Dvojčátka - radost nebo starost?

Rachel  Vydáno: 23.08.04

Pokaždé, když vyjdu se svými dvojčátky na procházku, potkám lidi, kteří mě buď litují, že mám dvojčátka, slovy: ?Jéje, dvojčátka, to Vám nezávidím, to musí být práce, já bych je brala jen tak na podívání a rychle vrátila?. Anebo se najdou Ti, kterým zazáří oči, začnou závidět a řeknou: ?Jé, já bych taky chtěla dvojčátka, to musí být krásné?.

Mému šéfovi se před rokem narodila dvojčátka ? dvě holčičky. Jednou je přišel do práce ukázat. Holky se mi líbily, ale v duchu jsem si říkala, že bych dvojčátka teda nikdy nechtěla. Bylo celkem těžké je od sebe rozeznat. A to nemluvím o kočárku, který se mi vůbec nelíbil. Byl široký, maminka za ním vypadá, jako by táhla tank. Jenomže ne nadarmo se říká: Nikdy neříkej nikdy. Potkalo mě to taky. Popravdě řečeno, ani ve snu by mě nenapadlo, že zrovna já přivedu na svět dvě děťátka najednou.

Na první kontrole u gynekologa, při ultrazvukovém vyšetření, se mě lékař jen zeptal, zda v rodině máme dvojčátka. Polil mě pot a řekla jsem, že ne. Dokonce jsem si byla jista, že ani ze strany mého manžela se nic takového ?nevyskytovalo?. Lékař mi jen sdělil, že si není jist, je to ještě brzy na přesné určení, že ten druhý ?černý flíček? může být třeba jen krevní sraženina, která časem vymizí.

Tři týdny zbývaly do další kontroly a celou tu dobu se mi hlavou honily myšlenky, jaké by to bylo, kdybych přece jen ta dvojčátka měla. Zpočátku jsem na tom viděla jen problémy. Že budu před sebou táhnout široký kočár, že musím nakoupit haldy oblečení, pořídit dvě postýlky (kam my je jen dáme), že doma bude plno křiku, jak začnou oba řvát, že nezvládnu kojení obou, a co teprve výchovu! ???.

Na další kontrole vše potvrzeno. Dvojčátka. Pohlaví zatím nejde určit, na to je příliš brzy. Jsou vidět dvě tlukoucí srdíčka, vše vypadá v pořádku.

Asi proto, že jsem s touto zprávičkou byla už jaksi vnitřně smířena, odcházela jsem z ordinace jako hrdá budoucí matka dvojčátek. Od té doby jsem se rozhodla myslet pozitivně a nacházet na tom, že čekám dvojčátka, jen výhody.

Těhotenství probíhalo naprosto normálně, nic odlišného oproti maminkám, které čekaly dítko jedno. Za celou tu dobu jsem zvracela asi jen třikrát, a to vždy po tom, co jsem snědla jogurt anebo nejedla vůbec. Do čtvrtého měsíce na mě nešlo nic poznat, bříško jsem měla stále malé, nohy mi neotékaly, zvláštní chutě jsem neměla. Chodila jsem hodně na procházky, plavat, opalovat se. Bylo léto a začala jsem se potit až hrůza. Okolo sedmého měsíce těhotenství mi začaly starosti se spánkem. Spát na břiše to samozřejmě nešlo, na zádech to bylo nepříjemné a spánku na boku předcházelo dlouhé převalování. Na záchod jsem lítala šestkrát za noc. Je zajímavé, že pravou velikost bříška jsem si uvědomila až z fotografií. Ono vlastně, když se díváte na své bříško jaksi shora, nezdá se tak veliké. Také mě rušilo kopání. Jen by mě zajímalo, kdo z nich to kopal víc. Buď to byly Honzíkovy nožičky anebo ručičky od Ninušky.

Opravdu jsem si celé těhotenství krásně užívala. Chlubila jsem se svým bříškem, snažila se odpočívat, cítila se hrdá na to, že právě já mám to štěstí nosit pod svým srdcem dva živé človíčky. Postupně jsme zařizovali pokojíček a nedala jsem na pověry, že by se nemělo nic chystat dopředu. Byla jsem tak natěšená, že už ve čtvrtém měsíci jsem nakoupila, vyprala a vyžehlila spoustu dětských oblečků, vybavila dětský pokojíček, koupila kočárek a přečetla snad desítky knížek o těhotenství, porodu a výchově dětí.

Na mateřskou dovolenou jsem nastoupila s předstihem. Nemohla jsem se dočkat chvíle, až své děti uvidím, až spatřím jejich tvářičky, uslyším jejich pláč.
No a v osmém měsíci, při běžné lékařské prohlídce a po odstranění cerclage (steh na děložním čípku, který má zabránit předčasnému porodu), mi doktor sdělil, že si mě v nemocnici nechají. Vůbec mi to nevadilo. Přála jsem si být ty ?poslední dny? pod kontrolou, aby vše proběhlo bez komplikací. Po dvoudenním pobytu na gynekologickém oddělení mi byl sdělen den a hodina, kdy půjdu rodit. Vzhledem k tomu, že obě dítka byla uložena hlavičkou dolů, mi byla nabídnuta možnost si vybrat. Buď porod spontánní anebo císařský řez. Po dlouhém váhání a vyslyšení zkušeností několika sester jsem zvolila císařský řez. Tu noc, pár hodin před porodem, jsem nemohla vůbec spát. Zvenku šel slyšet křik maminky, která právě rodila a přiznávám, že jsem dostala pořádný strach.

Zvolila jsem si císařský řez v epidurální analgezii, a tak jsem měla možnost, spolu se svým manželem, uslyšet první křik svých dětí. Necítila jsem žádnou bolest, jen radost a jakousi úlevu, a snad později i smutek z toho, že to krásné období těhotenství mi skončilo.
Ale začalo něco nového ? stala jsem se matkou.

Nevýhody (?):

Kočár
Málokde se vejde do dveří, v tramvaji zaberete více místa.

Oblečení
Děti nemohou po sobě ?dědit? oblečky, musíte vše nakoupit hned 2×.

Lékař
U lékařských prohlídek, očkování, pokud nejsou u obou dětí ve stejný den, musíte řešit ?hlídání? jednoho dítěte, anebo vyrazit s oběma, ale s tím, že druhého se musíte snažit
zabavit, utišit. To první ale samozřejmě taky.

Pláč
Stává se, že když začne plakat jedno dítě, přidá se okamžitě druhé. A vůbec ?nejlepší? je případ, kdy oba začínají lézt a stavět se, v tom spadnou na zem, a to minutu po sobě. Slzičky stékají po tvářích nejen dětem, ale i mě, když je chci utišit a ponosit oba dva ? prostě to nejde. Nemáte čtyři ruce.

Krmení
Pokud nezvládáte techniku krmení obou dětí najednou, anebo ji nechcete praktikovat,
nezbývá vám, než nechat jedno dítko pořádně vyřvat, než přijde na řadu. Ale rve to srdce.

Hračky
Pokud koupíte dětem jen jednu hrazdičku na hraní a zdá se vám, že si pod ní chtějí hrát oba
najednou, tak počítejte s tím, že je musíte vtěsnat vedle sebe a hrozí, že se pomlátí, případně
vypíchnou oko.

Plenky
O spotřebě plenek radši nemluvit ? chodím vynášet tento nebezpečný odpad 2× denně.

Koupání
Začnete koupat jedno dítě, je hladové, mlátí sebou ve vaničce, s vypětím všech sil ho držíte
pevně, namydlíte, osušíte, přebalíte, oblečete, učešete, natřete tvářičky a okousané ručičky
krémem, políbíte a pak si vzpomenete, že vás čeká ještě jedno kolo ?.

Nošení
Jako by si už ti malí drobečci dokázali závidět. Nosíte jedno, aby přestalo plakat, druhé začne.
Vyměníte je, ale nic se nezmění ?..

Mateřská dovolená
Oproti maminkám, které mají děti s delším věkovým odstupem, máte kratší mateřskou
dovolenou. Ale v tomto případě se péče o dvě děti nedá vůbec nazvat ?dovolenou? ?

Výhody:

? Na procházce jste středem pozornosti. Lidé Vám buď závidí, anebo Vás tiše litují ? ? Otec dětí se bude cítit jako Bůh, že dokázal něco takového ? ? Nemusíte plánovat za dva, tři roky druhé dítě ??. ? Už odmalička se učí být společenští, žít jako sourozenci; musí se naučit hrát si navzájem, slyší se, vidí se ? ? Pokud Vám oba pěkně popapají a poté společně na dlouhou dobu usnou, cítíte se jako opravdu dokonalá matka, pro kterou je výchova a péče o dvě děti úplná hračka ?? ? Doufáte, že až trochu povyrostou, budete mít více pomocníků v domácnosti ??. ? Můžete podělit obě babičky najednou ? ? Pokud krmíte děti z láhve, manžel Vám v noci může pomoci. Vytvoří si tím tak bližší vztah k dětem ? ? Máte dobrý důvod zadat manželovi více domácích prací. Staráte se přece o dvě děti najednou!

Rachel

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
zurecek
Ukecaná baba ;) 1290 příspěvků 23.08.04 21:03

Ahojky Rachel,

moc hezký článek. Celou dobu jsem se při jeho čtení usmívala je úžasné jak sis celé těhotenství užívala a i teď roli maminky zvládáš.
Jsi moc šikovná.
Přeji Ti ať Ti Ninuška s Honzíkem dělají jen radost.

Quatro+Emily

 
KEIKO
Kecalka 290 příspěvků 23.08.04 21:08

Ráchel,
jo, jo mluvíš mi z duše. Našim holkám jsou teď 2,5 měsíce, je to všechno fakt záhul, ale stojí to za to!!! I když i my si prožili velmi krušné chvíle po předčasném porodu, tak teď už je to opravdu radost.
Holčičky jsou naše sluníčka, jsou moc hodný a pohled na ně mě vždy nabije pozitivní energií!

Kolik je tvým drobečkům? Máš někde fotečky, nějak jsem tě myslím nikde nezaregistrovala!

KEIKO + Zuzanka a Klárka z letních miminek

 
Zdenik1
Ukecaná baba ;) 1652 příspěvků 23.08.04 21:19

Ahojky Rachel,

Dvojčata jsou jednoznačně radost....... až na kost!! ;-)))))

Zdenik a M+J od špuntíků

ps. písni k nám co už všechno umíte..těšim se

 
Rachel
Kecalka 332 příspěvků 23.08.04 21:41

Ahoj holky,
děkuji za komentáře.
Jsem ráda, že je nás čím dál tím víc, kdo má dvojčátka. Někdy zažíváme den „blbec“ a jindy o těch zlatíčkách ani nevíme, co? Já jsem o víkendu rozbila skleničku, vylila džus, zapomněla do termosky uvařit děckám vodu na mlíko, spálila jsem bábovku a při venčení pejska - Beckynky - jsem ji zapomněla za dveřmi na chodbě. Ještě, že se ozvala štěkotem. I když až po čtvrthodince. Chudinka malá. Ještě, že ji nikdo neukrad. Takže to byl spíš víkend „blbec“.
Někdy je toho na nás prostě moc.
CO se týká foteček, tak Vám holky koncem týdne pošlu odkaz na stránečky naší rodinky. Zatím je ještě dodělávám, bobci totiž mají 10 měsíců a fotek je spousta. Tak pak vám dám vědět. Už se sama těším, jak se stránečky budóu líbit.
Pošlete mi i svoje, pokud máte? Ať vidím roční a 2,5měsíční mimča? Letí to jako voda.
Ninuška už chodí kolem nábytku, má 4 zuby nahoře a 2 dole, krásně sedí, leze a zlobí. Pořád mě tahá za nohy a chce se nosit. Ale má smůlu. Jen někdy. Honzík má zatím jen 2 zoubky dole, leze, začíná pomaloučku sedět sám. Ještě, že nezačali se vším oba najednou… až teď, v 10.měs. mi začali oba pít čaj. Sice granulovaný, ale pijou. V noci spí tak průměrně 10 hodin vkuse, tak se vyspíme. Přes den ale tak max. hodku. Je to málo, takže bývají i dost protivní. Přestává je to už bavit i v kočárku, chtějí se otáčet a lézt a blbnout. Takže ani na procházce nemám moc odpočinku.
Jsem se jaksi rozepsala. Mějte se všechny maminky krásně, políbejte za mě své ratolesti a brzo se ozvu… a těším se, co nového u vás.
Pa a dobrou noc.
Rachel a zlobidla Ninuš a Honzuš
Zurecek - i když máš jedno dítko, překrásnou EMily, jsem si jista, že Ty bys roli maminky dvojčátek zvládla na jedničku! Jak jste se měli u babičky a jak jste oslavili roček?

 
Anonymní  23.08.04 22:04

Ráchel,
to je moc krásný článek, mám pocit, jako bych to psala já, přesně jsi popsala život s dvojčaty. Ano, tak to je, mít dvojčata je nádherné. Taky mi trhalo srdce, když jsem jednu držela v náručí a neměla 4 ruce :-)) a musím říct, že snad dodnes jim ještě odpočítávám brambory na talíři, abych náhodou jednu neošidila :-))). A ještě to neskončilo: stále 2× lyžařská výbava, 2× kolo, 2× discman, brusle…:-))) Těm mým holkám je už 14 let a pořád drží basu, nikdy na sebe „nepráskají“ a i přes občasné rvačky se mají moc rády. Nějaké pouto tam určitě je.
Přeju hodně štěstí,radosti, lásky, málo nervů, co nejvíc rukou a hlavně zdraví!!!!!

Pajdule od Matýsků

 
Ethel
Stálice 71 příspěvků 23.08.04 23:59

Ahoj Rachel,
mám 15 měsíční dvojčata a Tvůj článek mě moc pobavil.
Musím se přiznat, že reakce cizích lidí mě většinou spíš obtěžují než těší (včetně těch pozitivních) - když jdeš na procházku a jsi zcela vyčerpaná, takže toužíš vypustit děti na hřišti a mít pokoj a cestou potkáš 3 takové nadšence… Navíc už fakt nevím, co odpovídat na otázku „Jak to zvládáte?“

Pamatuji si, že na začátku mě taky hrozně trápilo, když jsem byla sama doma a když řvaly obě děti najednou. Dneska mě to většinou nechává chladnou :D. Člověk otupí…

S těmi pomocníky… naše děti pomáhají, ale po svém. Někde jsem četla, že maminky dvojčat mezi jedním a dvěma lety věku dětí tendují k závislosti na alkoholu a lécích - pomalu začínám chápat proč.

No, ale jsou sladcí, šikovní a dva (heč).

Ty výhody mi udělaly radost, je dobře si to občas připomenout.
Ethel, Ted a Anka

 
Rachel
Kecalka 332 příspěvků 24.08.04 06:44

Ahoj Ethel,
docela jsi mě pobavila s tím alkoholem...... ale začínám si to taky myslet… v poslední době mám čím dál větší chuť na víno a taky že si ho dám a poprvé zažívám stavy, kdy vím, co je to migréna. Z toho jejich double křiku mi v hlavě vždycky tak duní, že se kolikrát držím, abych nevybuchla.
Jak řešíš procházky s malýma? Někdo mi radí ať s nimi chodím na provaze, ale to byl snad jen vtip, ne? Ale je fakt, že jestli se mi oba rozutečou, co si počnu? Dáváš jim i na zadek, když zlobí? Hraješ si s nimi často? Já si někdy nadávám, že se jim málo věnuju, ale kolikrát potřebuju dělat něco jiného než být s nimi - uklidním se při úklidu nebo u netu. A když vím, že jim asi nic není, tak je nechávám i vyřvat… mamka mi pořád říká, že taková jsem nikdy nebyla, když jsem byla v jejich věku. Že jsem se tak pro nic za nic nevztekala…ale možná si to spíš nepamatuje. Přece nemám ty nejzlobivější děti já, ne?
Díky za každou cennou radu.
Měj se krásně.
Pa
 Rachel

 
Ethel
Stálice 71 příspěvků 24.08.04 22:20

Rachel,
Naše děti naštěstí zatím docela vydrží ve sporťáku, když vidí, že někam jedeme a protože mají zkušenost, že v parku, v lese, na louce, na hřišti atd. je pouštím, předpokládají zřejmě, že kočár je dopravní vozidlo sloužící k přepravě na lepší místa, takže se nevztekají. Když je vypustím, čile se rozeběhnou kolem… Provaz zatím nemám, učím je chodit za ruku, Anka je v tom trochu lepší, Tedýsek jde třeba vedle mě, ale chce jít sám…Když se Ti oba rozutečou, tak to si zaběháš :)
Dávám jim na zadek. Nejčastěji když si ubližují nebo dělají něco, co jsem jim před tím několikrát zakázala (už velmi dobře vědí co to je nene tyty).

Hraju si s nimi jak to jde, taky mívám pocit, že to nedělám dost často, že se málo věnuju, ale jsou dva, je tu taky manžel, domácnost, já sama a moje práce, takže to prostě víc nejde. Některé dny mám pocit, že jde jen o to přežít nějak do večera.
Děti začínají být docela samostatný (nějak moc) a nejlepší je to venku, ale to taky nejde pořád… S tou prací se to někdy blbě slučuje (a zvlášť poslední měsíc mám intenzivní pocit, že jsem hrozná chudinka :D).
Držím palce, provaz zatím nevlastním
Ethel, Ted a Anka

 
Anonymní  25.08.04 11:36

Ahojky!
Ethel, rozesmála jsi mě s tím, že ti jde na nervy komentář „jak to zvládáte?“. Já mám děti přesně roka půl od sebe, starší Sofince jsou dva a půl a Mateovi právě dneska rok. Když jdeme po ulici, Sofi pěkně vedle kočárku, Mates se veze (chodit umí, ale je to línej chlap), tak než dojdeme do parku, zastaví mě nejmíň tři až čtyři starší i mladší dámy, pochválí děti, poptají se na věk a následuje otázka: „Ježíši, jak to zvládáte?“ (často doplněná komentářem: „To už byste snad měla lepší dvojčata, aspoň by chtěla to samé, takhle má navíc každý úplně jiný program a potřeby.“) No, musím se přiznat, že už bych často taky vraždila, Sofinka se těší do parku, Mates se dožaduje pozornosti a já musím odpapouškovat aspoň tu nejkratší možnou odpověď, totiž že ono se to vždycky nějak zvládne. Tudíž jsem chodícím, živoucím důkazem toho, že na byť dobře míněné, ale lecky otravné dotazy, nemusí mít člověk ani dvojčata, hi, hi.
Sofinka vřeští, „mamí, mamí, ci čaj, prosí, prosí!“, takže jdu pro čaj. Mějte se krásně a dvojčátka ať krásně rostou.

Jindra + šelmičky (od Ed a Štěstíček)

 
Monis
Zasloužilá kecalka 550 příspěvků 25.08.04 12:04

Juchúúúú, dvojčátkový deníček, supeer :o))

Ahoj Rachel,

vzpomínáš si na mě? Psaly jsme si když Tvým bobkům byly 3 měsíce, no a příští týden budou 3 měsíce našim holčindám :o)) to je fofr, co?
Ráda Tě zase po dlouhé době vidím a dvojčátkový deníček je bezvadný nápad, je super, že sis na to udělala čas. A ještě jednou děkuji za všechny rady a Tvou sdílnost, moc mi to pomohlo.

A teď k deníčku:
Těhotenství jsem měla velmi pohodové, steně jako Ty bez blinkání a nevolností, a i bez zašití a skončilo mi nad všechna očekávání přirozeným porodem. Holky by asi ještě v bříšku pobyly, ale když mi přišla sms od Keiko, že se její holčičky už narodily a to měly termín až po nás, tak si daly noc na rozmyšlenou a ráno do toho práskly :o)) Prostě jsou to zvědavý ženský a nechtěly zůstat pozadu. Dokonce i poporodní diagnózu měly stejnou, to aby až si budou povídat, si neměly co vyčítat :o))) Tak to jen tak na okraj a zdravím tímto Zuzanku a Klárku a přeji vše nej k dnešním 12 týdeninám :o)))

Kočár - do mhd jsem se s ním ještě neodhodlala, schody a úzké vchody do obchodů mě fakt dopalují. Miluji rozevírající se dveře na fotobuňku :o))))) Kočárky máme dva: Hartan na procházky a konstrukci od Bébé confortu na autosedačky k doktorce a nákupy s autem. Hlavně ten druhý je mým velkým pomocníkem a díky němu se ze mě ještě nestala opice a taky budí nejvíc pozornosti :o)))

Oblečení - kolikrát i sourozenci s dvouletým rozdílem po sobě nemohou dědit, nebo dědí ten starší po mladším, protože ho předehnal. Naše holky si drží půlkilový rozdíl, takže po sobě dědit mohou :o))

Lékař - všude jezdíme ve třech, tedy já a obě holky, další osoba (babička nebo manžel) s námi byla jen ze začátku, pak jsem to odmítla, že je to zbytečné. Holky jsou hodné a nevřískají, tkaže tento problém jsme zatím neměly, že bych je musela nějak utěšovat.

Pláč - málokdy brečí najednou, to už je musím hodně naštvat tzn. někde se zaseknout, že pak mají hlad. Když brečí jedna, druhá se zatím nepřidává.

Krmení - máme flaštičky, takže může krmit i manžel, ale někdy pak mám problémy poté, protože jinak je mám načasované, že se budí hlady po sobě s rozestupem a né najednou a když se takhle sladí na stejný čas, tak je to hoňka. Před každým denním krmením (4× denně) cvičíme, takže tím se ten interval prodlužuje a pláč zintenzivňuje. No když vidím, že se k něčemu takovému schyluje tak je jen nakrmím a cvičíme až za hodinu. Párkrát jsem jim vrzla flaštičky oboum najednou, ale není to ono, když jim to teče z papuly tak to člověk nestíhá otírat a chybí mi ten kontakt.

Hračky - hrazdičky nemáme, budu je vyrábět a budou dvě, to vím jistě :o))

Plenky - slyšela jsem, že se dají sehnat za velkoobchodní ceny, ale nikde jsem na nikoho kontakt nenašla, takže platíme jak mourovatí a koš na plenky se plní o 106. Vynáší je tatínek :o)

Koupání - tak to přesně vystihuje moje pocity, občas si takto povzdechnu nejen po koupání, ale i po tom cvičení, kdy jsme spocené obě dvě a mě čeká ještě jedno kolo.

Nošení - Zatím si nezávidí, takže to je v pohodě.

Mateřská „dovolená“ - co dodat, snad jen že si to vážně užívám a do práce se nijak nehrnu :o))

To že na procházce a vůbec kdekoli jsme středem pozornosti mi někdy moc vhod není, né vždycky na to mám čas i náladu.
Dvojčata jsou opravdu senzační, mít jen jednoho prcka tak se o něj s manželem pereme a babičky mohou jen tiše přihlížet. Takhle jim je občas půjčíme, teda hlavně moje mamka by mi chtěla pomáhat neustále, ale to já zase nechci, takže jsme si to vyříkali a až na malé výkyvy je to v pohodě. Druhá babička se do ničeho moc nehrne a mě to teda vůbec nevadí. Když jsem půjčila holky mojí mamce na procházku asi na hodinu tak na mě manžel koukal jako na krkavčí matku, že je nechávám jít samotný :o) Teď by je chtěl nechat svojí mamce i na krmení a to zas nechci já :o)))

Naše holky mají také své speifické hry, třeba: kdo si sundá ponožku (většinou obě a jen pravou), kdo se líp převrtí do jiné polohy, kdo se odkope, častěji vyplivne dudlíka, kdo počůrá přebalovák nebo pokaká, kdo častěji přeruší cvičení čůráním atd. Však to jistě znáte.
Taky na nich pozoruji, že dost často když spí, tak mají ručičky ve stejné poloze, prostě to jsou dvojčata :o)))
Jako daslší výhodu bych uvedla, že přivádějí rodiče na lepší nápady a vedou k větší kreativitě :o)) Když má člověk běhat k jednomu vypadávajícímu dudlíku tak prostě běhá, když už jsou ty dudlíky dva tak přemýšlí jak je v těch pusinkách zafixovat, aby nevypadávali :o))) Přeborník na zlepšováky je můj manžel :o))

Tak to by od nás mohlo prozatím stačit. Mějte se moc a moc krásně, oblíbejte za nás svá dvojčátka a neztrácejte humor :o)

Monča a Alžběta + Anežka (zítra 12. týdnů)

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele