Do třetice všeho dobrého i zlého

Zeleňule  Vydáno: 11.11.11

„Do třetice všeho dobrého i zlého“, říkávala babička. Pro nás naštěstí přišlo to dobré, ale po jak hořké cestě? Tento deníček může být povzbuzením pro některou maminku v podobné situaci.

Manžel je má první opravdová láska, láska se vším všudy, i s trápením. Jsme spolu od mých osmnácti let. Postupně, jak se měsíce měnily v roky, procházel náš vztah různými obdobími a první zamilovanost přešla v trvalejší vztah. Já jsem odešla na VŠ, manžel na vojnu. A tady v době odloučení se probudila touha po něčem, co by nás spojovalo víc než jenom dopisy a návštěvy, objevila se touha po společném miminku. Jenže touha zůstávala jenom touhou, celý rok a půl se nedělo nic. Každý měsíc pravidelné dech beroucí bolesti a potom příchod menstruace. Konzultace s gynekologem nepřinášely žádné ovoce, pan doktor je rešil mávutím ruky, slovy, že máme čas a léky proti bolesti. Kdybych tenkrát více myslela, kdybych se bránila, kdybych…

Po téměř dvou letech touhy po miminku přišly jako obvykle bolesti, ale byly jiné, nekončily menstruací, táhly se dlouhé tři týdny a jen pomalu slábly.
Pan doktor mi podle krve potvrdil těhotenství. Radost, obavy, celá směsice pocitů mě provázely cestou z ordinace a také nechápavý pohled sestry, které jsem na její otázku: „Jak chci dostudovat?“ odpověděla, že přeci s miminkem.
Jenže naše štěstí trvalo jenom tři týdny, byla jsem právě na letní brigádě v obchodě a začala jsem pošpinívat, mladá a naivní jsem se k lékaři vydala až po třech dnech mírného špinění a ten mě poslal hned do nemocnice. Diagnóza zněla missed abort - zamlklý potrat. Bolest ze ztráty miminka byla veliká ale bylo to jenom to první, tehdy jsem netušila, že bude hůř.

První, co jsem udělala, bylo, že jsem změnila gynekologa, tomu předchozímu jsem už nevěřila. Dostala jsem s k vynikajícímu panu doktoru, který mimo jiné naše přání mít dítě, byť při škole, nezlehčoval a který také přišel na příčinu potíží s otěhotněním (byla to i příčina těch hrozných bolestí), prostě a jednoduše každý měsíc se uvolnilo vajíčko, to ale uvízlo v cystě, která se zvětšovala a bolela, a tak nemohlo dojít ani k oplodnění. To, že jsem otěhotněla byl vlastně takový malý zázrak, vajíček se uvolnilo více a jedno uniklo svému vězení. K tomu stačilo jedno vyštření ultrazvukem během mých bolestí.

Jakmile jsem se dostatečně vzpamatavala z potratu, pan doktor mi předepsal hormonální léky a mohly jsem štěstí zkusit znovu. Podruhé jsem otěhotněla o Vánocích roku 2002. Ježíška do bříška, říkal manžel. Během ledna jsem se připravovala na první z řady státních zkoušek, psala diplomku a myšlenky se odpoutávaly od miminka, které bylo jistojistě v mém bříšku. Po státních zkouškách jsem ale začala krvácet, ne špinit ale krvácet. Jeli jsme do nemocnice a tam na ultrazvuku bylo vidět naše malinké děťátko, tlouklo mu srdíčko a vedle něho byl ohromný hematom. Šance byly 50:50. Šťestí se od nás opět odvrátilo, miminko jsem potratila o tři dny později, přesně na mé narozeniny. Na kyretáž jsem čekala na poporodním oddělení neb jinde nebylo místo.

Nevím, jak jsem to všechno přežila, nevím jak jsem existovala měsíc po potratu. Plnila jsem úkoly, které mi zbývaly k ukončení studia, navštívila jsem opět pana doktora, který nás odeslal s manželem na genetiku a také mi píchl injekci na dobré nastartování cyklu. Asi jsem nastartovala dobře, protože na začátku dubna jsem tak nějak mimo plán otěhotněla, tentokrát to bylo do třetice. Bylo to přesně ten víkend, kdy jsme tehdy ještě s přítelem, domlouvali s panem farářem svatbu. Přesně 1. května jsem si byla jistá, bez testů, tak dobře jsem už své tělo znala. Jenže místo radosti zbyl jenom strach, bála jsem se to komukoliv říct, vše věděl jenom manžel, o těhotenství se dozvěděli naši rodiče, až když jsme byli ve 20. týdnu. Dny přeplouvaly v týdny, navštívila jsem opět gynekologa, který se jenom pousmál a těhotenství potvrdil. Končila jsem VŠ, chystali jsme svatbu a společné bydlení, vlastně bylo starostí a práce až nad hlavu.

Začátek těhotenství neprovázely žádné nevolnosti a vlastně až do 11. týdne bylo všechno v pořádku, jenže pak přišlo špinění, opět v 16. týdnu, a také společně s pohyby miminka i bolestivé tvrdnutí břicha. Vůbec jsem nevěřila, že mimi donosím. Všechny testy nám dopadly naštěstí dobře, i vyšetření srdíčka, a vlastně nebylo téměř čeho se bát. Jenže ve 28. týdnu se mi začal zkracovat čípek, ten jsem na začátku listopadu už ani neměla a začátkem prosince jsem byla už na 1 cm otevřená. Doktor nevěřil, že se dcerka nenarodí předčasně.

Donosila jsem ji. Narodila se přesně jeden den po termínu určeném ultrazvukem, 5. ledna 2003. Přišla na svět 3 a půl hodiny po odtoku plodové vody a 2 hodinách kontrakcí, které se mi slily v jednu velikou, kdy jsem se nemohla ani nadechnout. Nevěřím, že krátké porody jsou výhrou. Dcerka se narodila celá šedofialová, ale dýchala sama. Na otázku, proč měla takovou barvu, mi paní doktorka odpověděla, že jí byla zima. Reálnou odpověď mi dal až můj gynekolog. Dceři totiž selhávala placenta a kdyby sama od sebe nepřišla na svět, do rána by nepřežila. A tak jí ten rychlý porod zachránil život. Podruhé a potřetí jí život zachraňovali lékaři na novorozeneckém, když se dusila plodovou vodou. Zůstávala až do třetího dne svého života v inkubátoru s hadičkama v nose. Zvládla to a já uvěřila, že do třetice bylo všeho dobrého.

Dnes se jí blíží devátý rok, prožívá svou předpubertu a když ji už opravdu mnohdy nemůžu ani vidět, jak moc nás zlobí, na chvíli odejdu a vzpomenu si, jak jsem dlouho nevěřila, že bude tady na světě. Jenom ta odvaha zkusit štěstí znovu nějak schází, usadilo se ve mně přesvědčení, že štěstí jsme si vybrali do třetice. Vím, že mnohé z Vás prošly něčím mnohem horším, toto je jen takový slabý odvar, jen podotknu, že k mé nepříliš pevné psychice dostačující ke zhroucení, ovšem přežili jsme to, všichni tři. „Do třetice“ nám dává odvahu.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Kalla1412
Echt Kelišová 8528 příspěvků 11.11.11 06:19

Moc moc krásné :-)

 
cher  11.11.11 08:05

Gratuluji, jak jste to dobře zvládli :kytka:

 
kozimura
Ukecaná baba ;) 1964 příspěvků 11.11.11 09:05

Krásný deníček :-D Je mi líto, čím jste si museli projít a držím pěsti, abyste nabrali odvahu k dalšímu, tentokrát na poprvé úspěšnému pokusu o miminko ;-) :hug:

 
brumdinka
Neúnavná pisatelka 19617 příspěvků 11.11.11 10:27

Bylo to těžké a asi to tak mělo být, ale zvládli jste to :palec: a držim palec at´se ještě třeba odhodláte pořídit dcerce sourozence :kytka:

 
Ditta77
Závislačka 4156 příspěvků 11.11.11 12:36

Konečně jeden deníček „S peříčkem“ kde to nakonec dobře dopadlo-až mám slzy v očích......přeji jen vše dobré :hug:

 
JellyBean  11.11.11 16:21

Moc krasny denicek a abych rekla pravdu trochu mi dodava odvahu…prochazim necim podobnym v kvetnu tohohle roku jsem mela taky diagnistikovam missed abortion (zamlkle tehotenstvi) a po peti mesich jsme sli do snazeni o miminko znova. Bohuzel tentokrat jsem zacala krvacet takze ted v pondeli jsem byla opet znovu na revizi. Mam ted hrozny strach poustet se do toho znova ale prislovi do tretice vseho dobreho uz me taky napadlo…

 
Zeleňule
Kecalka 171 příspěvků 11.11.11 18:08

U nás ta přísloví snad mají svatou pravdu, protože jednak do třetice… a pak dcera se narodila doslova za pět minut dvanáct, ráno by už nežila a její čas narození je 23:55 :-) určitě bych našla i další plně odpivídající přísloví.

 
jaroleto
Povídálka 14 příspěvků 11.11.11 19:24

to vypadá ideálně ještě na 2 děti :-D
aby byly do třetice… :lol: :lol:

 
Martrich
Extra třída :D 11911 příspěvků 11.11.11 20:33

moc hezky napsané, prožila sis opravdu dost a jsem ráda, že i deníček s peříčkem skončil nakonec štastně. Moc ti přeji ještě jedno dětátko :hug: :hug:

 
enie83
Povídálka 50 příspěvků 25.01.12 12:40

pěkné :)

 
Venetta
Kelišová 5758 příspěvků 25.01.12 13:08

Krásné! :srdce: :kytka:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček