Dramatický porod

Miťulka  Vydáno: 14.09.11

Každý z nás má nepřátele, ale jsou chvíle, které bychom nepřáli ani jim. Nikdy jsem nebyla tak blízko smrti jako při svém porodu, který bych vám ráda popsala.

v inkubátoru

Náš brouček Štefánek, chvilku po porodu
3 komentářů

Vánoce :-)
1 komentář

s maminkou a sestřičkou v bříšku :-)
1 komentář

Vanesska s maminkou :-)
2 komentáře

To, že jsem těhotná, jsem poznala hned, vynechaly mi měsíčky a měla jsem strašné nevolnosti. Omdlévala jsem v autobuse, zvedal se mi žaludek z jakékoli vůně, počínaje pracím práškem, přes aviváž, parfémy, deodoranty, konče u šamponu. Pít jsem mohla jen šťávy, jíst jsem mohla máloco. Místo abych přibírala, hubla jsem a po porodu jsem vážila ještě míň než před početím. Kromě mých nevolností celé těhotenství probíhalo v pořádku, všechna vyšetření dopadla dobře, doktorka mi říkala, že nevolnosti holt k těhotenství patří a musím to vydržet, bylo jí sice divné, že mě doprovázely celou dobu až k porodu, ale prý i to může být.

Celé drama začalo v pondělí 18. února, to jsem byla 31. tt. Už jsme věděli, že budeme mít chlapečka, ale něco extra jsem ještě nechystala, do porodu mám přece ještě dva měsíce! Ten den večer mi bylo hrozně zle. Zrvacela jsem, měla průjem, klepala se zimou a šíleně mě bolela záda v kříži. V té době jsme bydleli u mé tchyně, ale byli jsme doma sami, jen já a můj manžel, a tak jsme jeli k mým rodičům, aby nás bylo víc, protože manžel měl o mě strach (k rodičům jsme to měli jen pár stovek metrů). Skoro všechen čas jsem strávila na wc, valilo se to ze mně horem spodem, seděla jsem na wc a přitom zvracela do umyvadla, bylo to hrozné. Klepala se zimou a měla pocit, že asi umřu žízní, i když jsem pořád, pořád pila. Kolem půlnoci už to manžel nevydržel a zavolal mi sanitku. Paní se ho ptala, zda mám kontrakce nebo mi odtekla voda, když manžel řekl, že ne, paní mu oznámila, že v tom případně nemám nárok na sanitku a má mě do porodnice odvézt sám.

Doplazila jsem se proto k autu, lehla si na zadní sedačky a zachumlala se do deky. Mamka chtěla jet s námi, a tak jsme vyrazili. Od nejbližší porodnice bydlíme tak 20 km a manžel měl strach o mě, byla jsem bílá jak stěna, a tak jel rychleji, měl strach, že mu v tom autě umřu. Jenže jsme měli to štěstí, že nás zastavili policisté kvůli rychlé jízdě (manžel jel stovkou). Když jsme jim řekli, že musím okamžitě do porodnice, jeli s námi. Jak jsme dojeli, oznámili mi, že mám jít s mamkou dovnitř a manžela si tam nechají kvůli sepsání protokolu a zaplacení pokuty. Drželi ho tam přes půl hodiny a nakonec s tisícovkou v kapse odjeli (doteď nevím, zda ta tisícovka byla pokuta za rychlost či úplatek, protože manžel nedostal ani papírek, žádné potvrzení o zaplacení). Ale v ten okamžik nebyl čas to řešit. Přiběhl za námi na ambulanci porodního sálu, kde mě vyšetřoval mladý doktor a řekl, že nerodím, otevřená nejsem a kontrakce nemám.

Poslal mě na urologii a chirurgii, zda nemám ledvinový záchvat či zánět slepého střeva, ale všechny výsledky byly negativní. A protože jsem byla těhotná, skončila jsem opět v porodnici, kde si mě nechali. S kapačkou glukózy jsem usnula. Druhý den spousta vyšetření, bylo mi špatně, byla jsem slabá, omdlela jsem ve sprše… po několika kapačkách mi ale bylo dobře a doktoři řekli, že je vše ok a nechají si mě tam 1-2 dny ještě na pozorování a pak hurá domů. Ale víte jak to je, člověk míní, život mění.

Nebudu to protahovat, druhou noc v porodnici jsem dostala šílený záchvat kašle, dusila jsem se a měla horečku přes 40. Okamžitě mě převezli na JIPku, kde po rentgenu a několika vyšetření plic přišli s verdiktem, že mám silný zápal plic a postižená je celá pravá a 1/3 levé plíce. Záchvaty kašle byly častější a delší, trvaly cca 5 minut a já při nich omdlévala, prosila jsem doktory, ať porodím malého, že se bojím, ať žije aspoň on!

Po dvou dnech na JIPce, jsem byla převezena na ARO. Tam se doktoři domluvili na tom, že musím okamžitě porodit, protože malý už byl taky bez kyslíku. Porodila jsem císařským řezem 21. 2. 2008 večer v 21:50. Štefánek měřil 44 cm a vážil 2 000 g. Po porodu byl umístěn do inkubátoru na JIPku a plicní ventilaci. Já byla po porodu vrácena zpět na ARO a uvedli mě do umělého spánku. Doktoři řekli manželovi, že moje šance na přežití je tak 30 %, ale i to je šance. Spala jsem čtyři dny. Čtyři dny mého života, z kterého si nepamatuji nic… Po čtyřech dnech jsem se vzbudila a doktoři tomu říkali „zázrak“.

Po několika dalších dnech jsem se dostala domů, bohužel bez malého, ten byl v porodnici 8 týdnů - 5 týdnů v inkubátoru a 3 týdny na postýlce. Moje šestinedělí bylo plné depresí, nočních můr a pláče.

Náš andělíček má nyní 3,5 roku a je to velký zlobivec, kluk jako buk, zdravý chlapeček :-) Když měl 2,5 roku, řekli jsme si, že zkusíme druhé dítě a povedlo se. Pod mým srdíčkem se zrodila malá fazolka, těhotenství bylo úplně jiné než u syna, nevolnosti jsem měla jen prvních 14 dní, pak už jsem se cítila výborně, měla jsem pořád chutě na jídlo (přibrala jsem v těhu 17 kg) a těšila se na naši holčičku. Bohužel, opět se mi nevyhlo peklo. Opět to byl ten „prokletý“ 31. týden, kdy jsme jeli na pohotovnost se zvracením a zimnicí a šílenou bolestí v okolí ledvin. Bylo mi oznámeno, že mám sakra silný zánět na ledvinách a okamžitě mě uložili na urologii na infúze. První dva dny docela dobré, druhou noc opět záchvaty kašle, dušnost, horečka.

Noční měla zrovna sestřička, velmi mlaďounká a nezkušená, když mě viděla dusit se, tak mi řekla, že doktor spí a zda je mi opravdu zle a ona ho musí opravdu budit. Nevím, zda ho vzbudila či nikoliv, ale žádný doktor ke mně nepřišel a sestra mi přišla říct, že doktor neví, jak mě teď v noci pomoci a musím vydržet do rána (tak ku*va jsem snad v nemocnici ne, ta má provoz i v noci!), šílená noc, která se mi vryje do paměti na dlouho. Šílený strach o život, jako tenkrát u syna… Druhý den jsem byla opět převezena na ARO. Naštěstí bez umělého spánku, stačily silné léky, které schválili i gynekologové, takže jsem nemusela rodit předčasně. Malou jsem ještě o týden přenášela, ale o porodu dcerky jsem psala deníček asi před půl rokem a nebylo to nic extra dramatického :-)

Všem, kteří to dočetli až sem, děkuji. Na třetí dítě nepomýšlíme a doktoři mi ho přísně zakazují. Ostatně, nechi aby moje děti vyrůstaly bez mámy. A mně už nezbývá nic jiného, než poděkovat oné přirozené síle nahoře v nebi za to, že moje děti žijí a já u toho můžu být s nimi!

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.5 bodů
 Váš příspěvek
 
finduska
Extra třída :D 13661 příspěvků 14.09.11 08:29

teeda, gratuluji cele vasi rodine :potlesk: :potlesk: :potlesk:

 
toxik
Zasloužilá kecalka 794 příspěvků 14.09.11 08:35

smekám před tím, co jste musela zvládnout… :potlesk:

 
Miťulka
Ukecaná baba ;) 1287 příspěvků 14.09.11 08:36

děkujeme :-)

 
Miťulka
Ukecaná baba ;) 1287 příspěvků 14.09.11 08:51

Pointou celého deníčku jsem myslela to, že i když prožíváte hrůzu a máte minimální šanci, tak stojí za to bojovat. Měla sem 30 % na život , 70 % na smrt, ale zvládla jsem to. Takže i když je šance minimální, tak pořád je !!! :wink:

 
Škurpice
Extra třída :D 10119 příspěvků 14.09.11 09:21

uff…úplně mě zamrazilo …hlavně, že jste všichni v pořádku…přeji do budoucna vše nej :hug:

 
katyca
Závislačka 3352 příspěvků 14.09.11 09:23

No teda, přeji ti a tvým zlatíčkům jen vše nej. :kytka:

 
eseta
Neúnavná pisatelka 16888 příspěvků 14.09.11 09:38

úplně mi jde husina po zádech. Gratuluji k dětičkám.

 
Denyska
Nováček 9 příspěvků 14.09.11 10:01

Miťulko, jsi šikulka.. je zvláštní, že někdo si to musí „vyžrat“ u obou porodů, viď. Zažila jsem něco podobného, u mě teda dr. řekl 5% na život. Ovšem my - novopečené maminky máme prostě v sobě něco neskutečného, s čím ani dr. nepočítají - a to je ta neskutečná touha být s miminkem, která nás vrátí zpět do života :-) Drž se a přeji krásné a jen šťastné zážitky s dětmi :-)

 
Miťulka
Ukecaná baba ;) 1287 příspěvků 14.09.11 10:07

Ahoj Denysko, tak to je mazec, že si na tom byla taky tak špatně :-( asi opravdu v sobě něco máme my maminky !! Ty si měla ten problém s těma střevama, byl to tvůj deníček ? Jinak jsem ještě chtěla dodat, že po porodu mě dělali kontrolí rentgen plic a řekli mě, že tak zdravé plíce dlouho neviděli !! Je to všechno zvláštní, celá medicína.

 
Miťulka
Ukecaná baba ;) 1287 příspěvků 14.09.11 10:16

Přidala jsem nové fotoalbum jmenuje se Stefánek a Vanesska a tam můžete vidět pár fotek mých dětiček po porodu. :-P

 
jan1610
Zasloužilá kecalka 724 příspěvků 14.09.11 10:58

smekám !!!!i utírám oči !!!Přeji vše nej Vám ,dětem i celé vaší rodině!!! :andel: :andel: :andel: :andel:

 
Jennnynka
Zasloužilá kecalka 824 příspěvků 14.09.11 11:28

Je neuvěřitelné, že když člověk potřebuje pomoci od doktorů tak zjistí že člověk namá právo na sanitku a že si doktor raději pospí, než aby nějak pomohl vystrašené mamnce která má strach o svůj, ale hlavně o život svého miminka. Jste velmi silná žena a já přeji Vám i celé Vaší rodině spoustu štěstí a krásných zážitků s dětmi :potlesk: :potlesk: :kytka: :kytka:

 
Miťulka
Ukecaná baba ;) 1287 příspěvků 14.09.11 12:43

Děkuji všem :huban: já utírám slzy pořád, kdykoliv si vzpomenu :cry: :huban:

 
misisipi
Ukecaná baba ;) 2203 příspěvků 14.09.11 12:52

jsem dojatá :cry: . je to strašné, co všechno se může přihodit a obdivuhodné, co všechno se dá zvládnout a přežít :palec: :dance:

 
Simoncicak
Zasloužilá kecalka 584 příspěvků 14.09.11 12:59

tak to je hrozné,četla jsem tvůj deníček jedním dechem…ale máš dvě krásné zdravé děti a ty jsi taky v pořádku tak je vše jak má být… :hug: :hug: :hug:

 
maca24
Zasloužilá kecalka 516 příspěvků 14.09.11 13:05

Tak tohle je opravdu masakr, to sis to opravdu uzila ale hlavne prezila. Takze hodne dzravi cele rodince preji. :srdce:

 
Mignone
Povídálka 44 příspěvků 14.09.11 13:51

dojemne..hlavne, ze ma vsechno dobry konec..hodne stesti preji!

 
eVerča
Ukecaná baba ;) 1598 příspěvků 14.09.11 14:01

je to jasný, my mámy vydržíme víc než člověk :palec: Tak už máš snad to špatné na dlouho vybráno :hug:

 
miska.03
Ukecaná baba ;) 1773 příspěvků 10 inzerátů 14.09.11 14:31

Teda,to taky smekám.
Do 3 bych taky nešla. To sis musela žažít své.
Hlavně,a´t jste všichni zdraví :andel:

 
jaja84
Kelišová 6791 příspěvků 14.09.11 16:22

jezisi tak jeste ze to dopadlo dobre,gratuluju :kytka:

 
martext
Ukecaná baba ;) 2182 příspěvků 14.09.11 20:36

Osudy nekterych lidi jsou opravdu dost drsne, nektere konci spatne, tvuj nastesti skoncil dobre a ja ti moc gratuluji k obema zdravym detickam :potlesk: :kytka: :mavam:

 
Jiti88
Kelišová 5942 příspěvků 14.09.11 20:43

klobouk dolů, opravdu smekám. Mateřská láska a touha být s miminkem je opravdu velmi silná a dělá zázraky. Já sice děti bohužel ještě nemám, ale v 18. mi také řekli, že mám tak den, kdybych nepodstoupila operaci. Silný zánět břišní dutiny. Mě tehdy zachránila láska k mé drahé polovičce :srdce: :srdce: :srdce:

 
faldy
Zasloužilá kecalka 594 příspěvků 14.09.11 22:48

Tak to je teda masakr. Opet pristup nekterych lekaru k neuvereni!!! A ze ses probrala byl opravdu zazrak a dobre ze se tak stalo :hug: . Preji hodne zdravicka cele rodine a krasne chvile spolu :kytka:

 
Miťulka
Ukecaná baba ;) 1287 příspěvků 15.09.11 08:53

Děkuji všem moc moc za reakce :hug:

 
bedruna7
Závislačka 2859 příspěvků 15.09.11 10:29

Páni, mám slzy jako hrachy :cry: :cry: :cry:
Jsi opravdu silná ženská a já před tebou smekám :kytka:

Hodně štěstíčka celé rodince :srdce:

 
BeruskaV
Povídálka 12 příspěvků 15.09.11 22:01

Obdivuji tě, jsi silná žena…přeji ti i tvým dětem jen moře zdravíčka…a ochranné andělíčky…

 
Kamka33
Závislačka 2616 příspěvků 16.09.11 00:32

Ahojky, nerozumím tomu. Proč vždy v 31.týdnu? To je jako nějaká šílená alergická reakce tvého těla na těhotenství?? nebo si to neumím vysvětlit :nevim: A ti doktoři nezjistili, proč se ti to dělo?
No za tu sestřičku a spícího doktora, radši no comment!! :cert:
Přeji ti, už jen pevné zdraví a radostné dny s rodinou :kytka:

 
Miťulka
Ukecaná baba ;) 1287 příspěvků 16.09.11 06:21

Ahojky Kamko, jo, doktoři taky neví, proč to byl pokaždé 31. týden. Možná náhoda, možná ne. Jeden můj kamarád je gynekolog. Kdysi dělal v nemocnici a říkal, že takových případů měli dost, kdy mamince selhali ledviny, nebo plíce jako mě. Bohužel u některých se stalo, že už se nevzbudily. A pobyt na ARU jsem si v obou případěch musela doslova vyžebrat. U syna mi zachránil život takový mladý doktor, který bojoval za přesun z JIPky na ARO, ostatní říkali, že je to zbytečné a že tam není místo. Na konec díky jeho iniciativě mě tam převezli a doslova za pět dvanáct. A u dcery - tam jsem ležela na urologii (viz spící doktor) a k ránu kolem čtvrté už jsem neměla sílu a volala jsem manželovi, on ale spal a neslyšel to (nikdo doma nevěděl, jaký peklo tu noc prožívám) a tak jsem volala mamce, ta mě to zvedla, všechno jsem jí řekla, ona okamžitě dojela do té nemocnice a udělala tam takovej hambuk, že jsem byla na ARU během hodiny. Všude jsem měla napsáno, že jsem už jednou takový pobyt zažila, ale doktoři asi neumí číst, nebo nevím, ale komukoliv to mamka řekla, tak na ní koukal, o čem to mluví :nevim: takže v druhém případě mě zachránila moje maminka :hug: protože já jsem neměla sílu už ani na to mluvit, na nic, bylo to hrozné. A jinak více méně máš pravdu, je to taková silná alergie na těhotenství.

Příspěvek upraven 16.09.11 v 06:39

 
koralina11
Neúnavná pisatelka 16711 příspěvků 16.09.11 09:08

teda ale je divné že se to stalo ve stejném týdnu a vlastbě to samé,no hlavně že jste všichni zdrvaí a v pořádku a osud bych opravdu nepokoušela

 
vanuatu
Kecalka 443 příspěvků 16.09.11 19:05

No teda!!!Smekám obří klobouk před vámi!!! :hug: Musím otřít slzy,abych vůbec viděla na klávesnici :cry:
Přeji Vám i vašim dětem spoustu zdraví a už zádné nemocnice :kytka:

 
Miťulka
Ukecaná baba ;) 1287 příspěvků 16.09.11 21:25

vanuatu - :hug: děkuji

 
Alficek
Kelišová 5542 příspěvků 17.09.11 03:47

ČETLA JSEM TO SE ZATAJENÝM DECHEM,TEDA,TO JE NĚCO,JSI SILNÁ ŽENA A MAMINKA A PŘEJI VÁM HODNĚ MOOOC ZDRAVÍČKA :kytka: :hug:

 
Kris22  28.05.12 15:39
gratuluji

..celé Vaší rodině a především Vám!… Před třemi týdny jsem porodila holčičku a na ty chvíle v porodnici budu vzpomínat dlouho..Mám to štěstí, že jsem porodila spontálně a bez komplikací. Naše Terezka se zkrátka tak moc těšila na svět, že během deseti minut byla venku :) ..Takže si jen těžko dokáži představit, jaké peklo to bylo pro Vás! SMEKÁM a přeji hodně štěstí a krásných chvil s oběma dětmi! ;) Protože děti jsou zázrak a všechna bolest světa stojí za to, vidět je jak prospívají, rostou a my s nimi.. :kytka:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele