Druhé těhotenství a porod malého cvalíka

simasla  Vydáno: 01.04.15

Musím si sepsat, jak se to všechno vlastně seběhlo, protože čas neúprosně běží a detaily postupně zmizí a taky chci hlavně ty negativní emoce dostat ze sebe ven a už se k nim nevracet.


1 komentář


3 komentářů

Začalo to tak, že jsme si s manželem řekli, že bychom mohli počít sourozence té naší treperendě. Nicméně jsme se nikam nehnali, já se vrátila do práce a bylo mi tam dobře, konečně se začalo blýskat na lepší časy i co se týče financí, a tak jsem si říkala, že prostě buď je nám druhé miminko přáno, nebo není.

Od toho nápadu na „druhátko“ utekl již víc jak rok a pak nám dcera domů ze školky přinesla neštovice. Jenže já jsem nevěděla, jestli jsem je vůbec měla, tak nejdřív začalo její utrpení. Čtrnáct dnů ji to chuděrku trápilo, no pak uběhlo dalších 14 dní a i u mne se objevila první neštovice a k tomu i špinění a já si říkala, no fajn tak neštovice a ještě menstruace, co jsem komu udělala.

Trpěla jsem taky jako zvíře, několik dnů zimnice, horečky, totálního vypocení a k tomu objevení nových puchýřů a takto pořád dokolečka a naštěstí jsem špinila jen 2 dny a provolávala sláva, že ta MS byla tak slabá. Nakonec jsem to zvládla, zhruba přes 500 puchýřků začalo pomalu mizet, no ale asi jsem si to ještě dostatečně neužila a dostala ještě zánět duhovky. Píchali mě do oka, obden jsem s tím byla v nemocnici – no prostě hrůza. I to jsem statečně ustála, vrátila se do práce, ale pořád mi bylo divně. Pořád jsem mívala občas večer zimnici, občas mi bylo na zvracení. Už jsem si říkala, že zajdu k lékařce, že to není možné, že by se to na mně tolik podepsalo, že musím mít něco s imunitou.

Ale jednou, když jsem skládala vyprané prádlo a natáhlo mne i u toho, mi najednou problesklo hlavou: co kdybych byla těhotná? No, ale vždyť jsem špinila, jak že je to dlouho, skoro měsíc. Mám tu ještě nějaký test (prošlý) z testování z prvního těhotenství, tak ho zkusím. Bylo to odpoledne a já jsem tedy zkusila otestovat tak 2 roky prošlým těhotenským testem. A jaké bylo mé překvapení, když okamžitě vyskočily dvě čárky a celkem silné. Uff, to není možné, druhátko, teď, když jsem měla ty neštovice a přitom sex byl tak 1 x za celý měsíc někdy po neštovicích a před tím ani nevím kdy, když jsem nejdřív pečovala o Míšu a pak měla sama co dělat se sebou. No nic, najednou tu byl pocit štěstí a také pocit strachu z toho, co všechno mohly neštovice způsobit.

Zavolala jsem tedy druhý den lékaři a oznámila mu pozitivní těhotenský test, že jsem měla MS velice slabou zhruba před měsícem (počítala jsem to od toho 2 denního špinění) a že jsem těsně před otěhotněním pravděpodobně prodělala neštovice. Lékař řekl, že teď by stejně nebylo nic vidět a v takovém počátku je to „buď a nebo“. A že tedy ať přijdu na prohlídku za 14 dní. Po těch 14 dnech očekávání, nejistoty a strachu jsem konečně vyrazila na ultrazvuk a tam opět šok. Maminko, ale vidíte, tady máme Vaše miminko a to bude už tak 10. tt. Jako co? Ha, tak to je už z předchozího cyklu? To špinění bylo nejspíš zahnízďování, ale to znamená, že se mnou prodělalo ty zpropadené neštovice – někdy okolo 5. tt. Ach jo, tak a mám ještě větší strach. Lékař mě odeslal na infekční kliniku na Bulovku.

Tam jsem se konečně uklidnila. Riziko vady u neštovic okolo 5. tt je minimální cca 0,5%, spíš pokud by byl problém, tak by i těhotenství nepokračovalo. Tak sláva, doporučili mi tedy ještě podrobný ultrazvuk v druhém trimestru, za což jsem byla ráda. Tripple testy vyšly negativní, já ucítila první pohyby a na genetickém ultrazvuku v Gennetu bylo také vše v pořádku. Tedy až na dvojcévý pupečník. Ale prý to není až takový problém, jen se ke konci těhotenství hlídá váha miminka. Mohlo by se narodit menší. Cha, cha kdyby tak věděli.

Na řadu přišel glukózový toleranční test a bohužel vyšel pozitivní. Takže jsem byla odeslána do diabetologické poradny do Podolí a svěřena do péče paní MUDr. Andělové. Mimochodem její jméno ji plně vystihuje. Je to tak milá a přátelská lékařka, že jsem tam snad neměla ani můj běžný syndrom bílého pláště. Bohužel cukrovka se zhoršovala a já nakonec skončila na Metforminu a inzulínu na noc. Zvýšené hodnoty jsem měla vždy ráno. Pak jsem bohužel dostala zánět průdušek a cukrovka se ještě víc zhoršila, a dokonce už i dle ultrazvuku měl Míra vyšší váhový odhad. No co s tím, nic se bohužel dělat nedalo - jen hlídat a hlídat UTZ.

Dobrala jsem antibiotika a hodnoty glykémie se zase upravily a blížil se konec těhotenství. Pro mne tím koncem byl 40. tt+0. Přenášet mne prý nikdo s cukrovkou nenechá. Bylo 22. 12. 2014 a já byla na kontrole u svého gynekologa a váhový odhad miminka byl již 3970 g a termín porodu až 7. 1. 2015 Navíc můj lékař odjížděl na Vánoce na Slovensko a já ho měla domluveného k porodu. Takže buď vydržím 2v1 do 5. 1. 2015 a pak se dohodneme co dál, nebo porodím v péči jiného lékaře.

Vánoce jsme si užili, musím říct, že jsem i trošku hřešila sladkým, ale kupodivu hodnoty cukru byly v pořádku, nicméně stále na inzulínu a metforminu. Na Silvestra jsem jela na CTG do porodnice do Mladé Boleslavi raději již s taškou. Ale i přes můj syndrom bílého pláště, tedy naměřený vysoký tlak, byly ostatní hodnoty v pořádku, jak CTG, tak i ultrazvuk, průtoky pupečníkové krve a váhový odhad 3950 g. Pustili mě ještě domů a domluvili jsme termín vyvolání porodu na 7. 1. 2015, tedy přesně na termín 40. tt+0. No neporodila jsem, 5. 1. jsem stihla ještě další CTG u svého lékaře a konečně jsme se i domluvili k porodu.

A 7. 1. ráno jsem s menším zpožděním nastoupila k vyvolání. Tatínek tam byl s námi, Míšu odvedla do školky neteř. Zavedli mi první tabletu a čekalo se. Na monitoru to kreslilo drobné kopečky a břicho pobolívalo tak trošku jako při MS, ale jinak se nic nedělo. Pak musel taťka odjet pryč, protože Míša prý musela ze školky dřív. Tak mi ten náš budoucí dvojnásobný taťka odjel. Dostala jsem druhou tabletu, pak dlouhý monitor a kopečky se už zvětšovaly – kontrakce dosahovaly tak k síle 90 a byly opravdu časté, i když krátké a různě silné, zato chodily tak po 2 minutách, pak jsem dostala ještě čípek na uvolnění a příkaz vlézt si do horké sprchy.

No dobrá – spršila jsem se tak 45 minut a musela jsem si tam vzít už i stoličku, stát se bolestmi občas ani nedalo a já si řekla, že si zkusím chvilku lehnout na bok, jestli to nebude lepší. Vylezla jsem tedy ven, lehla si do postele, naštěstí na svém soukromém nadstandardním pokoji, kde jsem měla klid na funění, supění a nadávání. A zapnula si televizi, že mě to třeba odpoutá myšlenky od bolesti. A opravdu se mi udělalo na chvilku lépe. Bolelo to, ale míň a já byla ráda, že si chvilku odpočinu. Najednou jsem ucítila takové jako rup, ale nic se nedělo, tak dál koukám, až si říkám, že se půjdu vyčůrat.

Zvedla jsem se a šup, odtekla voda – to bylo tak okolo 15:00 takže zhruba 6 hodin od podání první tablety. Doletěla jsem ještě na záchod a tam odtekla další várka plodovky. Tak jsem tam pobyla chvilku a vyrazila na sesternu s ohlášením, že mi praskla voda a že se tedy začíná něco dít. Přišla mě vyšetřit sestra (jediná nepříjemná sestra, kterou jsem tam za celou dobu pobytu potkala) a bohužel se prý až tak zase nic neděje, čípek stále ještě nezanikl, ale je prý prostupný tak cca 1,5 prstu. Aúúúúú, to snad néé, tak nic. Dál jsem si sama skučela na pokoji a bylo to už opravdu už nesnesitelné, zhruba počtvrté jsem tedy vyrazila zase na sesternu, že je to síla a jestli se něco změnilo.

Po vyšetření se nezměnilo skoro nic a já vyfasovala druhý čípek a doporučení ke sprše. Tak jo, po té první se mi víc ulevilo a čípek nejspíš pomohl k prasknutí vody. Tak jsem tam zalezla tak na půl hodinky, před tím jsem zavolala manželovi, že mi praskla voda a že už tu skučím další hodinu, a že to začíná být drsné. Volal i můj lékař, že už mu končí ordinace, takže vyrazí a okolo 17. h by měl dorazit do porodnice. Sprcha byla hustá, zase jsem se tam všelijak houpala, funěla, skučela, hřála břicho, záda, kontrakce co 1,5 minuty trvající tak 45 vteřin.

Po půl hodině sprchování jsem vylezla a fakt jsem si už říkala, že jestli se to zase nepohne, tak to nedám. Zavolala jsem zase manželovi, který mezitím zařídil hlídání, že ať radši vyjede, že to je hodně bolestivé a silné a že se rodit dneska nejspíš bude. Psala jsem si chvilkami s kamarádkou, že už je to síla a že už chci být alespoň otevřená na 3 cm a přesunout se na porodní sál, chodila jsem sem a tam po pokoji až dorazil můj lékař. To bylo opravdu tak nějak po páté a dohodli jsme se, že se půjde převléknout a podíváme se, jak to pokročilo.

Tak jsem si řekla, že si zkusím na těch pár minut zase lehnout, třeba se mi zase uleví. Lehla jsem si na postel a po chvilce cítím, jak ze mě něco víc teče. Myslela jsem fajn, tak zase nějaký velký únik plodové vody, zvednu se, jdu na záchod a tam jsem zjistila, že celkem dost krvácím. Tak jsem šupajdila na sesternu s tím, že celkem dost krvácím a není mi moc dobře. Sestřička povídá: „Ježiš, jste také úplně bílá, nesložíte se nám tady? Honem na vyšetřovnu, tam si lehnete.“

Vyšetřili mě a najednou tam bylo 5 cm a já začala mít ty drsné funící, trošku i tlačící kontrakce. Samozřejmě jsem je musela už prodýchávat. Došla jsem si pro osušku a vodu a pomalu se belhala zpátky a pak na porodní sál. Když jsem tam došla, už hekajíc, tak mě vyšetřil už můj lékař a najednou už tam bylo 6 cm. Jen za přesun a prý, že už nestihneme ani přípravu, tedy klystýr a zda je manžel na cestě. Naštěstí už byl na cestě. A já si zalezla ještě do sprchy.

Tak po dvaceti minutách ve sprše s funěním, hučením, občas i hýkáním (teď se tomu směji, ale tenkrát to prdel nebyla a já nechápala, asi jsem to od prvního porodu už zapomněla) a bolestmi jak blázen, občas i s tlačícími kontrakcemi, které se daly ještě vydýchat, usoudil lékař, že protože celkem krvácím, tak musíme udělat monitor miminka. Bylo to nějak před 18h. a já jsem si měla lehnout na záda a že dáme pásy.

Vyšetření ukázalo, že jsem otevřená tak na 7-8 cm. Ale jen co jsem si lehla najednou nic. Dvě minuty klidu bez kontrakce, pak silná kontrakce ale krátká cca do 1 minuty. Pak zase 2 minuty klidu a lékař kroutil hlavou, že takhle teda neporodíme, ale že musíme chvilku hlídat miminko, tak ať si odpočinu. Celkem to šlo, to byla fáze porodu, kdy jsem si mezi kontrakcemi i povídala a dýchala klidně. Sice jsem si při kontrakci občas přitlačit musela, ale dalo se to zvládat. Konečně po 18h. dorazil tatínek. Hned mi bylo líp.

Takhle jsme natáčeli miminko ještě tak půl hodiny, bylo tak 18:45 a lékař rozhodl, že raději napíchneme oxytocin. Vyšetření ukázalo, že ač jsou kontrakce krátké, tak jsou asi dost silné, protože jsme měli skoro zašlou branku, ale protože prý mám odhad velkého miminka, tak by se mohlo stát, že bych ho nevytlačila, tak raději přidáme kontrakcím na síle. Napíchli mi tedy oxytocin, jo a tím zpomalením porodu na zádech, bychom bývali ten klystýr stihli, ale co už. Nicméně mi to bylo dosti nepříjemné. Kontrakce po oxytocinu opravdu zesílily, najednou se již nedalo ovládat to tlačení, bohužel miminku hodně klesaly tepy, já jsem dostala kyslík mezi kontrakcemi a lékař, říkal, že jdeme na to, ať zavolají dětské a ohlásí jim bradykardii (Mirečkovi hodně klesaly tepy srdíčka).

Já dostala povolení tlačit a při další kontrakci, tak na 3 zatlačení, jsem vytlačila hlavičku a najednou zase nic. Žádná kontrakce, já vyřízená s kyslíkem a miminku se nedařilo dobře. Jedna PA rychle pustila oxytocin naplno, druhá si připravila páku přes břicho a hladila mi břicho a jakmile prý přijde další kontrakce, tak už ho musíme dostat ven. Cítila jsem strašný tlak, když šla ta hlavička, a pořád ten tlak byl, jak hlavička koukala a miminko bylo ještě uvnitř.

Pomalu přicházela další kontrakce a já zabrala a nešlo to, tak nádech a znova a nešlo to. Kontrakce už odcházela, ale lékař říkal, tlačte, tlačte, miminko musí ven. Tak jsem tlačila, jak jsem mohla i bez kontrakce, a povedlo se. Byl na světě náš chlapeček, bylo 19:02 a bylo ticho. Ptala jsem se, jestli je v pořádku a prý počkejte chvíli. To mě dostalo ještě víc. Asi nejdelší a nejhnusnější minuta mého života, panický strach a slzy se mi draly do očí.

Byl chudáček přidušený, modrý, dýchal pomalu, vláčný. Pak jsem uslyšela zakníkání a pak už sestřička povídala, že tatínek může jít fotit. To už jsem věděla, že i když nepláče, tak bude v pořádku. Na fotkách je vidět jak je ještě modrý a vláčný a to už to bylo tak 5 minut po porodu. Ale do dalších 5 minut se to spravilo a když mi ho dali k prsu, tak už byl růžový, krásný a náš malý cvalík Miroslav s porodní váhou 4420 g a délkou 53 cm.

Já jsem kupodivu neměla vůbec žádné vnější porodní poranění, jen pár oděrek a jen vnitřní šití, což je zázrak. Trošku mě mrzí, že jsem ho neměla na bříšku hned po narození jako Míšu, ale hold musel být v péči lékařky. Jeho apgar skóre svědčí o jeho těžším startu na světě, měl hodnoty jen 6-7-9, ale nakonec to dobře dopadlo.

V porodnici jsem byla moc spokojená, všichni byli hodní, jídlo na nadstandardu vynikající a mlíčko se udělalo již 2. den po porodu. Domů jsme nakonec šli 4. den po porodu a Míra je opravdu zlatíčko. Napapá se, usne, spinká 2,5-3 hodiny, pak se vzbudí, trošku si popovídáme, pokoukáme na sebe, u přebalení ani neřvouní, neřvouní ani u koupání. Pláče jen, když se mu děje nějaké příkoří, např. bolí ho bříško a pravidelně tak hodinku večer okolo osmé to si zařve, ale jinak je to prostě sluníčko. Snad mu to i vydrží, a i kdyby náhodou ne, tak ho budeme stejně milovat. Stejně tak jako jeho sestru Michalku.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.9 bodů
 Váš příspěvek
 
achroust
Stálice 78 příspěvků 01.04.15 15:05

Pěkný cvalík, gratuluji k hodnému miminku

 
pomenkova
Generální žvanilka 24118 příspěvků 01.04.15 16:38

Gratuluji ke krasnemu klouckovi, poradny cvalda :kytka: :kytka:
Holcicka je taky moc hezka :kytka:

 
jan1610
Zasloužilá kecalka 724 příspěvků 01.04.15 16:53

Máte krásné děti :-), malej byl fakt cvalda!!! Přeju jen zdraví!!!

 
Petttulis
Ukecaná baba ;) 1551 příspěvků 01.04.15 17:13

Při čtení jsem ani nedýchala… :) Pěkný deníček…

 
zolycka
Kelišová 6695 příspěvků 01.04.15 19:34

Gratuluju k miminku :kytka: jen mě při čtení napadlo, jak by asi probíhal konec porodu, kdyby monitor nedělali v leže (když to navíc zpomalilo kontrakce!) ale ve stoje…byl by také nezbytný oxytocin a následná tíseň miminka? :think: spíš jen taková řečnická otázka…

 
terýsek25
Ukecaná baba ;) 1302 příspěvků 01.04.15 19:47

Hezký deníček, i když to bylo teda drama, ale hlavně, že je malý v pořádku :kytka: Každou chvilku mě čeká také porod v MB, ještě máme 6 dní do termínu, tak snad ten náš kluk do té doby vyleze ;) Můžu se zeptat, kdo Vás rodil?

 
Maklik
Povídálka 25 příspěvků 01.04.15 20:02

Gratuluji, pěkný cvalda… :D Tak teď uz jenom at jste stále zdraví. :kytka:
Ohh, krásná dcerka.

 
simasla
Kecalka 472 příspěvků 01.04.15 20:03

@zolycka no přesně tohle mě napadlo také, já byla ráda za tu chvilku oddechu, říkala jsem si, jaká je to pohoda, ale kdyby mě bývali nechali chodit, stát, tak třeba by to dopadlo jinak - ale kdo ví… Mireček byl opravdu veliký, třeba by se těmi ramínky zasekl tak jako tak.

 
verulicek  01.04.15 20:26

Teeeda po přečtení jsem čekala, že dopadneš potrhaná a že závěr bude šílený a tys to zvládla parádně!!! No teda a pak že druhé porody jdou jak po másle :cert:

 
simasla
Kecalka 472 příspěvků 01.04.15 20:49

@terýsek25 rodil mě MUDr. Šmehil, ale do kontaktu jsem se tam dostala ještě ke dvoum lékařům. Myslím, že MUDr. Pán - starší - dělal mi ultrazvuk a ještě takový mladý doktor mi zaváděl tablety (jméno si nepamatuji a ten byl ale super), celkově jsem slyšela, že v MB jsou lepší porodníci jako chlapi, než ženský. Jo a co teda musím říct k porodnici v MB - stojí za to si vzít nadstandart - jako to jídlo, co jsem jedla já byl luxus- na výběr ze 3 jídel k obědu a ze 2 jídel k večeři a fakt mi to moc chutnalo - to jídlo co jedly ostatní maminky - děs to byla hrůza

 
terýsek25
Ukecaná baba ;) 1302 příspěvků 01.04.15 21:20

@simasla Tak toho pana doktora neznám… Já si budu brát určitě nadstandard, pokud bude volný ;) já tam měla mamku jako dětskou sestřičku, teď šla do důchodu :) ale o těch výběrech z jídel jsem neveděla, děkuju za info ;)

 
verunkaslivka
Stálice 58 příspěvků 01.04.15 21:54

Jste šikovná že jste ten porod zvládla! Máte krásné dětičky přeji Vám všem zdraví a krásně prožité chvíle :-)

 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17594 příspěvků 01.04.15 22:08

Jsem ráda, že jste to zvládli. Vleže se kontrakce opravdu často ztrácí, chce to vertikální polohu ;)…Přeju hodně zdraví celé rodině :kytka:

 
medunka23
Kelišová 5065 příspěvků 01.04.15 23:48

@simasla právě jsi mi potvrdila že do MB rodit pouze pokud si chceš zaplatit nadstandart a svého lékaře k porodu, jinak to co se děje rodičkám které si toto nezaplatí, to je tam opravdu děs běs šílené chování, opravdu pokud už do MB, tak jedině na nadstandart, tam jsou sestry na ty pacientky příjemnější a doktoři také. Jsem za tebe ráda žes toto vše měla, jinak by ses trápila daleko víc :kytka:

 
simasla
Kecalka 472 příspěvků 02.04.15 00:51

@medunka23 jako já byla celou dobu celkem spokojená - u mě se pokazil ten závěr porodu a z té tísně miminka mi zůstává stále v ústech taková divná pachuť, do té doby to probíhalo celkem normálně, jako kdo ví, jak by to vypadalo bez oxytocinu ve stoje - možná by to dopadlo hůř a možná zase líp. Zase chápu lékaře, pokud jsem celkem dost krvácela tak bylo potřeba sledovat miminko. Třeba kdyby mi to nenapíchli - mohlo by to dopadnout i hůř, když by náhodou nešel vytlačit a kontrakce by zmizeli v té poslední fázi, těžko říct a já jsem nakonec asi ráda, že to prostě dobře dopadlo, bez kleští, bez vaxu, bez císaře (který mi hrozil kvůli syndromu bílého pláště a vysokému tlaku, prý by se se mnou nikdo nebavil a při takovém tlaku co mi naměřili při příjmu by mě císař neminul). A to že jsem nakonec byla bez vnějšího poranění, to také musel vyhodnotit lékař, že to půjde bez nástřihu - podle napnutí hráze. No a na oddělení po porodu to bylo prostě super, fakt tam se ten nadstandard vyplatí, já byla spokojená, všichni milí, jídlo mi nosili na pokoj, usmívali se, povídali si. Báječně jsem se najedla, když jsem fotila večeři, ke které jsem měla dva plátky roštěné, opečené brambory, volské oko a ještě zeleninový salát, tak všichni čučeli, jak si jím v nemocninci. Neměla jsem ani poporodní blues, to u první dcery jsem tam den probrečela (hormony a přístup dětské lékařky umocněný Štědrým dnem, který jsem u první v porodnici strávila). Prostě jsem po porodu byla úplně v klidu a nejspíš se to i odrazilo na klidu a spokojenosti miminka :). Takže já bych klidně do Boleslavi rodit znovu šla, ale samozřejmě zase se svým porodníkem a nadstandardem.

 
medunka23
Kelišová 5065 příspěvků 02.04.15 08:58

@simasla no právě, když vidí že sis zaplatila nadstandart, svého porodníka, starají se o dost jinak, mé dvě kamarádky tam rodily, jedna naprosto obyč pacientka bez nadstandartu, druhá nadstandart a nedalo se to srovnat, proto moje volba byla Jičín, tam se chovají k pacientkám na normálních pokojích naprosto skvěle, pokud rozlišují i nadstandart, tak tam už je snad nosí na rukou. Buď ráda žes měla svého porodníka, mohlo to bez něj dopadnout daleko hůř, znám případ kdy špatným zásahem u porodu způsobily že paní nemůže mít druhé dítě, takže opravdu pokud do MB, tak jen tak jak jsi jela ty. Spokojené znám fakt jen ty co to udělali jako ty, což ve vysledku i chápu, ale asi by měli tedy mít těch nadstandartů víc aby si tu péči mohlo připlatit víc ženských.
Jinak i mezi personálem celé nemocnice patří sestry na šestinedělí mezi největší důry(mám to z blízkého zdroje přímo z nemocnice)

 
90-60-90
Zasloužilá kecalka 575 příspěvků 02.04.15 12:34

Pěkný cvalík :) hodně štěstí

 
BAZÁREK ANGIE
Závislačka 4918 příspěvků 09.04.15 11:28

Docela drama s dobrým koncem, gratuluji k chlapečkovi :kytka:. Přeji ti, aby byl stále tak hodňoučký nebo co nejdéle :).

 
chs.jasmin
Závislačka 4399 příspěvků 11.04.15 12:33

No to byl ale cvalíček. Hezký deníček, až mi slza ukápla :mrgreen: Hlavně, že vše dopadlo dobře :kytka:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele