat otázky typu jak to zvládám bez něj, ale vždyť si někoho jiného najdeš! Brečela jsem pak dlouho do noci, byla jsem bezmocná, nemůžu jít pryč od rodičů musím tu trčet, nemůžu mít svůj vlastní byt, nemám na to peníze, musím se stydět před ostatními maminkami, že bydlím u rodičů, nechce se mi k nim chodit na návštěvu závidím jí tu rodinou „pohodu“. Stydím se si je pozvat k sobě když jsou naši nebo někdo z nich doma. Tak strašně ráda bych chtěla mít něco vlastního, ale to je v nedohlednu, vždy jsem chtěla dvě děti rychle za sebou teď na to mohu zapomenout…

Nedovedu si představit, že bych měla od narození svého syna být někde sama v bytě s mím psem a kočkou, samotná bych začátek opravdu nezvládla proto chci moc poděkovat mojí mamce, která mě strašně podržela a pomohla mi se začátky s péčí o dítě. Musím říct vám všem, co čtete tento deníček, a hodláte být nebo jste s malým dítětem sami, nebo jej teprva čekáte a budete s ním sami bez pomoci druhých lidí, že vás obdivuji, čeká vás dlouhá cesta s nelehkým úkolem. Moc bych vám přála, aby jste mohly být šťastné se svými manžely, snoubenci, tatínky, příteli. Nevzdávejte boj o ně pokud je alepoň malinkatá naděje, dítě je dar a potřebuje oba rodiče, škoda že i to někteří neuvědomí včas, co já bych za to dala mít někoho, kdo by mi byl oporou a otcem pro mé dítě. (Nejlepší by bylo abych se mohla znovu setkat s Pavlem a říct mu, aby se vrátil, že nám moc moc chybí a že je to bez něj těžké!!)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
lleennttiillkkaa
Generální žvanilka 21281 příspěvků 2 inzeráty 29.08.10 23:04

Co dodat…snad jen hodně štěstí a síly do dalších dnů. :hug: :kytka:

 
Standy
Povídálka 36 příspěvků 29.08.10 23:14

Míšo, krásně jsi to napsala. Chápu tě ve všem, co píšeš. Nedokážu si představit, že bych se starala sama o své dítě a před všema matkama, které jsou na dítě samy, smekám. Také já jsem ráda, když mi rodiče a partner s dítětem pomůžou a začátky jsou určitě pro každou mámu těžké, než si na sebe s dítětem zvyknete, než si zajedete nějaký režim …
Nemáš se za co stydět, že bydlíš zpátky u rodičů, že si nemůžeš dovolit samostatné bydlení. Buď ráda, že ti tvoje rodina poskytla zázemí a pomoc, jsou matky, které tuto možnost nemají a opravdu končí v azylovém domě, který je stejně dočasným řešením. Uvidíš, že bude líp a třeba jednou budete mít se Samuelkem svoje bydlení a třeba jednou budeš s láskou vzpomínat, jak ti rodina pomohla v nelehké situaci a začátcích … Moc ti držím palce a přeji hodně sil do výchovy chlapečka. Samuelek je krasavec a takové spokojené miminko, určitě z něho vyroste pohodový kluk.

 
petulaaa87
Ukecaná baba ;) 2072 příspěvků 29.08.10 23:28

Moc silný smutný příběh :cry: neumím si představit, čím vším jsi musela procházet..ne­vím,jestli bych na Tvém místě zvládala být taky tak silná..moc Tě obdivuju, pro mě jsi neskutečně silná a to je dobře, malej je nádhernej a přeju Vám, abyste vše zvládali ne každý sám, ale už jen a jen spolu!!!Přeju oběma štěstí! :srdce: :srdce: :srdce: :kytka:

 
lasička1
Echt Kelišová 7605 příspěvků 30.08.10 00:20

Michaelko-jsi mladá,ale hrozně silná a statečná holka.Můžeš být na sebe právem pyšná.Na Pavla nikdy nezapomeneš,pořád ho budeš vidět v Samuelkovi.Ale časem ty největší rány otupí a ty potkáš někoho,s kým vám oběma bude dobře a založíte rodinu.I když všechno chce čas,nic bohužel nejde vrátit,musíš se dívat kupředu.

 
Pudloslava
Vesmírná mluvilka 31250 příspěvků 30.08.10 06:35

Míšo je to moc krásné a moc smutné
Taky věřím, že až trošku čas obrousí rány a až bude Samík větší a budeš mít i třeba víc volnbosti, najdeš někoho, s kým budete tvořit celou rodinu. S Pavlovým požehnáním, protože kdo milujícíc by přál svému milovanému samotu.

 
Šája
Hvězda diskuse 102681 příspěvků 30.08.10 06:51

Míšo, přeji hodně síly a štěstíčka Tobě i Samíkovi. :srdce:

 
irinek  30.08.10 07:24

Ahoj Míšo, když jsem to četla tekly mi slzy. Musí to být moc těžké a nedovedu si představit být v tvé kůži.
Přeji ti, abys v sobě stále nacházela sílu a abys dosáhla štěstí.

 
BohunkaP
Extra třída :D 14170 příspěvků 30.08.10 08:22
:potlesk: :potlesk: :srdce:
 
Bayuska
Neúnavná pisatelka 17009 příspěvků 30.08.10 09:13

Míšo, to je moc smutný příběh :cry:. Ale jak už se tu psalo, ty jsi strašně silná! Život byl k tobě krutý, ale ty jsi dokázala postavit se k tomu čelem.
Obdivuji tě. A přeji tobě a Samíkovi už jen samé štěstí a hlavně hodně síly do života! :kytka:

 
VenJe
Stálice 75 příspěvků 30.08.10 10:20

Jsi ohromně silná žena Míšo a jsi příkladem pro mnohé maminy. Věřím, že každá slza se ti jednou vráti v podobě neskutečné radosti … a některé z nich už teď, když máš vedle sebe Samuelka.
:srdce: :srdce: :srdce:

 
Michaelakkk  30.08.10 11:47

Děkuju všem zahezké reakce, snad máte pravdu v tom, že se mi nakonec vše vrátí a budu mít štěstí, ale momentálně je to pro mě něco co je v nedohlednu a ani si nedovedu představit jak by se dalo cokoliv v mém životě změnit… Snad až bude větší a já budu moct mezi lidi :nevim:
Děkuju :kytka:

 
nonina
Závislačka 3692 příspěvků 30.08.10 19:16

Miško, moc krásně jsi to popsala, i když to cos psala,je hrozně moc smutné a bolestné.
Jsi Samuelkovi skvělou mámou a rozhodně se nemáš za co stydět. Zvládla a zvládáš to výborně. A i kdyžto teď pro Tebe zřejmě není představitelné, tak určitě jednou budeš mít možnost s někým vytvořit rodinnou pohodu, kterou zatím svým známým závidíš. Moc Ti přeju hodně štěstí do dalších dnů. :hug: :kytka:

 
mamisek
Povídálka 25 příspěvků 30.08.10 21:39

musím taky přiznat, že mi u toho tekly slzy. Někdy si opravdu člověk myslí, že má starosti..a pak si přečte něco takového a dojde mu jak jsou ty jeho prťavé. Je mi moc líto co jsi musela prožít a taky opravdu nevím co bych dělala já.

 
BettyB.
Echt Kelišová 8236 příspěvků 30.08.10 22:35

Míšo- já smekám a jsem moc a moc ráda, že se známe z naší diskuze a mohla jsem poznat tak bezva holku jako jsi ty! Přeji vám se Samíkem jen samé štěstí! :srdce:

 
Týna12345  31.08.10 17:43

Myslela jsem u čtení tvého příběhu na totéž co mamísek - jak si člověk myslí, že má problémy a jak moc jsou vedle takových co máš ty malicherný! Za sebe jsem se zastyděla a tobě přeju už jen ty šťastný karty! :kytka:

 
Týna12345  31.08.10 17:44

Myslela jsem u čtení tvého příběhu na totéž co mamísek - jak si člověk myslí, že má problémy a jak moc jsou vedle takových co máš ty malicherný! Za sebe jsem se zastyděla a tobě přeju už jen ty šťastný karty! :kytka:

 
Laddmie
Závislačka 2897 příspěvků 5 inzerátů 31.08.10 17:53

Míšo, přeji Ti, ať slzy smutku vystřídají slzy štěstí…jsi silná osobnost, ty to zvládneš..máš totiž pro co žít, a tím je Samuelek. Věřím, že časem najdeš osobu, která Tě bude milovat stejně jako tvůj syn.

 
ALISHI
Kecalka 350 příspěvků 01.09.10 09:28
..obdivuji te!!!

…pri cteni tohoto pribehu mi lezl mraz po zadech!!!!Je neuveritelne, jak to vsechno zvladas :potlesk: !!!!Ja jsem zustala s mesicnim synem a 8 letym hafanem take sama, cele tehotenstvi byl boj!Slzy, strach, pocit beznadeje, zoufalstvi…!!!S na­rozenim Samuelka (mimochodem, krasne jmena jsme jim vybraly :potlesk: ) je to vsechno mnohem jednodussi, protoze ten pocit, ze te nekdo potrebuje a navzdy te bude milovat, je neprekonatelny!!!!A pres­ne tak jak jsi napsala to je!!!I ti v nebicku jsou stale u nas a nikdy se k nam neotoci zady :wink: !!!!Na to se muzes v zivote spolehnout!!!!Drzi­me tobe i Samuelkovi vsechny palecky, ktere mame a posilame touto cestou hodne sil aby jste spolu vsechno zvladli!!!!Jsi hrozne moc sikovna a statecna maminka, tak se nikdy nevzdavej!!!!Pavel-tatinek, to vsechno vidi a je na tebe i Samuelka :andel: hrozne moc pysny!!!!!!!Mej se hezky a neztracej nadeji!!!!!Papa Alena :wink: +Samuelek :andel: +nas ctyrnohy neposeda :dance:

 
Michaelakkk  01.09.10 10:28

Děkuji všem, jen vám sdělím novinky, dnes ráno v 7:00 přišli do baráku rodičů kde bydlím i já(ale jen do dneška) exekutoři, takže já už jsem fakt na dně, budu bydlet u babičky, ale moje mamka je z toho na práškách, ještě ten fakt, že otec má vykurvenou 3 letou dceru no prostě nevím proč mě a moji rodinu někdo za něco trestá??? :cry: :cry:

 
thominka
Nováček 1 příspěvek 01.09.10 11:45
MIŠKO, BUĎ SILNÁ!!!

No tohle je snad zlej sen :cry: Miško, hlavně buď silná, já vím, že se mi to lehce řekne, ale věřím, že se vše špatné, v dobré obrátí! Přeji hodně síly a optimismu :huban: hlavně se se Samuelkem opatrujte! Jo a Samíkovi všechno nejlepší k dnešnímu svátku a jen to nej nej nej do života vám oběma :huban: :palec: HODNĚ ŠTĚSTÍ!!! :hug:

Příspěvek upraven 01.09.10 v 11:45

 
Lidka a Sami
Závislačka 4957 příspěvků 07.07.11 23:57

Míšo a Samueli,
jste oba hodně silné osobnosti a jeden bez druhého by jste nemohli být.
Jsem ráda, že jsi mi dala možnost tebe a Samuelka poznat a že si čas od času pomůžeme :hug: .
Budu tu vždycky pro tebe a nejen já :hug:
Díky :srdce:

Vložit nový komentář