Cvrřek - 16,17,18 měsíc

emimino  Vydáno: 19.04.03

Tak čím mám vlastně začít. Je toho tolik, co bych Vám chtěl povědět. Začnu asi tím, že jsem se za tyto tři další měsíce opět něco naučil, nebo alespoň zdokonalil.

Sice ještě nejsem ve všem úplný profík, ale snažím se. Chodím už bez padání a tak jsem začal trénovat běhání, které velmi rychle přerostlo v náhlý úprk a sprint, jak říká maminka. Má co dělat aby mě dohonila. Také jsem se naučil chodit sám do schodů, když se držím jednou ručičkou zábradlí. Dolů je to horší, ale já to zlepším, slibuju.

Také už umím pít ze skleničky, z jaké pije maminka s tatínkem. A představte si, nepoleju se. Také už umím jíst sám trošku lžičkou a i vidličkou. Tou jde nejlépe napichovat meloun. Zkoušel jsem to i párátkem ? také docela úspěšně. Když chce někdo abych něco přinesl, tak to skutečně přinesu. To je dobrý ne? Také umím dát pusinku, i štípanou. Umím postavit komín z 9 kostiček, což je podle paní doktorky výborné. Ve dvou letech prý to má být komín ze v průměru tak z 5 až 7 kostiček.

Také se umím pěkně pitvořit a dělat spoustu ksichtíčků. Někdy pozoruji, jak se jim maminka s tatínkem smějí a tak ještě nějaký přidám a pak se začnu smát i já, i když jsem byl původně pěkně naštvaný nebo uražený. To víte, urazit se také dovedu a trucovat jakbysmet. A pak také umím pár věciček, ze kterých moje okolí moc nadšené není. Když si hrajeme a rošťačíme, tak já jsem pak tak rozjívený, že nevím jak přestat a pak na někoho vlítnu a buď začnu kousat do kterékoli části jeho těla, nebo začnu štípat a občas vlepím i pořádnou facku. To ale pak přilítne ruka i na můj zadeček. Mám štěstí, že ještě nechodím na nočník a mám plínku.

A co povídám? Nejraději mám svojí miminkovštinu, ale s tou se moc nedomluvím, tak občas něco zopakuji po dospělých. A tady je pár mých slovíček z mého slovníčku.

élo, éjo = éro
mňa = mňau
koko = kokokodák
hají = hají
bumbu = bumbání
bác = bác ňamiňam = mňam
bá = bác
pápá = pápá
mama = máma
káka = táta
baba = bába nebo baf
ham = ham

V novém bytečku jsem si už zvykl, všechny koutečky mám už prošmejděný a tak vymýšlím lumpárny. Stále raději přenáším věci z místa na místo a těším se jak je budou rodiče hledat. Zatím se mi to docela daří. Rád vyndavám věci z odpadkového koše, ale to se jim také nelíbí. Jsem pak špinavý a všechno kolem koše také.

Spinkám od 19.30 tak do 7.30. Někdy vstávám ale i dříve. Později snad nikdy. Pak chodím spinkat kolem půl 11 a budím se kolem 13.00 na obídek. Pak jdeme většinou s maminkou ven a na nákup nějakých dobrůtek pro mě. V obchodě se mi moc líbí, protože je tam spousta zajímavých věcí a lidiček, a také pro to, že mi maminka většinou koupí něco dobrého a dá mi to hnedka před obchodem a já pak koukám, jak mi lidi závidí tu mojí dobrůtku.

S jídlem je to už také lepší. Už jím všechno jako maminka s tatínkem. Chutná mi a chutnalo vždycky všechno, a protože už mám 16 zoubků, tak i všecičko rozkoušu. Dokonce jsem ochutnal už i hranolky a pizzu. Ale ne doma, ale na dvou dovolených u moře, kam jsem se letos podíval nejdříve s rodiči a pak s maminkou a s babičkou a dědou. A jestli Vás zajímá jak jsem plaval v moři, plácal holky po zadečku, stavěl bábovky, tak si přečtěte článek Tomášek cestovatel, kde se tohle všechno dovíte.

Také jsem musel jít 2× k paní doktorce. Poprvé den před odletem do Španělska a podruhé když jsem se vrátil. Podrobnosti v článku Tomášek cestovatel.

Jo málem bych zapomněl. Už se mi podařilo vyčůrat jednou do nočníku. Do té doby jsem na něm nechtěl vůbec sedět, ale od toho vyčůrání se mi to už nepodařilo a tak mě na něj nikdo už nedostane. Nočník je můj nepřítel. Také mám už i prkýnko na záchod, ale na tom nechci sedět už vůbec. Maminka si s tím ale hlavu nedělá. Prý se to jednou stejně naučím. Prý se mi budou holky smát, že tak velkej kluk ještě nosí plínky.

Také se ještě musím pochlubit jedním zážitkem. Když jednou v sobotu šla maminka s babičkou do města na nákupy, tak mě tatínek po:,–(il do auta a uháněli jsme někam pryč. Vůbec jsem neměl ponětí kam. A když jsme zastavili, bylo tam hodně zelené travičky a koníčků. Vzal mě ke svému kamarádovi na statek kde chová koníčky. Byla to paráda. Dokonce jsem na tom velikém koníčkovi seděl. Vůbec jsem nechtěl jet domů, ale tatínek byl neoblomný a nakonec mě řvoucího do auta nacpal. Bylo tam také hodně dětí, kteří si se mnou hráli. Pak jsem to všechno mamince vyprávěl.
Takže se s Vámi prozatím loučí již 18-ti měsíční diblík Tomášek.

Tomik_a_velbloud_-_Tunis_2002_-_leto.jpg Tomik_s_maminkou_spanelsko_2002.jpg Tomik_v_obyvaku_-_12.7.2002.jpg
Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Pusinka
Kecalka 369 příspěvků 19.04.03 17:49

Ahojky, tak to je ten můj miláček Tomášek. Sice nám je už poněkud více, ale není to zase tak dávno. Petra

Vložit nový komentář