Dárek ke čtyřicetinám

hanak  Vydáno: 18.02.13

Když zůstane žena sama se třemi dětmi, moc zázraků už od života nečeká.
A přesto se jeden stal. Osud mi do cesty přihrál jednoho prima chlapa. Mělo to však „malý“ háček, můj vyvolený byl nejen z jiného státu, ale i z jiného kontinentu. Dělila nás vzdálenost 10 tisíc km, přesto jsme společně zvládli všechny překážky, které nám vítr přivál do cesty a po roce a půl jsme konečně začali žít jako jedna velká rodina daleko „za velikou louží“, v USA. Oba jsme však cítili, že k úplnému štěstí nám něco maličkého chybí, a tak jsme se začali snažit o miminko.

Porod pro nás oba byl velmi těžký a vysilující. Ale první setkání za to stálo...
1 komentář

Jeden a půl týdne :)

První pokus o pasení koníčků. To byla ale dřina ! :))

8 týdnů. Pro tenhle úsměv všechna ta bolest stála za to !

Christopher se svojí sestřičkou, jeho druhou mámou.
2 komentáře

A takhle to vlastně celé začalo :)

Cesta za miminkem nebyla jednoduchá. I přes můj pokročilý věk, tehdy 38, jsem otěhotněla prakticky napoprvé, ale počátkem července 2011 naše radost skončila v 9. tt revizí pro zamlklé těhotenství. Následovaly měsíce doufání, testování, zoufalé hledání duchů, několik biochemických těhotenství, ale vytoužené miminko k nám nechtělo znovu přijít. Jak čas plynul, přestala jsem se na vidinu miminka tolik upínat a zaměřila se na jiné aktivity. Říkala jsem si, že pokud je nám miminko souzené, určitě přijde, až bude ten nejlepší čas, a mezitím jsme si pořídili dvě štěňátka čivaviček, které nás zcela pohltily. Začala jsem chodit na zumbu a dokonce zcela vážně jsem zvažovala i možnost adopce.

Když jsem 3. dubna 2012 objevila na testu //, bylo to velké překvapení. Pocity byly smíšené a hlavou se mi honily otázky bez odpovědí: „bude to tentokrát v pořádku? Bude miminko zdravé? Zvládnu to všechno? A chci to vlastně vůbec?“ Samozřejmě, že jsem miminko chtěla, ale měla jsem také obrovitánský strach, aby bylo vše tak, jak má být. Na první vyšetření jsem tedy šla až v momentě, kdy už mělo být zcela jasné, jak se věci mají – zda miminko bude mít tlukoucí srdíčko, nebo skončím na sále s prázdnou náručí.

Ale tohle miminko evidentně chtělo být s námi, srdíčko bylo nádherně vitální, i když strach, aby se něco nepokazilo, mě provázel celou první polovinu těhotenství. V 10+0 tt jsem si koupila Angelsounds a brečela štěstím i dojetím, když jsem to maličké srdíčko slyšela, jak pravidelně a silně tluče. Pro mě to bylo velmi uklidňující – věděla jsem, že miminko, které čekám, je opravdu živé a začala jsem pomaličku doufat v zázrak. Tripple testy v 16tt dopadly dobře až na vyšší riziko na DS s ohledem na můj věk, ale stále nadprůměrně dobře, přesto jsem s obavami čekala na velký UTZ ve 21. týdnu.

Asi 3 dny před tímto UTZ se stalo něco, co dodnes neumím logicky vysvětlit. Byla jsem na procházce, když mi vše před očima náhle zmizelo a jako by mi někdo promítl nějaký nový film. Viděla jsem před sebou malého blonďatého rozesmátého chlapečka, možná tak rok, rok a půl starého, a natahoval ručičky, já jsem se na něj překvapeně koukala a nahlas jsem řekla: „ty jsi můj?“ Nebyla to ani otázka, spíš konstatování prostinkého faktu, protože jsem cítila, věděla jsem, že tohle miminko je skutečně moje a najednou jsem měla neochvějnou jistotu, že tentokrát vše dobře dopadne a že děťátko, které čekám, je chlapeček.
Když mi pak na velkém UTZ lékař oznámil „gratuluji, čekáte zdravého chlapečka“, nebyla jsem překvapená, jen nesmírně šťastná, ačkoliv jsem si předtím víc přála holčičku, ale stačilo jen vidět, jak se to maličké na UTZ mrská a dudlá si prstík a mně v tu chvíli bylo zcela jedno, co to bude, zaplavila mě jen obrovská něha a dojetí a celou duši prostoupil tak hřejivý pocit, který se slovy dá jen stěží vyjádřit.

Těhotenství se rychle blížilo do svého finále a já jsem se měla rozhodnout, jak budu rodit. Původně jsem byla přesvědčená, že chci císaře, ale čím víc se blížil termín porodu, tím víc jsem začala toužit po klasickém porodu, líbila se mi myšlenka jít hned druhý den domů. Miminko však bylo dlouho střídavě koncem pánevním a zcela příčně, do správné polohy se přetočilo až na konci 38. tt. Zajásala jsem, že je konečně cesta k normálnímu porodu otevřená. Starosti mi jen dělal odhad váhy miminka – kdysi mi lékaři v ČR řekli, že dítě nad 3 kg nemám šanci porodit přirozenou cestou s ohledem na mou drobnou tělesnou konstrukci a tohle miminko mělo ve 38. tt už 3,2 kg. Všechny mé předchozí děti měly porodní hmotnost do 3 kg. Přesto jsem se rozhodla, že zkusím rodit klasicky.

Termín porodu měl být podle MS 14. 12., s lékařem jsme se však domluvili na vyvolání na pondělí 10. 12., to jsem měla být 39+3. Toto datum vybral on, aniž tušil, že v tento den oslavím své 40. narozeniny. Sice by rád zakročil již dříve a těhotenství již ukončil, i on měl obavy z velikosti miminka, ale před docela nedávnou dobou zde začalo platit nové pravidlo, které lékařům zakázalo vyvolávat porody před ukončeným 39. tt, pouze v život ohrožujících případech, jinak mohl přijít o licenci. Takže nám nezbylo nic jiného než jen čekat.

Večer 9. 12. jsem byla hodně nervózní, myšlenka, že je to vlastně poslední noc, kdy jsme 2v1 a zítra bude už vše jiné, mě nenechala spát. Hodiny se vlekly, spánek nepřicházel, jen břicho mírně šponovalo, jako už několik týdnů. Když vtom jsem najednou ucítila lupnutí, podivné píchnutí a začala odtékat voda. Kontrakce okamžitě zesílily a již po první čtvrthodině byly po 3 minutách, začaly dost bolet a já jsem je musela rozdýchávat. Bylo půl hodiny před půlnocí, vzbudila jsem tedy manžela a jelo se do porodky. Tu noc manžel porušil snad všechny předpisy – rychlá jízda, jízda na červenou, nedání přednosti v jízdě atd., měl však důvod, už jsem se kroutila bolestí a oběma rukama jsem drtila opěrky sedadla, bolesti nabývaly rychle na intenzitě a interval se zkrátil na dvě minuty.

Při příjmu jsem po sepsání papírů hrdinně odmítla nabízené kolečkové křeslo, jenže sotva jsem se zvedla ze židle, nečekaná bolest mě srazila takřka na kolena a o pár vteřin později už jsem se vezla na porodní pokoj v křesílku. Byla jsem otevřená na necelé 3 prsty, o dvě hodiny později už na 6. Bolesti přicházely po minutě a byly šílené, i když jsem dostala cosi na jejich zmírnění, minulo se to zcela účinkem a já jsem zoufale vzhlížela ke dveřím, kdy se konečně objeví anesteziolog s epiduralem (museli ho budit, bydlí dál od nemocnice a chudák musel kvůli mně vylézt z postele). Po druhé hodině v noci jsem konečně dostala tento úžasný koktejl do páteře (tenhle vynález by zasloužil Nobelovku!) a mohla konečně trochu odpočívat a čerpat síly do závěrečného tlačení.

V 5 hodin ráno jsem už byla konečně zcela otevřená, epidural už přestal působit, další mi ale nepřidali, abych cítila kontrakce a mohla aktivně tlačit… a začalo peklo. Dvě hodiny intenzivního tlačení a miminko stále nikde, vykoukl vždy jen kousíček, a zase se hned schoval. Už jsem byla na samém dně svých sil, cítila jsem, že to nedávám, je to „konečná“ a něco je hodně špatně.

I když byla porodní asistentka milá a přesvědčovala mě, že ona to se mnou nevzdá, doktor jen zakroutil hlavou, přinesl papíry se souhlasem na císaře a jelo se na sál. Operace proběhla ve spinalu a nic příjemného to nebylo, cítila jsem tahání, pálení, občas i mírnou, ale ostrou bolest, ale nic, co by se nedalo vydržet, i když vyplašená jsem byla pořádně. Celou dobu u porodu – u klasického a pak i na sále, byla se mnou i moje nejstarší takřka sedmnáctiletá dcera, která si toto privilegium vyžádala. Nebyla proti, proč ne, ostatně jedna z variant, kudy se jednou budou ubírat její kroky, je právě medicína.

Byla jsem neskutečně vyčerpaná, chvílemi jsem upadala do bezvědomí, všechno jsem vnímala jakoby z dálky, mlhavě, ale snažila jsem se vydržet do momentu, kdy toho svého drobečka konečně poprvé uvidím. Nakonec jsem to však nebyla já, kdo ho poprvé sevřel v náručí a kdo ho k sobě mohl přivinout. Když se konečně ozval pláč maličkého, cítila jsem, jak se mi do očí derou slzy dojetí, dcera vyskočila na nohy a celá se rozplývala: „mami, to je miminko! Jééé, ten je ňuňáckej, maličkatej, a tak krásnej…“, a dál už jsem nic neslyšela, opět přišlo bezvědomí a probrala jsem se až o hodinu později na pokoji. Takže vše ostatní vím už jen z vyprávění :)

Poté, co maličkého vyndali z břicha, dcera požádala, jestli ho může vidět zblízka a dostat ho do ruky. Doktor jí řekl, že klidně odstraní tu plentu před námi, ale že bude vidět i věci, které by se jí líbit nemusely. Euforie dcery však byla silnější než strach, takže plenta šla dolů, tudíž viděla nejen miminko, ale i právě rozkuchané břicho, přesto jí to nerozhodilo (ta medicína pro ni bude asi dobrá volba), maličkého popadla do náruče a snažila se ho se mnou seznámit. Já jsem ovšem nereagovala, byla jsem v milosrdném limbu, takže dcera i manžel se s maličkým ňuňali až do chvíle, kdy jsem se konečně probrala. Jakmile jsem rozlepila oči, hned jsem požádala o možnost mít syna u sebe, bez problémů mi vyhověli a od té chvíle jsme už byli jen spolu :)

I když jsem byla vyčerpaná a s velkou krevní ztrátou, takže jsem druhý den dostala ještě jako bonus dvě krevní konzervy s transfuzí, o maličkého jsem od probrání na pokoji starala jen já, bylo to mé přání. Můj vymodlený pokládek jsem nechtěla dát z ruky (tedy z postele :)). Domů nás pustili třetí den večer, musela jsem se smát – nepouští vás tady po vlastních nohou, ale aby měli jistotu, že z jejich strany udělali skutečně vše pro vaši bezpečnost, odvezou vás k autu na kolečkovém křesle jako invalidu a ještě počkají, až usadíte miminko do autosedačky a všichni se bezpečně připoutáte. No prostě jiný kraj, jiný mrav :)

Shrnuto : syn Christopher Thomas se narodil 10. prosince 2012 v 7:50 hodin ráno s váhou 3365 g a takřka 51 cm.

Lékař mi později vysvětlil, proč maličký nešel vytlačit – dral se ven čelíčkem, tzn. nejobjemnější částí hlavičky a kvůli svým rozměrům se navíc zasekl ramínky v porodních cestách a nebylo prý v mých silách vytlačit ho, tohle logicky muselo skončit CS, lékaři v ČR se kdysi nemýlili, dítě nad 3 kg opravdu mými porodními cestami neprojde. Jsem šťastná, že si syn sám ve finále určil den, kdy přijde na svět (ačkoliv to bylo stejné datum, které vybral i lékař), porod se nakonec nemusel vyvolávat a vše šlo přirozenou cestou až na závěrečný CS.

Jaký je zásadní rozdíl u CS zde v USA a v ČR? Tady vás nikdo nenutí vstát z postele, čeká se, až se na to cítíte sama. Nicméně s ohledem na fakt, že vám pár hodin po CS vyndají cévku z močového měchýře, příroda vás dříve či později z té postele přeci jen donutí slézt a i se stojanem s kapačkou se odpajdáte navštívit několikrát za den onu místnost. Nemáte v břiše dren, od počátku máte jen kapačky na doplnění tekutin, ATB a léky proti bolesti. Miminko máte od první chvíle u sebe, pokud se o něj chcete sama starat, není to žádný problém, a když se na to necítíte, sestřičky vám rády a ochotně pomohou. Do sprchy vás odvedou až druhý či třetí den, podle vašeho stavu, tam se odlepí náplast s obvazem z rány a poprvé můžete vidět, jak jste ukázkově sešité. Stehy se dělají zásadně plastické a se samorozpadajícími se nitěmi.

Co se týče miminka, máte k dispozici neomezeně příkrmy, miminko nemá hladovět, takže přikládáte, ale zároveň můžete dokrmovat (můžete a nemusíte, záleží jen na vašem uvážení). Do porodnice s sebou nemusíte mít vůbec nic – vše vám zde dají, od zubního kartáčku, přes věci osobní hygieny, až po oblečení na miminko a dudlík. U porodu můžete mít celou rodinu včetně sousedů a dalšího příbuzenstva :), na sále při CS pak můžete mít jednoho rodinného příslušníka, ostatní čekají před sálem.

Na závěr bych chtěla poděkovat své nejstarší dceři, která má k malému možná tím, že byla u celého porodu, viděla ho přijít na svět a byla první, kdo jej mohl sevřít v náručí, takřka mateřský cit, a s péči o něj mi opravdu hodně pomáhá. Maličký tak má dvě mámy a těžko říci, kdo jej miluje víc. Obě bychom za něho dýchaly! :) Nu a jak jsme se poprali s kojením? Nejsem od přírody kojivý typ, všechny mé starší děti vyrostly na UM, vždy jsem to vnímala jako osobní selhání, ale přírodě se poručit nedá. Měla jsem obavu, že tentokrát to bude stejné… zda se nám to podařilo či nepodařilo, o tom bude příští deníček :)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.6 bodů
 Váš příspěvek
 
Viktorka Maxikova
Kecalka 141 příspěvků 18.02.13 01:57

(y) krásné :kytka:

 
Jullii
Závislačka 2603 příspěvků 18.02.13 08:04

Moc hezký deníček :palec: Máte krásného chlapečka. :kytka:

 
Terulisekk
Kelišová 6962 příspěvků 18.02.13 08:30

Krásný deníček! ať jste všichni zdraví! :hug:

 
Skytafka
Závislačka 4164 příspěvků 18.02.13 10:03

Moc gratuluji! :kytka: Máte krásného chlapečka :palec:

 
blanula19
Závislačka 3508 příspěvků 18.02.13 11:02

Krásné, blahopřeji ke krásnéhi klučikovi.
Císaře posoudit nemůžu, ale jinak i tu jsem měla malého celou dobu u sebe, kromě vyšetření. Když špatně papkal z prsa, dokrmila ho sestřička odstříkaným, ale předtím dělali vše proto, aby jsme kojili. Do porodnice sice věci mít musíme, ale třeba u porodu jsem měla přítele a sestru a nikomu to nevadilo. I když to je asi taky jak kde.

 
Genovesa
Extra třída :D 10724 příspěvků 18.02.13 11:40

A já jsem myslela, že sekce lze udělat jen do té doby, než dítě klesne do porodních cest. Myslela jsem, že pokud už je dítě v porodních cestách, přicházejí na řadu kleště nebo vex :think:.
Každopádně hezký deníček a blahopřeju :kytka:.

Příspěvek upraven 18.02.13 v 12:08

 
Fima
Nadpozemská drbna 27814 příspěvků 11 inzerátů 18.02.13 11:51

Krásný deníček! :kytka: Blahopřeji k chlapečkovi, ať vám všem dělá jen radost. ;)

 
Beruskex
Kecalka 154 příspěvků 18.02.13 12:38

Tak to je super a mě po císaři zvedali asi po 12ti hodinách. No jo jiný kraj jinný mrav. Gratulace k prckovi :kytka:

 
jaaaanina
Echt Kelišová 8612 příspěvků 18.02.13 12:57
:hug: :hug: :hug: :srdce: :srdce: :srdce:
 
Althya
Ukecaná baba ;) 1748 příspěvků 1 inzerát 18.02.13 13:50

Krasny denicek, preji hodne stesti :kytka:

 
aristonka  18.02.13 13:57

Nadherny denicek…dnes se mi narodila neter, takze to semnou clouma a u Vaseho denicku jsem si take poplakala. Hodne stesti vsem a klobouk dolu pred Vasi dcerou!

 
Anabellka
Závislačka 4764 příspěvků 18.02.13 14:04

Gratuluji k miminku… :-) Zajímalo by mě kolik ten císař v USA tak stojí?

 
Eteas
Echt Kelišová 8108 příspěvků 18.02.13 14:33

Gratuluji ke krásnému chlapečkovi… nevím, kde jsi v ČR rodila a zřejmě to bylo před delší dobou (soudě dle toho, že dcera má již 17 let)… já jsem rodila před necelým rokem, bohužel můj porod také skončil SC v plné narkoze, takže jsem první noc strávila na JIP, ale můj manžel dceru po narození viděl a mohl ji fotit a mně ji v noci přivezli k prvnímu kojení, druhý den odpoledne jsem šla na normální pokoj a přes den jsem měla dceru u sebe a v noci si ji ještě brali na novorozenecké, kde ji přikrmovali a nosili mi ji na kojení noční, byla jsem zesláblá a chvíli trvalo než jsem se rozkojila, domů jsme šly šestý den a už třetí den jsem dostala dceru na den i noc a od té doby už byla se mnou… po jizvě nemám ani památky, měla jsem vstřebatelné stehy a péče byla ukázková, dostala jsem oblečení pro sebe i pro malou… takže i v ČR už je možné rodit jako za velikou louží, rodila jsem v Ostravě na Fifejdách

 
Hadumi
Extra třída :D 11056 příspěvků 18.02.13 14:40

@jajul to samé jsem si řekla já. Před nějakou dobou tu byl deníček s něčím podobným a jaká se strhla mela (až byl deníček smazán) a tady nic??? Každopádně, že to dobře dopadlo!

 
marca46
Neúnavná pisatelka 19497 příspěvků 18.02.13 15:20

Moc krásný deníček. :kytka:

 
lebudik
Ukecaná baba ;) 1850 příspěvků 18.02.13 15:33

Krásný deníček, přeji Vám všem hodně štěstí a zdraví.

Jinak co se sekce týče, myslím že se to již dá srovnat s péčí u nás. Já měla první sekci před 7 lety, druhou před 6, třetí za 4 měsíce. Co se drenů týče, jsem za ně hrozně vděčná, nebýt jich, tak jsem vnitřně vykrvácela a nikdo o tom nevěděl. Takže „sláva“ drenům, tam se ukáže co se „děje“ v ráně. Ale při prvním porodu jsem je neměla, takže asi záleží dle stavu operace :nevim: Jinak tady nesmíš kvůli problémům po anestezii vstát 12 hodin, pak už je to na každé mamince jak dlouho jí trvá zvednout se z postele, ale myslím, že každá chce být rychle fit, aby mohla mít miminko u sebe. Na noční i denní kojení jsem dcery také dostávala, druhý den jsem je měla přes den a od třetího dne byli se mnou 24 hodin. Jinak jizvy se také sešívají vstřebacíma stehama (já měla tedy po reoperaci normální, aby se zabránilo dalšímu krvácení). Do porodnice si beru jen osobní věci (kartáček, pastu, spodní prádlo) vše ostatní dostaneme (pyžamo, vložky, župany, oblečení na miminko, odsávačky, prsní chráničky…). Teď je neonatologie předělaná, takže pokoje pro 2 maminky, vlastní sociálky, wifi, televize… z pokoje není potřeba vůbec vylézt :lol: To jen pro informací shrnutí péče v Čechách, konkrétně porodnice Hořovice, kam mají místní problém se dostat, protože je „přetížená“ dojíždějícími :lol: :mrgreen:

@micelinka taky jsem si myslela, že císař jde udělat jen než dítě klesne, ale jak je vidět, asi už to lze i později za porodu.

 
xk.kx
Ukecaná baba ;) 2093 příspěvků 18.02.13 15:41

Krásně napsaný deníček a máte krásnýho syna :potlesk: ;)

 
hanak  18.02.13 17:10

@Anabellka

Anabellko, porod jako takový zde stojí od cca 14tis. USD do až 40i tis. USD, podle toho, jak je komplikovaný. Mnoho zdravotních pojištění ti proplácí prenatální prohlídky a vyšetření, ale porod jako takový je buď s finanční spoluúčastí či zcela neproplacený.
Nicméně.. ta výše uvedená částka je částka, kterou si nemocnice účtují zdravotní pojišťovně (či rovnou pacientovi). ALE.. pokud máš dobrého doktora, chodíš k němu po celé těhotenství na pravidelné prohlídky a tento doktor je ve finále u tvého porodu, pak nemocnice, kde působí, může mít nastavená zcela jiná finanční pravidla. A to vlastně byl i náš případ. Domů nám sice přišla faktura na takřka 27 tis. USD, ale když tam manžel šel s tím, že to zaplatí, tak mu řekli, že protože jsem byla pacientkou mého doktora od samého počátku těhotenství a poctivě jsem u něho absolvovala všechny pravidelné kontroly, je cena k úhradě za porod jen 2450 USD. Tato částka je konstatní, bez ohledu na to, zda rodím císařem či vaginálně. To bylo hodně milé :palec:

 
Denpry
Závislačka 4280 příspěvků 18.02.13 17:57
:potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk:
 
xpisk03  18.02.13 19:15

Krááása :) moc gratuluji a přeji šťastné manželství a spokojenou rodinu :)

 
niezabudka
Kecalka 133 příspěvků 19.02.13 13:57

Asi ti bolo ľúto, že to tak nakoniec dopadlo, spinál naozaj nič moc. Ale máš krásne deti o obdivuhodnú dcé­ru.

 
BohunkaP
Extra třída :D 14166 příspěvků 19.02.13 15:12

Gratuluji ke krásnému chlapečkovi!

Jen mne zarazilo - mohla bys mi, prosím, vysvětlit, jakým způsobem se provádí císařský řez v případě, že miminko sestoupilo z dělohy do porodních cest? 8o Tvými slovy „vykoukl vždy kousíček a pak se schoval… šel čelíčkem napřed, zasekl se ramínky v porodních cestách a kvůli velikosti nebylo možné ho vytlačit“. 8o

Stalo se mi totéž (dcera si dokonce nadvakrát zlomila klíček, jak se snažila prodrat) - skončilo to kleštěmi, protože císařský řez v takové situaci nepřipadá v úvahu. :think: :think:

Příspěvek upraven 19.02.13 v 15:13

 
hanak  19.02.13 15:43

@BohunkaP

Já nevím, jak ho odtamtud vyndali, neviděla jsem na to přes plentu. Doktor jen u toho hodně hekal a funěl :mrgreen:, asi to bylo poměrně náročné, ale že tenhle řez se dá dělat a dělá, to vím i od jiných maminek tady na emiminu, kterým se stalo něco podobného a lékař to vyřešil sekcí.

To, co popisuješ - nadvakrát zlomený klíček atd.. to je děsivý, tohle by tady lékařům neprošlo ani omylem, maminky by se obratem soudily s jistým úspěchem.
Je to doslova rasovina, vždyť pakliže je miminko větší než porodní cesty, přeci to miminko nepřelámou, jen aby ho nějak vyndali! Pokud sestoupilo do porodních cest a nemůže ven, přes břicho se vyndat dá, šlo tam - stejnou cestou půjde i zpátky, kdežto pokračování v cestě, která je příliš úzká na něho, je špatná volba.

Příspěvek upraven 19.02.13 v 15:46

 
maxi2408
Zasloužilá kecalka 730 příspěvků 19.02.13 15:58

Gratuluji! :kytka: Snad taková péče a přístup jednou dorazí k nám :mrgreen:

 
Alllla
Kecalka 378 příspěvků 184 inzerátů 22.03.13 15:45

Moc hezké :kytka:

 
DenisaW
Kecalka 158 příspěvků 10.09.13 22:48

Gratuluji k miminku :kytka:

Vložit nový komentář