Den D

Cvrboušek  Vydáno: 24.09.14

Z porodu jsem měla strach. Asi tak jako každá prvorodička. Je to přirozené; člověk neví, do čeho jde… Pokud máte chvíli času, pojďte si přečíst, jakou zkušenost s porodem mám já. Jen na úvod vám povím - žádná procházka růžovým sadem to rozhodně nebyla…

Stručné seznámení s mou osobou a mým příběhem:
Svou životní lásku jsem poznala, když mi bylo 15 let. Pro moje rodiče to byl velký šok, když viděli svou prvorozenou holčičku s klukem, který má v tu dobu už přes 20 let. Avšak naše láska nás doprovází již 7 roků. Mně je 22 let a přítelovi je 29.

Minulý rok se mi povedlo otěhotnět, ale bohužel jsem samovolně potratila. A pak, za nějaký čas, se nám to povedlo znovu. Bylo mi nějak divně - v práci, o přestávce na jídlo. Na odpolední směně jsem si zašla do drogerie pro těhotenský test a bylo to tam! Dvě čárky!!! :-)

Stručně o průběhu těhotenství
Hned ze začátku (asi tak po měsíci) jsem díky „ranním“ (celodenním) nevolnostem byla nucena jít na neschopenku. Říkám si, měsíc doma, už mi hrabe, no nic, jdu do práce! A nechala jsem se uschopnit.

Hm, vydržela jsem to v práci 10 dní a stejně jsem pořád lítala na WC. Musela jsem na neschopenku znovu a bylo to až do konce těhotenství. Zvracení mě trápilo cca 4 měsíce. Vadilo mi všechno. Každý pach ve mně vyvolával něco odporného. Dalo se to vydržet. Jenže se k tomu pak přidalo i špatné dýchání, dušení, motání hlavy. Jeden den jsem málem zkolabovala.

Poté přišla hospitalizace v nemocnici, kde mi ti „skvělí pracovníci“ nasadili špatnou léčbu (na to přišla až po propuštění moje obvodní lékařka). Navštívila jsem plicní oddělení. Bylo mi řečeno, že je to těhotenské astma a že jsou do toho vmíšeny i mé alergie. No, to je sice hezký, říkala jsem si, ale co přišlo potom, s tím mi nikdo nemohl pomoct. Navíc, kdo těhotné ženě dá nějaké prášky.

Začala jsem mívat stavy dušení - takové, že jsem vyloženě lapala po dechu, abych „ulovila“ kousek vzduchu. Bylo to odporné a denně hodně časté. To bylo poprvé, co jsem se bála o svůj život. Bez hecu, vážně - někdy jsem si myslela, že se nenadechnu.

Zvládla jsem to. Ustálo to, až se dítko přetočilo hlavičkou dolů. Paráda, tak ale TAK se mi ulevilo. Super, teď už žádné zdravotní problémy. Už jsem si jen užívala konec těhotenství s obvodem bříška 130 cm. Strašně mi zavazelo.

Konečně se dostáváme na den porodu
Termín jsem měla 27.8.2013. Na kontrolách mi vždy bylo řečeno, že už se mimčo pomaloučku chystá dolů, ale že nic moc, že jsem uzavřená. Nechali mě přenášet. Neměla jsem žádné bolesti, ani potíže. Když mi sestřičky točily ozvy, ještě se divily, že mi to měří docela velké kontrakce, že nic necítím. Začala jsem mít obavy, jak teda poznám ten porod. Jooo kurnik šopa - to abych nepoznala! Jdu vám vyprávět. :)

Je neděle. 31.8.2014, 3 hodiny ráno. Cítila jsem, že je něco jinak. Trochu mě pobolívalo břicho, pořád jsem chodila čůrat na WC. Říkám si, ať nevzbudím přítele (který měl ráno jít do práce), lehnu si do obýváku. Usnula jsem.

Zhruba v 6 hodin jsem se probudila a cítila, že mě pořád nějak bolí břicho. V 7 hodin mě vyděsilo, že je to nějaké pravidelné. Začala jsem si psát časy. Bylo to po 6-7 minutách. Měřila jsem to hodinu. Pak jsem si dala horkou sprchu s tím, jestli se to rozjede nebo ustálí. Zkrátilo se to na 4-5 minut. Další hodinu jsem měřila. S přítelem jsme se mezi tím domluvili, že si zařídí v práci, že pojedeme raději do nemocnice, ať mě raději zkontrolují.

V 10 hodin jsme byli v nemocnici. Natáčely se zase ozvy. Následovala prohlídka. Přišel doktor a rozhodl, že si mě tam nechají. Začala jsem mít strach a v hlavě se mi motaly myšlenky - jak to asi bude, co mi budou dělat, bude to bolet??? Byla jsem zoufalá. Zavedli mě na pokoj, že ještě nejsem otevřená, že počkáme. Bolesti neustávaly. To už jsem je neměřila, myslím, že byly pořád stejné. Ještě mi přítel dovezl z domu jídlo, protože oběd jsem neměla nahlášený. Byly 2 hodiny, když jsem naposled jedla.

Doktorovi se nějak nelíbil graf (nebo co to je) miminka na tom papíru z ozev. Dali mě na porodní sál, kde mi neustále dělali ozvy dokola. To už se mi zkrátili kontrakce na 2-3 minuty. Stupňovaly se tak, že už jsem jen odfukovala. Ještě že tam se mnou mohl být přítel. Byl mi velkou oporou. Málem jsem mu umačkala ruce bolestmi.

Porodní asistentka mě vždy vevnitř zkontrolovala, jak jsem otevřená. No, to vyšetření mě tak, ale TAK vždy bolelo, to bylo šílený. Nedokázala jsem se ani přes ty bolesti uvolnit. Pokaždé jsem byla otevřená na 2 prsty, naposled prý tak tak na 3. K tomu dopomohla vyvolávačka - kapačka - která mi sice pomohla se takto otevřít, ale na druhou stranu mi šíleně zintenzivněla na síle kontrakcí.

Myslela jsem, že mi břicho asi praskne. To byla katastrofální bolest. Kontrakce se zkrátily na 1-2 minuty a já s každou vyloženě padala ke dnu. Když si na to vzpomenu, ještě teď se mi chce brečet. (Jsem 17 dní po porodu). Když porodní asistentka viděla, jak mi ta kapačka ubližuje, zastavila ji. Bolesti byly poměrně pořád stejné, ale průšvih byl v tom, že jakmile se kapačka zastavila, já se začala zavírat. Tak se to opakovalo 3×. To už jsem měla v hlavě myšlenku, že je to asi můj poslední den života.

Mezi tím, jak jsem si užívala ty skvostné kontrakce, mě pořád točili ozvy. Doktorovi se neustále nelíbily ty křivky miminka. Dostala jsem klystýr, dala sprchu a čekala, co bude dál, jestli se otevřu či ne. Píchli mi vodu. Porodní asistentka nachystala nádobu, aby to do ní nateklo a udělalo to jen „kap, kap“. No představte si, že já neměla plodovou vodu!!! Nechápu, jak to doktoři nemohli poznat, že mi nejspíš unikala!!! Bylo mi do breku a bála jsem se o mimčo.

Pak přišla porodní asistentka s tím, že co bych řekla tomu, kdybych šla na císařský řez a že už je to víceméně nachystáno. Já jí říkala, že je mi to jedno, hlavně ať něco se mnou dělají, že už nemůžu vydržet. Pak přišel doktor, udělal mi přednášku o císařském řezu (vůbec nevím přes ty bolesti, co mi říkal) a dal mi podepsat nějaké papíry. Páni, to bylo písmo roztřepané. Doktor se mě ještě pak zeptal, jestli chci být uspaná na půl nebo celkově. Nechala jsem si poradit. Prý uspání na půl je šetrnější jak pro matku, tak i pro dítě - a tak se jelo.

Naložili mě na lehátko, tuším, že v této fázi (nějak si teď nemůžu uvědomit) mi zavedli hadičku do močáku, abych mohla čůrat do „pytlíku“. Ještě mi stihli říct, že přítel se mnou k porodu nemůže, že je neděle večer, že je málo zaměstnanců, že kdyby se tam složil, nikdo by se mu nemohl věnovat. Mimochodem, bylo nějak před půl osmou hodinou. Moc mě mrzelo, že přítel nemohl jít.

Ještě než mi stačili píchnout Epidural, jsem si užila pěkné bolesti. Pak jsem děkovala doktorům, když jsem cítila, že se mi pomalu umrtvuje spodek. V té chvíli bych jim zulíbala ruce.

Samostatný zákrok nešel cítit. Prý jsem měla cítit nějaký tlak, jak vytahovali miminko, ale já nic necítila. Strašně mě uklidňovalo, že mi u hlavy stál pán, který mě o všem informoval. „Teď vás otevřeli, teď budou vytahovat miminko, ještě dvě minuty a máte miminko venku, teď vás zašívají…“ To mi vážně pomáhalo psychicky.

Ani nevím, jestli miminko začalo plakat, jak šlo na svět, myslím, že ne. Hodně mě mrzelo, že mi miminko nemohli dát na hruď. Nechali ho zvážit a změřit, pak mi ho donesli. Je to holčička, 4 kg a 51 cm - říká doktorka. Narozena ve 20:02 hodin. Říkám si, týjo, to je macek. Pak mi ji ukázali, tu naši princeznu milovanou - Julinka se jmenuje. Miláček náš… Byl to zvláštní pocit. Nemohla jsem uvěřit, že „je moje“! Neuvěřitelný pocit.

Pak šli Julinku ukázat tatínkovi, mě zatím zašili. Pak jsem byla předána na JIP a druhý den mě dali na pokoj. Já jsem se s přítelem viděla až na tom pokoji, dřív ho za mnou nepustili. Byla jsem moc ráda, že ten porod mám za sebou, byla jsem na sebe poprvé v životě pyšná.

Co se týče císařského řezu, 24 hodin po zákroku mě učili chodit. Strašně to bolelo. Bolesti byly fakt krutý a do toho, jak jsem těm bolestem uhýbala, mě chytly ještě záda, které cítím do teď. Chtělo se mi brečet bolestí, ale věděla jsem, že plakat nemůžu. Řez by mi nedovolil vzlykat ani smrkat - to by bolelo taky pěkně.

Vydržela jsem to. Ve čtvrtek nás pustili z nemocnice domů.

Dnes má Julinka 17 dní, je hodňoučká, ale i tak to starání se o miminko je docela „záhul“. Ale je to naše štěstíčko a uděláme pro ní cokoliv na světě. Je nádherná. Milujeme ji. Přítel do budoucna chce ještě toho Kubíka. :-) Ale já jsem mu řekla, že má smůlu, že Julinka bude jedináček. Tož uvidíme, jestli čas moje rozhodnutí změní či ne. Každopádně jsme ti nejšťastnější rodiče pod sluncem a moc moc moc se navzájem všichni milujeme!!!

Zajímavostí je, že dle kalendáře, co jsem si do něj zaznačila den, kdy jsem potratila první miminko - se do roka a do dne (přesně!!) narodila Julinka! :-*

Moc děkuji všem za přečtení deníčku.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.5 bodů
 Váš příspěvek
 
fenny
Závislačka 4631 příspěvků 24.09.14 07:56

Gratuluju k Julince, porod teda fakt za trest, tak ať už je jenom dobře :kytka: Akorát teda nevím, jak by sis předstasvovala, že by doktoři měli poznat, že ti utekla plodovka :mrgreen: (Já ji taky neměla - viz deníček - sama jsem to nepoznala a kdyby mi nedělali den před porodem ultrazvuk, nevěděl by to nikdo :nevim: )

 
markli
Povídálka 27 příspěvků 24.09.14 08:56

Gratulace k Julince…Já zažila s porodem něco podobného…u prvního jsem protrpěla v porodnici kontrakce po 5ti minutách skoro 20 hodin a nakonec sekce :cert: u druhého jsem měla kontrakce nepravidelné asi 15 hodin…ale měla jsem ještě zařizování, tak jsem do porodnice jela až v noci s kontrakcemi po 4 minutách…a za hodinu a půl byl druhý chlapeček na světě (taky sekcí)…podotýkám, že ani u jednoho mi nepraskala voda…jsem případ rodičky, která se neotvírá :nevim: :zed:
užívej si miminka, strašně rychle to utíká :-)

 
Dainvyk
Zasloužilá kecalka 900 příspěvků 17 inzerátů 24.09.14 09:08

Gratuluji k málé julince :andel:

 
Hanspulka
Echt Kelišová 8190 příspěvků 24.09.14 09:14

Ty jo 8o! To sis užila. Ve skupině to bylo stručně, ale fakt mazec 8o. Blahopřeji k Jůlince :kytka:. Je nádherná a ať dělá jen radost :andel:

 
Edita2
Ukecaná baba ;) 2218 příspěvků 15 inzerátů 24.09.14 09:36

Krásný deníček, aj jsem si poplakala :) jo o bolestech při vyvolávačce vím své. Ještě, že vše dobře dopadlo. Přeji moc zdraví a štěstí vám třem :) :kytka: Jinak já už mám od porodu půl roku a na bolesti při porodu už mírně zapomínám :) doufám, že jednou zapomenu úplně a pustíme se do dalšího drobečka :) těhotenstvím si chci ještě projít :) třeba ho už budu mít bezproblémové :)

 
Cvrboušek
Závislačka 3405 příspěvků 24.09.14 12:50

@fenny přes UTZ doktoři poznají jestli je tam málo nebo více plodovky jo a navíc jsem doktorům říkala, že musim nosit intimku, že nevím zda mi uniká moč nebo plodovka - a nikdo tomu nevěnoval pozornost :nevim:

Příspěvek upraven 24.09.14 v 13:14

 
Cvrboušek
Závislačka 3405 příspěvků 24.09.14 12:51

@Hanspulka jo no, nic medovýho Haspulko :-( aspon ze uz je to za námi. :hug:

 
Cvrboušek
Závislačka 3405 příspěvků 24.09.14 12:52

DĚKUJÍÍÍ VŠEM ZA PŘEČTENÍ A ZA VAŠE KOMENTÁŘE :* :kytka:

 
MummyPav
Ukecaná baba ;) 1926 příspěvků 24.09.14 14:23

Nase bude taky jedinacek! :lol: Neyt epiduralu, tak jsem snad umrela bolesti, fuj fuj, vyvolavacka je hnus :x Bohuzel jak uz to tady bylo napsano, jsem matka co se neotevira! 4 dny kontrakci a 2cm. Jeste ze nam to ty deti pak vsechno vynahradi :hug:

 
Jenisa
Kecalka 281 příspěvků 24.09.14 14:28

Ať vám Julča dělá jen radost. Prožila sis v těhotenství svoje, vždycky závidím těm, co to málem ani nepostřehly, protože jim bylo hej :) Taky jsem zažila akutní CŘ a je to masakr, hlavně to vstávání, lehání, když se člověk chce zasmát, nebo zakašlat. A záda mě taky chytla a bolí dodnes a je to už osm měsíců, já ale měla jakýsi syndrom po spinální anestezii nebo co a po dvou dnech zase na kapačky anestetik, nesmět vstávat, to bylo fuj. říkala jsem si nikdy více, ale teď už si to nemyslím :D Prostě čas otupí rány a pak už člověk vidí jen toho malého člobrdu, jak hezky roste a směje se a už není cesty zpět.

 
Cvrboušek
Závislačka 3405 příspěvků 24.09.14 15:11

@MummyPav jj vyvolávacka je utrpení :-( snad budem mít za to hodný dětičky :hug:

 
Cvrboušek
Závislačka 3405 příspěvků 24.09.14 15:12

@Jenisa děkujeme :-) no já uvidím, jestli to čas otupí :think: :palec:

 
Liskynka
Echt Kelišová 7648 příspěvků 24.09.14 18:49

:hug: :hug: :palec: krásný deníček

 
wenda87
Ukecaná baba ;) 1096 příspěvků 24.09.14 20:01

Moc krásně si to napsala až mi šla husí kůže. Tak teď ať vám Jůlinka dělá jen samou radost :kytka: :hug:

 
popletko
Závislačka 3528 příspěvků 24.09.14 20:18

:hug: ziadna prechadzka „ruzovym sadom“!! Ale nakonec ste to krasne zvladli a Julinka vam robi len radost. Na bolest casom zabudnes a budes sa tesit na dalsie tehulkovanie ;))

 
Luca91
Ukecaná baba ;) 1017 příspěvků 24.09.14 20:19

Krásný deníček, gratuluju k miminku! Časem každá zapomene..Já po porodu (přirozenym) taky řikala, že už nikdy, ale už teď se těším na druhej ;-)

 
kr.marue
Ukecaná baba ;) 1419 příspěvků 24.09.14 20:51

No nedavno jsem si na tebe vzpomela a princezne uz je 17 dni no moc moc gratuluji a preji hodne zdravi Vam oboum. a gratulace i za to jak jsi to zvladla…a ja fnukala ze jsem rodila skoro 20 hodin ale docela prkotina o proti cisari. a bidi rada za fotecku :)

 
petraa.z7
Generální žvanilka 24280 příspěvků 15 inzerátů 24.09.14 21:30

Teda jako kdybych to psala skoro ja, prenaseni, otevrena na 2cm, taky kapacka-vyvolacka, kdy jsem myslela, ze rozbiju hlavou dlazdicky a manzelovi zlomym ruku, skoncila jsem na cisari po 13 hodinach od praskunuti vody doma, no vody, malyho flicku :mrgreen: zadna voda, po cisari to hooodne bolelo, myslim v tom, kdyz jsem chtela chodit a prvni vstavani? myslela jsem, ze nevstanu :mrgreen: do toho zada, protoze se mi pokouseli o spinal na 8×, nakonec celkova, ale zada byly poznamenany a manzel to same - ze jeste Kubíka :mrgreen: :mrgreen: jo a dychani? po orodu jsem nemohla poradne dychat, nadechnout, tak podezreni na embolii, nastesti vyloucena, bylo to z narkozy, takze hooooooodne podobny pribeh :mrgreen: no jinak moc gratuluji :kytka: :kytka: :kytka: :mrgreen: jo a jinak, mame taky holcicku :mrgreen:

Příspěvek upraven 24.09.14 v 22:25

 
misinova mama
Nováček 7 příspěvků 2 inzeráty 24.09.14 22:08

Aj ja gratulujem k Julinke (mimochodom, nadherne meno, aj ja som Julia :) a teda, zasluzite si poklonu. Moj porod bol dost rychly na to, ze som bola prvorodicka, ale za to bolestivy. Obdivujem zeny, ktore si prejdu takymto peklom. Ale snad Vam dcerka robi len radost a na to zle ste uz zabudli :)

 
Miska20
Povídálka 19 příspěvků 25.09.14 00:32

Gratulace maminko, byla jste statečná :-)

 
Sweetpinky
Povídálka 20 příspěvků 25.09.14 03:51

Gratuluju, hlavne ze mas vse za s sebou a mala je zdrava, uz na to nemysli! I ja mela hrozne bolestivy porod, ktery teda nekoncil cisarem, ale musela jsem malou vytlacit. Kontrakce jsem mela 8hodin, po 3-4minutach, vodu mi pichli, otevirala jsm se, ale hlavicka nechtela sestoupit, silene bolest…prosila jsem manzela at me zabije :))) mimochodem bez nej bych to vubec nezvladla…
Ted uz je nam dobre, jsem mesic po porodu, ale ty tri tydny jsem na to nemohla zapomenout :(((
navic jsem byla hodne sita a dva tydny jsem si nemohla vubec sednout… takze za me porod hruuuuza!
Ale moje mimi miluju nadevse :srdce:

 
Lenka 80
Kelišová 6012 příspěvků 01.10.14 22:22

@Cvrboušek krásnej deníček. porod je opravdu peklo ale stojí to za to. já jsem ještě 14 dní po porodu říkala že už nikdy rodit nebudu. teď jsem měsíc a kousek po porodu a už bych zase chtěla bříško a porod si říkám že taky přežiju :mrgreen:.příroda je mocná.

 
Cvrboušek
Závislačka 3405 příspěvků 10.10.14 12:35

Děkuju moc všem za přečtení a reakce :hug:

@Sweetpinky taky jste to měla perný :think: hlavně, že jsou mimča zdravoučcí, už je to za náma :kytka: :pankac:

@Lenka 80 týý Leni, já jsem rada ze uz jsem na ten porod - teda spíš na ty bolesti tak trochu zapomněla, ale rodit v nejblizsi dobe vážně nehodlám :P

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček