Dyslexie - hrozba pro školáka ? 4. díl

Šárka  Vydáno: 09.11.06

Náprava dyslexie
Před zahájením nápravné péče je nutno stanovit pomocí speciálních testů, do jaké míry ovládá dyslektické dítě čtení a psaní. Nápravný program je pro každé dítě více méně individuální, při nápravě není nutné se zabývat věcmi, ve kterých dítě nechybuje.

Lidský mozek je naštěstí velmi učenlivý. Pro dyslektiky dnes existují nejrůznější programy uzpůsobené pro jednotlivé formy dyslexie. Jde především o procvičování manipulace s fonémy, rozšiřování slovní zásoby, zlepšování plynulosti čtení a pochopení textu. Výcvik nenechává nic náhodě. Probíhá v sekvencích a je repetitivní, to znamená, že naučená látka se vždy opakuje. Dobrým způsobem, jak dosáhnout plynulosti, je číst nahlas a nechat si nenásilně opravovat chyby. Mozek si tak vytváří správné asociace mezi slovy a zvuky hned od začátku. Dobré je využít i jiné smysly. Například doplnit psaný text videozáznamem a podobně.

Je nezbytné, aby po celou dobu docházky byla dětem se specifickými vývojovými poruchami učení věnována speciální péče.
V současné době lze zajišťovat speciální péči v těchto formách:

·Individuální přístup v rámci běžné třídy základní školy. ·Reedukace vyškoleným učitelem v kroužku nebo v doplňovací hodině. ·Reedukace prováděná speciálním pedagogem, který dochází na školu. ·Ambulantní péče prováděná v pedagogicko-psychologické poradně. ·Specializovaná třída pro děti s poruchami učení. ·Dětská psychiatrická léčebna pro děti, u nichž se objevují i další poruchy a porucha učení je velmi závažná.

Po stanovení diagnózy specifické vývojové poruchy učení je třeba zvážit, který typ péče bude pro dítě nejpřijatelnější. Nejlehčí formy poruch učení je možné napravovat přímo v základních školách v rámci normálního vyučování. k tomu je ovšem třeba, aby byl učitel seznámen s problematikou specifických poruch učení, aby znal základní nápravné metody a aby je dovedl přizpůsobit potřebám dítěte. Pro dítě se závažnějším stupněm poruch učení je nejvhodnější zařazení do specializované třídy. Umožňuje mu udržovat kontakt s normálními školními osnovami a s normálním výukovým postupem a přitom mu zajišťuje cílevědomou pomoc v oblasti jeho specifického nedostatku.

Při vlastní nápravě je nutné dodržovat určitá pravidla:

·je nutné vycházet z výsledků odborné diagnózy ·rychlost postupu při nápravě je individuální ·atmosféra při nápravném procesu musí být příznivá ·je nutno dítě povzbuzovat, nekritizovat je, být trpělivý, zvyšovat sebedůvěru dítěte, užívat formu her ·cvičit se musí v době pro dítě přijatelnou (dítě nesmí být unavené), po dobu pro dítě přijatelnou (tak aby se příliš neunavilo) a pravidelně (denně) ·do nápravného procesu se musí zapojit jak rodiče, tak učitel

Specifické metody nápravy jsou zaměřeny na procvičování a posílení zanedbané hemisféry. Neexistuje žádná univerzálně uplatnitelná metoda nápravy. Všechny metody jsou závislé na specifických potřebách dyslektického dítěte a na jeho tempu učení.
Texty s nimiž při nácviku pracujeme je nutno obměňovat, aby se je dítě nenaučilo zpaměti. Obsah a obtížnost textu musí odpovídat věku dítěte a jeho čtecím schopnostem. Během nácviku by měla obtížnost textu stoupat úměrně s růstech čtecích schopností dítěte. Na konci učební terapie se dyslektickému dítěte dá ke čtení text, který byl použit na počátku, aby bylo možno zjistit, jaký pokrok dítě udělalo.

Používané metody nácviku:

·metoda obtahovací - dítě obtahuje jednotlivá písmena a současně je vyslovuje ·metoda barevných kostek - písmena jsou barevně odlišena ·metoda měkkých a tvrdých kostech - pro odlišení měkkých a tvrdých slabik apísmeni / y ·metoda čtení pomocí okénka - v archu barevného papíru se vystřihne čtecí okénko, to má velikost slabiky (slova, několika slov), posunuje se plynule v textu, zbytek textu je zakryt a nepůsobí rušivě, dítě tak nemá možnost chaotických pohybů očí, čte jen jednou, neopravuje se, čte skutečně a nehádá ·metoda rozkládání slov - slovo je vytvořeno z jednotlivých písmen, ta jsou napsána na jednotlivé čtvrtky papíry a přichycena kancelářskými sponkami na širokou gumu. Roztažením gumy dítě vidí, že se slovo rozpadá na jednotlivá písmenka ·metoda skládání slov - písmenka jsou napsaná jednotlivě na čtvrtkách papíru, ze stejných písmenek se tvoří více slov TAM - TMA - MAT ·společné čtení - při společném čtení dyslektického žáka a dospělé osoby si dítě lépe osvojí správné čtecí návyky, jako intonaci a rychlost čtení ·orientace v textu - dítě v textu hledá slova zadaná učitelem ·vyškrtávání samohlásek, dělání obloučků od jedné slabiky ke druhé ·hra se slovy - vynechávání písmen (bobule - boule), přidávání písmen (křída - křídla), záměna písmen (čert - terč), rébusy (lis 100 pad = listopad)

Nejdůležitější etapou při nácviku čtení je správná fixace (tzn. upevnění si - zapamatování) jednotlivých písmen. Až teprve poté může dojít ke čtení slabika posléze celých slov.

Děti, které mají problémy se zaměňováním písmen (např. bxd, axo, mxn) si musí nejdříve zafixovat písmenka všemi smysly:

·napsat, popř. i se zavřenýma očima ·ohmatat makety písmen, popř. je z drátků nebo modelíny vytvarovat ·vybarvit nebo podtrhat v textu „problémová“ písmena ·přečíst slabiky nebo slova, která obsahují to určité písmeno ·sluchem vnímat a rozlišovat hlásky ·procvičovat pravolevou orientaci

Další důležitou etapou při čtení je slabikování, které je nutné si důkladně osvojit. Pokud příliš brzy přejdeme ke čtení celých slov, může u dítěte dojít k tzv. dvojitému čtení(dítě si přečte potichu pro sebe po písmenkách či slabikách a pak teprve odříká nahlas).

Porozumění čtenému textuje velmi důležité při vyučovacím procesu. Mezi nejvíce užívané cvičení patří např.:

·přiřazování slov či vět k obrázkům ·ilustrace textu

Dalším způsobem, jak pomoci dítěti s poruchou čtení je:

·příprava na čtení textu= rozbor článku, který bude číst, čtení obtížných slov v textu ·práce s textem= spočítat odstavce, věty, přečíst všechna slova začínající např. písmenem p ·čtení textu= stínové čtení (rodič čte 1 slovo před dítětem), párové čtení (čteme současně s dítětem), střídavé čtení (1 slovo rodič, 1 slovo dítě), hromadné čtení (čte více osob najednou), popř. přečíst 2× - 4× stejnou větu

Moderní metody nápravy dyslexie pomocí počítače:

Při nápravných cvičeních s dyslektickým dítěte je možné zapojit i počítač. Tato forma nápravy je pro dítě přijatelná a hravá forma doplnění základního nácviku. Při práci s počítačem si dítě někdy ani neuvědomuje, že právě probíhá nácvik.
Programy zaměřené na předškoláky a prvňáčky, které jsou vhodné k nácviku poznávání písmen (je možné je použít i pro dyslektiky)

·Alík ·Klubíčko ·Všeználek ·Chytré dítě

Specializované programy pro dyslektiky

·Soví písmenka ·Soví slabiky ·Soví slova ·Soví věty a texty ·Soví knihovník ·Soví pohádky ·Soví čítanka ·Soví hřiště ·Soví noviny ·Hrátky s Alfonsem ·Hrátky s Barborou ·Dyslexie ·JÁJA

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Zet
Zasloužilá kecalka 857 příspěvků 10.11.06 19:57

Velice děkuji za tento článek:-).
Já sama jsem dyslektik a můj bratr také. Ovšem vyrůstali jsme v době, kdy tento specifický přístup nebyl. Můj bratr měl horší formu. Do jeho 7. třídy mu maminka veškeré učivo denně předčítala, sám nebyl schopen ho pochopit. Maminka používala podobné zde popisované metody. Se zakrýváním ostatních slov, a roztrháváním delších slov na nás na oba. Bratr se nakonec vyučil a při práci si dodělal maturitu.

Já si pamatuji, jak jsem si vymýšlela při čtení. Stačila mi první 3písmena a zbytek jsem domýšlela. Pokud jsem nahlas předčítala text, nikdy jsem nebyla schopna pochopit obsah. Nešlo to soustředit se na obě věci najednou. Stejně tak psaní, pokud mělo být něco napsáno čitelně a gramticky správně - už jsem se nemohla soustředit na obsah. Takže písemky jsem psala nejdříve na nečisto, a pak je doslova „obkreslovala“ do srozumitelné formy. Přesmyčky a písmena s bříškem na druhou stranu jsou můj denní chleba dodnes.Díky za automatické opravy ve Wordu:-). Takže jsem měla i dosti velký problém s cizími jazyky. Předčítat něco nahlas mi stále dělá problémy.
Přesto všechno jsem odmaturovala s vyznamenáním, i když mě to stálo více usilí. Nakonec jsem i při práci vystudovala vysokou školu.
Prostě dyslexie není v žádném případě o inteligenci. Můj bratr je jeden z nejchytřejších lidí a lidí s nějvětším rozhledem co znám.  

Takže ještě jednou děkuji. Článek si uložím, protože dyslexie je dědičná záležitost, takže to budu pro svého syna pravděpodobně potřebovat…Ale nebojím se toho…Pokud máte takové děcko, tak se toho taky nebojte!!!:-) Je to sice dřina, ale vyplatí se:-).  

Zet + Romča (7,5měsíce)

Vložit nový komentář