Davídek, kterého si vzal Edwardsův syndrom

PajaDee  Vydáno: 14.12.11

Psal se prosinec 2004 a já se dozvěděla, že náš Davídek je vážně nemocný. Doktoři mi nabízeli, že ho porodíme mrtvého, ale já cítila, jak mě kope, jak ve mně plave. Nemohla jsem ho nechat zabít, když jsem věděla, že ve mně žije nový život. Neuvědomovala jsem si, že by chudáček trpěl a že by musel mezi anděly. V lednu 2005 přišlo pro Davídka vysvobození, byla jsem v 8. měsíci a on už chtěl ven. Byl mrtvý. Věděl, že to bude pro nás pro oba (a pro tatínka) lepší.

Začátek našeho vztahu s Davidem byl takový divočejší, nejistý. Vše se ale ustálilo, obrátilo správným směrem a my spolu začali žít. Byl to krásný vztah, plný lásky, rozmazlování jeden druhého, poznávání nepoznaného a dokonce jsme měli možnost dostat se do Austrálie a na Nový Zéland. To mi teda spadla čuňa, to vám povím. Připadala jsem ji snad jako v ráji. O dětech jsme se bavili, ale spíš tak do vzdálenější budoucnosti. My o vlku a vlk za dveřmi. Brala jsem HA, ale cestováním jsem trochu zapomínala, což mi vlastně došlo až zpětně.

Zjistila jsem, že jsem v tom. No sakra, co dělat. Tak jsem to trochu se strachem řekla Davidovi, který z toho byl naprosto unešený. S cestováním byl samozřejmě konec, vrátili jsme se domů a začali promýšlet, co tedy dál. Po dlouhých nočních debatách jsme se rozhodli, že se co nejdřív vezmeme, ať jsem na svatbě hezká štíhlá nevěsta :D a ať to stihneme ještě v létě a před narozením miminka. Bylo to tedy fakt narychlo, ale zato na krásném datum - 7. 7. 2004. Od toho dne nám každý říkal: a hele, Dočkalovci se dočkali svatby a dočkají se brzy mimča. To ale ještě nikdo netušil, že nedočkáme :,(

Těhotenství jsem si užívala jako blázen. Všude jsem se chlubila pupíkem, nosila upnutá trička (ale jen taková, aby zas neškrtily :D ) a prostě si bříško pořád hladila a prohlížela. Měla jsem trochu bolesti v zádech, ale na to mi pomohlo těhu cvičení a bazén. Vše se vyvíjelo skvěle, neměla jsem ani nějaké nevolnosti, spíš až na začátku 2. trimestru. Ale ty zahnaly dětské piškoty, které jsem do sebe valila pořád. Testy nám taky dopadly dobře (a dodnes nevím, jak je to možné, jestli nějaká záměna? Jestli rodičům zdravého dítěte řekli - vaše dítě umře? Nechci to prostě vůbec domýšlet, kde se tenkrát stala chyba. Když jsme tedy měli 100% jistotu, že bude mimi v pořádku a že to bude chlapeček, začali jsme pomalu zařizovat pokojíček a výbavičku. Kočárek byla jasná volba, vybrala jsem si hluboký, károvaný Cam, a přes to prostě nejel vlak. Všechno vypadalo tak dokonale.

V prosinci jsem měla divné pocity v břiše, ani nevím, jak bych to popsala. Jako bych cítila takový zásek, jakože se sakra něco stalo. Něco co je špatně. V nemocnici jsem byla chvílemi v bezvědomí, bylo mi fakt strašně špatně, takže si to pořádně ani nepamatuji. Možná je to dobře. Jediné, co mi v uších zní dodnes je - vaše dítě je postižené. Má Edwardsův syndrom. Neměla jsem ani pořádně tušení, co to je. No během chvíle jsem se to dozvěděla a bylo mi na umření. Vědět, že mi umře miminko, miminko, na které jsme se tolik těšili, pro které jsme měli už vše nachystané. Dozvěděla jsem se to chvíli před Vánocema. Vlastně nějak touhle dobou.

Doktoři mi nabízeli potrat, respektive porod mrtvého dítěte. Ale to jsem nemohla dovolit! Zbláznili jste se?! Chápete? Moje miminko, které mě neustále čutá do močáku a já musím 10× za noc na záchod a pak nemůžu spát, tak mu povídám? Vždyť žije! Tluče mu srdíčko! Nemůže být nemocné, to nemůže být pravda. Strašně jsem tenkrát vyváděla, ale kdo by v mé situaci nevyváděl :( Nedovedla jsem si představit, že moje miminko bude nemocné. Ne, prostě jsem tenhle fakt nepřijala. Nechtěla jsem tomu věřit. Byla jsem rozhodnutá si miminko nechat. Vůbec jsem si nepřipouštěla, jak by náš život vypadal.

Čas plynul dál a my měli naprosto zkažené Vánoce. Byl leden a já měla strašné křeče v břichu. Přijeli jsme do porodnice a tam mě vyšetřili, pro kotrolu chtěli poslechnout srdíčko, ale… Prostě už bylo pozdě. Srdíčko už neťukalo. Já jsem se totálně zhroutila. Nechtěla jsem nikoho ani vidět. Chtěla jsem se někde ztratit a umřít. Umřít se svým děťátkem. Hodně maminek potrácí, ale tohle je moc silná káva. Nenáviděla jsem doktory, nenáviděla jsem manžela, nenáviděla jsem sebe. Samozřejmě jsem po chvilce byla na pokraji ani nevím čeho, manžela jsem moc potřebovala. Snažil se být statečný, ale ani on se slzám neubránil. Dostala jsem něco na vyvolání porodu. Věděla jsem, že miminko musí ven, ale rodit jsem nechtěla. Nechtěla jsem znát ten pocit, že porodím dítě a ono je mrtvé. Prosila jsem doktory, ať to udělají jinak. Prosila jsem o císaře.

„Naštěstí“ jsem byla strašně slaboučká, dehydratovaná od toho jak jsem brečela a hlavně jsem byla stašně vystresovaná. Tudíž se rozhodlo, že při vag. porodu by mohlo dojít k ještě větším komplikacím a já šla na toho mého vymodleného císaře. Strašně jsem to oplakala. Dostala jsem něco na uklidnění a šla „spát“. Doufala jsem, že už se neprobudím. Probudila jsem se. Napojená na několik kapaček, na přístroji a bez bříška! Sakra, naše miminko opravdu odešlo. Manžel spal vedle na posteli. Já začala strašně křičet. „Davide! Davide! Kde je naše miminko? Kde je náš Davídek?“… Byla jsem zase ve strašném stavu. Zase jsem dostala něco na uklidnění a spala. Spala jsem do rána. Ráno jsem se vzbudila a manžel seděl nade mnou. Hladil mě a když viděl, že jsem otevřela oči, snažil se maskovat, že brečel. Bylo mi všeho strašně líto. Hledala jsem, kde se stala chyba.

Přišla za mnou sestřička a snažila se mě utěšit. Odpoledne za mnou přišel pan primář a o všem si se mnou a manželem promluvil. Nemohla jsem se ubránit slzám (nehledně na to, že mě při každém pohybu neskutečně bolela jizva a co teprve, když jsem brečela). Ale ten pláč nešel zastavit. V nemocnici jsem zůstala 8 nocí, 9. den jsem šla domů. Pořád se slzami v očích. Naštěstí se jizva celkem rychla vzpamatovala, takže už moc nebolela. Manželovi jsem řekla, ať doma nechá věci pro malého. Že se s nimi chci ještě rozloučit. Naštěstí si tchyně zaklepala na čelo a vše vyklidila. Vše co šlo. Vrátila jsem se domů a vlastně jsem byla ráda, že tam nic nezůstalo. Bolelo to o trošku míň. V nemocnici mi udělali otisky ručičky a nožičky. Rozbalila jsem to v den, kdy jsem měla termín. Takové drobňoučké tlapičky měl :( Ach jo. Zase jsem to schovala. Dodnes to mám schované. Aby náš Andílek věděl, že jsme na něj nezapomněli.

Tenkrát jsme bydleli ještě v bytě. Bylo neúnosné, jak každý říkal - kdepak máte miminko? Strašně mě to mordovalo. Po večerech jsme seděli s manželem u zapálené svíčky za našeho Andlíka říkali si, že je vlastně dobře, že nás opustil takhle, protože kdyby to udělal až chvilku po normálním porodu, asi bych umřela úplně. Vědět, že se narodil a plakal a pak najednou jen ticho. Nebo kdyby umřel po pár dnech doma. Asi bych skočila z okna. Vážně jsem měla strašně špatné stavy - ale kdo by neměl :( Potom jsem potratila ještě jednou, ale to bylo samovolně, sice už jsem měla těhu průkazku, ale jen krátce. Oplakala jsem to, ale vzpamatovala jsem se z toho podstatně lépe než z Davídka. Ono, když jsem si pak pročítala literaturu právě o Edwardsově syndromu, byla správná volba nechat odejít Davídka do nebíčka. Vybral si to sám. Nechtěl nás trápit. Kdyby se dožil třeba prvních nebo druhých narozenin…

My bychom jsme ho milovali a měli z něj radost, ale on… on by trpěl. Smál by se a bojoval by ze všech sil, ale trpěl by. Neuměl by snad ani sedět. Neuměl by chodit. Nikdy by mi neřekl mámo. Jistě by cítil, že ho milujeme, ale nic víc. Možná by slyšel na jméno, pokud by nebyl pro poškození mozku hluchý. Možná by rozeznal moji a tátovu tvář, pokud by nebyl slepý. Tohle už je ale úvaha o tom, co by kdyby. Teď, kdybych věděla, že je naše miminko nemocné, rozhodla bych se nehledně na víru pro potrat. Ne proto, že bych nedokázala přijmout nemocné dítě. Jako máma, milující máma, bych to dokázala. Ale nedokázala bych žít s tím vědomím, že moje miminko trpí. Že umí jen ležet, koukat se a sem tam se (nevědomky) zasmát. Ach jo, maminky, tenhle deníček píšu už 5. den. Vždy, když začnu psát, zalijí se mi oči slzami a já nemůžu pokračovat. Je to už dávno, ale ta bolest… ta je pořád. Omlouvám se za délku, děkuji všem, které to dočetly, moc si Vás vážím.

Pro ty maminky, které na to mají žaludek, můžete se podívat na dokument Zachraňte Edwardse, bylo to na HBO, dá se to stáhnout na Uložto. Nechat zabít své dítě by nedokázala žádná z nás, ale zase nechat ho žít za tak krutou daň? Žádné mamince nepřeji, aby se někdy do takovéto situace dostala, protože to nejde ustát. Ještě jednou všem děkuji a nezlobte se, ale nemůžu to v sobě stále dusit a prostě jsem se musela vypsat.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
Stránka:  1 2 3 Další »
 Váš příspěvek
 
davidecek
Stálice 58 příspěvků 14.12.11 07:15

Ty jo to je teda nespravedlivy zivot :( ale bohuzel je takovy hnusny ale musis zit dal dis sem to cetla tak mi ukapla malem slza .Ale urcite se jeste mimi povede dis budes chtit uvidis a bude vse dobre drzim palce bud statecna

 
Anonymní  14.12.11 07:16

MOc smutný deníček…jsem si po ránu dost poslzela.. život umí být krůtý a je někdy až neuvěřitelné, co všechno se dá přežít.
Mě vyšel Edwards na tripllech, genetický UTZ ho sice nepotvrdil, ale i tak trnu a straší mě to občas v hlavě jestli je miminko v pořádku… je to šílené a doufám v dobrý konec…

 
ildiko
Stálice 58 příspěvků 14.12.11 07:28

Přeji vám i manželovi hodně sil do dalších dnů.. A abyste se i vy jednou těšili k krásného zdavého miminka.

 
giraffe11
Závislačka 4441 příspěvků 14.12.11 07:38

Ze srdce vám přeji zdravé miminko. :hug: Po ránu jsem si takhle dlouho nepobrečela.

Příspěvek upraven 14.12.11 v 07:38

 
cherubínek
Kelišová 7257 příspěvků 14.12.11 08:19

Strašně smutný :hug: :hug: :hug: přeju vám aby vaše další miminko bylo zdravé a vy jste se těšila z lásky k němu :hug: :hug: :hug: :hug:

 
kotýsek
Ukecaná baba ;) 1934 příspěvků 14.12.11 08:19

Moc přeji do budoucna jen to dobré a hodně zdravíčka a pokud jsem se dobře dívala ,tak jste maminkou dvou holčiček a dokonce očekáváte další miminko.....a ti vám aspon částečně Davídka vynahradí.....ikdyž v srdíčku to zůstane na vždycky… :hug:
taky máme svého andílka :andel:

 
Klarinetka1
Závislačka 2693 příspěvků 14.12.11 08:41

Bulím jak želva :,(. Přeji brzy zdravé miminko, které Vám oběma bude dělat radost :srdce:

 
PajaDee
Kecalka 201 příspěvků 14.12.11 08:42

dekuju Vam maminky :hug: v dubnu budeme mit miminko nastesti zdrave :). Vsichni se na nej moc tesime, ja, David i holcicky. A to mi bylo receno ze deti uz mit nemuzu. Neverte vzdy doktorum a dejte na alternativni medicinu. Thajska terapeutka a exoticka dovolena :palec:

 
PajaDee
Kecalka 201 příspěvků 14.12.11 08:45

jen pro upresneni starsi holcicka je z manzelova predchoziho vztahu a druha holcicka je adoptovana. Mam to napsany v prvnim denicku :). Jsme trosku komplikovanejsi rodinka :palec:

 
evcav
Závislačka 4435 příspěvků 14.12.11 09:03

Pajo je to tak strašně smutný příběh, brečím tu jako želva. Moc vám přeju jen a jen štěstíčko, zdravíčko a krásné miminko :kytka: :kytka: :kytka:

 
abbee
Neúnavná pisatelka 18277 příspěvků 14.12.11 09:10

Taky jsem si po ránu pobrečela..Jste neuvěřitelně silní a přeju vaší celé rodině, ať už prožíváte jen šťastné chvíle :kytka:

 
PajaDee
Kecalka 201 příspěvků 14.12.11 09:13

dekujeme :hug:

 
Anonymní  14.12.11 09:16

Moc moc moc me mrzi, ze sis timhle musela projit :( :( :( :( :( :(
Ale verim v to, ze dusicka tveho miminko zije a kouka na vas a ze se shledate. Nikdo z nas na tyhle planete neni naporad :hug: :kytka:

 
Dice
Extra třída :D 10044 příspěvků 14.12.11 09:20

Teda teď když jsem si to přiřadila k prvnímu deníčku.....smekám před Tebou klobouk! Jsi neskutečně silná báječná holka, která dává sílu ostatním!
Přeji jen a jen štastí a zdraví celé rodině!!! :kytka: :kytka: :kytka: :kytka:

 
djdjdj2
Kecalka 336 příspěvků 14.12.11 09:21
:hug: :hug: :hug:
 
Weru
Hvězda diskuse 46780 příspěvků 14.12.11 09:24
:hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:
 
Corinaaa
Povídálka 50 příspěvků 14.12.11 09:32

Smutné, takové věci by se neměly stávat, musela jsi vytrpět hodně … určitě bude líp - musí! Přeji, ať se dočkáte zdravého miminka :srdce:

 
Saryna
Ukecaná baba ;) 1057 příspěvků 14.12.11 09:43

Ahoj. Moc tě obdivuju za to, jak ses poprala s největší ztrátou, která může ženu v životě potkat. Je to kruté. Jsi statečná. Držím palce :palec: :hug: :hug:

 
Kima-o
Závislačka 4886 příspěvků 14.12.11 09:44

i kdybych zažila jen jeden z tvých deníčků, nedokážu si to představit, natož oba najednou! přeju už jen samé štěstí a radost! :hug:

 
Saryna
Ukecaná baba ;) 1057 příspěvků 14.12.11 09:45

A je to krásný, že jste ta „komplikovanější“ rodinka :) :potlesk:

 
misule89
Kelišová 5454 příspěvků 14.12.11 09:45

Je to strašné co se děje, nemělo by se to dít lidem,kteří to miminko tolik chtějí… vím,jak se cítíš, i nás oputila jedna z dvojčátek a to na začátku byla o mnohem lepší,a pak se vše otočilo, dva a půl týdny žila, jednou jsme ji pohladili v inku,narodili se v 26tt…i já jsem chtěla odejít,ale nesměla pro tu druhou a pro muže…

 
luuuu
Závislačka 4066 příspěvků 14.12.11 09:50

Je mi to hrozně líto, držím palečky aby jsi co nejdřív měla u sebe zdravý uzlíček který Ti aspoň maličko zmírní bolest v srdíčku po Davídkovi…vím že se to nikdy nezahojí, držím palečky ať je co nejdřív lépe :kytka: :kytka: :kytka: :kytka: :kytka:

 
Kalla1412
Echt Kelišová 8526 příspěvků 14.12.11 09:58

Žádný deníček mě ještě nerozplakal, a to jsou některé opravdu smutné, ale tohle je tragedie, opravdu, tohle mě rozplakalo, zvlášť proto, že také čekám miminko, o kterém lékař tvrdí, že je zdravé a nikdy nevíš, jestli se to nestane zrovna Tobě..Děkuji za deníček, upřímnost a pravdu - někdy je prostě smrt lepší než život.

 
Uživatel je onlinemersii
Ukecaná baba ;) 1026 příspěvků 14.12.11 10:04

uz to mam nekolik minut prectene,ale rvu porad.. od te doby co mame dite vnimam tyhle veci uplne jinak. obdivuji vasi silu, ja bych tohle snad ani nezvladla.. tak hlavne at uz mate jen same stesi a miminko je v porádku :)

 
pajinka111
Ukecaná baba ;) 1740 příspěvků 14.12.11 10:17

moc smutný deníček,celý jsem ho proplakala :,( ,život je hrozně nefér :nevim:
ze srdce :srdce: vám přeji at se brzo dočkáte zdravého miminka a váš andílek vám ho bude opatrovat :andel:
příbuzné v dubnu umřel chlapeček 14 dní po narození :,( na těžkou srdeční vadu,nikdo jim neřekl,že je miminko nemocné,všechna těhu vyšetření byly OK a všichni si myslely že mají nádherné zdravé miminko,na to že je smrtelně nemocný se přišlo až 6 den po porodu při propuštění domů,nikdo na světě mu nemohl pomoci,vada nešla operovat a oni už jen čekali až si pro jejich miminko přijdou andílci.. :srdce:
PŘEJI VŠEM, AT MAJÍ ZDRAVÉ MIMINKO :srdce: :hug:

 
kofolkaa.
Extra třída :D 11502 příspěvků 14.12.11 10:39
:hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:
 
DianaAndílek
Ukecaná baba ;) 1084 příspěvků 14.12.11 10:39

Ahoj, i já mám andělský deníček o Danečkovi. Já jsem šla na UPT ve 24.tt těhu loni 29.7. a teď vedle mě spí ten nejsladší Daneček (7 týdnů)…takže hlavu vhůru…pokud tedy ještě dítko nemáš…tím samozřejmě nechci říct, že jsem na anděla zapoměla, jen mi ho někdo nahradil, ale díru v srdci budu mít do smrti. :hug:

 
eva valoi
Echt Kelišová 9882 příspěvků 14.12.11 10:40

Na film Zachraňte Edwardse se klidně podívejte. Juliánka má sice E. syndrom, ale opravdu není důvod, proč by na to někdo měl nebo neměl mít žaludek.

 
Blanche72  14.12.11 10:42

Moc smutné :( .Přeji vám , ať je čas spravedlivý a jako všechny rány, ať zhojí i tu vaši.Vím, že se nezhojí zcela, ale jistě víte, jak to myslím. Přeji pevné zdraví a lásku vám i vašim budoucím dětičkám.:srdce: ( Osud si s námi někdy zahrává nepěkně :( )

 
bořková
Extra třída :D 10635 příspěvků 14.12.11 10:42

Moc smutný deníček, krutý život, je mi o líto :hug:
Přeji, ať jste už všichni moc spokojení a ať vás život ušetří dalších podobných tradédií!

Hodně štěstí :kytka:

 
atominnka
Generální žvanilka 20911 příspěvků 14.12.11 10:43

Moc mě mrzí, že jsi si tímto musela projít, vůbec si neumím představit jak hrozné to muselo být. Přeji aby vše bylo už jen lepší a držím palce :kytka:

 
Nainuva
Neúnavná pisatelka 18447 příspěvků 14.12.11 10:57

Je mi to strašně líto. A obdivuju všechny maminky, které tohle překonaly. Svět je nespravedlivý. Přeju vám zdravé miminko a v životě už jen zdravíčko pro všechny, které milujete :srdce:

 
kubaka
Zasloužilá kecalka 659 příspěvků 14.12.11 10:57

Dojala jsi mne upřímností a opravdovostí citů a pohnutek a soucitným rozhodnutím, které je daleko od líbivých a od života odtržených frází o „právu na život“ ať je jakýkoliv. Soucítím a souhlasím. Neboj, dočkáte se i vy s manželem :hug:

 
Cupinka  14.12.11 10:59

Pájinko, přeju již jen samé štěstí, jsi skutečně silná ženská / četla jsem i jiné tvé deníčky/ a brzy se budeš radovat!!!!To vím jistě a modlím se za to. :srdce: :srdce: :srdce: :hug: :hug: :hug:
Jsi skvělá máma a budeš ještě skvělejší, protože máš city a srdíčko správném místě.

 
moni81
Zasloužilá kecalka 567 příspěvků 14.12.11 11:13

Moc smutné :,(,posílám :hug: :hug: :hug: :hug:

 
Kathula  14.12.11 11:24

Pres slzy nevidim na monitor :,( , je to strasny … ted uz jen hodne stesticka a bezproblemovy porod :hug:

 
Honey 80
Zasloužilá kecalka 569 příspěvků 14.12.11 11:34

Paaaaji moc mě mrzí, čím jste si s manželem prošli. Neumím a ani si to nechci představit…
Vidím ale, že jste opravdu silní a hrozně hodní lidé a dětičky si k vám cestu našly!
Přeji pohodový zbytek těhotenství a bezproblémový porod!
Trvalo to, ale dočkali jste se a teď už bude jenom dobře!
Moc vám všem držím palce :kytka:

 
Petusii
Kecalka 131 příspěvků 14.12.11 11:39

Věřím,že nikdo kdo něco takového nezažil,si nedokáže představit jak ti je natož jak ti bylo :,( Jsi velmi statečná že jsi o tom dokázala takhle napsat a já tě obdivuji … Věřím že se cítíš hned o něco lépe když se můžeš vypovídat a nedusit to už jen v sobě … Je mi neskutečně líto co se vám přihodilo :,( a z celého srdce vám přeji už jen samé štěstí :hug: … Jinak je krásné že se vám podařilo znovu otěhotnět :palec: a k tomu moc gratuluji

 
Fiducia
Neúnavná pisatelka 18816 příspěvků 14.12.11 12:01
:hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:
 
Monika123
Závislačka 4069 příspěvků 14.12.11 12:28

No to je strasne…take nieco si neviem predstavit ani v tej najhorsej predstave. Medecina by mohla trosku pokrocit, aby sa uz take nieco nestavalo…neviem na co su tie tripple testy…tomu co by mali, tak nic neukazu a inym co maju zdrave dieta tak ukazuju hluposti.
Aspon ze ti spravili toho cisara…lebo rodit mrtve dieta…ja nechapem preco niekoho vobec nutia rodit (tu bol taky dennicek o porode mrtveho dietata) …ved ta rodicka snad ani nemoze spolupracovat.
Dufam, ze sa dockas zdravuckeho dietatka…to sa potom „lahsie“ zabuda.

 
luluso
Kecalka 131 příspěvků 14.12.11 12:52

Jednou mi nekdo rekl, ze nikomu neni nalozeno vic nez u nese… kdyz mi nekdo tuhle vetu rekl kdyz jsem byla na pokraji sil, mela jsem chut mu vyskrabat oci. Zpetne vim, ze na tom neco pravdy je. Jste neuveritelne silna!
Preji jen vse dobre :hug:

 
jan1610
Zasloužilá kecalka 724 příspěvků 14.12.11 13:03

U deníčku pláču......je to hrozně smutný!Přeji hodně sil !!!Štěstí a pokud možno co nejdříve zdravé miminko!!!! :hug: :hug: :hug:

 
Marketa2008
Ukecaná baba ;) 2060 příspěvků 14.12.11 13:26

Ach jo, pres slzy jsem tvuj pribeh pomalu ani nemohla docist. Cekame druhe miminko a asi bych takove pribehy nemela cist. Moc ti preju abys mohla brzy drzet v naruci zdrave miminko. Drz se. :hug:

 
balestra
Závislačka 4476 příspěvků 14.12.11 13:28

Taky jsem si poplakala. Držím palce, aby se v dubnu narodilo krásné zdravé miminko!!! :srdce:

 
makynepřihl.  14.12.11 14:01

CHtěla jsem ti napsat, že si tě nesmírně vážím za rozhodnutí, které ty už bys (jestli jsem to správně pochopila) znovu neudělala - donosit dítě, o kterém vím, že během těhotenství nebo po porodu zemře. Osobně si myslím, že je to ta nepřirozenější a bohužel také strašně bolestná věc, která se může v životě ženy stát. Jsem přesvědčená, že zemřít v obětí své mámy, je pro to miminko nejvíc, co pro něj v dané situaci můžeš udělat.

Druhá věc je, že bych byla moc ráda, pokud bys požádala adminy o změnu konce svého deníčku, protože přesto jaký máš na to v současné době názor, jak tě život potrápil, nemáš právo vyjadřovat se o osudu jiných stylem: jestli na to má někdo žaludek. Znám příběh „Pisárky“ a jejích holčiček (Zachraňte Edwardse) i dál a věř, že hlavní hrdinka, přestože postižená touhle nemocí určitě ve své milující rodině netrpí…

 
Gozra
Závislačka 2730 příspěvků 14.12.11 14:02

:hug: :hug: :hug: , jak smutné a bolestivé :? , je mi to vždy tak moc líto. Doufám už jen v to dobré a přeju ti, aby se ti narodilo po všem možném zdravé miminko :hug: :kytka: :D :palec:

 
obleckyslunicko
Stálice 52 příspěvků 14.12.11 14:04

moc krásně jsi to napsala, málem jsem vytopila sousedy :-D, že ještě nevidím na klávesnici. Jsi moc statečná milá holka, byla to krutá zkouška, mi se něco naštěstí takovýho nestalo, ale podařilo se mi jít na porod s tím, že miminko je už mrtvé, proto jsem to asi tak prožívala, ale u mně to nakonec dopadlo dobře, drž se , jak to jenom jde, kdyby jsi potřebovala si pokecat tak písni. s pozdravem Zdenka

 
Pudloslava
Vesmírná mluvilka 31237 příspěvků 14.12.11 15:04

Obdivuji a závidím tvoji odvahu. Sice jsem predbezne udelala stejne rozhodnuti, jako ty, kdyz nas Edwardsem strasili, ale kdo vi, jestli bych si to nenechala rozmluvit. Ono se to dobre machruje, dokud o nic nejde. My jsme si nakonec delali srandu, ze i kdyby Edwardse mel a mel by nam po porodu umrit, alespon nam vydela tech 30 000 odpoctu z novomanzelske pujcky.
Tlak k provedeni potratu je velmi silny, ikdyz v tomto pripade je potrat vlastne uplne zbytecny.
Jsi statecna mama, dala si Davidkovi vsechno, co jsi mohla a uchovala sis ciste svedomi. Nikdy se nebudes muset trapit nejakym „co kdyby“.

A jestli bys mela silu nechat si ho, kdyby se narodil a zil jako postizeny - verim tomu, ze ano. On by nejspis taky netrpel, deti svymi postizenimi malokdy skutecne trpi, daleko vic trpi rodice.

 
miriskaw
Kelišová 6345 příspěvků 14.12.11 15:19

Taky jsem si poplakala :,( :,( :,(
Přeju celé tvoji rodině spoustu sil,štěstí a samou radost :hug: :hug: :hug:

 
kulisek9
Kecalka 163 příspěvků 14.12.11 15:23

Strašně moc smutný příběh, poplakala jsem si :,( Mám také termín v dubnu a nedokážu si představit, co jste všechno museli prožít :( život je někdy strašně krutej.. moc moc vám přeji zdravé mimi bez komplikací, ať jste už jenom sťastná rodinka :)

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 3 Další »
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele