Deník ženy (ne)obyčejného muže - zásnuby

Radka610  Vydáno: 19.03.15

Otvírám jako každý večer eMimino a už koukám, jaké jsou tam dnes deníčky. Je to takový můj večerní rituál… Čtu, Deník (ne)obyčejného muže 3. Začínám číst, nedává mi to nějak smysl a najednou nestačím popadat dech.


2 komentáře

Slova v hlavě se mi slévají, tep zrychluje a musím se na text soustředit jako v první třídě. Myslím, že tohle bude rekord v nejpomalejším čtení deníčku v historii… Je to vážně žádost o ruku?? Znova se přinutím přečíst poslední věty a v tom přichází Víťa. Krásnou květinu v ruce, nenápadný strach v očích a prstýnek… Poklekl a krásně mě znova osobně požádal.

Já slzy v očích. V hlavě se mi promítl celý náš dosavadní život, co jsme museli překonat, vytrpět, jaké radosti a strasti se udály a tohle bylo krásné vyvrcholení. Nikdy v životě jsem si nebyla tak jistá svým ANO, než v tento okamžik…

Co tomu všemu předcházelo…

Já a vdávat se? Nikdy!! :) Svatbu jsem viděla jen jako spoustu zařizovaní a mrhání časem. Ty „bláznivé“ snoubenky řešící šaty, výzdobu, zasedací řád a ladící barvy mi připadaly směšné. A oddací papír mi vážně připadal jen jako papír. Možná mému pohledu napomohlo i to, že jsem měla okolo sebe jen samé rozvedené lidičky. No a když si přiznám, tak jsem se možná i všeho toho okolo bála. Všude jen samé, po svatbě se všechno změní, už to nebude, jako to bývalo…

Zajímavé ale je, že když se holky bavily ve škole o svatbě, tak jsem se představám o zasnoubení také neubránila. Tady jsou moje představy: Nesmí to být někde mezi lidmi, ale byla bych ráda, kdyby to někdo viděl či v ten okamžik věděl. Musím na to být připravena, ale přála bych si, abych byla překvapena. Snila jsem o tom, že mi zůstane nějaká hmatatelná vzpomínka a ne „jen“ prsten na ruce. No musím říct, že pohledem zpátky, jsem své pubertální fantazii vážně žádné meze nekladla. :)

To vše se odehrávalo, ale jen v mé mysli, nikomu jsem se s těmito představami radši nesvěřila. :)

Pak jsem ale poznala Víťu. Nechala jsem se strhnou nekončící láskou a uživali jsme si jen sami sebe. Samozřejmě realita na sebe nenechala dlouho čekat, a tak jsme z toho obláčku museli seskočit a začít normálně fungovat. Pro nás to těžké nebylo, ale okolí to velice těžce snášelo. Kdybych mohla, napsala bych milion diskusí na téma tchyně. Např. jak vysvětlit tchyni, že ji nekradu syna? Proč vycházím se všemi, ale s tchyní ne? Kdy tchyně pochopí, že se jen tak nerozejdeme? Tchyně nám hází klacky pod nohy, proč?

Ale na tohle prostě nebyl čas a my museli jet dál a na tohle si zvyknout. Víťa si vždy stál za svým, tedy i za mnou a možná proto to šlo vždy překousnout.

Jenomže další problémy na nás číhaly a zkoušely náš vztah až na pokraj únosnosti. Stav tchyně vs. já a Víťa vyvrcholil na tolik, že se Víťa rozhodl opustit domov, a tak jsme začali intenzivně hledat byt. A přesně po roce našeho vztahu jsme se stěhovali do našeho. Od té doby tchyně bojovala skrz prarodiče. Ty byli ale naprosto suprový, znali svoji dceru, věděli, jaká je, a tak stáli ve většině případů na naší straně. Velice si jejich pomoci vážíme, ani slovy nejde popsat jak.

Byt ale potřeboval hodně zrekonstruovat, a tak jsme zcela překopali koupelnu, dali se na zateplování bytu a víc a víc jsme se poznávali. Kupodivu jsme se nehádali při zařizování bytu, měli jste stejný vkus. Hádky kvůli maličkostem jako zdvihlé prkýnko nebo otevřená pasta se nám úplně vyhnuly.

Když byl byt po dvou letech konečně opravený, zatoužili jsme po pejskovi. Všem jsme ze srandy říkali, že pes je zkouška, jestli v budoucnosti zvládneme miminko - a zkouška to tedy byla se vším všudy.

Když jsme si z Ostravy odváželi křížence jezevčíka s labradorem, nikdo by neřekl, co se v něm skrývá za povahu. Jestli znáte film Marley a já, tak tento film byl slabý odvar. Jakýkoliv pohyb venku ho vystartoval a už utíkal a utíkal. Poté, co nám prokousal díru do hlavních dveří, jsme je museli oplechovat a nakonec nejen dveře…

Taktéž jeho žaludek byl naprostro bezedný a jeho koníčkem bylo nám vyfouknout jídlo v sekundě ze stolku u televize. Jakýkoliv výchovný trénink se minul účinkem, přesto všechno jsme se ale všichni zžili a dokázali nějak vycházet.

Říkali jsme si ale, že když stěží zvládáme psa, tak potom co miminko. Zpětně říkám, že pejsek byl náročnější než Ellinka.

Během toho všeho se stále zhoršoval můj zdravotní stav. Nebyl ideální už na začátku vztahu, ale stále se to horšilo a horšilo. Skončila jsem se s hraničními hodnotami štítné žlázy a bylo tu riziko tvorby rakovinnotvor­ných buněk.

Zvracení bylo mým dennodenním chlebem skoro rok. Nevěřili byste, jaká je různorodost záchodových prkýnek na všech možných místech ČR. Při návštěvách rodiny jsem se více objímala se záchodovou mísou než s rodinnými přislušníky. Vždy mi pomáhaly banány a dodnes, když přijedeme k babičce, tak mi chystá vyprošťovací banány, jak tomu říká, i když už je naštěstí nepotřebuji. :)

V tu dobu byl Víťa naprosto suprový parťák. Při návštěvách v nemocnici se mnou byl, jak nejvíc to šlo, a dobíjel mě pozitivní energií. Žádná překážka, ať časová nebo vzdálenostní, pro něj neexistovala a mohla jsem se splehnout, že ho u těch dveří mého pokoje každý den uvidím.

Čas jsme si krátili kde čím, například přivezl notebook a hráli jsme Sims. Jednou se nám tam narodila dokonce dvojčata. Musím říct, že jsme je nestíhali opečovávat, a to byla jen hra. :D Takže klobouk dolů před vámi maminky dvojčátek, samozřejmně ne jenom kvůli hře. :)

Každopádně jsem v tu dobu potřebovala, aby bral vše s nadhledem, a on byl přímo neskutečný. Všechny tyhle problémy náš vztah paradoxně ještě více upevnily.

Když se postupně dávalo vše do normálu, bylo mi řečeno, že jestli chceme dítě, tak co nejdříve. Nijak jsme to neprobírali, protože jsme v tu dobu měli strach o Víťovu babičku z matčiny strany, které se už potřetí vrátila rakovina. Ale v červnu 2012 jsem ucítila tu touhu po miminku a naštěstí i Víťa. Nebylo na co čekat.

Tchyně sice na dálku začala prorokovat, že se kvůli mně nenarodí dítě zdravé a bůh ví co ještě, ale to už jsme si moc nepřipouštěli k tělu. Budoucí prababička se malé bohužel nedočkala a jak to bylo dál, víte z přechozích deníčků…

Pro řešení svatby v našem příběhu nebylo nějak místo, všimli jste si? :)

Po narození malé jsme si začala všímat i já. Začala jsem více doma slýchávat o svatbě. Najednou byly v televizi „náhodou“ televizní kanály, kde běžely programy o svatbě apod. Víťa prostě začal sondovat. Můj názor se za ta léta změnil. Přece jenom jsme se znali s Víťou v různých situacích opravdu dobře. Ale z žertu jsem mu řekla, že by mě musel požádat opravdu originálně, abych mu řekla ano. O mých „bláznivých“ představách neměl ani potuchy. :) A dokonce i já jsem tak trochu zapomněla. Ale je vidět, že mě zná jako svoje boty. :) A v podstatě mi je i nevědomky splnil.

Miluji pěkné datumy a on vybral 24.4.2014. Byla jsem doma v pohodlíčku, ale věděla jsem, že se o tu radostnou událost můžu podělit i s vámi. Zůstal mi tady deníček, ke kterému se mohu vrátit a kdykoliv si ho přečíst. A v neposlední řadě jsem věděla, že mě bude chtít někdy požádat, ale když na to přišlo, tak jsem byla překvapena opravdu hodně.

A jak je to dnes?

Nakonec jsem se stala tou „bláznivou“ snoubenkou, která řeší zasedací řád, barvy, výzdobu… Výběr šatů, místa a data máme za sebou a oznámení už se tiskne. :) Snažíme se řídit heslem „no stress“ a docela to funguje, ale to je zase na jiný deníček. :)

Moje úžasná mamka a dokonce i budoucí tchyně s přípravami na svatbu rády pomáhají. I když jsme jim řekli, že všechno plánovat nebudou, ať mají také nějaké překvapění. Kdo by to byl na začátku našeho příběhu řekl, že? :)

Koneckonců to není tak nepříjemné a strašné jak jsem si představovala a dnes už vím, že tohle jsou zrovna ty příjemné okamžiky, kterých je v životě opravdu málo, tak proč se jim vyhýbat :)

„Nikdy v životě jsem si nebyla tak jistá svým ANO, než v tento okamžik…“

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.3 bodů
 Váš příspěvek
 
Lucza
Kecalka 378 příspěvků 19.03.15 08:58

To je taaaak dojemné :-) hodně štěstí a zdraví vám přeji :kytka: :potlesk:

 
Uživatel je onlinePov
Kecalka 177 příspěvků 19.03.15 09:46

Super!!! :kytka:

 
veronika6913
Závislačka 3344 příspěvků 19.03.15 12:35

Moc hezký napsané!! Vázne se mi deníček moc líbil! Přeji i dál hodně štěstí!! ;-)

 
solip
Kecalka 217 příspěvků 19.03.15 12:51

Jste skvely par, preji hodne stesti a lasky do dalsich spokecnych let :hug:

 
kaja00
Extra třída :D 10303 příspěvků 19.03.15 18:31

Krásné :) Přeji šťastný život :hug: :kytka:

 
svycarka
Kelišová 6328 příspěvků 20.03.15 09:33

Paradicka..tesim se na fotky ze svatby. Hodne stesti rodinko :kytka: :kytka:

 
radeklehky
Stálice 51 příspěvků 20.03.15 10:10

Hodně štěstí

 
pomenkova
Generální žvanilka 24098 příspěvků 20.03.15 10:52

Moc hezky napsane, krasne :kytka: :kytka: :kytka: Preji Vam vse nej do budoucna :srdce: :srdce: :srdce: :srdce: :srdce:
Ps:labradory mame dva doma a plavali nam jisty cas i v bazenu, samozrejme bez meho vedomi, vim co jsou zac a co dokazi znicit a ve dvou je to jeste fantastictejsi :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: ;)

 
Radka610
Kecalka 175 příspěvků 20.03.15 13:04

@Lucza @veronika6913 @solip @kaja00 @radeklehky Všem moc děkujeme za přáníčka… :hug: :kytka:

@svycarka Děkujeme a určitě se o nějaké fotečky i ten deníček podělíme… :mavam:

@pomenkova Také moc děkujeme, jinak k Labradorům…dnes už si to umím jasně přestavit.. :) Předtím jsme byli naprosto překvapeni a nepřipraveni… :D Ale dva, tedy to je odvaha.. :mrgreen: :kytka: :mavam:

 
90-60-90
Zasloužilá kecalka 575 příspěvků 21.03.15 11:31

Hodně štěstí :kytka:

 
munchkin
Kelišová 6672 příspěvků 22.03.15 15:52

Opět krásný deníček :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk:… Díky za pokračování ;)

 
mismurka
Závislačka 2821 příspěvků 22.03.15 22:40

Krásný deníček, hezky se četl.
Tvůj chlap je jak z pohádky, máš v něm úžasnou oporu, to je strašně důležité, věřím, že i on v Tobě. Přeji vše dobré celé rodině :kytka:

Vložit nový komentář