Deník zmatené prvorodky

berry4  Vydáno: 21.04.12

Píše se rok 1990, jsem nezkušená 18letá holčena v 42+0 tt, HA se v tuto dobu předepisuje až od plnoletnin, ale já jsem po 3letém vztahu „dovolila sx“ a výsledkem byl miminek v bříšku. Tchyně nás s partnerem na poslední chvíli nechala sezdat, protože „co by tomu řekli lidi, dítě do neúplné rodiny.“ Jako přesně měsíc čerstvá „manželka“ utíkám na kontrolu do rizikové poradny, je ani ne 7:00 ráno, bez snídaně, kterou jsem nestihla, se snažím včas dopravit do poradny v porodnici, která je přes půl města. Od rána je mi divno, občas prodýchávám cosi, neznalá ničeho, vzdělaná jen zapůjčenou knihou od tchyně z roku 1964 Matka a dítě. Nabitá kusými informacemi spěchám snad na poslední kontrolu s bříškem praskajícím ve švech.

Poslední instrukce manželovi večer zní: jestli se do poledne neukážu doma, cestou na jeho odpolední směnu přivézt kabelu s věcmi do porodnice. Tenkrát nebyly mobily, my neměli ani pevnou linku, otec u porodu nebyl možný, vše se řešilo tzv. na koleně.

Sedím a čekám v čekárně porodnice. Čas běží děsně pomalu, občas se ve mně cosi děje, cosi, co mě nutí prodýchat… Přicházím na řadu, je cca 10:30 dopoledne. Doktor usedá na stoličku a chopí se sondy od tenkrát novinky, ultrazvuku. Nevím, jaký človíček ve mně roste, jak vypadá, jak se mu daří, nevím nic. Celou dobu těhotenství jsou pro mě, jako pro matku tyto informace tabu. Lékaři monitory neotáčí, informace téměř nesdělují. Stačí kusé: plod je v pořádku.

Doktor mě krátce prohlíží a ledovým hlasem konstatuje: „maminko, dnes musíte porodit, máte zkalenou plodovou vodu, vaše dítě váží zhruba 4300 g. Vyjděte si na porodní sál, tam vám porod vyvolají.“ Konec, tečka, šok. Takové velké dítě? Jak ho mám dostat tou malinkou dírkou ven? No nic, staň se, co má se stát, nějak to dopadne a už konečně! budu mít pryč to velké břicho a děťátko u sebe.

Naivní, nevědomá, zvoním kolem 11. hodiny na zvonek na příjmu, předkládám zprávu z poradny a nechávám se dál vést jako to telátko dalším sledem událostí. Nevrlá sestra mi přikazuje ulehnout na lehátko, do ruky mi vpichuje jehlu, přes kterou nechává kapat oxytocin do žíly. Po chvíli se dostavují kontrakce, silné, bolestivé a časté. Kroutím se na lůžku a modlím se, ať mi tu věc z ruky už vyndají a já můžu vstát a nějak se hýbat. Konečně. Sestra mě zbavuje mé momentální příčiny bolestí a odvádí do přípravny. Tam se vysvlékám, dostávám krátkou porodní košilku, zvanou andělíček a následuje klystýr.

„Matko, vydržte co nejdéle, toalety jsou vzadu na chodbě, bohužel jeden je rozbitý, tak se modlete, aby další nebyly obsazené.“ No to je krása. Držím zuby nehty obsah střev a cítím, že už to nedám. Obouvám rychle boty a pádím kamsi po chodbu na toaletu. Otvírám dveře, po nich další, ke spáse zvané záchod a rychle couvám. To ne. To snad NE! Mísa je zaprskaná až na kachličkách, kolem, pod nimi, od obsahů předchozích rodiček. Obrací se mi žaludek, zoufale sahám po klice druhého záchodu a tam je situace stejná, možná malinko „lepší“. Cítím, že už nevydržím, a jestli co nejdřív neusednu, dopadne stav wc ještě hůř, než jaký dosud je. Rychlostí blesku obkládám mísu toaletním papírem a usedám.

Potřebovala bych se osprchovat, bohužel nemám do čeho se utřít, civilní věci mi již byly odebrány a uschovány v centrální úschovně. Vracím se za sestrou a ptám se, co bude dál. „Bohužel maminko, hekárna je momentálně plná. Budete muset počkat, až některá z rodiček odrodí a poté vás umístíme na postel. Zatím čekejte na chodbě.“ Tak stojím a… čekám. Kolem mě procházejí údržbáři, kteří mají plné ruce práce s centrálními sprchami, prý je někde problém. Stojím tam v té kraťoučké košilce, která mi stěží skrz velké břicho dokáže zakrýt ohanbí. Nemám ani spodní prádlo, to se prý před porodem nesmí. V košilce a botách. Čekám, až mi někdo doveze tašku. Občas mým tělem projede bolest, která mě nutí protáhnout se, prodýchat ji, a je mi hloupě mezi těmi lidmi, nejde se uvolnit a nechat průchod tomu, co se zrovna děje v mém těle. Místo toho se otáčím k oknu a snažím se být „neviditelná“. Mám hlad, mám žízeň.

Snad po dvou hodinách se objevuje anděl v modrém s mojí taškou a odvádí mě na hekárnu. Pokoj cca 5×3,5 metrů, ve kterém jsou umístěny 4 postele a noční stolky, průchod mezi nimi je akorát na dávání si přednosti. Sestřička mě umisťuje na postel a radí nevzdalovat se. Není ani kam. Jedna z maminek má očividně blízko ke zrození miminka, tak chodí v úzkém prostoru a prodýchává kontrakce, další by se nevešla.

Čaj. Na nočním stolku leží konvice s čajem, piji sklenku za sklenkou a užívám si to „znovuzrození“. Sestra mi po domluvě ukazuje sprchy, tak se konečně, po asi 3 hodinách, můžu jít umýt. Je asi 14:30 hodin. Sedím na posteli a nevím, co dělat. Přede mnou prohlíží lékař vnitřně na posteli maminku, které se již brzo narodí miminko, a já nevím, kam s očima. Maminku odvádí k porodu a pokoj tichne. Jsme tu již jen dvě. Já a rodička, která rodí již přes 30 hodin a vysílením už není schopna se ani hnout. Jen leží a tiše trpí.

Kontrakce od oxytocinové smršti vcelku utichly, jsem unavená, vystresovaná, v tom tichu pomalu usínám. Probouzí mě náhlé teplé vlhko, linoucí se z mého lůna. Nevím, co to je, co se děje. Volám sestru, ta po příchodu chladně hlásí „to je plodová voda“, vstaňte, převléknu vám postel“. Činím tak a divím se, že ta voda je narůžovělá. Lehnout již nejde, najednou se rozjíždí znovu ta bolest, všechno začíná nabírat spád. Dívám se na hodiny, je tři čtvrtě na 5 odpoledne. Jsme tu jen dvě, tak mám možnost chodit v uličce a dýchat. Seznamuji se s maminkou na posteli a dozvídám se její nelehký porodní příběh. Povídáme si spolu, bolesti sílí a já je prodýchávám zapřená mezi dveřmi. Rozhovor nám dává možnost nechat čas plynout rychleji, v příjemné konverzaci. Ona se směje, jak funím a já funím .-)

Kolem 6. večer přichází lékař a odváží maminku na sál. Nakonec její porod řeší CS. Zůstávám na pokoji sama, se stále sílícími kontrakcemi, pozoruji čas a zjišťuji, že mi už mezi kontrakcí a klidem nezbývá skoro žádný čas na oddych. Všude je klid, měnily se služby, sestry po kontrole jsou na sesterně a nikdo nikde. Trpím si své chvíle úplně sama, v té úzké uličce, nebo mezi dveřmi, snažím se ten nápor bolesti prodýchávat. V 7 večer přichází nový lékař. Ohromný chlap s rukama jak lopaty mi velí ulehnout na postel a kontroluje postup porodu. Chladné: „maminko jste otevřená na 5 prstů, rodit budete nejspíš po půlnoci“, mě v duši sráží na kolena. Taková bolest! Jak tohle mám vydržet ještě minimálně 5 hodin? Doktor odchází, předává informace sestrám, které se vzdalují společně s ním, a já tu zůstávám sama v té zoufalé panice.

Tohle vydržet ještě dalších 5 hodin? Zešílím! Kontrakce sílí, už nevím, co mám dělat, bolestí se zarývám do stěny obložené kachličkami. Snažím se do nich zakousnout, nějak vypustit tu bolest, co ve mně sílí každou minutou, proklínám chvíli, kdy jsem se rozhodla, že toho človíčka přivedu na svět, proklínám svého muže. Jsem bolestí zoufalá. Zoufalá samotou, pocitem, že se nemám o koho opřít. Chybí mi ta maminka, která to má už za sebou. Chybí mi někdo! Je jedno kdo, prostě kousek podpory, někdo, kdo by se mnou tu bolest mohl sdílet, je jedno jak… Už nemám pojem o čase, bolest mi paralyzuje mozek, cítím tlak na konečník, mám pocit, že něco není v pořádku. Nevím, co mám dělat, nikde nikdo, nevím, jak se dovolat pomoci. Začínám křičet. Nejprve nesměle, potichu, ale reakce žádná. Přidávám na intenzitě a křičím o pomoc.

Přibíhá podrážděná sestra a rovnou mě okřikuje, proč tady hysterčím. Vysvětluji jí, že mám nucení tlačit a nevím, co mám dělat. Místo útěchy mě chladí políčkem, že jsem hysterka, ještě není ani půl 8 večer a pan doktor jasně řekl, že neporodím dřív, než o půlnoci. Přesto mi chladně velí, ať se jdu položit na postel, roztahuje mi nohy a najednou zděšeně říká: „vy vážně rodíte, zapřete se nohou o zeď, porodní sál nestihneme, jakmile přijde kontrakce, tlačte!“ Dělám, co říká. Probíhající dvě kontrakce ale dávají sestře nejspíš najevo, že tady to nezvládneme, nemám se kde zapřít. Volá další personál a spolu s kolegyní se mě snaží odvést na porodní sál, který je o 2 místnosti opodál.

Sama již mezi nohama hlavičku, přesun je pomalý, každá kontrakce mě nutí zastavit se a tlačit. Nechávají mě, jinak to nejde, držím si tu hlavičku mezi nohama ve strachu, aby mi dítě nevypadlo, a pomalu se přesunujeme tam, kam mě potřebují dostat. Konečně. Přichází další kontrakce, která mě nutí přidřepnout si, tak mi pomáhají, přisunují pode mě porodní stoličku a snaží se mi pomoci dítě porodit. Přichází lékař a chladně po cestě velí, že takhle NE, chce mě odrodit na porodní koze. Sestry se automaticky zvedají, odvádí mě k lůžku, pomáhají ulehnout a poutají mi rychle ruce i nohy zaklíněné do třmenů – do kožených pásků.

Jsem zděšená. Ležím tu spoutaná, na rovném prkně, sestry kolem mě konají plno činností, napichují mi jehly do žil, doktor přihlíží a velí: „při další kontrakci pořádně zatlačte!“ To se lehko řekne, ale těžko dělá. Jsem tak vyděšená, že to v mém těle všechno jakoby ustalo. Nic se neděje. Kontrakce jakoby zeslábla, tak čekáme. Porodník začíná být nervózní, nutí mě tlačit. Tak tlačím. Bleskově si vzpomínám na tchyniny instrukce: „holka, až to bude, bradu k prsům a hlavně zavři oči!“ Naštěstí do kontrakce, tak do toho dávám, co mohu. Mám pocit, že se mi snad roztrhne konečník, ale snažím se, co to jde. Kontrakce odchází a lékař na mě začíná křičet: „holka tlač, jinak se to mimino udusí!“ Čekáme na další kontrakci, ta přichází, já se nadechuji a dávám do toho všechno, co jde.

Najednou cítím obrovský tlak na břicho, jedna ze sester se mi do něj nad hlavou jakoby zapírá a já cítím, jakoby se mi tam dole párala zteřelá látka. Porodními cestami mi projíždí ostrá bolest a já křičím. Cítím, jak se mi do rány vlévá vlhko a tlačí dítě, které se dere na tento svět.

Klid. Úleva. Ticho. Ty vteřiny ticha se mi zdají jako roky. Čekám, co se stane, co se bude dít. Najednou slyším tichý ukašlaný pláč, vnímám pohyby sester a lékaře, snažím se z mé nevýhodné polohy vidět alespoň něco. Po chvíli doktor zvedá fialovomodrý zabalený uzlíček a chladným hlasem hlásí: “holka“. Sestra mi přináší malou k obličeji, nechá mě se jí dotknout a odnáší ji pryč. Takové jsou postupy. Zůstávám na sále a čeká mě dlouhé šití. Mezitím mi z pediatrie přichází sdělit údaje o dcerce.

V 19:40 se mi narodila dcerka Monika s váhou 4000 g a 53 centimetry. Je v pořádku. Poté odvoz do vedlejší místnosti, kde zůstávám 2 hodiny na převozovém lůžku, přikrytá dekou. Prosím sestru o kousek jídla, již 24 hodin jsem nejedla. Přináší mi suchý rohlík a já mám pocit, že jím kus šnyclu. V hlavě mi běží jediný obraz, těch pár sekund, co jsem viděla svoji holčičku. Mám dceru. Chtěla bych ji mít u sebe. Držet ji a začít milovat. Zatím žiji jen z těch obrazů. Uvidím ji až na ranní kojení.

Takové jsou předpisy…

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
jesenka33
Závislačka 3842 příspěvků 21.04.12 06:56

Jj hezky napsaný deníček…pro mladší maminy jak z filmu Pro pamětníky…bohužel taková byla realita…Já jsme sice rodila později v roce 2001 ale bylo to podobné…hrozně mě štvalo to že doktoři řešili nás bez nás…ani jsme nevěděla šup,šup co se děje… :zed: :zed:

 
Kalla1412
Echt Kelišová 8528 příspěvků 21.04.12 07:00

Deníček je hezky napsaný, ale nějak se mi nezdá ten rok. Moje máma rodila v roce 1995 :! :! :! bratra a táta už byl normálně u porodu (porodnice Obilný trh Brno) můj nevlastní syn se narodil v roce 2000, tedy o rok později, a manžel s nimi byl normálně u porodu, s malým u inkubátoru a jeho máma ho měla stejně jako ta moje o 5 let dřív celou dobu u sebe ( porodnice ve Vojenské v Plzni). To, co píšš ty mi připadá spíš jako rok 1989, nebo ještě míň, tahle to bylo za mě v 85. Ano, vím to jen z vyprávění, ale to, že někde už praktikují room in a někde vládne opravdový středověk…to jsi rodila v Brně? U Miloušů nebo kde? NEZPOCHYBŇUJU, že co píšeš je pravda, ale mocmě zajímá , kde ti udělali tenhleretroporod alá 80tá léta :zed: :zed: :zed:

 
Kalla1412
Echt Kelišová 8528 příspěvků 21.04.12 07:01

@jesenka33 to fakt? Tak to holky teda čumím jak puk 8o 8o 8o 8o

 
veverik
Zasloužilá kecalka 918 příspěvků 21.04.12 07:06

hezky napsáno. Opravdu pomalu jak z filmu pro pamětniky :-)
Vubec si nedovedu rodit přivázaná, já neměla ani nohy v těch držacich, držela jsem si je rukama.
Ještěže už ta doba tak postoupila :-)

 
veverik
Zasloužilá kecalka 918 příspěvků 21.04.12 07:06

hezky napsáno. Opravdu pomalu jak z filmu pro pamětniky :-)
Vubec si nedovedu představit rodit přivázaná, já neměla ani nohy v těch držacich, držela jsem si je rukama.
Ještěže už ta doba tak postoupila :-)

 
klaraja
Kecalka 454 příspěvků 21.04.12 07:14

Já sice rodila až v r.2002 a U Apolináře, ale rodila jsem jak dnes, otec u porodu, vlastní porodní box, vlastní PA, maximální ochota a informovanost :palec: ..říkám si, kdy nastal ten zlom v našem porodnictví?..ale podle všeho je to spíš o zařízení než o systému :? …tenhle deníček mi připomíná vyprávění mé maminky a mé zrození v r.1969..jak bych u toho byla..moc hezké, děkuji ;)

 
berry4
Nadpozemská drbna 28051 příspěvků 21.04.12 07:16

@Kalla1412 u Milosrdných,ten­krát se porodnice ještě nedala vybrat,rodilo se v té,kam jsi patřila podle místa bydliště. Na pokoji nás bylo 10 mamin,děti nám všem na kojení vozili po třech hodinách ,otec u porodu nebyl možný . "HOLKY MÁM TAM VELKOU ZÁÁÁSADNÍ CHYBU,RODILA JSEM V ROCE . " " 1990 . . !!!!! :oops: :mrgreen:
V roce uvedeném v deníčku jsem porodila svoji další holčičku,to už ovšem byla jiná liga :palec:
Omlouvám se za mýlku,jde vidět,že jsem zmatená dodnes ;)

Příspěvek upraven 21.04.12 v 08:38

 
Petra2829
Kelišová 7390 příspěvků 21.04.12 07:23

Já vám teda holky nevím.Ale rodila jsem Únor 1999.Sic jsem hekárnu nestihla,ale rodila jsem s partnerem.Nechali mně pochodovat na chodbě.Ale toto neznám.Na tu dobu jsem měla vše fajne.partner i milé lékaře (rodil sám primář kvůli KP),ale jinak vše paráda.Za 6 let jsem tamtéž rodila dceru .krom porodní postele se nic nezměnilo :mrgreen: .Ale porod rychlý.No a nyní za pár týdnů rodím své třetí a stejná porodnice,stejný personál co jsem si všimla ,ale nová budova i vybavení. :kytka: Jinak to co jsi popisovala bych nechtěla teda zažít.

 
jesenka33
Závislačka 3842 příspěvků 21.04.12 07:25

@berry4 mě to bylo trochu jasné ale i v tom roce 2001 to bylo šílený..sice jsme měli pokoje po 3 na jednu sprchu 6 mamin což je ted normální ale to jednání a arogance lékařů a sester bylo příšerné…bylo by to pomalu na jeden slušný deníček…je fakt že ted když jsem loni rodila to bylo jiné ale zase to mám s bonusem který se mi opět projevil :zed: :zed: :zed: :zed:

 
Kalla1412
Echt Kelišová 8528 příspěvků 21.04.12 08:35

@berry4 Já si řikala… ulevilo se mi…o Miloušíchj jsem slyšela dost, ale TOTO bylo dost i na ty řeči co se nesou :mrgreen: :mrgreen: Hlavně že se to vysvětlilo :palec:

 
byron  21.04.12 08:55

Já se omlouvám, já neměla nervy na dočtení.Samozřejmě deníček je krásně napsán, ale když jsi čekala skoro nahá na chodbě bez spodního prádla, musela jsme přestat.

Je to hrozný a jsme strašně štastná, že jsem rodila až ted, to ale neznamená, že jsme k porodu neměla výhrady :! .

Příspěvek upraven 21.04.12 v 08:55

 
Gladys
Vesmírná mluvilka 31606 příspěvků 21.04.12 09:07

@berry4 já jsem si říkala, že mi to nějak nesedí věkově, že by ti v roce 1999 bylo teprve 18 :mrgreen:
Jinak teda popis otřes, něco podobného zažívala moje maminka v roce 1983, když rodila mě, akorát teda jí to „vylepšili“ ještě kleštěma, vyrváním placenty a okamžitou revizí :zed:

 
lamvinek
Zasloužilá kecalka 728 příspěvků 21.04.12 09:48

Ahoj já jsem rodila v roce 1998 a musím říct, že jsem měla epidurál a manžela u porodu, malou mi dali ráno. Díky Bohu bydlíme v Ostravě a tam už to tedy fungovalo.

 
Deniska2000
Kelišová 5315 příspěvků 21.04.12 09:58

Je to hrůza,ale taky se mi to nějak nezdá. Já jsem rodila v roce 2000 a otec u porodu byla normální věc,žádná novinka a mobily v té době už taky byly běžné :D

 
Deniska2000
Kelišová 5315 příspěvků 21.04.12 10:01

omlouvám se,teď jsem si přečetla,že ten rok je špatně napsaný,tak to už to chápu :D

 
Mrs.G
Ukecaná baba ;) 1042 příspěvků 21.04.12 10:05

Berry, ty mladice… :lol: . Taky jsem si říkala, že mi ty roky jaksik nesedí… :mrgreen: . Každopádně teda pěkně hororový zážitek, to je fakt síla, jak se kdysik k rodičkám chovali. :cert: . Mimochodem máš taky slušný talent na psaní, jsem to zhltla jedním dechem. ;)

 
jonatanka
Závislačka 2800 příspěvků 21.04.12 10:21

Taky mi hned ten rok neseděl.....ale moc hezký deníček, opravdu. :hug:

 
SidiS
Echt Kelišová 9733 příspěvků 21.04.12 10:40

Krásně napsaný deníček z popisu mám husí kůži nedokážu si představit takhle rodit. :hug:

 
momi33
Nadpozemská drbna 25322 příspěvků 3 inzeráty 21.04.12 11:18

moc hezký deníček :palec: :palec: :palec:
je tak moc dobře,že je to už hluboká minulost,a hluboký pravěk. Že dnes je to o něčem jiném. …při čtení jsem si vzpomněla,jak občas moje mami vzpomene na moje narození v r. 1977…nevím toho moc,žádné detaily.Vím,jen,že prý to bylo strašné…bohužel nemám na to,abych se jí zeptala…
hlavně,že dcerka je v pořádku :palec:

 
Simoncicak
Zasloužilá kecalka 584 příspěvků 21.04.12 11:26

tak stát na chodbě v krátké noční košilce bez spodního prádla a kolem mně chodit instaletéři,tak řvu jak na lesy at je rok jakýkoliv!! I když chápu že v tu chvíli je prvorodička spíš zmatená a nervozní z porodu…Jsem ráda že vše nakonec dobře dopadlo,mně moje máti rodila v roce 86 císařským řezem a to ji po císaři vezli přes nemocnici s pavilonu do pavilonu se zAšitým břicem cítila každý kAmínek na který vozík najel,bylo to v září a byla jen přikrytá prostěradlem čekala dvacet minut než odemknou pavilon pro ty co porodili…dodnes vzpomíná na to jakou cítila zimu a bolest..mně viděla až za dva dny protože kojit nemohla prej kvůli utišujícím lékům na bolest …já jsem rodila císAřem v roce 2010 a malou jsem viděla hned a kojit jsem začala cca 6.hodin po porodu mamka se divila že na druhý den už jsem seděla na posteli a malou jsem měla v náručí..jsem ráda že ta doba se v lecčem pohnula do předu :lol: :lol: :lol: :mavam: :mavam: jinak moc hezky napsaný deníček!!

 
helbell
Kecalka 463 příspěvků 21.04.12 12:13

Rok se mi v deníčku zobrazil v pořádku a proto mne hned zajímalo jaké to „tenkrát“ bylo (sama jsem ročník 1988). A po pravdě jsem zděšená. Ano bylo to tak co vím z vyprávění, ale dnes jsem sama po porodu a při představě jak mne kurtují se vidím jak strachy omdlévám :oops: . A vůbec manžela u porodu jsem sama nechtěla ale dnes jsem štastná, že mi to vymluvil a šel tam. Vím, že ti nic jiného nezbývalo ale jsi hrdinka pro mě. :potlesk:

 
Hodaka  21.04.12 13:10

Berry moc hezky napsané :potlesk:

 
KPKristy
Hvězda diskuse 46452 příspěvků 21.04.12 13:51

Nepíšu často komentáře k deníčkům, ale tohle mi nedá. Četla jsem se zatajeným dechem a na konci se slzama v očích. Hlavně, že to dobře dopadlo, ale to jednání je děs běs!
Jinak deníček je moc hezky napsaný :palec:

 
Kamča.dalmatinka
Hvězda diskuse 46984 příspěvků 21.04.12 13:57

Opravdu krásný deníček :potlesk: .Dlouho sem nečetla nic tak pěkného a chytlavého s takovou starodávnou vuni :potlesk:
Píšeš moc krásně a divim se že po tomhle porodu si šla do dalších :lol: a bohužel já podobnou zkušenost měla před 5 lety v plzni ve vojenské porodnici takže to není jen problém let minulích :?

 
berry4
Nadpozemská drbna 28051 příspěvků 21.04.12 14:15

Holky děkuji všem za krásné komentáře :kytka:
Halt taková dřív byla doba,hodně věcí bylo „tabu“ , zkušené matky nerady předávaly své zážitky ,nebylo kde čerpat informace, bylo málo možností,jak se na porod připravit. Celý tento porces se odehrával jak na běžícím páse,rodička byla povětšinou odkázána na vůli porodníků.
Bu´dme rády,že se vše po revoluci zlepšilo a dnes si může matka prožít porod v rámci možností co nejhezčeji. Sama jsem ho měla možnost prožít tak,jak jsem si v duši relativně přála až v roce 2010, o tom mám již napsané 2 deníčky (Člověk míní a člověk míní II). Ještě mne čeká jeden,o trochu humorném a zmatkovitém zrození prostřední dcerky,o tom ale zase někdy příště. ;)

 
Allachim  21.04.12 17:45

Přečtěte si správně rok porodu, 1990!!!

 
Anabellka
Závislačka 4764 příspěvků 21.04.12 17:48

Výborný deníček. Četla jsem to jedním dechem..... Já jsem dělala v roce 1991 - 1994 zdravku obor dětská sestra a chodili jsme na praxi na porodní sál na pro novorozence a tenkrát tatínci u porodu teprve začínali. Viděla jsem je tam jen párkrát. Většina ženských rodila bez chlapa. Bylo to teda ve Znojmě… Ale ten přístup PA tam byl taky takový jak píšeš.

 
hanak  21.04.12 18:15

Já jsem svojí prvorozenou rodila v r. 96 na 2. gynekologicko-porodnické u Apolináře v Praze a postup byl víc než podobný.
Zkusím to trochu zkrátit - ikdyž to nebude tak lehké:
Pondělí 25.3. Je mi 23 a čtvrt, v té době už na první dítě takřka „za zenitem“. Jdu k lékaři na pravidelnou prohlídku, právě táhnu 40tt. Doktor natáčí kontrakce - prý rodím, mám jít okamžitě do porodnice, protože dítě nemá správnou polohu. Nabízí odvoz sanitkou - odmítám, chci si sjet domů pro pár věcí, nemám to tak daleko.
O dvě hodiny později již stepuji na příjmu porodnice. Ujímá se mě nepříjemná sestra a mladý ještě nepříjemnější doktor. Do průkazky se ani nepodívá, indikace k CS si ani nevšimne. Právě probíhá dvoudenní stávka lékařů, nikde nikdo, chápu jeho znechucení, že on právě musí sloužit.
Udělá zevrubnou vnitřní prohlídku, konstatuje počínající porod, natočí monitor - kontrakce jsou .. a pošle mě na krystýr a hekárnu. Víc si mě nikdo nevšímá. Ležím na pokoji ještě s maminkou, která je tam na udržení miminka - má moc plodové vody a každých pár hodin jí trochu musí odčerpat. Nohy má nahoře a je mi jí moc líto, je teprve 26tt. Pak mě odvádí na porodní sál, připoutávají, nic nepíchají .. o půlnoci přichází doktor prohlídnout - porod nepostupuje, tak zpátky na pokoj, injekce na spaní, prý ať se vyspím a jsem na zítřek fit.
Bolesti sílí, bolí mě šíleně v kříži, mám pocit, že mi někdo rve nohu z kloubu. Přichází opět ten doktor, zase prohlídla - porod opravdu nepostupuje, tak se trochu prospíte .. dává mi další injekci na spaní a odchází. Ležím, bolest nedovolí usnout, probíhá celým tělem, noha mi snad už upadne. Chodím chvílemi po pokoji .. ne, s tímhle se opravdu spát nedá. Za celou noc přišla sestra jen 1× - odčerpat té mamince plodovku, můj stav jí nezajímá, mé bolesti se směje - prý počkejte, tohle ještě nemůže bolet, to je procházka růžovou zahradou, klidně spěte, ať jste silná na zítřek.
Nespím celou noc..
Je ráno a stávka lékařů stále pokračuje. Nedokážu pochopit, jak je možné, že tak velká porodnice zeje prázdnotou .. nejsou tam ani rodičky, ani doktoři. Nikdo si mě moc nevšímá, 3× za den do mě hrábnou s tím, že porod prostě nepostupuje, 2× natočili monitor - ozvy jsou dobré. Pořád nikoho nenapadá podívat se do mé těhu průkazky, nikoho nenapadá udělat kontrolní utz. Doktor se mě jen ptá, kde cítím nožičky - ukazuju mu místo, kde mě dcera kope .. ne, tam to prý není možné, to si pletu s jinou částí těla. Nepletu, vím to jistě, kolik týdnů jí tam hladím na chodidle .. jenže já jsem v jeho podání mladá nezkušená prvorodička a nemůžu mít pravdu.. Čas postupuje, bolesti šílené. Mám hlad, ale žaludek mi jídlo odmítá, mám žízeň, ale když se napiju, jde to obratem ven.
Na noc opět injekce na spaní .. jak bláhové, bolesti nedovolují spát. Přečkávám další noc průběžným pochodem mezi postelí, oknem a toaletou.
Konečně je další ráno, po stávce lékařů. Najednou je porodnice plná, hafo rodiček a neskutečné množství lékařů i mediků. Je středa, vizita .. v zástupu doktorů mě prohlíží velmi starý lékař, sáhne do mě a zavelí - ihned na sál, dítě mělo být už dávno venku. Jsem opět na sále, přikurtovaná, nemůžu se ani hýbat, napojená na monitor, oxitoxin v žíle teče proudem. Bolest je k zešílení, mám pocit, že mi někdo právě uřezává pravou nohu .. křížové bolesti jsou neskutečné a ulevit si není jak, jakmile se otočím na bok, křičí na mě, že pak neslyší monitor. Čas plyne, bolest nepolevuje, ale neotevírám se. Někdo přichází s návrhem epidurálu .. jo, krásné to slovo, konečně trochu úleva. No, ale moment, proč mám pořád pocit, že mi někdo rve tu nohu z kloubu ?? Prý - to se někdy stává, epidural pomáhá, ale křížové bolesti neodstraní.. ach bože. Po pár hodinách účinky odeznívají, přidávají další dávku. Další úleva .. aspoň co se břicha týče. Cítím se šíleně unavená, chvílemi nevnímám, odlívám. Pak zase epidural odeznívá, ale já jsem už tak vyčerpaná, že usínám snad i na těch pár vteřin mezi kontrakcema. Nevím, kde se najednou vzalo kolem mě tolik lidí .. někoho napadlo se podívat do průkazky a našli indikaci k CZ .. ale je už pozdě, dítě se musí vytlačit, začíná mít špatné ozvy, ztrácí se. Někdo na mě řve, že nespolupracuju, ať tlačím .. nemůžu, nemám síly, neovládám sama sebe, znovu omdlívám. Někdo pak skáče po břiše, slyším se říkat (nebo si to jen myslím) - „vždyť to dítě zabíjíte“ .. pak šílená bolest tam dole, rozpárali mě jak kachnu .. další poskočení na břiše a najednou konec, velké žblunknutí a obrovská úleva.. chvilinku ticho a pak jemný unavený pláč. Někdo říká - holka .. pak jí dávají na váhu .. sestra říká „takový chcípák, nemá ani tři kila a vy jste tady vyváděla, jako byste rodila pětikilový“ .. je mi jedno, co říká, dcera je v pořádku, to je hlavní .. ukazují mi jí .. je maličká a svráštělá, bobánek malej, tolik si toho za poslední 3 dny prožila :( Pak mě šijou, bolí to jak čert, ale pro tu maličkou to vydržím, musím. Odvezli jí pryč, prý si musí odpočinout .. nechávají mě na sále 4 hodiny, je jim jedno, jak mi je. Jsem šíleně unavená, chce se mi spát ale taky mám strach spát, cítím se opravdu hrozně. Měří mi teplotu, jaké to překvapení, že mám přes 39 .. po 4 hodinách mě odvážejí na pokoj, vstát můžu po 6i hodinách. Jdu se podívat na dceru, kterou po dobu porodnice budu vidět vždy jen na dobu krmení, vláčím se k telefonu volat rodičům, že malá je na světě. U telefonu odmlívám, někdo mi pomáhá sednout si .. celý první den je jakoby v mlze, krevní ztráta obrovská, ale žijeme , já i dcera, to je hlavní ..
Od přijetí do porodnice 25.3. kolem 11h dopoledne se dcera narodila 27.3 v 15.05h s váhou 2880 a 49 cm.
Druhý porod jsem již rodila v Táboře, byl krátký a zcela pohodový, doktoři si mě všimali od počátku až do konce, od počátku první kontrakce do vyklubání syna čas celkem necelé 4 hodiny.. Potřetí rodím v CHrudimi - žijeme tam v té době, porod je vyvolávaný, tělo zcela nepřipravené, ale doktor je báječný, vyprávím mu mojí černou můru s prvním porodem, bojím se, že budu rodit ještě další den. Jsou tři hodiny odpoledne od prvního příjmu a doktor mi slibuje, že porodím ještě ten den. Chci mu věřit a taky věřím. Věnuje se mi maximálně a proto po 4,5 hodinách poté je dcerka venku. Pomáhal mi hodně prsty, nevím, jak přesně, uvolňoval vždy plodový vak od dělohy, bolelo to, to ano, ale díky tomu porod byl úžasně krátký, dodnes jsem mu velmi vděčná :) U druhého i třetího porodu (roky 1997 a 2001 jsem již děti měla u sebe od prvního dne. Ale porod v roce 1996 .. tohle už NIDKY VÍC !!!

Příspěvek upraven 21.04.12 v 18:26

 
pajinka111
Ukecaná baba ;) 1740 příspěvků 21.04.12 18:37

krásně napsaný deníček,četla jsem ho jedním dechem,moc hezky se to četlo..Všechno tohle si pamatuji od kamarádek,jak mi vyprávěli o svých porodech..já rodila o 9 let později a už jsem měla opravdu komfort :-) ikdyž porody nebyly moc jednoduché,všechno dobře dopadlo:-)/viz moje deníčky/

 
jannina1
Závislačka 3154 příspěvků 21.04.12 20:02

Tak já jsem rodila v roce 1985 a 1988-pak jsem měla několik let přestávku mezi 3.porodem a nemám rozhodně tak špatné vzpomínky.V roce 1988 jsem rodila na Bulovce a docela dobrý.Manžel tam se mnou nebyl,ale bylo to tím,že hlídal starší dítě a vztah již nebyl dobrý,tak bych ho tam ani nechtěla,ale nevím,jestli byla již tato možnost.Dítě nechali chvíli u mě ,poté ho odnesli a přinesli až jsem byla osprchovaná a poté již bylo u mě.Zacházení u porodu dobré,doktor příjemný,sestry také.Takouvou hrůzu,jak popisuje deníček jsem fakt nezažila.K porodu jsem přijela v noci,bylo volno,sestry i doktor se starali,žádný stres.Porodila jsem asi za 6 hodin,takže pohoda.Docela by mě zajímalo,kde zakladatelka rodila.

 
berry4
Nadpozemská drbna 28051 příspěvků 21.04.12 20:15

@jannina1 stačí si pročíst předešlé příspěvky a odpovědˇdostaneš ;)
Hanak po Tvém příběhu mne otřepala hrůza,já měla to „štěstí“, že porod netrval tak dlouho,bytˇ mne vedením porodu také roztrhalijak „kachnu“,nemusela jsem prožít takovovou dlouhodobou tyranii,jak ty. Bylo to dobou,bylo to lidmi.Zaplatˇpán­bů,že se to celé posunulo a dnešní maminky nemusí žažívat,krom běžných porodních komplikací to,co my,starší ročníky,naše mámy,babičky .......

 
socina
Závislačka 4095 příspěvků 21.04.12 20:36

:-O staršný :cert:

 
Nelluška
Ukecaná baba ;) 2041 příspěvků 21.04.12 20:53

Je to tak nádherně napsaný, že mi to dojalo. Nejkrásnější deníček, jaký jsem četla. Je to zajímavý si počíst co bylo dřív, žádný mobil nebo taťka poblíž, natož epidural. Je taky obdivuhodný, jak si to všechno pamatuješ, díky za výlet do historie. :mavam:

 
Baruna123456  21.04.12 20:54

Podívej se ještě jednou na rok, je to 1990, ne 1999, jak si asi myslíš…dle Tvých propočtů. To bylo bohužel pořád normální. Můj bratr se narodil 1990 a na pokoji s mámou byl jen na protekci, táta byl porodník toho oddělení…byly tam dvě mamky a ten pokoj byl jediný na celou porodnici. Zbytek všech maminek klasika, miminka jen jako „závoz na krmení“.

 
bessy
Ukecaná baba ;) 1087 příspěvků 21.04.12 21:03

BERRY :potlesk: :potlesk: ve všem s Tebou souhlasím. Já rodila v r.1992, odhad mimča byl 3010gr.joooo, halt tenkrát váha na UZ byla novinka a malej měl 4750/55 cm..tatínek nesměl nejenom k porodu, ale ani do porodnice. Návštěvy zavedli do půl roka. Ale můžeme být rády…v roce 1968 měli na vybraných pracovištích v Československé socialistické republice inkubátory ze Sovětského svazu, které sice zachránili mimča, ale spálili jim sítnici a miminka byla slepá…

 
Tiger-lily
Nadpozemská drbna 29290 příspěvků 61 inzerátů 21.04.12 22:37

Krásný deníček, úplná cesta do pravěku. :) :) @veverik Nohy to třmenů mi dali i v roce 2008 :cert: protože jsem prý těma nohama hrozně šila a mohla bych kopnout mimino

 
travovka  21.04.12 22:47

Berry, díky za sdílení, muselo to být těžké, jsem tak ráda, že jsem rodila úplně jinak.

 
verububu
Závislačka 4436 příspěvků 21.04.12 23:24

Berry, Tvůj deníček se moc hezky četl, ale zážitek děsivý :poblion: Takový retro porod :|
Pamatuju si, jak mi moje máma vyprávěla o porodu mě (byla jsem druhorozená) - jooo, to už byl lepší porod, ani mi ten ožralej doktor, co mi padal mezi nohy, nevadil 8o

Těším se na Tvé další psaní, moc Ti to jde :palec: :potlesk:

 
NJustyna
Kecalka 227 příspěvků 22.04.12 01:58

Teda hezky napsany denicek :palec: Ten pribeh je to jak z nejakeho filmu , jeste ze ta doba mneni a rodickam uz se dava vetsi pozornost (lepsi zdravotnicke sluzby)

 
Pesee23
Závislačka 3817 příspěvků 22.04.12 10:46

Berry moooc hezky napsané. A teda jako děs… Pan doktor by zasloužil po hubě…

 
SuzaG
Závislačka 3568 příspěvků 22.04.12 18:59

Moc krásně napsané.Já rodila letos,sice skoro 2 dny,ale i tak jsem ráda za to,jak to ted je :mrgreen:

 
Mišanila  23.04.12 08:58

Ty jo, tak to je hororový zážitek. To ti ta sestra fakt dala facku?
Mně je z takového čtení smutno, i když změna v porodnictví k dobrému veliká, tak pořád ještě velký kus práce zbývá. Třeba to pololežení na koze a pak skákání na břicho, to se pořád ještě neodnaučili.
Kdyby alespoň zkusili jinou polohu, nemuselo by to takhle třeba v některých případech končit, taky vlastní zkušenost…

 
bjetuschka
Závislačka 3882 příspěvků 2 inzeráty 25.04.12 14:19

„Matko, vydržte co nejdéle, toalety jsou vzadu na chodbě, bohužel jeden je rozbitý, tak se modlete, aby další nebyly obsazené.“ Neeeeee :lol: :lol: :lol: Strašně se tu směju (promiň)! Celkově ta pasáž s toaletama je okouzlující :mrgreen:

Teda celkově je to super napsaný a myslím, že můžeme být rýdy za to, jak to teď je :)

 
berry4
Nadpozemská drbna 28051 příspěvků 25.04.12 14:25

:lol: no dnes se tomu směju i já,tenkrát mi ale do smích nebylo :jazyk:
Mišanila to byl tzv „slovní“ políček, naštěstí nás při tom nebili ;)

 
Mišanila  25.04.12 20:23

No tak to jsem si oddechla :) ale je fakt, že i o tom jsem slyšela, že se obča dělo …

 
Ema N.  21.06.12 10:00

Ty jo, tak jsem si krasne pobrecela… Muselo to byt strasne, ale je to tak krasne napsane, ze i kdyz jsem v praci, tak si utiram slzy a pripadam si hrozne zranitelne a tesim se, az budu mit dalsiho clovicka v naruci… :hug: :hug: :hug:

 
Any83
Závislačka 4818 příspěvků 03.11.13 20:39

8o
Za pár týdnů rodím u Miloušů, asi si to vytisknu a nalepím jim to tam na nástěnku :cert:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele