Deník drobnozemědělce I.

lemaz  Vydáno: 12.09.13

Po loňském úspěšném odchovu kachen jsme si na letošek naplánovali rozšíření jedlé části osazenstva. O tom, jak to začalo, vám teď chci povyprávět.

Jakékoli savce jsme po loňské zkušenosti s berany a kozou rovnou vyškrtli. Takže nám zůstala jen drůbež. A jakou vezmeme letos?

„Chtěla bych domácí vajíčka.“ Koupíme slepice. „A kdo postaví kurník?“ „Zatím se dají do bývalé ubytovny pro berany a časem se jim něco postaví.“
A tak se jelo pro slepičky. Celkem 6 ks.

„Nejsou nějaký malý? A snáší už?“ - neodpustila jsem si poznámku. „A co bys chtěla? Slepice jako pštros a aby vejce prděly jako kulometem? Jsou mladý, dej jim čas.“

Tohle se odehrálo na začátku března. Slípky se měly k světu, žraly, hrabaly, přišly na zavolání (krom jedné, která si žije svým životem), ale vajíčko ani jedno. Na konci dubna mi došla trpělivost, a tak jsem se rozhodla jim udělat instruktáž, aby pochopily, co po nich vlastně chci.

Zakoupila jsem podkladky (pro neznalé – vejce ze sádry), vytáhla jim bedničky na zahradu, zavolala je a trpělivě počkala, až i ta sólokráčměra laskavě přijde. Sedla jsem si k nim na bobek a snažila se upoutat jejich pozornost. Jenomže brzy zjistily, že z připravovaného sněmu jim neplyne žádný zob, tak to nebylo jednoduché.

Při úvodní řeči jsem zpozorovala, že jedna se evidentně snaží mi porozumět, neb otáčela hlavu a poulila na mě oči, tak jsem veškerou pozornost upřela na ni, snad to těm ostatním pak přetlumočí.

Držela jsem podkladek mezi palcem a ukazováčkem a všem jsem ho ukázala. „Tady máte bedničku. Do té vám dávám čerstvé seno. Čuchni, jak voní.“ - strčila jsem pár suchých stvolů té nejchápavější pod zobák. Zkušeně zapoulila očima. „Tohle je vajíčko. To vyprdnete vy do téhle bedničky.“ Položila jsem podkladek doprostřed nastlaného sena. Nechápavé pohledy.

Čapla jsem tu nejinteligentnější, poslušně skrčila nohy, a já jí posadila na podkladek a začala jsem u toho vydávat zvuky, které jsem si představovala, že má slepice dělat, když snese. Chudinka byla vyjevená, ale nechtěla mi to pokazit, a tak poslušně seděla.

Celou instruktáž jsem opakovala dvakrát, pak už se mi jejich pozornost nedařilo udržet. Kdybych skončila o 5 minut dřív, mohla jsem si ušetřit pěknou ostudu, ale to bych nebyla já. Při posledním opakování jsem zaslechla: „No, to snad není možný.“ Otočila jsem se za hlasem a za plotem stál nějaký dědek a čuměl, jak učím slepice snášet. Div že se nepokřižovat, upaloval ulicí hůlka nehůlka, hlavně aby byl co nejdřív hodně daleko.

Vše jsem nastěhovala zpátky do provizorního kurníku a doufala, že si z toho holky něco vzaly.

Druhý den odpoledne jsem šla do jejich ubytovny, abych jako obvykle doplnila žrádlo a vodu, a jen tak ledabyle jsem koukla k bedničkám. BYLO TAM!!! Jedno malé, šišaté, ale bylo. Jako se svátostí jsem s ním běžela domů. Bohužel v chodbě se mi pod nohy zamotali psi, nadšení z toho, že se něco děje, a mně vajíčko upadlo. Bránila jsem ho zuby, nehty, a co nejvíc jsem posbírala do dlaně. S žloutkem prokapávajícím mezi prsty jsem doběhla do kuchyně s vítězoslavným výrazem ve tváři: „Muži, tak už tam jedno bylo!!!“ Podíval se na tu břečku, která stékala na podlahu, nehnul ani brvou a jen řekl: „Jsem věděl, že to dokážete, holky moje šikovný.“

Nevím, jestli to bylo instruktáží nebo se prostě rozhodly, že už je ten správný čas, a nepátrala jsem po tom, ale vše zabralo k naší spokojenosti. Brzy jsme se dostaly na 4-6 vajíček denně. Jenomže vyvstal problém – musela se postavit ohrada a kurník, protože milované slepice planýrovaly vše, co jsem se snažila pěstovat. „Musíme postavit kurník a ohradu.“

A tak se stalo, že se jednoho dne na zahradě objevily trámy a latě. Sobotního rána, když jsem se pokoušela domluvit sekačce, si přinesl přítel na zahradu kafe, hromadu papírů, pravítko, tužku a gumu, zaujal pozici „Tvořím, prosím nerušit“, a čmáral, rýsoval, gumoval.

Po chvilce mi to nedalo, a tak jsem se zeptala, co to bude, až to bude. Potěšen mým zájmem mi předstrčil plány na kurník od jednoho pána, co mu ho poskytl po internetu, a svoje návrhy, neboť pánovo kurník byl na 4 slepice a my jich máme 6, takže se to musí zvětšit.

Nechápala jsem, proč takové obštrukce s dřevěnou ubytovnou pro naše dorostenky, ale bylo mi to brzy vysvětleno. „Není kurník jako kurník!!!“ Aha, tak to jo. Z uvedených plánů jsem nepochopila nic, protože mi to přišlo hrozně složité a připomínalo mi to stavbu jaderné elektrárny.

„Můžeš mi říct, čemu na tom nerozumíš? Tohle je vnitřní stavba, sem se strčí 10 cm polystyrén a tohle je vnější. Už to chápeš?“ Nechápala jsem nic, ale pro klid v rodině jsem to všechno odkývala a nabídla se „jakopřidržpři­nesudělejkafe­nepleťsetu“ (přidrž, přines, udělej kafe, nepleť se tu).

A tak se dralo na svět dílo, které by mohly závidět všechny slepice světa.
Ovšem bylo zajímavé sledovat, jak se mění elán a schopnost řezat vše přesně. Po pár prvních hodinách jsem se dozvěděla, že jsem neskutečně nešikovná, neb jsem sklon střechy vzala halabala a sekla se tak o půl centimetru. Považ!!! Taková chyba. Po tomto maléru mi byla veškerá mou nabízená pomoc zakázána.

Ovšem druhého dne k večeru, když dílo nebylo stále dokončeno, se i na tváři mého přítele začínaly objevovat vrásky. Nicméně – stavba až na dvířka byla dokončena. Řeknu vám, že jsem dorostenkám i záviděla. Všechno zateplený 10cm polystyrénem, 2 hnízda oddělená poličkou od hřadel, hřadla – vzájemně v 45stupňovém úhlu s 20cm mezerou, no co vám mám povídat…nádhera. Ovšem na dvířka už elán nezbyl, tak byť svou funkci větrací a zabezpečovací plní, tak krásy mnoho nepobraly.
Na přestěhování tohoto monstra jsme si museli vzít stěhovací pásy a poprosit souseda, neb jsem neměla šanci to uzvednout. Do ohrady sedlo jak pr..l na hrnec. Krása stíhá nádheru.

Do ohrady? Ještě jsem se o ní nezmiňovala. Také Projekt.
Byl mi položen dotaz, kde chci ohradu mít. Vzala jsem přítele za ruku, zavedla do rohu zahrady a ukázala: „Odtud až tam.“ Nevěřícně na mne koukal, otočil se a odcházel, přičemž si mumlal něco v tom stylu:“ Panebože, to je termín.“ Vrátil se s obligátním papírem, tužkou a metrem: „Změř, zakres a rozestav kolíky.“ - a odešel.

A tak jsem měřila. V úporném soustředění, abych se nesekla a vše bylo přesně na centimetry, jsem si úplně vykvedlala jazyk, jak mi kmital – s čumějící špičkou z pusy. Děláte to taky? Musím se soustředit, musím se soustředit – ha, soustředění je tu a jazyk už se bimbá venku. Ne? Tak to jsem fakt magor.

Vítězoslavně jsem přinesla zakreslenou ohradu na papíře domů. Výborně, byla jsem pochválena. Mé sebevědomí narazilo do oblak. „Objednáš patky, já koupím beton a stojny.“ Ha, patky??? Co to jako je? Umí mi číst myšlenky. „Patka je kus železa, který se zalije do betonu a do toho, co čouhá, se upevní stojna.“
Ach ano, už chápu.

Po pečlivém přeměření jsme vykopali jámy, půjčili si od souseda míchačku a…začalo pršet. Co teď? V míchačce už se točil beton. To zvládnem. Nasadili jsme kapuce a jelo se dál. Do jámy pár kamenů, do toho nalít beton, upevnit patku.

Pršelo čím dál tím víc. Na betoně se dílem vody začaly dělat bublinky a důlky. „Přikryj to něčím. Víš, jak to bude vypadat?“ - perfekcionistický přítel se neudržel. Běžela jsem domů pro pytle do odpadkového koše, cestou je trhala a díry tím překrývala. Prstíčkem jsem uhlazovala, aby byl beton rovný. V míchačce se točila poslední dávka – ne, že by už byly všechny jámy zaplácány, ale došel nám cement. V tom se zvedl vítr a milé pytle se volně vznášely nad zahradou. Přijela jsem ke stanovišti s kolečkem plným betonu a hrůzou mi spadla čelist. V již trochu zatuhlém betonu se zřetelně rýsovaly slepičí pařátky. Opět přišel na řadu prstíček a zarovnávání.

„Se s tím nemusíš tak mazat, stejně to přijde zasypat.“
Cože??? To vědět, tak se na nějaký stopy vykašlu.

Základ byl tedy položen. O pár dní později mi byly připevněny stojny a pak už to bylo vše na mně. Pletivo jsem si nastříhala a jala se ho připevňovat. „A jak víš, že to budeš mít v rovině?“ - nesnáším perfekcionalisty!!! „Jak v rovině? Prostě to natáhnu a je to, ne?“ „Víš, jak to bude vypadat? Zatluč si hřebíčky, natáhni provázek, vodováhou zkus rovinu a pak teprve začni přidělávat plot.“

No, snažila jsem se. Opravdu. Na straně cca 4,5 metrů mi to ujelo o 5 cm, což jsem pokládala za úspěch. Nicméně pochválena jsem nebyla. Další strany už jsem udělala tak od oka, i když jsem sem tam přemístila vodováhu, aby bylo vidět, že ji používám. Vrata dodělal přítel, ale jelikož nebyl zrovna v náladě, jsou takové poslepované, ale funkci plní.

Dorostenky jsme posbírali po zahradě (opravdu posbírali – ty naše potvory, jakmile se k nim přiblížíte, tak si čupnou a začnou se jakoby vztekat) a dali je do ohrady. Měli jsme z toho velkou radost. Ony ovšem už ne. Z velké zahrady se pole jejich působnosti smrsklo zhruba na 30 metrů čtverečních. Taková drzost. Ale jakmile jsem jim tam přidělala jídelnu, tak už tolik neremcaly a snáší celkem pěkně doteď.

Do toho všeho jsem si pořídila kachny, kuřata, krůty a posléze i husy.
Ale o tomto zase někdy příště, protože se to neobešlo bez problémů. Jak taky u nás jinak, že?

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.8 bodů
 Váš příspěvek
 
slavuska1
Vesmírná mluvilka 31263 příspěvků 12.09.13 00:15
:mrgreen:
 
Slečna Ferka
Echt Kelišová 8257 příspěvků 12.09.13 00:29

Moc pěkný deníček, zasmála jsem se :) Jen by mě zajímalo, jaký životní prostor dostaly ty ostatní živočišné druhy - takže se těším na další deník :mrgreen:

 
Lemuska
Kelišová 5342 příspěvků 12.09.13 04:48

Jsi vtipna :palec:

 
gabousek
Ukecaná baba ;) 2228 příspěvků 12.09.13 05:55

Skvělý!!! Chci další deníček co nejdřív!!! :mrgreen:

 
Susan23
Kelišová 5491 příspěvků 12.09.13 06:32

Koukla jsem na název, ha zemědělec, tak to mě bude zajímat a pak když jsem si přečetla i pisatele, tak už mi to nedalo. Moc ráda tě čtu lemaz a obdivuji. My máme doma v tuto chvíli 6 slepic, ale že by nějak moc nesli se říci nedá, naštěstí výběh již byl postaven snad dědou. Jen jim přítel vymyslel novou snášecí budku. Ale u nás je hlavní problém v tom, že nic nezabijeme, nikdo. Takže malé prasátko bychom uživili, ale co pak s ním? Takže trávu dále sekáme a vztekáme se, že furt akorát roste a nic z ní není. Co se týká zahrady, tak letos nic moc. Jedině dýně se povedly a ty nejsou moje, ale bráchy. Jo a mrkev je fakt dobrá. Špenátu jsem dala volnost, takže to byl jen 1,5 vysoký plevel, cibule jen trochu a česnek jsme nakonec v tom plevelu ani nenašli. Ponaučení z toho zní, jsme dobří, plevel nám roste všude… Ještě že máme skleník, tam se letos dařilo paprikám, tak máme pár sklenic. Největší úspěch letos se nám podařil minulý týden, máme dřevo na zimu. Sice to byl zážitek jak položit strom, vedle dětské školky, ale nakonec se zdařilo a budovu lízl jen jeden a jen trochu. Jenže se teď čeká až to milý pan Samo rozřeže, naštípe a uloží. Ale ten je bohužel ještě línější než my, tak snad až se paní zima zeptá, budeme mít alespoň něco pod střechou připraveno na topení.

 
Tiger-lily
Nadpozemská drbna 29290 příspěvků 61 inzerátů 12.09.13 06:52

:lol: :palec: Netušila jsem, že chov slepic je taková věda. Krásný deníček.

 
svycarka
Kelišová 6331 příspěvků 12.09.13 07:11

Libilo :mrgreen: :palec:

 
joaska  12.09.13 07:19

:mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: miluju zážitky ze života zemědělců :palec:

 
Narovnako
Kelišová 5108 příspěvků 12.09.13 07:26

Jsem mrtvá smíchy :mrgreen:

 
Kamča.dalmatinka
Hvězda diskuse 46984 příspěvků 12.09.13 07:40

Uplně vejce a já :lol:
Ráda čtu tvé deníčky a vim že se vždy pobavim :palec:

 
Petra2829
Kelišová 7390 příspěvků 12.09.13 07:59

Parádnííí. Uplně vidím sebe :mrgreen: Jsem se po ránu zasmála.

 
Kakika
Extra třída :D 13458 příspěvků 12.09.13 08:07

Super deníček :lol: Tvůj muž perfekcionalista by asi upadl do komatu, kdyby viděl, jak jsme s mamkou stavěli kurník pro 20 slepic :mrgreen: Když jsme ho po letech bourali a můj současný manžel stavěl nový, tak nechápal, jak to vůbec mohlo stát, když v tom bylo tolik hřebíků :jazyk:

 
Run
Generální žvanilka 20066 příspěvků 12.09.13 08:30

Bezvadný!!! :lol:

 
sao
Ukecaná baba ;) 1529 příspěvků 12.09.13 08:58

Jsem se zasmála, protože to je jak u nás :lol: Nám tedy byla pro drůbež darována klec, kde jsme z boku udělali jednu díru jako vchod, druhou díru jako vchod do skříně představující snášedla pro slepice, vše jsem vymyslela já a nějak jsme se s tím nepárali, takže vše bylo zbudováno v řádu minut :mrgreen: Slepic máme taky 6, s vejci to taky nebylo hned tak jednoduché, zpočátku jsem nacházela vajíčka všude možně po výběhu, jednu dobu jedna potvora snášela na podestýlce pro ovce, a vím že to byla jen jedna, protože ta jediná snáší vajíčka vždy šišatá :) Ale k dnešnímu dni už nacházím vejce (včetně těch šišatých) tam, kde mají být :palec: A denně jich je maximálně 5 :think: Ale nám to stačí. Kromě slepic máme ještě kačeny, ty jdou v sobotu pod nůž, a pak ještě ovce a kozu. A psy a kočky :) Přeji mnoho úspěchů v chovu :mavam:

 
LadyPet
Závislačka 3947 příspěvků 12.09.13 10:19

Paráda :lol: Vzpomněla jsem si na svoje dětství u babičky a mojí „ochočenou“ slepici Božku :lol:

 
laducha
Neúnavná pisatelka 18376 příspěvků 12.09.13 10:34

Bezvadně napsané :palec:
A jsem ráda, že Tě tu vidím, občas si vzpomenu, jak se Ti asi daří ;)

 
bamba  12.09.13 10:58

Už dlouho jsem se tak nenasmála. Super deníček. Nechceš přijet k nám dát instrukce těm našim kunhutám? Nějak začly stávkovat a nenesou.

 
zivo3ka
Kecalka 167 příspěvků 12.09.13 11:03

Úžasný deníček připomíná mi knížku od Betty Mcdonald -Vejce a já:-).Máš opravdu talent:-).

 
Skytafka
Závislačka 4164 příspěvků 12.09.13 11:45

Vtipné :palec: :mrgreen:

 
becky87  12.09.13 13:06
:palec:
 
broskvicka6791
Zasloužilá kecalka 963 příspěvků 12.09.13 14:06

Super! A závidím Ti tu možnost všechnu tuhle haveť mít:-).

 
pomenkova
Generální žvanilka 24120 příspěvků 12.09.13 14:24

Super :palec: A vtipne napsane ;) ;)

 
chatwenna  12.09.13 14:37

Jsem se pocurala :))))

 
sophinka1  12.09.13 14:41

Jsem ráda, že se máš dobře, momentálně si připadám dost podobně :mrgreen: Ale vejce jsem letos vyřešila sousedskou výpomocí oni nám vejce mi jim upečenou buchtu :mavam:

 
Petík K
Kelišová 5163 příspěvků 12.09.13 15:30

Při pohledu na dlouhý deníček jsem to ani nechtěla číst ale jakmile jsem se začetla tak mě to pobavilo tak že jsem si ani neuvědomila jak je to dlouhý, moc pěkně píšeš a hezký deníček :palec:

 
MarieOVMUC
Kelišová 7382 příspěvků 12.09.13 16:50

No, musím říct, klobouk dolů:-) natoc příště video toho, jak instruujes slepice:-D:-D by ti byl trhák:-D:-D

 
Elísek22
Kecalka 366 příspěvků 12.09.13 17:10

Super denicek, vyborne jsem se pobavila :mrgreen: Jsem zvedava na pokracovani :palec:

 
Starrky
Kelišová 6207 příspěvků 12.09.13 19:39

Super deníček - jako vždy od Tebe - jsem ráda, že sem občas zavítáš :)

 
Tera:)1
Kelišová 6326 příspěvků 12.09.13 23:17

Moc pěkné :potlesk:
a nediv se u slepic je normální že po přestěhování ty dva měsíce nenesou :) my budem budovat nový kurník příští rok 8)

 
werunkaw123
Extra třída :D 14091 příspěvků 13.09.13 15:16

Božííí!!! :mrgreen:

Při popisu učení slepic snášet jsem šla do kolen :pankac:

 
jitka 11
Neúnavná pisatelka 16820 příspěvků 4 inzeráty 13.09.13 17:55

:potlesk: :palec: :lol:
Není nad Tvoje deníčky. :lol:
Budu ráda za další.

 
Jůlinka T.
Závislačka 4961 příspěvků 14.09.13 14:07

Juchůůůů, dlouho mě nic tak nerozesmálo :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: (krom mých děcek)

 
Verylka
Kelišová 5347 příspěvků 14.09.13 21:24

Uzasne napsane :-D rehotam se tu jeste ted :-D

 
Katschuska
Ukecaná baba ;) 1292 příspěvků 15.09.13 12:12

Parádní scénka učení slepic snášet…úplně si to umím představit a směju se ještě teď! :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: :palec:

 
konilka
Zasloužilá kecalka 892 příspěvků 15.09.13 14:19

Nádhernej deníček - bezva jsem se pobavila.
Hlavně mě potěšilo, že nejsem jedinej „magor“, který chová slepice. Bydlíme na vesnici kousek za Prahou a působíme jako exoti. Už ani starousedlíci slepice nechovají.
A jak píšeš, že si slepice sedají a jakoby se vztekají, tak to chtějí podrbat nad ocáskem (chtějí kohouta) :mrgreen:

 
lemaz
Závislačka 3017 příspěvků 15.09.13 17:41

Konilka - Ony kohouta nechtějí, protože to dělají už od té doby, co jsme si je přivezli a to nevěděly nic o vejcích, natož o kohoutovi. Já je podezírám, že se jim to líbí, protože je vždycky čapnu a ony se nosí.

 
Mar__tanka1983
Neúnavná pisatelka 16475 příspěvků 15.09.13 23:21

Ty si prostě boží :lol: :lol: :lol:
a co fotodokumentace???

 
lemaz
Závislačka 3017 příspěvků 16.09.13 08:17

Fotodokumentace bude u příštího deníčku, který už je připravený na schválení.

 
Jura007
Neúnavná pisatelka 18319 příspěvků 16.09.13 21:48

Výborně, Lenčiny deníčky pokračují… :potlesk: Už mně po nich bylo smutno.
Leni, pokud se rozhodnete pěstovat jabloně, broskve (nebo nektarinky) a hrozny, tak stím můžu klidně pomoct. To jsou jedny z mála zemědělských úkonů, co umím. A navíc ti ještě něco dlužím - však víš, jak jsi mě tahala z toho průšvihu… :palec:

 
lemaz
Závislačka 3017 příspěvků 16.09.13 22:44

@Jura007 Jéjej, ahoj Juro, přítel je sadař, takže tvých služeb opět nevyužiju :lol:
Letos jsme měli 2,5 metráku broskví a to máme jen jeden strom. Jinak třešní bylo také dost a už jsou tekuté :lol:

 
Ajašla
Kecalka 119 příspěvků 25.09.13 17:24

Krásně napsané. Moc gratuluji ke kurníku. Já tu po šesti letech mám pro slípky jenom upravenou psí boudu :-)
A slepičky si přidřepávají, protože by „chtěly“ kohouta…
Zrovna tu mám z letošních tři na výběr :-D

Vložit nový komentář