deset let nejnevhodnější antikoncepce

reli  Vydáno: 27.05.08

Zdravím všechny maminky, snažilky a nesnažilky :-)
Asi mám potřebu se vypsat, postěžovat si a hlavně vědět, že nejsem sama, kdo má tyhle problémy neproblémy. Věc se má tak, deset let vztahu, dva roky společného bydlení, společná hypotéka, vyhýbavé odpovědi na témata typu děti, nedej bože manželství. Nějak ve mě narůstá hladina nezdravého vzteku. 

Po deseti letech opravdu neočekávám vášnivá vyznání lásky, nebo každodenní vyčerpávající sex. Ale..Kolikrát se ještě podívám do zrcadla na svou tvář, která bude bez vrásek? Kdy mi můj lékař oznámí něco v tom smyslu, že už mám nejvyšší čas?

Už nechci čekat, je mi dvacet osm a vím, že spermii chvilku trvá oplodnit vajíčko. A to nemluvím o mém podezření, že budu mít asi problém otěhotnět. Nepoužíváme jinou formu antikoncepce, než tu nejnespolehlivější -přerušovanou soulož.. Tak nevím jestli jsem sobec…

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Jituska
Zasloužilá kecalka 896 příspěvků 27.05.08 07:23

Ahoj Reli,úplně chápu tvoje rozhořčení,já jsem si prožívala to samé.sice o kapinu dřív,v 26letech,ale taky jsem chodila leta s přítelem a žili jsme spolu dva roky,hnízdečko nachystané a - pořád nic.nerada na to období vzpomínám,připadala jsem si jak žebráček a nechápala,že on necítí to stejné-posunout vztah někam dopředu.u nás to dokonce bylo tak,že mi na jaře slíbil,že na podzim bude svatba a pak se o tom přestalo mluvit a nic.tak jsem mu jednouv létě,kdy jsem byla na dně,nechala doma dopis,kde jsem popsala své pocity a na víkend se odstěhovala ke kamarádce.přišel s kytkou,že to nechápe,co udělal špatně!no děsný,já nevím,že ti chlapi jsou na tohle natvrdlí.
Jednou ráno jsem se vzbudila dřív a přišlo mi to všechno líto,začla jsem plakat,on se probudil a ptal se,co se děje a já mu řekla,že uvažuju o rozchodu,že nevím,jak dlouho tohle čekání vydržím a že mi utíkají roky.že nechápu,na co čeká,nebo jestli mě nechce…tak mi dal pusu a řekl,že se v lednu vezmem.a bylo to:)takovouhle žádost o ruku dětem radši popisovat nebudu…mám fantastického manžela,je úžasný tatínek,po letech jsem se ho ptala,PROČ s tím dělal takový štráchy.tak z něj vypadlo,že se bál svatby,ne toho,že bude ženatej,ale toho svatebního dne,kdy na něj budou všichni civět,protože on tyhle oficiality nesnáší.čučela jsem jak péro z gauče,protože tenhle důvod by mě fakt nenapadl.
Snažení o mimčo už přišlo samo,prostě jsem vy:,–(ila antikoncepci,samo s jeho souhlasem a že to necháme na přírodě.trvalo to přes rok,ale teď už všechno krásně klape.
takže moje rada-promluv si s ním o tom,o jeho pocitech,proč čeká,a pokud se bude cítit „nezralý“(chlapi mají pocit,že pak mají kouli na noze),tak mu možná i pohroz rozchodem,třea se v něm něco hne.hlavně mu řekni,co cítíš ty a jak moc tě to trápí.protože jemné ani velké náznaky holt někteří nechápou,musí se jim to naservírovat polopatě.
držím palce,ať to vyjde!Jitka

 
mar.ketak2
Nováček 2 příspěvky 27.05.08 09:37

Taky doporučuju do toho seknout. Já jsem tu „odvahu“ neměla, dneska vím, že to byla chyba, možná (nebo určitě) by některé věci byly jinak. Dneska už to bohužel nevrátím. Ale třeba bych ani pak nebyla tak spokojená, jak si myslím ;-)
K tomu otěhotnění - klidně může být problém na jeho straně.

 
Filipina
Zasloužilá kecalka 614 příspěvků 27.05.08 17:48

Ahojky, já jsem se asi před necelými pěti lety seznámila s ne vlastní vinou rozvedeným mužem. Neustále tvrdil, že po předchozí zkušenosti už se nikdy neožení, že ženský jsou potvory a žádné už nikdy věřit nebude a rozhodně se už nikdy neožení, aby nedopadl stejkně jako předtím. Tenkrát mi to bylo jedno, byla jsem mladá, měla jsem ho ráda a bylo mi celkem jedno jestli spolu budeme jen žít nebo se i vezmeme. Jenže názor jsem zá:,–(ně přehodnotila asi po roce a půl vztahu, kdy jsme spolu žili v jedné domácnosti sice jen necelý rok, ale za tu dobu jsme si prošli silnou finanční krizí, kterou jsme ustáli a i spoustou dalších nepříjemných věcí, během krátké doby toho na nás spadlo víc než na jiný páry za deset let manželství. Já jsem věděla že on je ten jedinej, mám ho ráda a chci s ním být.
Tak jsem nenápadně začala tlačit jestli svůj zatvrzelý nozor nechce přehonostit, protože přece musí vidět že já jsem jiná, že ho mám ráda a myslím to s ním vážně. Na téma svatba se bavit nechtěl,, tvrdil, že jew to jen zbytečnej papír a kvalitu vztahu rozhodně neovlivní, právě naopak, žena se po svatbě mení ve fůrii, která ho má, chudáčka, už jistýho a nemusí se snažit. Ignorovala jsem tyhle řeči a neustále dorážela proč a jak a kdy a jestli vůbec, předhazovala mu důvody proč je svatba dobrý nápad, chvíli jsme ho citově vydírala, chvíli jsem nadávala, prostě jsem ho překecávala a překecávala až připustil možnost - uvidíme. Řádně jsem toho využila jednou když byl p onoční, ospalý a unavený. Ryla jsem do něj tak dlouho, až kývl (obávám se že v té chvíli by kývl na cokoli, jen aby už mohl spát) a já ještě ten den běžela na matriku pro papíry. Svatba byla nakonec maličká jen s nejbližší rodinou, ale zato krásná a manžel (aspoň to tvrdí), dodnes nelituje že se nechal přemluvit a znovu do toho spadl. Jsme spolu necelé tři roky, jsme moc spokojení a v září se nám má dokonce narodit miminko.
Což je další kapitola. Zpočátku se manžel totiž taky cukal. S dítětem do budoucna počítal, ale měl strach - o první dítě díky bývalé manželce přišel úplně, přestože měl stanovené termíny, kdy si měl malou vyzvedávat, nikdy mu ji nedala. Po čtyřech letech si dítě odvykne a samo nevidí důvod proč by mělo jít s někým, koho nezná, kdo s ním nebydlí a na koho doma poslouchá jen samé nadávky. A doma panoval stejný názor - stalo se mi to jednou, stane se mi to znovu. A dítě odkládal a odkládal. Po nějaké době ale sám povolil, dcera mu nesmírně chyběla a tak se rozhodl dát onu lásku jinému drobečkovi. Dva roky jsme se bezúzpěšně snažili a prošli si dalším psychickým peklem, kdy jsme obzvlášť já náš nezdar hrotila až moc. Ale nakonec se zadařilo a teď jsem ve 23 týdnu. S manželem jsme spokojení a vypadá to, že strašáka z jeho předchozího vztahu jsme už taky úspěšně překonali. Tak držím palce ať to zvládnete i u vás doma, jsou to přece jen chalpi, musí poslouchat :-))

 
mezzonote
Nováček 1 příspěvek 28.05.08 09:24

Reli, tak toto je, jako bych to psala já. Taky je mi dvacet osm, s přítelem jsme dlouho, ale svatba nebude (s tím už jsem se tak nějak smířila), děti chci alespoň dvě, on přistoupil na jedno, ale áž někdy do budoucna (mmch jemu je přes 40). Je to složitější o to, že už má 3 děti z předchozího manželství, jedno dospělé a dvě má ve střídavé péči - takže každý druhý týden je máme doma. Musel o ně hodně bojovat, jeho žena na něj posílala naprosto nesmyslné žaloby, takže tahanice po soudech, atd. Bojí se, že se mu to stane podruhé (čož sice chápu, ale uráží mě to)
Takže na jednu stranu se nedivím, že se mu do toho znova moc nechce, je to půl roku, so se rozved (přistoupil na opravdu hodně vysoké alimenty, jen aby to už měl z krku, že v zimě nedostanem na děti ani bundu o tom ani nemluvím). Je moc fajn otec, člověk kterého si fakt můžu vážit. Vždycky se všemu staví opravdu čelem, ale děti - to je hodně citlivé téma. Já už začínám ztrácet nervy, mluvím o tom častěji, než je zdrávo. Jemu se všechny děti povedly hned (max na podruhé) a myslí si, že to tak musí být vždy. Na umělko bych měla problém ho dostat, adopci by rozhodně nebral. To mi přidělává ještě větší starosti. Když to nepůjde, tak mám asi smůlu. Já vím, asi je zbytečný hned uvažovat o nejhorší variantě, ale bojím se toho. Jinak antiko používáme taky stejnou, jako vy. Jenže on si „pozor“ BOHUŽEL dávat umí :-).  Další věc je, že spolu pracujem a já jsem celkem těžko nahraditelná. Kdybych otěhotněla, nechám ho dost ve štychu. Velmi těžko za mě najde náhradu, bude to pro něj hodně náročné…
Kamarádka, co měla problém přemluvit partnera pět let, má teď roční holčičku, do mě neustále reje, co my - taky mi to moc nepřidává. Moje máma se na vnoučata jen třese, nedávno mi řekla, že ještě ať ještě jedem na dovolenou a pak bychom to měli začít zkoušet. Prostě všichni jsou děsně chytrý. Já nemám problém vidět těhotný ženský a miminka, to mě nijak nemrzí, nebo tak. Ale doporučení ohledně toho, kdy JÁ mám mít děti, mě fakt štvou.
Přeju Ti hodně štěstí, věřím, že to jednou vyjde. Myslím si, že nemá cenu ty partnery moc prudit, když se s náma nebudou cítit dobře, na potomka je přejde chuť definitivně…
Jinak - buď ráda, že se ještě díváš na svou tvář bez vrásek, to já už chvilku ne…:-)
Mezzonote

 
Pudloslava
Vesmírná mluvilka 31237 příspěvků 28.05.08 14:52

Ti chlapi jsou příšery  sobecký !

 
mar.ketak2
Nováček 2 příspěvky 28.05.08 15:57

to jsou a myslí si, že ne :-(((

 
Ciko
Nováček 1 příspěvek 12.06.08 13:05

Holky..s manzelem jsme se brali po cca 3letech. Taky jsem do nej sila, proc si me nechce vzit a ze proc spolu teda bydlime a jestli mu je se mnou teda spatne, kdyz si me nechce vzit apod-to mi vzdycky vsechno vyvratil, ze mu je se mnou dobre apod.. Zacala jsem hucet asi po dvou letech spolecneho bydleni. Mel to se mnou asi tezky. Pak jsme se vzali, zacali stavet, prestala jsem brat antikoncepsi (vedel o tom) a otehotnela jsem driv nez jsme cekali. Jsem na zacatku, mimco by se melo narodit v unoru. A uz se na nej moc tesime,doufame, ze bude vse s mimcem v poradku.

 
reli
Nováček 1 příspěvek 25.06.08 19:10

Ahoj,
moc děkuju za komentáře :-) , jenom upřesním, jak to všechno dopadlo..no happyendem rozhodně ne. Po měsíci hádek jsme se rozešli. Mám neskutečnej vztek. Jsem tak vzteklá, že jdu radši uklízet. Zatím se mějte hezky a užívejte léta. 

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček