Děkuji...

Ilwimia  Vydáno: 17.01.10

Děkuji mé malé Apoléně, za všechno, co mě naučila…

Povím Vám svůj příběh, aby ste věděly, že ty naše ztracené děti nepřicházejí a neodcházejí jen tak.

Otěhotněla jsem za šíleného spěchu, v měsíci, kdy každý den v mém kalendáři zaplňovala dlouhá řada ukolů…konec školního roku v práci, zkouškové období na vysoké, stěhování do jiného města, dostavba domečku, taneční seminář, příprava dětského tábora…vlastně, kdybych nepoužila kouzelné slovíčko „plodné dny“ asi bychom si se svým mužem na sebe čas nenašli.

To že jsem těhotná jsem zjistila uprostřed tanečního semináře, obklopena svými nejbližšímy přáteli. A začalo období štěstí a klidu. Najednou čas běžel přívětivě a jinak, svět měl jiné barvy a můj muž byl skvělejší než kdy před tím.

Už od začátku jsem cítila, že to bude neobyčejné dítě, že pro mě ještě bude hodně znamenat a přisuzovala jsem to nadšení z prvomateřství. Děťátko rostlo jak mělo, všechny kontroly a testy byly skvělé. Byla jsem spokojená, šťastná, ale přesto jsem podvědomě měla pocit, že se mnou děťátko nemluví, dokonce nechce mluvit. Nechce mi říct co je zač, jak mu mám říkat, nereagovalo na mé písničky a pošťuchování… Reagovalo však na psy, vždy, když mi jedna z nich vylezla na klín (a že se o můj klín takřka praly) dětátko se začalo všemožně hlemzat a „hladit“ psíky po břiše. Také velice pozitivně reagovalo na jízdu vlakem, a jednou ve chvilce opojené blahem mi sdělilo, že se jmenuje Apoléna…

Čas plynul a mě a mého muže čekala první dovolená za šest let, co jsme spolu. Jeli jsme do Bretaňe, přenádherně divoké a drsné části Francie. Bylo to to nejkrásnější, co jsem kdy zažila. Byla jsem v pátém měsíci, bříško už pořádně vykulené, cítila jsem se náramně, plula jsem lodí po oceánu a Apoléna se pohupovala spolu s vlnamy…

Ve 23tt mě čekal kontrolní utz v Liberci. Můj muž a moje máma mě doprovázeli a všichni jsme se těšili, jen Apoléna trochu zmlkla… Paní doktorka, nepříjemná a striktní odmítla 2 osoby u ultrazvuku, tak se mnou šla jen máma, dětská lékařka. Proběhlo velice ale velice rychlé vyšetření. A pak nám lékařka oznámila, že pro nás má špatnou zprávu, pozvala dovnitř i mého muže… V tu chvíli jsem věděla, že se Apoléna nenarodí. Podezření na hydrocefalus, zněla první diagnoza a urychleně mě poslali do prahy do Genetu.

V Pražském Genetu jsem absolvovala takřka 45 minut na utz vyšetření a poslouchala všechny ty doměnky a diagnozy. Můj muž to vše mlčky absolvoval se mnou, moje máma také. Konečný verdikt zněl: lobární holoprosencephalie, hypertrofie pravé komory, stenosa plicnice, a pár dalších…

Rozhodla jsem se pevně a ihned a jediným podpisem potvrdila, že se dítě nenarodí živé. To bylo to nehorší, co jsem musela vstřebat…že jedním podpisem rozhodneš o životě neživotě svého dítěte. Věděla jsem, že děťátko by po narození vlastně nežilo, možná by dýchalo, možná by se hýbalo, určitě by však nepřežilo déle tří měsíců, a navíc by nevidělo, neslyšelo, nevnímalo… a přesto jsem prožívala záchvaty pláče, bezmoci, otupělosti, a znovu pláče…

Ten den odpoledne mě prijali ne Bulovku na pooperační oddělení gynekologie. Večer začali s premedikací, dostala jsem gelovou tyčinku aby zprůchodnila porodní cesty, nebolelo to příliš, ale bylo to nepopsatelně nepříjemné. Ráno v 7:00 to začalo. Až do té doby jsem byla silná a nejednou se ve mě něco zlomilo a začala jsem se bát. Začala jsem mít strach o děťátko, aby ho nic nebolelo aby to necítilo. Čím víc jsem se bála, tím víc se bálo dítě, bylo neklidné kopalo víc než kdy před tím. Odsáli mi velké množství plodové vody a do dělohy vpustili látku, která napomáhá kontrakcím. Pak mě odvezli na pokoj a po půl hodinách jsem dostávala oxytocin přímo do dělohy. V poledne jsem dostala kapačku s oxitocinem a pak další a další. Mezitím jsem začala mít strašné bolesti a tak jsem si nechala píchnout opiát proti bolesti. Dostavili se mi všechny vedlejší účinky indukce: od rána jsem zvracela, měla jsem průjem, zvýšenou teplotu a tlak, motala se mi hlava a to všechno jsem absolvovala s kapačkou na ruce a drénem v břiše… ani nevím, kdy ze mě vypadla ta tyčinka… odpoledne přijel můj muž s mamkou, bolelo mě všechno, opiát dozníval… Máma mi přiložila ruce na záda, to už se to rozjíždělo. Řekla, že kolem půlnoci to skončí, pak odjeli. Bylo 18:00 a mě se rozjeli příšerné bolesti bez nároku na inijekci (mohou se dávat po šesti hodinách) epidural jsem nechtěla. Chtěla jsem se pohybovat, cvičit, válet se po zemi, ale nemocniční pokoj to nedovoloval. dostala jsem další inijekci, ta nějak nezabrala. Když jsem se chtěla vrtět na posteli hrozně to šustilo a já nechtěla rušit spoluležící. Začala jsem kňourat protože to moc bolelo, mezitím jsem usínala, nevěděla jsem, co se děje. Moje spoluležící začala mluvit o kontrakcích, že mi je změří a já nevěděla o čem mluví, byla jsem úplně mimo. Říkala jsem jí, kdy to bolí a kdy ustává, popocházela jsem po pokoji kroutila se a najednou mi praskla voda a já měla pocit, že se vznáším. Bolesti úplně ustali, bylo mi najednou tak dobře! Začala jsem si uvědomovat co se dějě, došlo mi, že ty bolesti byly kontrakce, že ted asi přijde porod… Přišel tlak na konečník, jak sestřička říkala a já zavolala doktorku. „Až bude kontrakce, tlačte.“ Já ale neměla kontrakce a tak jsem tlačila jem tak. Chválili mě jak mi to jde.
Apoléna se narodila nenarodila v 23+2tt, 600g, 33cm.

Revize proběhla, placentu museli kleštěma, nechtěla jsem ji pustit, po zdravotní stránce jsem v pořádku. 14 dnů jsem krvácela a nic mě nebolelo. Jsem zdravá.
Můj svět se změnil. Otázky „proč zrovna já?“ rychle odezněly a já mám jasnou hlavu. Naučila jsem se vnímat život jako štestí, jsem za něj vděčná a vážím si každé vteřiny, kterou prožívám. Apoléna mi ukázala ještě velkou spoustu jiných věcí a možná ještě spoustu věcí ukáže. Počít dítě je zázrak přírody a jako zázraku si toho vážím na každé z Vás. Přála bych si mít další dítě. Už se cítím dobře!

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.9 bodů
 Váš příspěvek
 
Taminka
Extra třída :D 13377 příspěvků 18.01.10 00:13

Moc me mrzi cim sis prosla ale je moc dobre slyset ze si citis dobre a ze jsi pripravena na dalsi tehotenstvi ktere se tentokrat urcite povede.
Preji hodne stesti. :kytka:

 
Macík74
Generální žvanilka 22162 příspěvků 18.01.10 10:38

Zatlačuju slzu! Je to hrozné, když to „nedopadne“ obdivuju tvou sílu! Vůbec si to nedokážu představit! Musela sis prožít hotové peklo! Doufám a pevně věřím, že bzry brzičko se k tobě zas Apolena vrátí… a vše dopadne dobře.. a budeš ji držet v náručí! Hodně zdaru!!!

 
Lacenka
Neúnavná pisatelka 18642 příspěvků 18.01.10 11:07

posílám i přes husté sněžení paprsek sluníčka do vašeho života :kytka: Sluníčko dává naději, naději že ukrutná bolest časem pomine a zůstane „nebolavá“ vzpomínka, na krásné období života s bříškem. Když jsem četla váš příběh byl znovu květen09 a znovu jsem si porodila našeho nemocného chlapečka (23tt). Po přečtení je ale stále Leden2010 a za dva měsíce nám do rodiny přibude snad krásná a zdravá holčička, kterou nám ihned po skončení šestinedělí chlapeček poslal aby jsme se netrápili a nestýskalo se nám. Věřím že i váš andílek dohlídne na vaše další děťátko a zanedlouho budeme moci gratulovat ke // a následně ke krásnému novorozeňátku. Držím palečky ať je brzy lépe :srdce:

 
Lucie77
Kecalka 399 příspěvků 18.01.10 18:25

To je moc smutný příběh, musela jsem si poplakat za vás obě :cry: . Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech a každou chvíli se o tom musíme přesvědčit, bohužel. Také moc držím palce, aby co nejdřív testík ukázal dvě čárky a do roka a do dne jste chovali krásné zdravé miminko.

 
Gina108
Generální žvanilka 23600 příspěvků 19.01.10 12:39

Dík za krásně napsaný deníček. To jak jsi zvládla takovouhle těžkou věc mi dodalo sil, abych i já zvládala tu svou bolest, i když úplně jinou než popisuješ. Jsi silná a obdivuhodná žena a přeju hodně štěstí :srdce:

 
ene
Povídálka 45 příspěvků 19.01.10 12:42
vše se vraci

Po přečtení článku jsem se vrátila o sedm let zpět. Kdy jsem zažívala stejné peklo a porodila maličkou mrtvou holčičku. I teď, kdy jsem už dvojnásobnou mamčou, mám sevřenou hruď a slzy v očích. Tisíce otázek proč a tuny slzy nikdo nevymaže ale život jde dál. Budu lhát, že se dá zapomenout, vždycky, v ono datum se vzpomínky vracejí, jsou bledší a bledší ale zůstávají. Buďte silná, další miminko už bude určitě ok. Já znovu otěhotněla taky skoro hned po šestinedělí, a vše bylo v pořádku. Nejdůležitější je víra a já věřila strašně moc. Držte se.

 
Andik333
Neúnavná pisatelka 15354 příspěvků 19.01.10 22:50

Je to strašně krutý :-( Ta ztráta, kterou jsi zažila, přežít ty dny v nemocnici a vysvětlit si, proč se to stalo právě tobě.
Strašně moc obdivuju tvůj přístup a moc jsi i mně dodala odvahy, i když moje trápení zkončilo mnohem dřív. Jsi obrovsky silná a to je strašně dobře. Věřím tomu, že tě čeká zdravé miminko, a že to bude brzy. A díky tomu smutku co sis prožila s Apolénkou budeš jedna z těch mamin, co si bude tak strašně moc vážit svého dítěte.
Přeju hodně síly :srdce:

 
ene
Povídálka 45 příspěvků 20.01.10 12:27

Jenomže na tom je právě to, že si až moc vážíme svého dítěte, ne moc dobré. Patříme tím pádem mezi úzkostlivé matky, což pro děti není dobré. Sama to můžu posoudit z vlastní zkušenosti, kdy jsem se chovala neúměrně jinak, jiná matka by vše přešla mávnutím ruky, a já pořád na něčem bazírovala, pozorovala, zkoumala co kdyby… I při dalších těhotenstvích člověk tak nějak podvědomě počítá s tím co se může stát, co normální prvotěhule ani kolikrát nenapadne a s čím si nelámou hlavu. Prostě člověk už je napořád jiný a s tím nic nenadělá. Pořád si říkám , že je osud krutý ale na druhé straně vychovávat postižené dítě je asi šíleně náročné, člověk si zvykne, ale znám spoustu případů, kdy chlap situaci fakt neunese a odejde, ženská pak musí mít síly za dva. Takže věř, že vše špatné je pro něco dobré. Osvědčilo se mi to už mnohokrát. Hodně štěstí.

 
Ilwimia
Zasloužilá kecalka 926 příspěvků 20.01.10 15:03

Chtěla jsem dodat sílu těm, které si prošly podobným a ještě se nemohou odrazit ode dna. Vím, že to není jednoduché, já měla pocit, že na mě spadl celý svět… ale našla jsem cestu, a moc bych si přála, aby ji našli i ostatní.
Děkuji Vám velice za povzbudivá slova, je to ten nejlepší lék na všechny bolesti!

 
nety
Závislačka 4992 příspěvků 21.01.10 23:31

Bože můj, tohle je napsaný tak dojemně, že jsem to četla celý jedním dechem, a hrozně moc ti přeju, aby se další miminko brzy podařilo, abys prožila krásné těhotenství, pohodový porod a měla zdravé spokojené miminko, drž se :wink:

 
bedru
Kelišová 5597 příspěvků 26.01.10 22:21

krásný a zároveň moc smutný deníček, jsi opravdu statečná a silná!!!!!přeju, aby další těhulkování přišlo brzy a po jeho skončení, jste drželi v náručí krásné zdravé miminko

 
láďa1
Kecalka 113 příspěvků 27.01.10 18:34

Je mi to strašně líto, co se Ti přihodilo.
I mě osud naložil těžké bříme. Přišli jsme o chlapečka ve 22tt, vše probíhalo dobře a pak ze dne na den jsem rodila (psala jsem svůj příběh v diskusi Předčasný porod 22tt+revize). Čas otupí, ale v srdci navždy zůstane vzpomínka.
Jsem ráda, že se cítíš dobře a připravená na další miminko. Já ještě váhám, mám šílený strach, že se to bude opakovat a že podruhé to nezvládnu.
Držím moc palce, ať vše vyjde a máte doma zdravé miminko.Je to ten největší dar.

 
Ilwimia
Zasloužilá kecalka 926 příspěvků 28.01.10 11:25

Láďo1, já si myslím, že život nenaloží tolik, abys to neunesla a pokud chce ještě něco naložit, tak naloží, za rok, nebo za měsíc… Mě moc pomohlo, myslet na to, jaké to je, být matkou. Byla jsem těhotná poprvé a nikdy sem nic tak krásného nezažila. To mi dalo sílu rozloučit se s Apolénou a připravit se na příchod nového tvorečka. Tobě i ostatním přeju, ať té síly máte co nejvíc a pak co nejvíc radosti!

 
boleslavanda
Povídálka 14 příspěvků 30.01.10 09:32

držím palečky at se ti topovede

 
dětičky
Ukecaná baba ;) 1885 příspěvků 08.02.10 09:39

Sedím, čtu a slzy se mi derou :cry: . Je to velice smutný a dojemný příběh. Je velice smutné, čím jsi si musela projít. Jsi velice silná a je krásné, že naděje v Tobě stále dřímá!!! Moc přeji, aby se to podařilo co nejdřív........

Příspěvek upraven 08.02.10 v 09:39

 
Kunhuta
Kecalka 116 příspěvků 12.03.10 19:57

Ilwimio… jsi silná žena! Skláním se před tvou moudrostí a pokorou

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele