Druhá šance

Michcha  Vydáno: 19.03.13

Sepsat náš příběh jsem se rozhodla už před téměř 15 měsíci, ale záměrně jsem s ním počkala až do chvíle, kdy jej budu moci zakončit šťastně, protože happy endy mi tenkrát u všech podobných příběhů strašně chyběly.

V červnu 2011 jsem se provdala za svého milovaného muže. Svatba pro nás byla startovní čárou pro snahu o založení rodiny. Když jsem o měsíc později zjistila, že patříme mezi ty šťastné páry, kterým se to povedlo hned napoprvé, byla jsem neskutečně šťastná a rozhodně jsem to nebrala jako samozřejmost.

Vzhledem k rizikům prvního trimestru jsme se s manželem dohodli, že o těhotenství nikomu celé první tři měsíce neřekneme. Bylo to náročné, zvlášť, když moje sestra pár dnů po tom, co jsme objevili 2 čárky na testu, oznámila, že čeká třetí dítě (termín porodu měla asi 3 týdny před námi) a my jsme to říct „nemohli“.

Těhotenství probíhalo pohodově, bez jakýchkoliv zdravotních komplikací. Měla jsem sice pár těhotenských neduhů, ale nic zásadního. Miminko krásně rostlo, dokonce bylo o týden napřed, a tak nám posunuli termín porodu o týden napřed, což bylo přesně 9 měsíců a den po naší svatbě.

Na mateřskou dovolenou jsem měla nastoupit začátkem ledna a na tu dobu jsme plánovali velké stěhování z Prahy, kde jsme žili, do mého rodného moravského kraje, kde jsme se chystali začít stavět domek. Neměli jsme tenkrát zrovna lehké období, já jsem dělala práci, kterou jsem téměř nesnášela a měla jsem velké konflikty se šéfem. Navíc se nám neustále komplikovalo vyřizování stavebního povolení. Ale pořád jsme se uklidňovali tím, že tohle jsou malichernosti, které společně zvládneme. Že to nejdůležitější je v pořádku – čekáme spolu zdravé miminko, na které se moc těšíme.

Celá moje rodina se radovala, že koncem zimy bude mít hned 2 nové členy. Nejvíc jsme se těšily my se sestrou z toho, že naše děti budou skoro jako dvojčátka.

Jenomže člověk míní… Někdy v průběhu 27. týdne těhotenství se mi začalo zdát, že se našemu maličkému nějak nechce hýbat. Byla jsem zvyklá, že mívalo několik velmi aktivních dnů, kdy se nepřestalo vrtět, a po nich pár dnů klidu, proto jsem tomu ze začátku nevěnovala moc pozornost.

Navíc mě zkušenější kamarádky uklidňovaly, že miminko prostě jen může být otočené a kopat dovnitř. A vždycky, když už jsem se chtěla rozběhnout ke své doktorce, ucítila jsem pohyb, a tak jsem to zase odložila. Proto dneska jen těžko můžu říct, kdy se to vlastně stalo. Ale po pár dnech, ve 28. týdnu mě už opravdu přepadla panika a v noci jsem skoro nespala. Dopoledne už jsem se sesypala, že ho opravdu necítím, a že se strašně bojím. Protože byla neděle, vydali jsme se do nejbližší nemocnice, což byla FN Motol. Na ten strašný moment, kdy setra nemohla najít ozvy, a pak doktor strašně dlouho hledal ultrazvukem, než mi řekl, že „se obává, že to srdíčko nebije“, nedokážu ani dneska myslet bez slz.

Následovala hospitalizace a 2 dny vyvolávání porodu. V úterý 13. prosince 2011 jsem porodila ani ne kilového mrtvého chlapečka, na kterém nebyly žádné známky zdravotních problémů. Pitva ani moje genetické testy neprokázaly příčinu zástavy jeho srdíčka. Nejpravděpodob­nějším vysvětlením podle porodníka bylo přemotání (nikoliv zauzlování) pupeční šňůry a tím zastavení přívodu živin. Přístup většiny zaměstnanců FN Motol byl naprosto úžasný – vše se mi snažili vysvětlovat, byli empatičtí a snažili se mě povzbudit. Manžel kromě nocí v podstatě strávil celých 5 dnů v nemocnici se mnou a byl mi obrovskou oporou. Hlavně díky tomu byla moje cesta k „uzdravení“ poměrně rychlá.

Ze začátku jsem vše s pomocí rodiny a přátel jakžtakž zvládala. Přestěhovali jsme se a já jsem byla několik týdnů na neschopence. Velký zlom přišel v den narození mé neteře. Myslela jsem, že to zvládnu, ale místo toho jsem se zhroutila a upadla do opravdové hluboké deprese. Manžel mě přesvědčil k 5denní hospitalizaci v krizovém centru psychiatrické léčebny v Brně Bohunicích. Jim vděčím za to, že jsem se dokázala znovu postavit na nohy. Začala jsem docházet k psycholožce a brzy jsem našla novou práci, která mě moc bavila. S manželem jsme se snažili si na sebe udělat co nejvíc času – chodili jsme na dlouhé procházky, sportovali, chodili do kina a divadla… A po pěti měsících jsem se fyzicky i psychicky cítila na nový pokus. I tentokrát se nám to k naší obrovské radosti povedlo napoprvé.
S mou gynekoložkou, která se mi stala opravdovou oporou, jsme se shodly na tom, že pro mě bude nejlepší zůstat v práci. Takže i přes počáteční komplikace (celý první trimestr jsem prošpinila) jsem vydržela v zaměstnání až do 31. týdne, kdy už byla neschopenka z důvodu mého velkého vyčerpání skutečně nutná.

Toto těhotenství bylo nesmírně náročné jak po fyzické, tak po psychické stránce. Bála jsem se strašně moc a navíc mi břicho rostlo mnohem rychleji než napoprvé a dávalo mi hodně zabrat. Ale vše jsme ustáli a na konci ledna – 13 měsíců po ztrátě prvního miminka se nám narodil krásný zdravý syn!

Chtěla bych tento deníček věnovat všem, kterým se něco podobného přihodilo, a trošku jim vlít optimismus do žil. I když se Vám všechno bude zdát beznadějné, i když se budete strašně bát, zkuste to znovu a vězte, že to jde, že se Vám Váš sen o miminku rozhodně může splnit.

A všem, kteří se s podobným případem ve svém okolí setkají, bych chtěla říct, že každá to máme jinak, ale mně osobně moc pomáhalo o tom mluvit. Ze začátku jsem potřebovala, aby mi okolí nic nevnucovalo, ale nabízelo pomoc. Nesnášela jsem, když se někdo tvářil, jakoby nic. Nejlepší pro mě bylo, když mi blízcí lidi řekli, že je jim jasné, že mi asi musí být strašně zle, a že pokud budu chtít, jsou připraveni mě poslouchat. Později, když jsem byla znovu těhotná, jsem byla alergická na věty typu „tentokrát to určitě dopadne dobře“. Potřebovala jsem jen, aby mi okolí vyjadřovalo podporu slovy „držíme vám pěsti“ apod., ale nechtěla jsem slyšet sliby, které se nemusely splnit.

Vím, že už nikdy nebudu jako dřív. Náš první syn zůstane navždy s námi. Náš vztah s manželem je mnohem pevnější, než kdy býval. A já už nikdy nebudu brát těhotenství jako automatický předstupeň rodičovství. Zůstane pro mě cestou, která může a nemusí skončit miminkem v náručí. Přeju Vám všem, aby na konci Vašich cest byla krásná zdravá miminka.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Lex83
Zasloužilá kecalka 771 příspěvků 19.03.13 00:21

To je opravdu krásný happy end! :hug: :srdce:

 
milas
Hvězda diskuse 35441 příspěvků 19.03.13 00:25

smutny denicek a prez to krasne zakooceny hapyendem hodne zdravicka a stesticka!!

 
phoma
Echt Kelišová 7711 příspěvků 19.03.13 07:05

Moc krásný deníček bohužel se taky bojím až porodí švagrová která má termín o 3 týdny dříve než jsem měla mít ja… :,( přeju hodně štěstí :hug:

 
Adona-i
Zasloužilá kecalka 881 příspěvků 19.03.13 07:19

Krásný deníček. Happy end mi dodává sílu do našeho dalšího pokusu. Mám za sebou už 3 nezdary, jeden také v 2. trimestru :-(

 
Anonymní  19.03.13 07:27

Dala jsi mi nadeji, dekuji. Nas potkal stejny pribeh, cekali jsme s brachou taky rodinu soucasne, bohuzel i pro mne uz nebude tehotenstvi jasne danym predstupnem rodicovstvi. Akorat ja jsem ted ve fazi, kdy zacinam zvazovat dalsi tehotenstvi.

 
morčák
Ukecaná baba ;) 1618 příspěvků 19.03.13 07:31

Je až neskutečné kolik si toho zvládla, neměla si vůbec lehkou cestu k tomu stát se maminkou o to víc si to teď užíváš.
Přeji celé tvojí rodině hlavně zdraví a ať vám slunce svítí každý den. :kytka:

 
Leenuska
Závislačka 2515 příspěvků 19.03.13 07:41

Ahoj ja sem prisla o chlapecka ve 27tt a taky nemel ani 1kg a porod byl vyvolavany taky 2 dny, jen u nas neuhlidali lekari muj tlak a malemu prestal tlouct srdce(ten pocit kdy to oaznamuji moc dobre znam).Preji at vam chlapec peknne roste a hlavne to zdravi(jinak my uz se zase snazime ;) )

 
Janichka
Kelišová 6955 příspěvků 19.03.13 08:44

Moc pekne napsany denicek, gratuluji k chlapeckovi:) je smutne ze nekdo zaziva takove nestastne udalosti:( ale vsechno zle je k necemu dobre, a ted uz bude jen fajn, uzivej si mimina :hug:

 
Michaela13
Kecalka 378 příspěvků 9 inzerátů 19.03.13 09:59

Tenhle příběh je pro mě tím nejemotivnějším, který jsem za poslední týden četla. Za chvíli jdu na bus do práce a tak tak jsem se držela, abych u toho nebulela :oops: líbí se mi, že jsi optimistická :palec: a že jsi šla do nového pokusu, podle toho co jsem přečetla, s odhodláním to zkusit, ať se děje co se děje :palec: ale co bych ještě chtěla říct.. že mi tyhle příběhy otevírají oči a díky nim tak aspoň vím, co by se mohlo stát a na co si dávat pozor. Takže děkuji a přeji hodně štěstí u dalšího miminka :kytka: :hug:

 
rozárka87
Ukecaná baba ;) 1527 příspěvků 19.03.13 12:06

Krásný deníček a ať vám malý dělá jenom radost :lol: :lol:

 
teretere
Kecalka 141 příspěvků 19.03.13 12:25

Jako bych četla náš příběh před 3/4 rokem. Také jsme přišli o chlapečka kvůli patologii pupeční šňůry- ve 30tt, takže moc dobře vím, o jakých pocitech píšeš. Stejně jako tobě i mně nejvíc pomáhalo mluvit, okolí nemuselo konejšit, stačilo naslouchat a stejně jako vám se nám za 13 měsíců narodil zdravý bráška. Rozdíl je v tom, že naše děti máme jen díky IVF a poslední porod byl velmi dramatický pro nás oba.
Moc gratuluju k synovi, happy endy se čtou moc dobře :kytka:

 
LayLi
Ukecaná baba ;) 1795 příspěvků 19.03.13 12:52

Prekrasny happyend..at se dari :hug:

 
Martrich
Extra třída :D 11911 příspěvků 19.03.13 13:28

Moc krásně napsaný deníček, velmi smutný ale zakončený krásným happy endem, přeji tobě a miminku jen zdravíčko a v budoucnu ještě min. jedno zdravé děťátko… I já dobře vím, že cesta k dítěti není vůbec snadná. Mam syna po IVF a druhé se zatím nedaří

 
luciuss7
Závislačka 4403 příspěvků 19.03.13 13:36

Smutny denicek…ikdyz napsat heppy end mi nejde…OBROVSKA GRATULACE KE ZDRAVEMU CHLAPECKOVI, neco podobneho mame za sebou i my…akorat nase beruska zemrela ve 33 tydnu a 2 hodiny po porodu…Vzdycky zustanou v nasich srdcich a budou nesimi prvnimi miminky, kteri drzi ochranou ruku nad nasimi detickami co jsou mezi nami :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:

 
luciuss7
Závislačka 4403 příspěvků 19.03.13 13:37

Smutny denicek…ikdyz napsat heppy end mi nejde…OBROVSKA GRATULACE KE ZDRAVEMU CHLAPECKOVI, neco podobneho mame za sebou i my…akorat nase beruska zemrela ve 33 tydnu a 2 hodiny po porodu…Vzdycky zustanou v nasich srdcich a budou nesimi prvnimi miminky, kteri drzi ochranou ruku nad nasimi detickami co jsou mezi nami :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:

 
jun
Kecalka 476 příspěvků 19.03.13 14:17

Gratuluju a držím palce :hug:

 
Viktorka Maxikova
Kecalka 141 příspěvků 19.03.13 14:23

Moc mě mrzí, co Vás potkalo ;-( je super, že jste tak silná a šla rychle do dalšího snaženíčka, určitě to tak bylo lepší! moc moc blahopřeji k miminku a přeji jen to dobré už :-***

 
Alllla
Kecalka 378 příspěvků 179 inzerátů 19.03.13 14:32

Smutný deníček ale bohužel se to v životě stává :,( Děkuj za to že Vám to na podruhé tak hezky vyšlo a že máte zdravého syna.Moc gratuluji a přeji hodně síly :kytka:

 
Gabika83
Závislačka 3221 příspěvků 19.03.13 15:09

Krásny konec teda začátek :pankac: a držím palečky ať máte už jenom krásne časy s miminkem a manželem :palec:

 
Ditmira
Ukecaná baba ;) 1166 příspěvků 19.03.13 20:23

Díky za váš příběh, dává mi to naději do budoucna. Mám za sebou také ztrátu holčičky ve 26 tt.

 
Hanule81
Kecalka 260 příspěvků 19.03.13 20:52
:hug:
 
Salorka
Závislačka 3219 příspěvků 7 inzerátů 19.03.13 21:00

Smutný, ale super konec! Hodně štěstí :hug: :hug:

 
sakalmilion
Kecalka 477 příspěvků 19.03.13 21:39

Moc hezký deníček. Přeji hodně štěstí :D

 
Ukulina
Extra třída :D 13288 příspěvků 19.03.13 21:51

Napsala jsi to krásně! Super, že jsi počkala na šťastný konec! Díky :kytka:
Přeju hodně zdraví a štěstí!

 
Pourri
Povídálka 19 příspěvků 21.03.13 21:22

Tak tohle taky zname…temer rok po svatbe jsme zjistili ze cekame miminko a vse bylo v naprostem poradku. Jenze potom prisla kontrola ve 20tt a pan doktor mi oznamil, ze srdicko netluce. Takze nastup do nemocnice a vyvolavani porodu. Po 16 hodinach silenych porodnich bolesti, to konecne skoncilo a potom nam jen oznamili, ze to byl chlapecek a ze se to stalo kvuli krevni srazenine, ktera zastavila privod zivin k miminku…taky sme se z toho z manzelem dostavali tezce a bylo to hodne skarede a slozite obdobi…hned jak to bylo mozne a doktor rekl, ze muzeme, sme to zkusili znovu a ted mame temer dvouleteho, krasneho, zdraveho a uzasneho syna a cele tehotenstvi probehlo v naprostem poradku.

 
Lupita71  22.03.13 12:22
díky

Autorce děkuji za příběh, který dodává naději. Já přišla o chlapečka v 18 týdnu, zřejmě jako následek amniocentézy. Bohužel dodnes jsem se z toho nevzpamatovala, přesto pořád se konejším tím, že by se mohlo zase zadařit. Bohužel je mi už 41, tak nevím jaké jsou šance.

 
justyna.b
Povídálka 16 příspěvků 25.03.13 15:46

Krásně napsané…dodává naději všem, co se něco podobného stalo :hug:

 
asad
Kecalka 125 příspěvků 26.03.13 17:09

Krásně zakončeny konec taky jsem to proživala už jsou tomu tři roky. Kamarádka rodila 4měsice po nás a ja do dnes srovnávam a přemišlim proč zrovna nám se to stalo co by už taky naše Adélka dělala. Bohužel už dalši ditě neplanujeme ze zdravotnich duvodu mame doma už prcni dvě dcery Adéla byla naše třeti mimi mněla jsem všechny děti cisařem a taky mám strach že by se to opakovalo.

 
zoufalkalenka
Kecalka 306 příspěvků 31.03.13 19:53
gratuluji

Ke zdravému chlapečkovi a děkuji za naději! :srdce:

 
Helča J
Povídálka 37 příspěvků 27.09.16 21:45

Děkuji za tento pozitivní deníček.. Právě jsem přišla o miminko ve 35tt a přečíst si tohle mi opravdu pomohlo. Jsem ráda, že to u Vás skončilo happyendem, dává mi to naději, že tomu tak bude i u nás.

 
Michcha
Nováček 2 příspěvky 22.11.16 22:49

Helča J: Je mi to moc líto. Buďte silná!!! Budu vám držet palce. Snad vás potěší, že o 5 let později jsme už 4členná rodina. I když i k druhému dítěti byla cesta trochu složitější, nevzdali jsme to.

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček