Dítě ještě nechci

 Vydáno: 05.11.04

Ahoj, čtu vaši zajímavou listárnu a hodně se tu píše o situacích, kdy jeden z partnerů chce dítě a druhý ? většinou chlap z různých důvodů odmítá. Nacházím se v podobné situaci a rád bych, kdybyste mi, holky, cokoliv poradily nebo nakoply.

Je mi 29, partnerce 27 a jsme spolu už hodně let a rok spolu bydlíme. Oba máme zaměstnání, žijeme normálně, celkem bez starostí a v pohodě. Partnerka by už ráda dítě, ale já zatím odmítám. Asi vás napadne, že už jsem dost starej na to, abych mohl mít rozum, ale představa rodiny mě zatím stále ještě děsí. Ne, že bych si to nedokázal jednou představit, ale vnímám to jako velkou životní změnu, vysokou odpovědnost a závazek a nevím, jestli na to mám. Jsem realista a myslím si, že bychom měli mít v dnešní době alespoň jistotu vlastního bydlení. Zatím jsme v nájmu 1+1 a majitel kdykoliv samozřejmě může přijít s tím, že byt potřebuje pro svoje dorůstající potomky. I když možná, že tohle není ten hlavní problém. Prostě nepatřím k těm, kteří se rozplývají nad kočárky kamarádek a úplně malí kojenci mi připadají všichni stejní. Partnerka už nechce dál čekat na to, kdy se? rozhoupu? a má správný názor v tom, že by raději měla dítě s někým, kdo ho bude skutečně chtít. Nechtěl bych ji ale kvůli tomu ztratit. Umím si ji představit jako fajn babu a skvělou mámu, ale ne teď, kdy se na to necítím a odrazuje mě tlak okolí, kde už všichni čekají, kdy řekneme, že bude svatba nebo rodina. Taky jsem slyšel, že většina chlapů není vnitřně přesvědčena, že chce dítě, ale když už se narodí, tak k tomu rodinnému pudu prý nějak dospějí. Je to pravda? Poraďte mi prosím, co dělat.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Lendulin
Zasloužilá kecalka 849 příspěvků 05.11.04 16:02

Ahoj,
jo, nejenom většina chlapů není vnitřně přesvědčena, že chce dítě. Kdybys byl holka a bylo by ti o rok víc, tak bych řekla, že jsem to psala já :-)
U nás zase můj partner byl ten, který občas o mimi něco nadhodil. Já mám přesně stejné pocity a zaobírám se stejnými úvahami jako ty - necítím se na to, nevím, jestli na to mám, tlak okolí sílí… Akorát že ve svém věku se začínám cítit tak trochu zahnaná do kouta - příroda nečeká a tělo stárne a když to budu pořád odkládat, tak aby se pak nestalo, že už to nepůjde. Znám se, než bych nabyla přesvědčení, že dítě hrozně moc chci, budu v důchodu :-) Tak jsme se po dlouhých úvahách (teda hlavně mých úvahách) rozhodli, že to necháme osudu a že když bude chtít nějaké mimi k nám přijít, tak přijde. Teď máme první měsíc „bez prášků“ a uvidíme.
Držím palce a přeju odvahu k rozhodování :-) Rozhodně by byla škoda nechat si kvůli tomu rozpadnout vztah.
Lendulín

 
anaj
Ukecaná baba ;) 1223 příspěvků 05.11.04 16:09

ahoj,

myslím, že jsi stejný, jako byl můj manžel. Přesto mi tu radost udělal a miminko jsme si pořídili. A až byly Filípkovi asi 3 roky, prozradil mi, že kdyby do toho takhle nespadl (jeden pokus a hned to vyšlo), asi by se neodhodlal. A že si i uměl představit, že bychom děti neměli vůbec. Teď je z něho nadšený táta.

Moje teta tvrdí, že je chlapovou povinností udělat ženě dítě, když ona chce. Ona na to totiž má na rozdíl od chlapa jen pár roků - a z biologického hlediska je už tvá partnerka vlastně za zenitem :-). Ale to je jen názor. :-)))
Navíc v dnešní době je tolik problémů s plodností, že je lepší zkusit to dřív, než zjistit v 35, že to nejde.

A taky si umím představit, že když chlap nechce dítě, jde ženská hledat jinam.

Takže jsem ti asi neporadila. Ale jestli o svou partnerku opravdu stojíš a jste spolu už dlouho, stojí za to to aspoň zkusit.

Ještě jednou. Co vím, spousta chlapů z toho má strach a kdyby bylo na nich, raději by se do toho nepouštěli. Ale máme kvůli tomu vymřít?

Hodně štěstí, ať se rozhodneš jakkoliv
Jana

 
Komka
Kecalka 202 příspěvků 05.11.04 16:21

Ahoj,

asi jako největší problém bych u vás viděla to bydlení. Opravdu žít s mimčem v bytě 1+1 odkud vás kdykoli můžou vyšoupnout mi příjde jako nervák. Na druhou stranu, když oba máte práci a vyděláváte a žijete, jak píšeš, docela bez problémů. Proč už neuvažujete nad svým bytem a hypotékou. Ono totiž dlouho se na to vymlouvat nedá. A jestli svoje bydlení nemáte, asi jste se dost nesnažili. A neříkej, prosím, že to není tak jednoduché. To vím taky, mám hypotéku teprve dva měsíce a vyřizovala jsem jí půl roku. Ale jde to.
Druhá věc je, že dítě zatím nechceš. Myslím že by nebylo marné si sepsat na papír, proč dítě vlastně nechceš. Možná bys byl překvapený jak sobecky to může pak napsané vypadat. Partnerce je 27 a má, aspoň podle mého mínění, už nejvyšší čas se začít snažit. Uvědom si, že ty se můžeš rozmýšlet ještě deset let. Ona ovšem tu šanci nemá. A jestli ty jí nejsi schopen v tomto pomoci, nech ji jít a nezůstavej s ní jen ze své sobeckosti.
Já vím, že to není tak jednoduché a že je to opravdu hrozně důležité rozhodnutí. Musíš s ní o tom mluvit a snaž se jí pochopit.
Kdy si vlastně myslíš, že se na to cítit budeš? Jak sám píšeš, možná nikdy, prostě až to přijde, tak to bude a ty budeš šťastný.

V každém případě je to dilema a ty, už proto že máš svojí partnerku rád, se musíš rozhodnou opravdu včas. Věř mi, že pokud budeš váhat a držet ji u sebe, protože ji máš rád a nechceš o ni přijít a pak za pár let si teda řekneš, že to dítě by šlo, může se stát, že už to nepůjde fyzicky. Nedokážeš si představit tu bolest a trauma z čekání na mimčo, když nepřichází.

Vím že se mi píše jednoduše, vzhledem k tomu že mám přítele, kterému je 33 (mě je 25) a mimčo chce snad víc než já, ale při představě, že jsem v situaci tvé partnerky mě chytá amok. Ona totiž fráze „nejsem dost připravený“ je totiž sama o sobě neskutečně alibistická.

Měj se jak nejlíp dokážeš a rozhodni se dobře (ať už je to jakkoli)

Komka

 
Kokhina
Kecalka 483 příspěvků 05.11.04 16:38

Ahoj,můj manžel děti taky nechtěl..Z prostého důvodu-tento svět jich není hoden..taky jsem to tak cítila,ale dítě jsem na druhou stranu prostě chtěla..Když jsem mu oznámila,že jsem těhotná,nijak nadšený nebyl a ještě dlouho mu trvalo,než se stím srovnal..Ke konci těhu jsem ho ale nepoznávala..Dodal mi spoustu energie a teď je dokonce lepší máma než já..Hrozně mi pomáhá,když už padám na hubu…Někdy se prostě chlap musí postavit před hotovou věc,jinak nic mít ženská nebude..Ale je to individuální a musí se ti dva dobře znát..:-)))Hodně štěstí při rozhodování…Kokhina a Venoušek 29dní

 
Anonymní  05.11.04 16:49

Kdo může říct,že je připraven na příchod nového života?Myslím,že nikdo.Mám několik dní do porodu a stejně mě napadají myšlenky:Jsem připravená,zvládnu tu novou situaci?To stejné si myslí můj manžel.Ale rozhodně,se na ten zázrak přírody strašně moc těšíme.Můj chlap, by ti řekl,že mu to všechno docvakne,až bude mít prcka v náručí a pak se bude snažit,být tím nejlepším tátou.Ta bytová otázka,je opravdu mrzutá věc,náš počin, splodit dítě,se též pohnul,až jsme se nastěhovali do svého.Ale v takové situaci nejsi,jen ty sám.Je otázka,jestli to z tvé strany,není jen výmluva.To si musíš zodpovědět.Taky si myslím,že nějaké výhružky,citové vydírání,či nátlak do kouta,je chybný postup.Jste oba dva dospělí lidé,důležitá je komunikace,zvažte všechny pro a proti,a podle toho se rozhodněte.Pokud se máte rádi,vše se vyřeší.Bohužel,je faktem,že plodnost,je dnes dost diskutabilní,a situace se rok od roku horší.Ale o věku,to rozhodně není,každý jedinec je sestrojen jinak,takže je to individuální.
Přeji vám oběma,aby jste zažili,ten nejkrásnější pocit,který znám a to,že se JEDNOU stanete milujícími rodiči.
Zdraví vás Karol.

 
Budulinek
Zasloužilá kecalka 850 příspěvků 05.11.04 17:10

Ahoj,
ona většina chlapů není připravena na to mít dítě. U nás to bylo podobně. Skoro ve třiceti jsem tak toužila po dítěti, že jsem odmítala čekat až manžel bude chtít. Postavila jsem ho před hotovou věc. Chci miminko a přestávám brát prášky. Dnes máme měsičního chlapečka a manžel je naprosto úžasný táta. Malý si ho dokonale omotal kolem prstu, ještě, že kojit můžu jenom já. Ono to funguje, stačí mít své dítě po porodu v náručí a tatínkovství naskočí.

Přeji Vám jenom to správné rozhodnutí.

Ty když se v 50 rozhodneš, že chceš dítě, klidně si najdeš mladou ženu a mít ho budeš, ale tvé ženě mladý chlap bohužel nepomůže.

Budulínek

 
Anonymní  05.11.04 21:27

Ahoj,

není to zas tak dlouho a byli jsme na tom dost podobně. U nás ale oba dva. 6 let jsme spolu žili, pak už jako nějaká změna a rozuzlení vztahu přišla svatba. Oba jsme se milovali, svatby se asi trochu bojí každý, ale zas až tak se nezměnilo. Stejně jsme věděli že spolu chceme být, tak proč ne.
Po dítěti jsme ani jeden z nás až tak netoužili, ale jak už tu bylo řečeno, příroda nečeká tak jsme tomu nechali volný průběh. Taky přišli dny, kdy jsme si říkali jak to zvládnem, nebude už taková volnost, je to veliká zodpovědnost atd. Když jsem otěhotněla nevěděla jsem jestli se mám radovat nebo bát, prostě totální zmatek v hlavě. Manžel taky moc nevěděl jak má reagovat. Já se do toho správného stavu dostala už během těhotenství a miminko milovala už v tu dobu. Na chlapa to přijde až později, až když to mrně uvidí, pomůže mu na svět, začne se s ním mazlit a poznávat. Teď je z něj táta jak má být, dětí chce čím dál víc až mám strach :o)
Dnes už si náš život bez toho našeho zlatíčka nedovedu představit. S dítětem jde dělat všechno jako dřív, jen si to musíš umět přizpůsobit.

V tvém případě si myslím že by bylo nejlepší moc nepřemýšlet a jít do toho. Už jen to že se nad tím zamýšlíš mi trochu říká že se z tebe ten správný táta vyklube. Pokud opravdu nechceš o partnerku přijít, miluješ ji a nejsou v tvých obavách jiné důvody.

Přeji ti ať najdeš správné řešení.
Nika

 
Anonymní  06.11.04 03:04

no mně bylo třicet, manžel je o pět let starší, ale dohodli jsme se, že napřed vyřešíme bydlení - právě abychom nebyli v 1+1, kde se neustále zvyšoval nájem a kde jsme nevěděli ani dne ani hodiny, kdy skončíme pod mostem. Takže jsme dva roky odkládali mojí výplatu stranou, koumali nad hypotékama atd. - a teď dva roky bydlíme a máme roční mimi… Pokud je partnerka rozumná, tak kvůli bydlení ještě může pár měsíců počkat - a ty jí zase můžeš slíbit, že mimi pak bude (a slib dodržet).

Taky si promluvte, co všechno tě na miminku děsí - ona je to fakt pecka a ten život se fakt změní - ale je taky na vás, jak se změní. My nadále sportujeme, cestujeme, občas jdeme na večeři (nekuřácké restaurace) - to vše s juniorem, hlídání nemáme… za rok života stihnul být s námi v zimě na horách, v létě pod stanem, koupat se v horkých pramenech, jezdit na poníkovi, být na letním treku v horách, u moře, letět 12 hodin letadlem… to vše se podnikat dá…

Mého muže miminka nikdy nezajímala - ale zase je to o tom, jak se k tomu postavíš. POkud tak, že „dítě chtěla ona, tak ať se stará“, tak se staneš „živitelem rodiny“, který si bude žít úplně mimo. Pokud se sám začneš o mimčo starat - a to si piš, že kromě kojení, chlap zvládne všechno stejně dobře jako ženská - koupání, přebalování, krmení z lahvičky, odříhávání, chování, zpívání, povídání si - tak zjistíš, že TVOJE dítě je velezajímavá osobnost. Navíc, pokud mu budeš doopravdy tátou, tak bude na tebe zvyklé, bude tě respektovat a milovat - a užijete si spolu spoustu legrace.
Náš syn nijak extra nerozlišuje mámu a tátu - oba dostáváme oslintané pusinky, když se uhodí, jde si pro pochování k tomu, koho má blíž, nakrmí a uspí ho ten, kdo zrovna má na něj čas - a on jí a usíná s tím, kdo na něj zrovna připadne, bez rozdílu. Můj muž s ním obvykle ráno vstává a o víkendu chodí spolu na procházky (na hřiště, na nákup) - prostě mají i svůj čas pro sebe, bez toho, že bych jim do toho „kecala“ - a zvládají to perfektně.

Jak vidíš - všechno je jen o tom, co s tím ty sám uděláš… pokud se budeš děsit toho, že dítě je „pakárna“, tak si tu pakárnu snadno zařídíš. Pokud budeš mít pocit, že s dítětem se nedá nic dělat, tak budete dřepět doma a nic s ním opravdu dělat nebudete. Pokud se budeš bát na dítě sáhnout s tím, že „jsi jenom chlap a udělal bys to špatně“, tak se ti bude později velmi těžko k němu hledat cesta. Přitom s dítětem můžeš získat někoho, kdo bude vedle tebe objevovat svět, kdo bude stát v úžasu nad prvním vláčkem, komu můžeš vyrábět praky a draky, kdo se tě bude držet za ruku, až bude dělat první krůčky a kdo tě bude otravovat věčným „a proč“.

 
ro
Ukecaná baba ;) 2159 příspěvků 06.11.04 06:13

Ano, poslední tvé řádky nejsou jen fáma, je to fakt. A navrch se to netýká jen mužů, znám spousty žen, které se do snažení pustily jen pro ten tikot biologických hodin nebo nátlak společnosti, že aspoň jedno dítě každá, a teď jsou z nich nejnadšenější maminy.
A i když to každá budoucí máma či táta prožívají po svém, tak prinicp funguje stejně. Když příroda nazná, že je čas, tak je čas, ať chcete či nikoliv. Takže moje rada zní: byt-nebyt, pusťte se do snažení, právě jste v situaci, kdy by to nebylo vhodné a tudíž to půjde :-)))) Jo já zapomněla říct, že příroda je mrcha a tudíž splodit dítě umožňuje hlavně těm párům, které mají nějaké objektivní potíže se založením rodiny.
No a protože ses odhodlal tohle napsat, tak je to vlastně znamení, že čas nastal. Nezralý a neschopný otec by o těhle věcech nepřemýšlel. Jakmile začínáš uvažovat o své (ne)zodpovědnosti za nový život, tak je myslím ten správný čas ho vytvořit. I přes to, že docházíš k závěru, že ještě ne. Divil by ses, kolik síly a nadšení pro mimina v sobě objevíš, když to bude to tvoje mimino splozené s milovanou ženou. Co víc si přát.
Rozhodně nejsi ve svém přemýšlení a rozhodování sám, podobné myšlenky proběhly hlavama mnohých mužských i žen, nyní tátů a mamin. Ale potomek je potomek a nějaké to zázemí mu vždycky vytvoříte. Při nejhorším, když by se ti zdálo, že tvé snahy zabezpečit rodinu nedopadají dobře, si můžeš říkat, že i křováci milují své děti.
Původně ti něco podobného chtěl napsat manžel, kterému jsem to četla, ale bohužel musel rychle do práce. Však to znáš, penízky na vánoční dárky pro nejúžasnější dcerku jsou taky potřeba. Obzvlášť když mu půl noci oslintávala ucho.. Naše snažení o ni jsme trošku zanedbaly a tak teď momentálně přemýšlíme, jaký vzorek pneumatik bude vhodný na invalidní vozík, až jí daleko po šedesátce půjde dělat garde do tanenčních :-))))).
Ahoj
 Romana

 
Anonymní  06.11.04 07:51

Přesně tak. Jestli máš svou přítelkyni rád, tak neváhej, nebo ti jednoho dne uteče s někým, komu se bude zdát ideální matkou teď a ne za deset let. Spoustu let jsem strávila čekáním, až se ten můj rozhoupe. Když mi konečně došlo, že to nebude ani za těch deset let a nová plazmovka pro něj vždycky bude lákavější než potomek, poplakala jsem si a pustila ho k vodě. Teď mám báječného manžela, který touží po dětech stejně jako já a společně se radujeme z mého rostoucího bříška. A kde je asi tak mému bývalému konec?!

Viola

 
JanaRed
Kecalka 202 příspěvků 06.11.04 08:11

Ahoj,
chápu tě, mám spoustu kamarádů, kteří se ani ve 30 necítí na to mít dítě. Trochu podobně na tom byl manžel, akorát on tenhle problém řešil, když jemu a mně bylo 23, jsme stejně staří. Já už ve 22 hrozně toužila mít dítě, ale manžel (tehdy ještě přítel) nechtěl, respektive mu to bylo šumafuk, říkal, že by klidně ještě 10 let počkal. Ale já ho tak dlouho přemlouvala, až se nakonec podvolil a já po 2 měsících snažení otěhotněla. Před našima 25. narozeninama se nám narodil syn a z manžela je skvělej táta, kterej svýho klučinu bezmezně miluje (řekla bych, že k tomu i přispělo to, že byl u porodu, kde se dojetim rozbrečel :-)).
A když si vezmeš, kolik párů má problémy s tím, že se jim dost dlouho nedaří splodit potomka, tak já bych neváhala a šla do toho. Pokud se oba milujete, tak není co řešit.
 Jana

 
Anonymní  06.11.04 08:56

To že jsi si nejsi jistý, jestli už založit rodinu, je dost běžné. Podle mne si chlapi musí s tou myšlenkou, že budou tátové, chvíli hrát, musí si na ni zvyknout. Přišla jsem do jiného stavu, i když jsem brala antikoncepci, než to přítel přijal, chvíli to trvalo. Byl stejně starý jako ty. Až do porodu jsem na něm viděla obavy, snažil se mi pomáhat, být oporou, ale viděla jsem na něm, že má chvilkami prostě strach. Myslím, že z něj vše spadlo v okamžiku, kdy si vzal do náručí naší Aničku. Ta malá slečna si ho jako pravá ženská omotala kolem prstu, najednou zjistil, že to není tak strašné … Když jsem byla potom v nemocnici, zvládal to dokonale a snad se ještě prohloubilo to pouto dcera - otec, když si uvědomil, co všechno té malé dává.
Víc než tobě bych ale chtěla poradit tvé partnerce. Vyřešte si nejdříve bydlení, než si začnete pořizovat dítě. Bydleli jsme také v podnájmu, když majitel zjistil, že čekám dítě … byla jsem 8 měsíci, dal nám výpověď. Sice až za tři měsíce, ale kam s 2měsíčním dítětem jít, sehnat i jen podnájem je s dítětem dost obtížné, některří majitelé si dokonce vymiňují, že nechtějí rodinu s malým dítětem. A to nemluvím o stěhování v těhotenství nebo s malým dítětem… Trvalo nám půl roku než jsme sehnali byt za přijatelnou cenu, bydlela jsem já u svých rodičů (mají 1+1 byt), přítel u svých rodičů v garsonce. Nikomu nepřeji takto žít, do těchto malinkatých bytů, jsme museli ještě narvat veškeré vybavení z podnájmu, které jsme si za ta léta pořídili … žila jsem ve skladišti. POkud jsme chtěli hypotéku, tak moje mateřská byla na překážku, museli jsme si peníze na byt těžce sehnat a povypůjčovat, kde se dalo. Mohu říci, že jsem půl roku nedělala nic jiného, než, že jsem s kočárkem objížděla banky, spořitelny a snažila se přijít na způsob, jak vyřešit naši bytovou situaci… nakonec pomohlo, že jsme se vzali s přítelem a jako manželé už jsme měli větší šanci získat hypotéku.
Zkrátka… pokud mohu trochu radit … promluvte si s partnerkou na téma budoucnost. Dítě do podnájmu není nejlepší řešení, ale do vlastního bytu už ano. A být otcem třeba v 31 letech už není tak hrozné, máš skoro dva roky na to, aby si na tu myšlenku zvykl. Ono se to miminko na sebe nechává skoro rok čekat.
 Monika

 
Kernerka
Povídálka 48 příspěvků 06.11.04 15:33

Ahoj,

máme 2 měsíčního chlapečka a já jsem to odkládala asi 4 roky. Teď jsem šťastná, že ho mám. Nedokážu si představit, že bych se ochudila o to celoživotní dobrodružství, které mě a mého manžu čeká :-)) Je to jiný svět než ten bez dětí a hodně se změní priority, dny teď běží hrozně rychle, ale nesmírně nás to oba naplňuje.

 
Anonymní  07.11.04 18:54

Ahoj,zdravím tě,
můj manžel taky dítě moc nechtěl. Teda chtěl, ale tak ve 30. Už jsme spolu byli dlouho, rok svoji, začínalo to být stereotypní, i když jsme měli každý své koníčky a nenudili jsme se,jen tomu prostě něco chybělo-tedy mě. Naštěstí se mi podařilo ho ukecat, pak mu to bylo jedno, ale že by mě uháněl, to ne.Ani v těhotenství aspon ze začátku byl takový no bez nadšení-normál. Až když mi narostlo břicho a malý tam dělal salta, tak se změnil a od prvního dne, co se malý narodil se z něho stal perfektní táta a někdy mám pocit, že má malého rači než mě. Ale to je asi dobře.
Tak si to přeber, chlap nemá od přírody ty mateřské touhy, ale je to pravda, že to u něj vznikne až se to dítě narodí. Mimochodem byl manžel otcem ve svých 29 letech-k narozeninám si nás vezl z porodnice.

Jdi do toho, chápu tvou partnerku, už začíná být dost stará, já mám stejně a čekám druhé dítě. A taky vem v potaz, že vám to vůbec nemusí jít a pak budete nešťastní, kolik jste ztratili času. Nejste spolu chvilku-píšeš hodně let-tak co řešíš?
Bydlet v 1+1 s jedním dítětem se dá, to mi věř. Stejně budete mít postýlku vedle sebe, tak co.Známý tak bydlí a malá má už 2,5 a ještě tak budou pár let bydlet, než postaví.
A nestěžují si.
TAk přeju hodně odvahy a jestli se rozhoupeš, tak napiš, jak jste na tom, jo?

Čauky Ela

 
kala
Povídálka 36 příspěvků 09.11.04 08:21

Nevím, zda se mi podaří Ti poradit, nebo Tě „nakopnout“, ale pokusím se popsat svůj pohled na věc…
Až moc jsem se ve tvém příběhu našla. Jsme s přítelem spolu taky hodně dlouho, dnes už to je asi 12 let. Je to fine chlap a rozhodně bych ho nevyměnila… taky mi bylo 27, taky jsem chtěla miminko a on tehdy taky nechtěl......uznala jsem jeho logické argumenty, bydlení, že nikdo z našich známých ještě rodinu nemá, … a v neposlední řadě i ten argument, že se na to prostě ještě necítí (jsme stejně staří)…
A loni jsme se domluvili, že bychom miminko chtěli - je mi 31 -, už rok se neúspěšně snažíme, běhám po doktorech, jím hormonální léky, píchají mi každý měsíc injekce…prostě to nejde…(a to nic nenasvědčovalo tomu, že by mohl být nějaký problém. mám pravidelný cyklus, záněty jsem neměla, křivka bazálních teplot v pořádku, vlastně všechno je v pořádku)....... Většina známých si již rodinu pořídila a já se slzami v očích otáčím za kočárky. Občas mě napadají takové ošklivé myšlenky, že jsem si možná tenkrát před lety, měla to miminko třeba i vybrečet. Třeba bych tehdy otěhotněla spíše (byla jsem mladší), nebo jsem za sebou mohla mít již několik let léčby…Bilologické hodiny mi tikají (třeba pojišťovny, pokud jsem se dobře informovala, umělé oplodnění hradí jen do 35 let věku ženy a je to i tak sakra drahé…) Nechci malovat čerty na zeď , třeba to bude u Vás všechno úplně v pořádku. Ale když nebude, bude možná tvoje dívka za pár let uvažovat jako já. Se slzami v očích se bude otáčet za kočárky, se smutkem chovat děti tvých přátel, a možná příchod jejích „pravidelných dní“ poznáš podle jejích až neskutečně zarudlých očí.......
Jestli jí máš rád, zkus se nad tím ještě jednou zamyslet. Budete mít byt, dobrou práci, zahraniční dovolenou, možná i auto, ale… Myslím si, že ten můj chlap, kdyby věděl co všechno pro miminko budem muset udělat, možná by byl tenkrát vstřícnější.....

Je to jen můj pohled, ty se musíš rozhodnout sám… držím palce ať se Vám miminko povede, ať už dřív nebo později, až jej budeš chtít i Ty sám (a myslím ,že budeš dobrej táta) ..... přeji hodně štěstí…

kala

 
Anonymní  11.11.04 08:47

Čau holky, jste perfektní, Vám všem moc děkuji. Tolik odezvy jsem ani nečekal a ve všech vašich zkušenostech a názorech je asi přesně to, co jsem od Vás, nestranných pozorovatelek, potřeboval slyšet. To mě určitě pomohlo a celé rozhodování mi teď připadá jednodušší. Přeju Vám hodně štěstí a radosti, zdravím také redakci této listárny a všem ještě jednou díky.

 
Anonymní  11.12.04 21:47

Ahoj chlape,sice jsi psal uz davno,ale ja ti odpovim z zenskeho pohledu.Mel by jsi nad mimcem pouvazovat,protoze nam zenskym tikaji hodiny a uvedom si,ze se vam to nemusi hned povest a to bohuzel je problem dnesni civilizace.Verim,ze kdyby jsi do toho sel,a pak videl z ultrazvuku plod a prozival s partnerkou rostouci brisko,zmenil by jsi cely pohled.Znam nyni jednoho tatku,ktery se rozvedl a mel jednu holku z prvniho manz.,pak se znovu ozenil a partnerka chtela deti a on uz nechtel.Pak do toho sel a narod. se mu trojcata a vsechny holky a dnes je hrozne stastny a vubec nelituje.Vase bytova situace by asi nebyla moc dobra pro tri lidi,ale to se da vzdy nejak resit zmenou pronajmu.Ja jsem s partnerem taky uzivali byt 2+KK a byli jsme v ocekavani druheho ditete,tak jsme to holt vyresili novym pronajmem.Takze ver,ze je spousta chlapu,kteri nechteji o detech ani slyset,ale kdyz to prijde tak je to zmeni.Verim,ze to dokazes i ty.Rada bych pak chtela vedet,jestli jsi se do toho pustil.Tak ti preju,aby jsi to zvazil a urcite tim partnerce udelas radost,protoze zenska pak opravdu zacne uvazovat o tom zda zit s nekym kdo nestoji o to,aby splnil zenske poslani.Cau Mona

Vložit nový komentář