Deník čerstvého otce porod!

stefinka  Vydáno: 15.08.03

Když reknu, že jsem dostal jako jediný ze trídy za jedna z maturity, jen proto, že jsem si vytáhl jedinou otázku, co jsem umel, bude to znít jako obehraná a málo pravdepodobná „historka z natácení“. Když reknu, že si naplánujete do detailu porod a vše je presne naopak, bude to znít úplne stejne. Ríkají to všichni!

14.4. 05:07
(Promin, drahý ctenári, ctenárko, pujde-li tentokrát spíše o delší výpis sledu událostí, je to tak cerstvé, že kloudnejšího útvar ze me nedostanete…)
Celých devet mesícu jsme studovali chytré knihy a pripravovali se na ten nejprirozenejší porod, co jen bude možný. Vybírali jsme porodnice co nejsvolnejší k alternativním metodám porodu. Navštevoval jsem kursy, abych byl co platný u porodu, u nejž samozrejme budu! Má drahá si sama vybere polohu, vlastní tempo a tak dále. Naše miminko prijde na svet tak hladce, mekce a prirozene, že se bude samo divit. Žádný sál a zmechanizovaný, násilný vstup na svetlo sveta.

První vykutálenost od naší ješte dávno nevylíhnuté dcerky byla poloha koncem pánevním. I pres veškerá ujištování o brzkém otocení v ní setrvala od zacátku dokonce. Holt, porod bude nárocnejší, ale takových bylo, co porodily koncem pánevním, že! Maminka i požehnane se vyvíjející miminko si tehotenství krásne užívali. Bríško rostlo a pohyby na nem znatelné nás roznežnovaly jako správné rodice cekatele. Upustili jsme od možnosti nechat si drobecka otocit od specialisty. Bylo by to príliš násilné. Datum porodu - 10. dubna - se horem pádem približovalo. Ani jsem nemrkl a má milovaná se sotva batolila po byte a zmožene si prála, aby už milá Alžbetka zatoužila poznat maminku i z vnejšku.

Doktori se podivovali na ultrazvuku velikosti plodu u tak drobné prvorodicky a radeji posunuli plánované datum o pár dní blíž. Porod jsme tedy ocekávali každým dnem už od poloviny brezna. Hlavou mi bežely notoricky známé scénáre. Chytám taxík vprostred noci, zmatene pobíhám, popadám tašky, honem, honem, už je to tady! Na sále držím, coby moderní tatínek, svoji drahou za ruku a jsem jí setsakramentsky platný! Zalarmoval jsem pro jistotu mesíc predem všechny známé s autem, aby nevypínali ani v noci mobil. Jeden nikdy neví.
Zatímco já jsem horko težko zakrýval nervozitu a hrál si na klidase, manželka si zachovávala chladnou hlavu, až jsem jí uctive obdivoval.

Pri poslední návšteve Podolí se naše „papíry“ konecne dostaly do rukou kompetentním doktorum. Jak prý je možné, že ješte nemáme domluvený císarský rez?! Miminko už pred týdnem melo podle odhadu pres tri a pul kila, což je za hranicí „bezpecného“ porodu koncem pánevním! Domluvili jsme tudíž plánovaný císarský porod - hrozný termín. Kdy se vám to hodí? Ptal se prívetive doktor. Ve ctvrtek? Dobre, ve ctvrtek príjem, v pátek „výkon“, už je na case! (Bum, bác, hrc, frc!)

Všem jsme rozhlásili, že datum porodu je známé a pevné, konec nejistoty - 11.4.! Mrzelo nás, že rozhodnutí nezustalo na miminku samotném, které ví samo nejlépe, kdy do toho „praštit“. Též že nemohu být prítomen na sále pri císarském rezu. Není to možné, ani následne na JIPu ne. Co se dá delat, sbohem kursy pro tatínka u porodu, sbohem ruka mé milé zarytá do mé, hlavne aby vše dobre dopadlo.
Ve stredu 9.4. vecer jsme nachystali veci na ctvrtecní príjem a zkoušeli usnout. V mém prípade na hodinu úspešne. Ve dve hodiny me probudilo hlucné funení manželky, oprené celem o bok postele. Ha, jedeme! Hned jsem byl na nohou, telefon v ruce a za ctvrt hodiny už jsme sedeli u bratra v aute smer Podolí.

Chvatný príjem (ano, dobre že jste prijeli, porod zacal!) a na sál. Milé sestricky a obdivuhodne klidná manželka. Úplne prázdná porodnice. Od trí jsem poposedával na chodbe pred príjmem. V pul páté odvezli mou kopretinku na sál. Vypil jsem tri koly z automatu a mel vzrušenou radost, že jsem se preci jen dockal toho pravého „dráma“. Prešlapoval jsem a hypnotizoval dvere ze sálu. Nebyl to detský krik? Ne, to jen vrzly vstupní dvere.

Když se zacali pred šestou trousit první zamestnanci objevila se na chodbe krásná sestricka, s krásným úsmevem na tvári a držela v zavinovacce neuveritelne krásné miminko! Vy jste asi tatínek?! Máte holcicku, je zdravá a má 4.1kg!
A je to tady, situace tisíckrát si predstavovaná, najednou reálná a to vše kolikátého? 10. dubna v 5.40. Neplakal jsem, ani nezacal zmatene žvatlat. Jen jsem ohromene stál a usmíval se jak slunícko. Byla tak krásná!
A ted jedte domu, maminka je ješte v anestezii, musela dostal celkovou, epidurální nestacila. V poledne si zavolejte, co a jak.

Sedím v ranní tramvaji, vubec nevnímám vlezlou zimu a rozesílám jak robutek s dojatým úsmevem 50 smsek.
Teprve po pár hodinách mi dochází jak moc jsem štastný. Tak moc! Obe jsou zdravé, krásné, já je miluji a…a…a vubec! Máme holcicku, máme Alžbetku!

Zdroj: Novinky.cz a Robert Fajman

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
jajik
Nováček 4 příspěvky 16.08.03 12:56

Ahoj,moc pěkně jsyi to popsal,mám na krajíčku…zrovna se snažíme o mimčo,zatím se tedy 4 měsíce nevede,ale to přijde.

MOC GRATULUJU TOBĚ I MAMINCE K BĚTUŠCE a mějte se všichni tři moc fajn..

 
jajik
Nováček 4 příspěvky 16.08.03 12:56

Ahoj,moc pěkně jsyi to popsal,mám na krajíčku…zrovna se snažíme o mimčo,zatím se tedy 4 měsíce nevede,ale to přijde.

MOC GRATULUJU TOBĚ I MAMINCE K BĚTUŠCE a mějte se všichni tři moc fajn..

 
TailorTailor
Stálice 52 příspěvků 26.09.03 22:53

Každý nedokáže takto popsat tisíce pocitů,moc hezké. papa T

 
Anonymní  05.10.03 09:38

To je nádhera,tak hezky napsaný článek už jsem dlouho nečetla. Jsem krásně dojata,možná je to tím,že jsem v 8.měsíci a termín porodu se nezadržitelně blíží a s partnerem máme již také své představy o hladkém a alternativním porodu.Moc vám gratuluji.Z Vašeho článku úplně srší láska a štěstí,je znát,že si to opravdu užíváte.Krásné vztahy i do budoucna Vám všem přeje Marcela Kopejskova

Vložit nový komentář