Dojmy a zážitky z nového života

Pájinka25  Vydáno: 13.03.11

Nebudu se rozepisovat o porodu, takových děníčků je tu spousta. Navíc jsem rodila císařem, takže si stejně nic moc nepamatuji. 1. března v 9 hodin a 17 minut vykoukl na svět náš chlapeček Dominiček. Měřil 51 cm a vážil 3630 gramů a byl jedním z nějvětších miminek v porodnici.

většinou všechny měly pod 3 kila. Vždycky, když večer přišly sestřičky s váhou, byly z něj unešené, jaký je to pěkný cvalík, přitom mě se teda zdá strašně malinkej. Věcičky, které na něj doma máme jsou mu z velké části neskutečně obrovské, dokonce jsme museli narychlo něco přikoupit, protože mi přijde, že ty zimní věci, co na něj máme, nejspíš unosí ještě v říjnu nebo v listopadu :-D

V nemocnic vše probíhalo dobře. Malého jsem u sebe měla sice jen 3 noci ze 6, protože po císaři mi ho dvě noci nedali, nebyla jsem schopná se postarat ani o sebe, natož o něj (vážně nechápu jak někdo může dobrovolně vyžadovat císaře), pak jsem ho jednu noc měla u sebe, ale ráno jsem dostala horečky, tak mi ho šmudlíka zase sebrali. Pak už jsme vydrželi jen 2 noci a huráááá domů.

A tady to všechno začalo. Začínáte se smiřovat s novou situací (já s ní teda nejsem smířená doteď), je to takové divné si najednou říct: „jsem máma“ najednou je tu někdo, kdo vás potřebuje, kdo je na vás stoprocentně závislý… najednou si nemůžete jen tak říct: „půjdu tam a tam, udělám tohle a tohle“. Ne, nejde to, protože ten malý brouček to prostě potřebuje jinak. Nemám ho doma ani týden a už jsem se stihla hystericky rozbrečet, jak to nezvládám, třeba když mi od půl čtvrté od rána nespal a já byla totálně hotová.

Dneska jsem umyla nádobí (v myčce :-D), ale stihla jsem ho uklidit a připadala jsem si úžasně, že jsem konečně zvládla taky něco jiného, než jen starosti o prcka. A když se tak ohlédnu zpátky, tak si říkám, jak jsem tady brečela, že se na mateřské nudím, že už chci mimíska mít venku, že to bude veselejší. Ano, veselejší to je, to netvrdím, ale taky u mě zapracovaly hormony po porodu. V jednu chvíli, když byl malý napapaný, přebalený a přesto nebyl k utišení, jsem si říkala, jak jsem neschopná, že to nezvládnu, dokonce mě to i chvílemi rozčilovalo, proč furt tak brečí, i když vím, že za to nemůže.

Ale na druhou stranu pohled na něj mi vždycky všechno vynahradí. Každý nám říká, jak je krásný, jak se nám povedl, vždycky, když hajá v postýlce a já hladím jeho bloďaté vlásky, vydává u toho takové rozkošné zvuky, stejné zvuky vydává i při kojení a úplně úžasný je, když se chystám na kojení, jak otvírá tu svou malou pusinku. Jak říkala jedna sestřička v porodinici: je jako malý ptáčínek, který otvírá zobáček:-D

Jen bych chtěla říct, že situace je to opravdu složitá, hormony s tím tělem a hlavně psychikou dělají fakt hodně, ale ještě je brzy na to soudit. Věřím, že až se přehoupne šestinedělí a z novorozence se stane kojenec, že to zase bude o chlup lepší. Vydržely jiné, vydržím i já. Vždyť od toho ty naše poklady máme ne? Pak jen budu s nostalgií vzpomínat na to, jak byl malinkej a jak rychle to uteklo.

No… přeji všem nastávajícím maminkám, aby to všechno zvládly a hlavně žádné stresování:-D

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.8 bodů
 Váš příspěvek
 
Katka_LEE
Ukecaná baba ;) 1741 příspěvků 13.03.11 11:08

Gratuluji k mimískovi a přejem vše nej do života :kytka:

co se týče pocitů, mám to stejně. Na prcka se strašně těším, ale mám strach, abych se nesesypala hned první den. Já jsem ten typ, co potřebuje na vše klid a soukromí a s přítelem spíme v obýváku (jiný pokoj v bytě pro nás bohužel není :-? dva má tchýně a dva pokoje děcka z prvního manželství :nevim: …) a to mě dost rozčiluje už teď že člověk nemá chvilku klidu sám pro sebe, natož až tu budu uspávat dítko a přes obývák se budou všichni courat do kuchyně :cert: . Prostě mám strach, že budu protivná, nevyrovnaná a že to nezvládnu.
Ale samozřejmě se budu snažit už kvůli mimíckovi držet nervy na uzdě :lol:

 
Kytka32
Zasloužilá kecalka 815 příspěvků 13.03.11 13:51

Gratuluju k miminku :kytka:

Nám se narodila Verunka 24. února a pocity mám úplně stejné :palec: pořád doufám, že se hormony utiší a po šestinedělí bude líp :potlesk:

 
Iwi
Závislačka 3379 příspěvků 13.03.11 13:58

pridavam se ke gratulaci.
Ja osbne cisar chtela, mala byla KP tak sem si mohla vbrat a nelituju toho, nemela se pak skoro zadne bolesti, kazdy to ma holt jinak.
K tomu stvau…asi 3 tydny po porodu sem to mela stejne jako ty, opravdu. ted je male 3 a půl mesice a ja s ni udelam uplne vse - varim, pecu, uklizim, drepim u netu, koukam na tv, jezdim po znamych no proste vsechno a jeste se nekdy pristihnu ze se nudim :mrgreen: mala je teda fakt moc hodna a kdyz nic nepomaha, tak jedine nosit a zachvili je klid.
Preju at se brzy takhle z adaptujete oba dva a urcite to vsechno spolu zvladnete, je to opravdu nadhera, jak si napsala, kdyz koukame na ty nase pokladky :hug:

 
BohunkaP
Extra třída :D 14164 příspěvků 14.03.11 08:22

Gratuluji - neboj, ono se to ještě zklidní, začátky jsou těžké, ale za pár týdnů se to poddá. Ať Ti hezky roste! :palec:

 
Sýkorka2
Kecalka 457 příspěvků 14.03.11 10:23

I ode mě veliká gratulace k miminku! Měla jsem to podobné, když se nám narodil první syn. Tříměsíční kolika nás postihla v plném rozsahu a trvala měsíce čtyři. Malý spal tak strašně málo, že jsem vůbec nechápala, jak to vydrží. Postupem času se všechno uklidnilo. Pak se narodil druhý syn a to byl úplný opak - klidné, spící miminko. Takže jsem zvládla v pohodě obě děti. Chce to jen čas, zvyknout si na režim s novým človíčkem v náručí. Přeju hodně zdravíčka a pohody celé rodince! :kytka:

 
Miruše
Echt Kelišová 9870 příspěvků 14.03.11 16:24

Ty začátky jsou šílený…ne nadarmo prohlašuji, že raději třikrát znova tak strašně těžkej porod co jsem měla, než jedno šestinedělí :mrgreen:

ALe zase na to, že jsem se bála, že dostanu laktační psychozu, že se budu léčit v léčebně, že malou nebudu milovat, že to u mě nenaskočí a že nebudu vědět jak se o malou postarat, nic z toho se nevyplnilo. Mrně jsem poznala docela dobře do 14ti dnů a pak už to bylo jen lepší.

ALe je to teda nápor na psychiku ty začátky, to s tebou souhlasim. Ale bude to už fakt jen lepší :wink:

Ať ti Domísek hezky roste :kytka: , za pár týdnů se na vás bude tlemit od ucha k uchu a dělat jeden pokrok za druhým a ono se to srovná samo :wink:

 
omites
Extra třída :D 12263 příspěvků 22.03.11 11:01

Taky gratuluji k miminku. Mám doma skoro tříměsíčního raubíře. Až doteď jsem skoro všechno dělala s ním. Měla jsem ho v šátku a spolu jsem vařili, věšeli prádlo. prostě bez mámy ani ťuk, jinak se zlobil a plakal. Myslela jsem, že už mi na břiše zůstane napořád. V noci spával se mnou v posteli.
No a tenhle týden se stal zázrak. Hraje si sám v lehátku i je schopný u toho bez řevu usnout. Už druhý den jsem ho večer uspala a položila do postýlky a on v ní spinkal. Takže vydrž. I když to nevypadá, opravdu to bude lepší a lepší.
Jinak, taky jsem si připadala jako borec, když jsem v šestinedělí neskládala myčku a zapla ji ;-). Vyskládal ji pak manžel :mrgreen:

Vložit nový komentář