Děti = konec přátel?

Neffy  Vydáno: 18.04.05

Ahoj holky, „vůbec nemám co dělat,“ tak čtu články, které se tu už za nějakých pár let nastřádaly. Partner nechápe, co tady můžu celé hodiny číst za blbosti (pro něj) a silně ho to znervózňuje. Vždyť přece když to přijde, tak to přijde (nebo nepřijde), tak proč se stresovat zbytečně dopředu? A hlavně, vždyť je to furt o tom jednom! Taky to ti vaši nechápou?

Jsem nováček, zaregistrovala jsem se pod přezdívkou (nic neříkající) a představte si, existuje človíček (minimálně jeden), který mě stejně poznal. Chápete to?

Neřekla jsem, že tady funguju a pod jakým jménem a přece. Stačila chvilička a už mě měla. Je daleko, předaleko. Takových 350km to bude. Nevidíme se často, tak že by výhody internetu, nebo že krev není voda? Sestra jedna, nic se před ní neutají… Ale adresu sem mi dala ona.

Při toulání po starších článcích jsem narazila na téma Proč nemít děti? Proto! Je hodně starý a moc dobře napsaný a bohužel pravdivý. A tak mě napadlo, proč nepopřemýšlet nad těmi důvody proti, pěkně o každém zvlášť. Tak nevím, jestli je dost nesnažilek a jestli pro snažilky, těhulky a maminy tohle bude zajímavé téma k diskuzi. Ale určitě k tomu mají co říct a skoro bych řekla, že víc než nesnažilky (pokud tedy nejsou mámy), protožože to zažily, zažívají a ví naprosto přesně, o čem mluví. Co to všechno obnáší,…

Zaujalo mě z výše uvedeného článku (ale i z jiných) děti = konec přátel. Co si o tom myslíte, vy, co jste to zažily, nebo zažíváte? A co si o tom myslíte vy, co vás to teprve čeká?

Já to nezažila, můžu tedy jen vyjádřit svůj názor. Myslím, že dítě (nebo děti) nemusí být v žádném případě konec přátelství. Proč taky? Copak pořízení potomků je zrada na přátelích? Blbost. Jde jen o jinou fázi života, jiný žebříček hodnot, jiný život. A v tom to asi bude. Ti, co zůstali bezdětní, mají jiný žebříček hodnot (zůstali tam, kde i vy jste byli). Obvykle je to na prvním místě partner, pak práce (nebo obráceně?), pak koníčky,… pak ještě něco? U těch, co se stanou rodiči (postoupili dál, jsou někde jinde), jsou to děti, pak děti, děti, pak partner, pak děti, pak koníčky?, práce?

Takhle je to přirozené, v pořádku, logické. Ovšem kde je pak to téma k hovoru? Ano, děti. To jistě, myslím, že přátele zajímá, že jste šťastní, že máte své děti. Že byste je nevyměnili za nic na světě. Že prospívají. Rozhodně ano. A jistě pochopí, že nemáte čas docházet do hospůdky,… Určitě to pochopí, nebo ne? Ale co dál? Je ještě něco, co vám bylo společné před tím, než jste si pořídili dětičky? Na základě čeho třeba vzniklo dlouholeté přátelství? Pokud ano, myslím, že je vyhráno. Protože i když se na čas třeba vzdálíte (upřímně - než jste měly děti - kdyby jste vyrazily na návštěvu za někým, kdo má mimino a skutečně neměly čas si ani pokecat, protože to mimčo má své požadavky, bavily byste se? Vyrazily byste na takovou návštěvu hnedle zas? A třeba když to není za rohem, ale celkem daleko?), tak až dětičky malinko povyrostou, proč nepokračovat, tam kde se přestalo? Nebo to nejde? Jaké máte zkušenosti?
Určitě se to ale netýká „hospodských známostí.“ Ale je pravděpodobné, že pokud tenhleten typ zábavy neomrzel ještě před mateřstvím, tak při něm už omrzí určitě. Taky proč by ne? Čím by tenhle typ přátel mohl obohatit váš život? Ale asi to stejně zabolí, že?

Taky asi nebudou pokračovat ta čistě „pracovní“ přátelství. Ale opět, bylo to opravdu to pravé? Zajímalo by mě - když jste vy chodily do práce (o potomka ještě neusilovaly), jak dlouho vám vydržela chuť udržovat kontakt s tou šťastnou, která už byla jinde, měla jiný žebříček hodnot, žila jiný život…? Tou otázkou chci jen vyprovokovat odpověď, jestli by ta situace pro tu tenkrát šťastnou nebyla stejná, jako teď ta vaše (přišlo mi z některých příspěvků, že je to pak holkám na mateřské, když se to stane, líto) a tedy hoď kamenem, kdo jsi bez viny…

Přijde mi přirozené, že člověk hledá nové přátele mezi těmi, kteří žijí stejnými radostmi, problémy jako on sám. A necítila bych se tím smutná, jak se mi zdálo z některých příspěvků. Ale myslím, že je možno uchovat i stará přátelství (aspoň některá), i když ten druhý děti nemá - ještě, nebo snad vůbec. Přece jen, nemyslím, že je člověk bez dětí méněcenný, i když to tak někdy od některých méně tolerantních a zapálených mamin vyznívá. Co myslíte vy?

A že je málo času? Je. Taky ho mám málo a to nemám děti. A pořád je ho málo a určitě ho pořád málo bude. Tak 100× sláva internetu, e-miminu a dalším. Protože když už třeba vy, mámy, zasednete k počítači, je jasné, že PRÁVĚ TEĎ máte tu chvilku, kterou můžete a chcete věnovat svým kamarádkám. A co na tom, že jen po síti? Každé vlídné slovo se cení, nebo ne? Mně rozhodně přijde lepší, být v kontaktu často, byť jen pár řádky, byť jen po síti, než se spoléhat na někoho, kdo o to nestojí, nebo ho uvidím až za rok (i když ráda).

Nakukuju do všech možných deníčků, témat (i když je ještě „nepotřebuju“) a doufám, že i mě se podaří vás blíž poznat a že vám nebude vadit, že nemám děti. Co na tom? Toleranci zdar.

Taky mě během psaní několikrát napadlo, jestli mě za některé věty (nebo celé téma?) některé z vás nebudou chtít ukamenovat, jak už se v mnohých příspěvcích objevilo. Ale pak jsem si řekla: a proč? Nikoho neodsuzuju, toho jsem opravdu daleka (tak proč by někdo měl mě?) a opravdu se zájmem si přečtu každý názor, byť odlišný od toho mého. A hlavně, po síti kamenovat, to opravdu nejde. Naštěstí. Tak čeho se bát?

Zase někdy ahoj, i Ty, drahá sestro.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Ivik4
Závislačka 3152 příspěvků 18.04.05 15:26

Neffy,
tvůj článek mě zaujal, už kvůli tomu, že jsem kdysi do některého deníčku právě na toto téma přispívala…

Kupodivu, o část přátel (přítelkyň) jsem přišla už když jsem se vdala (jako první z party pěti svobodných holek, ač nám tenkrát už všem táhlo na třicítku). Nebylo to tím, že už bychom si neměly co říct, jen jsem na ně neměla tolik času - dala jsem přednost radši tomu jít někam s manželem než s nimi a už bylo „zle“. Ony si dál chodily do kina, divadla, jezdily na víkendy pryč… Spíš jsme začali s manželem udržovat vztahy s lidmi, které měli partnera. Logicky - kamarádky se sice občas zastavily, ale manželovi nějak na pokec chyběli jejich chlapský protějšky a mě naopak u manželových svobodných kámošů jejich polovičky. Další zlom nastal v době, kdy se nám narodilo dítě - a většina našich společných známých byla bezdětných. Najednou nebyl čas s nimi jít na večeři, oni zase nestáli moc o to (a nijak jim to nevyčítám), aby přišli na návštěvu a jako bezdětní tam poslouchali půl hodiny brek malýho mimča. Takže jsme obnovili naopak přátelství s lidmi, které měli děti dříve než my a my je kdysi ze stejných důvodů trochu opomíjeli : - )))). Postupně se mé kamarádky vdávají, manželovi přátelé si pořizují děti a stará přátelství s úspěchem obnovujeme a opět hledáme a nacházíme společná témata. Ze začátku jsem tím trochu trpěla a bála se, že „přijdu“ o lidi, které jsem měla hodně ráda a s kterými jsem si měla co říct, ale jak je vidět, skutečné přátelství překoná i nějaké ty překážky a dneska je téměř všechno zase při starém. Už tolik neřešíme, kam půjdem „pařit“, ale dělíme se o to, jaké naše děti dělají lumpárny a otcové (které jsem dříve znala jako nezodpovědné puberťáky) se dmou jak pávy nad svými potomky : -))))).
Snad to bylo k tématu :)
 Iva

 
Iveta30
Nováček 8 příspěvků 18.04.05 16:17

Neffy, tvoj clanok bol velmi, velmi pravdivy a vystizny. V podstate vsetko, co si napisala je pravda.
Ivik, aj s tvojimi nazormi sa celkom stotoznujem.
Vy obe mate rovnake nazory na danu vec a je zaujimave vypozorovat, ake rozdiely su medzi vami.
Neffy (ak som to dobre pochopila) ty budes asi prvosnazilka, a tvoje uvahy su asi teoreticke.
Ivik, ty budes asi ostrielana mamina, a hovoris z vlastnej skusenosti.
A ja?
Ja som prave v takej faze svojho zivota, ked sa snazim zaradit do skupiny nasich priatelov ktori si uz deticky zabezpecili. Po strednej skole sme sa akosi odcudzili, lebo kamosky postupne otehotnovali a ja som bola na vyske. Potom sama robota a ziskavanie praxe. Teraz by som sa s nimi aj rada stretla, ale akosi neviem o com sa mam s nimi bavit. Oni svitoria stale iba o detoch a mne sa nechce stale vymyslat vtipne odpovede preco este ja ziadne deti nemam.
Tak sa teda uz 7 mesiacov snazim zaradit medzi detickami obdarene kamosky, ale akosi sa to nedari. Nuz, ale musim dufat, ze to spravne mimi si ma (nás) raz najde a potom budem pysne chodit s kocikom a kecat s mamickami.
No uz aby to bolo.
To bolo par mojich postrehov.
PS:
Neffy: Moj drahy tiez nechape, co tam na tom nete tolko vysedavam a citam. Nic si z toho nerob a citaj dalej. Ja ziadne kamosky v mojej situacii nemam, tak mi nic ine nezostava.
Drzim vsetky prsty co na sebe mam, nech nam vydu //
 Iveta

 
Neffy
Ukecaná baba ;) 1182 příspěvků 18.04.05 19:48

Tak to je fajn. První zkušenost, že i když se načas vzdálíme, nic nekončí … (tedy nemusí nutně skončit). Když člověk „nabere rozum“ a najde ten svůj smysl života, asi ho nebude bavit pořád pařit, jako tomu bývalo za mlada..

 
Neffy
Ukecaná baba ;) 1182 příspěvků 18.04.05 19:54

pro Iveta30
No, ještě jsem předsnažilka. Přesto mě zajímá, o čem se drbe na těchto stránkách a to od snažilek, přes těhule až po maminy. Třeba si chci rozšířit obzor? nebo „už to na mě jde?“ Nevím, přesně. Ale to je vlastně fuk.
Ať Ti to brzy vyjde. Zase napiš, jak se daří.

 
Neffy
Ukecaná baba ;) 1182 příspěvků 18.04.05 19:55

Toto výše byla odpověď pro Ivika, nějak jsem to zmrskla.

 
marmih
Kecalka 108 příspěvků 19.04.05 13:41

Ahoj. Tak mé poznatky o přátelství v době rodičovské dovolené jsou takové…
Nemám pocit, že by mě opustili přátelé kvůli tomu, že mám malé dítě. Na mé situaci se nezměnilo nic. Přetrvávají přátelství i čistě pracovní, kolegové z práce se občas ukazují (v pravidelných intervalech a stále si máme co říct:-)) Je samozřejmé, že se s nimi nebavím jen o hovínkách a papání - od toho zas mám kamarádky maminky…
Mám pocit, že opravdu dobré přátelství se tím, že se někdo stane maminkou nemůže skončit. Samozřejmě chápu, že pokud to někdo, kdo nemá dítko cítí tak, že si nemá s novopečenou maminkou o čem povídat a plně chápu, že ho nebaví poslouchat cizí brečící a vztekající se se dítě (to nebaví ani mne), tak že má pocit, že toto přátelství ztratilo svou hodnotu a vlastně pomalu mizí. Ale nemusí to tak nutně být. Třeba u mne to tak není. Mám i mladé přátelé, kteří mají jiné zájmy, jenž já s malým dítkem nemůžu sdílet, ale není pro mne problémem pauza. Děti přece rostou rychle, tu pohlídá babi nebo táta a já opět vyrazím s těmi kamarády na nějakou společnou akci a nemám s tím problém, že bych mezi ně snad už neměla patřit? Proč taky? Zájmy máme stále stejné (já navíc to mateřství) a rozumíme si stejně dobře jako dřív. Myslím, že s mateřstvím přátelství nekončí a naopak. Přátelství jen regenerují, při menší pauze nutné péče o dítě se ukáže, které přátelství bylo pevné a přetrvává. Ale opravdu je třeba i během té pauzy se alespoň ozvat a naznačit tím druhému, že i když se teď vaše zájmy liší, stále máš o toho člověka zájem, třeba jen tím, že se zeptáš jak se má a co je nového…
Takže odpověď pro Tebe:
1. Přátelství nemusí skončit s mateřstvím…
2. Pauza než mimčo odroste? Ano, proč ne? Jen je třba občas projevit zájem o tu druhou osobu, stačí SMS… Prostě si vzpomenout…
Samozřejmě to záleží na povaze lidí, toleranci aj. Takže všude to nemusí fungovat stejně…
Tak to je můj názor

 
Komka
Kecalka 202 příspěvků 21.04.05 15:56

Ahoj Neffy i všechny ostatní,

já patřím do kategorie těhulek, přesněji prvotěhulek. Z mých nejbližších známých nikdo zatím děti nemá a v nejbližší době ani neplánuje. Na druhou stranu vrstevníci nebo tedy spíš vrstevnice mého manžela už mají děti odrostlé, takže se občas cítím jako úplně mimo mísu. Docela se ztráty kamarádství bojím, vidím totiž změny už teď. Jsem v šestém měsíci a s kamarádkama už zdaleka tak často nevyrážíme jako dřív, nemají jaksi čas se zastavit nebo zavolat jak se mám. Vždycky jsem si myslela, že budu mezi těmi později těhotnými a že budu mateřství s nimi moc prožívat, vždyť to jsou holky které znám úplně odmalička a mateřství je takový zlom. Těšila jsem se až jedna z nich přijde s tím že je těhotná a já budu sledovat jak to probíhá. Nemám v rodině ani nikde poblíž maminu a tak nemám zkušenosti. Naopak se zdá že ony mají takových v okolí víc a není to pro ně nic zvláštního. Musím ale říct že nic tak nebolí jako neprojevený zájem o vaše těhotenství. Člověk vše prožívá nějak intenzivněji a raňují ho věci, kterých by si dřív ani nevšiml.
Nevím jaké to bude až se miminko narodí, u několika z nich vidím jak po dítěti touží a myslím si že zájem mít budou, ale to nemůžu vědět jistě. Pořád doufám že až začnu chodit na kurzy pro těhule, najdu si nějaké nové kamarádky - maminy, abych měla s kým probírat právě ty radosti jako kolik mimčo snědlo a kolik vykakalo, jinak bych se totiž asi cítila úplně sama.
Ale abych napsala i něco pozitivnějšího, mám známé, kteří mají roční miminko a je u nich až obdivuhodné jak sociálně dokáží žít a nenechají se omezovat. Mají sice dvě babičky na hlídání, ale není pro ně ani problém vzít malou sebou, třeba na naší svatbě byla několik hodin a je na společnost tak zvyklá, že jen zvědavě koukala kolem a byla spokojená. Z jejích rodičů tak čiší pohoda a klid, že ona je stejná. Ti jsou můj vzor a chci taky jednou vychovávat dítě v této pohodě a neschovávat se doma až než půjde do školy.

Hodně jsem se rozepsala, ani nevím jestli to má hlavu a patu. V každém případě si myslím, že toto téma je výborné.

Mějte se všechy krásně
Komka

Vložit nový komentář