Den s Aspíkem

Katerina5  Vydáno: 18.11.15

Jak nám jeden ukázal cestu…

Jako každé ráno vstáváme v 6:45. Záchod, zuby, oblékání, vždy ve stejném pořadí. Překontrolovat tašku do školy a srovnat pastelky v penálu. Snídaně je dokola se opakující pokrm a vše probíhá naprosto v klidu a ukázkově, jen s přibývajícím časem se blíží odchod do školy. Škola je stresující faktor, jsou tam neuspořádané děje, paní učitelka je nepředvídatelná, nečitelná.

Je 20. listopad. Míša navštěvuje školu již tři měsíce a bohužel se stav nezlepšuje, je horší a horší. Jako maminka se opět děsím věty: „Mami, já tam nechci! Zůstaň se mnou doma prosím.“

Jen si sama říkám, zda vydržet. Nebo co udělat, aby byl šťastnější a do školy chodil rád. Paní učitelka si mne volá minimálně jednou týdně a naposledy mi důrazně doporučila pedagogicko psychologickou poradnu.

Nasedli jsme mlčky do auta a vyrazili směr škola. Při předání Míši paní učitelce byl Míša velmi nervózní, třásl se, ale neplakal. Já pokračovala do práce a cestou jsem přemýšlela nad tím, kde a hlavně kdy to začalo, co se stalo a proč má Míša takové problémy.

Michal se narodil jako prvorozené a chtěné miminko. Než nastoupil do školky, zdálo se, že je velice šikovný a inteligentní. Jeho vývoj probíhal spíše rychleji. Chodit začal brzy, mluvit také, brzy se zajímal o své okolí, o vztahy, o přírodu a vědu.

Jako maminka jsem si nikdy nevšímala, že by jako dítě byl „jiný“ než ostatní. Pro mne byl a vždy bude můj malý šikovný Míša. S nástupem do školky jsem si i díky paní učitelce začala i já všímat jistých rozdílů. To, že měl rád své rituály a řád, na tom jsem neviděla nic špatného, vždyť u miminka vám každý neustále opakuje, jak důležité je mít režim.

Ve školce se jeho chování projevovalo pozvolna, tříděním potravin podle barvy na talíři, srovnáváním hraček a židlí atd. Paní učitelky ho ale chválili, jak má velký všeobecný přehled, velkou paměť. Od malinka se zajímal o politiku, historii, přírodu, vědu i techniku a dokázal tím překvapit.

Později se bohužel začaly vyskytovat i ty negativní vlastnosti. Při stresových situacích reagoval přehnaně a nebyl schopný nám vysvětlit, co se v něm odehrává. Nicméně si po nějaké době zvykl a začlenil se. Kamarádi ho nikdy nelákali, nepotřeboval je, vystačil si sám. Neměl rád, když se ho někdo z dětí dotýkal a to byl asi první impulz učitelky a poprvé mi doporučila pedagogicko psychologickou poradnu.

Navštívila jsem ji a tam nám dětská psycholožka doporučila přihlásit Míšu do nultého ročníku základní školy, především díky jeho vysokému intelektu. Dala nám doporučení a já začala hledat vhodnou školu. Tu se podařilo najít a Míšu jsem přihlásila.

Jak hluboce toho teď lituji, ptám se sama sebe proč? Vždyť je přeci strašně chytrý a šikovný. Školu musí dokončit, ale jak? Ve školce by mohl ještě rok zůstat a byl by v klidu, ale co po tom? Bude další rok lepší? Zůstane to stejné? Co přesně mám udělat, jak se zachovat?

Neustále pořád dokola si kladu ty samé otázky a poslední dobou se už nedokážu soustředit ani na práci, spíš jen čekám, co se zase stane. Čím dál častěji převlékám ráno počůranou postel, srážím horečky a stále dokola opakuji, že škola je základ života. To on velice dobře chápe, bojuje s tím každý den. Na pohovorech s učitelkou už mi docházejí slova, jsem zoufalá. Učitelka ho už nazvala bláznem a dokola mi opakuje, že jeho chování není normální. Nechci to slyšet, nechci si nic připustit. On je přeci normální dítě!

Z přemýšlení mě vytrhne zvonění mého mobilního telefonu. Na displeji vidím jméno Míšovo učitelky. Oznamuje mi, že při přestávce měl konflikt se spolužákem, prý se ho dotkl, a po začátku hodiny dostal hysterický záchvat a ze třídy utekl. Problém je v tom, že ho nemohou najít, škola byla zřejmě zamčená, ven se údajně nemohl dostat, ale kdo ví.

Nasedla jsem okamžitě do auta a vyrazila tam. Mezitím začal pípat telefon s smskami: „Půlka školy prohledána, Michal stále nikde, vyčkáme na Váš příjezd a pak zavoláme policii.“

Jela jsem jak nejrychleji to šlo. Celou cestou se mi honily hlavou myšlenky typu: „Co když se dostal ven? Kam utekl?“ Byla to poslední kapka.

Do školy mě pustili zadním vchodem. Přicházela k nám akorát paní ředitelka s telefonem v ruce a snažila se mi vysvětlit, že bude muset zavolat policii. Doteď mi běhá mráz po zádech a podlamují se mi kolena jen, když si na to vzpomenu. Pan školník nám sděluje, že ve sklepě nikdo není.

Vtom k nám doběhla kuchařka, že ho našla v kuchyni zavřeného v jedné skříňce. Doprovodila nás tam a já jsem spatřila nejhorší pohled, jaký jsem kdy viděla, dodnes ho mám v hlavě. Byl schoulený v klubíčku, rukama si držel kolena u brady a houpal se dopředu a dozadu. Neplakal, jen nepřítomně koukal dopředu a broukal si. Vůbec si nevšiml, že tam všichni stojíme, vypadal jak v tranzu.

Sehnula jsem se k němu a položila mu ruku na záda, asi se mě i lekl. Když mě spatřil, natáhl ke mně ruce a já ho objala a začali jsme plakat. I když jsem se sebevíc snažila, nešlo mi zadržet můj pláč. To byl poslední den, kdy byl Míša ve škole.

Byl to velmi náročný den, jako matka jsem selhala, nedokázala jsem zabránit jeho neštěstí i když jsem si asi uvědomovala, že se něco stane, nepomohla jsem mu, nevěděla jsem jak.

Po tomto incidentu se Míša vrátil zpět do školky a začala nám nová éra. Začal boj s diagnózou. Hledání informací, hledání psycholožky. Nastalo moje uvědomění, že Míša zřejmě není úplně „standardní“ dítě, začala jsem si skládat kostičky, snažila se s tím vyrovnat. Hůře to nesl manžel, dlouhou dobu si nechtěl nic připustit.

Objednání a čekání na APLU bylo neuvěřitelně dlouhé, problém máme přeci teď, ne za rok. Každá psycholožka, kterou jsme navštívili, měla odlišný názor. Jediné, v čem se shodovaly, byl nadprůměrný intelekt. V některých oblastech měl intelekt srovnatelný s osmnáctiletým (bylo mu 5 let), bohužel sociální cítění nebylo dobré. Nakonec zazněl ten verdikt - Aspergerův syndrom.

Další rok nastoupil Míša znovu do nultého ročníku ZŠ. Teď jsem ale dobře volila jak školu, tak učitelku, která byla úžasná a moc mu pomohla. Doma jsme se snažili vysvětlovat určitá nepsaná sociální pravidla, na příklad to, jak má mluvit s dospělými. Pomalu se nám začal zase vracet náš Míša. Někdy však bohužel přišel zase nějaký incident, který těžce nesl a „vykolejil“ ho. Paní učitelku měl moc rád a do školy se dokonce někdy i těšil. Pravidelně jsme navštěvovali SPC a dostal do školy i asistenta.

V současné době chodí Michal do třetí třídy a dělá stále velké pokroky. Jeho intelekt je nadprůměrný, bylo mu nabídnuto přeskočení ročníku v některých předmětech, bohužel on nechce měnit své spolužáky, ani učitelku. Stále ho baví získávání informací, ať je to o čemkoli. Rád čte encyklopedie, kouká na dokumenty.

Našel si kamarády, sice stále neví, jak se většina dětí ve třídě jmenuje, ale je tam rád. Svůj volný čas tráví nejradši sám, maluje komixy, nebo přemýšlí. A já? Já teď jen doufám, že z něj vyroste šikovný kluk a jednou se ožení a bude mít svou vlastní rodinu a hlavně bude šťastný.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.9 bodů
 Váš příspěvek
 
Želmíra
Kecalka 144 příspěvků 18.11.15 00:12

Wow.. Nějak nevím co napsat.. Situace ve škole mě úplně dostala. Z deníčku na mě působíte jako milující skvělá maminka a myslím, že váš syn má ve vás velké štěstí. Přeji mu i vám, ať se vás štěstí drží :kytka:

 
MIŠMA 22
Kecalka 275 příspěvků 61 inzerátů 18.11.15 07:12

Dost mě t dostalo a držím Vám pěstičky at to všechno dobře zvládnete :)

 
Jensina
Ukecaná baba ;) 1013 příspěvků 18.11.15 08:08

Pro mne patří k nejpodnětnějším a nejsmysluplnějším deníčkům zde. Děkuji Ti za něj. :kytka:

Myslím, že teď už půjdete správnou cestou, už jste pochopili. Doufám, že na své cestě už budete potkávat odborníky, kteří vám budou pomocí i oporou opravdu užiteční.
Máte výjimečné dítě (mimochodem moc hezký kluk) jste tedy výjimečnými rodiči. Vašim strachem a popíráním skutečnosti jste si všichni pouze ublížili. Tyhle děti mají obrovský potenciál. Oni svět mohou přivést k neskutečným nápadům, myšlenkám, inspiraci. Potřebují ovšem někoho kdo je tím světem bezpečně provede. Vybral si vás. Hodně štěstí. :kytka:

 
Tiger-lily
Nadpozemská drbna 29290 příspěvků 61 inzerátů 18.11.15 08:10

:kytka: Přeju hodně štěstí do života, ať je Míša šťastný a spokojený.

 
sunshinegirl  18.11.15 08:18

Koho by více zajímalo, co se takovému Aspíkovi děje v hlavě, tak doporučuji knížku Život za sklem. Mám ji tady na bazárku. Určitě namítnete, že to žádný psycholog nemůže vědět…nemůže, jenže tahle knížka je v něčem jiná, ona ji totiž napsala paní, která Aspíka má sama…celý život se s tímto problémem potýká u sebe samé, od malička. Popisuje co prožívá, jak to vnímá. Velmi zajímavé čtení.

 
Mamasaurus
Ukecaná baba ;) 1806 příspěvků 18.11.15 08:29

Děkuji za deníček… Přeji Míšovi a Vám krásný život :srdce:

 
Misel02
Závislačka 4248 příspěvků 18.11.15 09:04

Tvuj deníček mluví o všem jsi milující matka a tvuj syn tě miluje a vubec nejsi špatná matka to ne! a pamatuj že pro tvého yna budeš vždy skvěla a ta nej žena v jeho životě :hug: držím Vám pelečky :hug:

 
nonina
Závislačka 3692 příspěvků 18.11.15 09:59

Nevím jestli je to náhoda, ale já mám taky Míšu, ovšem holčičku, akorát její dg. sice jiná, ale ze stejného ranku - viz podpis. ;)
Deníček je napsaný moc hezky, s velkou pokorou a velmi podnětně. Moc se mi líbí, i když Tvůj popis syna schouleného ve skříňce v kuchyni jsem viděla před sebou tak živě, až mi vhrkly slzy do očí.
Chci Ti říci, nevyčítej si, to co píšeš v deníčku, každý z nás rodičů postižených dětí, potřebujeme svůj čas na pochopení, prozření a hlavně sžití se s diagnozou. Důležité je, že už to i s manželem držíte za správný konec a že pro Míšu děláte vše co jde. Vím, že jsi určitě dělala všechno cos považovala za nejlepší od začátku, akorát prostě chvíli trvalo, než jsi poznala, co tím nejlepším je. Jsi skvělá máma, Míša Tě miluje a přeju mu do života to nejlepší. Nejlepší mámu a tátu už má, tak teď už jenom ten zbytek. :hug:

 
LennaZS
Ukecaná baba ;) 2319 příspěvků 18.11.15 10:00

Naprosto úžasný deníček, který má opravdu smysl. Při čtení se ve mně michaly silné emoce. Velice podnětné informace. Moc držím vám i Michalkovi palce.. :hug:

 
reinkarnace
Závislačka 3769 příspěvků 6 inzerátů 18.11.15 10:30

Hezký deníček! přeji hodně trpělivosti a pochopení od širokého okolí, jednoho chlapečka s aspargerem jsem měla týden na táboře. dá se to, když člověk trochu ví, o co jde… ;)

 
MartinaIrena
Echt Kelišová 8376 příspěvků 18.11.15 10:31

Dobre, ze jste zasahla. Z vlastni zkusenosti vim, ze to mohlo dopadnout daleko hur.

Příspěvek upraven 18.11.15 v 10:33

 
Fassatka
Kecalka 466 příspěvků 18.11.15 10:55

Krásný deníček :D

 
Andenne
Kecalka 334 příspěvků 18.11.15 11:13

Preju hodne stesti, jako mama jsi uzasna, veris svemu diteti, to je nejdulezitejsi! Misa je urcite fajn kluk a nekam to dotahne!

 
Katerina5
Stálice 76 příspěvků 1 inzerát 18.11.15 11:14

Dekuji Vam vsem za krasne komentare. Bylo to velmi tezke a asi jeste bude. Kazdy den se ucim diky Misovi nove poznatky. Bohuzel „incidenty“ se stavaji porad, je jich mene a nejsou tak intenzivni, ale jsou. Snad casem vymizi uplne :-) Dekuji

 
Liz
Ukecaná baba ;) 1829 příspěvků 18.11.15 11:23

Nádhernej deníček, vehnal mi slzy do očí. Jak moc Tě chápu. Má dcera je také trochu nestandartní. Nezajímají jí vrstevníci, intelekt má nadprůměrný, nádherně maluje, ale má problémy s komunikací s dětmi :( Také jsme jí dali do přípravného ročníku. Moc Vám držím palce :kytka:

 
marra2
Ukecaná baba ;) 1904 příspěvků 18.11.15 12:13

Moc Vas zdravim a dekuji za poucny denicek.Mam syna mimo jine s AS a zrovna se rozhodujem, zda normalni ci specialni skola. Prozatim jsem naklonena normalni s asistenci, ale jeste vahame. Doufam, ze se Misovi bude darit uz jen dobre a budete spokoeni oba :mavam:

 
Leenuska
Závislačka 2515 příspěvků 18.11.15 12:34

Konečně jeden přínosný denicek zde na emiminu, tohle může mnohým maminka pomoct, když se u jejich dětí vyskytne podobný problém. Tobě preji at se synem vše zvladnete-mas výjimečné dítě a jednou hodně dokáže. Já osobně mám dvojčata a u chlapečka pozorují už teď v 16m že je chytřejší než vrstevníci-sklada duplo, podá určitou hračku na požádání, zavře suplik atd jen mu vadí cizí lidé, holčička z dvojčat je také velice chytrá ale ona je ranar- do všeho jde ničeho se nebojí.

 
malaloui
Kecalka 234 příspěvků 18.11.15 17:09

Deníčky normálně nekomentuji ale tady musím. Jste úžasní oba dva :kytka: Myslím, že Míša ještě překvapí a dotáhne to hodně daleko :mavam: Hodně štěstí vám všem :hug:

 
Jana Martinková
Ukecaná baba ;) 1269 příspěvků 18.11.15 18:42

Krásně napsaný deníček.
Já sama mám AS. Vystudovala sjem běžnou základní, střední i vysokou školu, i když jsem tam nebyla vždy spokojená. Rodiče mě taky hodně posunuli dopředu, ale stejně vždy budu v něčem jiná.
Rozhodí mě např. nenadálé změny, špatně snáším kritiku.
Přeju Michalovi, aby byl v životě šťastný. Myslím, že pro něj děláte to nejlepší.

 
ka2ka
Kelišová 6124 příspěvků 18.11.15 20:19

Krásný deníček, strašně moc vám všem držím palce a přeju hodně štěstíčka :kytka:

 
TornadoLou
Ukecaná baba ;) 1266 příspěvků 18.11.15 20:31

@Katerina5 nadherny dennicek ktory mi vohnal slzy do oci. Este ze ma tvoj syncek taku milujucu maminku. Je smutne ze niektori ucitelia su tak obmedzeni ze nedokazu prijat aj vynimocne deticky s laskou a porozumenim.
A je skvele ze sa najdu aj ucitelia s velkym srdcom a laskavym pristupom.

Zaroven tento dennicek tak trochu načrtol aj nasu buducnost-syncekovi AS diagnostikovali pred par dnami.
Prajem vam obom vela síl a len samych dobrych ludi okolo seba :-):kytka:

 
dracek81
Ukecaná baba ;) 1053 příspěvků 18.11.15 20:52

Překrásný deníček a vy skvělá máma, zvládáte to obdivuhodně, přeji Vám i Míšovi hodně štěstí, ale on ho má, skvělé rodiče :-)A je to moc hezký kluk a věřím že budete na něj velice pyšná :-)

Příspěvek upraven 18.11.15 v 20:53

 
slun1cko
Kecalka 373 příspěvků 135 inzerátů 18.11.15 21:43

@Katerina5 jsi skvělá a milující máma a i když není Míša "standartní " dítě je to hodnej a úžasně chytrej kluk a ty musíš být právoplatně pyšná a hrdá máma s velkým srdcem ochotou a pevnými nervy. :srdce:

Příspěvek upraven 18.11.15 v 21:52

 
Miňulka
Závislačka 2902 příspěvků 18.11.15 21:56

Díky za „krásný“ deníček :-) Uvozovky, protože průběh určitě nebyl lehký, ale vidím v tom šťastný konec (spíš průběh, svůj život žijete dál). Dlouho jsem žádný deníček nečetla, ještě delší dobu u žádného neuronila slzu a nikdy mě tak nedojal deníček na podobné téma. A zač děkuji? Stále se starším synem bilancuji, jak se vyrovnat ostatním, jestli stačí kolektivu, jak zvládnout zápis a nástup do školy. Většinou „vše hodím“ za hlavu, že to přece dáme. Ale tady vidím cíl, každý máme své místo v životě a nemůžeme být stejní. A můj syn je úžasnou bytostí, který najde v životě svůj smysl, cíl a bude budovat svou novou rodinu. Díky ještě jednou moc… Krásná slova.

Nechme je žít svým životem a být čím jsou. Ať jsou šťastní, spokojení a sví…

PS: Ještě bych chtěla dodat, že cítím z Vašeho deníčku, že jste si také užili své se systémem, který u nás dnes funguje. Máme tabulky, normy a kdo se do nich nevzleze dostane nálepku s diagnozou. Je to přece pro jeho blaho…

Příspěvek upraven 18.11.15 v 21:59

 
evick2
Závislačka 3540 příspěvků 20.11.15 15:02

Děkuji za deníček, :kytka: v současné době bojujeme se školkou ze které se syn dostal do stavu, že se uzavřel a nemluvil. V poradně padlo podezření na Aspergera, takže obíháme co se dá, boj se školkou je tužší než kolikrát syna přemluvit k tomu co nechce. Z přechodu do školy mám už teď osypky, no berme věci jak přicházejí, ono to nějak dopadne :mavam: Držím palce ať se synovi i nadále daří

 
Veveří
Ukecaná baba ;) 1492 příspěvků 20.11.15 18:48

V praci jsme ted meli prednasku o autismu, vedl ji pan Michal Roskanuk z obcanskeho sdruzeni Adventor. Bylo to neuveritelne zajimave povidani, protoze tento neskutecne inteligentni clovek dokazal presne popsat co clovek s Aspergerem proziva a citi a co od okoli potrebuje. On sam totiz Aspergeruv syndrom ma. Momentalne pracuje pro urad vlady na studii pro stanoveni rane diagnostiky autismu. Delali jsme tu prednasku pro ucitele i rodice, melo to ohlas. Doporucuji se spojit s Adventorem a zjistit si, kde zase neco bude.

 
renatkau
Kecalka 299 příspěvků 10 inzerátů 23.11.15 13:49

Děkuji za krásný deníček, mám doma aspíka, takže vím, o co jde. U nás to bylo velmi podobné, prvně mě s tím seznámili ve školce. Teď je synovi 8 let, chodí do třetí třídy, v podstatě problémy vážné nemá, ale bojovali jsme s nepředpokládanými situacemi, novým oblečením, nesnáší, když se ho někdo cizí dotýká, nesnáší, když jiní zlobí. Snažím se ho otevírat světu, má hodně svých kamarádů, i přesto, že nenavazuje kontakty snadno, chodíme na výlety, do kina. Věkem bych řekla, že to zvládá líp a líp. Držím hodně palce a věřím, že to bude jen a jen lepší. :mavam: A na mé fotce u toho draka, tak to je on, taky blonďák.

Příspěvek upraven 23.11.15 v 13:51

 
janik
Kecalka 214 příspěvků 24.11.15 16:12

Máme taky syna s AS, teď chodí do 4. třídy. Jednou mi naše dětská doktorka řekla: „On Pán Bůh moc dobře ví, do které rodiny má takové dítě dát.“ Tenkrát mě to až dojalo, protože syn je skvělý, milujeme ho takového, jaký je, neskutečně náš život obohacuje - a jsem přesvědčená, že i Vy (podle slov naší doktorky) patříte do té „vyvolené“ rodiny, která byla pro Míšu předurčena. Přeji Vám i Míšovi jen to nejlepší!!!

 
Lacenka
Neúnavná pisatelka 18643 příspěvků 24.11.15 19:10

I my máme syna s PAS, také ve třetí třídě…držím nám všem palce a posílám na dálku obejmutí, statečným a odhodlaným maminkám, protože pochvalu si prostě zasloužíme!

 
Katerina5
Stálice 76 příspěvků 1 inzerát 25.11.15 09:26

Moc děkuji za krásné a povzbuzující komentáře. Vám všem rodičům dětí s AS přeji také jen krásné dny a lepší přístup učitelů a vychovatelů, které jsou pro dítě velmi důležitým článkem v životě. Díky moc

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Inzeráty uživatele