Druhý porod za odměnu

liiida  Vydáno: 10.08.15

První porod byl pro mě utrpení i kvůli chování personálu v nemocnici, takže ke konci těhotenství se začínaly dostavovat obavy. Moc jsem si přála, aby to teď bylo přirozenější a příjemnější. :-) Přeci jen je to asi naposled.


3 komentářů

Termín jsem měla podle poslední menstruace 1. 5., ten ale doktorka nezapisovala kvůli delším cyklům. Podle ultrazvuku tedy byl 8. 5. 2015. Tohle těhotenství jsem se rozhodla, že se magnesiem dopovat nebudu, i když tvrdnutí se opět ohlásilo po 20. tt. Naštěstí Magnesia to zlepšila, tak jsem nechala dělohu trénovat.

Ke konci jsem si říkala, jestli ten porod vůbec poznám. :-D Poslíčky byly časté, po kouskách odcházela zátka, ale aspoň se tělo pomalu chystalo na porod. Od 37. tt jsem začala docházet na CTG - ke své doktorce, i když to byl placený nadstandard. Do nemocnice jsem nechtěla po předchozím zážitku ani páchnout, krom opět sepsat porodopis.

Monitory probíhaly v pohodě, Lucka byla naštěstí akčnější, než byla Šárka a na případné buzení pěkně reagovala, takže žádné strašení nemocnicí nehrozilo. U mé doktorky se to právě naštěstí tak nehrotí. Na poslední kontrole 6. 5. mi doktorka oznámila, že je vše hezky připraveno, jsem teda svolila ke Hamiltonovu hmatu.

Prý, když začnou kontrakce, že máme hned vyrazit, to bude už fofr. :-) Doktorka si byla asi jistá, že to rozběhne, ani mi neřekla, kdy případně dojít do nemocnice, kdyby se nic nedělo a mě nenapadlo se zeptat. Nastalo 8. 5. a jako na potvoru stále nic. Do té doby ani „vyháněcí“ metody nezabíraly, které jsem zkoušela od května. :-)

Vana na denním pořádku, protože ji miluju, procházky, občas večer svařáček a vyhánění spodem, úklidová manie - už jsem měla vše pro malou připravené a prostě NIC. :-D Tak jsem to vzdala, ať si tedy sama rozhodne, i když mně by se líbilo to a to datum. :-)

Po víkendu už jsem byla nervózní, vždyť se všude píše, jak po termínu se musí 2× týdně na monitor do nemocnice, takže červíček hlodal. V pondělí 11. 5. jsem měla případný termín podle ovulace, tak jsem si řekla, ještě vyčkám. V úterý jsem Lucce domlouvala, že má opravdu poslední možnost a ve středu už opravdu volám do nemocnice, co dál. :-)

V noci byla zase bouřka, ale co, ty předchozí přece taky nezabraly, jak se říká. Ve středu po půl šesté slyším odcházet přítele do práce. V 5.40 mě budí bolest, ale trochu jiná než při dosavadních poslíčcích. Po asi 15 min další a další, přijde mi, že něco po troškách teče. Takže je to opravdu tady! Volám příteli, který ještě ani nedorazil do práce, ať jede zpět. :-D

Sbalila jsem starší, že ji pohlídá kamarádka, se kterou jsem domluvená. Připravit vše potřebné a do toho každých 10 min rozdýchávat kontrakce zvládne fakt jen žena. Jsem si představovala, co by dělal přítel, který i v „normálním“ stavu půlku věcí zapomene. :-D

Po sedmé přítel dorazil i s pracovním autem. Cesta, která trvá do porodnice 20 min, byla s bolestma po 5 min nekonečná! Když jsme se blížili, začala jsem trochu panikařit kvůli začínajcímu pocitu na tlačení. Příteli řikám, ať radši mě hodí rovnou do porodnice a jede odvézt Šárku sám. Prej to bude chvilka, to zvládnu a musím dejchat. Myslela jsem, že ho zabim. :-)

Na příjem jsme dorazili něco málo před půl 9. Sdělila jsem, že kontrakce mám po 3-5 min. Přítele poslala sestra čekat, že to bude ještě trvat (jak to od pohledu poznala?). Jel mi teda koupit pantofle na přezutí, které jsem jediné zapomněla. Doktorka mě prohlídla a zděsila se, že mám vše zašlé a rodím.

Rychle na sál a volat přítele zpět! :-D Na přítele jsme ještě musely chvíli čekat. Docela mě pobavila věta: „Tak kde ten chlap sakra je?“

Co už mě tolik nepobavilo, když jedna porodní asistentka začala strašně řešit, jak to že jsem už 42. tt (ale podle menstruace), ke které doktorce, jsem chodila, atd. Naštěstí už dorazil přítel a šlo se na to. Ještě jsem jim řekla, že malou chci hned k sobě.

Tlačení mi přišlo zas nekonečný, ale nakonec Lucka vykoukla v 8:57 a hle - šlo to i bez nástřihu (jen pár malých stehů), ikdyž jsem dole měla zas ten „křečák“! Malá byla uplně klidná, i ta euforie se konečně dostavila. Bylo to úžasný! Nebyl problém počkat s rutinnou jako vážení (3,15 kg), měření (50 cm) atd.

Poslechli ji na mně a jen připíchli na prstík monitor kyslíku. Po delší době si ji tedy vzali na ošetřovnu. Začal zoufalý pláč, který mi trhal uši a srdce. Potom jsme tam všichni tři pobyli ještě nějakou dobu a mohla jsem se jít osprchovat a přesunout na šestinedělí. Za chvíli přivezli i malou.

Celkově jsem byla hodně překvapená tou velikou změnou za 3 roky, co jsem rodila poprvé. Mnohem vstřícnější přístup, domluva. Možná to bylo i tím, že už jsem věděla, co a jak chci. Na poporodním už nebyly žádné nepříjemné ježibaby, ale jen samé milé sestry, které byly ochotné pomáhat, vše vysvětlit.

Pořád nemůžu uvěřit, že to byla taková rychlovka a hlavně jak jsem si přála - bez zbytečných zásahů! :-)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.4 bodů
 Váš příspěvek
 
argo1
Ukecaná baba ;) 1711 příspěvků 1 inzerát 10.08.15 02:31

Gratuluju k dcerce a krasnemu porodu! :potlesk:

 
Luca10  10.08.15 07:34

Závidím, v dobrém samozřejmě. :kytka:

 
Misel02
Závislačka 4250 příspěvků 10.08.15 07:57

Supr porod a gratuluji k holčičce je nádherná :-)

 
mamartina
Echt Kelišová 7635 příspěvků 10.08.15 09:19

Hezky sepsáno :palec:

 
Dendaaa
Kecalka 158 příspěvků 168 inzerátů 10.08.15 09:39

Moc blahopřeji, holčička je krásná.

 
pajulineneska
Kecalka 285 příspěvků 10.08.15 10:21

Krásný porod. Taky jsem měla podobný. Ve 12 v noci mě praskla voda, o půl 1 začli bolesti, v 1 jsme přijeli do porodnice a v 1:43 byl malej na světě. :-)

 
verulicek  10.08.15 13:23

Moc krásná holčička, gratuluju k hezkému porodu!!!

Vložit nový komentář