Dopis mé depresi a životní zpověď

cvikinka  Vydáno: 27.03.13

Moje milá deprese, ani nevím, kdy jsi u mě poprvé udeřila, ale to není podstatné. Díky tobě jsem si uvědomila, proč jsem tady a proč má cenu žít.

Asi je to paradox, ale deprese a nechuť žít mi otevřela oči a ukázat pravý důvod života a že určité věci jsou banální a nedůležité:-)

Možná vše začalo už když jsem byla malé dítě, možná už v okamžiku mého stvoření.
Narodila jsem se a žila jsme podstatnou část svého života v rodině nevěřící a rozpolcené. Maminka se brzy rozvedla a měla jen mě. Usilovně pracovala na sobě a to je možná ten problém. Já jsem byla, nechci říct na druhé koleji, ale stala jsem se jakým si,,hromosvodem''.

V útlém dětství mě vychovávala moje prababička, člověk, kterého si i když již není mezi námi nesmírně vážím a jsme hrdá, že byla mojí milovanou babičkou. Její smrt mne velmi zasáhla a já se zlobila na boha proč?? Proč jsi nám jí vzal??? Dnes již vím, že smrt není to nejhorší, co nás může v životě potkat, nejhorší je asi samota a vězení vlastní duše a vlastního těla. Všechno zmíněné jsme zažila, pocity zbytečnosti a samoty… Už od malička jsem byla velmi citlivá a velmi milující osoba. Vždycky jsem milovala přírodu, zvířata a hledala jsem cosi co nás,,stvořilo''. Dobře si pamatuji na to, jak jsem si hledala cestu k Bohu i přes naprostý nesouhlas a odsuzování ze stran mých nejbližších. Jediná moje teta je velmi věřící a právě ona mi ukázala, že život není jen honění se za něčím, ale že to je neuvěřitelně zajímavá a dobrodružná cesta, někdy možná až moc:-)

Právě díky ní jsem poznala otce, možná mi hodně z vás řekne, že nedokážu žít sama se sebou a že hledám nějakou berličku, ale já jsem jeho přítomnost cítila a cítím a ti z vás kdo ho znají, to potvrdí. Rozhodně jsem nežila a nežiji život ortodoxního křesťana, spíš naopak mám hodně temnou minulost a v následujících denících bych jí ráda postupně odkrývala. Možná, že spoustě věcím neuvěříte, ale já deníky nepíšu proto, aby se mnou všichni souhlasili, ale abych dala lidem nadhled a možnost proniknout do světa člověka, co dělal veliké chyby a chce se z toho vypsat…

Asi bych dále pokračovala vztahem s mamkou, který nebyl nikdy jednoduchý. Jelikož je maminka velmi labilní a zhrzený člověk. Její život nebyl nikdy jednoduchý, její rodiče moje babička a dědeček nebyli zrovna nejlepší rodiče, ale úžasní prarodiče. Možná proto, že je trápí výčitky svědomí. Mamka žila ve stínu své velmi talentované sestry (mojí tety) a to jí asi ubralo na sebevědomí. Dále se na ní podepsal děda, který je asi od 25 alkoholik, i já jsem byla svědkem jeho šílených opileckých stavů. Asi od něho mám sklon k závislostem. Babička byla spíše chladná matka, která žila ve světem svázaným morálkou a předsudky. Mojí mamku to dohnalo k zoufalému činu, potkala mého otce a asi po půl roce plánovaně otěhotněla, bylo jí pouhých 17 let. Vnímám to jako čin jak se vymanit ze světa ve kterém žila a chtěla okolí dokázat, že je dospělá. Opak byl ale pravdou nebyla připravená na roli matky a manželky. Manželství rodičů se rozpadlo ani ne po 3 letech. Svého otce jsem nepoznala do 13-ti let a ani dnes nemám pocit, že je mým otcem.

Mamka se vdala podruhé, za muže který byl srdcem voják, takže tvrdé tresty byly na denním pořádku. Pokusil se mě zneužít, připadala jsem si hrozně a nechci to dál rozvádět, trpěla jsem nočními děsi a náměsíčností. Začínala se projevovat hyperaktivita, dnes řečeno ADHD. Pro okolí jsem byla nezvladatelná a měla jsem pocit, že mi nikdo nerozumí…
Léta pokračovala a mamka se rozvedla a byla následujících 10 let sama a to se hodně projevilo na našem vztahu. Hodně mě bila, zakazovala, dokonce na mě jednou vytáhla zbraň, jelikož je policistka má ji v legálním držení. Říkala mi, že mě nenávidí a že jsem omyl jejího života. Já se začala bouřit, kouřím od 13-ti let s alkoholem mám zkušenosti od 14-ti let. Sexuální vztahy mám od 15-ti let. A asi v té oblasti sexu jsem měla největší problém, byla jsem velmi promiskuitní ani nevím proč, pořád jsem hledala lásku. Možná tu, kterou mi nedali rodiče:-( Bylo mi hrozně skoro každý kluk mě zradil a já jsem byla čím dál více otupělá. Ani nevím kolik jsem měla sexuálních partnerů a ani to nechci počítat.

Možná si myslíte, že jsem omezená či hloupá. Naopak si myslím, že mi to ukázalo cestu z vlastního vězení a že mám v životě dnes jakýsi nadhled a zajímám se o spoustu věcí a sama se vzdělávám. Rozhodně se nechci dělat hezká, ale chci věřit tomu, že nejsem zbytečný článek společnosti, i když si to dost často myslím.

Revoluce v mém životě nastala, když jsem dokončila střední školu a žila jsem se svým partnerem, říkejme mu Pepa. Pepa je o 22 let starší než já a tím pádem jsem musela předčasně dospět, starat se o dům o a firmu. Pracovala jsmem denně 16 hodin a pořád jsem mu chtěla dokázat, jak jsem skvělá a dospělá. Náš vztah po roce a půl utrpěl velikou ránu, když mě začal podvádět a já začínala pomalu odkrývat jeho odvrácenou stranu. Udělala jsem šílenou scénu a on mě uchlácholil, že se to nestalo a že je to stará záležitost a já mu ve své naivitě chtěla uvěřit. Bohužel jsem ho milovala a chtěla jsem tomu věřit. Ale drápek nedůvěry se zatnul a já už byla velmi ostražitá a hlídala ho na každém kroku abych ho neztratila jsem začala přistupovat na jeho úchylné choutky.

Začal mě nutit abychom fotili velmi detailní záběry naší soulože a uveřejňováním na veřejných erotických serverech. Hledali jsme holku do trojky, ale to se nedařilo, tak jsme si našli pár pro vzájemné sexuální chvilky. Právě v onom páru jsem nalezla úžasné přátele, dodnes si dopisujeme a jsme v kontaktu a nelituji toho poznání s nimi. Nechci zde detailně popisovat naše hrátky, ale kupodivu se mi to líbilo a bylo to příjemné zpestření. Náš vztah i přes tyto zážitky postupně upadal a já se začala realizovat jako barová tenečnice. Vydělávala jsem hodně peněz a začala zjišťovat, že jsem soběstačná a postupně si uvědomovala, že můj milý Pepa není tak úžasný, ale že je to pěkný parchant. Po dalším roce jsme sebrala odvahu a odstěhovala jsem se. Tím ale začal psychický teror. Pepa si našel fotky, na kterých tančím velice spoře oděná i bez podprsenky a vše to poslal mé matce, nechal mě sledovat a pořád mi volal a říkal mi co jsem dělala. Byla jsme paranoidní a měla strach. Nakonec mi pomohla maminka, která se za mě, i přes to, co jsem dělala postavila a řekla mu, že ho bude žalovat. Po tomto gestu najednou přestal psát a volat. Strašně se mi ulevilo a já se cítila opět svobodná.

Tímto bych ukončila jednu kapitolu mého života. To horší mě čeká napsat.
Děkuji všem čtenářům, že dočetli až sem a prosím o shovívavost v hodnocení. Není to jen deník, je to můj život a má zpověď…

PS: K mé depresi se dostanu v dalším deníku, dnes na to ještě nemám odvahu.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.5 bodů
 Váš příspěvek
 
nikcha1
Povídálka 23 příspěvků 27.03.13 07:17

Ráda si počkám na další díl Vašeho deníku a vůbec bych se za „Váš život“ neomlouvala ba naopak život nám kolikrát přinese různé zkoušky a je jen na na nás jak se k nim postavíme :-) Přeji tedy hodně štěstí :-)

 
Petík K
Kelišová 5163 příspěvků 27.03.13 07:53

:hug: tak snad to bude končit hezky, už se těším na pokračování

 
Blešík
Extra třída :D 12006 příspěvků 27.03.13 08:26

Těším se na další deníček i když si to evidentně neměla jednoduché :hug:

 
betisa
Kecalka 345 příspěvků 27.03.13 08:26

Život se s nikým nemazlí, občas musí člověk spadnout na úplné dno, aby začal znovu žít. Snad bude deníček postupně pokračovat ke šťastnému konci. :kytka:

 
Petra.NN  27.03.13 08:50
rozumím

Úplně ti rozumím a nemám důvod odsuzovat, můj život byl hodně podobný tvému až na pár výjimek, já nebojovala s alkoholem ani nebyla promiskuitní a má minulost nebyla nijak temná, spíš mých rodičů a já jako dítě jsem s tím musela bojovat :roll: já se s tím prala jinak, časem člověk opravdu zjistí ten pravý smysl života a to co se mu děje někdy bere jako výhodu, přeji ti aby tvůj příběh skončil dobře, tak jako ten můj ;)

 
januse1
Zasloužilá kecalka 527 příspěvků 27.03.13 08:54

Obdivuju tvoji odvahu za vším se ohlédnout a otevřeně to napsat.. I já jsem jedna ze zvědavých, co si další deníček rádi přečtou.. a samozřejmě doufám v hezký konec.. Ať toho dalšího, nebo nějakého dalšího následujicího.. :-)

 
helusak
Závislačka 3785 příspěvků 27.03.13 10:20

Taky se těším na pokračování příběhu… Možná jen, nepsala jsi rok zpět nějaký obdobný deníček o tvém pohnutém životě a vracení se k příteli, který tě terorizoval, o tvých drogových eskapádách atd? a mnoho lidí tě tu odsoudilo? Něco takového mám v hlavě a mám pocit, že jsi to byla ty… Každopádně doufám, že tvůj život už je teď v pořádku, takový, jaký ho ty sama chceš mít:-)

 
Salorka
Závislačka 3212 příspěvků 7 inzerátů 27.03.13 10:39

Také si ráda počkám na druhý deníček, evidentně jsi to neměla v životě jednoduché. Hodně štěstí :-)

 
Anýý
Ukecaná baba ;) 1058 příspěvků 27.03.13 11:55

Je dobře že jsi pochopila svůj život, z nějakého důvodu se to všechno dělo, nic není náhodou, někdo to prostě nemá vůbec jednoduché, ale zdá se, že Ty jsi to pochopila, držím palce :kytka:

 
JellyBean  27.03.13 12:49

Cviky :hug: :hug: :hug: Nikdo by te nemel soudit, kdyz neprozil to co ty. Dlouho jsi nebyla na diskusi ukaz se zase nekdy :kytka:

 
petramrk
Ukecaná baba ;) 1950 příspěvků 27.03.13 15:17

Hezký deníček a těším se na pokračování, právě proto, že podle toho co píšeš, ses přes tento nelehký život dostala dál a našla důvod k životu a doufám, že ted už ti bude jen líp :)

 
Aladina
Echt Kelišová 7584 příspěvků 27.03.13 16:59

Zajímavý život. Čtivě napsaný deníček. Doufám, že některý tvůj další z deníčků, co bude končit v současnosti, už bude šťastný. :hug:
Snad další deníček nepřehlédnu. Moc jich nepročítám.

 
Manaja
Závislačka 3473 příspěvků 27.03.13 17:57

Já tě chápu. Těším se na další pokračování tvého deníčku a už teď ti přeju do života jen to dobré. :hug: To, že se člověk dokáže smířit se svými chybami a přijmout život takový jaký je, je hodno obdivu, ne kritiky. :kytka:

 
Tiger-lily
Nadpozemská drbna 29280 příspěvků 61 inzerátů 27.03.13 21:14

Je to smutné číst, kolik zlého sis prožila a jak tě to poznamenalo. Nezbývá než přát, aby to dál bylo už jen dobré :kytka:

 
dvojmatka
Kelišová 5278 příspěvků 27.03.13 21:58

Zajímavé čtení…mezi porodními deníčky to tady vyniká! takže budu netrpělivě vyhlížet pokračování!

každopádně sis v životě užila dost špatnýho a líbí se mi, že dokážeš říct, že jsi na tom našla to dobrý…ten smysl :hug: :kytka:

 
cvikinka
Zasloužilá kecalka 678 příspěvků 29.03.13 20:09

Moc vsem dekuji za uzasne reakce, po pravde jsem cekala smrst;) na dalsim denicku jiz ptacuji, ale pisu jen kdyz je ta spravna sebereflexni nalada;) vsem preji jen to dobre a hlavne zadne trapeni a deprese.
Ps; ten denicek jak se o nem jedna maminka zminila, jsem psala, ale byl naprosto spatne napsany v obdobi odvykani a to bylo vse moc zamotane, radeji jsem ho nechala smazat.

 
Pepina7  30.03.13 22:44

Krásně jsem se začetla a těším se na další příspěvek!!! :mavam: Držím pěsti na lepší život, myslím, že postupuješ dobře :potlesk:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele