Druhý deníček, první porod

KPKristy  Vydáno: 11.11.12

Protože jsem v návalu euforie z krásného zážitku z druhého porodu napsala svůj první deníček, říkám si, jestli bych neměla napsat i druhý, o svém prvním porodu.
Název prvního deníčku byl Jak jsem rodila rychle a téměř bezbolestně. Tentokrát bych volila název Jak jsem rodila sice rychle, ale bolelo to jako pra*e.

Je to už bezmála tři roky, ale zapomenout se nedá. Ne pro tu bolest nebo nějakou špatnou zkušenost, ale prostě proto, že tehdy přišel na svět můj první klouček Ondřej. Měla jsem už pár dní po termínu a v porodnici byla domluvená, že mi porod vyvolají. Neměla jsem žádné zkušenosti a podle lékařů nebyly komplikace, takže mě ani ve snu nenapadlo, že bych vyvolání mohla odmítnout a ještě počkat. Možná ale proto, že už jsem byla obří velryba a břicha se chtěla zbavit, tak jsem to spíš uvítala.

14. ledna 2010 jsem nastoupila do porodnice s tím, že porodu nic nenasvědčuje, a že „začneme“ zítra. Tak jsem tam zevlovala docela zbytečně. Druhý den se ale začalo až večer, kdy jsem konečně dostala první vyvolávací tabletku. O půlnoci jsem ještě šla na monitor, a pak spát. Nic se nedělo, ráno jsem si měla dojít pro druhou tabletku. Dostala jsem ji po vizitě v půl osmé a v osm jsem ucítila první kontrakci. Zatím jen slaboučkou, dovolila mi se v klidu nasnídat. Ale pak začaly kontrakce docela sílit a zhušťovat se, nebylo to vůbec příjemné. Jenže jsem se neotvírala, respektive jen snad po milimetrech.

Když jsem šla (vlekla se) v poledne na monitor, ani omylem mě nenapadlo, že mě ještě nenechají na sále, protože ještě nerodím, uf. V půl jedné jsem se vlekla odsud a na chodbě potkala spásu. Přijel manžel a ségra, která měla (a chtěla) být se mnou u porodu. Šly jsme na pokoj, měla jsem nadstandard, takže klídek a pohoda. Manžel zasedl k TV a ségra mě utěšovala vtipnými historkami. Nic moc platné to nebylo, svíjela jsem se jako žížala, nejlíp mi bylo na zemi, hlavu opřenou o postel. Manžel měl poněkud nepřítomný výraz, televize ho asi moc nezajímala. Jen jsem občas zaslechla špitnutí „co můžu udělat?“ nebo „není na to nějaký prášek?“. Moje reakce: „buď to řekni nahlas nebo mlč“ :-)

Před druhou hodinou šla kolem sestřička, tak se přišla zeptat, jak mi je. Našla mě funící za posteli, tak mě vyšetřila, a že prý se otevírám jen zvolna, ať si zalezu do sprchy. Tak jsem si tam ustlala ručník, sedla si (stát jsem nemohla ani smykem) a sprchovala břicho. Chvíli to šlo, ale pak se mi udělalo špatně, kontrakce lítaly jedna za druhou a já chtěla ven. Zvedla jsem se jen hodně těžko a najednou vidím na nohou krev a hlen, odcházela zátka. Už jsem nemohla vydržet a chtěla hned na sál. Kdyby tam nebyla ségra a nenavlékla na mě košili, asi bych šla nahatá, nesnesla jsem na sobě nic.

S manželem mě dosmýkali na sál, doktor mě vyšetřil a vyjekl, že už jsem otevřená na osm prstů, ať tam zůstanu. Žádná příprava se nekonala, nestihlo se to. Připojili mi monitor, píchli vodu a začal sekec mazec. To bylo kolem půl třetí (časy znám jen z vyprávění). Jenže miminko bylo pořád moc vysoko a moc se mu nechtělo (zatracená indukce) a já musela přitlačovat. Z toho jsem pak měla pár vnitřních poranění. Taky mu docházel kyslík, takže jsem dýchala ten smrad z masky, ale nakonec se umoudřilo a začalo se drát ven. Měla jsem pocit, že jsem zatlačila tak dvakrát a Ondra byl venku, ale podle ségry to bylo nejméně osm zatlačení a prý pěkná fuška. Že bych si toto nepamatovala? :-)

Když bylo po všem a přežila jsem i to hnusné hodinový šití, mohla jsem si konečně pochovat toho pidižvíka. Na svět vykoukl 16. ledna 2010 v 17.01 hodin. Pohlaví jsme si nenechali říci předem, takže klouček byl překvápko :-) Přišel za námi manžel, fotil a slzel. Mezitím se vypařila ségra, která mi celou dobu byla neuvěřitelnou oporou. Dýchala se mnou, utěšovala mě, omývala suché rty a ještě stíhala telefonovat s našima :-)

Nakonec to nebyl vůbec hrozný porod. Vlastně proti tomu, co tu občas čtu, byl úplně v pohodě. Rychlý a bez komplikací, co víc si přát. A že bolel? Tak to bolí asi každý. I když… Ten druhý byl téměř bezbolestný ;-)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
kalinichta
Kecalka 411 příspěvků 11.11.12 22:50

Krasny denicek. Vyvolavany porod boli jako svi*a. Ale deti i my jsme to nejak zvladli a druhy porod by se dalo rict za odmenu. Teda podle toho co jsem prozila ja a co pises ty. Jen skoda ze si o tom prvnim taky nemuzu precist. Gratuluju ke krasnym zdravym detem :-)

 
Jadla
Zasloužilá kecalka 523 příspěvků 11.11.12 23:28

Hezky napsaný deníček, svižně se čte a svižně jsi to asi prožívala. Pro mě je také porod zážitkem, na který nemohu zapomenout, který ve mě hodně vězí. A i když bolel, vzpomínám na něj s něhou a úsměvem. :kytka:

 
TerezaJ
Závislačka 4564 příspěvků 11.11.12 23:32

Hezký deníček :palec:

 
KPKristy
Hvězda diskuse 46473 příspěvků 12.11.12 07:12

Když mi ve středu zubařka říkala, ať se nebojím a myslím na něco hezkýho, myslela jsem na své porody :lol:

 
Ráďa 25
Závislačka 3108 příspěvků 12.11.12 08:20

Krásný :hug:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele