Dva porody - o koze a o voze

Muminek  Vydáno: 16.08.06

Takže - toto je můj první článek na vašem internetovém emiminku:) Hned jak jsem se sem dostala, padlo mi do oka téma Váš porod a vzpomněla jsem si na ten svůj první…

Otěhotněla jsem nejspíš o svatební noci:):):), takže romantika jako blázen. Těhotenství probíhalo v pohodě, jen když je člověk nezkušený, bojí se, aby všechno zvládnul a nechá se sebou dělat téměř cokoli, aby náhodou sám neudělal chybu. Takže jsem přečetla samozřejmě plno knih, chodila na prohlídky, poslouchala rady zkušenějších a brala Maternu. Možná i proto (a samozřejmě i proto, že mě rodina vykrmovala jako posvícenskou husu a já se nechala) jsem nabrala 20kg a miminko bylo podle UTZ dost velké. Porodu jsem se ani nebála, ale ze všech stran jsem slyšela, jak je to strašná bolest. O přítomnosti manžela u porodu jsem měla jasno a on samozřejmě nechtěl chybět. Do nemocnice mě vzali kvůli přenášení a hned druhý den mě kolem páté hodiny odpoledne přepadly mírné bolesti. Protože se stupňovaly, kolem desáté jsem se přesunula do porodního oddělení, otevřená na dva prsty. To už jsem měla bolesti po pěti minutách. Bohužel nemám moc silný žaludek, takže jsem neustále zvracela a to i když jsem v žaludku vůbec nic neměla. Manžel přijel až kolem páté hodiny ráno, dřív mu to nedovolili, neotevírala jsem se. Bolesti se dostavovaly po třech minutách a já jsem střídala sprchu, záchod a balon, zatínala nehty do manželovy paže a mezi kontrakcemi úplně zmožená spala. Kolem desáté hodiny už jsem plakala vyčerpáním a přesvědčovala manžela, že to nezvládnu. Ten byl bezradný. Dostavilo se „grémium“ doktorů, miminko dostalo kyslík a mně byl nabídnut epidurál. Nechtěla jsem, bláhově jsem se domnívala, že když porod nebude „přirozený“, nejsem prostě dobrá matka. Naštěstí mě doktorka přesvědčila a mně se okamžitě ulevilo. I když tlak trval ještě do čtyř hodin odpoledne, nakonec jsem po půlhodinovém tlačení přivedla na svět naši prvorozenou holčičku Verunku. Vážila 4,05 kilo a měla 54cm.
Za 20 měsíců jsem plánovaně otěhotněla znovu. Tentokrát (opět romanticky) nejspíš 1.května.  Hodně věcí jsem přehodnotila. Nepřecpávala jsem se, vitamíny jsem brala jen omezeně a cvičila jsem. Přibrala jsem jen 9 kg. A cítila jsem se líp. Jen ten strašný strach z porodu zůstal. Den po termínu mi v noci (asi i díky extrémně nízkým lednovým teplotám) praskla plodová voda a pomalu odtékala. Počkala jsem do rána a manžel mě odvezl do porodnice. Tam ho okamžitě odeslali pryč s tím, že to hned tak nebude. A nebylo. Dali mi sice čípek a protrhli blan­ný vak, ale bolesti nikde. Celý den jsem strávila na pokoji a směrem na porodní sál mezitím odešlo asi sedm maminek. Bylo mi to líto a bála jsem se, že tam strávím ještě další noc. A taky ano. Celou noc jsem poslouchala sténání maminek, následované tolik očekávaným křikem miminka a modlila jsem se, aby už to začalo a netrvalo to dlouho. Bolesti přišly ráno v šest. A to hned po třech minutách. Manžel přijel okamžitě a staral se o mě. Teď už jsem věděla, co mám dělat. Bolesti byly velmi silné, ale byla jsem hodně ve sprše na baloně a taky jsem relaxovala na vaku. Byla jsem psychicky připravená na to, že to může trvat dlouho. Ale bylo to úžasné. V osm přišla porodní asistentka, prohlédla mě a řekla, že už jsem otevřená na 6cm a že to bude brzo. O půl deváté jsem šla na porodní sál a 8.40 se nám narodila Anička, měla 3,5kg a 52cm.
Nevím, jestli jsem byla „roztažená“ po první velké holčičce, ale rozhodně pokud čekáte druhé miminko a nemáte komplikace, druhý porod je vážně o voze:) Tak vám přeju, aby žádný váš porod nebyl jako ten můj první, ale abyste rodily co nejkratší dobu, ať jsou vaše děti co nejdřív s vámi. Mějte se krásně. Zdraví vás Lenka, Verunka a Anička  

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Bludicka
Zasloužilá kecalka 918 příspěvků 16.08.06 20:31

Ahoj Muminku, která to byla porodnice v kterém městě? To noční poslouchání pláčů čerstvých miminek mi velice připomíná můj začátek porodu u pražského A­polináře v r. 2003 na „hekárně“ u por. sálu č. 2.
Bludička

 
cifka
Kecalka 324 příspěvků 16.08.06 22:02

Mě zase zaujalo, že tatínka dřív nepustili, protože jsi se neotvírala. Teda já byla za manželovu přítomnostna začátku ráda už jen kvůli rozptýlení a společnosti, pravda byli jsme tam jen přes noc.

cifka (6tt, Bořík 7,5m, Amálka 2r1m)

 
Bludicka
Zasloužilá kecalka 918 příspěvků 16.08.06 22:38

No právě to mi taky sedí na toho Apolináře, protože tam pouští taťky až po přípravě na porodní boxík a to je vetšinou opravdu až skoro na konci první doby porodní (záleží jakej je tam zrovna nával :-((( )
Bludička

 
Muminek
Nováček 1 příspěvek 20.08.06 16:23

Ahoj Bludičko a Cifko,
no je to trošku na druhém konci republiky:), v Uherském Hradišti. Taková malá porodnička a teď je tam zrovna hrozný nával, když nám to chtěli kvůli nízké porodnosti pozavírat:) Byla jsem taky dost nešťastná, že mi tam manžela nedovolili hned od začátku. Nevím, třeba mají špatné zkušenosti, že jsou na ně tatínci zlí, ale mně by každopádně pomohlo, kdyby tam i když jsem neměla bolesti, byl. A co teprve, když jsem u Verunky bolesti celou noc měla:(  No a docela mě udivilo, že u Apolináře, v tak vyhlášené porodnici, nejsou už dávno samostatné porodní pokoje. To by bylo něco…
Mějte se holky a užívejte si času s dětmi.

 
breuovamonika
Nováček 1 příspěvek 01.04.07 01:02

mila lenko take jsem zazila tak dlouhy a bolestivý porod ale když jsem malou Kristýnku porodila byla jsem tak stastna ze me vse preslo a tesim se az budeme mít druhé jinak vám preji hodne stesticka a zdravicka  

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček