Drobeček 1

Matysek11  Vydáno: 29.11.15

Těhotenství, porod a šestinedělí.

Ahoj maminky, protože jsem i já zažila porod a né zrovna v klídku, :) rozhodla jsem se zavzpomínat a podělit se s vámi o to, jak to všechno začalo a probíhalo. :)

Miminko jsme s manželem chtěli, takže když se poměrně brzo zadařilo, byli jsme rádi. :) Já si přála kluka, manžel holku, takže jsme měli jistotu, že jednomu z nás to vyjde. :D

Na gynekologii jsem šla celkem brzo, test ukázal jasně dvě čárky. :) Paní doktorka mi udělala běžné vyšetření a bohužel mě hned vystrašila, protože jsem měla na děloze cysty, které, pokud by nepraskly a tlačily na plod, mohly by ho prý ohrozit. :( Ale dělat se s tím nedalo nic…

Nezvracela jsem, pouze jsem měla takové divné bolesti v podbřišku, ale jiné, než popisovaly zkušené rodičky - maminky a doktorka mi řekla, že je to právě díky těm cystám.

Vzhledem k tomu, že jsem již měla diagnostikovanou Leidenskou mutaci, jsem byla téměř okamžitě odeslána na hematologii a do Genetu. Tím se rozjel kolotoč vyšetření, odběrů krve, ultrazvuků a celkově nervů. Hlavně po návštěvě hematologie, protože krevní testy stále vycházely špatně, takže jsem si ihned začala píchat injekce do břicha a každou chvíli lítala od doktora k doktorovi…

Paní primářka na hematologii je opravdu „pojem“ svým chováním i v jiných městech o ní slyšeli. :( Řekla mi například, to jsem byla ve 4. měsíci těhotenství, že se nemám radovat, že stále mohu potratit atd… Chodila jsem od ní opravdu psychicky vyčerpaná, a i když jsem věděla, že má svým způsobem pravdu, zarážel mě styl, jakým to řekla. Místo aby sdělila fakta a snažila se mě povzbudit, mě dost rázně utnula! :(

Ještě, že jsme jezdili do Genetu, kde jsou vždy příjemní, mají moderní ultrazvuky a člověk se tam cítí opravdu dobře, nebojí se na nic zeptat… Tam jsem se vlastně také dozvěděla, že čekáme kluka. :) Bylo to krásné a vím, že i kdyby nám tenkrát řekli, že je to holka, byla bych také šťastná jak blecha, protože o pohlaví opravdu nejde, hlavně aby byl ten uzlíček v pořádku!

Během celého těhotenství jsem si lékařů a všeho užila opravdu dost, ale i tak jsme to zvládli i díky mému manželovi, který se na malého opravdu těšil. :) 8. 7. 2013 jsem si šla ještě pokecat s kolegyní do práce :) a cestou už jsem cítila lehké kontrakce, ale to jsem samozřejmě ještě na 100 % nevěděla, i když už jsem tušila, že dlouho 2 v 1 nebudeme. :)

Z města jsem šla domů kolem poledne, chvilku si lehla a to už mi lehce začala postupně odtékat plodová voda. Manžel přijel z práce asi v 1 6hodin, nic jsem mu o plodové vodě neřekla, jen, že mě trochu bolí záda. :) lehli jsme si do postele a na něco koukali na noťasu, zvedla jsem se, že jdu na WC a v tom mi voda začala téct silněji. Manžel se ještě smál, že jsem se počůrala - chlap. :D

Tak jsem mu s klidem oznámila, že mi přes den odtekla hlenová zátka a voda vytéká postupně už od rána. :) Manžel skoro vyskočil z postele, vynadal mi, že se mu dělám v klidu s večeří, když už rodíme. :D Tak jsem ho uklidnla, že to ještě chvíli potrvá, ale v tu chvíli už byly bolesti silnější a já už si tak jistá v kramflecích nebyla. :D Nicméně jsme ještě vydrželi do cca 19 hodin a pak jsme raději jeli do porodnice.

Vzali mě na monitor, kde se sice „něco ukazovalo“, ale podle sester a pana primáře ještě málo a přede mnou bylo pár maminek, které podle slov pana primáře: „Budou rychleji.“ :)

Tak mě dali na pokoj a čekalo se. :) Bolesti sílily, ale stále prý málo, každou chvíli jsem ze sálu, který byl naproti, slyšela dětský pláč a samozřejmě i křik rodících maminek, což nebylo moc příjemné. Ale nedalo se nic dělat, porodnice byla nacpaná k prasknutí a jak jsem se po chvíli dozvěděla, měli jsme velké štěstí, že nás neposlali jinam, po nás vzali už jen jednu maminku! Uf, to jsem si oddechla!

Manžel se mnou byl chvíli na pokoji, ale pak ho sestra poslala domů s tím, že to bude ještě trvat a že mu dám vědět. Moc se mu nechtělo, měl strach, aby porod stihl, ale nakonec odjel. Bylo zhruba kolem 22. hodiny. Bolesti byly silnější a silnější, ale stále prý málo na porod. Pak mi dali klystýr a že mám radši zavolat manžela. Bylo kolem třetí hodiny ranní. Manžel přijel zrovna, když mě chtěli převést na sál, tak mi alespoň pomohl.

Na sále se kolem nás během chvilky vystřídalo celkem dost personálu, protože jsem zhruba v 5 hodin už neměla sílu tlačit, přestávaly mi kontrakce, takže nastoupilo tlačení na břicho. I manžel musel jít stranou. Pak už to bylo nebezpečné kvůli miminku, aby se narodilo včas!

Manžel to chudák pozoroval celé z koutu, kam ho poslali. Jak mi později vyprávěl, dvě sestry po mě „skákaly“, třetí tlačila a primář na to celé dohlížel a také pomáhal tlačit. Vím, že mě uklidňoval, počítal, kdy bude kontrakce, abych zatlačila.

Teď mi to přijde celkem rychlé, ale když jsem tam ležela celá bolavá, kolem mě kmitalo asi deset lidí, masku na dýchání na puse, přišlo mi to jako nekonečné, nevěděla jsem přesně, jak dýchat, měla jsem strach, zahlídla jsem manžela, který se na mě díval a v pohledu měl strach. :(

Když mě nastřihli, musel prý i on odvrátit na moment hlavu, ale jinak to celé statečně prožíval se mnou… Matýsek se narodil v 7:36 hodin po docela velkém boji o svůj život. Měl sice jen 2,65 g a 47 cm, ale jak mi řekla paní doktorka, která mě šila, někdy je horší porodit menší dítě, které se stále vrací a „péruje“, než cvalíka, kterého prostě musíme vytlačit. :( :)

Malý po porodu neplakal, dokonce ho nedali ani manželovi a hned s ním upalovali do zadní místnosti, kde ho museli „nahodit“. To vše vím od sester z vyprávění a od manžela… Měl i apgar 9, ale naštěstí zabojoval a rozplakal se. :) Máme tedy dost málo fotek přímo ze sálu, pořád se kolem něj točily sestry i primář, manžel mohl pouze přihlížet. :( Já v tu chvíli jen ležela a nevěděla přesně, co se děje.

Pak za mnou přišla paní doktorka, mladá ženská, hrozně milá, příjemná a jemně mi vysvětlovala, že jsem opravdu dost potrhaná a bude mě muset hodně šít. :( Jak někdo říká, že šití nebolí, tak já si prožívala docela muka. :( Šila mě vevnitř i na povrchu. Vím, že se snažila, aby to nebolelo, ale bolelo pekelně. :( Navíc jsem měla u konečníku hemeroid, který samozřejmě vyhřeznul a bolel.

Další bolest přišla po chvíli šití, kdy mě začaly strašně, ale opravdu strašně bolet záda, nevěděla jsem, co se děje a myslela si, že jsem si někde něco při tlačení skřípla, ale jak mě upozornila paní doktorka, byla to placenta, která vycházela ven a nechtělo se jí. :(

Takže přestat šít a opět skákat po už tak dost bolavém břiše, to už jsem byla opravdu na pokraji sil. Myslela jsem, že porodem, max. šitím ta bolest končí! Nakonec se podařilo a zase velký dík paní doktorce, která mě stále uklidňovala, mluvila na mě i manžela a navíc nám vysvětlila, že to celé bylo opravdu na poslední chvíli, vzhledem k placentě, která byla celá šedivá, zkažená. :( Ještě štěstí, že to vše tak dopadlo!!!

Po došití jsem na chvíli usnula, vzhledem k plnosti sálů i pokojů nás na tom „našem“ stále nechávali a já se asi po hodině měla jít vyčůrat a osprchovat. Do sprchy s manželem a sestrou, bylo mi to blbé, říkám: „To s manželem zvládneme.“ :)

Když jsem opatrně vstala, zamotala se mi hlava a byla jsem ráda, že mě přidržují dva. :) Ve sprše a cestou zpátky jsem ještě dvakrát skoro omdlela. Ztratila jsem hodně krve, porod nebyl nejlehčí, ale pak už mi bylo líp. :) Malého jsem měla u sebe, rozeslali jsme sms o narození a čekali skoro do 15 hodin, než nás dali na pokoj, do klidu a bez toho, abychom stále slyšeli rodící maminky. :)

Porodem to u mě bohužel neskončilo. :( Vzhledem k opravdu dost masivnímu šití, což mi opakovala každá sestra, která přišla na pokoj, a při každé vizitě lékaři, jsem nebyla schopná se moc hýbat a jen díky Martě, která se mnou byla na pokoji a porodila pár hodin po mně, jsem se o malého mohla postarat. Podávala mi ho na kojení, pomáhala vstávat, když jsem šla na WC, apod.

Byla jsem jak cvičená opička, samozřejmě, že jsme každý den musely ukazovat ránu při vizitě, ale na mě se přišli dokonce s omluvou podívat i medici, že prý takto vypadá opravdu velká rána po porodu v kombinaci s hemeroidem. No pocit opravdu úžasný, ale proč neposloužit jako živý příklad? :D

Matýsek byl malinkatý, první dva dny nechtěl mlíčko od maminky, sestry mě první den ujišťovaly, že to nevadí, druhý už na mě začaly tlačit, ať se víc snažím. Přiznávám, že jsem si i pobrečela, ale díky Martě, se kterou jsme měly radost z každého malého úspěchu těch našich drobečků, kdy jsme se navzájem budily na kojení, :) jsme to zvládli a i Matýsek začal papat mlíčko od maminky. :)

Ale bylo to stále málo, moc nepříbíral, a tak nám hrozilo, že nás nepustí v termínu, navíc se mu trochu začala rozjíždět žloutenka. Tak jsme zabojovali, kojili, co se do něj vešlo, a vyhráli jsme. :) Pustili nás v termínu domů, hurááá! :)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.8 bodů
 Váš příspěvek
 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17595 příspěvků 29.11.15 08:43

Je mi líto, co jsi prožila. Osobně to považuju za strašné násilí. Přeju aby se zahojilo vše tak jak má (tělo i duše)! Mnoho zdraví a štěstí s miminkem.

 
PerlaZP
Stálice 72 příspěvků 256 inzerátů 29.11.15 08:43

Takový porod bych, tedy zrovna zažít nemusela… Deníček je, ale výborně napsaný… Moc dobře se četl… :potlesk:

Příspěvek upraven 29.11.15 v 08:51

 
misa.859
Zasloužilá kecalka 800 příspěvků 29.11.15 09:51

Hrozný jsem ráda, že jsem rodila císařem.

 
nelinka204
Kecalka 194 příspěvků 19 inzerátů 29.11.15 10:03

Ahojky moc gratuluji k miminku… jako bys popisovala můj první porod…mě jen nikdo neskákal po břiše…ale malou chtěli tahat ven vexem…byla jsem taky dost potrhaná ještě mě nastřihli ale malou dostali ven byla špatně narotovaná a navíc měla ručičku u hlavičky…štá na 18 stehů a vyhředlí konečník…vím čím sis prošla…sedět jsem nemohla 3 měsíce a sex po 6 měsících taky žádná sláva…ale moc mi pomohl HA gel - na hojení ran po porodu a homeopatika arnica montana 9 ch…jen nevím jestli bys je mohla když máš tu mutaci…přeji ti rychlé hojení…druhý porod jsem měla bez poranění jen s jedním kosmetickým stehem…

 
Rakosnicek1983
Ukecaná baba ;) 2378 příspěvků 29.11.15 10:50

Hrůza, diky za cisare. Posledni dobou si to říkám, čím dal častěji-včera jsem mela rozmlouvu s kamoskou, která mela porod jeste o kus horší, plus ma ona následky a další dite nechce.Tak to radsi fakt CR nez tohle.

 
Lutonka  29.11.15 13:17

Anonymní, toto je minimálně třetí deník, pod kterým se objevilo anonymní „vychválení“ císaře a nevěřím, že se jedná o různé osoby. A opět ti napíšu jedno-pokud jsi tak strašně vděčná za císaře, proč sakra píšeš anonymně? Hlásím tě, sorry baby.

Zakladatelko gratuluji a věř, že čas zahojí všechny rány ;)

 
Gaaab
Povídálka 13 příspěvků 29.11.15 14:14

Teda mě to čeká za čtyři měsíce, ale docela jsi mě článkem vyděsila.. Název zněl tak nevinně :-D no, asi už radši o porodech nebudu nic číst, nebo mě do té nemocnice nedostanou. Nemá někdo třeba méně morbidní zážitek ;-)

 
Fami
Ukecaná baba ;) 1033 příspěvků 29.11.15 15:02

@Gaaab ja jsem radsi pred porodem denicky necetla. Nad strachem z porodu totiz prevladalo teseni se na miminko a bala jsem se aby se to neobratilo. Pro povzbuzeni - rodila jsem prvni mimco, ve 3 rano mi praskla voda, v pul 4 zacaly slabe bolesti, do porodky jsem prijela ve 4 otevrena na 3, v 6 uz byly bolesti horsi, ale rychle jsem se otevirala a v 8 se mala narodila. Na poprve si myslim, ze jsem mela krasny porod. Drzim palce, at to mas taky rychle za sebou a muzes se tesit z miminka :hug:

 
quinty
Zasloužilá kecalka 603 příspěvků 5 inzerátů 29.11.15 17:08

Moc hezky napsaný deníček, dobře se mi četl. Myslím si, že to bylo asi fakt peklo… Já jsem rodila císařem, pak jsem toho začala litovat, že jsem si neprožila „opravdový“ porod, vážně mě to dost mrzí, ale vždy když čtu takovéto deníčky, tak mě to zas až tak nemrzí :mrgreen: :mrgreen:

Přeju vám s miminkem jen samé zdraví :mavam: :mavam:

 
Tučňáčci
Kecalka 463 příspěvků 29.11.15 22:23

Pěkný deníček, dobře se četl, měl hlavu i patu :potlesk:
Hodně mi připomněl můj porod, kdy jsem teda na prvorodičku porodila za 4,5 hod. od prasknutí vody a prvních bolestí, ale asi jen díky tabletkám na vyvolání.
Taky mi tlačili trošku na břicho, když jsem už neměla tu poslední sílu vytlačit malého, navíc maska na obličeji s kyslíkem. Šitá jsem byla taky dost,20 stehů vnitřních i vnějších a šití bylo opravdu utrpení. Kubík hned nebrečel taktéž, měl pupeční šňůru kolem krku, ale kříšený nebyl, vážil teda 3800g, tak možná i proto taková fuška:).Fungovat relativně normálně jsem začala až po šestinedělí a sex jsme se odvážili někde 3 měsíce po porodu a už bylo vše v poho. Čtením tvého deníčku jsem se vrátila zpětně 33 měsíců na den, kdy jsem poprvé uviděla můj smysl života.
Přeji hodně zdraví a hlavně brzo zahojené rány. :kytka:

Příspěvek upraven 29.11.15 v 22:32

 
MIŠMA 22
Kecalka 275 příspěvků 61 inzerátů 30.11.15 07:18

Bolest přejde a bude jen a jen dobře. Gratuluju k mimču, at jste štastní a hlavně zdraví. :mavam:

 
Matysek11
Stálice 86 příspěvků 30.11.15 09:52

Ahoj maminky, moc děkuji za reakce a přání všeho nej mě i Matýskovi :) daří se nám skvěle, jak píšete, čas vše zahojí, i když u mě to tak uplně není na 100% třeba hemeroidy mám bohužel stále, Leidenku samozřejmě taky ale štěstí je, že to na mě ani na manželovi nezanechalo stopu :D a chceme další mimčo :) jen se teda po pravdě trochu bojím jak to zase celé bude probíhat ale jdeme do toho a už teď se těšíme :) koukněte ještě na pokračování mého deníčku, nezvládla jsem to napsat naráz :) dokonce jsem tam i zapomněla umínit opar, který se mi udělal tam dole na začátku těhu a díky kterému jsem málem rodila císařem ale už toho bylo dost :) přeju všem krásné Vánoce, dětičkám hodně dárků a hlavně zdraví a všem snažilkám HODNĚ ŠTĚSTÍ :)

 
Michalinka.c
Zasloužilá kecalka 679 příspěvků 30.11.15 13:26

Krasne napsany denicek, ikdyz trosku hororovy dej, no…hlavne ze jste oba v poradku :* Me porod ceka v breznu a docela jsi me zarazila tou sprchou… To jako si dame sprsku ve trech??? 8o v zadnem pripade nedovolim!!! :pocitac:

 
Matysek11
Stálice 86 příspěvků 30.11.15 13:28

Michalinka: :D docela jsi mě pobavila :D do sprchy jsem se šla vyčůrat a samozřejmě opatrně omýt ale oblečená v tom jejich habitu, který si tam pak sundáš :)

 
Michalinka.c
Zasloužilá kecalka 679 příspěvků 30.11.15 13:42

@Matysek11 :lol: :lol: jo taaaak :mrgreen: vim, ze po porodu se jde do sprchy, ale nevedeela jsem, na co tam ten chlap :oops:

 
beruska9
Echt Kelišová 8755 příspěvků 30.11.15 22:12

Zaujalo me to o malym mimcu…muj prcek byl jeste o neco mensi a taky mi nesel vytlacit a nakonec mu museli pomoct vexem (rodila jsem v zahranici, kde se po brise neskace) a rikala jsem si, ze vetsiho bych snad ani ven nedostala…ale co ti rekla doktorka je fakt zajimave :think: :lol:

 
Matysek11
Stálice 86 příspěvků 02.12.15 15:00

Beruska9…taky jsem to tenkrát slyšela poprvé a kdybych to sama nezažila, možná bych ani neuvěřila :) slyšela jsem jen, že donesou kleště a tak jsem zatlačila, co mi síly ještě stačily a naštěstí se povedlo :)

 
Matysek11
Stálice 86 příspěvků 02.12.15 15:07

@Michalinka.c po porodu může dooost dlouho jen podporovat a pomáhat :lol: :mavam:

 
Matysek11
Stálice 86 příspěvků 02.12.15 15:07

@PerlaZP díky :)

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele