Dvě čárky, těhotenství a narození Deniska

Holly123  Vydáno: 03.08.12

Říká se, že my ženy na bolest spojenou s porodem brzy zapomínáme. Od toho mého už uběhly skoro tři měsíce a já mám pocit, že se ten můj zážitek taky nějak ztrácí v mlze, takže honem ho zvěčnit!

Ještě v bříšku

Asi 6 hodin po porodu :)

Teď mě vytáhli!
1 komentář


1 komentář


1 komentář


1 komentář

S manželem jsme už skoro tři roky, z toho dva jsme se snažili/nesnažili o miminko. Já jsem si dodělávala školu, takže by se mi těhotenství moc nehodilo, ale drahý snil o našem miminku snad od první chvíle, kdy jsme se seznámili, takže když jsem ze zdravotních důvodů musela vysadit antikoncepci, už jsem si další napsat nenechala. Po vysazení mi úplně vymizela menstruace, čemuž jsem nevěnovala pozornost, četla jsem, že je to normální, že se tělo dává do pořádku. Tak to bylo asi dva roky beze změny, na děťátko jsem úplně přestala myslet, ba ani by mě nenapadlo, že se dá v tomto téměř „bezmenstruačním“ stavu otěhotnět, no stalo se.

Právě jsem dala v práci výpověď, kdo by makal za tak mizerný peníz? S elánem jsem začala hledat nový job, ovšem rychle mě to nadšení přešlo, jednoho rána jsem skončila s hlavou v míse… a další den… a další. Střevní chřipka! Ale proč sakra trvá tak dlouho? Nakonec jsem jen tak vzala starý těhotenský test, co se mi válel na poličce z dob aktivního testování a počurala jsem ho. Mezitím jsem šla vyvenčit psa, test jsem nechala opuštěný na pračce.

Když jsem se vrátila, abych zhodnotila výsledek, zůstala jsem stát jako opařená, v tu chvíli vešel manžel, který se právě vrátil z práce a můj výraz okomentoval tím, že hledím jak žaba z praku a ptal se co se stalo. Ukázala jsem mu test se slovy: " Proboha, proč teď? Kdo mě zaměstná těhotnou?" Manžel se mi začal škodolibě smát, přičemž mi píchal prstem do břicha a nakonec mi vrazil pusu a uklidnil mě, že to zvládneme.

Tak jsem byla celé těhotenství doma, alespoň jsem měla čas na učení. Všechno bylo bez problémů, užívala jsem si pohyby mimča, těšila se na každou poradnu, až uvidím prcka, ve 20. tt nám MUDr. na UTZ ukázal pindíka, na obrazovce! :D Drahý byl nadšený, on jediný byl přesvědčený, že to bude chlapec a když mu to doktor potvrdil, tak se s tím všude chlubil, moc si syna přál.

Termín jsem měla 20. května 2012.

V dubnu se mi stala divná věc, už s pořádným bubnem a řádně unavená jsem se chystala naposledy do školy. Najednou se mi udělalo zle, začala jsem se třást jako drahý pes a ztuhla mi ruka i půlka obličeje, nemohla jsem mluvit, nešlo mi to a když to povolilo, plácala jsem blbosti, byla jsem zmatená, chtěla jsem něco říci, ale z pusy mi vycházely samé nesrozumitelné slova. Akční tchán mě vzal k obvoďákovi, ten zas na neurologii a nakonec jsem skončila v nemocnici, kde mi řekli, že jsem měla mozkovou příhodu, mimi bylo v pořádku. Tam jsem si měla prý poležet jen pár dní, ale nakonec z toho byl měsíc. Bylo mi hrozně smutno, i když se za mnou manžel snažil jezdit každý den.Dva týdny před termínem jsem se dostala na víkend domů, s tím, že v pondělí nástup na císaře.

Dojela za mnou mamča s babičkou a pomohly mi uklidit celý barák, já už jsem se jen tak kutálela. Večer jsme si s manželem sedli k telce a dívali se na Kameňák. Já jsem se smála jako bych se na to koukala poprvé, protože jsem byla moc ráda, že už jsem konečně doma. Až jsem ucítila mezi nohama nějaké teplo. „A jé, plodová voda.“ Manža vyskočil a začal panikařit, zavolal tchánovi, ať pro nás přijede, že už rodím. Já si zatím dala sprchu a čekala, co se bude dít. Voda pomalu odtékala a objevily se první kontrakce… a sílily! Během půl hodinky byly už nepříjemné a po 3 minutách.

Cestovku z porodnice jsem si ještě nestihla ani vybalit, natož tak zabalit novou do porodky. Tchán doběhl, a když mě viděl, jak ležím na posteli a funím, radši zavolal sanitku, prý abych to stihla, když už mi praskla ta voda. Hodina uběhla a sanitka nikde, prý se ztratili a zapadli do járku, tchán jim šel naproti a manžel seděl u mě, přičemž jsem mu drtila ruku. Sanitka nikde. Nervózní manžel volá otci, kde se sakra zasekli?! Prý už poslali druhou sanitku, tu první museli dojet vyprostit hasiči. Taková komedie! Celá dědina byla na nohách, babky v oknech. Nakonec se mi podařilo dostat se se do nemocnice, i když do jiné než jsem ležela, takže o tom, co jsem prodělala, nevěděli nic.

Vyšetřili mě a šoupli do pokoje pro čekanky s tím, že to bude na dlouho, byla jsem otevřená jen na 2 cm. Bylo asi 11 večer. Snažila jsem se usnout, ale nešlo to, kontrakce mě budily. Byla jsem tam sama, jedna „příjemná“ sestřička poslala manžela čekat ven, a tak tam i s tchánem čekali v autě celou noc. Sestra mě chodila kontrolovat, poslechla srdíčko a nejsem si jistá, proč to dělala, pokaždé do mě vrazila ruku a jako by mi pomáhala se otevírat, to bolelo, au. V mezičase jsem dostala klystýr, ten jsem si užila.

Ráno okolo 6 jsem zavolala manželovi, ať už za mnou přijde. Došla i sestra, píchla mi vyvolávačku a donesla mi balón. Brzo! To bylo jediné, co mi pomáhalo. Už jsem i ve stoje usínala, drahý mě držel, prodýchávala jsem čím dál častější a silnější kontrakce. Když mi malý začal tlačit „do zadku“, odpochodovala jsem na sál a vyškrábala se na lehátko. PA si sedla ke stolu, něco sepisovala a oznámila mi, že když budu chtít, už můžu tlačit. Tak jsem to zkoušela, PA kontrolovala, co se tam dole děje a chválila mě. Malému se ale nějak nechtělo a já jsem už byla tak unavená. Tlačila jsem snad hodinu a nic! Nakonec se mi zatmělo před očima, manža říkal, že jsem zfialověla a omdlela :D

Dostala jsem kyslík a oxytocin, protože už jsem necítila stahy. Doletěl primář, nastřihl mě, tahal malého ven a PA mi skákaly po břichu. Já jsem z posledních sil tlačila. A najednou přišla úleva, nádherný pocit a moje MIMINKO. Sestřičky mi ho hned odnesly, dr. mě zašil (ani jsem to necítila) a někde z dálky jsem slyšela další sestru: „Chlapček, má 3100 g a 51 cm… a celú ma ocikal“. Pak mi ho donesli, byl to nejkrásnější pocit a pro mě nejkrásnější mimi na světě, jak na mě koukal.

Těch 12 hodin bolestí stálo za to a zvládla jsem to i přirozeně, za což jsem ráda! Ještě jsem si poležela na sále a pak už jsme byli s Deniskem pořád spolu.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.8 bodů
 Váš příspěvek
 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17592 příspěvků 03.08.12 08:17

Gratuluju k miminku a přeju hodně zdraví celé rodině. Ta mozková příhoda se bude ještě nějak dál řešit???

 
lucka83
Hvězda diskuse 45847 příspěvků 112 inzerátů 03.08.12 08:42

Gratuluji, moc hezky denicek :hug:

 
Holly123
Stálice 55 příspěvků 03.08.12 09:03

Moc děkuji :) Ještě mě čeká CT a uvidím jak se vyjádří doktor. ;) :)

 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17592 příspěvků 03.08.12 19:29

Tak přeju, ať je to hlavně dobré, já mám v rodině hodně velkou zátěž co se kardiovaskulárních onemocnění týče, není to žádná sranda :(

 
Ráďa 25
Závislačka 3108 příspěvků 04.08.12 08:13

Gratuluji k miminku :kytka:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček