Co všechno se dá za 5 let zažít

monika m  Vydáno: 17.10.14

Na základní i střední škole mi vždy spolužačky říkaly, že já budu rozhodně první, kdo bude mít dítě. Vždy jsem k rodině měla pozitivní vztah. Kdyby jen holky trochu tušily, jak hrozně moc se pletou.

S manželem jsem se potkala v roce 2003, kdy mne dostal z jednoho hodně nepovedeného vztahu, což by bylo na další příběh. Psali jsme si tenkrát na internetu a zdálo se, že z nás budou dobří kamarádi. Napadlo nás seznámit naše přátele. Třeba by se k sobě hodili. Nehodili se, ale my jsme se hned při prvním setkání zamilovali.

Dobře, nebylo to hned. :) Trochu jsem se bála, ale netrvalo dlouho a omotal si mě kolem prstu.

Manžel byl vždy velice rozumný. Do ničeho jsme se díky němu nehnali. Vždyť jsem sotva maturovala a on chtěl dodělat vysokou. Prožívali jsme vše, co mladé páry prožít mají. Nechtěla jsem ho nikdy do ničeho nutit, mysleli jsme, že máme času dost. Takže jsem začala studovat vysokou školu. Dokonce jsme se na rok i rozloučili, když jsem odjela do Londýna. Přesto nám to vydrželo a v roce 2008, kdy mi bylo 24 let a jemu 27, jsme se vzali.

Kamarádky mi říkaly, jak je to romantické, že se bereme a ani „nejsem v tom“. :) Ale jak už jsem řekla, netlačila jsem nás do ničeho, i když bych se miminku nebránila.

Časem jsem začala dostávat otázky, kdy už budeme mít děti, zda už je plánujeme rodinu, atd. Bylo to únavné. Navíc jsem chvíli před svatbou státnicovala, takže to všichni očekávali, jako další krok. Manžel však miminko zatím nechtěl. Chtěl trochu cestovat, užívat si. Já tedy začala hledat práci.

Nezbylo mi nic jiného než zaujmout jasný postoj. „Já a děti? Proboha, jen to ne.“ Nebo „Vždyť jsem ještě mladá, přece se nezavřu doma s harantem“ či „Kdo ví, možná děti ani mít nebudeme.“ Tohle byly mé klasické odpovědi. Tenkrát jsem ještě netušila, že zejména má poslední odpověď by mohla být jednou pravda.

Pár měsíců jsem měla nějaké bolení v břiše. V létě 2009 se to tak zhoršilo, že mne manžel musel vzít k lékaři. Verdikt byl po několika konzultacích u odborníků jasný - nezhoubný teratom na levém vaječníku. A musel ven, i s vejcovodem.

Operace byla záhy. Celé léto jsem byla doma a jakmile jsem dostala zelenou, musela jsem si s manželem promluvit na téma děti. Vzhledem k okolnostem souhlasil. Zůstal mi jen jeden vaječník a jeden vejcovod. Nebylo přeci už co odkládat. Co když by časem měl problém i ten druhý…

V září 2009 jsme začali pracovat na miminku. Bohužel nám do cesty přišla další špatná událost. Manželova matka, se kterou se od začátku střední školy nestýkal (protože se o něj jako malého kluka prostě přestala starat, pila a on zůstal jen u otce), onemocněla rakovinou. Bylo to hrozně rychlé. Zprávy o ní nám předávala manželova teta, se kterou také léta nemluvil. Byl ve stresu. Jasně, že jsem za takových okolností neotěhotněla. To by snad bylo i proti přírodě.

V den, kdy umřela, se konečně rozhodl sednout na vlak a rozjet se za ní. Odpustit ji a rozloučit se. Byl pátek večer, kdy ji psal smsku po strašně dlouhé době, že za ní v sobotu ráno přijede, že už má koupený lístek. V sobotu velmi brzo ráno však volala teta, že už jezdit nemá. Už na něj nedokázala počkat. Přesto myslím, že alespoň ta zpráva, že přijede ji natolik ulevila, že odešla s pěknou vzpomínkou na něj.

Uplynulo dalších několik měsíců a já stále neotěhotněla. Takže na jaře 2010 jsme se rozhodli zajít do CAR, shodou okolností, kde jsem měla před lety operaci. Během několika vyšetření jsme zjistili, že manžel nemá zrovna ukázkový spermiogram, ale co bylo horší – mně zjistili žloutenku typu C. Nežila jsem žádným nezřízeným životem a tato nemoc se navíc přenáší jen krví. Hodnoty byly dokonce natolik nízké, že jsem se musela nakazit před nedávnem. Okamžitě mě probleskla hlavou operace. Nikdy jsem po tom už nakonec nepátrala, ale každý ať si udělá svůj názor.

V létě 2010 jsem se začala léčit. Díky nízkým hodnotám stačilo léky a injekce brát jen půl roku (běžně to je rok). Víkend co víkend se mnou manžel trpěl, když mi v pátek píchal injekce, abych hned několik hodin na to ležela v horečkách, nestíhala utíkat zvracet na záchod, měla zimnice, třesavku, nekontrolované záchvaty hněvu a pláče. Tři dny na to jsem nebyla vůbec použitelná. To se opakovalo každý víkend následujícího půl roku.

Rodičům jsem to neřekla. Chtěla jsem je vždy bránit a tohle, co zažívám, prostě nemuseli vědět. S manželem nás to hrozně sblížilo. On se bál, že o mě přijde. Já jsem mu byla hrozně vděčná, že je se mnou a neutekl mi.

Konečně jsem se vyléčila. Musela jsem však ještě dlouho na děti zapomenout. Měla jsem zakázané otěhotnět ještě rok po léčbě, kdyby se to vrátilo a taky proto, aby se případně miminko nenarodilo nemocné. Našla jsem si novou práci, která mě bavila, ale stejně jsem stále toužila mít dítě.

Na čas jsme to zkoušeli opět sami, ale na jaře 2013 jsme došli do dalšího CARu. Dokonce tam začala chodit i kamarádka, takže jsem si o tom všem, co nás čeká mohla s někým povídat. Zkusili jsme 3× IUI, ale nepovedlo se. Kamarádka mezi tím už otěhotněla, přirozeně, a já stále nic.

V říjnu 2013 tedy přišlo na řadu první IVF. Z nějakého, mě nyní nejasného důvodu, jsem se to rozhodla říct šéfce, která, ač tvrdí, jak mi drží palce, mi kdejakým způsobem hází klacky pod nohy. Vyčítá mi organizační komplikace a mzdové vícenáklady za mé záskoky. O co hůř, IVF se nepovedlo. Ale měli jsme ještě embryjka na zamražení. Taková malá naděje na to, že by to snad napodruhé vyšlo. Jenže byla zima, skoro prosinec a v mém CARu před Vánocemi transfery nedělají. Mrazáčci museli počkat do nového roku.

Ale já se začala strašně bát. Manžel najednou zjistil, že už nemá na to opakované chození po doktorech sílu. Měli jsme toho za sebou už moc. Já věděla, že ta tři moje malá embryjka mohou být poslední šancí na miminko. Ani adopce nepřipadala v úvahu. To by nikdy nechtěl. Hrozně jsem se bála do toho transferu jít. Bála jsem se zklamání. Odkládala jsem to z nejrůznějších hloupých důvodů.

Až v červenci jsem se rozhodla, protože můj cyklus byl najednou čím dál tím horší. Najednou mi menstruace vynechávala, někdy jsem ji naopak dostala za sebou během 14 dní a sotva na 1 den. Už jsem to nemohla odkládat. A co víc, manželův nejlepší kamarád, poslední, co ještě neměl dítě (a my si vždy mysleli, že jej mít nebude s tím bohémským životem), před létem přivedl s manželkou na svět krásnou holčičku. Takže jsme do toho šli.

Sice to trvalo další 3 měsíce než se doktorům povedlo mě nastimulovat, abych měla narostlou sliznici, ale teď v říjnu 2014 k transferu konečně došlo. Ze 3 embryjek přežili 2 a obě zavedli.

Jestli čekáte tento příběh se šťastným koncem, zklamu vás. Dnes jsem si udělala test, už ani nevím, kolikátý test to byl za těch 5 let je, a byl negativní. Nepovedlo se. Je to hrozné, když je vám 30 a vy si musíte říct – možná děti nikdy mít nebudu.

Jednu pozitivní záležitost mi to však přineslo. Manžela jsem přemluvila do dalšího IVF. Asi jej opět do konce roku nestihneme, ale v lednu to už odkládat nebudu a věřím, že jsem už konečně na řadě a povede se to. Třeba nás napadne i něco dalšího, co by nám pomohlo otěhotnět. Sice už jsem byla u kdejakých bylinkářů a léčitelů a nikdy to k ničemu nebylo, ale někde musí být nějaká šance jak mít dítě. Musím tomu věřit…

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.8 bodů
Stránka:  1 2 Další »
 Váš příspěvek
 
pikolik77
Nováček 8 příspěvků 17.10.14 00:20

Moc Vám držím palce, vím co prožíváte.

 
Kamča.dalmatinka
Hvězda diskuse 46984 příspěvků 17.10.14 01:20

Ahoj. Mončo jsi mladá třicet přece není žádný věk, alespoň doufám.-) a věřím že se Vám miminko povede. v dnešní době je přece spoustu možností a jednou z nich je i náhradní matka, dokonce zde na emiminu mají svou diskuzi.., ale stejně věřím a moc Vám to přeju, aby si otěhotněla a miminka se brzo dočkala. :hug:

Drž se, bud silná a věř

 
janninna31
Zasloužilá kecalka 974 příspěvků 17.10.14 05:38

Moc vam drzim palce…doufam ze se to brzo povede :hug:

 
Eduarda
Kecalka 418 příspěvků 17.10.14 06:04

Držím pěstičky, ať to klapne:)E.

 
LolitkaP
Ukecaná baba ;) 2068 příspěvků 17.10.14 06:27

Držím palce, určitě na Tebe to Tvoje štěstíčko čeká a jednou k vám přijde :hug:

 
xxMakyxx
Zasloužilá kecalka 922 příspěvků 17.10.14 06:36

Tolik mě mrzí co prožíváte! Já ve 23 letech otěhotněla s přítelem, který mě teď v 5.měsíci opustil kvůli jiné a já se trápím představou, jak to zvládnu. Pak když čtu tyhle deníčky, je mi k breku. Na co si stěžuji? Mohu být ráda a zároveň mě rozesmutňje fakt, že pak milující pár jako vy máte cestu k miminku tak těžkou! Přeji Vám, ať přijde miminko k Vám a to brzy. V tomhle případě chci věřit na zázraky a dobré konce. Doufám, že pak napíšete deníček o šťastném konci a přicházejícím miminku ❤️

 
madlicka
Kelišová 6326 příspěvků 1 inzerát 17.10.14 07:51

Vím, že jsi z toho na prášek, znám to, my se snažili taky pět let. To první IVF ale nedopadlo zdaleka tak příšerně, dokonce jste měli mrazáčky a to s jedním vaječníkem je vlastně moc pěkný výsledek! :hug: Tak s novým rozběhem do dalších bojů!

 
Klapeto
Kecalka 330 příspěvků 17.10.14 07:52

Hodně štěstí do budoucna!

 
Lada84
Ukecaná baba ;) 1287 příspěvků 17.10.14 08:01

Moniko, napiste soukromou zpravu, treba bych mohla pomoci :kytka:

 
Hermiona85
Ukecaná baba ;) 1811 příspěvků 17.10.14 08:03

Ahoj @monika m

vím co prožíváš, jestli tě můžu nějak podpořit, tak jen tím, že nejsi v tom sama. Taky už mám IVF za sebou a taky řadu sněhobílých testů. Vím, co citíš a říkám si to samé. Přijde to vůbec někdy?

Hodně štěstí při dalším IVF!

PS: moc krásně jsi deníček napsala, ale mrzí mě, že zatím bez happy endu. Snad to jednou přijde - musíme věřit. :kytka:

 
Grumlik
Zasloužilá kecalka 826 příspěvků 17.10.14 08:38

Moc držím palečky, aby jsi brzy držela v náručí vysněné miminko!!! :srdce:

 
ospalámyš
Závislačka 3079 příspěvků 17.10.14 08:47

Pěkně píšeš, i když to není moc veselé. S tou žloutenkou C docela síla a velká smůla.
Moc držím pěsti, ať se zadaří, já opravdu čekala dobrý konec, tak snad ten dobrý konec to mít bude třeba ne hned, ale později ;)

 
pomenkova
Generální žvanilka 24163 příspěvků 17.10.14 08:47

Neboj se 30 let jsi jeste mlada..ja mela prvni ve 34 letech a po trech IVF-nakonec prirozene..Vubec se neboj da se vse dohnat :hug: :hug: :hug: :hug: :srdce: :srdce: :srdce:

 
pupek1710
Zasloužilá kecalka 539 příspěvků 17.10.14 09:00

Zkoušela jste léčitele pana Hakla? Slyšela jsem o něm samé dobré věci…Byl o něm i článek v nekmenovaném časopise a hodně mě to zaujalo.

 
Tiger-lily
Nadpozemská drbna 29290 příspěvků 61 inzerátů 17.10.14 09:19

:hug: :hug: Držím palce do budoucna, snad už sis to špatné vybrala.

 
Lucie142
Stálice 53 příspěvků 17.10.14 09:25

Opravdu jsem ten happy end cekala, ale pockam si na dalsi denicek, kde nam o tom napises. Moc bych ti to prala.

 
MartinaIrena
Echt Kelišová 8378 příspěvků 17.10.14 09:27

Smutný deníček, je mi Vás líto a držím palce, aby k Vám miminko brzo přišlo. Zkus se mu ve své mysli více otevřít.

 
Anys29
Ukecaná baba ;) 1393 příspěvků 17.10.14 09:51

Jak psaly holky přede mnou, třicet není žádný věk i když chápu, že to běhání po doktorech je značně vysilující. Já si počkám a věřím, že po novém roce tu najdu happyend vašeho příběhu. Moc ti držím palce!

 
Elinečkaaa
Kecalka 473 příspěvků 1 inzerát 17.10.14 09:51

Moc držím palce, aby to konečně co nejdříve vyšlo. :hug:

 
Balatonek
Ukecaná baba ;) 1184 příspěvků 17.10.14 10:19

Moc Vám držím palce, já teda otěhotněla rychle a bez problémů, ale mám kamarádku, které to trvalo 4 roky, nějaké IUI a IVF a když už byla poslední možnost, tak to nevypadalo už od začátku dobře. Nějak pro to nebyly správné podmínky a nakonec se mimčo chytlo a za měsíc rodí. Držte se :kytka: :hug:

 
zzuzzinda
Kecalka 264 příspěvků 17.10.14 10:23

Moc držím palce, ať to vyjde. Před dětmi jsem pracovala v IVF centru a všem rodičům, kteří přišli, jsme drželi palce, prožívali jsme to s nimi a ta radost, když to vyšlo a když ne, dodávalij sme povzbuzení. Vydržte, věk máš krásný (já měla první dítě ve 32 letech).

 
svycarka
Kelišová 6339 příspěvků 17.10.14 10:28

Moc vam to preji! At se podari… a ono se podari! :hug:

 
hanushka008
Stálice 51 příspěvků 17.10.14 10:48

Take moc drzim palce, neztracejte nadeji! my s pritelem jsme meli stesti a povedlo se nam zadelat na mimi jakmile jsme se prestali usilovne snazit a nechali to matce prirode.moje teta take byla nekolikrat na umelem oplodneni a nakonec se jim zadarilo..ale jeji kamaradka s manzelem cekali 10let, nadeje umira posledni ;-)

 
Kintaro
Kecalka 187 příspěvků 17.10.14 11:34

Máte dost smůlu. :( Ale třicet je ještě není žádný věk a když se manžel rozhodl do toho jít znovu, máte ještě velkou šanci. :hug:

 
unity
Kecalka 167 příspěvků 17.10.14 13:23

Teda… máte toho za sebou hodně. Držím palce, ať se vše v dobré obrátí a najdete na testu 2 čárky :kytka:
Kamarádce je také 30, nemůže otěhotnět z důvodu silné alergie na manželovy spermie. Její tělo neudrží ani oplodněná vajíčka manželovými spermiemi… Myslím, že Vaše situace ještě není bezvýchodná. Jsou na tom páry i hůře :,(

 
IvčaIva
Zasloužilá kecalka 977 příspěvků 17.10.14 13:30

:think: vždyť jdete do dalšího IVF, to je přece šance na dítě jak hrom :potlesk: držím palce, chápu, že nervy jsou na pochodu, ale jednou to určitě klapne, doktoři i příroda jsou šikovní - držím palce :kytka:

 
1Evuli
Ukecaná baba ;) 1055 příspěvků 17.10.14 13:39

Hodně štěstí v dalším boji, hlavně to nevzdávejte  :hug:

 
Gilmorka
Ukecaná baba ;) 1753 příspěvků 17.10.14 14:47

:hug: vím jaké to je snažíme se 4,5 roku a první IVF taky navyšlo :?

 
Luminex
Závislačka 3276 příspěvků 17.10.14 15:13

:hug: držte se :andel: Určitě se povede. Mě napadlo, že můžeš zkusit pít mladý ječmen a brát chlorellu. Očišťuje to hodně tělo a tak…no pročti si to ;) Znám už pár známých co díky tomu otěhotněli. http://www.gw-int.net/cs/jecmen
http://www.gw-int.net/cs/chlorella
Dřžím pěstičky ;)

 
Claire7
Závislačka 2566 příspěvků 17.10.14 15:14

Drzim palce :kytka:

 
pawo
Stálice 53 příspěvků 1 inzerát 17.10.14 15:47

Moc Vám držím pěsti, neztrácejte víru, jednou to vyjít musí a očividně máte po boku toho nejlepšího chlapa. vždycky když čtu tyhle příběhy tak je mi úzko, to si přece lidi nezaslouží nemít děti…a pak kdejaká… jich má 5. doufám že po novém roce napíšete další, už veselejší deníček:)

 
yse
Zasloužilá kecalka 578 příspěvků 17.10.14 15:49

Přeji vám, ať se miminka dočkáte a ne jednoho :-)
PS: Já už si také dávám pozor na to co řeknu, protože se mi mnou vyřčená moudra vrací jako bumerang.

 
milinka
Kelišová 5085 příspěvků 17.10.14 17:22

Dobře vím, čím procházíte. My máme za sebou celkem 7 let snažení a 8 IVF a nakonec se zadařilo, takže se nevzdávej a ono to prostě klapnout musí :hug: :kytka:

 
monika m
Závislačka 4235 příspěvků 17.10.14 17:32

@pikolik77 @janninna31 @Eduarda @LolitkaP @Klapeto @Lada84 @Grumlik @ospalámyš @Tiger-lily @Lucie142 @MartinaIrena @Anys29 @Elinečkaaa @Balatonek @svycarka @hanushka008 @Kintaro @1Evuli @Luminex @Claire7 děkuji Vám!

@Kamča.dalmatinka děkuji za reakci. Dejme tomu, že 30 není žádný věk pro někoho, kdo to zkouší rok. Já se po 5ti letech cítím, jako by mi bylo už 50 :) Každá, kdo prožila peripetie umělého oplodnění mi zajisté rozumí. Každopádně moc děkuji za podporu! :hug:

@xxMakyxx děkuji. Určitě to zvládneš. Věřím, že hned v první vteřině, co se ti miminko narodí uvidíš, že to je to nejlepší, co tě v životě potkalo :) a jak píšeš. Třeba budu mít nakonet také to štěstí a jednou tu napíšu upgrade, kterak jsem k miminku přišla :)

@madlicka díky, ano máš pravdu. Vlastně jsem s jedním vaječníkem už takový malý zázrak udělala :)

@Hermiona85 děkuji ti za tvou reakci a sama ti také přeji, aby jsi jednou měla štěstíčko v podobě miminka. My děvčata, co jsme tím IVF prošly, se naprosto chápeme, protože myslím, že každá máme ze všeho toho dění kolem úplně stejné pocity, ač se nám okolí snaží říct kdejaká pozitiva. Pravdou je, že mnoho z nás je na různá slova útěchy již alergická. Jak já říkám - Kdo nezažije, nemůže nikdy pochopit…

@pomenkova díky, jsi známkou toho, že se přeci taky musím jednou dočkat :)

@pupek1710 ahoj, a díky. Popravdě toto jméno mi nic neříká. Víš pravdou je, že jsem toho zkusila už dost a tak trochu už nemám chuť ani sílu zkoušet toho víc v tomhle odvětví. V mnoha případech se z některých vyklubali jen utvrzovači, kteří z tebe pouze vytáhli peníze. 100× jsem slyšela jak je někdo dobrý a jak kde komu pomohl. Zvláštní je, že mě ne…promiň, ale děkuji

@zzuzzinda pokud jsi pracovala v IVF centru tak mi asi rozumíš, jak to je neuvěřitelně vysilující. Popravdě on byl pro me vlastně krok dobrým směrem i fakt, že jsem se k tomu IVF vůbec dostala. Takových let a léčení než jsem jej vůbec mohla podstoupit. 30 není v dnešní době žádný věk, to je pravda, a ani jsem nechtěla v tomto děníčku poukázat na to, že bych snad byla stará, ale chtěla jsem se s Vámi podělit o to, co všechno se může člověku za takovou dobu stát, aby se potom ve 30ti letech cítil o 20let starší než opravdu je. A jak jsem psala, o naději jsem ještě nepřišla. Jednou na mě přijde řada :)

@unity díky a držím palce i kamarádce!

@IvčaIva ano, povedlo se mi manžela naposledy přemluvit. Je to pro nás další šance

@Gilmorka díky a držím palce ve tvém snažení. Dej vědět, jak pokračujete

@pawo děkuji ti za pěkná slova. Ten nahoře asi ví, proč každému nakláda tolik, kolik mu na bedra nakládá

@yse moje slova, nikdy nevíš, co se ti jednou může splnit

ještě jednou děkuji za věškerou odezvu a podporu. Pokud jsem někomu opomenula poděkovat, moc se omlouvám. Tolik reakcí jsem ani nečekala :srdce:

Příspěvek upraven 17.10.14 v 18:01

 
monika m
Závislačka 4235 příspěvků 17.10.14 17:33

@milinka tak to mooooc blahopřeju!!!

 
lenkator
Kelišová 7113 příspěvků 17.10.14 17:58

Moc držím palce!!!

 
MartinaIrena
Echt Kelišová 8378 příspěvků 17.10.14 18:47

@monika m Rozumím Ti, jak se cítíš po všech martyrích s umělým oplodněním. Třeba na tebe taky čeká někde zázrak jako na mou kolegyni z práce. Její příběh je s happy endem. Snažili se o miminko 10 let, podstoupila x stimulací hormonů, chodila vždy celá opupínkovaná. Podstoupila x různých umělých oplodnění, vždy neúspěšně. Nikdy se embryjka nechytla. Báli jsme se před ní už mluvit o dětech. Ona se nikdy nezmínila, že by jí to vadilo, ale znáš to. Pak přišel průser, a to mimoděložní těhotenství, kdy jí museli velmi narychlo vzít celý vejcovod i s vaječníkem. No a pak už definitivně se na celé dítě vyprdli. No a bum, najednou přijdu do práce, ona bříško a PO 12 LETECH, kdy to už dávno vzdali, otěhotněla naprosto přirozeně. A je z toho krásná, zdravá holčička. :mavam:

Příspěvek upraven 17.10.14 v 18:50

 
pomenkova
Generální žvanilka 24163 příspěvků 17.10.14 18:54

@monika m Uplne Ti rozumim, IVf neni sranda, je to hrozny na nervy, clovek ma nadeji a zaroven se i toho vseho boji, kdyz prijde den testovani je to ukrutny, znam to a znam i tu zlost a to vse co k tomu patri..Reknu jendu otrepanou frazi, ale tenkrat jsme tech snad 300 injekci po 3 IVF vyhodila uz pouzitych nekam(no nakonec jsme to vratila v lekarne) :mrgreen: No a kdyz uz sem si rekla ne nechci, uz na to kaslu, ani jsme netusila, ze tou dobu cekam uz malou ;) ;) ;) Zajimave, kdyz to clovek nekdy vzdava, povede se.Ja ti rozumim, ty pocity ty myslenky,,ze treba nebudu nikdy matkou byli hrozny..Ale jak vidis, my naprosto neplodny podle doktoru(ty se pak divili) :D Takze nadeje umira posledni a slysela jsem hodne casto doktory rikat vetu..Ano mame tady hodne pripadu bez deti, ale jen ten kdo to vzda, odejde bez ditete ;) ;) ;)
Drzim palecky :palec: :palec: :palec: :palec: :srdce: :*

 
feésM
Ukecaná baba ;) 2357 příspěvků 17.10.14 19:06

Zdravim! Ja jsem mela s prvnim otehotnenim oproti vam „mensi“ problem (zadarilo se IUI), k druhemu jsem prisla ani nevim jak, ale moje mamka taky nema vajecnik a vejcovod a i kdyz to vypadalo pry na dlouhou cestu, tak se jim nakonec segra povedla prirozene. Preji Vam, at ma Vas pribeh take brzy stastny konec!!! :kytka:

 
monika m
Závislačka 4235 příspěvků 17.10.14 19:39

@MartinaIrena @pomenkova @feésM
díky, všechny tři máte výborné zkušenosti, kdy nemohu jen souhlasit, že naděje umírá poslední…

 
Fitmamka
Kecalka 206 příspěvků 17.10.14 20:32

Držím palce. My jsme to vzdali a nakonec jsem otěhotněla přirozeně v 34letech. Čas ještě máte, zregenerujte se, odpočiňte si, udělejte si s manželem výlet a dopřejte si dovolenou.. Těším se na další deníček, kde už budete mít na testu //

 
monika m
Závislačka 4235 příspěvků 17.10.14 20:36

@Fitmamka díky!! :kytka:

 
danger007
Ukecaná baba ;) 2126 příspěvků 17.10.14 20:54

MOc moc bych Vám přála, ať se zadaří a těším se na další řádky od Vás.

 
monika m
Závislačka 4235 příspěvků 17.10.14 20:56

@danger007 no koukám do podpisu, že bych měla také nejpíše popřát hodně stěstí :)

 
danger007
Ukecaná baba ;) 2126 příspěvků 17.10.14 21:04

@monika m děkuji ti Moni bude se hodit :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:

 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17596 příspěvků 17.10.14 21:08

Hodně štěstí :) 30 let, to jsi mládě

 
rouzis321
Nováček 6 příspěvků 17.10.14 21:10

Ahoj, kdo nezažije nepochopí. Je to procházka peklem. Procházela jsem ji s manželem 7 let a ve svých 36 jsem porodila zdravého syna. Hodně mi pomohlo cvičení mojžíšové, ne k otěhotnění, ale nějak jsem dokázala vypnout hlavu a říct si, no co dělám pro otěhotnění vše a když to nevyjde, nebudu mít výčitky svědomí. Držím palce, vydržte. :hug:

 
monika m
Závislačka 4235 příspěvků 17.10.14 21:20

@rouzis321 děkuji. Přesně jak říkáš.
S Mojžíšovou jsem právě začala. Přestože nedokážu zcela věřit tomu, že můj problém odstraní (jako jsou dejme tomu srůsty či jizvy na děloze, apod., o kterých si myslím, že mám, což však teprve potvrdí či vyvrátí laparoskopie, o které uvažuji podstoupit) minimálně si mohu říci přesně to, co jsi přávě řekla ty…

A navíc, co si budem povídat - Mojžíšová dělá prý taky pěkný zadek a sex je s jejím cvičením lepší ;) ;) ;)
:lol: :lol: :lol:

 
ANGELOT
Kecalka 145 příspěvků 17.10.14 21:46

Já snažící se zoufalec čekala dobrý konec:( budu moc držet palečky, nás po třech letech problémů čeká příští měsíc 1. IVF :srdce:

 
monika m
Závislačka 4235 příspěvků 17.10.14 21:51

@ANGELOT v tom případě přeju pevné nervy!! Ten stres okolo je nejhorší.

Příspěvek upraven 17.10.14 v 21:51

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 Další »
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele