Děti pláčou

pandicka  Vydáno: 26.11.11

Docela dlouhou dobu jsem přemýšlela, jakému tématu se věnovat ve svém prvním deníčku, zda průběhu těhotenství, porodu nebo zápasení s kojením, ale nakonec mě až neutuchající a srdceryvný pláč mé dcery donutil sednout si a napsat tento deníček. Tak trošku se ale zmíním o všem.

Já se svým snoubencem, 37.tt
1 komentář

První procházka pro proleženém těhotenství, 35.tt

První minuty na světě naší Viktorie
1 komentář

Jedno krásné sobotní ráno, Viktorie má 2 týdny

Šlofík po kojení, Viktorie má 3 týdny
1 komentář

Těhotenství jsem měla rizikové, kvůli špatné srážlivosti krve jsem brala léky a ke konci jsem si musela píchat i injekce, ale byla jsem ubezpečena, že v dnešní době nejsem žádnou výjimkou a v mém případě se jedná spíše o prevenci. Od 24. týdne se mi začal zkracovat a měknout čípek a to už mi začalo dělat vrásky na čele. Měla jsem nakázaný přísný klidový režim, ležela jsem doma, hlavu dolů, nohy nahoře a celé dny sbírala informace o problematice měkkého a zkracujícího se čípku. Modlila jsem se, ať miminko donosím co nejdéle a zároveň vtipkovala, že určitě budu patřit k těm ženám, co půlku těhotenství proleží, aby jim nakonec porod vyvolávali ve 42. týdnu.

Kolem 30. týdne mi byla zjištěna hypertenze, ale z toho jsem si hlavu absolutně nedělala, a samozřejmě zákon schválnosti zafungoval a porod mi nakonec kvůli vysokému tlaku museli vyvolat, ale to už jsem byla naštěstí v 39. týdnu. Mrzelo mě, že jsme malou museli na svět „vyhnat“ dříve, ale byla jsem vděčná za velmi rychlý porod, rychlý až tak, že mě nestihli nastřihnout a já se bohužel roztrhla.

V porodnici i posléze doma jsem velmi zápasila s kojením, malá se nechtěla přisát, já byla totálně neschopná a neohrabaná, absolutně jsem si s kojením nevěděla rady. Z porodnice jsme s dcerou odcházely s kloboučky a dokrmem. Vše se nám naštěstí podařilo odbourat a já to brala a beru jako velký úspěch. No a teď se už konečně dostávám k tomu, proč jsem se rozhodla napsat tento deníček. Absolutním šokem pro mě bylo zjištění toho, že děti pláčou! Moje maminka mi celé těhotenství vykládala, jak po porodu bude vše úžasné, jak se s malou budu mazlit a budeme si užívat jedna druhou, ale o tom, že děti pláčou se mi nějak nezmínila (já jsem prý jako miminko neplakala vůbec, takže mi zřejmě tuto skutečnost záměrně nezamlčela).

Moje dceruška neplakala, ta řvala jako tygr! V porodnici buď spinkala, nebo prostě křičela jako o život. Já prvorodička, hormony nastartované, mozek naopak v totálním útlumu a maminko starejte se, tady je vaše miminko. Když se maličká v porodnici poprvé rozplakala, tak jsem si myslela, že jí něco strašného musí být, to přece není normalní takový řev! Malého tygříka jsem si dovezla i domů.

Malá skoro vůbec nespala, buď jsme bojovaly s kojením, nebo prostě křičela jako kdyby ji na nože brali. Byla jsem z toho na pokraji zhroucení, plakala jsem, připadala jsem si jako totálně neschopná matka, která neví, co jejímu dítěti je a jak mu pomoci. Nestíhala jsem si ani vyčistit zuby, celé dny jsem měla malou na rukou, buď ji kojila, nebo utěšovala. Když přišel přítel z práce domů, byla jsem přešťastná, že mě na chvilku zastoupí, pochová ji a já si budu moci dát sprchu a trošku si odpočinu. Přiznám se, že jsem potom už ani neřešila, že mou dcerušku něco trápí, že má bolesti bříška, ale těšila se na hodinu spánku.

Začala jsem řešit stravu pro kojící matky, kterým potravinám se vyhnout obloukem, které naopak konzumovat, fenyklový čaj jsem pila po litrech, kapky na bříško vyzkoušela snad všechny, masáže bříška a peckový polštářek byl na denním pořádku, no prostě můj svět se najednou smrskl na problém prdíků. Moje milovaná proplakala celé šestineděli, teď jí jsou 2 měsíce a já můžu říct, že mateřství si začínám konečně užívat, ťuk, ťuk. Moje miminko totiž začalo i spinkat a frekvenci řevu výrazně eliminovalo. Když se jí něco nelíbí, dokáže to tedy dát dostatečně jasně a hlavně hlasitě najevo, ale ve srovnání s prvními týdny, kdy jsme se potýkaly s bolestmi bříška, se to nedá absolutně srovnat. A já se můžu opět jen modlit, že nám tato pohoda vydrží a bude to postupně ještě lepší a lepší.

Tento deníček je vlastně o velice triviální věci, se kterou se potýká snad každá druhá maminka, ale pro mě byla moje plačící dcera šok mnohem větší než samotný porod a nesnáze, se kterými jsem se musela potýkat během těhotenství, že jsem se z toho musela vypsat. A co mě vlastně šokuje ještě víc než samotný pláč mé dcery, je má totální nevědomost a nepřipravenost na tuto skutečnost. Co jsem si vlastně myslela? Že miminka nepláčou? Že má dceruška bude ukázková panenka, která prostě nepláče? Možná jsem to prostě jen neřešila a jen se těšila na svoje první miminko. Tento deníček věnuji všem maminkám, které se cítily podobně jako já a jejich úžasným dětem.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.0 bodů
 Váš příspěvek
 
petka86
Závislačka 3792 příspěvků 26.11.11 09:20

Jak já Ti ty začátky rozumím :) S porodky jsme šly z UM,kojila jsem částečně dva měsíce,popravdě to že jsem se nerozkojila mi vůbec nevadilo,než bojovat s tím,že malá chvíli pije pak se vzteká a já dám UM jsem ji kojila spíš dle nálady,prsa jsem nalíté neměla tak mě to jako by nenutilo a dát umělé bylo rychlejší i klidnější :hug: Šestinedělí byla malá ve dne zlatá ale v noci to byl vždy skoro hodinový řev,já řvala sní co jí je,prdíky jsme myslela,ale postupně jsem přišla na to,že večer nemůže zabrat na noční spánek,na režim jsme si najeli celkem brzo hned po šestinedělí,vše jsem dělala jak chci,malé to vyhovovalo,takže od 2.měsíce malé nám spinká v noci celou noc,přes den je zlatá,ona prakticky nebrečí,jen když se hlásí o spánek,ale to je spíš fnukání.Ale šestinedělí bylo mazec,než maminka zjistí co a jak,rozezná pláč a vše okolo.Tak já si mateřství užívám,prakticky od začátku,jen ty první noci byli mazec,asi je malá hodná po mě,tak snad jí to vydrží co nejdéle :mrgreen: Myslím,že u Vás jak si najdete systém atd už nebude po pláči ani památka jen v nutných sem tam případech :pankac:

 
busfy
Povídálka 49 příspěvků 26.11.11 12:09

Viki je NAAAADHERNAAAAA :srdce: … rika se, ze holcicky si s prdikama poradi lip … HAHAAA !!!! Naprosto te chapu. Srdcervouci rev toho malyho uzlicku je hruuza!! Nas trapily prdiky hlavne vecer- opravdu te lituju, kdyz jsi to prozivala i behem dne :,( …zaplatpanbuh se to i u vas, i u nas zlepsilo, jen vyvstal dalsi problem… diky boji s prdikama si ta nase hvezdicka zvykla byt vlastne do 23h s rodicema v obyvaku… a ted, kdyz uz neplace, nas trosku zacalo otravovat, ze na sebe nemame s tatkou trochu casu takhle vecer. A zahajili jsme: Vykoupat, napapat a spinkat do postylky v pul 8 … !! Krve by se ve me nedorezal jak ona rve… :zed: :zed: :zed: :zed: !!! Je to tedka: Kdo z koho … Tak doufam, ze budu silnejsi ;) …

 
Klarinetka1
Závislačka 2693 příspěvků 26.11.11 13:18

Hezky napsáno. Náš malej byl od porodu ukřičenej a když jsem si pro něj přišla na dětské, tak sestry mi řekli:,,No to je dost, že si pro toho uřvance jdete, budí nám tady ostatní mimina". První měsíc jsem z toho byla na větvi, myslela jsem, že to nedám. Ovšem po tom, co jsme odbourali bolení bříška, tak je to ten nejhodnější chlapeček :). Taky jsem si mateřství začala užívat později :palec: .

 
goldenka
Extra třída :D 12681 příspěvků 26.11.11 20:21

měli jsme to podobně, těhotenství jsem proležela-3měsíce vkuse, pak koliky do 3měsíců a 1týdne, zaplať pánu bohu, že pak už byl konec, myslela jsem, že mě to zabije, jen řval a řval
teď už tolik neřve, ale nespí pořád, ale oproti tomu co bylo, je už zlatý miminko

 
Kakami
Závislačka 3182 příspěvků 26.11.11 21:23

Jako bych to psala já…

 
pandicka
Závislačka 3544 příspěvků 26.11.11 22:01

Děkuji za vaše zkušenosti, nepřeji to nikomu, ale jsem ráda, že v tom nejsem sama a je více maminek co bojují a snaží se přežít toto náročné období......při­padám si potom nějak normálněji a ne jako exot co má uplakané miminko a kruhy pod očima. Velmi obdivuju všechny maminky, které toto období ustály, vím že ja musím taky, ale někdy je to fakt na šišku........mít tak pevnější nervy :)

 
bořková
Extra třída :D 10637 příspěvků 26.11.11 22:34

Tento deníček je i pro nás :lol: řev, řev, řev…ve dne v noci! Sdílím tvé pocity, hlavně bezmoc, zoufalství, únavu…
My máme problémy s usínáním a spaním stále, ovšem oproti prvním několik týdnům je to ráj :lol:

Gratuluju k miminku a užívej :kytka:

 
Kakami
Závislačka 3182 příspěvků 28.11.11 14:48

to nás to bohužel nepřešlo a to máme 4 měsíce a téměř 2 týdny…je fakt že na začátku to bylo hodně drsný, oproti tomu co bylo je to určitě lepší ale i tak je to furt mazec…každý den čekám kdy se to zlomí… :roll:

 
Grace
Závislačka 4154 příspěvků 28.11.11 21:46

Taky znám. :mrgreen: Dokonce mi dětská lékařka na první prohlídce řekla, že jsem NEJTRAGIČTĚJŠÍ matka za hodně dlouhou dobu. Opravdu podržela. 8o Říkám, že druhé dítě se musí narodit tříměsíční. :lol:

 
Evánek_K  29.11.11 14:10

Tak tohle známe moc dobře. Začalo to už v porodnici a od té doby řev jak blázen…tygři by nám mohli závidět :) V noci malá plakala do tří do rána a přes den fňukala dál.Takže jsme pořád nosili a čas na sebe žádný. Trvalo to skoro do 4 měsíce (postupně se to lepšilo a lepšilo). Byla jsem zralá na doktora Chocholouška. Můžu tě ubezpečit, že tento stav jsem si taky vůbec v těhotenství nepřipouštěla. Jen doufám, že naše druhé mimčo, které v budoucnu plánujeme bude už „za odměnu“. :mrgreen:

 
jellyy
Stálice 89 příspěvků 29.11.11 21:03

u nás to bylo obdobné a trápení s prdíky nás opustilo až s příkrmy :zed: :)

Příspěvek upraven 29.11.11 v 21:03

 
pandicka
Závislačka 3544 příspěvků 02.12.11 12:56

grace do poradny uz chodim s pritelem, krery jde viktorii po kontrole oblekat a ja si mezitim poslechnu, co doktorka rika, jinak bych toho asi moc neslysela…posledne to komentovala, ze mala rve jak kdyby ji tatinek oblekal 3 cepice :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: je to usmevny, ale zazivat to uz tak legracni neni :)

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele