Dceřin první pořádný střet s realitou

radúna  Vydáno: 29.04.10

Toto je můj první deníček, tak snad se povede. Na diskuzi to není, snad jen k zamyšlení. K zamyšlení, kdo a proč leze dětem do školky a krade tam, proč jim leze do jejich dětského světa, do jejich prostoru, do jejich útočiště.

Dnes bylo ráno jako každé jiné. Kolem páté jsem vstala s mladším dítětem. Už dlouho takhle brzo vstává a jsem ráda, že nás starší kolikrát neslyší a spí ještě dál.
Ani dnes tomu nebylo jinak. Prcka jsem přebalila, nakrmila, začala ranní pohádka Včelka Mája a já jsem šla vzbudit starší dcerku, aby se pomalu rozebrala. U Včelky Máji se doprobouzí, dá si čaj, pak ranní hygienu, oblečeme se a pomaloučku vyrážíme do školky.
U obchodu jsem dneska potkala souseda. Nic neobvyklého by to nebylo, kdyby mi neřekl:
„Haló, Radko! Dneska nechoď do školky, vykradli ji!“
A jelikož je to vyhlášený šprýmař, zasmála jsem se tomu, jak že se mu povedl celkem dobrý fór, ale že jemu na špek prostě neskočím. Nejsu přece blbá, ne? Ani po ránu, i když se tomu nechce občas věřit.

Jenomže kolem něho stálo ještě asi dalších pět lidí, kteří pokyvovali hlavou, jako že to není fór, ale fakt…To už jsem teda zvážněla, a začala tomu pomalu věřit. Pak jsem si vzpomněla, jak mi sousedka asi předevčírem říkala, že v okolí už vykradli asi 2 školky a v ten moment jsem si uvědomila, že ta naše byla vlastně otázkou času.

A protože jsem jaksi otupělá nad takovými jobovkami, poněvadž se jimi denně hemží zprávy v televizi, nějak mě to nerozhodilo, pokrčila jsem ramenem a šla si celkem v klidu nakoupit.

Ale dcera se tím ve své hlavince začala zabývat. Ptala se: kdo, proč, kdy, kdo, jak,…však to znáte. Dlouho jsme si o tom povídaly. Já jsem vysvětlovala a mluvila a pořád dokola. Řeknu vám ale, že byla docela v šoku a že takové strachy jsem u ní snad naposled viděla, když na ni bafli čert s Mikulášem v prosinci. Chudák děcko, děcka. Já vím, že zloději je fuk, kde krade. Hlavně že má co ukrást a zpeněžit. Jen je mi líto dětí. Je to důvod k zamyšlení, kdo a proč leze dětem do školky a krade tam, proč jim leze do jejich dětského světa, do jejich prostoru, do jejich útočiště. Takový strach o hračky měla, o to, že už se tam nebude cítit v bezpečí. A bůh ví, co se jí asi honilo ještě v hlavě. Pak začala plakat a ptala se mě, jestli někdo vykrade i náš domov. Chuderka malá. Jak jsem jí měla vysvětlit, že třeba ne? Měla jsem lhát? Říct jí pravdu? Nemohla jsem, musela jsem zalhat, že k nám domů si nikdo netroufne, protože to nedovolíme, protože máme na dvoře psy, kteří by zloděje pokousali. A tohle asi trochu zabralo, dcera přestala plakat, usmála se. Asi si představila našeho psa - toho největšího, jak visí zlodějovi zakousnutý na ruce. I mně to zvedlo náladu.

Holt, zalhat jsem musela, v dané situaci to byla nutnost, jak dítě ubezpečit, že doma je v bezpečí. Tedy zatím. Na strašení realitou a její krutostí mi příjde ještě malá. Jasně, že ji jednou budu muset připravit na to, že život není peříčko a ne všichni lidi jsou hodní jako máma a táta. Ale proč už teď? Ještě bych jí chtěla dopřát dětství bez starostí. I když po dnešním zážitku o tom pochybuji, že žádné starosti nemá…Jenom škoda, že tohle těm zlodějům nedojde.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.7 bodů
 Váš příspěvek
 
Simpanova
Kelišová 5044 příspěvků 30.04.10 08:42

Ahoj, zlodějům je bohužel jedno, co a kde kradou a (nejen) dětský svět je nezajímá. Náš Matyáš s touto realitou bohužel do kontaktu taky přichází, protože nám za poslednch 12 měsíců už po čtvrté vykradli auto :-( Takže jsme si o zlodějích taky dlouho povídali. Naštěstí si to nespojuje s naším bytem :-)
My zase máme upozornění ve školce, že do školek na Praze 4 vnikají cizí lidi a napadají fyzicky učitelky i děti. Když jsme se to jako rodiče dozvěděli, tak nám všem vstávali hrůzou vlasy na hlavě. Copak ani ve školce nejsou děti v bezpečí??? :-( Naše školka udělala opatření a vypadá to, že i město to řešilo, je už dlouho klid.
Je to škoda, že děti občas nemůžou mít jenom dětské starosti…

 
jjelena  01.05.10 00:25

Jak já ti rozumím. Když bylo starší dceři něco přes 2 roky, ukradli jí obyčejnou plastovou motorku, klasická enduro za cca 300,– Kč. Taky jsme mluvily, vysvětlovaly si atd., ale dodneška, když spolu něco řešíme ohledně chování a já jí napomínám, jsou jí ted čerstvě 4 roky, tak mi řekne…„Takhle se chovají lidi, co kradou motorky, vid? Tak já už to nikdy neudělám…“
Nevím, jestli jsem jí uklidnovala až tak strašidelně, nebo jí to až tak citelně zasáhlo, ale otázku jsme si doma kladli a vlastně pořád klademe stále stejnou… ! Proč má někdo potřebu něco ukrást? Proč okrádá i děti?"

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček