Cvrček První rok s našim cvrčkem

emimino  Vydáno: 16.03.03

Tak rok utekl jako voda a z našeho malého miminka, které se nám narodilo před rokem 23.2.2002 je už veliký kluk. Zní to až neuvěřitelně, ale je to tak. Za celý rok udělal náš malý Tomášek veliké pokroky a myslím, že jsme se dost změnili i my s manželem. Proto mi dovolte, abychom se o první rok s naším cvrčkem podělili s Vámi v tomto shrnutí.

KVĚTEN 2000
Právě se dovídáme, dnes již s mým manželem, že budeme mít naše první miminko. Přesto, že jsme ho plánovali, tak nás tato zprávička velice potěšila, ale zároveň i malinko vystrašila. Představa, že budeme zodpovědní za někoho tak maličkého a bezbranného nám naháněla hrůzu. Přesto to byl náš šťastný den. Měsíce plynuly a první termín porodu byl stanoven na 22.2.2001.

ÚNOR 2001
A už je to tu! 23.2.2001 se nám s manželem narodil překrásný, zdravý syn Tomášek. Manžel byl v sedmém nebi, protože celé těhotenství doufal, že to bude kluk. Byla to naše nejkrásnější chvíle v životě, ale stále jsme ještě netušili, jak moc se náš život s tímto naším maličkým uzlíčkem změní a jak na něm budeme závislí.

První dny jsme stále nemohli uvěřit, že to maličkaté stvoření, co leží v postýlce je opravdu naše. Je to opravdu zvláštní pocit, mít najednou ve svém životě tvorečka, který spoléhá jen a jen na Vás. A Vy mu musíte zkusit dát to nejlepší, co ve Vás je. Věděli jsme, že se tím náš život změní, ale je pravda, že rozhodně k lepšímu, a že bude mnohem plnohodnotnější. Téměř vše musíte podřídíte dítěti, i když možná budě někdo tvrdit, že ne. My si myslíme, že to snad ani jinak nejde. První rok byl pro nás naprosto kouzelný. Tomášek nám rostl před očima a každý den nás něčím novým překvapil a okouzlil. Asi jeden z prvních nádherných zážitků, pomineme-li jeho příchod na svět, bylo, když se na nás náš cvrček usmál. Byl to naprosto okouzlující dětský úsměv, ale to zná asi každá maminka a tatínek. Samozřejmě nastala spoustu takových okamžiků, jako když poprvé pásl koníčky, vylezl mu první zoubek, začal sedět, lézt, stát, udělal svůj první krůček, nebo řekl své první slovo máma, nebo když nás poprvé obejmul sám od sebe. Je až k neuvěření, jak je první rok tak malého človíčka nabitý spoustou nových věcí, dovedností a zážitků. Náš Tomášek už oslavil své první narozeniny a stal se z něj už malý človíček, který s námi dokáže komunikovat, umí vyjádřit a pro:,–(it svůj názor, rozumí spoustě věcí, které mu říkáme a hlavně má nás pevně ve svých maličkých ručičkách. Je z něj už prostě osobnost, i když nás bude ještě dlouho potřebovat k tomu, aby se z něj stal samostatný a dobrý človíček.

Nejen, že se změnil on, ale také my. Naprosto jsme změnily priority. Na prvním místě už nejsme my dva, ale on. Není nic důležitějšího než náš syn a naše láska k němu a k sobě. Rodina a zdraví je teď na prvním místě. Nejdůležitější je být s ním a dávat mu veškerou naši lásku a něhu. Doufám, že to jednou ocení.

Asi nejvíce jsme si ověřili, jak moc jsme na něm závislí a jak ho milujeme, když jsme s ním museli do nemocnice kvůli případné otravě. To byly asi nejhorší okamžiky prvního roku s naším děťátkem ? pokud si chcete přečíst, co jsme tehdy zkusili, tak si najděte článek s názvem JMELÍ UŽ NIKDY.

V celém tomto prvním roce ale převažovaly krásné okamžiky, kdy jsme jen žasli, jak se naše malé miminko mění nám a všem ostatním před očima. Získal si nás a všechny kolem sebe svou veselou povahou, překrásnou tvářičkou, obličejíčky, které na nás umí udělat. Je to překrásný pocit, když Vás někdo bezmezně miluje a doufám, že dlouho bude, a že ho nikdy s manželem nezklameme. Teď je vše v našich rukách, abychom ho dovedli až k dospělosti a ukázali mu správnou cestu.

Je pravdou, že se na něj také někdy rozlobíme, když neposlouchá, zlobí, nebo něco vyvede, ale dlouho nám to nevydrží. Když se na nás podívá těma svýma krásnýma očíčkama a usměje se, má nás. Prostě to s námi umí.

A co se tedy náš maličký naučil a poznal ode dne kdy přišel k nám do rodiny? Smát se, plakat, papat, lézt, sedět, stát, udělal svůj první krůček, naučil se říkat máma, bum, pá pá, naučil se udělat pá pá, jak je veliký,umí udělat bu bu bu s plínkou, umí vsunovat kelímky do sebe, trhat noviny, časopisy a knížky, pojídat kamínky, hlínu, písek, kytky, jmelí!,vytahovat věci ze skříní včetně hrnců, vypínat a přepínat televizi, házet s mobily a ovladači, okusovat dědovi knír, dát pusinku, obejmout, pomuchlat plyšovou hračku, hrát si s kamarády, které rád vidí, zvládnul stěhování, nemocnici, spoustu očkování a prohlídek u lékařů a tak bychom mohli pokračovat dál a dál. Je toho spousta, co musel zvládnout a ještě ho toho spoustu čeká. Doufám, že vše zvládne v pohodě a bude stále takové šťastné dítě jako dosud.

ÚNOR 2002
Zatím posledním krásným okamžikem v našem a jeho životě bylo právě ukončení jeho prvního roku, kdy jsme mu uspořádali narozeninovou oslavu s dortem, dárky, balónky a hosty. Vše popsáno v článečku UŽ JE MI ROK.

Pevně doufám, že příští rok bude ještě lepší než tento první, protože se budeme spolu opět učit nové a nové věci. Prostě poznávat svět. Tomášek už je pěkný rozumbrada a tak se těšíme na jeho první slovíčka, která budou určitě pěkně zkomolená, určitě se hodně nasmějeme. Poprvé bude spousta dalších věcí, ale my s manželem u všech těchto zážitků nechceme chybět. Už nikdy se totiž opakovat nebudou. Ani s dalším miminkem. Každé miminko je totiž jiné a kdo ví, třeba se dalšího nedočkáme. I když pevně doufáme, že ano.

Doufám, že jste se maminky a tatínkové v tomto našem povídání také poznali, nebo zavzpomínali na první rok svého děťátka a přejeme sobě i Vám všem hodně krásným chvilek s našimi cvrčky,broučky, andílky, nebo jak těm všem našim drobečkům říkáme.

**

Takže všem krásné dny s dětmi!!!**

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů

Nikdo zatím tento deníček nekomentoval. Buďte první!

 Váš příspěvek