Dítě na stará kolena ...

stefinka  Vydáno: 13.07.03

12.11. 2001 14:08:24 - Pro i proti na téma porodu po čtyřicítce

Odrostlé děti odešly z domu, manželství jede na setrvačník, v práci už není kam postupovat, situace, do které se dostává nemalé množství žen kolem padesátky. Některé z nich to řeší tím, že si na „stará kolena“ pořídí miminko. Zvláště na Západě je tento jev stále častější. Ženy po čtyřicítce, profesně na vrcholu, ekonomicky i sociálně samostatné, s nevydařeným manželstvím za sebou, si pořizují dítě, často i bez ohledu na možná zdravotní rizika. Pro mnohé z nich jde dokonce o jejich první dítě. Maminky ve věku babiček se začínají objevovat stále časteji i u nás.

Kdy otěhotnet? Spočítejte si jakou máte šanci a kdy.

Proč až tak pozdě?
„Zachovat si pocit mládí nebo zaplnit prázdnotu po odchodu prvních dětí jsou nejčastější důvody, proč starší ženy mají děti,“ říká sexuoložka a psycholožka Hana Fifková. „Časté je i to, že si dítě pořídí partneři, kteří už mají z předchozího manželství odrostlé děti.“ To potvrzuje i MUDr. Miloš Čekal z pražského Centra reprodukční medicíny GEST. „Měli jsme zájemkyni o oplodnění, které bylo dvaapadesát. Sama už plodná nebyla, ale chtěla mít dítě se svým čtyřiadvacetiletým partnerem. V tomto věku však už ženám umělé oplodnění nedoporučujeme. Rizikových faktorů je víc a vetšinou ani nemají fyzickou kondici na to, aby dítě donosily.“
Umělé oplodnění je u žen ve věku nad pětačtyřicet jednou z možností. V současné době však nemalé procento žen otěhotní i v takto vysokém věku přirozenou cestou. „Měl jsem dvě klientky, obě přes padesát, které otěhotněly, donosily a porodily poměrne zdravé děti naprosto přirozeně a bez problémů,“ říká sexuolog Jaroslav Zvěřina.

Na rozdíl od nich jsou však i ženy, které svůj porod záměrně plánují na pozdější věk. „Napřed jsem chtěla studovat a cestovat. Pak jsem v práci dostala nabídku vést dlouhodobý projekt. Do toho všeho se dítě nějak nevešlo,“ přiznává padesátiletá Marie Malá, kolem které se točí čtyřletá Maruška. „Bylo těžké si to vybojovat, ale nakonec se to povedlo.“

Co dovolí medicína
Z medicínského hlediska není otěhotnení v pozdějším věku žádný problém a mít dítě po 45 letech je ve světě běžné. Zdokonalila se zdravotní péče, informovanost ohledně správné životosprávy, došlo k novým objevům pri léčbě plodnosti, zlepšily se možnosti přesné předpovědi doby ovulace. Navíc je tu možnost umělého oplodnění, které ženám umožnuje rozhodnout se pro nejvhodnější dobu porodu.

Zhruba do padesátého roku věku mají ženy menstruační cyklus. Reprodukce zárodečných buněk je však už několik roků před jeho ukončením výrazně redukována. „Limit možností je ve vaječnících. V přechodu, to je od 45 do 55 let, se vajíčka unaví. Tvrdnou a pro spermie je težší se do nich dostat,“ tvrdí doktor Čekal. "Nicméně biologické hodiny jdou u každé ženy různě. Neznamená to, že po čtyřicítce už není šance otěhotnět.

Nedávno byl ve světě zaznamenán kuriózní případ šestašedesátileté rodičky." Když před pěti lety porodila třiašedesátiletá Američanka po umělém oplodnění zdravé dítě, zvedla se vlna odporu po celém světě. Z etického hlediska připadalo spoustě lidí nevhodné, aby si žena, která za pár let možná umře, pořizovala dítě. "Není to jen etický, ale také racionální problém. Pečovat o mimino v šedesáti, na to je potřeba hodně síly.

U nás se neprovádí umělé oplodnění přes horní hranici padesáti let. Ale úplně bežně u nás už rodí ženy ve 43- -45 letech," potvrzuje Čekal z Centra reprodukční medicíny.

Vznikla nová metoda
Kromě klasického umělého oplodnění darovaného vajícka spermatem manžela se v poslední době ve světě pracuje na zcela nové metode umelé reprodukce. Její podstatou je vyjmutí a následné zmrazení neoplodněných vajícek. Až si bude žena jistá, že je vhodný čas mít dítě, vajíčko se rozmrazí, oplodní spermatem manžela a zavede do dělohy. Podmínkou je vyjmutí ženina vajícka pred třicítkou. Výhodou je, že toto oplodnění je možné i během přechodu nebo po něm. Stačí, aby žena byla v dobrém fyzickém stavu.
Několik úspěšných oplodnění mají za sebou na klinice umělého oplodnění v americké Atlante. Biologické hodiny se zastavit nedají, ale je možné je tak trochu ošálit. Díky zmrazenému vajícku může i šedesátiletá žena porodit své vlastní dítě. A možná to nebude dlouho trvat a své vlastní děti budou rodit osmdesátileté babičky.

Starší maminka?
Co dělat, když chcete mít první dítě v pozdějším věku? Genetické předpoklady nelze ošálit, ale svou odolnost a zdravotní stav ovlivnit můžete.
1. Přestaňte kouřit. Kuřačky mívají dříve menopauzu a možnost otěhotnět se u nich zmenšuje.
2. Jezte zdravě a sportujte.
3. Vyhýbejte se alkoholu zejména v době, kdy usilujete o početí. S alkoholem klesá možnost otěhotnění o 50 procent.
4. Choďte na pravidelné půlroční prohlídky ke gynekologovi. Každý zánět může znamenat oddálení početí.
5. Sledujte pečlivě menstruaci. Jakékoliv odchylky či bolesti konzultujte s lékařem.
6. Vyhýbejte se stresům.

Mít, či nemít dítě ve starším věku?
PROTI
Robert Seidl, gynekolog: „Žena, která chce dítě až ve čtyřiceti, dělá velkou chybu. Může se sice cítit mladě, její organismus však v žádném prípadě mladý není. Po fyzické a psychické stránce prostě stárne. Navíc by měla brát ohledy na samo dítě. Představte si, že je vám padesát, dítěti dvanáct a jedete společně na hory.V tom věku už mu nemůžete stačit, ale ono potřebuje rodiče, kterých by si mohlo vážit i v tomto směru. Chce se vámi chlubit.“
SPÍŠE PROTI
Milada Votavová, psycholožka (sama dítě starších rodičů): „Zdraví je prokletím starších maminek. Přehnanou péči věnují jak dítěti, tak sobě. Na psychice se pak zákonitě projeví vystupňovaný pocit ctižádostivosti. Podle nich dítě starších lidí, kteří mají víc životních zkušeností než ti mladší, prostě musí být ve všem nejlepší.“
PRO
Jana Tominová, psycholožka: „Žena by měla mít dítě ve chvíli, kdy je opravdu mít chce. A proč klidně ne první dítě v petačtyřiceti? Mnohem důležitější než bezvadně fungující tělo jsou zkušenosti a psychická vyrovnanost. Víte, co chcete, a vážíte si toho, co máte.“

Zdroj: Martina Vašícková, MF DNES

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Anonymní  13.07.03 22:26

Jenom bych ráda poznamenala k těm starším rodičkám na západě. Ono to není jen o „budování kariéry“, ale i podmínkách, které v té společnosti jsou.
Jestliže chci vystudovat prestižní vysokou školu, tak si na ní musím půjčit - jestliže do třiceti pětatřiceti splácím půjčku na studium, tak už mi nezbývají peníze, tkeré bych mohla ušetřit na budoucí bydlení (hypotéku). Jestliže bydlím v nájemním bytě, platím za nájem stejně jako za hypotéku domu, ale protože nemám ušetřeno na základní splátku hypotéky, tak se nemůžu odstěhovat „do vlastního“ a platím nájem, který se neustále s inflací zvyšuje (mezitím, co hypotéka by byla stejná).
Z téhle pasti se dostanu řekněme kolem třiceti, kdy se vzmůžu na vlastní malý byt (hypotéka), a později s partnerem prodáme naše dva malé byty a koupíme větší (= zase pár let šetření).
No a tím to nekončí. Vzhledem k tomu, že mateřská ochranná lhůta je různě krátká (6 měsíců v Británii, 12 týdnů v USA), tka musím zvážit, co dál. Jestli budu chtít být s dítětem doma, znamená to, že přijdu o práci. Jestliže budu chtít pracovat, znamená to mít dostatečně dobrý plat, abych z něj „utáhla“ chůvu pro dítě a ještě náklady na svojí práci (oblečení, doprava, obědy - stokrát nic umořilo vola).

Zodpovědný člověk si prostě nemůže pořídit dítě dřív, než má vyřešené základní věci - jako kde bude bydlet a jestli si může dovolit nechodit do práce. Tím se samozřejmě věk matek posunuje - společensky je v dnešní společnosti člověk dospělý (= nezávislý na rodičích) mnohem později než biologicky.

Pak ještě nechápu, proč by padesátiletý člověk nemohl jet s dvanáctiletým dítětem na hory. Moje mamka mě „utahá“ ať jdeme na túru, na běžky nebo jedeme na kole - a to se blíží k šedesátce… :-)) Podobně s tou přehnanou péčí - ta zase není vý:,–(ou a zá:,–(ou pouze starších matek - to je zase jakýsi zažitý stereotyp, který vůbec nemusí být pravdivý. Znám dvě takové rodiny, kde se děti narodily později a ani v jedné jsem přehnanou péči nezaregistrovala. Spíš naopak - jejich výchova mi přijde vyváženější, s větším nadhledem a moudrostí.
 Sally

 
Anonymní  14.07.03 07:37

Sally,
mám osobní zkušenost se staršími rodiči. Našim bylo - mamince 38 a tatínkovy 45 :o). A ačkoli jsem se měla jako v bavlnce, opravdu jsem byla daleko víc opečovávaná než ostatní děti v mém okolí. Na jednu stranu jsem měla větší „hmotné statky“ než ostatní, na druhou byly mí rodiče nervónější, unavenější. Osobně si myslím, že je dobré mít dítě, když se na to cítím, a když je rodina jakžtakž finančně zabezpečená. Čekat až se budem mít dobře, mi přijde riskantní. Aby se nestalo to, co mám já v okolí. Maminka má úspěšnou kariéru, narodí se jí miminko, v šesti měsících ho předá „chůvě“ jde pracovat. A pak se hrozně diví, že miminko má raději chůvu, že maminka je vlastně taková teta, kterou dítě ani pořádně nevidí. Ale finančně se mají dobře to jo.
 Petra

 
stesticko
Stálice 69 příspěvků 14.07.03 07:41

Chtela bych se pripojit k Sally. Zalezi na mnohem vic, nez na duvodech o kterych jste se zminili v clanku proc lidi na Zapadu zakladaji rodiny pozdeji. Pokusim se vam napsat jak to chodi v Australii.
V Australii je neplacena materska a tim padem mladi lide oddaluji planovani rodiny a spis se finance zajistuji. Po High School vetsina australanu jde studovat dal. Vysoka skola ci univerzita stoji nekolik tisice dolaru rocne a po ukonceni se teprve zacne zplacet. Ja jsem zkoncila univerzitu ve 25 let, ale protoze mi ji rodice platili zadne dluhy jsem nemela, musim ale rict ze jsem byla jedna z mala kdo mel takovou pomoc od rodicu. Australani maji jinou vychovu a jinou mentalitu a financi pomoci od rodicu se malo kdy dockaji, ale ani s ni nepocitaji, jak uz jsem napsala jina mentalita. Vetsina studentu si prividelava aby meli penize na ubytovnu a jidlo. Po skole teprve zacnou zplaceta desitky tisice dolaru. Nerekla bych tudiz ze lidi davaji karieru na prvni misto, drive nez rodinu, spis bych rekla ze davaji predost vyssimu vzdelani a na tom prece nic spatneho neni. Mnoha znich, tuhle dobou podnikaji prvni cestovani za ocean. Protoze Aust. je ostrov letenky byvaji dost drahe. Tim chci jen naznacit, ze si nemuzem sednout do auta a zajet 500km a jsem na miste. Aby se cesta vyplatila vetsinou se jede na minimalne mesic - az na rok. Tim vsim se pomalinku oddaluje svatba a cekani rodiny.
Svatby se tady taky konaji pozdeji nez v CR, je to taky zpusobem a zvykem zivota. Kdyz jsem se vdavala v 29 letech, nikoho nenapadlo ze se vdavam trosku pozde, proste neco takoveho by lidi tady vubec nenapadlo. V Rijnu mi bude 32 a cekam sve prvni miminko, - na zdejsi pomery jsem v nejlepsich a idealnich letech kdy mit miminko. Na druhe strane kdybych vyrustala v CR, tak bych uvazovala o miminku mnohem drive a taky by to ode mne bylo drive ocekavano, protoze tak to chodi v CR. Proste jiny kraj, jiny mrav.

Timto jsem vam chtela trochu priblizit situaci v Australii.
Preji krasny den
Ahoj Gabi

 
stesticko
Stálice 69 příspěvků 14.07.03 07:58

Ahoj Petri

Ja si nemyslim ze Sally psala o nejakem prepychu. Vim co tim chtela rict, nemyslela ze az se budou mit dobre, tak potom si poridim miminko. Na zapade existuje jiny system a zpusob zivota, bohuzel stat neni tak priznivy k mladym lidem. Jak uz jsem napsala pod Sally, v Australii si musi studenti platit vysokou skolu, nemaji ji zadarmo jako v CR. Navic materska je neplacena, proto maminky hned leti do prace a nemohou si uzivat 3 roky na materske. Kdyby to tak bylo v CR, mnoha zen by taky zacala uvazovat kdy mit dite a kdy ne, protoze to proste finance neunesou, hlavne kdyz maji hypoteku kterou zplaceji a zit pouze z jednoho prijmu. Moje situace je stejna, cekame miminko a az se narodi tak budu muset jit po pul roku pracovat, protoze mame pujcku na barak a z jedne vyplaty uz tak budeme muset zit skoro na vode. Nebo taky muzeme cekat dalsich 5 let abychom nemeli dluhy ale to by mi uz bylo 37let. Tady maminky spechaji zpatky do prace, protoze musi a nemaji na vybranou, ne k vuli kariere. (Jiste se i takove najdou, ale vetsina opravdu musi.) Bohuzel stat se o nas nechce postarat a proto se v Aust. rodi cim dal tim min miminek. To jsem ti jeste nenapsala kolik tady stoji jeslicky, neuveritelne moc a to je dalsi ukaz jak se o nas tady staraji. No necham uz toho.
Mej se pekne
Ahoj Gabi

 
Anonymní  15.07.03 05:47

Petro,
ty máš osobní zkušenost takovou - já zase úplně jinou. Můj muž se narodil, když jeho rodičům bylo 42 a 46 let a musím říct, že jsou to fantastický lidi, kteří z mého muže vychovali velmi soběstačného člověka. A mám pocit, že u nich vždy vše probíhalo s humorem a nadhledem, bez nervozity a stresu. Myslím, že tohle strašně záleží na osobnosti toho rodiče.

S „hmotnými statky“ - já jsem nepsala o „čekání až se budeme mít dobře“ - já jsem psala o tom, že tady ti nikdo nic nedá a že je dobré mít vyřešené základní věci - jako třeba střechu nad hlavou a to, jak zvládnout život z jedné výplaty. U nás je to naopak než u Gabči - mně se nevyplatí chodit do práce, protože moje výplata adminmistrativní pracovnice by nepokryla náklady na nějakou chůvu. I v případě, že by nám mimi hlídala moje maminka, tak jsme to spočítali, že by nám z mojí výplaty nakonec zbyla naprosto směsná částka - takže je zákonité, že chceme mít nějakou rezervu - může nám příští bouře odnést střechu, můžeme nabourat auto, kotel na topení je tady přes dvacet let (životnost má deset) - a to není o životě v přepychu, to je o tom, že o budeme mít na ty základní věci.

A ještě k té chůvě - ty o tom mluvíš s despektem, jako o něčem strašně špatném… naši známí měli „babičku“ - starší paní, která jim s dítětem pomáhala - a pokud vím, tak k všeobecné spokojenosti to trvalo skoro deset let - dítě mělo „babičku“ starší laskavý vzor, vidělo, jak spolu vycházejí dvě odlišné generace (rodiče a „babička“), ta paní si přivydělala a moje kamarádka mohla na půl úvazku do práce. A že se nějaká maminka sama odkáže do role tety - to je snad zase její neschopnost zorganizovat si to jinak. Existují i pracující ženy, které nepřestaly být pro svoje dítě maminkami. Jde o to, že taková maminka sice přijde z práce až odpoledne - ale nemusí svoje večery a víkendy trávit u domácích prací a může je věnovat právě dítěti. Je jen na ní, jak si to zorganizuje a kolik času opravdu svému dítěti věnuje. Často je to víc, než mu věnuje otrávená „matka-údernice“, která celé dny cídí domácnost (protože se to tak sluší), je doma s dětma (protože se to tak sluší, ale běda kdyby si děti v nacíděné domácnosti chtěly hrát - na takové „blbosti“ není čas ani prostor), a volný čas věnuje popíjení s kámoškama z paneláku (protože ona přece má „právo“ na nějaké povyražení) a děti jsou ponechané stejně napospas pískovišti, ulici a ostatním podobně nešťastným dětem… Takže - ono to není o tom, jestli buduješ kariéru nebo ne - ono je to o tom, jak to dokážeš pro svoje dítě zařídit. A věř mi - maminek, které by pro svoje dítě neudělaly to nejlepší (extrém popisovaný tebou jako „kariéristka“ nebo druhý extrém - ten co popisuju já „paneláková matka“), je opravdu velmi málo…

 
Anonymní  16.07.03 12:32

Ahojte, mamičky a budúce mamičky. Patrím k maminkám, ktoré majú to šťastie porovnať výchovu detí v mladom veku a v „staršom“ veku (hoci ja to nazývam " starší stredný vek:-))) ) Prvý syn sa mi narodil v 19, druhý o dva roky neskôr - my vravíme „mladosť - pochabosť“, v češtine určite na to nájdete niečo vhodné. Vravievala som - stačí. Vlani som otehotnela neplánovane (ako aj predtým) tretí krát a rozhodnutie nechať si dieťa sa rodilo veľmi veľmi ťažko. Hlavne kvôli zdravotnému stavu môjho manžela a finančnej situácii. Nie je vždy pravda, že štyridsiatnici majú už „všetko´“ - my konkrétne nemáme dostavaný rodinný dom, manželovi nefunguje poriadne jeho firma, akurát ja mám stále a pomerne dobre platené zamestnanie. Nuž ale vraví sa, že múdrejší ustúpi a keďže rozum je najmúdrejší orgán v tele, ustúpil srdcu a vlani v októbri sa nám narodil najmladší syn. Ja som mala 37 a manžel 45, najstarší syn 18, mladší 16 rokov. Je jasné, že za tie roky sme prekonali aj krízy, aj ťažké obdobia v manželstve, a veľa pekných chvíľ na výletoch, vychádzkach, každodenných rozhovoroch, nejdem to rozpisovať. Podstatné je, že neľutujeme svoje rozhodnutie, dieťatko obohatilo náš život po všetkých stránkach. ( len nie tej finančnej - a to bol dôvod, prečo som od 5-mesačného bábätka odišla naspäť do práce) Tehotenstvo a starostlivosť o bábätko som si vychutnávala - a aj vychutnávam tie vzácne 4 - 5 hodín poobede, keď sme spolu a ešte nespí. Je to iné, ako keď som bola mladá, eraz si viacej vážim to, keď je spokojnučký, smejká sa a hráme sa spolu, problémy, ktoré som vtedy videla ako veľké, sú teraz len problémiky s tými, ktorými budeme musieť ešte raz prejsť - a pevne verím, že obaja. Má to aj svoje tienisté stránky, prebdené noci mi dávajú zabrať, a ráno musím vstávať do práce, autobus nečaká. Aj chorôbky ( zatiaľ bol corý iba 1×) beriem vážnejšie, aj ho obliekam teplejšie, nech si vraví kto chce, čo chce. Budem robiť všetko pre to, aby aj najmladší mohol s nami absolvovať tie isté túry či už pešo, alebo na bicykli, ako starší dvaja. Nič sa nemôže zopakovať, medzitým zomrel môj starý otec a otec, ich láska mu bude určite chýbať, ale má dvoch veľkých ľúbiacich bratov a dve sesterničky (vlastne 3 - ale najstaršia je od neho oveľa staršia) a tie sesterničky sú v jeho veku, a bývajú 1 km od nás, takže sa bude mať s kým hrávať ale napriek tomu rozmýšľame o tom, že mu do 2 - 3 rokov zaobstaráme ešte jedného súrodenca, aby nevyrastal ako rozmaznaný jedináčik. Zatiaľ dačo usporíme a možno aj dom dokončíme. A ešte som zabudla na „technické vymoženosti“, ktoré som nepoznala, kým riastli moji starší synovia a šetria čas, ako sú: jednorázové plienky, čistiace obrúsky, Sunar, ktorý netreba dlho miešať, iba vsypať do mlieka, hotové kašičky a to určite ešte mnohé nepoznám. Neviem porovnať situácie u nás a vo svete, ale ja som teraz veľmi rada, že mi osud doprial byť matkou ešte raz. a dúfam, že sa mi to ešte raz podarí.
 Zdenka

 
Anonymní  08.08.03 23:44

Myslím, že mít zralé a zkušené rodiče je pěkná věc.Dokud jsou tyto,jak já říkám vyvolené, děti malé.Ale co až vyrostou?Samoz­řejmě, je povinností rodičů starat se o své děti. to samé platí i naopak.A to bez diskuze.Nikdy by me vsak nenapadlo,ze me to potka v mych 25 letech.Moji rodiče žijí velmi aktivním životem.Chodí do zaměstnání, hodně cestují,jsou na tom zdravotně dobře. Prostě užívají života.Manželovi rodiče patří mezi ty, o kterých píšete jako o staších a zkušenějších.Věděla jsem moc dobře,že to jednou přijde.Vím ,jak vypadá, když člověk odchází z tohoto světa. Mí rodiče mi byli velkým vzorem a příkladem, když se starali o nemohoucí prarodiče.Ale to jim bylo přes čtyřicet.Mužovi rodiče mám velmi ráda, ale jsou chvíle, kdy si říkám, jestli to je spravedlivé.Po studiích nám prostě svědomí nedovolilo utéct a nechat je tak.Místo kariéry tak vyzvedáváme léky, voláme rychlou záchrannou službu, jezdíme po nemocnicích, nakupujeme, opravujeme v domě atd.Když k tomu připočtu ještě jejich babičku, které je už přes osmdesát a bydlí na druhém konci města (tzn. denně telefonovat, obden jezdit, protože je to přece blízko, ale taky babička už taky občas provádí různé věci, takže kontrola je nutná).Asi si každý dovede představit,jak trávíme svůj volný čas.No a jelikož existuje nejen den, ale i noc, někdy máme čas na sebe i jako manželé.Konečně,po roce, se mi podařilo v tomto blázinci,otěhot­nět.Moc se na maličké těšíme.Trošku jsme zvolnili to hektické tempo.Jsem asi v tomto velmi sobecká,ale myslím si, že každé malé dítě si zaslouží babičku a dědečka.Fungující babičku a fungujícího dědečka.Kdo je tedy větší sobec?Já,která chce v pětadvaceti žít bez nemocí, umírání,bolestí nebo rodiče, kteří se rozhodnou ve čtyřiceti mít dítě PRO RADOST ?

 
Anonymní  03.10.03 15:31

Moje matka mě měla ve dvaceti, a byla co si pamatuju vždycky otrávená a unavená…a moje teta se mnou i po operaci srdce (minulý rok)chodí na výlety i túry a to její 58…v tom to rozhodně není!!!

 
Anonymní  01.12.03 11:52

Musím reagovat na poslední příspěvek.je mi 40 a čekám svá první dítě.Jsem moc šťastná neboť se mi po 15 letech manželství splní sen.Nečekali sme to s mužem,neboť už dávnosme se vzdali naděje.A to sem proto i s mužem udělala moc,opravdu moc.
Ja sama sem se narodila mamince v 28 letech a to už sem byla jako třetí.Své prarodiče sem nepoznala ani jedny.Takže sem byla ošizená o babičky a dědečky.Ale ne o lásku rodičů.
Jak pisatelka píše je ji 25,ale co když nebude moci otěhotnět stejně jako já?
A neumírají i mladší lidé(rodiče) např. díky autonehodě?!Nechtě­la bych byt pesimista,ale přeci jen,stále se poukazuje na věk (nás starších),a taky našich rodičů.Moji mamince do 70 mnoho nechybí,ale na vnoučátko se těší.Sice říkavala že si ho moc nezžije,že je stará,ale přesvědčila sem ji o tom,že je třeba se radovat z jaždého dne kdy sme na světě a užívat si to malé.A ne myslet na to kdy odejdem z toho světa.
Kolik mladých lidí kolem 20 mělo děti a ty jim pak v 17-20 odešli na dobro zdomu?!

TAk tohle je můj názor.Přeji všem at si užívají svych dětí jak jen mohou.Iva

 
pepe
Povídálka 18 příspěvků 01.12.03 12:47

Souhlasim s tebou, Ivo, moc ti to preju, nedalo mi to abych nereagovala.
Jak rikas, nikdy nevis, co se stane. Mne se par dnu po mych 31.narozeninach (pred pul rikem) tezce vyboural muj (tehdy) pritel, dnes uz manzel, prezil jen se stestim, ale prezil:-) Vic nez tyden bojoval o zivot. Zivot si muzeme planovat, ale jen do urcite miry, to uz jsem pochopila. A proto, da-li nam priroda dite ve 40 - proc ne? Ja sama mam rodice o 36 let starsi a nikdy mi to nevadilo. Dodnes jsou vitalni, dusevne mladi - to nesouvisi s vekem.
Ahoj Pepe

 
Anonymní  03.01.04 17:04

Je mi právě 40 a zdá se mi, že je to ideální věk na to mít děti. Dvě už mám, trochu
už odrostly, je jim 16 a 12 let, a prožily si s námi celé to období zkoušení, snahy o to dělat věci co nejlíp, omezené možnosti finanční, i rodinné krize, zkrátka bylo to občas těžké. Teď už jsme oba, muž i já, vyzrálí lidé, známe naše možnosti, víme, v čem jsme chybovali, co se dalo dělat jinak, co je to důležité a co míň, máme zajištěné bydlení (to jsme neměli), máme slušný příjem (to jsme taky neměli), oba sportujeme (moji rodiče se mnou přechody hor ve čtyřiceti nedělali jako to dělám já, můj otec ve čtyřiceti už na lyže nestoupl, ba už v pětatřiceti se na to necítil, zatímco můj muž stále hraje volejbal závodně), oba jsme zdraví. Navíc už v tomto věku nemáme pocit, že nám někde něco utíká, taky vím, že děti jsou každé jiné a mám trpělivost jejich jinakost přijímat.A je toho o hodně víc co hraje pro.

Proto nechápu názory „odborníků“, kteří tvrdí nesmysly o tom, že padesátník nebude lyžovat (proč by ne? A lyžuje snad každý třicátník?), nebo že matka ve vyšším věku bude na dítě fixovaná a přehnaně ochranitelská (to, co jsem si životem ověřila, je fakt, že největší dar rodičů dětem je ne stát u nich a chránit je, ale naučit je samostatnosti a schopnosti obstát ve světě sami - a na to je potřeba spíš zkušenost, než fyzická síla. Dítě potřebuje hlavně citovou oporu, a tu mu dá snáz člověk už usazený, než mladý, který sám ještě má dost co dělat sám se sebou. Uvědomuju si teď, jak jsem tímto svým dětem občas ublížila, ač nerada.

Nelíbí se mi extrémy -mít dítě v šedesáti šesti je už divné, ale i tady tvrzení že ta matka třeba brzo umře je dost demagogie. Nebo mladí neumírají? A nežije hodně lidí i po devadesátce?

Asi ten názor co tu zazněl je nejpravdivější - jestli se starší ženě otěhotnění podaří, asi to tak pánbíček chtěl. Děláme vědu z věcí, které jsou přirozené.

Všem, co se rozhodnou pro mateřství ve vyšším věku držím palce.

A k tvrzení, že je to sobecké od té ženy - vy mladší, vás snad vede k tomu mít dítě touha spasit svět? Ruku na srdce - prostě chcete mít dítě stejně „sobecky“, jako kdokoli jiný. Každý, kdo chce dítě, od toho čeká, že mu to prozáří život, takhle uvažujeme všichni, „sobecky a sebestředně“.

 
veronika-s
Nováček 6 příspěvků 04.01.04 15:47

Můj názor na starší rodiče bude asi ovlivněn faktem, že já sama jsem už jaksi překročila 35 let a ještě jsme si s manželem nepořídili potomka… a důvod? Je to jednoduché … jsem účetní a je to poměrně jednoduchá matematika. Pronajaté byty nejsou nejlevnější, spořili jsme každou korunu, náš sen žít alespoň ve vlastní garsonce se přibližoval. Vzali si půjčku a máme necelý rok byt vlastní,… ale také splácíme úvěr, a teď přichází ke slovu ta matematika …
manželův plat (v průměru 10.000 korun) a moje mateřská (vzhledem k novým zákonům asi tak 6000 korun) od toho je nutno odečíst 4000 za nájem a 2800 splátka úvěru … takže máme k dispozici na půl roku asi 9200 korun pro 3 členou rodinu. a po půl roce už je tou pouhých necelých 6000 korun. Neumím si to nějak představi

 
Dandule
Zasloužilá kecalka 561 příspěvků 11.01.04 21:43

Bude mi 38let a jsem 4týdny těhotná.Přiznám se,než jsem se rozhodla jem moc zvažovala.Mám dva syny 18,14let.Také jsem přemyšlela,že až mi bude 50,dítěti bude 12.Jenže zastávám stejný názor.Prvního syna jsem měla ve 20.Manžel odešel na vojnu.Bylo to hezké,ale velmi těžké období.Pak přišel druhý syn.Přestavovali jsme dům,bylo po revoluci,manžel kvůli penězům šel pracovat do zahraničí.Zase jsem na vše byla sama.Pak podnikání,prá­ce.Málem i rozvod manželství.Vše jsme ustáli.Jenže i když jsem se přes všechno dětem velmi aktivně věnovala a věnuji,nějak jsem dostála pocitu,že to tak uteklo,kluci jsou už velcí.Tak si to chceme s mužem „odžít“ znovu.Proto jsme se rozhodli.Zatím to nechci zakřiknout,aby vše dobře dopadlo.Ale už se na miminko moc těšíme já i moji chlapi!Dana

 
Anonymní  16.01.04 10:59

Bylo mi 31 a teprve ted jsem se rozhodla mít dítě a proč? Ani bych neřekla, že je to o penězích, ale také mít toho správného partnera. Někdo ho potká ve 20 a někdo třeba až ve 30, nebo 40. Vy co tolik odsuzujete mateřství v pozdějším věku a že rodiče budou staří, myslíte si, že je lepší mít dítě v 25 a jako svobodná matka, aby mi neujel vlak, nebo počkat až toho pravého pro život potkáme? Nemyslíte si, že chceme pro své dítě to nejlepší a tím pádem i otce? Ivka

 
Jity
Stálice 51 příspěvků 16.01.04 11:10

Na tohle mám úplně stejný názor, pokud budeš chtít více „pokecat“ napiš mi soukromou zprávu.

 
Anonymní  05.02.04 21:31

Zdravím Ivu,
kterou můj příspěvek nenechal lhostejnou, k tomuto tématu.V prvé řadě od srdce gratuluji k miminku.Za pár týdnů vykoukne na svět i to moje.Chápu, že pro ženu je to, bez nadsázky, přímo slastný pocit, nosit pod srdcem nového tvorečka (a to nemluvě ani o předcházejících komplikacích)­.Přeji, aby vše klaplo na jedničku.Vaše situace je poněkud odlišná od těch lidí, které jsem měla na mysli (ti, kteří si pořídí třetí, čtvrté … dítě spíše „pro zábavu a rozptýlení z pocitu prázdného hnízda“)Kdy a jak se rozhodnou lidé plodit či starat se o děti, to je každého věc.Já jsem pouze vyjádřila svůj názor. Názor ze strany jednoho z dětí.A přidám taky názor mě, jako pedagožky, která se pár let dětem věnovala.Není nic horšího, než když si velmi mladí lidé pořídí děti a pak neví co s nimi.Když to shrnu, leckdy to není o věku, ale o lidech.( Máme dvě babičky.Starší je 85 let a pohodovějšího člověka neznám.Druhá je o pár let mladší, ale … prostě všechno je špatně, celý svět je špatný atd… A to prosím od začátku, co ji znám.)No, babičky stranou, musí se opravdu žít dneškem.Ba přímo okamžikem.I když je mi teprve 26 let, myslím že vím, o čem mluvím.Naše miminko na sebe nechalo taky nějakou dobu čekat / i když ne, jako to vaše) a víte kdy se rozhodlo přijít?Otěhotněla jsem měsíc po tom, co mi zemřela sestra s celou rodinou při autonehodě, další člen rodiny prodělal několik těžkých operací a další 3 se nervově zhroutili( to všechno během jednoho týdne).Kdybych nežila dneškem, asi bych se z toho zbláznila taky.To je prostě osud, že nám přišlo najednou do cesty to naše malé sluníčko.Pár dní před tím mi nebylo 25, ale myslím že zkušenostmi skoro 50.Nejsem pesimista, to se bohužel stalo.Stalo a je to už pryč.Člověk spoustu věcí neovlivní.Ale ještě více ano … Přeji vám zdravé a krásné miminko, dar mateřství.Jemu přeji ve správném okamžiku dostatek volnosti a svobody, aby se vždy rádo vracelo za svou mámou a tátou. (Budu ráda, když dáte o sobě vědět, jak se máte.) Klára

 
Anonymní  06.08.04 19:14

Dite je moc krasny dar…ja myslim ,ze v kazdem veku.........­..........

 
Anonymní  18.05.05 15:10

Ve 39 letech si báječně užívám 3 těhotenství, manžel je od začátku naprosto nadšený a když jsme /po absolvování všech vyšetření a po ujištění že vše v pořádku / se dověděli, že tentokrát chlapeček / máme 2 dcery/ naše nadšení je nepopsatelné. A navíc ve svémvěku už samozřejmě nemám žádné opravdové problémyjako ve 20 - finanční, bytové, takže se můžu jen těšit .

Vložit nový komentář