Druhá nejkrásnější opička na světě

rybanna  Vydáno: 16.03.12

Aneb přirozený porod versus císař. A je to tady, když jsem vkročila do roku 2012, tedy spíš jsem se vkoulela, bylo jasné, že druhá nejkrásnější opička na světě tu s námi bude co nevidět. Tedy přesně 11. 1. 2012 a tentokrát císařským řezem. Ty, které četly můj první deníček o porodu miláčka Kryštůfka, vědí, jak jsem si ten druhý porod malovala a ejhle, všechno je jinak. Ale pěkně od začátku…

Žádná opička, ale princezna to je :)))
3 komentářů

Srovnání prvního a druhého těhotenství je katastrofální. S Kryštůfkem jsem byla plná optimismu a malovala si lepší zítřky. Tu a tam jsem si mezi prací vzpomněla, že jsem vlastně těhotná. Klidně by tento požehnaný stav mohl trvat věčně. S Karolínkou jsem se cítila jako odulý balvan, který by měl být schován před zraky ostatních, aby nepohoršoval své okolí. Od začátku jsem se modlila, ať už je to za mnou, vyčerpaná jsem byla už ve třetím měsíci a optimismus mě přešel v pátém měsíci u zubaře společně s šestkou vpravo dole, která mě navěky opustila.

Zatímco poprvé jsem ještě v devátém měsíci lítala jak fretka, podruhé jsem už v sedmém měsíci vymyslela pro Kryštůfka spoustu gaučových her, u kterých se dalo ležet a k pohybu po osmé hodině večerní mě donutil maximálně neustálý vlčí hlad a nezvladatelná chuť na sladké (přicházela i třikrát za noc, a tím pádem jsem značně podpořila obraty v čokoládovém průmyslu). Nemusím dodávat, že v těhotenství před třemi lety jsem si hlídala váhu, mazala ráno i večer bříško a nakoupila spoustu slušivého oblečení. V tomto jsem většinu času strávila v teplákách, bříško mazala sporadicky (strie už mám, tak proč utrácet za drahé krémy), váhu za mě hlídala sestřička v poradně a já vyluxovala úplně všechno, co nebylo v dosahu 10 kilometrů.

Největší rozdíl byl ale v samotném porodu. O tom, že moje holčička ozdobí moje kdysi dokonalé bříško a ke striím od Kryštůfka přidá ještě „fešáckou“ jizvu, jsem se dozvěděla v devátém měsíci těsně před Vánoci. Že by to byl zrovna nejhezčí dárek říct nemohu, ale co, alespoň vím přesně, kdy to přijde, můžu všechno připravit (jak naivní, všechno se dodělávalo při mém pobytu v porodnici), a navíc to bude šup šup (což tedy opravdu bylo).

Paní doktorka mi vybrala nádherný termín 11. 1. 2012 (z numerologického hlediska nic většího, ale vysvětlujte to exaktně smýšlející padesátnici, která na vyšší síly nevěří.) Nevím, jestli jsem se těšila nebo bála, ale každopádně noc z desátého na jedenáctého byla jedna z nejhorších a nejdelších v mém životě. Když jsem o půlnoci přestala jíst (a věřte, že jsem se cpala do zásoby), začala jsem zvracet. Tento požehnaný stav mi vydržel až do rána a kontrakce s Kryštofem proti tomu byly poměrně příjemné a osvěžující. Když mě ráno viděl manžel, pojal podezření, že se porodu nedožiji a bude na ty dvě děti sám. Nepřišlo mi, že by ho představa, že vymění ojetou manželku za luxusnější model bez stovky najetých kilometrů příliš potěšila. Asi věděl, že naše nezbedné, téměř tříleté dítko, dokáže vytočit i stoickou, léty vycvičenou babičku a to, ruku na srdce, dívky z titulních stránek pánských časopisů většinou nejsou.

Naložil mě tedy do auta a vydal rozkaz, že pokud bych chtěla zvracet, mám to hlásit dostatečně dopředu. Nevyjeli jsme ještě ani z ulice a už musel porušit dopravní předpisy, abych mu za jízdy nevyskočila z auta se záměrem dostat se od silnice alespoň k prvnímu stromu. Tato situace se během cesty několikrát opakovala. Nejkurióznější zastávka byla ovšem v parku u pražského Hlavního nádraží, kde jsem se přidala k tlupě bezdomovců, kteří se bavili podobným způsobem. Na rozdíl ode mě, oni svou opičku už měli a já si na ni měla ještě několik hodin počkat.

Příjem v porodnici i příprava k porodu probíhala stejně jako poprvé. Jako „zkušený“ mazák jsem ocenila klystýr bez kontrakcí. Když jsem čekala, než se uvolní porodní sál, slyšela jsem přes zeď odfukování maminky a můj manžel byl čím dál zelenější. Vzpomněla jsem si, jak jsme s kamarádkou u minulého porodu na stejném místě vtipkovaly a jak mě držela nad vodou. Co naplat, když má doma čerstvého chlapečka, musela svou, tak dobře praxí ověřenou roli „otce u porodu“ přenechat muži. Naši předkové asi věděli, proč porodní báby nenosily kalhoty.

Když přišla hodina H a já si lehla na operační lůžko (věděli jste, že je tak úzké, že se vám vedle těla sotva vejdou ruce?), zachvátila mě v pravém slova smyslu panika. Anesteziolog mi vše vysvětlil, napíchnul epidural a na obličej se mi snažil narvat „plynovou“ masku s kyslíkem. V tom okamžiku jsem mu sdělila, že se stoprocentně pozvracím a že v tom mám dneska dost praxi. „Nějaká báječná sestřička mi připomněla, že to nedělám pro sebe, ale pro miminko, což mé duševní pohodě moc pomohlo.“ Naštěstí zakročila paní doktorka řezající do mého bezvládného bříška a kompromisem byla kyslíková maska u brady a můj příslib, že budu dýchat z tohoto směru. Slíbila bych cokoliv, hlavně ať mi nervou tu gumovou nechutnost před obličej. Jak jsem v minulém deníčku epidural vychvalovala, tentokrát, kromě faktu, že miminko „vidíte“ hned, na něm neshledávám nic dobrého. Točila se mi hlava, bylo mi špatně a navíc bezvládné nohy jsou zážitek pro fajnšmekry, ke kterým se rozhodně nepočítám. Prostě místo rajské dovolené na Havaji jsem byla na výstupu na K2 bez vybavení, tréninku a jakékoliv kondice.

Naštěstí to netrvalo moc dlouho a už mi paní doktorka hlásila, že je to krásná holčička a že se můžu kouknout doleva, kudy jí ponesou na zvážení, změření a další procedury pod dohledem tatínka. První pohled na moji dceru byl katastrofální. Když vidíte to bezbranné miminko v rukou doktora, který ho nese hlavou dolů, navíc má barvu čerstvě staženého králíka, zastaví se vám srdce. Asi se mi opravdu snížil tlak, protože ambiciózní anesteziolog mi zase rval před obličej „ten čerstvý vzduch“. Pak mi chtěli Karolínku ukázat zblízka. Ona zpropadená kyslíková maska zavinila, že seznámení mojí holčičky s maminkou proběhlo ve společnosti emisní misky. Takhle jsem si opravdu naše první setkání nepředstavovala.

Nebýt toho, že mě odložili na chodbu před převozem na JIP, nedozvěděla bych se ani kolik malá váží a měří, ani kdy přesně se narodila. Naštěstí, můj vždy připravený manžel, měl všechna důležitá data napsaná na papírku, abychom je nikdy nezapomněli.
Na závěr přidám ještě důležitá fakta pro maminky, které čeká císařský řez a které mně poměrně pomohly:

  • Připravte se na to, že nemít nohy po epiduralu je opravdu hnusný pocit, hnusnější než si umíte představit.
  • Nejhorší na celé rekonvalescenci je první vstávání, udělejte to co nejdřív, moc nekňučte a odměnou je nádherné růžové miminko, které vám nechají, jakmile to zvládnete (měla jsem Karolínu u sebe už 32 hodin po porodu a ani na noc jsem ji nikomu, přes naléhání sester, nedala). Musím říct, že síla vůle je dost potřeba, ale kromě miminka to jistě ocení i sestřičky, které každý, kdo se nelituje, příjemně překvapí a snesou vám modré z nebe. U mě to platilo na 100 procent.
  • Zachovejte si optimismus, hlavně na začátku, protože už třetí den bude líp. Této radě stejně nebudete do třetího dne věřit.
  • I přes pravidla si nechte na JIP mobilní telefon a časopis nebo knížku. Když budete nadopovaní efedrinem po porodu, tak se i přes únavu nedá spát. Zvlášť když spolubydlící chrápou nebo kňourají ze spaní a vy jim při počítání fleků na stropě závidíte.
  • Trénujte pití brčkem v lehu. Nikdy bych nevěřila, jak moc se dokážete polít při takhle banálním úkonu, pokud vám nefunguje dolní polovina těla.

Co říct na konec? Karolínka si vybrala úplně jiný způsob příchodu na svět. Z deníčku je jasné, že tento lékařský způsob porodu má své mušky (spíš pořádné masařky), ale dá se to vydržet. Vy, co jste to nezažili, nelitujte, není to jednodušší a nebolí to míň. Ať žije přirozený porod, první přiložení na sále a rooming od samého začátku. Zase jsem porodila dokonalé, krásné miminko, které snad ani nemůžu nazývat opičkou :) Jen doufám, že jestli bude ještě nějaké příště, bude se spíš podobat příchodu na svět Kryštůfka než Karolínky. Ale co, hlavně, že je oba mám. Mámy přece vydrží všechno na světě.

Děkuji svému drahému muži, který přežil všechno, včetně strachu, že mu po cestě do porodnice znehodnotím vůz. Děkuji Michalce za to, že ač tentokrát porod prošvihla, byla na telefonu a smskovala si se mnou celou noc, když jsem nemohla spát. Děkuji mým kamarádkám z dubnové diskuze, že mi pomohly přežít těhotenství a dodaly optimismu vždy, kdy byl potřeba.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.8 bodů
 Váš příspěvek
 
Miruše
Echt Kelišová 9870 příspěvků 16.03.12 02:20

:potlesk: :potlesk: :potlesk: gratuluji k holčičce :hug: Já si dala oba porody najednou :mrgreen: Sice nevím co je to PO přirozeném(ehm, přesněji řečeno vyvolávaném :cert: ) porodu, ale vím přesně jak to probíhá těsně do doby před vytlačením dítěte. Kdyby se mi tam dítě nešprajclo a nerozhodlo se dusit, asi bych neměla tu „čest“ poznat císařský řez(u mě teda v celkovce). A optimismu jsem po probuzení teda moc neměla, ale do příště si ho hodlám hodně nastřádat. :pankac: :lol:

 
ajva
Kecalka 325 příspěvků 16.03.12 06:55

…Nepřišlo mi, že by ho představa, že vymění ojetou manželku za luxusnější model bez stovky najetých kilometrů příliš potěšila..... :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol:

 
Sazkarka
Zasloužilá kecalka 546 příspěvků 16.03.12 07:16

Já rodila první dítě císařem v celkové anesteztii a nemůžu si stěžovat.Vůbec jsem nevěděla,že rodím,jen jsem pak byla trochu oblbnutá.Teď jsem těhule znova po 11 letech a mám rodit normálně a jímá mě panika:-(že se natrhnu,že mě nastřihnou,že si pak nesednu,že mě to bude dlouho bolet při sexu,ze šití,z tlačení…za mě můžu říct,že císař je proti tomu super.Nechápu proč se toho všichni tak bojí.

 
luskabay
Kecalka 294 příspěvků 7 inzerátů 16.03.12 07:44

gratuluji :D krásně a vtipný deníček :lol:

 
petka86
Závislačka 3792 příspěvků 16.03.12 09:39

Gratuluji k princezně :potlesk: Já měla taky císař celkový,dozvěděla jsem se o tom den předem,trošku šok,ale jsem ráda,sice usínáte s bříškem vzbudíte se bez a dítě u vás není,ale jsem ráda,že malá za nás rozhodla že byla KP :mrgreen: Viděla jsme ji po dvou hodinách,kde mi ji dovezli na pokoj na kojení,první měl čest spatřit ji táta,já poprvé přes fotky a video :nevim: První dvě noci,my ji brali,ač jsem protestovala,ale přes den jsme se nenechala,nechápu proč mi ji i na noc nedali,když jsem dvě hodinky po porodu normálně fungovala,sice bylo naprd tahat v jedné ruce nést dítě v druhé si držet drény,ale jsme ráda,nic mě nebolelo,sestry byli očividně rády,že nejsem ufňukaná,jak my bylo řečeno,že jsme akční,což je fajn,že jiné maminky klidně celou dobu co tam ležijou chtějí od nich pomoci,mě osobně přišlo,že my nic nebylo,jizva nebolela,sice jsme brala injekce od bolesti,ale i po příchodu domů,jsme ještě hned uklízela,nedalo se hormony říkali,že je doma nepořádek a miminko musí být v extra čistém bytě :lol: Ono taky měli jsme spací hodné miminko,papalo,spin­kalo,tak jsme byla čilá na vše,malá byla hodná,je pořád,ale už má své chvilky kdy brečí :P Koho čeká císař,tak se nebojte,já bych brala i u druhého jednou SC,uvidíme jak to bude :mavam:

 
tentadora
Ukecaná baba ;) 1935 příspěvků 16.03.12 10:31

Moc hezky napsáno.. pobavila jsem se a zároveň přesvědčila, že takhle to tedy nechci ;-)

Jsem ve 31tt. a dítko je KP, takže jakékoliv informace o CS si ráda přečtu. Necítit nohy byla jedna z věcí, které mi ležely v hlavě a jak vidno, opravdu není o co stát :-D

Budu doufat, že se otočí (má ještě čas), protože „pod kudlu“ opravdu nechci. Myslím, že dítko má právo si vybrat, kdy chce ven.. pokud to jde. A ne ho násilím vytáhnout „zadním vchodem“, když se chce nám.. Pochopitelně, někdy je třeba přírodě pomoci…

 
Gabika83
Závislačka 3221 příspěvků 16.03.12 10:36

Velká gratulace k opičce ;) To s tím hlavním nadražím tak to mě hoooodně pobavilo :palec: Hlavně že jste v pohodě a zdravé to je základ a přesně jak píšeš maminky zvládnou všeechno :pankac: Prosím tě můžu se zeptat kde jsi rodila?

 
helbell
Kecalka 463 příspěvků 16.03.12 10:43

Dokonalé :potlesk: :potlesk: :potlesk: , já sice něla císař akutní pro nepostupující porod, tudíž já se po těch hodinách těšila jako malá, že bude konec ale jinak zbytek je naprosto přesnej i moje dojmy (úplně se vidím s tím pitomím brčkem a neschopností se napít a to si ještě musíte pak nalít další sklenku sama z metrákové konvice v metrové vzdálenosti, nadlický úkon na prvních pár hodin :mrgreen: ). Ale co mě dostalo a autorko jsi první u koho to čtu, nelitovat se a pak vám opravdu snesou to modré z nebe :palec:. Jinak i stěmi infotmacemi o miminku je to pravda já se hmotnost a délku taky dozvěděla dýl a proč byl nutný císař vím asi měsíc od manžela a to má syn 5,5 měsíce :zed: . Ale jinak deníček přesný :palec: :palec: :palec: .

 
Loki01
Echt Kelišová 8733 příspěvků 16.03.12 12:45

Gratuluju ke krasne holcicce.
Podle mne to nebyl epidural, ale spinal a to proto jsi to citila takhle jinak. Vubec nechapu proc ti cpali tu masku :?: Zazil to jeste nekdo zeny? A ty zminene dreny ma taky kazdy, nebo to oprvadu davaji jen tomu kdo to potrebuje?
Jinak souhlasim, to prvni vstavani je pekne hnusne. Ja to prave chtela mit brzo za sebou tak jsem vstala po 9 hodinach a domu jsem sla po 44 hodinach. A co treti, bude?:)

Příspěvek upraven 16.03.12 v 12:47

 
Espe
Závislačka 2834 příspěvků 16.03.12 15:19

Jachym se narodil taky cisarem kvuli KP, v 36+0 kvuli me preeklampsii, dost narychlo, v celkove anestzii a v zasade si nemuzu stezovat. Dreny jsem mela 2 a jejich vyndavani byla tedy chutovka. Celkove jsem to ale cele cekala horsi, vstala jsem hned rano, jak mi na JIP rekli, vycurat, sprcha (rodila jsem vecer)
Mrzi me, ze jsem prisla o takove to cekani, jestli uz je to tady, praskla plodovka, odjezd do porodnice, ale jinak za me cisar relativne pohoda :lol:
Se spanim po „porodu“ i s milyma sestrickama, kdyz se clovek snazi, naprosto souhlasim :lol:

 
Lístečka
Ukecaná baba ;) 1060 příspěvků 16.03.12 19:44

Krásný a vtipný deníček, gratuluji k holčičce.!

 
giraffe11
Závislačka 4441 příspěvků 16.03.12 20:21

Krásně napsaný deníček! Gratuluji k holčičce. :kytka:
Doufám, že teď budu mít taky porovnání. Akorát já to mám v opačném pořadí než ty. „Rodila jsem“ v celkové anestezii a po probuzení moc dobře vím, jaký to je, když máš vedle na stolečku pití s brčkem a sotva zvedneš ruku.
Tentokrát snad bude líp, ale díky za deníček!

 
terich
Závislačka 3892 příspěvků 19.03.12 08:28

Gratuluju ke krasne a zdrave holcicce! :potlesk:
Ja rodila taky SC ve spinalu, kvuli KP a za me musim rict,ze pohoda.Kyslikove bryle jsem mela taky,ale byla jsem za ne vdecna,jak mi klesal tlak,nemohla jsem se poradne nadechnout.Ro­zinku,vyndali,vo­lali na me miry a cas,zabalili ji a hned mi ji ukazali.Nadhe­ra.Euforie.Na JIP nuda,ale jinak v pohode,u nas mobil dovolen,takze jsem si 2 hodiny,nez nohy prisly k sobe,smskovala s rodinou,pra­teli…Malou jsem dostala na kojeni 4 hodiny po porodu a pak kazde 3.Na JIP se mnou byly 2,co rodily v celkove narkoze…budily se z ni s placem,kde maji deti,neustale kaslaly (coz je s rozrezanym brichem obzvlast chutovka) a bolelo je v krku z intubace.Da se rict,ze se vzpamatovavaly cely den.Oproti tomu je pro me necitit 2-4 hodiny nohy pohodicka. :-) Kdyz uz je to nutne, dle me je spinal mensi zlo,jen se toho nebat.Odmenou je vam setkani s miminkem,jak nejdriv to v pripade SC jde a to neni malo. :-)

 
Illyriah
Závislačka 2871 příspěvků 22.03.12 12:45

Rybann - si skvělá!!! nádhernej deníček :hug:

 
Allora
Extra třída :D 10391 příspěvků 2 inzeráty 25.03.12 13:59

Rybann, u deníčku jsem se luxusně zasmála a moc se ti povedl. Umíš krásně psát. :palec:

 
babulka01
Generální žvanilka 22338 příspěvků 27.03.12 22:27

Rybann, deníček nemá chybu. :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:

Vložit nový komentář