Dá se žít i jinak

P.e.t.r.a  Vydáno: 03.10.15

Budou to už dva roky, co jsem napsala svůj poslední deníček. Byl plný optimismu a radosti. Mnoho z vás mě podporovalo, a tak si říkám, že je načase o sobě dát zase vědět a tak trochu shrnout události poslední doby.

Vyléčení ze žloutenky typu C - o tom byl můj poslední deníček.

V posledních letech jsem tuhle otázku vůbec neřešila, brala jsem ji jako uzavřenou a žila dál svůj život, který jsem se snažila srovnat a zase vrátit do těch správných kolejí. Čas plynul, otec malého se snažil, ale návrat už nebyl možný, už to prostě nešlo. A ukázalo se, že to bylo dobře, protože na konci března 2014 jsem potkala svého „prince“.

Život najednou nabral úplně jiný směr, najednou jsem začala zjišťovat, že se dá žít i jinak, že ještě existují lidé (chlapi), kteří jsou zodpovědní a milující. Ačkoliv nám taková ta slepá láska, růžové brýle… nebo jak to nazvat :) nevydržela dlouho, a pro mou romantickou duši to bylo zpočátku těžko pochopitelné, za fázi pevné lásky, která přišla dost brzy, jsem dnes velmi ráda. S ním je život prostě jiný - žádné plané sliby, žádná prázdná slůvka. Raději všeho méně, ale s jistotou.

Poznala jsem jeho rodinu, bratra, budoucí švagrovou (zasnoubili se). Úžasní lidé, kteří nejen mě, ale i mého syna vzali do rodiny, jako bychom tam už dávno patřili. Byl to moc hezký čas.

V dubnu tohoto roku přišla krutá rána. Je to pět měsíců, co budoucí švagrová zůstala sama, bez naděje na společný život a rodinu právě s ním, s bratrem mého přítele. Nedá se ani popsat, jak těžké chvíle přišly. Nikdy jsem nebyla na pohřbu… až teď… a už nikdy nechci.

Čas bolest maličko otupil, život šel dál a přišel červenec. Ten s sebou přinesl trochu toho pozitivního, a to doslova. 1. 7. jsem našla // na testu a 24. 7. složila řidičské zkoušky.

Z prvního velký šok a zprvu pláč, z druhého velká radost, ačkoliv se přiznám, že počáteční nadšení z řízení se někam vytratilo a nedá se říci, že bych příležitosti k této činnosti zrovna vyhledávala.

Začalo období zvracení, které jsem předtím nezažila. I proto si všichni, včetně mě, mysleli, že to tentokrát bude holčička. V srpnu jsem díky tomu skončila v nemocnici na kapačce. Ale dali mě tam dohromady a od té doby už bylo daleko lépe. Možná to bylo i tím, že díky této situaci se o mém těhotenství dozvěděla vedoucí v práci a mně spadl kámen ze srdce, možná tím, že právě v nemocnici (na můj svátek) přišla žádost o ruku. Zkrátka období plné radosti.

Nyní už mám nevolnosti za sebou, bříško roste, syn se na sourozence moc těší. Snažím se vše si užívat a nabírat energii, jak jen to jde. Čeká mě poslední rok školy, tak se ještě bude co ohánět.

Od prvního těhotenství před téměř sedmi lety se mnoho změnilo, nejsem si už tak jistá, jak to zvládnu, zpočátku jsem si pořád říkala, že nejsem připravená, miminko jsme neplánovali. Ale těším se moc a vím, že s Martinem to prostě zvládneme. Prostě musíme. :)

Petra

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.1 bodů
 Váš příspěvek
 
anna577
Kecalka 175 příspěvků 03.10.15 07:26

Krásný deníček a moc gratuluju

 
awesome
Kecalka 422 příspěvků 03.10.15 08:18

Wow, tak jsem si při snídani sedla k počítači a protože to vypadalo na chvilku klidu, rozhodla jsem se přečist postupně všechn tvoje deníčky… a teď tu sedím… přemýšlím…

máš krásný sloh, moc hezky se to čte… jako knížka… je to o to víc silnější, že se to stalo… a hlavou mi litá spousta otázek… mám pocit, že jsi silná, chytrá, šikovná žena…a přitom když by mi někdo ve zkratce řekl to co jsem tu četla, myslela bych, že to potkalo někoho jednoduchého…a ono to tak není.. :nevim: :nevim:..říkám si, jak to, že jsi tolikrát musela sama řešit stěhování… vůbec nevím, jestli bych to takhle zvládla, takové životní šoky.. vždycky spoléhám na rodinu… ale ty tam o mamce s taťkou v dobách řešení stěhování nepíšeš.. jak to? :( nepomohli?… taky se mi honí hlavou v jaké fázi asi člověk může zjistit, že z jeho partnera se stane násilník a bude svoji ženu bít… :nevim: :nevim:… potom smekám před kamarádkou, která ti pomohla a mohla jsi se k ní nastěhovat a pak vás obě vystěhovali.. snad je to již mezi vámi urovnané… je super, že se někdo takový v tu chvíli našel.. a pak ty dobré zprávy s „Cčkem“..štěstí jako z filmu, jsem ráda, že se to stává i v reálném životě…je toho tolik, co se mi honí teď hlavou…

už tu nebudu plevelit… půjdu se starat o děti ;)…jsem ráda, že jsem se dočetla hezkého konce, který si po těch životních kotrmelcích zasloužíš :hug:… přeji ti krásnou svatbu, hezké těhotensví, ať jste všichni v pořádku a ať už je tvůj život jenom „normální“.. žádné špatné převraty..prostě svatba, porod, mateřská, rodičák, a pak práce a vedle tebe muž o kterého se můžeš opřít a kolem pobíhají dvě děcka a ty řešíš maximálně co vařit k večeři a kam na dovolenou :kytka: :kytka: :kytka: :kytka: :kytka: :kytka: :kytka: :kytka: :kytka:

Příspěvek upraven 03.10.15 v 08:24

 
caddy
Povídálka 29 příspěvků 03.10.15 19:44

Držím Vám palce, ať se i nadále všechno vyvíjí tak, jak má.:)

 
Katty84
Povídálka 11 příspěvků 05.10.15 13:26

Člověk je v životě jednou nahoře a jednou dole. bohužel ani smrt si nevybírá. ale vy to zvládáte, tak se držte dál! ať se daří :)

Vložit nový komentář