Domeček z karet II

emimino  Vydáno: 19.06.02

V současné době jsem již na mateřské a za pár týdnů mám přivést miminko na svět.
Asi se nikdy nezbavím výčitek vůči němu, jaké těhotenství se mnou muselo prožít a toho, že jsem se mu nedokázala postarat o radostný domov. Ale chci pro něj být ta nejlepší matka a moc chci dát mu vše dobré .
Psychicky jsem na tom stále mizerně. Někdy mám pocit, že jsem případ pro psychiatra. Snad tam neskončím.

Vážená Šárko, úvodem ti chci velmi poděkovat za tvoji odpověď, ani jsem nedoufala, že se tím bude někdo zabývat. Takže děkuji.
Zároveň se omlouvám za tak opozdilou reakci, ale neměla jsem čas podívat se do pošty, tedy ono to asi ani tolik nebude o čase.
Zvolila jsem také tykání, takže doufám, že nevadí.
Ptala ses jestli můžeš můj dotaz zveřejnit na internetových stránkách. Vím, že to tak musí být, ale tvůj dotaz byl zbytečný. Budu ráda pokud někomu pomohu, nebo pokud se náhodou někdo v mém příběhu najde. Nežádám tě ani o změnu iniciálů či jména. Jen o jednu věc bych chtěla požádat. Nechej, prosím, u mého příběhu kontakt na mě. Byla bych velmi ráda, pokud by mě kontaktoval člověk, který prožil totéž nebo podobný příběh. Možná i nějaký muž, který má stejnou zkušenost či žena v roli manželky. Za to ti předem děkuji.

Abych svůj příběh doplnila posílám ti v příloze moji velkou zpověď. } ta bude uveřejněna následující den pod názvem Domeček z karet III - pozn. emimino) Vznikla asi dva měsíce po tom co nás můj přítel opustil a je to čiré zoufalství. Snad ani není nic, co bych k tomu mohla dodat.

V současné době jsem již na mateřské a za pár týdnů mám přivést miminko na svět. Asi se nikdy nezbavím výčitek vůči němu, jaké těhotenství se mnou muselo prožít a toho, že jsem se mu nedokázala postarat o radostný domov. Ale chci pro něj být ta nejlepší matka a moc chci dát mu vše dobré.
Psychicky jsem na tom stále mizerně. Někdy mám pocit, že jsem případ pro psychiatra. Snad tam neskončím.

S otcem mého dítěte jsem se viděla nedávno. Navrhl mi kamarádství. Prý má zájem na výchově svého dítěte a na co nejčastějším styku s ním. Nevím, jak to zvládnu, jeho přítomnost vyvolává staré vzpomínky a bolesti, které jsem stále nebyla schopna překonat.
Nechci mu upírat nárok na kontakt s dítětem, ale také nechci, aby mělo v hlavičce zmatek. Ráda bych našla partnera a dítěti dobrého a hodného otce. Vím, že už nikdy nebudeme rodina, jakou jsem si přála mít, ale štěstí mého dítěte je pro mě nejdůležitější.
A vím, že to bude těžké. Naprosto jsem ztratila důvěru v lidi, myslím, že už se nikdy nedokážu zamilovat, ale ani to mi nevadí pokud bude mé dítě šťastné a spokojené.
Přiznávám, že bych chtěla co nejdříve poznat nějakého hodného člověka. Zjistila jsem, že se svého bývalého přítele jinak nedokážu vzdát. Nadále ho miluji i přesto co mi udělal a on to cítí, a okolnosti mu dovolují pohybovat se mezi dvěma ženami, takže toho využívá. Vím, že utíkám, před osudem, před láskou. Ale jinak to nejde. Nemám sílu postavit se mu, říct rozhodné slovo.

Psala jsi mi, že bych měla zjistit, jak se na celou záležitost dívá jeho manželka. Je to trochu složité a zamotané a přiznávám, že se v tom ani sama moc nedokážu orientovat. Nyní mě samozřejmě nenávidí a nazývá mě nejhoršími jmény, která jsou pro ženu možná. Je to asi pochopitelné.
Ona je starší než je její manžel a můj bývalý přítel. Před těmi jedenácti lety se kvůli němu rozvedla. Měla už v té době dvě děti a její láska k Honzovi byla tak silná, že se jich vzdala a nechala je svému bývalému manželovi. O něm vím jen to, že odchod své ženy nesl velmi těžce a že se dvakrát pokusil o sebevraždu.
Ona se odstěhovala k Honzovi a společně mají dvě dcerky. Jejich manželství bylo prý ideální do doby než jsem přišla já.
Nevím, jak je to možné, ale prý netušila nic o našem čtyřletém vztahu. Když jí Honza oznámil co se stalo, plakala prý, prosila, hrozila léky, slibovala věčnou lásku.
Slíbila Honzovi cokoliv jen s podmínkou, aby s ní zůstal. Může si děla co chce, jezdit kam chce. Samozřejmě od něj chce věrnost.
Dokonce mi nabídli, abych jim své dítě po porodu dala, že ho vychovají oni společně. Prý abych mohla budovat tu svou kariéru a neměla existenční problémy.
Navrhl mi to Honza, ale nechápu jak něco takového může vyslovit žena, která má čtyři děti.
Byla jsem z toho velmi nešťastná. Kdybych měla bydlet pod mostem své dítě bych nikomu za nic na světě nedala.
Jaký je nyní jejich vztah nevím.
Předpokládám, že se snaží to srovnat, lze rozpoznat, že dělá vše proto, aby si ho udržela. Honza se naprosto vzdal svých plánů na život se mnou a otevřeně mi přiznává, že stojí o své dítě nikoliv o mě.
Je to smutný paradox po těch všech slibech a plánech.

Absolvovala jsem všechno, co jsi mi radila ve své odpovědi. Setkala jsem se s různými reakcemi lídí a úřadů. Převažuje ve mě to negativní, ale asi se to dá pochopit. Svobodná matka byla vždy na obtíž, i státu.

Vztah s mými rodiči se upravil. Moc mě mrzí, že jim nikdy nebudu moci vynahradit to, co pro mě udělali, jak moc mi pomohli a obětovali se. Snaží se mi nedávat vinu, jen někdy je toho na ně moc, když jsou krutí sousedé nebo příbuzní a tak mi potom vše vyčtou.
Přestože jsem nikdy ve svém životě nebyla tolik nešťastná jako nyní a přestože jsem nikdy nenaplakala tolik slz, chápu je a jsem jim neskonal vděčná.

Budu ráda pokud mi zase napíšeš. Vím, že je to hloupé, ale já nemám s kým si o to promluvit. Rodiče už více nechci zatěžovat svými problémy a navíc si myslí, že jsem již prosta všech citů vůči Honzovi.
Sourozenci mi dávají vinu, mluví o mé nezodpovědnosti a odsoudili mě za to, co se stalo.
Kamarádky mi také žádné nezůstaly, vlastně jsem měla jedinou a ta jako správná vdaná žena se ode mne distancovala, abych jí snad náhodou nevzala manžela.
Před kolegy v práci jsem úpěnlivě tajila svůj příběh takže se ani nikdo neptal jak se cítím.

Přeji hodně úspěchů jak osobních tak pracovních.

Jaroslava K.
mail - krizkova@cmail.cz

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Anonymní  19.06.02 09:57

Vieš, Jarka, o partnera si mohla prísť aj keby si bola vydatá. Nie jeden muž už odišiel od ženy k milenke a dieťa na ceste mu v tom nezabránilo. Taktiež sa mohlo stať, že by s vami ostal, ale vážne ochorel a ty by si sa musela starať o neho, seba aj o miminko úplne sama tak, ako sa to stalo mojej kamarátke. Sú to strašne smutné príbehy, ale žiaľ, stávajú sa. Takže keď sa na to pozrieš takto, ten tvoj bývalý partner žije, je zdravý a chce sa o dieťa starať minimálne finančne, a to je veľmi pozitívne. Máte kde bývať, ste zdraví, o chvíľu sa narodí miminko a to je predsa super. To najhoršie už máš za sebou a čakajú ťa krásne chvíle. Vzťahy sú zložité a vôbec nezáleží na tom, či sivydatá alebo slobodná. Záleží len a len na ľuďoch, akí sú a ako sa zachovajú A možno, že sa k vám ešte vráti a budete spolu veľmi šťastní. A možno, že budete veľmi šťastní s nejakým iným skvelým mužom, ktorý sa teraz možno tiež trápi a ešte nevie, že vás stretne… život je ťažký a predsa krásny. Želám veľa šťastia tebe aj miminku.

 
Anonymní  19.06.02 10:24

Ahoj Jarko!
Podobný příběh jsem neprožila, ale chci Tě podpořit v jedné věci. Píšeš, že se obáváš toho, že se nedokážeš již znovu zamilovat… Já jsem měla sedmiletý vztah s téměř ideálním mužem (svobodným, ale o 10 let starším) a předpokládala jsem, že je to navždy. On však chtěl jít pracovat a žít do zahraničí a já jsem se nedokázala rozhodnout a opustit přátele, příbuzné a známé. Jednoho dne se sbalil a odjel a z toho vyplynul náš rozchod. Téměř rok a půl jsem si to vyčítala (a přátelé mě taky nešetřili, protože mi tvrdili, že kdyby moje láska byla dost velká, tak bych odjela s ním) a měla stejný pocit - že už zůstanu navždy sama. Navíc jsme byli stále v kontaktu a to ve mě jen jitřilo všechny vzpomínky. Pak mi asi po roce zavolal, že si někoho našel a že se asi vezmou (což jsem mu nevyčítala, jelikož jsme se dohodli, že si začneme žít každý po svém). Tím dnem jsem se rozhodla, že musím svůj život nějak změnit, abych se donekonečna netrápila. Pomohla mi kamarádka, která „už se na to nemohla dívat“ a dala mi inzerát na internet do seznamky. No a dnes jsem již téměř rok š'tastně vdaná, čekáme miminko a předešlý vztah je pro mě minulostí (i když ho nikdy ze svého srdce nevymažu a ani nechci).
Tak hlavu vzhůru! Určitě i Ty najdeš někoho, kdo bude mít Tebe a toho tvorečka, co přijde na svět, rád! A možná poznáš, že je to člověk mnohem lepší a budeš si ho více vážit!
Měj se hezky a ať je Ti líp!
Ahoj
 Ivka

Vložit nový komentář