Cvrček 11. měsíc

emimino  Vydáno: 22.10.02

Tedy řeknu Vám, tento měsíc jsem měl spoustu zážitků. Hezkých i pěkně ošklivých. Nejprve Vám ale povím, co jsem se naučil a jak zlobím rodiče. Souhlasíte?

Stále chodím kolem nábytku a maminka stále čeká, jestli už už udělám ten první krůček. Ale čeká zatím marně! Mě se ještě chodit nechce. Po čtyřech je to totiž mnohem rychlejší, i když někdy bolí kolínka. To se ale dá vydržet. Nebudu přeci dělat to co všichni kolem chtějí. To už mi také koupila moje první kožené botičky, aby mi to lépe šlo, ale mě na těch nožičkách pořádně vadí. Jsou jak závaží a překáží mi. Takže jsem stále vymýšlel, jak se jich zbavit a už jsem na to přišel. Jen co mi je maminka pracně obuje a postaví mě na zem, že uděláme zatím společně pár krůčků, tak já si hned plácnu na zadeček a už tahám ty šňůrky co z nich koukají. Párkrát zatáhnu, když to nejde, pomůže pusinka a už jsou botky dole. Když to takhle udělám 10× denně, tak už mě maminka nechá běhat bez nich, protože se prý se mnou zlobit nebude. Já holt vím jak na ni.

Také už někdy (samozřejmě, když se chce mě) dokážu stát sám bez držení, ale to je zatím všechno. Chodit se zatím bojím.

Také jsme byli celá rodinka bobovat. Venku totiž napadlo něco bílého a rodiče říkali, že je to sníh a tak jsme se na něj šli podívat. Musím říct, že se mi docela líbil, ale pěkně studí a na chuť taky nic moc. No jo, musel jsem ho ochutnat. Tatínek mě párkrát vyklopil, takže jsem se zabořil obličejem do sněhu, ale protože na těch bobech jsou kšíry, tak jsem k nim byl stále přidělaný a musel se spolehnout na to, jestli mě obrátí. Maminka říkala, že jsem byl jak malované jablíčko a sněhová kulička dohromady.

Dalším mým úspěchem je, že jsem se naučil dělat jak jsem veliký. Maminka mě to stále učila tak, že mě chytla za ručičky a dávala mi je nad hlavu a hrozně se snažila, abych to pochopil. A když přišel čas, abych to ukázal sám, přilezl jsem si k ní a zvedal její ručičky. Nevím, co je na tom tak legračního, ale když jsem to před někým předvedl, tak se všichni smáli. Teď už to samozřejmě umím udělat sám se svými ručičkami J.
Také umím vylézt na gauč a křesla. Nejdříve to dalo pěknou fušku, ale teď už jsem to vypiloval přímo k dokonalosti, takže jsem pěknej rychlík. Maminka má ale zase práci na víc, protože mě musí o to více hlídat. Neumím totiž slézt dolů. Teda umím, ale po hlavě a to se jí nelíbí. Prý se mám překulit na bříško a lézt dolů po nožičkách. Jako kdybych to nevěděl ! Jen se mi tak dolů lézt nechce. Jednou, když mě maminka nakrmila dopolední svačinkou a vyndala mě ze židličky, šla vyndat prádlo z pračky a já si mezitím vylezl se svojí oblíbenou plínkou šmudlalkou na gauč a koukal se na televizi na můj oblíbený pořad ? reklamy. To se mamka divila co tam dělám. A tak vlastně zjistila, že tam vylezu. Dobrý ne ?

Zoubků mám stále osm a ty stoličky ne a ne vylézt. Ach jo.

A co baštím nového? Zkusil jsem brokolici, filé, borůvkovou a mangovou přesnídávku, šťávičku z pomerančů.

A teď Vám nejdříve povím, o tom hezkém zážitku. Tím byly moje první vánoce a můj první Štědrý den 24.12.2001. Nebudu popírat, že se mi moc líbily a pokud si chcete o tom, jak jsem je prožil přečíst víc, tak se podívejte na článeček MOJE PRVNÍ VÁNOCE aneb SETKÁNÍ S JEŽÍŠKEM.

A teď ten ošklivý zážitek. Byl jsem v nemocnici! To Vám byla hrůza! Maminka mě našla, jak si krásně ožužlávám zlacené jmelí a co pak následovalo bych nikomu nepřál. O této zkušenosti Vám maminka povídá v článečku s názvem JMELÍ UŽ NIKDY aneb HOROR V NEMOCNICI.

Opět jsme byli na preventivní prohlídce v 11. měsících. Všechno jako obvykle v pořádku. Paní doktorka se zeptala maminky co už umím, se mnou si hezky popovídala a pozvala nás na roční prohlídku ? protože už prý budu velký kluk a nebudu k ní muset chodit tak často. To jsem rád. Alespoň něco pozitivního ? i když je moc hodná.

A jak je to s mým spánkem? Už jsem přestal tolik zlobit. Ráno vstávám tak kolem 7.30 a spinkat jdu až po obědě ve 12.45-13.00. Maminka mě nechá spinkat jak dlouho chci. Což je asi nejdéle zhruba do 15.00. Pak už jdu až večer po koupáníčku a po večeři kolem 19.30. A to jsem už tak unavený, že většinou hned usnu a spinkám až do rána. Jen někdy se probudím s pláčem a nemůžu se uklidnit. Zdají se mi ošklivé sny a já se sám bojím. Doufám, že brzy přestanou. Ještě nedávno jsem se takhle budil každou noc, ale teď už jen asi 1× týdně. Takže dobrou noc.

Moje poprvé

První štědrý den 24. prosince 2001 (10 měsíců a 1 den)
První možná otrava 28. prosince 2001 (10 měsíců a 5 dnů)
První výplach žaludku 28. prosince 2001 (10 měsíců a 5 dnů)
První pobyt v nemocnici 28. prosince 2001 (10 měsíců a 5 dnů)
Poprvé se sám po:,–(il 28. prosince 2001 (10 měsíců a 5 dnů)
První silvestr 31. prosince 2001 (10 měsíců a 8 dnů)
První kožené botičky 11. ledna 2002 (10 měsíců)
První stání bez držení 12. ledna 2002 (10 měsíců)
První bobování 13. ledna 2002 (10 měsíců)
Poprvé vylezl na gauč 21. ledna 2002 (10 měsíců)
Poprvé udělal jak je veliký 21. ledna 2002 (10 měsíců)

Hmotnost

ke konci 11 měsíce 9010 g

Délka

ke konci 11 měsíce 78 cm

400×254 .{border:1} ] [ 200×241 .{border:1} ][ 200×265 .{border:1} *]

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů

Nikdo zatím tento deníček nekomentoval. Buďte první!

 Váš příspěvek