Devět krásných měsíců

Teruška85  Vydáno: 04.05.15

Deníček o tom, jak jsme se rozhodli být tři :-)

Přesně před rokem jsme se s mužem konečně odhodlali k rozhodnutí,,nechat tomu volný průběh". Nikdy jsem nebyla vyloženě mateřský typ, co by hleděl do cizích kočárků a oňuchňával miminka. Byla jsem spokojená se svým životem po boku úžasného chlapa, měla jsem fajn práci, spoustu přátel a aktivit.

Po dítěti jsem začala toužit náhle, ale o to intenzivněji. Posledním impulzem bylo, když mi moje nejlepší kamarádka oznámila, že je těhotná. Vždycky jsme chtěly mít děti blízko u sebe, abychom mohly všechny klíčové okamžiky našeho života prožívat společně a nikdy si nepřestal rozumět. Verunka je totiž jako moje dvojče. :-)

Začalo velmi plodné období, ale neslibovala jsem si zázraky. Moc dobře jsem věděla, že otěhotnění nemusí být jen tak.

20.6 byl pátek a já se chystala k zubaři, menstruaci jsem očekávala každým dnem. Věděla jsem, že mě na zubním čeká rentgen a zablikalo mi, že bych si přeci jen tak pro jistotu (i když určitě těhotná nejsem) měla raději udělat test. První čárka vyjela ihned a já hmm, tak nic no. Ještě chvíli jsem čekala a na ukrácení chvíle jsem si projížděla příbalový leták k testu - koukala jsem na ten obrázek se dvěma čárkami a říkala si, kolik si jich ještě budu muset udělat, než se dočkám tohoto obrázku na svém testu. Jen ze setrvačnosti jsem koukla na test znovu a málem to se mnou seklo!!!

Pod první čárkou se začala stále znatelněji vybarvovat druhá. Nééééé, vlastně anooooo, začala jsem lítat po bytě jak splašená kobyla, srdce v krku, do očí se mi tlačily slzy, nevěděla jsem, jestli to není sen nebo co se děje. V mozku se mi právě odehrávala ta nejdivočejší bouře.

Ten den jsem žila jak ve snu a vlastně i několik následujících, nemohla jsem tomu velkému štěstí pořád nějak uvěřit. Udělala jsem si pak ještě několik testů a čím dál silnější druhá čárka byla důkazem toho, že sen to opravdu není.

Začalo léto a já čekala na nevolnosti, únavu a takové ty nešvary. Nic se nedělo a já z toho byla mírně řečeno neklidná, asi jsem byla blázen, ale já chtěla aby mi moje těhotenství dávalo denně najevo že prosperuje či co. Na gyndu mě totiž objednali až za měsíc a já kromě pár počůraných papírků neměla jaksi žádný jiný důkaz toho, že v mém bříšku roste miminko.

Nastal den D a já seděla s malou dušičkou na gynekologii, během ultrazvuku jsem snad ani nedýchala a snažila se číst z výrazu doktora. Ale všechno bylo v pořádku, fazolka už byla krásně vidět, bilo jí srdíčko a já dostala obrázek a těhotenskou průkazku. Tak a teď jsem už oficiální těhule, chlubila jsem se manželovi. Termín porodu byl stanoven na 22.2. Byli jsme přešťastní. No a pak mně začalo být špatně, paradoxně až ke konci prvního trimestru.

Léto utíkalo a já byla po každé kontrole klidnější a klidnější, brouček v mém bříšku rostl ukázkově, už vypadal jako medvídek a vše se ubíralo tou správnou cestou. Postupně jsme tu radostnou událost oznamovali rodině a přátelům. Všichni měli z mého těhotenství obrovskou radost.

20.8 byl den třetího výročí naší svatby a taky den, kdy se před dvaceti lety narodil můj bratříček Staník, který ale bohužel zemřel ve čtyřech měsících na rozsáhlou srdeční vadu. Přišlo mi to jako osud, že NT screening budeme absolvovat právě v tento den. Na vyšetření mě musel manžel málem dostrkat, tak jsem se ho bála. Když jsem však na velké obrazovce přede mnou spatřila pohybujícího se mini človíčka, moje obavy se začaly postupně vytrácet. Dobré, dobré, všechno dobré, když však doktor zkoumal vývoj srdíčka, zatajila jsem dech, zavřela oči a vybavila si svého malého bratříčka.

Tentokrát to bude dobré a taky bylo! Když nám na konci doktor sdělil, že to bude chlapeček, nepochybovala jsem o tom, že tohohle zdravého andílka nám osud posílá za Staníčka. Moje máma byla taktéž hrozně nadšená, po dvaceti letech se jí vrátí její chlapeček v podobě prvního vnoučka. Zkrátka štěstí bylo obrovské.

Těhotenství postupovalo bezproblémově a přímo ukázkově. Všechna další vyšetření dopadla vždy na jedničku a já se na našeho chlapečka těšila víc a víc. Bříško se krásně kulatilo a já si těhotenství opravdu užívala bez jakýchkoliv komplikací. Najednou tu byly Vánoce ani nevím jak a nový rok jsme pak přivítaly naposled jako pár, od příštího roku už budeme rodina.

V lednu jsem začala docházet na gyndu častěji a na řadu přišly i první monitory. Jako na potvoru se prcek nikdy nehýbal, když bylo potřeba, tak si užil i trochu strkání a bzučení.

V únoru jsem už byla mírně nervozní, ale těšila jsem se na porod a to, jak konečně miminko spatřím. Tašku do porodnice jsem měla vzorně sbalenou, všechno vyřízené a jen se čekalo. První kontrola v porodnici, pak další - už se to prý chystá-hurá. Na další monitor jsem byla objednaná na neděli 22.2 - termín porodu a tak nějak jsem doufala, že už ho nebude třeba. No, ještě proběhl a já už byla napnutá jak kšandy, monitor OK, nález stejný jako posledně. Hm, takže stále čekáme. Ten den jsme si dali opravdu dlouhou procházku a já večer uléhala s pocitem, že zase nic…

Ležela jsem asi 2 minuty, když v tom ve mně něco luplo - zamrazilo mě, věděla jsem co to znamená-a taky že jo, za chvíli už ze mě crčela voda. Tak a je to tady, pomyslela jsem si a šla vzbudit muže. Kontrakce jsem zatím neměla, tak jsem si v pohodě dala sprchu, oblíkla jsem se a asi za hoďku jsme vyrazili směr porodnice.

Bohužel kontrakce stále nic, takže si mě tam nechali zatím na pozorování, a pokud se do 24 hodin nerozrodím, bude vyvolání. Manžela poslali domů a já se ocitla sama ve velkém pokoji. Tak takhle jsem si to tedy nepředstavovala. Snažila jsem se usnout, ale ani za boha, stále jsem vstřebávala všechny ty pocity. K ránu jsem začala mít slabé bolesti po 8minutových intervalech, vydržela jsem tak 2 hoďky a šla říct sestřičce. Byla jsem pouze na jeden prst, ach jo. N

ový den a nová služba - stále na jeden prst, nepostupuje to. Byla jsem čím dál víc otrávená a přestávala věřit, že se porod rozjede sám. Představa další probdělé noci mě děsila. V poledne jsem byla pro, ať mi porod vyvolají hned, že nevěřím, že se rozrodím sama. Hodná a zkušená porodní asistentka mi můj nápad vymluvila - naštěstí. Trošku si se mnou o tom promluvila a poradila mi, ať zkusím odpočívat a že se to do večera určitě samo rozjede. Jakoby věděla.
Podařilo se mi opravdu na chvilku usnout a když jsem se vzbudila, byly už bolesti znatelně silnější. Měla jsem z toho málem radost. :D

PA naznala, že už se to konečně začíná rozjíždět a my se mohly vrhnout na přípravu-kanyla, klystýr… pohodička. Začala jsem opravdu připomínat rodičku, dýchající, podpírající si záda, bolesti dostávaly grády a po klystýru ještě víc. Konečně jsem mohla taky zavolat manželovi, ať přijede. To už byl zase večer a směny se opět střídaly. Měli jsme opravdu štěstí na skvělou porodní asistentku. Konečně nás přestěhovala z toho neosobního velkého pokoje se čtyřmi lůžky na maličký útulný porodní box.

Asistentka se nám věnovala vskutku profesionálně, a i když bolesti byly už otřesné, naučila jsem se je prodýchávat a docela to šlo. Musela jsem ale stát a opírat se postel. Jenže bylo potřeba natočit monitor a já to v leže s pásy prostě nemohla vydržet, začala jsem blbě dýchat, smýkala sebou, až chudák PA nevěděla co se mnou.

Navíc monitor ukazoval, že miminko má pomalejší akci. Bylo po pohodě, začala jsem odpadat do polobezvědomí. Už to celé trvalo dlouho a já to prostě přestala dávat. Bolesti se slily v jednu obrovskou a nekončící kontrakci. Najednou už jsem nedokázala poslouchat, nemohla jsem ležet, dýchat, nic… Myslela jsem, že udeřila moje poslední hodinka. Monitor stále nic moc, navíc já nebyla schopna ani moc už spolupracovat. Miminko museli tedy začít monitorovat spodem, takže mu do hlavičky navrtali takový drátek, který ho snímal. Vypadalo to děsivě, ale jednu výhodu to mělo - mohla jsem zase stát a ne ležet.

Jenže bolesti už byly k zešílení a měla jsem pocit, že kontrakce nikdy nekončí. Do toho jsem začala zvracet, pořád, pořád. Měla jsem v sobě jen čaj, ale i ten šel ven. Byla jsem na pokraji sil, a i když jsem se celou dobu epidurálu bránila, teď jsem na něj kývla. Byla jsem otevřená na 5 cm a úplně bez sil.

Když přišel anesteziolog, měla jsem pocit, že vidím Boha - poslední útěchu.

Epík zabral za pár minut a na chvíli se mi opravdu ulevilo, dokonce mám pocit, že jsem snad chvílemi usínala. Tak na hoďku na boxu zavládl klid - klid před bouří! Najednou mě něco šíleného vyrvalo z nastalého relaxu. Bylo to jakoby do mě někdo strčil obrovskou ocelovou kouli, která mě drtila zevnitř.

PA mě vyšetřila a sama vytřeštila oči nad tím nálezem - během hoďky jsem se z 5 otevřela na 9 cm. Už u nás zůstala a rychle si začala chystat věci na porod, šlo to najednou hrozně rychle a já ječela, že je to příšerná bolest a že to nemůžu vydržet. No klasická komedie. :D

Pořád jsem jí říkala, že to nemůžu vydržet, že to nedám, ale ona se jen smála, že určitě dám.

Ani nevím jak, ale najednou jsem začala tlačit, manžel mně zvedal hlavu na prsa a všichni pobízeli. Při každém dalším zatlačení jsem měla pocit, že to bude můj konec.

Když se ve dveřích objevila dětská doktorka se sestrou, došlo mi, že tohle už je opravdu finále.

Ještě jedno zatlačení, nástřih a já zavřela oči. Když jsem je znovu otevřela, říká manžel: „Dívej kdo tu je…“ Byl tam, ležel pode mnou a pak mi ho dali na břicho. Říkám mu jen, ahoj, ahoj…

Robinek se narodil 23.2. ve 23.40 s mírami 3160ga 50cm, Apgar Skore 10-10-10.
Po ošetření ho dali manželovi do náručí, zatímco mě šili. Tahle chvíle bude navždy patřit k nejkrásnějším v mém životě. Všechna bolest byla rázem zapomenuta a já si užívala jen tu euforii.

Za pár dní jsem si řekla, že bych si porod klidně ještě jednou zopákla - matka příroda to vážně zařídila vskutku dobře - a o tom to je. :-)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.9 bodů
 Váš příspěvek
 
slavuska1
Vesmírná mluvilka 31294 příspěvků 04.05.15 01:41

Moc hezký, gratulace k maličkému. taky máme Robinka, jen o něco staršího, už 4 měsíčního :)

 
mishula89
Kecalka 130 příspěvků 04.05.15 08:18

Pekne napsáno ;) my s přítelem jeste nemáme ale plánuje se.

 
Minnies
Kelišová 5376 příspěvků 04.05.15 08:54

Krásný denicek. Já čekám porod každým dnem, a přála bych si taky tak super personál jako jsi mela Ty. :palec: moc gratuluji k miminku :kytka:

 
Dajdí
Zasloužilá kecalka 769 příspěvků 04.05.15 08:57

Krásně to máš napsaný, ke konci už jsem bulela :mrgreen:

 
down
Kecalka 374 příspěvků 42 inzerátů 04.05.15 10:33

Brecim… Krasne…Preji hodne zdravicka. :D

 
lugie
Zasloužilá kecalka 592 příspěvků 04.05.15 12:08

Krásné, taky jsem si pobečela :hug:

 
Lucatkoo
Stálice 86 příspěvků 04.05.15 12:56

:palec: pěkný deníček :kytka:

 
Janitta
Zasloužilá kecalka 545 příspěvků 2 inzeráty 04.05.15 14:44

Krásně napsaný. Brečím tu u toho tajně v práci, jak mě to dojalo. Gratuluju k Robinkovi a díky za sdílení :hug:

 
Pov
Kecalka 177 příspěvků 04.05.15 15:21

Normálně brecim, krasnej denicek, moc gratuluju!!! :kytka: :srdce:

 
beluša
Kecalka 279 příspěvků 04.05.15 17:14

Krásné, opravdu člověk zapomene vše když vidí těn poklad a vytrpel by pro něj vse :srdce:

 
sebaanez
Ukecaná baba ;) 1025 příspěvků 04.05.15 18:30
Gratuluji!!!

Moc krásný denicek, opravdu. Chytil me za srdce. Je něj cítit láska! Krasny :srdce:

 
svycarka
Kelišová 6339 příspěvků 04.05.15 20:05

Moc fajn napsane. Skoro zavidim ty delsi zazitky porodu. Ja jsem mela prekotnaka a vubec jsem si porod neuzila :jazyk: tedy az na ty priserne vypuzovaci kontrakce.Taky jsem myslela, ze je po me, epi mi nedali nemelo by to smysl a ja myslela, ze budu tlacit minimalne triletaka :mrgreen:
Gratuluju a uzivej si synka :kytka:

 
niezabudka
Kecalka 133 příspěvků 04.05.15 21:03

Príjemný, pozitívny, čítavý denníček, čo má spád :palec: Ten pocit otrávenosti z nerozbiehajúceho sa pôrodu poznám, zvláštna kombinácia nudy a napätia zároveň…

 
LLaylaa
Kecalka 175 příspěvků 04.05.15 21:04

Moc pěkně napsané, dobře se to četlo:)Ať vám malý dělá jen samou radost! :palec:

 
Noelie2726
Zasloužilá kecalka 518 příspěvků 04.05.15 21:57

Moc pěkný deníček :srdce:

 
nebudka
Kecalka 486 příspěvků 04.05.15 22:50

@Dajdí tak to sme dvě vzpomněla sem si i na svůj porod a byl to ten nejkrásnější zážitek

 
nebudka
Kecalka 486 příspěvků 04.05.15 22:51

Moc pěkný deníček až mě to dojalo

 
Arome danka.02
Kecalka 109 příspěvků 12.05.15 22:19

Moc gratuluji k chlapečkovi :kytka: a přeji hodně zdraví celé rodince :kytka:.
Krásně napsaný deníček!

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele