Deníček po 13 letech

Kriski  Vydáno: 04.08.14

Během příštích dnů se chystám k porodu svého druhého dítěte. Po 13 letech. Došla jsem k závěru, že plně připravená k tomuto porodu mohu být, až se zbavím negativních myšlenek na první porod. Aby mi stále nebloudily hlavou jak temné stíny, zkusím se z nich vypsat formou tohoto deníčku. Zatím to pomohlo na všechny mé životní úzkosti. Věřím, že mě to posune i tentokrát.

Chemie poprvé - předzpěv

Psal se rok 2000, bylo mi 23 let, byla jsem vdaná a miminko jsem si moc přála. Jako novoroční předsevzetí jsem tedy po dohodě s manželem vysadila cca 5 let nepřetržitě užívanou hormonální antikoncepci. Menstruace se v lednu ne a ne dostavit, tak jsem si udělala test a hned tam byly dvě čárky.

Měla jsem radost, ale střízlivě jsem si říkala, že ještě nebudu jásat. Jisté to bude za pár týdnů. 46. den cyklu jsem začala silně krvácet a dostala jsem takové bolesti, že jsem musela v noci na pohotovost do nemocnice. Tam lékaři udělali negativní těhotenský test a konstatovali „opožděnou menstruaci“, nacpali mě analgetiky a poslali domů. Dva dny jsem se svíjela v křečích, nemohla jsem asi sedět ani ležet – vím, co je to bolestivá menstruace, ale tohle jsem v životě nezažila.

Zavolala jsem ke svému gynekologovi, že bych půlhodinovou cestu tramvají pro neschopenku nezvládla a jestli mi jí může vypsat, až se mi udělá lépe. Sestra říkala, že to není problém, ať přijdu pozítří.

Dostavila jsem se v dohodnutém termínu a bylo to naposled, co jsem tuto ordinaci navštívila – lékař mě nevybíravým způsobem obvinil z podvodu, že jsem se chtěla jenom ulejt z práce, protože „tam mě přece nemůže nic bolet“.

Jako by mě opařil – propukla jsem v pláč, práskla dveřmi a jala se shánět nového gynekologa po známých. Naštěstí jsem si vzpomněla na spolužákovu maminku, která mě převzala do péče a u níž jsem až dodneška spokojená. Provedla mě v klidu i druhým těhotenstvím.

Nikdo mi však nikdy neřekl, zda tato epizoda byla způsobená hormonální bouří po vysazení nepříliš šetrné antikoncepce, nebo to byl „normální“ potrat v časném těhotenství. Zda mi to bolestivé utrpení udělala chemie nebo příroda. Všude se psalo, že otěhotnět přeci lze hned po vysazení HA, není třeba čekat, až se od umělých hormonů tělo dostane do vlastní rovnováhy. Vždyť to nic nedělá. Opravdu? To si do dneška nejsem jistá.

Jsem z lékařské rodiny, moderní medicíně jsem bezmezně důvěřovala, ale moc s ní do styku vlastně nikdy nepřišla – hospitalizovaná jsem v životě nebyla, z léků jsem poznala akorát tak kapky proti kašli a paralen na teplotu. Nenapadlo mě tehdy, že ženské zdraví je tak složitá rovnováha, kterou každý nepřirozený zásah může nedozírně ovlivnit.

Těhotenství vleže  – první dějství

Na nic jsem nečekala a otěhotnět se mi podařilo hned následující cyklus. Byl začátek března a já šla večer na bratrancův maturitní ples. Už mi něco uvnitř napovídalo, abych si nedávala víc jak jedno pivo, protože se v mém těle asi něco děje. Tak nějak jsem to věděla okamžitě, že nový život se hlásí.

Tentokrát jsem s testem nespěchala a udělala ho až za tři týdny, byla tam ukázková dálnice. K paní doktorce jsem se objednala na 9. týden. Všechno se zdálo v pořádku, na UZ bylo vidět jedno miminko v děloze. Nějaké komplikace jsem si ani nedovedla představit - jsem mladá, zdravá, tak co by se mohlo dít.

V 11. týdnu mi bylo o víkendu nějak divně, přepadla mě celková slabost a divné, tahavé bolesti v podbřišku. Jela jsem se tedy ukázat do nemocnice, kde potvrdili normální těhotenský nález. Udělalo se mi lépe a dál jsem chodila do práce, jen cestování MHD mi nedělalo moc dobře. Jako bych si pořád uvědomovala, kde mám dělohu. Nebolelo to, jen tak divně tížilo a tlačilo. Zapsala jsem se těhotenské kurzy a plavání, bříško začalo růst, normálka – pohoda.

Zvrat nastal v 18. týdnu. Nebylo mi dobře, opět ta divná slabost, tlak v podbřišku. Paní doktorka na kontrole po vnitřním vyšetření ztuhla, zbledla a jala se Dopplerem hledat srdíčko (tenkrát ještě nebyl v běžné ordinaci k dispozici) - bylo tam a hlavně bilo! Konstatovala sníženou klenbu děložní, absolutní klid na lůžku, nohy nahoru a koňské dávky magnézia.

Tak jsem ležela na zádech a zírala do stropu. Týden, dva, deset. Nejkrásnější období v životě ženy? Strach z potratu se postupně přetavil ve strach z předčasného porodu, jiné emoce nebyly. Bála jsem se pohnout, chodila jsem jen na záchod. Číst jsem nemohla, s nohama nahoře se mi lila krev do hlavy a bolely mě oči. Televize mě dráždila, hudbu jsem nesnesla. Připadala jsem si jak ochrnutá, jen jsem děkovala bohu za každé nové ráno. Nepřeju nikomu zažít si stavy totální podnětové deprivace. Nepřenositelná zkušenost, ale pro mě osobnostně formující – během těch týdnů jsem skutečně dospívala a dozrávala stejně jako dítě ve mně.

Atrofovaly mi svaly, lýtka jsem měla jak hadříky, k tomu se přidala anémie. Byla jsem zelená jak sedma, slabá jak moucha. Zvednout dvoulitrovou láhev s minerálkou a už jsem cítila tlaky v podbřišku. Týdenní výkon byl umýt si vlasy.

Ve 28. týdnu se mi rozběhly kontrakce. Okamžitě jsem byla hospitalizovaná, podařilo se je ale kapačkami rozehnat. Pobyla jsem si v nemocnici 10 dní a udělalo se mi celkově lépe. Už jsem mohla aspoň polosedět a číst si, ohřát si sama oběd nebo dojít do schránky pro noviny.

Ve 34. týdnu jsem se odhodlala jít sama k doktorce a ten půldruhý kilometr jsem šla hodinu. Na zpáteční cestě plakala vysílením. Říkala jsem si, že se musím dát dohromady, v tomhle stavu přeci nemůžu rodit a kdyby něco, miminko už by to teď zvládlo a bude potřebovat funkční maminku a ne trosku.

Začala jsem opatrně chodit na procházky. Došli jsme s manželem vybrat kočárek a konečně jsem se přestávala bát a začínala se těšit. Poslední měsíc těhotenství už mi bylo dobře, jezdila jsem na kontroly do porodnice do běžné poradny, žádné velké problémy jsem neměla, miminko prospívalo. Jenomže tak dlouho jsem se ho snažila udržet uvnitř, až se mu nakonec pro změnu moc nechtělo ven.

Chemický koktejl a rezignace – druhé dějství

Termín porodu spočítali lékaři dle data poslední menstruace, tedy dle data toho mého mimořádně bolestivého krvácení, bez korekce dle UZ, který v 10+2 odpovídal 9+1. Nepřihlédli k tomu, že před tím, než jsem začala brát HA, jsem měla cyklus kolem 35 dnů (28 se mi nepovedlo docílit do té doby ani jednou). Prostě termín je 18. 11. a basta.

Celou dobu jsem byla přesvědčená, že miminko je o týden mladší, i ten den početí bych mohla podle svých pocitů odpřisáhnout. Můj výpočet vycházel na 25.–26. 11. Nikoho to nezajímalo a od 18. 11. mi tvrdili, že přenáším, udělali mi Hamiltona, po kterém odešla hlenová zátka, ale jinak nic.

V neděli 26. 11. jsem pozvala na oběd tchyni a tchána a když odjeli, tak se mi začalo zdát, že se miminko hlásí. Výborně, podle mě akorát v termínu, podle lékařů v 41+1. Protože jsem si nebyla jistá jako prvorodička, abych něco neprošvihla, sbalila jsem si a s manželem jsme vyrazili do porodnice radši hned, jak se mi kontrakce zdály pravidelné.

Na příjmu mi sdělili, že musím porodit dnes - ráno nastupují na porodní sál malíři pokojů a porodnice má několik dní odstávku. Navíc opět nabyli dojmu, že jde o přenášející rodičku, tak na co čekat: URYCHLÍME TO. A to byl začátek hororu, z nějž jsme nakonec se synem vyvázli oba živí, ale dost psychicky otřesení.

Moje přirozené kontrakce zatím nebyly dost silné, porod se skutečně teprve rozbíhal. Tak šup tam vyvolávací tabletu. Ležela jsem na koze na příjmu, doktoři vesele žertovali a když to zabralo, poslali mě na „přípravu“. Manželovi jsem odevzdala civilní oblečení, vypoklonkovali ho za dveře, aby jel domů a byl na telefonu. Pamatuji se na různé chodby, úzké boxy s vysokým stropem, zářivky, nemocniční zelenou a bílou, pach desinfekce.

Byla jsem zvyklá se přiholovat, jenom v posledních týdnech už jsem si tam špatně dosáhla, tak jsem si říkala, že to nechám na sestře. Nenapadlo mne, že to může být tak ponižující procedura. Roztáhli mi nohy, nalili tam z jakési láhve něco jako vodu s jarem a nejlevnějším jednorázovým holítkem mě objeli hůř jak psa na veterině. Hrozně to štípalo, měla jsem desítky drobných ranek, začala jsem si připadat jak maso na pultě.

Následoval klystýr – zavedení jakž takž, ale když začal účinkovat, musela jsem se přesunout s nohama křížem zase do jiné kóje, kde bylo WC. Myslela jsem, že mi to roztrhá střeva, pocit jak při akutním průjmu, kdy vás tak bolí břicho, až vás polévá studený pot. Zatím jsem se ale mohla sama pohybovat, tak jsem to nějak zvládla, osprchovala jsem se a už mě veleli tím labyrintem zase někam jinam na porodní sál.

Mezitím kontrakce zesilovaly, chytaly mě křížové bolesti, ale dokud jsem chodila, měla jsem pocit, že jsem pánem situace. Jenže téměř okamžitě mě vmanévrovali na záda na úzké lůžko, pro mě vysoko nad zemí, kam jsem myslela, že bez pomoci nevylezu. Připadala jsem si širší než to prkno, na němž jsem měla ležet.

Hned mě napojili na monitor a prohlásili, že vyvolávaný porod monitorují nepřetržitě a už se nikam nehnu. A šup tam oxytocin. Divili se, na co mám s sebou tu láhev minerálky. Pít že při porodu nesmím, co kdyby došlo na operaci a já aspirovala zvratky a udusila se, ha!

V tu chvíli jsem přestala být rodící ženou a začala být poslušnou trpící obětí, která doufá, že se stane zázrak a někdo ji osvobodí. Vleže na zádech už jsem nerozeznávala jednotlivé kontrakce, bolesti se slily do jedné několikahodinové nepřetržité. Nebyl čas se ani nadechnout, dostala jsem třesavku do nohou, byla mi hrozná zima. Nohy mi vyvázali obinadly, já se klepala jak ratlík, jen bolest, bolest.

Začala jsem kolabovat, když někoho napadla spásná myšlenka otočit mě na levý bok a dát mi lokat kyslík z masky. Aspoň jsem přestala ztrácet vědomí.

Jak se asi v tomto mém stavu mohlo dařit miminku? Otevírání tak nějak postupovalo, nepamatuji se přesně, ale asi ne dost rychle. Došlo na dirupci vaku blan. Bolest už se snad ani neměla kam stupňovat. Já měla jen hrozný strach o dítě, cítila jsem, že se mu přestává dařit dobře.

Chvíli trvalo, než na moje naléhání, že mám pocit, že se miminku něco děje, někdo zareagoval. Další chvíli trvalo, než sehnali druhého lékaře. Pak už jen konstatovali hypoxii plodu a akutní císařský řez v celkové narkóze. Bylo mi tak zle, že jsem byla odhodlaná umřít, jen aby dítě zachránili. Skutečně zemřít, jen aby mohlo žít.

V tu chvíli si pamatuju ještě poslední detail - musela jsem si vyndat všechny náušnice z uší, což mi v tu chvíli připadalo, jak kdyby mi tetovali číslo na předloktí. Ztratila jsem poslední zbytky individuality osobnosti. Nechápu, o kolik je infekčnější náušnice než vlasy, které mi také nikdo před porodem nepral v desinfekci.

Továrna na děti – třetí dějství

Pomalu se probouzím na JIP, nejdřív se mi vrátil sluch – slyším sestry, jak se hrabou v mojí tašce a komentují, na co mám s sebou tolik věcí. Chtěly mi připravit kartáček na zuby a asi netušily, že je už vnímám. Otevírám oči a opakuji tato jediná slova: „Co dítě?“ Neví, jdou se zeptat. Nekonečné minuty.

ŽIJE a je to chlapec. Chci ho vidět. „To asi hned nepůjde, je ještě v inkubátoru, ale měl by být v pořádku. Přijde lékař a řekne Vám. Zatím odpočívejte.“ Nemohu odpočívat, nemohu spát, nechci žádné léky proti bolesti, žádná další oblbovadla. Chci být co nejdřív plně při vědomí a vidět své dítě. Jsem matkou, jsem náruč tady pro něj připravená, teď nepotřebuju odpočívat a nemohu spát. „Spěte.“

Někdy v bezčasí se dostaví lékař. Hledí na mě, jako by se chystal mi kulantně sdělit nějaký malér. „Nelekněte se, až syna uvidíte, je celý flekatý, ale jinak v pořádku, hodinku dostával kyslík do inkubátoru, ale dýchá sám. Teď se jen prohřívá.“ Bože, i kdyby byl třeba hvězdičkovaný, hlavně ho chci vidět, je to mé dítě!

Ráno po probdělé noci další lékař. Kontroluje mě a ptá se sester: „A dítě už viděla?“ „Ne, ale někoho tam pošleme.“

Dvanáct hodin po operaci: „Zkuste vstát, vyndáme vám cévku, dojdete se osprchovat a vyčůrat.“ Hrozně to bolí, nakonec se nějak zvednu a šourám se po prosklené chodbě v andělu, z kterého mi čouhá zadek a za mnou kaluž krve na zemi. Dostávám vynadáno, že si tam nedržím vložku, že jim tam nadělám svinčík, kdo to má po mě uklízet.

Za prosklenou stěnou stojí manžel a sleduje tu scénu. Syna už viděl, má prý velké palce na nohou nebo co to říká. Zubožená bez jakékoliv intimity musím přelézt tu chodbu ke sprše. Sestra mi pomůže, zvládnu se umýt a doplazit zpět.

Poledne: mám hrozný hlad, 24 hodin jsem nejedla, dostávám jen čirý vývar. Stále se ptám, kdy uvidím syna. Buď nikdo nemá čas, nebo zase někdo zapomněl. Nakonec v půl třetí odpoledne, 20 hodin po porodu, přichází moje maminka, která naštěstí jako lékařka snáze pronikla na novorozenecké. Po menších zmatcích syna našla a „půjčila si“ ho, aby mi ho mohla přivézt i s postýlkou na JIP ukázat.

Je tak malinký. Chtěla jsem ho nějak slavnostně přivítat. Jako „Vítej na světě, Roberte“, ale zmohla jsem se jen na oslovení „Robínku…“. Z postýlky na mě hleděla vážná tvářička s neuvěřitelně hlubokýma očima. Ta duše uvnitř zcela jasně říkala: „Tak to jsi ty, matko…“

Sestry mi zakázaly ho z postýlky vyndat, abych ho neupustila, směla jsem si ho jen pohladit a už ho zase vezly pryč. První pokus o přiložení mi byl dovolen až další den v deset dopoledne, 39 hodin po porodu.

Ty prý strašné fleky byly vlastně jen obyčejné rozšířené cévky na čele, co miminka mívají. Navíc formované do tvaru písmene V – victory, vítěz v boji o život. Časem beze stopy zmizely.

Příčinou hypoxie prý byl pupečník těsně ovinutý kolem krku. Apgar skóre 1-6-9.

Celá léta jsem žila v domnění, že nás oba zachránili a všechna na nemocniční mašinérie byla nevyhnutelná. Pak jsem se postupně dočítala o tom, jak jeden zásah do porodu postupně plodí zásahy další, až dojde k tísni plodu a císařskému řezu. Třeba by byl proklouzl i s tou šňůrou kolem krčku, má ji nejedno miminko, třeba by bylo všechno jinak…

Čas je lék na všechny rány - epilog

Pár let to trvalo. Než jsme se z toho oba vzpamatovali. Než jsem přestala vnímat svoje tělo odosobněně jako věc, s kterou si může dělat, kdo chce, co chce. Ano, obranná reakce jak po znásilnění – to nejsem já, to je jen tělo, já jsem schovaná někde v hlavě.

Než jsem si začala zase užívat sex, než jsem se zase dokázala odvázat a smát se i plakat. Trvalo, než terapie, kterou mi doporučil starý moudrý profesor dětské neurologie „chovat, chovat, chovat a hladit“, zabrala a syn se naučil zvládat své labilní emoce, úzkosti a sebepoškozovací tendence.

Snad jsem už oba zahojení a připravení přivítat nové miminko. Přirozeně, v klidu a bezpečí. Po předchozím císařském řezu si netroufám rodit doma, proto jsem si vybrala malou porodnici s dobrými doporučeními. A už se tam opravdu začínám těšit…

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.8 bodů
Stránka:  1 2 Další »
 Váš příspěvek
 
NašeFazolka
Ukecaná baba ;) 2068 příspěvků 1 inzerát 04.08.14 06:32

Předem moc gratuluji k miminku a jedním dechem dodávám ‚otřesný zážitek‘! Bohužel některé praktiky se dějí i dnes, po 13 letech :zed:

Mohu se zeptat kde jste rodila a kde budete rodit letos? Přeji o 1000 % lepší průběh, empatičtější personál a krásné první společné chvilky s miminkem :kytka:

 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17592 příspěvků 04.08.14 07:05

Bohužel takové veci se dějí i dnes, mrzi mě to moc za vás oba a moc vám preju opravný druhý zážitek a zdravé dítě. Nějak mě to rozhodilo, slzy se řinou..

 
pomenkova
Generální žvanilka 24088 příspěvků 04.08.14 07:23

Je to hnus co jsi zazila, ale dodbns nekde sem tam prectu, ze se to deje a dit se jeste asi bude..Tobe preji uz jen hezky zazitek a pevne nervy :hug: :hug: A nebrat si takove veci az moc k srdicku, ono to pak cloveka rozhodi na leta a uplne nechapu jak se nekdo takto muze jeste dnes chovat :kytka: :kytka: :kytka:
Jsem Rada, ze oba porody mam za s sebou v Nemecku, sice cisar, ale to se neda srocnavat ;) ;) Dite jsme videla okamzite u tela na 15 minut, pak na jipce uz mi ho dali, kde jsem byla jen na pozzorovani..Prak­ticky okamzite, chovani na jednicku a tohle co jsi zazila ty, ja bych je asi i pres tu bolest servala :cert: :cert: :cert: :cert: Ale je mi jasne, ze to v te chvili nejde a toho oni vyuzivaji :cert: :cert: :cert: :cert:
Odtud uz par ceskych dokroru vysoupli a vi se proc..Doslova nemcum rekli, ze je pro ne ponizujici podavat pacientum ruku :cert: :cert: :cert:

 
Pajkaaa
Kecalka 157 příspěvků 04.08.14 08:08

Je mi moc lito, co jste si oba museli prozit. Je priserny, jak v nekterych porodnicich berou rodici zeny jen jak kus masa.. :poblion: Co to bylo za porodnici? Moc preju, aby se dalsi porod vyvedl a nebylo to trauma ani pro tebe ani pro miminko.
A mimochodem mas talent na psani, uplne si me pri cteni vtahla do pribehu. :palec:

 
verulicek  04.08.14 08:38

Uuuf…no snad si to teď vynahradíš normálním, přirozeným porodem…držím palec! :kytka:

 
meringa
Ukecaná baba ;) 2028 příspěvků 04.08.14 08:41

A přestávám číst deníčky v metru cestou do práce. Málem jsem se rozbrečela :oops:. Mrzí mě to a přeji ti, ať je druhý porod o mnohonásobně lepší než ten první :hug: :hug: :hug:

 
lasicce
Zasloužilá kecalka 787 příspěvků 04.08.14 08:48

Po dlouhé době krásný a inteligentní deníček, i když velmi smutný. Bohužel, to je realita z českých porodnic, zažila jsem něco podobného (v „nejlepší“ pražské porodnici), i když ne tak drastického - já měla sílu se hádat, protože vyvolávací tabletu jsem odmítla. Z traumatu jsem se snad dala dokupy po půl roce, ale do české porodnice se už nikdy nevrátím, i když děti chci ještě minimálně dvě. Zakladatelko, jsi opravdu odhodlaná rodit opět v těchto podmínkách? Nechceš jet spíš do Německa nebo do Belgie? A bereš si k druhému porodu vlastní dulu? Moc Ti držím palce a přeju hodně sil při druhém porodu. :kytka:

 
LennaZS
Ukecaná baba ;) 2318 příspěvků 04.08.14 09:02

Můj první porod taky špatný, za šest let jsem rodila podruhé-to jsem byla už plně připravena a teď potřetí taky. Klidně Mrkni na deníčky. On i dva dny trvající porod může být krásný. U nás taky praktikujeme u všech tří děti chovat, chovat a hladit :srdce: moc se těším na další deníček o krásném porodu :kytka:

 
lleennttiillkkaa
Generální žvanilka 21265 příspěvků 2 inzeráty 04.08.14 09:18

@Kriski mluvíš mi z duše. Já nevím co napsat, ve spoustě věcí se cítím stejně, jen u mě to nebylo tak otřesný ze strany personálu, ačkoli taky mám pár zážitků, který do dneška nechápu a nechci chápat. Ten pocit, kdy jsi kus masa na pultu a tvoje dítě majetkem lékařů a sester. Tolik věcí, který by měly být automatické a nejsou…jak já to dobře znám.
Drž se, doufám, že tentokrát se ti podaří porodit hezky.
Jen prosím, kde budeš rodit tentokrát?

 
Petullka82
Ukecaná baba ;) 1917 příspěvků 04.08.14 09:27

Ahoj, kdybys chtěla, vezmi s sebou porodní asistentku, svoji soukromou, ta tě ochrání a můžeš v klidu rodit. nebo aspoň dulu :kytka:
přeju krásný, rychlý, bezpečný porod :*

Příspěvek upraven 04.08.14 v 09:40

 
Mikys
Zasloužilá kecalka 702 příspěvků 04.08.14 09:28

To je hrozny co jsi prozila a ty jsi neuveritelne silna a statecna zenska, že jsi to zvladla. Zajimalo by me jestli si pak nemela problemy s kojenim po takovem soku? Moc ti přeji at tento porod mas krasny a prirozeny. Přemýšlela si vzit manzela k porodu?

 
Petullka82
Ukecaná baba ;) 1917 příspěvků 04.08.14 09:40

@Mikys manžel u porodu tolik nepomůže - on neví, co si k personálu může dovolit. nemá k tomu žádnou průpravu…

 
Knoflice
Kelišová 7254 příspěvků 04.08.14 09:44

Taky mě to dojalo, hezky jsi to napsala. Nemám sice zažižky tak drsné, ale jako kus masa, to jsem si taky poprvé připadala. Manžela poslali domů… Napodruhé a napotřetí jsme na ně nedali a přístup byl opravdu hodně jiný, i když stále stejná porodnice.

Já si stojím za tím, že se k rodičce personál chová jinak, pokud je otec u porodu (nebo dula nebo někdo jiný blízký, kdo jejich chování vnímá a nemůžou mu říct něco ve smyslu „nebuďte hysterická!“).

Určitě to bude tentokrát krásné a těším se, až nám o tom napíšeš. :)

 
Mikys
Zasloužilá kecalka 702 příspěvků 04.08.14 09:44

@Petullka82
Ale zase je to člověk, ktereho znas a psychicky podpori. Ale je to samosrejme na každém.

 
Šarlota4
Kelišová 5946 příspěvků 04.08.14 09:51

Preju, aby druhy porod byl pro tebe hracka. Je to fakt hruza :(. Cetla jsem vic takovych hruznych denicku nebo clanku o porodu a dit se tohle me tak tam muj partner udela obrovskej virval. Byl by schopny cehokoliv jen, aby se ke me chovali slusne. Jak to tedy je? Nereknou zeny svym muzum o tom co jim provadi? Nebo nechteji muzi delat sceny? Ja se umim branit sama ovsem ve chvilich jako jsou tyhle kdy bych byla bez sily nebo mela treba strach by se za me partner urcite postavil.

 
Šarlota4
Kelišová 5946 příspěvků 04.08.14 09:52

Mimochodem taky me to cele dojalo a pobourilo zaroven

 
jun
Kecalka 475 příspěvků 2 inzeráty 04.08.14 09:59

Kriski moc mě mrzí takový porod a chápu, že to trvalo 13 let než jsi našla odvahu do dalšího. Já jsem bohužel zažila něco podobného před 5 lety, ale pevně věřím, že tentokrát to bude podle mých představ.

Držím palce a přeji už jenom samé štěstí (hlavně na ty správné lidi - odborníky) :hug:

 
Ter85
Ukecaná baba ;) 1991 příspěvků 04.08.14 10:25

Je mi to moc lito, nechci vyznit hnusne, ale nezbyde ti, nez se s tim smirit. Mam za sebou cisare pro pricnou polohu, rodil me kamarad, ale spousta veci byla stejna-mam za sebou nekolik operaci a proste to tak je. Cevka, nemocnicni andelicek, ze ktereho kouka zadek, vlozky, krev, ktera holt obcas tece, 24 hodinovy pust, omezeny kontakt s miminkem. Pravda, vsechen personal se snazil a byl mily, ale cisar je narocna brisni operace a nejde byt okamzite fit a k dispozici diteti :roll: Dcera mela taky omotanou pupecni snuru kolem krku a hned po porodu kvuli tomu nedychala-pokud by se neudelal cisar, tak by tu nebyla. Zda by prosla normalnim porodem s omotanou snurou kolem krku? No mozna prosla, ale vzhledem k tomu, jak ji mela utazenou, tak by to asi bez nasledku neprezila, jestli vubec by prezila. Ze mi nekdo na chodbe videl zadek? Nebo jsem udelala na chodbe louzi krve? No a co…predpokladam, ze v porodnici nejsem ani prvni ani posledni. Miminko jsem videla hned po porodu, taky jsem ho hned nechovala, neslo to, prikladala jsem taky az druhy den, poradne jsem se mohla starat az 3. den. I pres to jsem se pak doma za pomoci odsavacky rozkojila. Taky jsem nedostala 24 hodin najist, pak jen vyvar a postupne kase.
Beru veci tak, jak prichazi, jsem rada, ze je dcerka ziva a zdrava, pro me to v porodnici bylo jen drobne nepohodli, jako pri jinych operacich. :nevim: Me prijde, ze si to moc beres, asi jsi citliva duse, preji ti, aby jsi tentokrat rodila tak, jak si predstavujes. ;)

 
Tiger-lily
Nadpozemská drbna 29284 příspěvků 61 inzerátů 04.08.14 10:31

:kytka: Držím palce, ať to je podruhé stokrát lepší. Myslím ale, že tvoje negativní myšlení ti zhoršilo všechny prožitky.

 
lasicce
Zasloužilá kecalka 787 příspěvků 04.08.14 10:49

@Ter85 @Tiger-lily Holky, trošku se nestačím divit: to si opravdu myslíte, že předpoklad a požadavek základní úcty k člověku (tj. neponižování andělíčkem nebo jinou formou) a dodržování práv člověka (matky vidět své dítě) je znakem přecitlivělosti a negativního myšlení? asi trochu příliš věříte autoritám, hm? žeby „doktor bůh a porodnice přeci ví, co dělá, oba nás zachránila?“ Také díky matkám, co si nechají tento dehonestující přístup líbit, máme porodnictví takové, jaké zde je.

 
Kriski
Zasloužilá kecalka 689 příspěvků 04.08.14 10:59

Holky, díky moc za všechny reakce a povzbuzení :palec: Poprvé jsem rodila v Motole. Nyní se chystám do Hořovic, kde mi slíbili, že počkají až se rozrodím sama, žádné vyvolávání nebude. Žádnou o moc vzdálenější porodnici si zase nemohu dovolit, aby nebylo vše jen růžové - zůstala jsem bez partnera, do poradny jezdím sama autem a k porodu mě poveze buď soused nebo si budu muset volat sanitku. S vaginálním porodem po SC nemají v Hořovicích problém, říkali že VBAC je důležité vést přirozeným tempem bez chemie - bez epidurálu, bez oxytocinu. Samozřejmě to SC může skončit jako každý porod, ale jen v krajním případě. A i tak bych miminko měla vidět hned a přikládají ho po SC do 2 hodin. Tak jak mám teď normální pohodové těhotenství, chodila jsem do práce až do nástupu na MD, jezdíme se synem na výlety, pracuju na zahrádce a bříško mám jenom jako prostorové omezení ;), doufám, že takový bude i porod.
Ještě se někdo ptal na kojení: samozřejmě to mělo dopad, laktace až pátý den, malému mezitím bez mého vědomí (ještě před tím prvním přiložením) daly sestry dudlík a Bebu z flašky, nechtěl se k prsu chytat, nakonec jsem ho tři měsíce po každém kojení dokrmovala odstříkaným mlékem, sám toho moc nevycucal, pak už jsme po oboustranném vyčerpání přešli na UM. Teď jsem domluvená, že pokud by bylo třeba v porodnici dokrmovat, tak si budu dítě krmit sama bez lahve alternativním způsobem. Vím, že si všechno musím domluvit a říct dopředu - se všemi lékaři, s nimiž jsem v Hořovicích hovořila jak na předporodních kurzech, tak v poradně, zatím byla velmi rozumná řeč na partnerské úrovni.
Druhý deníček určitě napíšu, a to dřív než po 13 letech :lol:
Zatím přeju, aby se Vám všem i Vašim dětem dobře dařilo :kytka:

 
Verun83
Kelišová 5053 příspěvků 62 inzerátů 04.08.14 11:02

To je desny, chce se mi z toho brecet. Preju ti dalsi porod podle tvych predstav.

 
Jitus.Slavickova
Závislačka 4330 příspěvků 04.08.14 11:08

To je desny, v ktery porodnici se tohle deje…ja bych teda tohle nedala libit..branila bych se a hodne..

 
Rybička89
Kecalka 296 příspěvků 04.08.14 11:24

Rodila jsem před měsícem v Hořovicích a věřím, že budete spokojená :-). Držim palce.

 
Kriski
Zasloužilá kecalka 689 příspěvků 04.08.14 11:32

@Jitus.Slavickova Dneska už bych se taky bránila… Jenže jak jsem psala, netušila jsem, že mě to tak zasáhne a snažila se brát racionálně všechny nepříjemnosti jako nutné zlo vykoupené zdravým miminkem, od mala naučená věřit lékařským autoritám. Teprve později jsem začala zjišťovat, že spousta z toho vlastně byla zbytečná a není ospravedlnitelná jenom tím, že „můžeme být rádi, že jsme živí a zdraví“.
Rodička prostě není apriori pacientka, ale žena ve specifické životní situaci. Ani porod nelze srovnávat s nějakou jinou operací, je to přechodový rituál, je to den, na který se v životě nezapomíná. Když půjdu na slepáka nebo na žlučník, jsem nemocná a od operace očekávám uzdravení a počítám s nepříjemnými procedurami. Nemám potřebu se vypisovat z toho, jak mě bolelo, když mi trhali zub. Porod, i když třeba operační, je prostě něco jiného, děje se v hlavě i v celém těle, zasahuje samou podstatu ženské bytosti a v neposlední řadě jeho průběhem je ovlivňováno i rodící se dítě.

 
Kriski
Zasloužilá kecalka 689 příspěvků 04.08.14 11:33

@Rybička89 :palec: Díky.

 
lasicce
Zasloužilá kecalka 787 příspěvků 04.08.14 11:41

@Kriski To jsi řekla moc krásně s přechodovým rituálem. Zcela s tebou souhlasím a je mi líto, že partner toto neustál a není ti potřebnou oporou pro druhý porod. Píše se o tom, že mnozí partneři toto doslova „znásilnění“ rodičky v porodnici prostě neunesou. Věřím, že druhý porod proběhne lépe a spolu s miminkem to zvládnete.

 
Ter85
Ukecaná baba ;) 1991 příspěvků 04.08.14 11:41

@lasicce

Jak jsem psala, mam za sebou vice operaci v ruznych nemocnicich-v Praze i v okresnich malych a v 1 soukrome klinice a postup je stejny, nausnice jsem si musela vyndat vsude, andela jsem taky mela vsude, cevku tez, pokud slo o brisni operaci. Proste si myslim, ze cisar je brisni operace jako kazda jina, alespon me to tak prislo a ten postup od pripravy az po rekonvalescenci je vsude stejny. Chovani personalu urcite mohlo byt lepsi a mozna kdyby vse vysvetlili autorce denicku dopredu, nebyla by pak vystresovana. Ale co se tyce popisu postupu cisare, tak mi na tom opravdu neprijde nic nedustojneho nebo spatneho. Ale asi to kazdy snasi jinak :nevim:

 
Dainvyk
Zasloužilá kecalka 879 příspěvků 17 inzerátů 04.08.14 11:43

:roll: no tééda…přejii aby byl tenhle byl o moc lepší a příjemnější :hug:

 
enny3
Extra třída :D 12776 příspěvků 04.08.14 11:47

Bohužel tě asi zklamu, rodila jsem v malé Babyfriendly nemocnici a vyvolávání je standardně všude stejné, sice jsem nepřenášela, naopak jsem rodila o měsíc dřív, ale dítě potřebovali co nejdřív vyndat, byla hrozně omotaná- tzn. vše stejné jako u tebe- klystýr je prostě klystýr- to mě v tvém deníčku nejvíc pobavilo, ten ti jinak udělat nemůžou :mrgreen: :roll: a holit od nikoho bych se nikdy nenechala..Ale protržení plodových blan bylo stejné, oxytocin taky, bolesti taky atd.

Vyjma toho, že porod skončil tím, že dítě tahali za hlavu ven, byla noc, druhý lékař v příslužbě spal, myslím, že kdyby ho lékařka budila na císaře..

Takže císař nebyl, dítě mělo krom toho, že bylo hrozně flekaté (to máš pravdu, za ten výraz bych je taky zabila) a v inkubátoru až do rána (spíš dopoledne následujícího dne), ještě kefalhematom na hlavě a já šílený šití apod.

Takže v tvém případě zlatá velká nemocnice a zlatý císař, ale jasně třeba, kdyby ti porod nevyvolávali, tak to skončilo jinak..třeba taky ne

Takže tentokrát přeju lepší zážitek z porodu :hug:

 
Jitus.Slavickova
Závislačka 4330 příspěvků 04.08.14 11:48

@Kriski Naprosto te chapu, ja i kdyz jsem ve 13 tydnu a ten strach by mel bejt mensi, jsem vystarena vic a vic aby ten drobecek byl v poradku uz protoze ja zdrava nejsem..ten strach nezna nikdo dokud to neokusi..ja doufam ze muj porod probehne aspon z casti kultivovane i kdyz vim ze ideal, vysnenej ideal nebude..

 
enny3
Extra třída :D 12776 příspěvků 04.08.14 11:50

@Jitus.Slavickova

Tohle se děje ve všech porodnicích, mám ten pocit, prostě vyvolávání..nejsem si jistá, jestli se dá nějak bránit, vyjma odmítání všeho, to ale může skočit tragicky, pořád si říkám, že lékaři tom rozumí líp než já

 
lasicce
Zasloužilá kecalka 787 příspěvků 04.08.14 11:55

@enny3 Bohužel ale argument, že se to děje ve všech (českých) porodnicích, neznamená, že je to tak dobře a že je to jediná správná cesta. Vypovídá to jen o tristním stavu porodnictví v čr :(
a to, že lékař rozumí stavu, který se děje se mnou, lépe než já, promiň, považuji za takový komunistický přežitek, naučili jsme se ho žel od generace, která nás k takovéto pasivitě vychovala.

 
Jitus.Slavickova
Závislačka 4330 příspěvků 04.08.14 11:55

@enny3 Ja bych do lekarskych postupu asi nezasahovala, porad jsem laik a oni vi teda doufejme co a jak ale zachovat dustojnost, uctu a slusny vychovani a zvlast u tak citliviho a intimniho problemu jako je porod bych vyzadovala..

 
niezabudka
Kecalka 133 příspěvků 04.08.14 12:09

Je to sila, toto si v sebe niesť 13 rokov… Určite to budeš mať druhý krát inak… Si zrelšia, silnejšia, pripravenejšia, okrem toho si dôležitý človek, si matka, nie kocikto, nie len nejaké telo… Myslím, že veľa záleží na personále nemocnice, ako sa žena cíti, s ľudským prístupom aj tie menej príjemné veci okolo pôrodu nemusia automaticky znamenať pocit straty dôstojnosti. Je to smutné, keď žena v niektorých situáciách musí vytesniť svoju osobnoť kdesi do kútika v hlave, aby prestála poníženie. :think:
Mám veľmi podobnú skúsenosť s podľa mňa zbytočne skoro vyvolávaným pôrodom, ktorý tiež skončil sekciou. Po druhý krát som sa už nedala, odmietla druhý automaticky vopred naplánovanú sekciu, vybrala si inú pôrodnicu s dobrými referenciami, kde mi dali šancu rodit normalne. Mne to sice nevyšlo, ale želam ti, aby sa ti to podarilo. A hlavne, nech sa to podari dieťatku :kytka:
A s tým termínom pôrodu, to je tiež sila, názor mamičky by sa mal brať aspoň do úvahy! Ja keď som svojmu doktorovi povedala, že s tým termínom pôrodu sa asi tak o týždeň sekol, nakoľko som inkriminovaný mesiac bola s manželom len raz :srdce: a viem presne kedy, tak sa akurát dobre pobavil, že to nám teda vyšlo… Veľa šťastia!

 
enny3
Extra třída :D 12776 příspěvků 04.08.14 12:13

@lasicce

:hug: Já se narodila až po komunismu :mrgreen:, ale jasně, já s tebou souhlasím, dobře to určitě není, jen jsem chtěla říct, že to není jen ve velkých porodnicích, ale asi ve všech což je děs..já teda i potom asi dám na doktory, i když se budu pokoušet si vydupat císaře, tohle už nikdy nechci zažít…

 
lentilka248
Kelišová 5709 příspěvků 04.08.14 12:14

@Kriski moc držím pěsti, ať je další porod dle tvých představ..
já jsem rodila nedávno a zážitky mám taky dost traumatizující..ten nekonečný strach o dítě, to zklamání, když se člověk po těch dlouhých měsících čekání těší na pláč dítěte, a on nepřichází..syn se narodil s pupečníkem kolem krku a nedýchal..slyšela jsem jen špitání a rychlé kroky personálu..hrozně jsem se o něj bála, několik minut, než jsme ho alespoň zahlédla jsem si myslela, že zemřel..pochovat jsem si ho mohla druhý den..o některé okamžiky se cítím být ochuzena, a možno to není správný přístup, ale jakmile to bude možné, chci další dítě..prostě potřebuji tento zážitek něčím přebít..a jsem optimista a věřím, že tentokrát bude vše v pořádku, porodím velké dítě, které se hned přisaje, a za pár dnů půjdeme domů..

 
martinka242
Zasloužilá kecalka 526 příspěvků 04.08.14 12:18

@Petullka82 Manzel u porodu muze pomoci, maa prupravu pokud o nejakou pred porodem stoji. Nevim jak u vas, ale u nas jsou 3 mesicni predporodni kurzy a u konkretnich hodin je doporuceni vzit se sebou manzela. Dozvi se, jak by to cele melo probihat, a taky se seznami s porodnim planem manzelky. A doktori by to mely respektovat, pokud by nastalo takove chovani personalu jako u pani @Kriski tak si muze manzel klidne i zarvat…Je mi pani @Kriski moc lito. :( A preji aby vas dalsi porod byl o milion procent lepsi…Urcite zmente porodnici. Ikdyz je to uz 13 let…Kdo vi co se tam do dnes deje 8o :hug:

Příspěvek upraven 05.08.14 v 00:25

 
pomenkova
Generální žvanilka 24088 příspěvků 04.08.14 12:19

@lasicce presne tak :palec: :palec: :palec: :potlesk:

 
Tiger-lily
Nadpozemská drbna 29284 příspěvků 61 inzerátů 04.08.14 12:25

@lasicce :think: Proč by měl být andělíček ponižující? Porod holt probíhá intimními partiemi, takže k nim musí mít personál přístup. Nevím, proč tu pleteš jabka s hruškama - určitě jsem nenapsala, že bezmezně věřím autoritám, to ani náhodou. Negativním myslím zrovna takové věci jako andělíček, nebo že by ležení v těhotenství mělo být úplně deprivační :nevim: v tomto si myslím, že negativní přístup udělá hodně. Jak by teda podle tebe měla být rodička u porodu oblečená a kdo by jí kam směl kouknout? Ať slyším i názor jiné strany, já už jsem asi dost oražená, klidně bych vystrčila pr.del z hlavní brány. :mrgreen:

 
Fitmamka
Kecalka 206 příspěvků 04.08.14 12:25

Tak to přečtení mne dohnalo k slzám.. Taky mám za sebou neplánovaný SC. Pamatuji, jak jsem ležela v mrákotách po operaci na JIP, sahala jsem si na prázdné břicho a pořád nemohla pochopit, že už nejsem těhotná. Tři dny jsme brečela, kdy už mi dají dítě. Zblbá morfiem a hormonama jsem si ho nevybojovala. S dnešním rozumem bych tam udělala takový cirkus, že to nikdo nezažil

 
mater
Kelišová 7022 příspěvků 04.08.14 12:53

Ahoj hezký deníček..dost drsné..ale bud ráda, že jsi měla císaře a že tě nenutili rodit až do konce přirozeně to by chlapec mohl mít trvalé následky. Vše ostatní se dá prostě,,zapome­nout''
Já měla vyvolávaný předčasný porod u dcery a musím říct že o všem mě všichni mudr informovali a necítila jsem se poníženě..naopak jsem jim byla vděčná za zdravou dcerku a že jsem byla celou dobu pod kontrolou.

 
lasicce
Zasloužilá kecalka 787 příspěvků 04.08.14 12:55

@Tiger-lily Asi se neshodnem, rozdíl vidím už na té formulaci. Proboha, proč by měl mít personál přístup k mým intimním partiím? Neřeknu na koze, pokud se rozhodnu n a ní vylézt, ale na chodbě a před někým, kdo mne nerodí? Andělíček se dá nahradit třeba kratší noční košilí. Způsobů, jak uchovat intimitu a důstojnost procesu, je spoustu. Že to někdo nevyžaduje, ok, ale normou by tito ostřílení jedinci být opravdu neměli. Holt ne každý je schopen a ochoten „vystrkovat zadeli z hlavní brány“, nebo jaks to formulovala :mavam:

 
Kriski
Zasloužilá kecalka 689 příspěvků 04.08.14 13:04

@mater Já jsem samozřejmě šťastná, že je malej bez následků a v tu rozhodující chvíli byl ten císař už na místě, to ano. Chápu i vyvolávání z nějakého medicínského důvodu. Nechápu ale vyvolání jenom z důvodů technicko-kapacitních dotyčného zdravotnického zařízení: ráno nastupují malíři, MUSÍTE porodit dnes než nám skončí poslední směna. U prvorodičky to není sranda na 3 hodinky, mohou přeci na příjmu doporučit zvolit jinou porodnici, zavolat jestli je tam volno a předat rodičku tam. Vysvětlit, že vyvolání porodu má svoje rizika atd. Prostě jde to řešit lidštěji.

 
Kriski
Zasloužilá kecalka 689 příspěvků 04.08.14 13:09

@lasicce :potlesk: Přesně tohle jsem měla na mysli. Na porodním sále je odhalení intimních partií samozřejmě nutné, ale ne na chodbě, 12 hodin po porodu při cestě na toaletu - před lidmi, kteří s mým pozadím nemají co do činění, to je prostě nedůstojné.

 
mater
Kelišová 7022 příspěvků 04.08.14 13:27

@Kriski to jo..chyba byla žes nesebrala odvahu a neodjela..jenže to se to potom každému říká a radí že??já bych v tu chvíli možná také mlčela..
každopádně teším se na další deníček..a určite bude plný užasných dojmu a pocitu které se dají při porodu získat.

 
Kriski
Zasloužilá kecalka 689 příspěvků 04.08.14 13:32

@mater No právě, člověk, já v tý době fakt mladá holka, to bere, jako že lékaři nejlíp vědí, co dělají a nenapadne tě, že spousta těch věcí je diskutabilních, že je potřeba se co nejvíce zajímat dopředu, na všechno se vyptat, dohodnout - nenechat se pasivně manévrovat, ale aktivně volit a spolurozhodovat :-)

 
lilia81
Extra třída :D 14651 příspěvků 1 inzerát 04.08.14 13:42

To je strašne, jak jednání lékařů muze zničit tak krásný okamžik, jako je narozeni miminka! Děkuji bohu, ačkoliv byl muj porod vyvolavany, ze lékaři meli dostatek soudnosti ho ukončit včas sekci v epiduralu v době, kdy me i miminku bylo dobre, tim padem maly mel apgar 10-10-10 a me zvládli zachránit dělohu a přišla jsem jen o 2 litry krve. Maleho jsem viděla po 2 hodinách na přiložení a asi na 2 hodinky, než byl vecer. Chvála bohu ze jsem rodila v male mimoprazske porodnici!!!

Věřím, ze tentokrat bude porod uplne jiný a vse bude v pořádku a bude to mnohem hezčí zážitek! Držím palce!!!

 
Iman
Stálice 80 příspěvků 04.08.14 13:43

Přeju hodně štěstí :-) já rodila před dvěma lety v malé utulne porodnici, kde všichni byli vstřícní, hodní a já tolik toužila přivést miminko na svět sama…ale syn ne a ne ven a po 20 hod byl císař v celkové narkoze vysvobození pro všechny. Miminko jsem měla hned u sebe, vše se hojilo dobre, jen moje duše ne…pocit zklamání, že jsem to nezvládla, co to jsem za ženskou..? Za 3 týdny rodím opět, a přiznám se, nechci zažívát očekávání a pak opětovné zklamání, tak jsem přijala fakt, že půjdu pravděpodobně na císař dobrovolně, protože tak se ušetřím zklamání, kdybych to opět nezvládla…a já nechci být znovu zklamaná a duševně na dně…ne kvůli dětem, protože ty to odnaseji nejvíc :-( tak se držte, ať :kytka: vám to jde dle přání!!

 
Kriski
Zasloužilá kecalka 689 příspěvků 04.08.14 13:57

@lilia81 @Iman Císařem to prostě někdy končí, zaplať pánbůh, že už je to dneska rutinní operace a ženy ani děti nemusí u porodu z mnoha důvodů umírat. Ale to okolo bylo prostě zbytečné :( Jsem ráda, že jste měly ty okolnosti lepší a miminka jste brzy viděly. Vždycky tam bude stín pocitu selhání, že jsem jako ženská nezvládla porodit sama, ale pokud je vstřícný přístup okolí, časem se s tím člověk smíří. Taky jsem slyšela na jedné kontrole po šestinedělí od lékaře poznámku: „hm, další, co neumí porodit sama“. To by si vážně měl odpustit, on u porodu nebyl, nic o něm nevěděl a jen to ženu raní.
Když to i podruhé dopadne sekcí, vlasy si rvát nebudu, ačkoliv bych si normální porod moc přála, ale chci, aby se neděly zbytečné stresy.

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 Další »
Poslat
nový deníček