Co všechno se dá za 5 let zažít – rok šestý

monika m  Vydáno: 09.05.15

Svůj minulý deníček jsem končila smutně. Zklamáním. Na druhou stranu šťastná, že manžel souhlasí alespoň ještě s druhým IVF. Podívejte, jak můj život a boj o miminko pokračuje. Myslíte, že jsem konečně vyhrála a tentokráte můj deníček skončí šťastně?

Všechno šlo perfektně. Byl podzim 2014, několik týdnů po posledním transferu z rozmražených embryí, a já si znovu uvědomila, že tyto transfery nemívají takovou šanci. Asi jsem nemusela být tak smutná, kdybych na to nezapomněla. Myšlenky se mi ubíraly k nové výzvě. Šanci na druhé IVF, které přeci bývá nejčastěji úspěšné. Nebo alespoň tak jsem si to načetla na kdejakých diskuzích. Rozhodla jsem se pro to udělat vše.

Byl konec roku a já zjišťovala informace, co dál. Najednou jsem si začala uvědomovat, že tady je něco, co se dá ještě podstoupit. Zjistila jsem, že imunologii, kterou mám, není natolik podrobná, aby mne mohla uspokojit. Rozjela jsem pátrání, co víc mohu udělat. Stala jsem se jednou z těch, co se snaží suplovat práci lékařů a začala si zjišťovat detaily a informace.

Nakonec jsem si našla vyhlášenou imunoložku a neváhala se k ní s manželem objednat. Termín byl až v lednu. Fajn, užijeme si klidné Vánoce. Domluvila jsem si schůzku na klinice, abych si následně vyžádala žádanku na imunologii.

Netrvalo dlouho a už jsem seděla před jednou z mnoha lékařek, které jsem za svůj poslední dlouhý běh potkala. Mé překvapení bylo velké, když jsem poznala silnou neochotu mi jakoukoliv žádanku vystavit. Na myšlenku, že bych paní doktorku požádala o hysteroskopii nebo laparoskopii, jsem rychle zapomněla. Na výmluvy typu „Je to drahé, musí to odsouhlasit majitel.“ atd. jsem koukala jen s otevřenou pusou.

Po 14 dnech jsem se nakonec dočkala telefonátu, že má paní doktorka vše schváleno a mám se zastavit pro žádanku. Což jsem ihned udělala. Další překvapení nastalo ve chvíli, kdy mi domluvili termín na místní imunologii.

Ale já přeci chtěla ke svému odborníkovi!!! Nechci absolvovat další vyšetření, se kterým nebudu spokojená. Povedlo se, paní doktorka rezignovala a já nakonec odcházela spokojená s žádankou na Karlovo náměstí v Praze. Ale, co do té doby než se na vyšetření dostanu?

Zrovna jsem začala menstruovat. A tak jsem paní doktorce navrhla, co takhle si zkrátit čekání inseminací. Znám případy, kdy žena právě takto otěhotněla. Takže jsem dostala Clostilbegyt a čekala na své 4 IUI.

No jistě, nepovedlo se a já po následující menstruaci dostala šílené bolesti. Bylo to strašné. Vánoce jsem nějak zvládla a říkala si, že další menstruace bude rozhodující. Ale ani s dalším krvácením bolest neodešla a já se musela opět objednat na kliniku. To jsem při svém štěstí mohla čekat. Poprvé v životě jsem zažila kouzlo bolestí z cysty. Byla tak velká, že tlačila všude kolem. Nojo, věděla jsem, že Clostilbegyt může cysty způsobit, ale přesto jsem do toho již počtvrté šla, když minulé 3 IUI byly bez problému.

Paní doktorka navrhla čekat, než-li se pustíme do nějakého zákroku. Souhlasila jsem, i když jsem si svým rozhodnutím zcela jista nebyla, aby se cysta nepřehoupla v něco závažnějšího.

S manželem nás ale čekala dlouho vytoužená návštěva imunologa a nechtěla jsem si termín jakkoliv ohrozit. Paní doktorka nám vzala krev, vše perfektně vysvětlila a 14 dní jsme čekali. Já si raději domluvila i termíny kontroly na klinice. Vše vycházelo skvěle a já do CARu již pospíchala s výsledky, které naštěstí nic závažného nepotvrdily. „Naštěstí??? Nojo, ale zase nevíme, kde je chyba, že jsem ještě nikdy neotěhotněla!“

Bohužel jsme museli rychle odcestovat za rodinou na pohřeb manželova dědečka. Byl už půl roku v nemocnici a byla to jen otázka času. Překvapila mě reakce tety, která nám už roky fandí a která řekla: „Smrt v rodině znamená, ale také nový přírůstek.“ Moc dobře věděla, co nás čeká.

Termín jsem měla u pana primáře, který si nás následně ponechal přes celé druhé IVF. Musím uznat, že s tímto postupem jsem byla nadmíru spokojená. Mnohem lepší než při každé návštěvě jiný doktor, jako tomu bylo u prvního IVF. Navíc je pan primář skvělý lékař, komunikativní, ne jako ty nepříjemné doktorky.

Mým překvapením bylo nakonec to i to, že nám sám ještě navrhl podstoupit hysteroskopii, ve kterou jsem původně také doufala.

V tu dobu se ještě více vyostřovala situace v mém zaměstnání a i kolegové pomalu uvažovali o odchodu. Musela jsem vše naplánovat tak, abych měla co nejvíce klidu. Rozhodla jsem se zůstat po operaci doma až do výsledků IVF. Měly to být dva měsíce relaxu. Chtěla jsem pro dobrý výsledek udělat vše a šéfka v práci mne natolik stresovala, že jsem měla kolikrát slzy na krajíčku. Pochopení nikde a stále dokola jen naschvály a podkopávání nohou.

Pár týdnů před odchodem bylo kritických, ale zvládla jsem to. Udělala jsem, co jsem na následující 2 měsíce musela odevzdat, a odcházela spokojená, že jsem na hlavě svému záskoku nic nenechala a kolegyně si mohla dělat svou práci, kterou jí paní šéfová vymyslela. Ano, ještě jsem ani neotěhotněla a šéfka si již vydupala druhou slečnu, která měla za mě nastoupit, až jednou odejdu. Tato dostala smlouvu od června 2014 na rok, takže jsem měla čas do konce května 2015.

Ne, vůbec to neberu jako tlak, to vás jistě ani nenapadlo!

Kontrola proběhla výborně, cysta zmizela a já se připravovala na operaci, která byla bez nálezu. Hodně jsem krvácela, ale to si myslím, že při dilataci děložního hrdla, kterou se mi pan primář rozhodl udělat, nebyl žádný strašný problém.

Malinko jsem jen vyděsila sestru, která se na mě po zákroku přišla podívat a viděla, jak tam ležím v louži krve. Ale stačilo něco málo přes týden a krvácení přešlo.

Snad poprvé v životě a dokonce 2× jsem byla na nějakém zákroku či vyšetření a nic mi nenašli. Imunologie v pořádku a hysteroskopie taky. IVF musí vyjít, je to jistě dobré znamení. Byl to skvělý pocit, že je vše v pořádku a ten minulý pokus IVF byl třeba jen takový malý přešlap vedle.

Začala jsem tomu věřit a byla jsem strašně šťastná a spokojená, jak jde všechno báječně. Sice jsem si během dvou měsíců zažila i pár perných chvil kvůli práci, kolegyně za mnou musela párkrát přijet, jiná dokonce dala výpověď, ale byla jsem optimistická a připravená. Navíc jsem také začala uvažovat o tom, že bych měla z práce odejít a ukončit tak ty poslední dva nesnesitelné roky. Toto rozhodnutí byla velká úleva.

Pan primář navrhl tentokráte dlouhý protokol a PDG, tzv. vyšetření embryí. Bála jsem se ho, byla to poslední věc, co by mohla ukázat, kde je problém, že jsem za 6 let stále neotěhotněla. Léky a spreje do nosu na navození klimakteria jsem nesnášela moc dobře - přibrala jsem, měla jsem neuvěřitelné návaly a následně jsem byla i dost protivná, střídavě plačtivá.

No a když přišly na řadu injekce, už jsem byla hrozně nedočkavá. Sice mne pan primář malinko postrašil tím, že jsem injekce musela píchat o něco déle a folikulů na kontrolách také moc neviděl, ale rychle se vše změnilo po odběru, kdy jsem nakonec na svém jednom vaječníku vykvokala krásných 10 vajíček. Byly zrovna Velikonoce, tak si ze mě manžel dělal legraci, že jsem dobrá slepička.

Naprosto nejdelších 5 dní, jaké mohly být. Zase jsem krvácela, ale to bylo zapříčiněno injekcemi, které jsem musela píchat navíc oproti jiným ženám na ředění krve, protože trpím Leidenskou mutací. Hyperstimulační syndrom také není u mě výjimkou, avšak zvládla jsem jej a za 4 dny mi bylo už celkem fajn. Přijela máma, abych mohla po OPU a po ET odpočívat a já byla ráda, že nejsem sama.

Čekala jsem na výsledky PGD a ani jsem nevěděla, kolik vajíček se povedlo oplodnit. V den transferu jsem volala CAR, aby mi řekli, v kolik hodin mám dorazit za embryologem. A řekli mi i čas transferu. „Takže transfer bude! Muselo projít aspoň jedno po PDG!“

Byla jsem strašně šťastná. Úplně nabuzená a plná endorfinů. Věděla jsem, že to vyjde a konečně se dočkám svého miminka!!! Všechno šlo bezvadně. Sice jsem měla v patách stále šéfovou, která dokonce v den původně plánovaného transferu dělala naschvály, a já musela pozvat kolegyni zase ke mně, abych ji předala práci, která faaakt nepočká. Ale v tuhle chvíli jsem se nenechala vyprovokovat.

Paní embryoložka mne překvapila ještě víc. Z 10 se oplodnily všechny a po vyšetření jich prošlo 6! Chápete? Šest embryí! Navíc po vyšetření jsme se dověděli pohlaví. Měli jsme 5 holčiček a 1 kluka. Transferovali mi holčičku, kterou jsme si ve skrytu duše hrozně moc přáli.

Bylo to perfektní, všichni lékaři i sestry mě chválili a ujišťovali, že to jistě vyjde. A já se pomalu začala připravovat na to, že budu máma. Tentokrát ano, nebyl důvod, proč ne!

První dny jsem si povídala s holkami na diskuzním fóru a nepřipouštěla si neúspěch. Poprvé v životě ta pesimistická holka byla optimistou. Známí mě nepoznávali. Příznakům jsem nedávala žádný velký význam. Měla jsem je z těch hormonů, co se po transferu berou, pokaždé. Bylo mi zle, zvýšená teplota, no prostě cokoliv, co snad můžete mít. Neudržela jsem se a začala se dívat na videa s miminky a tak vůbec se zajímat o vše možné. Manžel byl šťastný se mnou. Věřil tomu jako já.

Sedmý den po ET jsem šla na pohovor, na základě inzerátu, který mě během toho čekání v průběhu IVF zaujal. Ale večer se mi udělalo hrozně zle. Bolest hlavy a neuvěřitelná bolest v břiše. Celou noc jsem nespala. Každé otočení znamenalo bodnutí v břiše. Osmý den po ET ráno bolest pomalu ustupovala, ale večer jsem začala špinit. Malinko, nic se neděje. Ředím krev. Třeba to je dobrý příznak.

Podívala jsem se do svých poznámek z prvního IVF. Osmý den špiním a devátý přišla menstruace. Proboha to snad ne. To nebude jistě pravda. Vše bylo skvělé. Nevěřím, že by to bylo jako minule. Začínám být nervózní a už nemůžu zamáčknout slzy. Mám být proč.

Devátý den po ET přišla silná menstruace.

Naprosto jsem se zhroutila. Věřila jsem. Byla jsem si jistá. Nikdy jsem si nebyla jistější. Zhroutil se mi celý svět. Všechna ta stoprocentní radost se změnila jen lusknutím prstu ve stoprocentní beznaděj. Jen tak, jako nic.

Plakala jsem celé dva dny. Manželovi jsem nemusela nic říkat. Stačilo, jak mě viděl, jen se u mě oběda zeptal, co břicho a já se rozplakala. Jen jsem stihla říct, že jsem to dostala a utekla jsem. Už to ale věděl, protože jsem to ráno plakala ze spaní a krátce po probuzení. Objímal mě tak dlouho, dokud znovu neusnul, a já u něj plakala dál. Chtěl mě vzít na výlet, zvednout mi náladu, ale při pohledu na každý kočárek a zejména ten, kde ležela evidentně holčička, jsem plakala o to víc. Jen tak před lidmi. Bylo mi to jedno. Potřebovala jsem tu hroznou bolest ze sebe sundat, vyplavit. Člověk má pocit, že musí vylézt z kůže, nebo se ztratit, utéct, vymazat ze světa.

Po dvou dnech jsem byla tak otupělá, že už jsem plakat ani nemohla. Ujistila jsem se na klinice, že mohu předčasně vysadit léky. Desátý den po ET potvrdila negativní těhotenský test, sedla si a přemýšlela, co dál.

Co jsem vlastně udělala špatně? Měla jsem z práce odejít už dávno? Vykašlat se na všechny ohledy? Strachy o mateřskou či nové zaměstnání? Nenechat na sebe stále tak tlačit? Jezdit normálně na dovolenou a neříkat si, co když ale zrovna vyjde termíny na transfer? Je to psychikou nebo prostě tím, že děloha embryo nechce přijmout? Kdo mi na tohle může odpovědět?

Jsme oba úplně zdraví. Nevím, opravdu nevím, co mohu udělat víc…

Nyní nemohu s nikým mluvit. Neodpovídám několik dní známým na smsky a mámě, která 4 dny po transferu odjela, se zapírám do telefonu. Bojím se. Apatie se změnila v nekontrolova­telnou energii něco dělat, něčím se zaměstnat. Procházím inzeráty na práci, kontroluji vyúčtování domu, peru, žehlím, koukám se po nemovitostech. Dělám vše a cokoliv, jen se nezastavit. Hlavně nemyslet na to, co bude první týden v květnu, kdy už nastoupím znovu po nemocenské do práce a pomalu budu muset i u rodičů s pravou ven. Nechci myslet na to, kdy a zda vůbec půjdu na KETy z rozmražených embryí.

Mám tam snad jít teď hned a naštvat tak opět šéfku? Nebo počkat na novou práci? Co když ji budu hledat měsíce? Až ji najdu, mám pracovat aspoň rok nebo je provokovat už ve zkušebce? Nojo, jenže KETy tolik nevychází, a co když díky tomu přijdu o novou práci? Mám spoustu otázek, na které nyní nemám odpověď a vůbec nevím, jak dál.

Psaním tohoto Deníčku opět pláču, když si znovu uvědomí, co se stalo…

Cítím, že to sama nezvládnu a potřebuji pomoc. Vzdávám to. Asi nejsem tak silná, jak jsem si myslela. Víc už asi nesnesu. Když člověk věří, je to o to těžší z té velké výšky spadnout na nohy. Být tou pesimistickou holkou to bylo lehčí.

P. S.
Ten nový přírůstek do naší rodiny bude dítě mé sestřenice, které se má narodit na podzim. Před pár dny jsme se to všichni v rodině dověděli.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.7 bodů
Stránka:  1 2 Další »
 Váš příspěvek
 
slavuska1
Vesmírná mluvilka 31263 příspěvků 09.05.15 01:57
:hug:
 
kelinqua
Ukecaná baba ;) 1152 příspěvků 09.05.15 02:21

To prijde!! Moc drzim palce :kytka:

 
lennca
Kecalka 354 příspěvků 09.05.15 02:57
:hug: :hug: :hug:
 
ibuprofenka
Zasloužilá kecalka 738 příspěvků 09.05.15 06:32
:,( :hug: :*
 
jezek1
Zasloužilá kecalka 627 příspěvků 09.05.15 06:54

Taky jsem na našeho prvního čekala 6 let… do 4. měsíců po hysteroskopii a nasazení clostíku se povedlo i nám. A to měl manžel hodně špatný spermiogram. Měla jsem ale velké štěstí na svou gynekoložku - vždycky mě dokázala uklidnit.
Zkus to vybrečet a jít dál, některé z nás si prostě na to své mláďátko musí počkat.

 
elinka90
Ukecaná baba ;) 2102 příspěvků 2 inzeráty 09.05.15 08:06

Je mi to moc líto :hug: nad adopcí jste nepřemýšleli? Je tu spousta příběhů, kdy se lidé rozhodli pro adopci a najednou všechno vypustili a otěhotněli :srdce:

 
schwarzwaldtorte
Zasloužilá kecalka 634 příspěvků 09.05.15 08:23
ach jo

Obdivuji te. Mas to hodne tezke. Znam hodne snazilek, co pak zmenily partnera a otehotnely. :(

 
zlatí
Kecalka 401 příspěvků 09.05.15 08:28

Ahoj moc na to nemysli a držíme pěsti a tu šefku pošly do prdele a zůstaň co nejdele na nemocenské a dej se do klidu pak se určitě zadaří :kytka: :kytka: :kytka: :hug:

 
PetraJung
Kecalka 234 příspěvků 09.05.15 08:43
Naděje umírá poslední

:hug: Nevzdávej to holka, však ono to jednou přijde :andel: Možná to chce jen čas, trpělivost a věřit. A opravdu se ničím nestresovat! Posílám mnoho sil a energie :srdce:

 
Narovnako
Kelišová 5108 příspěvků 09.05.15 08:51

Je mi to moc líto :hug: :hug: Přeji, aby jste se brzy dočkali :hug:

 
Cristyna
Závislačka 3186 příspěvků 09.05.15 08:58

:hug: :hug: Je mi z toho smutno s tebou, posílám moc moc energie a hrozně moc ti přeju, ať se brzy dočkáš! :kytka:

 
JaneDoe
Ukecaná baba ;) 1223 příspěvků 09.05.15 09:08

Držím palce, ale asi dokud nebudu mít sama problém otěhotnět, tak tohle nikdy nepochopím. Jizvy na těle, na duši a nic z toho, to je hrozné :(
:hug:

 
EvaEve
Kecalka 161 příspěvků 09.05.15 09:18

Ahoj, smutné povídání :( Já se teď chystám na 1. IVF…lidi říkají, že musím věřit, jinak to nepůjde, ale myslím si, že tohle všechno jsou jen řeči, které člověk nemůže poslouchat, jinak by se zbláznil. Půlka mi říká - moc s tím nepočítej, první ivf nevychází, ať nejsi zklamaná, někdo říká, pokud nebudeš věřit, tak to nevyjde…člověk si to prostě musí v hlavě probrat sám a nic si nedávat za vinu. Moc ti držím palečky, jsi skvělá, kolik jsi toho už zvládla! Já to s prací měla podobně, dala jsem výpověď…a našla práci, kde mám polovinu peněz, ale věděla jsem, že tam už být nemohu. Přeju, ať to vyjde co nejdřív!!!Určitě budete brzy mile překvapeni a trápení bude za váma!!Manžel stojí při tobě, to je moc fajn!!Můj tak citlivý není. Budu na tebe myslet!

 
Solaris
Závislačka 4644 příspěvků 09.05.15 09:31

:hug: :hug: :hug: Fandila jsem ti. Je mi to líto.

 
tetaagáta
Kecalka 299 příspěvků 09.05.15 09:41

Ahoj zakladatelko, to je mi moc líto! Mezi všema těma vyšetřeníma, kontroloval Ti někdo páteř, žebra, kyčle, jestli jsou ve správném postavení? Takový problém mívá vliv na uložení vnitřních orgánů. Někdy stačí malinko posunutá děloha a už se těhotenství nechytá. Tento stav se dá srovnat cvičením dle Mojžíšové, které konečně MZ uznalo jako jednu z hlavních metod při léčbě neplodnosti.

 
Veveří
Ukecaná baba ;) 1492 příspěvků 09.05.15 10:28

Nevzdavej to, porad tam jeste cekaji 4 holcicky a kluk, dej jim sanci a uvidis. Prave toto, ze tam jeste nekde v zaloze ceka nekolik embryji, pomohlo psychicky moji kamaradce, ktera si prosla 4 IVF, byla pripravena zkusit transfer vsech. Zacala to brat jako rutinu, ty silene stresy a nekolikere zklamani ji naucily neverit a netesit se. A prave toto stalo za uspechem, povedlo se a dalsi transfery uz nebyly treba. Moc ti drzim palce, nastesti mas jeste zasobu sanci :hug:

 
pomenkova
Generální žvanilka 24120 příspěvků 09.05.15 10:43

Uffff jak pres kopitrak s tim IVF u nas (myslim to otupeni a delani vseho mozneho..).No a vidis dnes mam dve deti a prirozene..ne­pomohli mi ani tri IVF ale vyslo to ve chvili, kdy jsme si rekla, ze uz proto vic delat nemuzu presne jak pises ty.Jsem zdrava a nic mi nepohohlo, takhle jsme uvazovala.
Chci tim rict, neboj dockas se, ja verim ze deti si samy vyberou kdy :hug: :hug: :hug: :srdce: :srdce: :srdce:
Nahodou na tu dobu kdy jsem se snazili dnes vzpominam rada ;)

 
pomenkova
Generální žvanilka 24120 příspěvků 09.05.15 11:08

Jo cvicila jsme jen podle knihy Mojzisovou a jogu pomohlo to teda asi :kytka: :kytka:
Nejvic mi pomohlo to, ze jsem na to uz kaslala a chystala se na adopci ;)
Jinak jsme ti jeste chtela napsat, tem mym vsem 4-rem a to daleko mladsim sestrenicim jsem stihla pogratulovat k tehotenstvi take. Kupovala jsem jim na mimca par veci a nejak se s tema veickama i mazlila :D
Drzim ti palecky verim ze to vyjde :kytka: :kytka:

 
řehulka 7
Zasloužilá kecalka 699 příspěvků 09.05.15 11:43

Drž se určitě to vyjde :hug: Ketu bych se nebála. Já jsem neabsolvovala ET kvůli OHSS a za dva měsíce šla do Ketu a na poprvé to vyšlo. Problém je u nás obou. Tak hlavu vzhůru máš přece ještě 5 krásných embrijek a uvidíš, že si potom přijdeš ještě pro sourozence :)

 
down
Kecalka 374 příspěvků 42 inzerátů 09.05.15 12:12

Preju ti hodne sil a drzim palce, at vam to vyjde. :srdce:

 
Martrich
Extra třída :D 11910 příspěvků 09.05.15 12:48

Vim, jake to zklamani je, ale mas jeste 5 krasnych embryi a min.1bojovnik mezi nima bude, nechces vlozit priste 2?sance je pak o neco vyssi.Jen pro zajimavost, mam vyslo 1ivf a od te dobry se nedari, mam za sebou dalsi 2 stimulace a nekolik ketu, dodnes blbe nesu, kdyz mi nekdo rekne, ze otohotnel hned a nejlepe jeste kouri cele tehotenstvi.Dle me zkusenosti nejlepe tehotni ti, co nechteji nebo absolutne nedodrzuji zdravy zivotni styl. Kamos huli, chlasta, ma nadvahu, colu pije na litry a plodi jedna basen

Příspěvek upraven 09.05.15 v 12:48

 
jenika1
Závislačka 3037 příspěvků 09.05.15 12:51

:hug: Drž se, bude líp!!!

 
Lenka828282
Kecalka 119 příspěvků 09.05.15 13:09

Drzim pesti at to dobre dopadne. My byli na 3 IVF a nepovedlo se. Oba naprosto zdravi. Pak jsem dala vypoved, byla asi 4mesice na pracaku, nakonec nasla skvelou praci a po 3,5mesicich sem v soku odchazela na rizikove tehotenstvi - naprosto prirozene poceti. Takze to nevzdavej! :)

 
KESZELI
Povídálka 16 příspěvků 23 inzerátů 09.05.15 13:51

Je mi moc líto co se vám děje žádná útěcha nebude dost dobrá…Myslím že psychika je všemocná…ja po potratu taky byla na dně a nechtělo se mi ani dýchat spíš jsem měla pocit že se ani nenadechnu a nepomohlo ani to že děti jsem měla doma už dvě..neustálím řešením plodných a neplodných dní kupování testů do zásoby se mi nedařilo…co měsíčky tak jsem proplakala jeden měsíc jsem prostě přestala řešit všechno zaměřila se víc na sebe kadeřník trochu odpočinku vínečko s kamarádkama a miminko si cestu našlo věřím že když všechno co vás stresuje odbouráte budete psát za nedlouho nový déníček jak i já jsem k miminku přišla :hug: držím palečky

 
alena36
Ukecaná baba ;) 1112 příspěvků 1 inzerát 09.05.15 14:33

Vydrž, přečti si můj deníček http://www.emimino.cz/…zdavat-7771/. Byla jsem na tom velmi podobně. 5 let snažení, 3 IVF, IUI nepočítaně. Dodnes si myslím, že mi pomohly lázně a duševně se přestat snažit. Vím, že je to teď lehké říct, ale mě se to podařilo až v těch lázních. A to zřejmě pomohlo. Ona psychika je v tomhle velká překážka a čím víc se člověk snaží, tím to míň jde. Zkus zažádat o lázně. Františkovy Lázně. Držím palečky :srdce:

 
petruše33
Kecalka 117 příspěvků 1 inzerát 09.05.15 14:37

My se snažili o miminko 8 let. Prošli jsme si vším možným, už si ani nevzpomínám čím a kolika pokusy. Pro vztah to byl pořádnej nápor. Pak jsme se rozhodli (manželovi trvalo asi rok si to srovnat v hlavě a hlavně vnitřně přijmout) a vstoupili do procesu vyřizování adopce. Naplánovali jsme opravdu poslední IVF, které jsme si sami platili. Už jsem od toho pokusu vůbec nic nečekala, jen uzavření kapitoly umělé oplodnění. Měli jsme jen jedno vajíčko a hlavu plnou adopce. A najednou to vyšlo, celé těhotenství bez problémů (je mi 39), porod taky a teď nám tady spinká 3měsíční chlapeček, kterej je samozřejmě strašně hodnej a pláče minimálně.
Je to prostě v hlavě a taky potřebuješ trochu štěstí od toho nahoře.
Přeju ti, ať se taky dočkáš, máš se na co těšit, mateřství je fajn!

 
90-60-90
Zasloužilá kecalka 575 příspěvků 09.05.15 16:36

Vše přebolí, zas bude dobře :srdce:

 
Envie
Ukecaná baba ;) 1451 příspěvků 09.05.15 16:40

Ja placu s tebou, kdyz ctu tvuj denicek. :hug: znam tyto pocity, stejne denicky jsem psala, kdyz jsme prisli dvakrat o mimco. Jednou v 7 tt a podruhe v 19. Sotva jsem zacla citi pohyby, muslea jsem tehu ukoncit. Des a hruza. Byla jsem na dne. O to hur, stejne jako ty IVF. Jen, nehazej flintu do zita. Urcite se I vam zadari. Verim tomu :srdce: a vis co? Kde jsi prisla na to, ze Kety jsou mene uspesne? Naopak! Co znam lidi v mem okoli a I statistiky kliniky, kam chodime, z KETu jsou vetsi uspechy :-) nam ze 3 KETu vysly 2 :-) moc ti drzim pesti, at se to prolomi a brzy se radujes z miminka v brisku :hug:

 
sebaanez
Ukecaná baba ;) 1025 příspěvků 09.05.15 19:26

Ze srdce přejí, at se konečně dockate toho vytouženého pokladu! :kytka:

 
Lucia81
Závislačka 4594 příspěvků 09.05.15 19:45

Moc preji, aby to brzy vyslo. Je jsem pred 2.ivf byla na dornove metode pro rovnani panve a taky jsem zkusila kineziologii…

 
madlicka
Kelišová 6321 příspěvků 1 inzerát 09.05.15 21:09

Šest let snažení je fakt hodně, chápu tě. :hug: Já když jsme jeli čtvrtý rok, tak už mi slušně hrabalo. Tak přeju, ať se dočkáš! :srdce:

 
Eduarda
Kecalka 418 příspěvků 09.05.15 21:11

Moniko, věř mi, že miminko na Tebe určitě čeká, jen přijde až v ten správný čas. Hlavně to nevzdávej, kdo nebojuje, nevyhraje!!! Vím o tom opravdu hodně… Přeju Ti, aby to bylo co nejdřív:) E.

PS: mě asi nejvíc pomohl pes, psycholožka, bylinky a zelený ječmen s chlorelou. A z KETu jsem otěhotněla 2×…

 
rossie0911
Zasloužilá kecalka 769 příspěvků 09.05.15 21:16

Být tebou, zůstanu v této práci a jdu hned na Ket! tolik zdravých embryjek? já mám nyní jedno jediné po druhém ivf, vyšetřené PGS, a už se připravuju na Ket, a věřím tomu! mám dvě nejlepši kamarádky a těma vyšly jenom ketY! buď ráda za embryjka, co já bych za to dala! je to velký boj, nejsi sama! Fňukáňím ten boj nevyhrajeme! tak zatni zuby, a bojuj holka! držím ti pěsti :srdce:

 
Boruvka007
Nováček 1 příspěvek 09.05.15 22:09

Moc Ti rozumím, já jsem čekala 10 let a všichni kolem mne začali postupně rodit děti, jedno, dvě, dvojčata. „A vy nic?“ Byla moje velmi oblíbená otázka, kterou jsem slýchávala. Prošla jsem si několikrát IVF, 2× hyperstimulační syndrom - v nemocnici na kapačkách, dva potraty, spoustu slz a bolesti. Dnes mám doma dva andílky - oba po KET. U druhého těhotenství jsem si také ředila krev a krvácela první tři měsíce téměř pořád, včetně nutné hospitalizace. Do svého prvního porodu jsem stále nevěřila, že se to povede. Pořád jsem sledovala monitor srdíčka, jestli tluče. Když se syn narodil a nebrečel, jenom mrskal nožičkama a rukama na všechny strany, ptala jsem se vyděšeně doktora, jestli mu tluče srdíčko. Začal se smát a řekl:" to je snad evidentní." :-) V tu chvíli jsem začala strašně plakat a porodní asistentka se lekla, zda jsem OK. To se nedalo vysvětlit, všechny ty nahromaděné emoce, strach a touha za 10 let musely ven.
Také mi velmi pomáhala mamča, trpělivě snášela všechno s námi a do dnes na to vzpomínáme, když ty moji andílkové řádí, tak si říkáme, ale stálo to za to, viď. ;) Držím Vám s manželem palce, hlavní je, že na to všechno nejsi sama!

Příspěvek upraven 09.05.15 v 22:10

 
edi1812
Stálice 96 příspěvků 96 inzerátů 09.05.15 23:33

Moniko, upřímně s Tebou cítím, je to hrozně těžké životní období, kdo nezažil, nepochopí… Prošli jsme si taky nelehkou cestou, hodně slz, zoufalství, beznaděj, úvahy o adopci, úvahy o skončení života (už mi opravdu hrabalo!), od lékaře k lékaři. A hlavně neustále ty rady jak se na to nemám soustředit, jak se mám psychicky uklidnit a nemyslet na to a že prý to pak přijde. BLÁBOLY!!! Na to prostě nejde nemyslet a uklidnit se. Alespoň já jsem to nedokázala. Nedokázala jsem se smířit s tím, že mít děti nebudu, nedokázala jsem se s tím vyrovnat, byla jsem dlouhodobě na dně, ve stavu deprese. A přesto i v tomto stavu úplného psychického rozkladu jsem OTĚHOTNĚLA - přirozeně (po neúspěšných IUI a IVF). Takže chtěla bych tě povzbudit, že i přes negativní naladění to jde.
Ale co jsem pro to udělala… je toho hodně… cvičení Mojžíšová, mobilizace kostrče mnohokrát, Femigard, moxování dráhy ledvin a dělohy, čínská medicína, reikování a mnoho dalšího. Ale poslední drobnůstka, kterou jsem zařadila, byl obyčejný drmek (bylinka v podobě lihové tinktury, přečti si o něm něco, doporučuje se také k přirozenému otěhotnění). A ten měsíc se to POVEDLO.
Nevím, co doopravdy zabralo, jestli to byl až ten drmek jako poslední kapička, jako třešnička na dortu k tomu všemu, co jsem pro otěhotnění dělala, nebo jestli to byl souhrn všeho dohromady. Osobně si myslím, že největší přínos mělo moxování a čínská medicína (chodila jsem tehdy k terapeutce a oba s mým mužem jsme brali několik měsíců bylinné odvary).
Doporučuju na začátek přečíst si např. toto: http://www.patentnimedicina.cz/…-pohledu-tcm. Nebo vůbec cokoli na www.patentnimedicina.cz v záložce „Ze šuplíku TCM“ a tam pak oddíl „TMC herbs pro ženy“. Tak to je můj názor a moje zkušenost. Nemám právo nikomu radit, ale přesto si to neodpustím… pokud jste oba zdraví lidé, není důvod chodit na IVF, můžete zcela určitě otěhotnět přirozeně, ale chce to vyladit organismus, vyladit menstruační cyklus, „zahřát“ a „zúrodnit“ dělohu a vůbec všechny reprodukční orgány, aby se tam mohlo děťátko uhnízdit. A k tomu „zúrodnění“ může stačit třeba i jen moxování (například, to je individuální). Ale nevím, zda a co jsi už zkoušela, nečetla jsem tvé předchozí deníčky. Takže pokud nosím dříví do lesa, tak se omlouvám… nechci ti ublížit…

Příspěvek upraven 09.05.15 v 23:36

 
Eveelin
Echt Kelišová 8747 příspěvků 1 inzerát 09.05.15 23:49
:,(
 
kalafunka
Povídálka 45 příspěvků 10.05.15 09:09

Když čtu tyhle deníčky, je mi vás budoucí maminky strašně líto. Nechápu proč, je vás tolik, které musíte mít tak trnitou cestu za něčím, co bylo dříve tak přirozené. Ta touha po miminku je strašně silná až to bolí v celém těle a ono ne a ne přijít. Přeju ti ať se to podaří a ty máš u sebe ten vytouženej uzlíček toho největšího štěstí.

 
klarastrahov
Stálice 72 příspěvků 10.05.15 11:38
Mojzisovou a jogu

Ja uz jsem o tom taky prave slysela hodne a chci to vyzkoušet, my se s partnerem snazime asi pul roku a nic, sice mi je 18 a partnerovi 35 ale snad ten vek na to nemá vliv. Uz se moc tesim až budu maminkou a zaroven se trochu bojim

 
Tarani
Závislačka 2702 příspěvků 10.05.15 15:18

Moc mě mrzí, že se ani tentokrát nezadařilo :,( Neboj se, novou sílu jít dál v sobě najdeš určitě hodně brzy :hug:
A moc ty kety nepodceňuj, když embryjko vydrží rozmrazení je to jasný bojovník ;) Navíc o ketu šéfce říkat ani nemusíš, vezmeš si 2 dny dovču a je to.
Přeju hodně štěstí ať se rozhodneš pro jakoukoliv variantu!

 
Ba412
Kecalka 102 příspěvků 10.05.15 19:10

@kalafunka
Taky se pozastavuju nad tim, kolik mladych zen ma problemy otehotnet a donosit detatko. Bohuzel asi to bude dobou, je prilis mnoho stresu. A taky podivejte se ktere skupiny ve spolecnosti s otehotnenim problem nemaji… Nebudu jmenovat.
Ale mlade zeny s vyssim vzdelanim, ktere chteji miminku doprat to nejlepsi bohuzel musi cekat az budou mit stabilni praci a zazemi a i vek zde hraje roli.
Radit autorce denicku aby se dala do pohody nebudu, vim ze je to velmi tezke a hlave neporucite. Muzu ji jen napsat, ze ji drzim pesti at se co nejdrive zadari

 
klarastrahov
Stálice 72 příspěvků 10.05.15 19:48

To mas pravdu, hezky napsane

 
monika m
Závislačka 4235 příspěvků 10.05.15 20:21

Ahojte všechny. Moc Vám děkuji za pěkná slova. Zatím se mi nedáří Vám všem reagovat, ale udělám si na to postupně během týdne čas. SLibuji :)

@jezek1 děkuji ti. Nu gynekolog je něco, co budu muset ještě změnit. S tím stávajícím si moc nerozumím…

@elinka90 manžel by adopci nechtěl. Popravdě jsem to studovala. Docela dost. Možná právě proto vím, jak to chodí a jsem si jista, že na toto nervy nemám. Četla jsem hodně příběhů, kdy pár absolvoval kdejaké školení, jak být rodiči (směšné), vyplnili milion formulářů, kdy sociální pracovnice chtěly, aby měli připravený pokoj, aniž by věděli, jak staré dítě dostanou a jestli vůbec atd atd. Navíc Člevěk jen roky čeká a čaká…Na to nemám ani já…

@schwarzwaldtorte já manžela nevyměním

@zlatí no, už jsem se do práce vrátila :)

@JaneDoe máš pravdu. často opravdu dokáže pochopit ten, co zažil. Ale najdou se i vyjímky :) díky

@EvaEve přeji ti, aby ti tvé IVF vyšlo. První má opravdu docela velké šance. Druhé prý ještě větší. Já jsem nyní však ze všeho dost smutná, tak ti asi nedokážu dát moc naděje, sama už tomu moc nevěřím…

@tetaagáta já mám dělohu natočenou dozadu. O tom vím…í
Jinak Mojžíšovou jsem už cvičila, ale bez efektu. Dávám tomu však po měsícch novou šanci a v pondělí jdu na první sezení k nové fyzioterapeutce, která je prý dost zkušená…uvidíme…

@Veveří @pomenkova díky holky

@řehulka 7 díky, no někdo prý líp reaguje na KETY. Težko posoudit. Já nebyla těhu nikdy…

@Martrich amen…

@Lenka828282 pomalu si říkám, že toto bude možná také mým osudem.
Chci začít chodit na nějaké sezení. Manžel říkal, že jestli se poté časem třeba povede, tak to snad dáme te mé šéfce proplatit :)

 
monika m
Závislačka 4235 příspěvků 10.05.15 20:36

@KESZELI děkuji. Taky toho už máte za sebou dost koukám…
popravdě - raději neotěhotnět než potratit. Po tak dlouhém čekání zjistit, že jsem konečně těhotná, ale jen na chíli…tohle by mě definitivně zničilo…

@alena36 určitě si deníček přečtu
nu popravdě jsem teprve nyní zjistila, že jsem měla na lázně nárok již před lety po mé operaci, kdy mi brali vaječník. Tenkrát mi to ale nikdo ani nenabídl. Jeden z důvodů, proč chci měnit svého praktického gyneokologa. S tímto jednáním opravdu nejsem šťastná :(
Navíc je to jeden z důvodů, proč lékařům již nevěřím a jsem raději tou, co si všechno zjistí sama…

Páni doktoři, omlouvám se, ale s našimi zkušenostmi se nám nemůžete divit, že Vám do toho pak kecáme…!!!

@petruše33 tyhle konce mám nejraději :hug: jsi šťastnej člověk…

@Envie jak jsem už prasala, raději neotěhotnět než po takových pokusech o miminko přijít :hug:

@Lucia81 nu uvidíme, co se mnou provede paní doktorka v pondělí na rehabilitaci :)

@Eduarda nevzdat se je to nejtěžší. Aktuálně na boj m oc síly nemám.
Jinak pes je moje štěstí. Nemít ho, tak fakt nevím. EJ to má největší radost.
No a bylinkám atd jsem po letech už dala padla. Bylinkář mi toho nandal už dost, abych zjistila, že to nemá cenu…

@rossie0911 častokráte je to jediné to pravé. Kvalita nad kvantitou. Držím ti palce…

@edi1812 díky, odkazy si přečtu. Nu a jak už jsem psala i ostatním. Už toho mám za sebou docela dost i co se alternativní medicíny týče…
jsem už ke všemu dost pesimistická…ale uvidíme, co v pondělí řekně paní fyzioterapeutka…,
@Tarani ahojky, díky. Já vím, vím o čem mluvíš viď :hug:

 
monika m
Závislačka 4235 příspěvků 10.05.15 20:42

Holky ještě jednou všem děkuji a jestliže jsem Vám nenapsala jmenovitě tak proto, že jsem chtěla prostě jen poděkovat. Vaše vzklazy byly tak pěkné, že jsem nevěděla, co říct…

A jak je to se mnou teď? No chodím už zase do práce a pomalu o odchodu už u nás uvažuje kdekdo. Jedna kolegyně odchází už za týden a moc ji to závidím. Já si hledám novou práci. Absolvovala jsem již několi pohovorů, ale zatím na mě ten nový zaměstnavatel ještě někde čeká…

V příštím týdnu začínám opět s Mojžíčovkou. Mám novou fyzioterapetku, tak se na to dost těším.

Uvažuji začít docházet na nějaké sezení, abych se se vším víc srovnala…

 
pehu
Povídálka 11 příspěvků 10.05.15 23:02

Dobrý den,
nevěšte hlavu

 
LLaylaa
Kecalka 175 příspěvků 12.05.15 14:55

Strašně moc držím pěsti! I ať se zadaří a takyatť se dáš brzo psychicky do pořádku. Miminko přijde neboj! Osobně to neznám, malá se nám podařila hned, ale spousta kamarádek jezdí po centrech, mění města i doktory. Jedna je teď těhotná po sedmi letech! Určitě si nějaké mimi najde i vás :hug:

 
monika m
Závislačka 4235 příspěvků 12.05.15 16:57

@LLaylaa díky. Zatím se tomu učím zase trochu věřit…

 
Capelucita
Extra třída :D 14250 příspěvků 9 inzerátů 14.05.15 19:58

U nás vyšel u dcery až 7. Pokus.

Proč Vám dělali pdg? Jaká byla indikace?

Příspěvek upraven 14.05.15 v 20:11

 
monika m
Závislačka 4235 příspěvků 15.05.15 09:42

@Capelucita no u nás tedy na sedmý určitě nědojde. Byla sjem ráda, že jsme měli druhý (manža už nechce).
PGD dělali asi aspíš proto, že už nevěděli co dál…

 
Capelucita
Extra třída :D 14250 příspěvků 9 inzerátů 15.05.15 14:19

@monika m no, on Pronatal má takovou diskutabilní pověst. S dobrou genetikou se to obvykle nedělá. Hele, ty chodíš do Trombocentra s tou mutací?

A proč manžel neche další pokus?

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 Další »
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele