Diskuse

emimino  Vydáno: 18.10.01

Diskuse na téma neplodnost, která proběhla před přechodem na nový systém.
V další je možné pokračovat zde nebo v Diskusních fórech.

Eva 29 r
18. 09. 2001, 11:45:13

Ahojte,

Ja som po jedinom IVF/ICSI a uz som v 20 tyzdni tehotenstva.
Mam za sebou dve mimomaternicne tehotenstva, dva prefuky vajcovodov, dve liecenia, x vysetreni… ved viete ako to je, ked sa raz zacnete liecit.
Na IVF som isla preto, lebo som sa uz bala dalsieho ‚bezneho‘ tehotenstva. Cize operacia, liecenie, prefuk…
Bolo velmi cudne, ked manzelov spermiogram vysiel tak katastrofalne, ze nas zaradili rovno na IVF/ICSI. Dokonca sa na mna tak podozrievavo pozerali - ci vraj som si ista, ze tie dve tehotenstva boli s mojim manzelom. Potom som sa rozpravala s jednou lekarkou z genetiky a ta tvrdila, ze metody spermiogramu su velmi citlive, staci, ze to dlhsie postoji na vzduchu a uz su vysledky skreslene. Takze tak.

Hormonalna liecba bola dost otravna, hlavne to behanie hore - dole, pichanie injekcii, meranie vajicok… Ja som nepribrala ani gram, len som z toho bola strasne unavena. Odporucam vyzbrojit sa riadnou davkou trpezlivosti a skuste sa naucit pichat si injekcie. Tesila som sa iba na to, ze si konecne oddychnem.
Vajcok bolo dost - az tolko, ze mi hrozil hyperstimulacny syndrom. Po embryotransfere som uz bola taka zo vsetkeho unavena (dochadzali sme na kliniku autom cca 5 h), ze som ochorela - iba bezne 2 dnove nachladnutie. Takze ja som si ten tyzden po ET odlezala.
A potom? Ako hovori Katarinka, bojite sa ist aj na zachod - co ked nahodou potratim? Chodim vsak normalne do roboty, doma by som sa utrapila strachom o babetko. Tehotenstvo po IVF totiz nie je normalne - je to zazrak.


Jarka 40 r
m.venc@raz-dva.cz

14. 09. 2001, 21:21:25

Ahoj všichni!Všem kteří podstoupí metodu IVF držím palce.Já jsem podstoupila 11 pokusů.Všechny bohužel dopadly špatně a proto jsme se rozhodli ,že si vezmeme děti z kojeneckého ústavu.Dnes máme 2 děvčátka 6 a 5 let a jsme moc štˇastní .Přeji štěstí všem.Jarka


Katarína, 28 r., 18. tyzden
5. 09. 2001, 14:09:41

Mila Jitka, ja som po transfere lezala doma, neopovazila som sa ist do roboty. Ja som, nastastie, typ cloveka s pozitivnym myslenim a tak som si hned od zaciatku vravela, ze mne sa to podari. Kazde rano som s touto myslienkou vstavala a kazdy vecer s tym istym aj zaspavala. Samozrejme, ze som sa bala, s prepacenim, co i len prdnut, ale to je asi normalne. Na velku potrebu som chodila iba vtedy, ked to uz bolo naozaj „akutne“, aby som ani nahodou nemusela zatlacit, lebo som sa bala, ze ak zatlacim, tak pridem o moje „potencionalne deti“. Z postele som vstavala iba na WC a najest sa. Inac som stale lezala, alebo sedela v posteli (vacsinou lezala s nohami podlozenymi 2 vankusmi). Myslim si vsak, ze to cele nie je ani tak o takejto prehnanej starostlivosti a opatrnosti, ale o tom, ze treba naozaj pozitivne mysliet, byt presvedceny o tom, ze sa to podari. Mne to pomohlo. Jedno embryo sa uchytilo a zachvilu „oslavim“ polovicu tehotenstva.
Jitka, drzim Ti palce a kopu odhodlania a vytrvalosti!! Hlavne si verit a nevzdavat to!


Jitka, 26 l.
Jitula_n@seznam­.cz

1. 09. 2001, 10:13:30

Ten, kdo touží po miminku a chce ho celým srdcem, si myslím takové otázky , jestli jít na IVF, neklade. Já bych a udělám pro to, co je v mých silách. Jen ty ženy, které to prožívají, ví, co to je to čekání, znají ty slzy, tu hořkost, tu beznaděj. Také jsem 2× IVF absolvovala, bohužel se nazadařilo. Každý mi říká, nesmíš nad tím přemýšlet, ale já se vždy po transferu vajíček, tak kontroluju, tak hlídám, vím, že by bylo možná lepší jít do práce, ale bojím se, že třeba něco udělám špatně, budu se stresovat, že si třeba něčím uškodím, kdyby to tak šlo na nic nemyslet a pak se jen probudit a řekli by vám tu nejnádhernější větu v životě" Paní, jste těhotná". Kolikrát jsem si tuto situaci představovala, ale dřív, teď radši ne, protože mě z toho bolí u srdce. Zdá se mi o děťátkách, o držím a cítím k nim takovou lásku a ráno se probudím a vedle mě nejsou. Je to těžké určitě ne pro mne, ale i pro manžela, ale věřím, že nám pozitivní myšlení a vzájemná láska pomůže překonat vše toto zklamání. A adoptování? Přemýšlím o tom. Nejspíš jo. Může mi někdo z vás napsat nějaké pocity po IVF, třeba někdo, komu se to podařilo, i když se nervoval a byl třeba nemocný (mám při pokusech IFV strach, že třeba onemocním), vždyť jsou jenom placené tři pokusy. Ale souhlasím se všemi, kdo píšou, že by to zkoušeli stále, i kdyby se měli snad zadlužit. I kdybych měla pracovat 24 hodin denně, až na dno svých sil, udělala bych pro to vše! Přeji všem, kdo touží po dítěti, sílu, lásku, odhodlání a štěstí!


Ivana, 24 let
30. 08. 2001, 19:15:56

Ahoj Teri,
mockrát děkuji za přání.
Chápu tě, že máš strach, také jsem měla a to dost velký.
Když se nepovede jeden pokus a nic se neuchytí, tak musíš prý počkat tři menstruace, než se doporučuje jít na druhý pokus.
U nás to bylo jinak.
Na první pokus se nám žádná vajíčka neoplodnila, takže ani nedošlo ke tranferu.
Na druhý pokus se už oplodnila a tak jsem si nechala zavést 3 embrya a jedno se uchytilo, takže to vlastně vyšlo na první pokus po embryotransferu.
Jinak přeji hodně štěstí a dej pak o sobě vědět.
Ahoj Ivana


Tereza, 28 let
23. 08. 2001, 12:07:08

Ahoj Ivčo,
moc Tobě i manželovi blahopřeju a přeju, aby to všechno dobře dopadlo a narodil se Vám ten Váš drobeček.
Díky za odpověď, docela jsi mě uklidnila. Mimčo je pro nás důležité, ale musím se přiznat, že mám z toho všeho tak trochu strach. Raději bych byla, kdyby to šlo „přírodní cestou“, ale to se nám asi nepovede, a tak nás čeká IVF-ICSI. Můžeš mi ještě napsat, jak dlouho se čeká mezi neúspěšným pokusem a tím dalším? Myslím, že na první pokus se to málokdy povede, my to zkusíme poprvé asi v říjnu.
Děkuji Ti za odpověď
 Terka


Petra
necadova.petra@pos­t.cz

23. 08. 2001, 11:29:58

Ahoj všichni
patřím také mezi ty,které postihla ta smůla,že nemůžeme mít normální cestou miminko.Už jsme třikrát neúspěšně podstoupili umělé oplodnění a teď jsme se rozhodli adioptovat děťátko.Čekáme už tři roky a věřím,že se takto dočkáme dřív splnění našeho přání než lékařskou pomocí.Moc Vám všem přeji,aby jste se také dočkali.Je mi už 31 let a jsem tím vším dost unavená.Doporučuji začít tento problém řešit co nejdřive.
Držím všem palce.


Ivana, 24 let
22. 08. 2001, 18:36:02

Ahoj Teri,
manžel má také špatné spermie a nic jiného než IVF-ICSI nám nezbývalo.
No a teď po druhém pokusu jsem těhotná.
U mě hormonální léčba u prvního pokusu zabírala tak, že jsem přibrala 2 kg.
No a u druhého pokusu jsem zase naopak zhubal 2 kg (to ale asi nervama).
Jinak jsem nijak protivná nebyla, jen trochu nervózní, ale to k tomu asi patří.
Být tebou, tak na tohle vůbec nemyslím.
Musíš se sama rozhodnout, jak je pro tebe mimčo důležité!
Přeji hodně štěstí a věř, stojí to za to.
Ahoj Ivana


Tereza
22. 08. 2001, 09:34:20

Ahoj holky,
všem těhotným blahopřeju k jejich štěstí a těm ostatním, kterým se zatím nedaří, přeju hodně síly a hodně štěstí, věřte, že to dobře dopadne.
Mám na vás jeden dotaz, možná se budete divit, ale je to pro mě docela důležité. S manželem také patříme mezi neplodné páry, o dítě se snažíme necelý rok, nebo lépe řečeno nechráníme se a víme, že se nic nestane. Já jsem zdravá, manželův spermiogram je velice špatný. Máme šanci otěhotnět pomocí IVF-ICSI. Mám ale strach, že po hormonální léčbě přiběhu hodně kil a že budu tlustá, naštvaná a nervozní. Naštvaná možná i na manžela…opravdu nevim, jak to na mě zapůsobí. Kolik kil mám počítat, že přiberu???
Díky za odpověď.


Ivana, 24 let
20. 08. 2001, 18:22:45

Ahoj,
dlouho jsem tady nebyla a všem co se nedaří přeji hodně štěstí.
My už jsme štěstí našli!!!
Jsem po 2. pokusu IVF-ICSI a jsem TĚHOTNÁ - 8. týden. Ze tří embryí se nám jedno uchytilo.
Jsme moc šťastni a doufám, že dále všechno půjde dobře.
Přeji hodně štěstí a věřte, ty pokusy stojí za to!!!


Katarína
20. 08. 2001, 07:37:39

Milá Sona, neprestávaj verit! Ved si uvedom ako to funguje v prirode - sanca otehotniet u zdraveho paru pocas 1 roka je asi 30%, t.j. tiez iba cca 3-krat za 12 mesiacov. A to ide o prirodzeny cyklus a zdravych ludi. Co mame teda ocakavat od ludi, ktory maju taku ci onaku poruchu plodnosti a este k tomu to nie je prirodzeny cyklus?! Ja si myslim, ze nadej umiera posledna. Nevzdavaj to. Raz sa to urcite podari. A preco nie nabuduce? Co ak? Ak to vsak neskusis, nedozvies sa…


Soňa
s.raabova@cen­trum.cz

19. 08. 2001, 18:31:51

Ahoj všichni!
Moc blahopřeju těm, kterým se podařilo po IVF otěhotnět. Já mám za sebou neúspěšný třetí cyklus a jsem tak zoufalá, že nevím, co dělat dál. Pomalu začínám nevěřit, že se mi to někdy podaří. Po transferu totiž dostanu měsíčky vždy již po 7 dnech, což nedokážu pochopit. Moc bych chtěla vědět, jestli se mi to někdy podaří!


Petra
13. 08. 2001, 15:11:23

Ahoj Kataríno,
nebudeš mi věřit, ale hrozně mě potěšilo, že někdo projevil zájem. U nás doma se o „tom“ problému nemluví, a každý mi akorát říká, že mám ještě čas.(Manžel sice při mne stojí, ale mluvit o tom pořád nemohu.) Čas ale na co? Na co mám pořád čekat? Jediné, co mi léčba dala, je 10 kg navíc. Nevím, jestli budu schopná jít i na třetí IVF s pocitem, že je možná poslední. Už teď mi lékaři říkají, že další pokus by byl zbytečný.Uvidíme. Mám hroznou radost z toho, že někdo, kdo má stejný problém jako já, čeká mimino. Doufám, že těhotenství dobře snášíš, drž se, opatruj se, protože zázraky se tak často nedějí.
Měj se fajn a až bude u Vás tří něco nového, tak napiš.


Katarína
13. 08. 2001, 07:44:10

Mila Petra, velmi s Tebou spolucitim a mozem Ti poradit iba to, co radim vsetkym - nestracaj nadej a VER SI !!! Mas za sebou manzela, ktory Ti pomaha prekonat tazke chvile a to je dobre. Uvidis, raz to vyjde. Mne lekari nadavali vela nadeje, vyzeralo to tak, ze budem musiet prijat darovane vajicka a teraz ? Som v 15. tyzdni tehotenstva, ten maly zazrak je cely len moj a partnerov- aj po genetickej stranke. Nakoniec sa vsetko v dobre obratilo. Moja viera v uspech mi naozaj pomohla a preto ver a pomoze aj Tebe. Drzim Ti palce! A vlastne drzim palce vsetkym, ktory tuzia po miminku.


Petra
10. 08. 2001, 14:24:03

Bohužel i já s manželem patříme mezi ono procento neplodných párů, kterým není dáno mít svého potomka přirozenou cestou. O mimino se pokoušíme 4,5 roku. Máme za sebou léčbu Clostilbegytem, Metrodinem, čtyři nitroděložní inseminace, jedno IVF, takže na otázku, jaký je náš názor na umělé oplodnění snad nemusím odpovídat.
V případě, že partnerovy spermie by nebyly dobré, bychom určitě souhlasili s oplodněním spermiemi dárce. V našem případě je ale problém u mne, takže i vajíčko dárkyně by přicházelo v úvahu. Je mi téměř jedno jakým způsobem otěhotním, ale je pro mne velmi důležité odnosit si svého potomka ve svém těle. Proto nemohu se 100 % jistotou říci, že bych adoptovala dítě. Jenže nikdy neříkej nikdy. Je mi přes třicet a sami zůstat nechceme. Druhý pokus IVF máme přede dveřmi, ale stále se léčím s chřipek a různých nachlazení, které přisuzuji Prednisonu. Nikdy jsem nebyla nemocná tak často, jako v posledních dvou letech. Co se týče psychické stránky, byly doby, kdy se mi nechtělo žít. Ale nikdy není tak špatně, že nemůže být ještě hůř. A dokud mám za sebou svého muže, který mi pomáhá, tak se vše dá vyržet. Bojím se okamžiku, kdy ani třetí cyklus nevýjde. Ale tuto situaci budu řešit, až nastane. Držím palečky všem lidičkám a hlavně „čekatelkám“, aby se dočkaly svých vytoužených miminek. Protože věřím, že štěstí se někdy unaví a usedne i u nás.


Jana
2. 08. 2001, 02:21:07

Mila Katarinko,
dekuji Ti za rady. Urcite neco podnikneme!! Zaroven Ti blahopreji k Tvemu detatku, ktrere nosis pod svym srdickem. o))))


Katarína, 28 r.
23. 07. 2001, 14:32:05

Ahoj Janka,
rok a pol je dost dlha doba a byt na vasom mieste, tak by som urcite isla na vysetrenia. Manzel na spermiogram a ty najprv na krv - hormonalny profil (urcenie hladin roznych hormonov v krvi, napr. prolaktin, estriol E2, FSH, LH…). tieto hodnoty gynekologovi mnoho napovedia. Potom by si mala ziadat folikulometriu-pravidelne ultrazvukove vysetrenia, ktore odhalia, ci dochadza k ovulacii. Ak je vsetko v poriadku, tak by som doporucovala vysetrenie priechodnosti vajickovod - bud laparoskopicky alebo tzv. HSG vysetrenim.
Nestracajte cas, prinajlepsom sa dozviete, ze ste obaja uplne v poriadku, ukludnite sa a hned pride aj babo. Prinajhorsom zistite kde je problem a potom sa mozete pustit do boja. Drzim vam palce, nech je vsetko v poriadku a aby ste sa co najskor dockali svojho vytuzeneho babatka!


Jana, 25 let
20. 07. 2001, 16:55:17

Ahojky vsem,
jsem rok a pul vdana a s mym muzem se pokousime o miminko uz od svatby. Nejak nam to nevychazi. Nemame jeste zadne zkusenosti. Mame jit na vysetreni? Nebo mame jeste pockat?


Ivana, 24 let
9. 07. 2001, 07:57:16

Ahoj Katarínko,
moc, moc , moc Ti gratuluji a přeji hodně štěstí a příjemné prožití těhotenství.
Musíš si asi říkat, že to je zázrak!

Já jdu zítra na odběr vajíček a máme strach, jak to dopadne po odběru, myslím to oplodnění…
Prosím, držte nám pěstičky.
Díky Ivana


Katarína
27. 06. 2001, 13:15:28

Milá Ivanka, dakujem za prejaveny zaujem. Mozem Vam s radostou oznamit, ze druhy pokus bol uspesny a teraz cakam jedno babo (vkladali 2 embrya) a uz som videla aj srdiecko ako bije. Dnes je zrovna 6 tyzdnov od odberu vajicok, teda od oplodnenia. Drzim vsetkym palce, aby sa to podarilo a aby ste vsetky boli take stastne ako ja. A Alenke chcem povedat, ze este aj teraz mam pocit, akoby som mala kazdym dnom dostat menzes. Denne aspon stokrat utekam na zachod s pocitom, ze krvacam. Najhorsie to bolo asi na 7.-8. den po transfere, v tom case sa tie embrya uhniezduju. Je nutne mat pozitivne myslenie a vsetko bude v poriadku. Len si treba verit! Drzim palce!


alena
23. 06. 2001, 13:17:59

napište mi prosím zda je možné mít stejné pocity jako před menses,a přitom být těhotná jsem druhý den po druhém pokusu ivf a mám dojem že menses jsou za dveřmi myslím že i psychika dělá hodně.všem vám přeji hodně ůspěchu


Petra
31. 05. 2001, 11:36:51

Můj příběh začal zhruba v 18ti letech, kdy jsem přišla do jiného stavu s mužem, kterému nebylo hloupé mě opít a pak si „posloužit“. Nepamatuji si vůbec nic, ale podle kamarádů jim řekl, že jde se mnou ven, aby se mi udělalo lépe a bylo to. Byla jsem nechtěně těhotná, podotýkám, že zhruba rok předtím jsem s neměla žádný styk. Protože to bylo těsně před maturitou a bydlela jsem pouze s mamkou rozhodla jsem se toto dítě neporodit. V 5 týdnu jsem šla na miniiterupci. Poté jsem se pomalu, ale jistě z této příhody vzpamatovávala a našla si svého muže, se kterým jsem 3 roky chodila a nyní jsme rok manželé. Zhruba před rokem jsme se s manželem začali pokoušet o zplození potomka, bohužel bezúspěšně. Manžel se podrobil vyšetření a je v pořádku, u mě lékař zkouší zatím hormonální stimuaci k početí. Neumím ani vyjádřit, jaké to je,když víte, že první mimčo jste dala pryč a to další už třeba nikdy nepřijde. Jsou dny, kdy jsem úplně na dně, jindy se snažím být statečná. Vím, že si řeknete, že si druhou šanci nezasloužím, ale věřte, že každý může šlápnout vedle. I podělení se se svým zážitkem s někým jiným, je velká úleva.


Ivana
kissa@post.cz

23. 05. 2001, 10:30:42

Nemohla jsem otěhotnět a tak poslali manžela spermiogram. Dopadlo to špatně a poslali nás rovnou na IVF- ICSI. Absolvovali jsme 1. pokus, ale bohužel z 10 napíchnutých vajíček se jen 2 slabě oplodnily a dále se už nevyvíjely. Tím náš pokus zkončil. Zažili jsme takového stresu jako snad ještě nikdy v životě. Každý den mám strach jak to vlastně všechno dopadne.
V červenci jdu na 2. pokus a tak mi prosím držte pěstičky.
Už teď mám strach a jsem ve stresu, ale nic s tím nemůžu udělat.
Nejhorší je ta bezmoc a strach.
Ale musíme doufat…

Ahoj Katarino,
dej vědět, jak jsi dopadla ty s tím 2. pokusem. Držím ti pěstičky.
A vlastně vám všem přeju hodně stěstí a pevných nervů.


Petra T.
tibep@tt.spas.sk

7. 05. 2001, 15:15:07

S partnerom sa pokúšame o bábätko síce len dva mesiace, ale moja nervozita stále stúpa. Naša túžba je dosť silná, takže určite by sme prijali umelé oplodnenie ako vhodnú alternatívu. Keďže som dosť citlivá osoba, neviem koľko pokusov by som zvládla. Každý nevydarený by som zo srdca oplakala a asi by som bola stále mrzutejšia.
Oplodnenie s cudzími spermiami alebo vajíčkom by bolo pre mňa nepríjemná psychická záťaž. Takže keď budeme aj za pár rokov stále bez bábätka, radšej by sme si adoptovali (Pravdaže by do úvahy neprichádzalo rómske dieťa a ja by som bola najspokojnejšia, keby bolo čo najmladšie - myslím,že z pohľadu materinského osvojenia to je najlepšie).


Dasa
dassenka@centrum­.cz

26. 04. 2001, 12:52:41

ahoj fsichni…asi pred rokem jsem byla okolnostmi donucena dat po porodu holcicku Klarku k adopci..uz se z toho trochu vzpamatovavam..ja vim,ze je to hrozne,ale nechtela jsem ji zkazit vstup do zivota..jen jestli je nekde nekdo,kdo se o ni stara,tak at ji ma moc rad..mala mi stale chybi a vubec nevim,co bude dal..


Katarína
20. 04. 2001, 12:00:15

Aj ja Ti prajem vela stastia a prajem ho vlastne vsetkym neplodnym parom, ktory sa dali na IVF.


Zdeněk
19. 04. 2001, 20:50:49

Markéto, přeji hodně štěstí a držím pěsti !!!


Markéta
19. 04. 2001, 11:02:31

Ptát se po názoru na umělé oplodnění páru, který usiluje počít děťátko čtyři roky, je nesmysl. Udělala bych všechno. Přijala dárcovské spermie i vajíčko, umělé oplodnění a inseminace nejsou zvrhlost. Mají pomoci a nemálo lidem opravdu pomohli. Nám zatím ne. Zítra nebo za dva dny bych měla být uměle inseminována a moc doufám, že to vyjde. A děťátko určitě nebude jiné, než mimčo zplozené v pelíšku.
Naší touze jseme už oba mnoho obětovali. Fyzicky snad více já (operace, neustálé injekce, nepříjemná a bolestivá vyšetření, a těch slz), ale můj muž mně držel a drží stále nad vodou (a teď už i kousíček ode dna) a také si své zkusil.
Jsme také rozhodnuti přijmout riziko (které není zanedbatelné) přijetí děťátka již narozeného a nějakou dobu vychovávaného ve státním sociálním zařízení (ergo děcáku, kojeňáku, pasťáku). Ale zatím to zkoušíme s pomocí lékařů, odborníků a nezdolnou vírou, že to už musí vyjít.
A tak opět a znova. Umělá inseminace a IVF ano, ano, ano. A třeba se i zadlužit, přijmout dárcovské pohlavní buňky, být celé těhotenství v poloze ležící, cokoliv co by nám pomohlo.
Při svém serfování po stránkách věnujících se tomuto tématu, jsem narazila na jednu, kde jsem udivena a také rozhořčena četla, že masturbace za účelem získání ejakujátu je špatná a zvrhlá. Navrhovali tam odebírat vzorek při styku, perforovaným prezervativem ,kde část ejakulátu zůstane v pochvě a zbytek se použije k rozboru kvality. No to je snad největší nesmysl, jaký jsem vůbec četla. Za prvé to je nevědecké, zbabělé a zcestné. Žena většinou postupuje nejrůznější kejkle, prožívá bolestivá vyšetření a bolestná zklamání. To ji nemůže její manžel pomoci ani takto? Protože se již těžko přestěhujeme na stromy a přestaneme používat moderní techniku a metodiku, pochybuji, že by se tento názor rozšířil. A to zejména v odborných kruzích.
Tak mi při mém nejnovějším pokusu otěhotnět držte, prosím, palce. A já za to slibuju, že budu statečná.


Katarína
katarina.kris­tofova@telecom­.gov.sk

6. 04. 2001, 07:56:49

V roku 1999 som mala mimomaternicove tehotenstvo a po nom sa mi uz nedari otehotniet. Lekari zistili anovulaciu a nepriechodnost vajickovodov. A tak mi nic ine nezostava ako umele oplodnenie IVF. Ja si nemyslim, ze by to bolo proti prirode. Pre mna to znamena svetielko nadeje na konci dlheho tmaveho tunela. Zaciatkom tohto roka som absolvovala prvy pokus o IVF. Bohuzial neuspesne, nepodarilo sa ziskat ani jedno vajicko, vobec som na hormonalnu stimulaciu vajecnikov nezareagovala. Teraz niekedy by som mala ist na druhy pokus a pevne dufam, ze uz to vyjde. Ak to nevyjde, budem, bohuzial, nadejna adeptka na prijem darovanych vajicok. Mam voci tomu trochu psychicku „antipatiu“, neustale mi chodi po rozume, ze to uz nebude uplne moje. Asi je to hlupost, ale nemozem na to nemysliet. Ale na druhej strane si zasa hovorim, ze vzdy je to viac „moje“ takymto sposobom ako dietatko ziskane adopciou, hoci ani tomu by som sa nebranila. Ale az po vycerpani vsetkych ostatnych moznosti, ked nam uz nic ine nezostane (hlbsie som sa touto otazkou este nezaoberala). Verim tomu, ze ak prijmem darovane vajicka, podari sa mi otehotniet a budem to male citit v brusku, velmi rychlo zabudnem, ze nebolo splodene z mojho vajicka.
Kolko casu som ochotna dat na IVF? Vsetok cas a vsetky peniaze, ktore mam. Som ochotna sa aj mierne zadlzit, ale iba v rozumnej miere, aby som to vedela co najskor splatit a neohrozila tym nasu financnu situaciu v pripade, ze by oplodnenie bolo uspesne. Na pocet pokusov je teraz tazke odpovedat. Teraz mam pocit, ze by som to skusala, az kym by to nevyslo, alebo az kym by nebolo jasne, ze nemame sancu ani tymto sposobom. Ale tazko povedat. Jedna moja znama absolvovala uz asi 7 pokusov a stale jej to nevyslo a uz je z toho po psychickej stranke uplne na dne.


Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Anonymní  26.10.01 20:45

Renča 27l
Ahoj všechny ,co jste absolvovaly IVF.Jsem před druhým pokusem a tajně doufám že to vyjde.Myslím si že jsem hodně přecitlivělá,ná­ladová,nervoz­ní a nesnesitelná pro své okolí.Prostě už málem sama sebe nepoznávám.V mém okolí se rodí hodně miminek-kamarádky,švagrové-které prostě otěhotněly do 4 měsíců zkoušení.Je to asi dost sobecké ale jsem rída,že jsem tyto stránky objevila,nemá s kým se podělit o svých problémech a všechny vaš positivní výsledky mě hodně posílí a přidají elánu do dalšího IVF,které budu podstupovat asi koncem listopadu.Určitě dám vědět jak to dopadlo.Já už jsem totiž jednou těhotná byla a úplně normálně,ikdyž jen 8 týdnů,ale bylo to to nejkrásnější období ,které jsem zažila.Ani nevíte jak se těším až to zase zažiju,ikdyž má každá žena do 12 týdne strach jestli to opravdu vyjde.Všem moc přeji ať to vyjde co nejdřív.Rnča

Vložit nový komentář