Dvacet let - je to už opravdu tak dávno?

Lesina  Vydáno: 17.11.09

Dnes je dvacet let od začátku Sametové revoluce a jak slyšíme ze všech stran, byl to konec totality, začátek svobody, lidé mohli začíc cestovat, mluvit a myslet svobodně… Ale když poslouchám teenagery mluvit o listopadu vidím za nimi učebnice, znalosti a tak trochu černobílé chápání toho, co bylo. Nevidím tam ani barvy, ani to mokré listí, které v listopadu 1989 padalo ze stromů. Nevidím tam mlhu a svíčky a ani to vzrušení a strach, které bylo skoro možné nahmatat.

V listopadu 1989 jsem byla na gymplu na malém městě, kde byly celkem čtyři střední školy, žádná vysoká - a revoluce k nám dorazila až později, až kolem dvacátého. Tenkrát jsem měla šedivou dlouhou bundu, pamatuji si, jak jsem se dívala v revolučním průvodu kolem sebe na ty nádherné podzimní barvy a přála si aby ta bunda nebyla šedivá. Pamatuji si, jak se mluvilo, mluvilo a… neučilo :) To se nám moc líbilo, ale ještě víc tam byl pocit vlastní důležitosti a toho, že se kolem všechno mění.

Pamatuji si, jak měli naši rodiče strach - a i za tím strachem probleskovalo nadšení. Dnes tomu rozumím o něco víc - zažili obrovské zklamání, které muselo přijít v srpnu 1968 a postupné a pomalé zmrazení v letech potom.

Pamatuju si portrét Husáka ve třídách a jak se sundával. A ceny natištěné přímo na obalech výrobků- v kolečku bylo vždy MC a pak cena a Kčs, a taky to, že se nekupovalo co se chtělo, ale jen to, co bylo… Na jeden kokos, který se dal koupit na vánoce. A plísňové džíny Prekon, nejlíp mrkváče. A skoro všichni nosili trvalou (hodně i kluci) a hit byly růžové perleťové rtěnky. A svíčky u koně svatého Václava v Praze, kde jsem byla v plesových šatech, protože jsme měli v Praze taneční prodlouženou v Lucerně… Bylo to 2.12.1989 a na autobus jsem čekali skoro dvě hodiny… šaty jsem měla bílé, tylové - šité ze záclony :D Umíte si to dneska představit?

Mám listopad 89' v hlavě tak barevný, takovou mozaiku z malinkých střípků vzpomínek, která v člověku vyvolává emoce. A když slyším ty jednoduché věty v televizi nebo když je slyším v rádiu, vím, že můj listopad je jiný. Barevný.

Byla bych ráda, kdybysme zavzpomínali společně - jaké to opravdu bylo, ne jen to, co o listopadu víme z médií…

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
čičinka
Echt Kelišová 8299 příspěvků 17.11.09 11:16

Bylo mi 6 let. Moc jsem toho nechapala. Ale byly jsme tenkrat v muzeu a divali se dolu na zplneny Vaclavak. I ted si vzpominam na to ocekavani, ktere z te masy ciselo. Cehokoli. Lide doufali, chveli se nadsenim a pritom cekali, kdy se z pozarohu objevi prvni tezkoodenec, odkud prileti prvni rana pendrekem.

Muj tatinek, delal fotky (kde je jim konec nevim, skoda), nahanela ho Bezpecnost a ve fotolabu na Vaclavaku ho statecne prodavacky schovaly a zaprely a film s „nebezpecnymi obrazky“ vyvolaly. Uz tenkrat jsem citila, ze to bylo od nich odvazne, ale teprve zpetne to mohu oznacit jako hrdinstvi. Jedno z mnoha, ktereho jsme byli schopni.

Ale musim rict, ze se mi chce skoro brecet, jak velka cast naseho naroda porad tvrdohlave voli totalitni stranu, jako slepice, ktere nekdo pustil z klece a pri prvnim zadupani do ni zase utecou a nejradeji by zamkly a zahodili klic :-(

Ale jednou, za dlouho, az se mysl naroda uzdravi z te kocoviny po Sametove revoluci, pak tu bude krasne.Asi je potreba alespon stejne tolik casu, jako jsme byly v podruci totalitniho rezimu, k navratu k hodnotam demokraticke spolecnosti.

 
Jirina
Extra třída :D 12285 příspěvků 17.11.09 11:24

Ahoj Lesino, hezký nápad, včera jsem zrovna vzpomínala s kamarádkou. Já jsem byla v listopadu 1989 v prvním ročníku VŠE v Praze. Odpoledne mě kamarádka lákala, že jdou na Albertov, šla kupovat svíčku. Jenže já jsem nevěděla, že se vůbec něco koná, nechtělo se mi - naštěstí jsem měla výmluvu - šla jsem se sérou a s dětma do cirkusu. Vedly jsme tenkrát pionýrský oddíl. Jeli jsme zpět z Letné tramvají sedmnáctkou do Braníka na vlak a kolem Národní třídy byla odkloněna, divili jsme se proč, málem jsme nestihli vlak. V neděli jsme pak jeli s našima - stále nic netušíc - do paláce Metro na Národní třídě a u mostu na Smíchově se dostali mezi partu těžkooděnců a demonstranty. Rozhoupali nám naši starou škodovečku … brrr, vycouvali jsme a raději se vrátili domů. Na jediné demonstraci jsem byla asi po týdnu. Nevěděla jsem co, do školy jsem to měla přes hodinu a půl cesty (nebyla jsem z Prahy a nebyla jsem na koleji) tak jsem vůbec nevěděla co mám dělat. V dalších dnech jsem pak byla doma a hlídala svoji malou sestru (tehdy 8 let), protože měla příušnice. Ona na to dodnes vzpomíná, jak jsme ležely večer v posteli, drželi rukou „véčko“ a zpívaly hymnu.

Samozřejmě na to jak nic nebylo a pomeranče jen na mikuláše velmi dobře pamatuju a nikdy bych to nechtěla vrátit.

Jiřina

 
kapradinka
Kecalka 164 příspěvků 17.11.09 12:05

Ahoj holky,je to fakt hezký vzpomínkový téma. Mě v listopadu 89 bylo 11let,bydlela jsem na menším městě,ale události kolem jsme vnímali všichni.Pamatuju se,že jsme si s holkama sehnaly „trikoloru“ a odznáček „OF“ a nosily to pak do školy :-) …Sice jsem pořádně nechápala co se přesně děje - politika mě nikdy nezajímala - ale bylo to „dobrodružný a nevšední“…Škoda že ta euforie a lidský porozumění netrvají dodnes.. :-(

 
Judycum
Kelišová 5003 příspěvků 17.11.09 12:15

Mě bylo osm a pamatuju si, jak u nás pořád jelo video (první na okrese, táta je do elektroniky blázen) a nahrávaly se z TV demonstrace.A já byla naštvaná, že si nemůžu pustit šmouly.Ve škole nám paní učitelka řekla, že jí máme místo „soudružko“ říkat „paní učitelko“ a na to jsme si nemohli zvyknout.
Ale i když jsem byla tak malá, to nadšení ze změny viselo ve vzduchu, takže jsem to spoluprožívala, naši neřešili doma nic jiného.
Pamatuju si, jak zpíval v TV Kryl písničku „Děkuji“ a naši byli dojatí a mě to nebavilo.
Přes určitá zklamání a občasnou vytočenost na politiku dneška jsem tak moc ráda, že ta změna přišla a můžu svoje děti vychováváat teď…

 
Rézi
Kecalka 413 příspěvků 17.11.09 12:20

Mě se hned v paměti vybaví něco, co mladší generace asi nepochopí, ale co tu dobu pěkně ilustruje. A to je strach, když jsme projížděli přes hranice. Nic jsme neudělali, nic nepašovali a pamatuju se, že jsme se strašně báli všemocnosti poraničníků. Dostali jsme se za hranice sice jen dvakrát (holt výjezdní doložka nebyla pro každého), ale ten strach mám dodnes. Jsem nervózní, když jedeme přes hranice a pak se mi uleví. V podvědomí to zůstalo. A taky vzpomínám jak naše malé město na severu moravy bylo polepené plakáty s hesly Na Štěpána bez Štěpána a Mohorita od koryta. A byla jsem toho tak plná a jsem dodnes, že mě třeba udivuje, když dá někdo dítěti jméno štěpán, já to mám spojené s dotyčným funkcionářem a nikdy tu asociaci už nevymažu. Ale asi je to dneska opravdu už jen učebnicová historie

 
beckie
Závislačka 4132 příspěvků 17.11.09 12:23

Já se vlastně ani moc vyjadřovat nemůžu. Mně byly v té době necelé čtyři roky. Ale jen jsem chtěla poděkovat za ten nápad. Já si komunismus vlastně vůbec nepamatuju. Všechno co vím, mám ze školy. A tam se o tom jaké to bylo „tehdy“ opravdu nikdo moc nedozvěděl. Jen data a data. Ale ty pocity..To jak se žilo. To nám nikdo nepověděl. Rodiče mně konkrétně nikdy nevyprávěli. A prarodiče? Děda byl zarytý komunista až do své smrti. Jsem vždy ráda, když o tom někdo vypráví. Když se vzpomíná. Abychom pořád měli všichni na paměti, jak to bylo špatné. Co se tady dělo. A těch, kteří volí komunisty pořád ubývalo.

 
ZelvaVeruna
Závislačka 4242 příspěvků 17.11.09 12:31

Jirino, treba si znala meho muze, taky byl v prvaku na VSE v Praze :wink: :wink: Takze jak mi dnes rika, „byl primo u toho“ (samo nikde nebyl, max nekde na mensi demonstraci, jinak delal brigadu v menze :lol: )

Me bylo skoro 11 let, koukala jsem se s nasima na TV, ale moc jsem to neresila, spis jsem resila, ze nechci chodit na volejbal a nechapala jsem, proc me a moje mladsi segry nasi porad vyhazujou z obyvaku a rikaji „psst, budte zticha, neruste“ :mrgreen: :mrgreen:
Taky jsem nechapala, proc tata porad rika „komunisti zerou listi“, asi, ze je jako listopad :wink:

Pro me se toho moc nezmenilo, protoze ac jsme se za komunistu asi meli „hur“ vzhledem k pracovnimu postaveni rodicu, tak tim, jak se nasi snazili, tak jsme porad nekam jezdili (i kdyz jen po CR autobusem a vlakem) a meli jidlo, tak jsem se mela dobre vlastne cely detstvi :wink:
Mozna jen to, ze k nam do tridy zacalo proudit vic samolepek smoulu a hejbacich pravitek a ruznych veci z Polska a ze nasi nosili trikoloru na tricku a nekam chodili :wink:

Příspěvek upraven 17.11.09 v 12:32

 
farska
Nadpozemská drbna 29745 příspěvků 17.11.09 12:53

Díky za téma,Lesino :kytka:

Co ‚listopad‘ znamenal a co stále ZNAMENÁ pro mně jsem si uvědomila ,až když jsem si teď přečetla Vaše příspěvky…Mně bylo 12 a byla jsem vděčná,že uz VNÍMÁM a že to obrovské NĚCO,co viselo ve vzduchu,už můžu i částečně CHÁPAT.....
Co se mi líbilo a co nelíbilo na době minulé - to lze shrnout do výčtu pojmů 8-)

ANO:

  • žvýkačky PEDRO a Bájo
  • nugátové ořechové kulaté oplatky HOŘCE v šustivém pytlíku(ňam-už jsem pak na ně později nikdy nenarazila)
  • tuzex a BONY,kterých jsem měla pár v plechové piksličce a kupovala si metrové žvýkačky a žvýkačky jahodové v tubě

............a i když si hlavu lámu,krom těchto tří přízemních věcí už si pozitivního na ‚době dávno minulé‘ nevybavuji…

NE:

  • báli jsme se (a ve valné většině jsme ani enmohli)přes hranice,nic jsme pak nesměli odvézt ani vyvézt..
  • námi zvolené radiové stanice jsme v rodinách poslouchali leda pod peřinou a tajně..
  • museli jsme slepě poslouchat nadřízené autority-a to se týkalo hierarchie od dětí po prezidenta..
  • nemohla jsem si říkat vtipy na čelní komunistické činovníky(a to já dělala TAK RÁDA):-)

Tak nějak by to bylo všechno,co mi v mé dětské hlavičce tehdy uvízlo-jo,málem bych zapomněla-taky PAN VAJÍČKO mi chybí :palec: :potlesk:

Souhlasím a kvituji přirovnání některých lidí ke slepicím,sama bych to nenapsala lépe! :potlesk: :potlesk: :potlesk:

 
Zuziky
Neúnavná pisatelka 16185 příspěvků 17.11.09 13:34

Lesi, dekuju za tema…

ja byla tehdy v prvni tride- spunt, ktery vnimal jen, ze jsme najednou museli misto „soudruzko ucitelko“ rikat „pani ucitelko“…z doby predtim je jen par vzpominek, primo z te doby snad uplne minimum…
ale stejne mam husi kuzi- kdyz vidim v telce zabery z te doby, kdyz byl ted v sobotu Havluv koncert a mluvili tam tehdejsi studenti a dnesni studenti…dotyka se me to…a melo by nas vsech…

tak, jako rikala ta studentka z iniciativy Inventura demokracie- demokracie neni zadarmo a nestaci, ze se kazdy stara sam o sebe, musime se snazit i vsichni spolu:-)

 
suvik
Generální žvanilka 24528 příspěvků 17.11.09 13:59

Ahoj,

mě bylo 12 a strašně jsem to s našima prožívala. Možná sjem si ani tak neuvědomovala, co se děje, ale naši vždycky na komunisty nadávali, tak jsem chápala, že jsou šťastní, že je konec.

Cesty přes hranice mám taky v živé paměti, jeli jsme dvakrát do NDR a vezli si odtamtud boty pro nás, museli jsme je schovat pod vlakové lůžko a já se strašně bála, že je najdou a všechny nás zavřou :-) :-).

S Dederónama, jak se východním Němcům říkalo, si naši psali, pak jsem si to četla, když už jsme uměla německy a vzájemně si vyměňvali, čeho byl nedostatek - nejčastěji se Němci ptali na zavařovací gumičky, což je sice úsměvné, ale zároveň tragické. Nemluvím o menstruačních vložkácha toaletním papíru.

Jak jsem byla šťastná, když jsme poprvé vyjeli svobodně za hranice - hned druhý rok!

Moc jsem čekala od tohoto převratu, jsem ráda, že je komunismus pryč, někdy mi přijde ale, že v některých lidech zůstal dodnes, a taky, že tento rychylý přerod prostě asi nemohl dopadnout naprosto růžově a ideálně - když se podívám do poslanecké sněmovny a nejen tam, na chování některých lidí a na tu děsnou materiální oreintovanost.

Pořád ale věřím, že jak odrosteme, tím, že lidé budou ven jezdit víc a víc, studovat, pracovat, bude to lepší a lepší. Musí, jinak mě picne. A začíná to u jednoduchých věcí, které stejně někteří stále neumí - např. pozdravit když někam vejdu a poděkovat, když pro mě někdo něco udělá.

Asi to po sobě nestihnu přečíst, snad neblábolím moc mimo mísu :wink: :-)

Dnes máme televizi výjimečně puštěnou od rána a po očku sledujeme ČT24, docela mě to vzalo za srdce, to jsem ani nečekala, ty záběry a reportáže.

 
sandrik
Neúnavná pisatelka 19202 příspěvků 17.11.09 13:59

mě tenkrát bylo 8,5 a vzpomínky začínají ještě před 17. listopadem, a to chvílí, kdy se najednou nesmělo chodit na Petřín, všude bylo plno policajtů a v ulici stovky cizích a cize mluvících lidí, někteří dokonce využili naší zahradu a dřív než příslušníci VB stihli uzamknout branku, procházeli přes dvůr do zadní zahrady a tam šplhali přes plot do zahrady ambasády Německé spolkové republiky

… ptala jsem se tenkrát rodičů, co je to za lidi, proč to dělají, proč je jich tu tolik a proč spí v noci u nás na dvoře, na schodech, proč jim máma i jiný sousedi nosí kýble s vodou nebo termosky s horkým čajem, nechápala jsem ani to, proč máma měla o nás strach, vždyť kolem bylo i tolik policistů …

a pak jeden den byl táta se sestrou ve městě a měli se akorát vrátit, když sousedka povídala, že zavřeli naši ulici, že je tam zátaras, policajti a kvůli Německé a Americké ambasádě u nás v ulici pouští lidi jen na občanku (jenže táta si tenkrát doklady zapomněl doma). Nakonec přišli se zpožděním, byl tam policista se služebny v naší ulici, poznal ho od vidění a pustil je.

Nepamatuju si víc až to, jak pár dní poté přišla babička, že nás bude hlídat, rodiče prý jdou na Letnou, chtěli jsme jít taky a zlobili jsme se, proč nás nevezmou s sebou. Taky vím že tenkrát byla strašná zima, sněžilo a že ve škole jsme se účastnili stávky a dřívější soudružka učitelka se stala paní učitelkou, zvonili jsme klíči, prezident šel ze zdi dolů (v mých očích to byl takový dědula … :D), stříhaly se trikolory a špendlily se na kabát i na penál a já se zamilovala do hlasu Marty Kubišový a když jsem zjistila, že máme doma kazetu Songy a balady, pouštěla jsem si ji pořád a pořád dokola (ale to bylo možná až o něco později, nevím)

Pamatuju si, že ještě pár dní po 17. když jsme jeli tramvají přes Národní, tak byly podivný tmavý skvrny na asfaltu, spousta věcí mi unikala a já je neřešila, nepotřebavala jsem to řešit, to až tak za rok, za dva jsem začala chápat, co se vlastně stalo, pomalu jsem vstřebávala všechny informace a teprve pak mi docházelo, co se dělo a co se to vlastně stalo

 
adys
Závislačka 3790 příspěvků 17.11.09 14:08

Lesino .. moc hezky napsany :-) :potlesk:

mne bylo v r.89 20, byla jsem zrovna na vejsce, takze si pamatuju dost ;-) . jednak z revoluce (to hlavne stani na namesti a zvoneni klicema a objizdeni skol, tovaren a malych mest a vysvetlovani, co se vlastne deje), jednak ze zivota pred …

a i kdyz jsem mela moc hezke detstvi, (byt s pomeranci a banany jednou za rok), tak bych to vratit nechtela.

je skoda, ze dnesni deti a mladez v podstate nevi, o cem zivot za komunismu byl, mozna by si vic vazili veci, ktere povazuji za samozrejmost. nechci kazat, ale mrzi me to.

nicmene stale vzpominam na to, jaky svatek byl dostat pred vanoci mandarinku, divat se na reklamy zapadonemecke TV (jsem z JC) ;-) , sehnat vlozky s kytickama na obalu, protoze ty jedine byly nepropustne ;-) .
vzpominam na zajezdy do NDR, na dopisovani s detma ze SSSR, na poslouchani Radio Luxemburg po vecerech nebo Karla Kryla ;-) .
je toho spousta, vydalo by to na roman.

nastesti nikdo z rodiny nebyl stihan, ani nikomu nebylo ublizeno, takze v podstate vetsina vzpominek je kladnych. hodne pro nas udelali rodice, kteri se nam snazili dat prvni posledni, at uz byl rezim jakykoliv a ja jsem jim za to vdecna :srdce:

p.s. ted ziju uz 8. rokem v USA se svym muzem a detmi a s rodici se vidam tak 1× rocne a mezitim mi moc chybi :-(

 
sandrik
Neúnavná pisatelka 19202 příspěvků 17.11.09 14:32

s tím cestováním za hranice mi to připomnělo jednu historku mojí babičky:

Jakožto tlumočnice jezdila občas do zahraničí a když měla po práci volno scháněla se svými kolegyněmi všechno, co u nás zrovna bylo v nedostatku. Obvykle pro nedostatek času si rozdělily úkoly, jedna běžela hledat hygienický věci, druhá třeba boty, třetí trička, hračky, atd. Pak se sešly a vzájemně si to pak měnily.

Jednou našel celník u babičky v kufru 4 páry dětských bot a hned jí řekl, že má právo převážet jen jeden pár, zbytek musí na celnici odevzdat … babička se nedala a řekla, že tedy ať celník sám vybere, která z vnuček boty dostane a hlavně, co má říct těm ostatním, které pod stromečkem nebudou mít žádné boty :!: No jak znám babičku, když jí o něco jde, je hodně přesvědčivá, takže celník se prý jen rozhlédl, jestli je nikdo nesleduje, boty zachumlal do ostatního prádla, zacvakl kufr a řekl ať už jí nevidí :pankac:

Mimochodem úžasný je seriál Vyprávěj, takový a ještě pár podobných by se mělo vysílat jako součást výuky dějepisu. Mám 11 letou neteř a když jí člověk vysvětluje některé věci, absolutně nechápe

Ještě, že ta doba je už pryč :potlesk: :dance:

Příspěvek upraven 17.11.09 v 14:33

 
Handah
Kelišová 7094 příspěvků 17.11.09 15:23

Pěkný téma :-)

Bylo mi 9, pamatuju si fronty na banány a mandarinky, na to, jak strašně moc mi chutnaly, vždyť to bylo jen jednou za rok! S těma dnešníma se samozřejmě srovnat nedají.. :mrgreen:
Pamatuju si i další věci, které jsem jako malé dítě nechápala a byla z nich zmatená, například, když jsem začala ve třídě nadšeně mluvit o Vánocích a Ježíškovi, soudružka učitelka zrudla a snažila se to celé přesměrovat úplně jinam :mrgreen:

Dobu před dvaceti lety si pamatuju hlavně prostřednictvým mých rodičů: táta přišel domů z práce, a máma už jej doma očekávala, vzrušeně se o „něčem“ bavili… Táta říkal, že to není možný, že se to nepovede, ale čišelo z nich obou zvláštní nadšení, dojetí a štěstí, bylo až hmatatelně cítit ve vzduchu a s přibývajícími hodinami a dny, kdy u nás neustále běžela televize, rostlo. A já věděla, že se děje „něco“.
V televizi se bouřily davy, mluvili důležití lidé, ale já viděla spíš jen to, jak naši na tu bednu civí se slzama v očích a jsou šťastní. Pak hrál doma pořád Kryl…

A téměř přes noc se se mnou chtěli všichni ve škole kamarádit, což mě tedy mátlo… :twisted:

 
Mikulenka
Ukecaná baba ;) 1264 příspěvků 17.11.09 15:38

Super tema,
mne bylo tehdy 10let.
Nekdy mam strach ze se na vsechno zapomene a jsme docela rada ze jsem si vsechno prozila,byt jen z pohledu ditete a nestastnych manadrinek o vanocich…

Zili jsme na severu u nemeckych hranic,pamatuju jak jsme tam obcas jezdili,hrozne jsme se tesivala na jejich preslazeny dorty…vyborny cokolady,babika tam mela zname a jako velikou lahudku jsme obcas dostala Mozartovu kouli :mrgreen: pomerancovy dzus..

Taky zijeme v zahranici-Canade a ted s manzelem sledujeme serial Vypravej a jsme nadseni :wink:
Bohuzel zjistujeme jake mame sami mezery kolem roku 68 a vseho co se delo pred nim a po nem…dali jsme si ted za ukol si to najit a procist! :wink:

Hodne toho vim od tchyne ktera uz za komunistu pracovala pro Kdu-csl,a byli ten tip rodiny kterym komunisti nedali pokoj.
Pribeh jak si meli deti donest nejoblibenejsi knihu a muj manzel si donesl bibli,je u vsech jeden z nejoblibenejsich.
Soudruzka ucitelka ho nevahala poslat na psychologicke testy,chtela ho dostat do zvl. skoly,bohuzl pro ni testy dopadli vice nez dobre..

Po revoluci se potkala s tchyni a rozplyvala se jak mela maleho Ondru vzdycky rada,jake mel dobre srdce a byl slusny kluk,at ho urcite pozdravuje :lol: tchyne kvuli kdysi ni malem skoncila na psychiatrii,takze docela sok… :roll:

Příspěvek upraven 17.11.09 v 15:45

 
Angua
Hvězda diskuse 50652 příspěvků 17.11.09 18:25

Tak mně bylo 6 a vůbec jsem to neřešila, neprožívala, neregistrovala. v roce 89 jsem šla do první třídy. Jediné, co si pamatuju, že přišla učitelka do třídy a sdělila nám, že již nebude soudružka, ale paní a hned jsme si to aspoň 2× zkusili (dooooobrýýýý deeen paníííí učitelko :lol: ). Z komunismu si pamatuju krásné prvomájové mávátko, úžasný lampionový průvod a dechberoucí ohňostroj na VŘSR - takže samé pozitivní věci. Taky jsem chodila pár měsíců do Jiskřiček, což bylo celkem fajn… Našim se to moc nelíbilo, ale když chodili všichni, tak jsem je ukecala :lol:

Mám ovšem i 2 stejně staré kamarádky, které tvrdí, jak to tehdy strašně moc prožívaly - jedna i se 4 letou sestrou. Fakt těmhle lidem nevěřím, že chápali, o co šlo. :lol:

Nicméně teda jsem ráda, že žijeme v této době, přestože „tamtu“ znám spíš jenom z vyprávění. Někdy mám ale pocit, že se „těm mladým“ má trochu za zlé, že vůbec neví, jak to tenkrát chodilo, jaká to byla doba (nebo že třeba už vůbec neumí slovensky) - ale je to opravdu jejich chyba?

Čiči, super přirovnání s těma slepicema, to si musím zapamatovat :mrgreen:

 
Emanka
Závislačka 2681 příspěvků 17.11.09 19:30

Mně bylo 18, měla jsem po maturitě a v září nastoupila do podniku zahr. obchodu Koospol, kterej byl naprosto prolezlej komoušema. Pamatuju se, jak na schůzích náš přemlouvali, ať se nepřipojujeme, že se z toho vyvodí důsledky a jiné jejich fráze. Upřímně, já ani v těch 18, pořádně nevěděla, co se děje. Moji rodiče mi absolutně nepoučili, i když v KSČ nebyli, ale šli tak nějak s proudem. Máma mi třeba řekla, že absolutně netušila, co se stalo Horákové. Já byla jednou na LEtné a strhnula mě ta nálada, ale teprve jsem se začala dozvídat kdo je Havel, Kryl atd. Mě vlastně asi vůbec nedošlo, že není normální, že nemůžeme cestovat. Jak tady někdo psal, ten strach z celníků mám taky dodnes.
Dneska moje dcera psala referát o sametové revoluci a absolutní nezájem. Jsem se fakt snažila, ale má to na háku. Vyprávěla jsem jí, jak mydlili studenty, skoro se u toho rozbrečela a ona oči v sloup. Ach jo.
A ještě mě tedy dostaly příběhy lidí, které byli ve víkendové příloze MF. Normálně jsem přemýšlela, že jedné paní napíšu dopis, tak mi ten její příběh dojal. A doufám, že si najdu čas.

 
LindaKa
Závislačka 3990 příspěvků 17.11.09 20:26

Lesi - díky moc za téma! Vzpomínky na listopad 89 prožívám vždycky velice emotivně. Bylo mi 16, už 28.10.1989 se něco začlo dít - do školy jsem si tehdy přinesli trikolory a připnuli si je - i to tehdy bylo hrdinství - dnes je to tak legrační. V listopadu se naše škola přidala hned dvacátého ke stávce a ředitelka nám vyhrožovala, že na nás pošle policii a lidové milice. Všechno to vidím jako dnes a cítím pořád tu ohromnou euforii, naději a dobrou vůli. Lidi se přestali bát, schovávat a stydět za svoji vlajku. Byl to veliký zlom, který už ti, co se na rodili po listopadu, nejsou schopni pochopit. Právě proto by jim rodiče (my!) měli o všem vyprávět, stejně jako mě moji rodiče vyprávěli o srpnu 68.
Díky, že i na tomhle serveru se nezapomíná!

 
Martasaja
Ukecaná baba ;) 2138 příspěvků 18.11.09 00:29

Bylo mi 16. Byla jsem v třeťáku na gymplu okresního města. Pamatuju si hlavně zmatky a nejistotu. Najednou se nevědělo co učit. Co bude. Občanka se nevyučovala vůbec, v pololetí neklasifikováno, od pololetí byla filosofie. Pan ředitel začal chodit po chodbách při zdi, pak ho odvolali. Někteří učitelé najednou nesnášeli a důrazně upozorňovali, když jsme je ze zvyku oslovili „soudruhu učiteli“. Byli jsme už skorodospělí a věděli své. Máma tomu dlouho nechtěla věřit, po zkušenostech z roku 68. Pořád jsme sledovali zprávy, na které se do té doby nikdo nedíval (proč taky). Pamatuju si následné nadšení a soudržnost všech. Jakási nová energie do života. Pamatuju si první zájezd do předvánoční Vídně. Něco neuvěřitelného, pohádkového.

 
Simpanova
Kelišová 5044 příspěvků 18.11.09 08:15

Mně bylo 16 a byla jsem ve třeťáku na střední. My jsme to doma dost prožívali, protože naši byli výtvarníci, kteří nikdy nebyli ve straně (s komunistama si tedy užili svoje). V paměti mi uvízly nejvíc asi 3 věci - když přijel Havel do Liberce a na to prťavý náměstí se narvalo snad celý město, aby ho přivítalo; když nás ředitelka školy zamkla ve škole, abychom nemohli jít na generální stávku a my jsme utíkali oknama; jak se projevily charaktery a smýšlení učitelů, na to jsme občas jenom valili oči.

Lehké šimrání kolem žaludku,když projíždím přes hranice mám taky dodnes. (Jojo, dovolené na Rujáně v Německu pod velkým plátěným stanem jsme si taky prošli :-D ). A vůně mandarinek mi dodnes asociuje vánoce. Jindy se totiž sehnat nedaly a vždycky jsme na ně stáli v zelenině dlouhatánskou frontu.

Jsem ráda, že už je to pryč. Ne, že by dnešní doba byla nějaká pohádka, ale radši budu žít ve společnosti, kde se musím za sebe a za svoje děti poprat a makat, abych se měla dobře, ale budu mít osobní i státní svobodu než žít v totalitní mašinérii. A doufejme, že naše děti budou natolik rozumné, že něco podobného do budoucna už nedopustí.

 
angela
Kecalka 177 příspěvků 18.11.09 08:41

Mě bylo 18. Byla jsem ve čtvrtém ročníku gymnázia v jednom menším městě. Pan ředitel říkal, že to jsou jen „takové nepokoje“. Asi věřil, že se staré pořádky vrátí. Mám ho podepsaného na maturitním vysvědčení odvolali ho později. Z doslechu vím, že se pak stal ředitelem prof., který nás měl na dějepis. Nebyla to nejlepší volba - šel z něho strach a byl nespravedlivý ve známkování. Lidi se koukali na záznamy vystoupení Jakeše a smáli se.

Příspěvek upraven 18.11.09 v 08:42

 
Hava
Ukecaná baba ;) 1653 příspěvků 18.11.09 08:59

Tak jsem náhodou narazila na toto téma a jsem za něj moc ráda :)

Mě bylo v listopadu 89 sedm let a vzpomínky mám hodně útržkovité. Z doby před listopadem si nepamatuju nic zvláštního, prostě normální hezké dětství. :)(teda mám v živé paměti hrozné béžové punčocháče :lol:)
Z roku 89 si pamatuju to, když jsme šly s mámou na Můstku a proti nám chodili brečící lidi a máma říkala, ať zavřu oči, že tam pouští slzný plyn. Hrozně jsem se bála. Pak jsme byly u mámy v kanceláři a koukaly se na Václavák, jak tam stříkali vodníma dělama. Nechápala jsem, co se děje, ale byla to taková směs strachu a dobrodružství.
Druhá část vzpomínek je, že se mi 24. listopadu narodila ségra a já měla hroznou radost :lol: Táta byl pořád někde pryč, když přišel domů, koukal na televizi a hrozně to prožíval, což jsem nechápala. Taky si pamatuju, že jsme dělali trikolory.
Teď, když jsem včera koukala na ty reportáže, hodně se mě to dotýkalo. Fakt děkuju, že listopad 89 přišel a věci jsou tak, jak jsou. Ale souhlasím s prohlášením studentů, že demokracie je křehká a každý z nás se musí starat o to, aby se nám nerozbila.

 
Macík74
Generální žvanilka 22162 příspěvků 18.11.09 11:20

bylo mi 15 let! totalitu jsem nějak nevnímala.. bylo to prostě moje dětsví a bylo krásné i tak! Nehledě na režim! Na dovolené jsme jezdili po čechách.. a bylo to fajn! Nějak jsem si to neuvědomovala.. a když přišel 17. listopad.. samozřejmě jsem vše sledovala.. a pamatuju si, jak hrdě jsem na bundě nosila trikoloru! Jak ji nemohla sehnat.. tak jsem ji fixama malovala na kousek kalounu.. a pak ji konečně po x dnech sehnala originál!
Vzpomínám na různé pochutiny, které dřív byly a dnes už nejsou - např. barevné jazyky od vitacitu, který jsme si sypali na dlaň a lízali. nebo na barevné burizonky… jahodové mlíko.. které jsme dostávali ke svačině, pedro a vůbec..
samozřejmě teď se žije volněji, jen mi přijde, že lidé už nedrží tolik pospolu a mrzí mě jejich lhostejnost!

 
Boriska
Extra třída :D 12331 příspěvků 18.11.09 11:33

lesi - díky za téma, včera jsem stejně jako suvik průběžně sledovala TV a byla jsem ráda, že vytáhli i nové věci :wink:
já měla tehdy 11let a jako dítě žijící na vesnici blízko většího města jsem byla úplně mimo realitu, jiskry a pionýři mě bavili, měli jsme to spíše jako turisťák a mezi pionýrem a následným skautem jsem neviděla rozdíl (asi tu komunist. propagandu v pionýru šulili :mrgreen: ), ale mávátka a lampióny se mi v průvodech jako neznalému dítěti taky líbily.
Pamatuji si, že naši mi občas říkali, o tom ve škole neříkej, to se nesmí… taky si pamatuji nekonečné řady, když dorazil toaleťák a vložky, jak mě pro ně mamka vysílala :roll:

Příspěvek upraven 18.11.09 v 11:57

 
Pisklatko
Kelišová 6069 příspěvků 18.11.09 11:56

Super téma:-)

Mě bylo 13 a půl, chodila jsem na základku. Pamatuju si přesně sobotu 18.11.89, kdy jsme jeli autem k babičce přes Prahu a na jedné z dopravních značek bylo napsáno Martin Šmíd a křížek. Tenkrát kolovala fáma, že zabili jednoho studenta. Měla jsem tenkrát velkej strach a ty první dny jsme nechápali, co se děje. I naši nevěřili, že se to povede. A povedlo. Měla jsem nádhernej pocit, nadšení, soudržnost národa byla obdivuhodná a cítila jsem se toho součástí, ikdyž jsem vlastně ani pořádně nevěděla, jestli je to dobře. Za komunistů jsme se měli ok, dětství mi naši udělali skvělé. No a dobře to samozřejmě bylo a je. Měla jsem trikoloru, placku of, ale na demonstrace mě naši nechtěli pustit, což mě štvalo :lol: Sledovali jsme telku, ve škole se přestala učit občanka a dějepis a na střední jsem se dostala bez přijímaček, páč se nevědělo z čeho by se vlastně měly dělat.
Jinak za komunistů si pamatuju bitky o bavlněný trika v Máji, jednou za rok nový džíny v pasáži Černá růže Lee Cooper (myslím, že byly za bony), tuzex v Dejvicích, mandarinky jen na Vánoce, vložky v růžovém obalu. Kamarádky maminka z NDR „pašovala“ věci v plastový konvi plný mandlí :pankac: Moje mamča se dostala do NSR a to bylo něco… Auto na vysílačku pro bráchu, pro mě digihra, pro taťku volkmen :pankac: Nejdřív jsem byla jiskra jasná a pak pionýrka - ikdyž slib jsem fyziky nikdy nesložila, páč jsem marodila a bylo rychle potřeba před nějakou akcí, abych pionýr byla. Dovolená pod stanem v Jugoslávii, kam jsme příslib dostali až na podruhý. Pamatuju si mamči obrovskou radost, když to vyndala ze schránky :palec: A pak s ROH v Bulharsku a Maďarsku, ale to myslím nebyl takový problém. Ta Jugoška byla tenkrát terno! Babička pracovala v Bílý Labuti, takže se k nám dostaly i podpultový věci - třeba puntikatej balón :dance: Třeba na telku jsme čekali půl roku 8-o No mohla bych vzpomínat dál a dál :lol:
Je moc dobře, že se to stalo, jsme svobodný a ještě se musíme hodně učit s tím žít. Mladým vyprávět a vyprávět, aby se na to nezapomnělo.
Pěkný den

 
janine24
Generální žvanilka 23506 příspěvků 18.11.09 11:58

Díky za téma.

Bylo mi 15, doma jsme poslouchali Svobodnou Evropu a když nebyly ruchy tak i BBC nebo co se dalo, Kryla, Kubišovou a Plastiky jsem měla skoro za Pánabohy a tak jsme byli mezi prvními, kdo naběhli hned po 17. na pražské demonstrace, šířili jsme letáčky, šili doma trikolory a tak. Nádherná doba a moc a moc děkuju, že jsme to směla prožít. Jinak od 50. let jsme byli v perzekuci, strejda prošel PTP, dědovi a babičiny sourozenci a bratranci lágry a vyvlastněním, nikdo ve straně nebyl a byli jsme na to sakra hrdý.

Ale taky mě mrzí, že to někdy puberťáci nechtěj vnímat a tak jako nerozlišujou, co se tenkrát dělo. Pro mě jsou prostě komunisti zločineckou organizací…

 
suvik
Generální žvanilka 24528 příspěvků 18.11.09 13:24

pročítám si vaše příspěvky a ještě mě napadla jedna věc, jak píše Janine, že jsou por ni komunisti zločineckou organizací. Naši sice ve straně nebyli, ale nikdy jsme nějaké šílené oplétačky neměli, dokonce je pustili oba na vejšku, taťku potom hrát do Rakouska volejbal.

Takže jakoby pro mě jsu vzpomínky na totalitu pěkné, jako dítě jsem to nijak šíleně nevnímala, byť převrat jsem prožívala, ale spíš díky našim. Taky doma bylo to, něříkej to ve nikde atd. Ale nic hrozného.

Spousta lidí zapomene na to, jaké to bylo a vidí to už trochu idealisticky, pro mě je ale obrovským mementem to, že komunisti lidi prachsprostě vraždili, posílali do lágrů, ničili rodiny psychicky. Na to se nemsí prostě zapomenout a díky tomu, nikdy v životě komanče volit nebudu. Je dobře, že v televizi teď jeli ty Hutkovy příběhy právě lidí perzekvovaných režimem, to když člověk vidí, udělá se mu zle. Tohle bych pouštěla děckám v občance, z knížek to tak vůbec nevyzní.

 
zanetka
Ukecaná baba ;) 1126 příspěvků 18.11.09 14:12

super téma, díky.

mě bylo 12, takže ještě dítě, ale myslím, že jsem to díky našim prožívala dost.
V listopadu jsme byli na škole v přírodě na Slovensku a vraceli jsme se někdy okolo 20.11. A pamatuju si, jak pak táta na nádraží vyprávěl učitelkám co se tu stalo. Chodil na všechny demonstrace a vždy říkal, že měl přeci jen strach tak si na václaváku snažil stoupat tak, aby mohl zdrhat. Pak když byly demonstrace na letný, tak už usoudili, že by se nic stát nemuselo a šla jsem i já. Byla jsem děsně hrdá a ohromně jsem vnímala tu úžasnou atmosféru. Byla jsem moc ráda, že jsem to mohla zažít i když mě trochu mrzelo, že nejsem starší a nemůžu se toho účastnit se studenty :lol: Pamatuju si jak jsem sledovala pořád všechno v televizi, jak se mi líbily hesla a transparenty a naši mi je často museli vysvětlovat, na učitelku ruštiny (paradoxně), která nám místo učení téměř se slzami vyprávěla o 68. Na předvánoční výlet do Vídně organizovaný pionýrem :-), na to, jak se tam k nám místní chovali, jak jsme byli jak u vytržení z těch trhů, světel a věcí co tam byly…
Ale už před 17. listopadem si pamatuju když přes nás utíkali Němci,jak táta chodil a vyprávěl co je na Malý Straně trabantů, co lidí tam utíká, pak když padla Berlínská zeď, návštěva papeže a svatořečení Anežky… A ještě před tím, asi když byl palachův týden, to nevím, jsme si s kamarádkou chtěly jet koupit obruč na nějaký vystoupení a naši mi to zatrhli, že se v centru něco děje, tak abych se do něčeho nepřipletla…
A pak když byly svobodné volby, jak jsem sledovala předvolební šoty a pak volební výsledky, pořád jsem si to zapisovala, sledovala jak se odhady mění, snažila odhadnout složení parlamentu…

ze socializmu si pamatuju hovory o komunistech na všech rodinných sešlostech, jak jsem strašně toužila po tričku s obrázkem, jak jsem jela z NDR oblečená do všeho možného co jsme tam koupili a kreslila si cestou přes hranice na tabuli, kterou jsem dostala, taky na ten strach na hranicích a vždy tam bylo nějaký auto - často polský, který celníci „šacovali“, na to jak když měl ve třídě někdo něco „ze západu“ tak jak to všichni obdivovali, jak jsem jednou dostala v tuzexu balíček žvýkaček s obrázky a nechápala to štěstí, že mi to mamka v tuzexu koupila jen tak, bez speciální příležitosti, na tanky s rudými hvězdami, co jsme vždy malovaly na osvobození, na nástěnky s hesly o Leninovi, které jsme museli stále zdobit, jak jsem dostala poznámku, když jsem při siréně k VŘSR dostala záchvat smíchu, na cvičení civilní obrany, jak jsme se museli oblíkat do pláštěnek na ruce a nohy igelitový pytlíky, plynovou masku, kterou jsme před tím dezinfikovali a pak z toho měli vyrážku, na prázdný regály v obchodech, hnusný mlíko v pytlíku… no bylo by toho spousta. Ještě že je to pryč. Jenom škoda, že lidi tak snadno a rychle zapomínaj. I proto ještě jednou díky za tohle vzpomínkové téma. :kytka:

 
janine24
Generální žvanilka 23506 příspěvků 18.11.09 21:28

Ještě připojím jednu myšlenku, my jsme třeba jezdit nemohli, ani do DDR a měli jsme pasy uložený na výboru. A to je třeba přesně ten moment, který se hrozně špatně vysvětluje lidem, co to nezažili. Co měli šanci vyjet ven a myslí si, že to tak měli snad všichni. Zrovna tak neznají systém posudků, výslechů, domovních prohlídek a berou to jako něco ze středověku a ne z doby, kterou třeba já vnímám jako dětství. A zrovna tak nemůžou pochopit, že jsem vyrůstala s tím, že budu chtít rozhodně zdrhnout, protože tady by mě nic dobrýho nečekalo. A že venku mám půlku rodiny, tak snad radši dělat uklízečku tam než cokoli tady. A nemoci se už nikdy vrátit a potkat se s těmi, co tu zůstanou.

 
leňula2
Echt Kelišová 8884 příspěvků 19.11.09 09:24

Lesi, díky za báječné téma, nezvyklé pro tuhle stránku.

Já jsem v roce 89 začala chodit do první třídy. Moc si toho nepamatuju… Akorát vím, jaký jsem měla problém začít říkat paní učitelko místo soudružko učitelko. Přišlo mi to divný a vůbec jsem nechápala, proč na tom tak záleží. Nikdo mi to nebyl schopný vysvětlit. Hned s nástupem do 1. třídy jsem začala chodit do Jiskřiček (ač taťka byl silně proti, jenže já si to vydupala, protože jsem vždycky měla ráda takový ty hromadný akce, chození na výlety, hraní her) a vlastně skoro hned ty Jiskřičky zas zrušili, což mě moc mrzelo :lol: . Co si pamatuji z doby komunismu, jsou mávátka na 1.máje. Vždy jsem chtěla na tuhle akci jít a taťka mě tam nikdy nevzal. Taky si pamatuji, že jeden kluk, který chodil do třídy s bráchem, na focení třídní fotky vždy přišel v pionýrském kroji :roll: .
Můj taťka byl vždycky mnohem víc „protikomunisticky“ aktivnější než mamka. Ne, že by byla mamka nějaká komunistka, nesouhlasila s tím, ale šla se stádem.

Tak to je vše, co si moje malá hlavinka z té doby zapamatovala.

 
sovička
Zasloužilá kecalka 675 příspěvků 19.11.09 10:49

Bylo mi sedm. Přímo z listopadu si nepamatuju vůbec nic. Bydlela jsem na malém městě na jihu moravy, a tak nějak to šlo všechno kolem.

Z minulého režimu mám nějaké útržky vzpomínek. Třeba hit Holky z naší školky. Myslím, že když jsem byla ve školce, tak na tuto píseň nacvičovaly maminky z dětmi na spartakiádu. Já ne, neb moje maminka pracovala na směny.
Lampiónový průvod si pamatuju. Měla jsem modernější lampion se žárovičkou a některým, co měli svíčky, tak jim shořel.
Pamatuju si, že jsme do tělocviku museli mít modré trenky a bílá trika a kluci červené trenky a bílá trika a k tomu nezbytné cvičky, dnes zvané jarmilkami.
Spolužák měl dědu, který promítal v kině. Díky tomu nosil do školy barevné plakáty a rozdával je kamarádům. Spolužák byl díky tomu velmi oblíbený.
Taky si vybavuju žvýkačky, ve kterých byly obrázky se světovými rekordy, teta je sbírala.
Jedna spolužačka měla takovou mikinu, která vydávala zvuky, když se plácla v tom správném místě a já ji taky strašně chtěla.
Byla jsem jiskřičkou, složila jsem pionýrský slib na úřadě, bylo to strašně slavnostní. A já jak byla malá, tak mě nějak přehlídli a nedali mi pionýrský odznak.
Byla jsem na pionýrském táboře, byla jsem tam nejmladší a s velkou slávou jsem k této příležitosti dostala od maminky kotníčkovou obuv zvanou pionýrky. Z pionýrské vedoucí se po převratu stala vedoucí turistického oddílu.
Rodičové zrovna stavěli dům. Byl to dům v řadovce, takové krabice s rovnými střechami. Všechno se to dělalo tak nějak svépomocí stylem tatínek má kamaráda s bagrem, děda může sehnat pár cihel a soused nám sežene vápno, když mu náš kamarád pomůže s tím bagrem. Říkalo se tomu fušky. Strašně náročné bylo sehnat kachličky do koupelny a většina našich sousedů a známých měla velice podobnou kuchyň jako my.
Sousedky tatínek se po převratu zorientoval nějak rychleji než ostatní, takže jezdil domů vozem značky audi s alarmem. My si na silnici hráli s balónem, kolem auta jsme chodili obloukem a pokaždé, když nám pod auto spadl balón, tak auto strašně pískalo a sousedka nadávala. Taky měla sousedka dřív než ostatní tričko se šmouly, které jsme jí záviděli a barevné fotky z polaroidu.
Když byl brácha malinký, tak paní v zelenině mamce schovávala tajně pár banánů a vůbec byla v zelenině strašná fronta.
Teta měla na dveřích barevný plakát Dalibora Jandy a byla na něj pyšná.
Bratranec měl závěs z céček a to bylo opravdu něco.
K většině oblečení jsem přišla tak, že jsem ho zdědila po bratrancích a sestřenicích, když jsem z něj vyrostla, posílalo se zase dál.
Negativa jsou myslím všem jasná. Z pozitiv si myslím, že dříve bylo třeba oblečení kvalitnější. Jasně dnes jsou pohodlnější a modernější materiály. Některé módní výstřelky z dřívějška opravdu stály za to, ale tak nějak mám pocit, že se to dřív hned tak nerozpadlo. A co mě zrovna včera naštvalo v obchodě, tak když jsem koukala po nějakém ovoci a měli tam spoustu druhů jablek a ani jedny neměly český původ.

 
Pisklatko
Kelišová 6069 příspěvků 19.11.09 11:06

Janine24 - to je moc dobře, že jsi se ozvala se svými zkušenostmi s komunismem, fakt moc dobře - díky. Právě o tomto špatným by se mělo mluvit, Hutkovo seriál je super a jak tu někdo zmínil, ten bych pouštěla dětem ve škole. Pro mě jsou komunisti taky zločinci, stejně jako fašisti a stejně tak jako Stalin a další „režimovci“ o kterých třeba teď ani nevím. Zabíjeli, mučili, týrali, ničili rodiny ve svůj prospěch, fuj!
Já spíš tenhle deníček pojala jako vzpomínkový, to jak si to pamatujeme my - tenkrát děti, který nevěděli zhola nic… A právě třeba to je chybka a je třeba, abychom to těm našim dětem předali v tom pravém světle a se vším všudy. No jo, musíme se ještě hodně učit…
Tak se mějte pěkně

 
KacenkaK
Závislačka 4257 příspěvků 20.11.09 13:35

Ahoj,

mě bylo sedm.
Vzpomínám si,že jsem ten den odpledne byla někde se školou na stadioně (jen už fakt nevím,co jsme tam dělali…). Vrátila jsem se domů, mamka dělala něco velmi potichu v kuchyni - vůbec nemluvila (což u ní bylo VELMI divné) a taťka seděl v obýváku na gauči a hodně nervózně sledoval TV. Dodnes mi zní v hlavě věta,kterou mi odpověděl na mou otázku, co se to tam děje a o čem to mluví - taťka se na mě otočil a řekl mi:" Oni mluví o tom, jak se jednou budete mít dobře." - A MÁME?? No upřímně - nevím! Máme sice mandarinky v zimně v létě, cestujeme kde chceme v zimě v létě, ale jinak?
Někdy si po shlédnutí televizních zpráv pokládám otázku - jak jsem do dnešní doby mohla přivézt na svět dvě děti - mmch jak někdo psal hned v úvodu, že je udivený, když dá někdo dítěti jméno Štěpán - já ho mám :-) :oops:

PS: A děkuji za vysvětlení mých divných pocitů při projíždění státních hranic - konečně vím z čeho vlastně pramení…!!! :-)

 
kadlina
Neúnavná pisatelka 16313 příspěvků 21.11.09 10:18

Mně bylo asi jako Lesině - vzhledem k těm tanečním :wink: a 18.11. jsem s kamarádkou byla v Praze bruslit, vím, že byla velká zima, protože jsme mrzly na zastávce na tramvaj a tam byl vylepený plakát, že byla demostrace studentů násilně rozehnána, přesně si to nepamatuju, ale jen vím, že to bylo napsané na stroji a s kamarádkou jsme si říkaly, co je to za provokaci 8-o

Že socialistické uspořádání není to pravé ořechové, jsem trochu tušila, ale naši to doma moc neřešili, protože mámina rodina měla škraloup, tak nechtěli provokovat-byli kulaci, kterým ten prababičkou a pradědou poctivě vydřený majetek v padesátých letech vyvlastnili včetně domku, kde prababi bydlela, takže je za to museli náležitě perzekuovat. Naštěstí nikoho nezavřeli, i když děda nevstoupil do strany a naopak odešel od četníků. Ovšem teta premiantka by se bez intervence známého z ministerstva nedostala na žádnou střední školu /a to nemluvím o té co chtěla/, neb měla v posudku, že má hrb a jiné lahůdky. Za mě už to bylo volnější, takže to, že jsem se dostala na SŠ, která byla 20min. od mého bydliště, stálo jen 500Kčs a jednu husu, jinak bych musela jít na spádovou, která byla od mého bydliště hodinu busem. I přesto jsem si od zodpovědného pedagogického pracovníka vyslechla nehezké věci, že se nechci podvolit a jít na školu spádovou :evil:

Pak mě tu zaujala nostalgie po dřívějších pochutinách. Ano, taky na leccos vzpomínám, třeba na takovou hrubší mléčnou čokoládu od Orionu, ale bojím se, že je to asi jako když moje máma vzpomínala na mejdlíčka a bonbony fialky - obojí jsem měla možnost ochutnat a je to hnus fialový, prostě nás vzpomínky matou. Já na některé věci mám paměť jak slon /no samozřejmě pro nákup, složenky apod. to neplatí :lol: /, takže si i vybavuju, jak těsně po revoluci se vozily čokolády z SRN ty Schogeten a nechávali jsme si je rozpouštět na jazyku a byli jsme uchvácení tím, že jsou tak jemňoučké! Teď už máme jen ty jemňoučké, tak se mi stýská po těch hrubších :-D Obarvené burizony se kupodivu pořád vyrábějí jen s tím rozílem, že v té samé samošce si je můžu koupit každý den, kdežto před lety jsem na ně musela narazit chvíli po vyskladnění, protože brzo nebyly a tak to ale bylo s kdečím! V čem si myslím, že mě vzpomínka neklame, byl úžasný chleba, takové se už dneska nepečou, jenže zase byl úžasný jen ve chvíli, kdy ho přivezli čerstvý a teplý, což se poznalo podle toho, že v krámě byla fronta, jinak se prodávalo pečivo pečené „doforoty“, takže gumové až tvrdé a jiné prostě nebylo, dokud se nevyprodalo.
Maso - nedávno byla velká aféra se zeleným masem, což je samozřejmě humus, ale když se vrátím o více než 20let zpět, tak naše lokální masna to byl taky zážitek, i tam se dodávka masa vyznačovala dlouhou frontou, jinak tam na hácích průběžně visely max.3 fláky masa, které byly vždy hooodně unavené a býval to vždy velmi sádelnatý bůček. Neprodávat tam šunkový salám, turisťák, sádlo a špek, tak to mohli otvírat jen, když dovezli maso.
A třeba šťávu jsme u nás doma pili, jen když byla ta správná sezonní doba a prodávali jablečnou, máma byla na brigádě, kde se vyráběla šťáva jahodová a dělala se jen z jahod, které měly kožíšek a je fakt, že když jsem jí ochutnala, tak ta zkaženost z ní byla cítít, ale jako dítě jsem trpěla, že si nemůžu udělat šťávu, protože teď se jablečná prostě neprodává.

Naše rodina si co se potravin týče vlastně nežila špatně, protože za Dubčeka prababičce vrátili domeček a s ním i kousek pole, protože bylo ve vnitrobloku a nebylo tak vhodné pro JZD /i když později se hodně snažili nás o to zase obrat na parcely, ale děda to samostudiem zákonů dokázal bránit až do revoluce/, takže jsme si zeleninu pěstovali sami a dokonce některé přebytky směňovali, takže jsme si na vánoce mohli užít luxusu mandarinek a ananas v plechovkách a taky občas Uherák, protože jedna odběratelka zeleniny dělala v účtarně RAJe /restaurace a jídelny/, my byli v sedmém nebi a ona taky,protože se jí už nestávalo, že by brambory na uskladnění „udělaly loužičku“ a musela celý pytel vyhodit, protože to jezeďácké brambory dělaly.

Lesi díky za super deníček, takhle vzpomínat se musí, protože lidi mají ukrutně krátkou paměť a většinou si pamatují jen na to dobré, třeba nízké ceny, ale že měli mnohem nižší platy a ve finále si to ani koupit nemohli, to už zapomněli :evil:

Vložit nový komentář