Eliáš – nositel světla

Fiducia  Vydáno: 12.02.11

Životní cesta chlapečka, který vnesl slunce do života dvou lidí, i když světlo světa nikdy nespatřil. Naše štěstí trvalo osm a půl měsíce…

Psal se den 24. ledna roku 2010. Bylo na leden neobvykle teplé, slunečné počasí. Ten den se nic zvláštního nestalo. Jen dva mladí lidé slavili, že už rok se mají rádi. „Lásko, víš, kam odpoledne půjdeme?“ Zeptala se a objala ho. „Samozřejmě, ještě si pamatuju, kam jsem tě vloni pozval,“ smál se a k odpovědi přidal polibek.
Strávili báječné odpoledne na místě jejich první schůzky, večer začali dobrou večeří v hezké restauraci a zakončili dlouhým, něžným milováním.

Dny běžely dál svým všedním tempem, z ledna se stal únor. Sobota večer, ona byla sama doma. V šeru u lampičky četla snad po sté svou oblíbenou knihu. Tentokrát jí však myšlenky běžely jiným směrem, než k napínavému příběhu. „Je možné, abych byla těhotná,“ ptala se sama sebe. „Je to tak, čekám chlapečka.“ Slyšela sama sebe pronášet s jistotou. Všechny pochybnosti byly ty tam. Cítila zmatek, dojetí, a hlavně nekonečné štěstí. „Ne, to není možné,“ přemýšlela dál. Menstruaci čeká každým dnem, nevolnosti žádné, to je hloupost. „Nechápu, jak jsem na to přišla,“ řekla si pro sebe, ale přesto se dál spokojeně usmívala.

Události, které následovaly vše potvrdily. Ženská intuice se nemýlí. V rychlém sledu následovala vynechaná menstruace, nástup nevolností, a konečně první prohlídka u gynekologa. Ležela na vyšetřovacím lůžku, vedle tiše vrčel ultrazvuk a starší, přívětivý lékař jezdil sondou po břiše, které nezůstane dlouho ploché. „Sestři, pojďte se podívat,“ zvolal lékař. Sestra mu nahlédla přes rameno. Vyděšená těhule se upřeně zadívala na monitor. Neviděla nic, kromě neurčité šmouhy. „To jsme tady měli naposledy…“ sestra se zamyslela, „u paní H. a ta už bude rodit.“
Uff, bude rodit. Takže je všechno v pořádku? Nebyla schopna slova. Konečně lékař promluvil k nastávající rodičce.
Psal se den 24. ledna roku 2010. Bylo na leden neobvykle teplé, slunečné počasí. Ten den se nic zvláštního nestalo. Jen dva mladí lidé slavili, že už rok se mají rádi. „Lásko, víš, kam odpoledne půjdeme?“ Zeptala se a objala ho. „Samozřejmě, ještě si pamatuju, kam jsem tě vloni pozval,“ smál se a k odpovědi přidal polibek.
Strávili báječné odpoledne na místě jejich první schůzky, večer začali dobrou večeří v hezké restauraci a zakončili dlouhým, něžným milováním.

Dny běžely dál svým všedním tempem, z ledna se stal únor. Sobota večer, ona byla sama doma. V šeru u lampičky četla snad po sté svou oblíbenou knihu. Tentokrát jí však myšlenky běžely jiným směrem, než k napínavému příběhu. „Je možné, abych byla těhotná,“ ptala se sama sebe. „Je to tak, čekám chlapečka.“ Slyšela sama sebe pronášet s jistotou. Všechny pochybnosti byly ty tam. Cítila zmatek, dojetí, a hlavně nekonečné štěstí. „Ne, to není možné,“ přemýšlela dál. Menstruaci čeká každým dnem, nevolnosti žádné, to je hloupost. „Nechápu, jak jsem na to přišla,“ řekla si pro sebe, ale přesto se dál spokojeně usmívala. „Gratuluju, maminko. Plody jsou v pořádku.“ V pořádku… Úlevou začala slzet. Počkat! Plody? „Čekáte dvojčátka,“ smál se lékař. No, nazdar!

„Ahoj Zlato,“ přivítal ji po návratu z práce. „Jak jsi dopadla u doktora?“ Ptal se hned ve dveřích a bylo vidět, že má skutečný zájem. „Jsem těhotná,“ řekla prostě. Smáli se, objímali, plakali štěstím. „Miluju tě,“ šeptal. „Už teď ti to s bříškem sluší.“
Byli přesvědčení, že je čeká devět měsíců těšení, napjatého očekávání a radosti. Jak se oba mýlili. Ji čekal kolotoč kontrol a nejrůznějších vyšetření. Neustálé nevolnosti, výkyvy nálad, kontroly, odběry krve, ultrazvuky, okamžitý nástup na rizikové těhotenství. Přese všechny těhotenské radosti byla nejšťastnější ženou pod sluncem, svoji těhotenskou průkazku hýčkala jako vzácný poklad. On hýčkal ji. Vlastně je všechny tři.

První trimestr utekl jako voda a mladí rodiče stáli ruku v ruce před velkou starou porodnicí. Čekal je druhotrimestrální screaning plodů. Hrdě, jak se na nastávající maminku patří, se ohlásili na recepci a po krátkém čekání byli uvedeni do šeré místnosti s moderním ultrazvukovým přístrojem a velkou obrazovkou. „Vy jdete s těmi dvojčátky, že?“ usmívala se milá sestřička. Přikývla. Už se nemohla dočkat, až svoje drobečky zase uvidí. Lékařka zahájila vyšetření, posouvala sondou a oni mohli dění v bříšku sledovat jako film. Sice nedokázali bez pomoci rozlišit hlavičku od placenty, ale dívali se na ten pulsující shluk buněk jako na největší svátost.
Doktorka stále neříkala nic, začínala se trochu mračit. „To je zvláštní,“ konečně promluvila. „Já tam vidím jenom jedno.“
Diagnóza zněla syndrom mizejícího dvojčete. Šok, bolest nad ztrátou jednoho z miminek, pocit selhání. Tohle se přeci neděje jen tak, museli udělat něco špatně. Nezbylo, než se s nastalou situaci smířit. Konečně, na všem zlém je i dobré. Budou se moci naplno věnovat druhému miminku.

Čas běžel dál, těhotenství prospívalo, už byla ve 30. týdnu. Miminko rostlo a matčiny tělesné proporce s ním. Necítila se jako žena, spíš jako hroch. Nesnášela svoje obrovské tělo, nenáviděla přítelova slova o tom, jak je krásná. Věděla však, že to dělá pro své děťátko a pro něj by vydržela prostě cokoli.
Chystali se spolu na další prohlídku. Snad už se tentokrát dozvědí, jakého pohlaví je miminko, které se už za pár týdnů vyklube na svět. Oba chtěli znát pravdu od začátku, ale potomek si postavil hlavu. Jednou bylo ještě příliš brzy, příště měl mezi nožičkami pupečník, nebo si tam strčil ruku. Až dnes. „Tak já už vím, co to bude,“ usmíval se lékař. Oba bloudili pohledem po monitoru. Už dokázali rozeznat jednotlivé části miminka, ale určit pohlaví? To ne. „Tak maminka se podívá tady,“ řekl doktor a uculoval se. „Žena to přeci musí poznat.“ „Kluk,“ vykřikla máma. Čekají tedy opravdu chlapečka. Od té chvíle kupovali miminku všechno modré. „Počkej, až se vylodí holka,“ škádlil svou ženu nastávající otec. Sám však byl rád.

Přal si syna, parťáka na lumpárny. Už se těšil, jak budou zlobit matku a budoucí sestřičku. „Holka, nebo kluk, nemáme vybraná jména,“ vzpomněla si. „Tobiáš,“ odpověděl bez váhání. „Hm, ne.“ Ležela na gauči a sledovala sportovní noviny. „Proč ne?“ nehodlal vzdát svůj návrh tak snadno. „Protože,“ nadechla se k poučce, „Tobiáš má svátek dva týdny po termínu. Chceš, aby slavil svátek a narozeniny současně, jako já?“ „No, dobře, máš pravdu,“ souhlasil. „A co navrhuješ ty?“
Neodpověděla, přemýšlela o dokonalém jméně pro jejich dokonalého synka. Chce to něco neobvyklého. Cítila, že jejich dítě bude výjimečné. Nechtěli, aby se jméno dalo všelijak komolit a zdrobňovat. A nemínili podlehnout nějaké módní vlně. „Patrik Eliáš střílí … a GÓÓÓL!!“ ozvalo se z televize. „Patrik“ řekla nahlas. To jméno se jí líbilo. Jenže se vůbec nehodilo k příjmení. Hmm, a co… „Eliáš,“ pravil. „Bude se jmenovat Eliáš.“ Oběma se to jméno okamžitě zalíbilo.
Je rozhodnuto, čekáme Eliáše.

Miminko Eliáš rostlo, prospívalo, kopalo jako o život. Dělal samou radost, a rodiče na něj byli náležitě hrdí. Překulilo se léto a září zahájilo podzim. Byla už skutečně neohrabaná, protivná a obrovská. Cítila se však nejlíp za celé těhotenství. Byla klidná, vyrovnaná a připravovala se na porod. Vůbec se nebála. Těšila se. Až budou tři, až svého chlapečka poprvé uvidí. Termín měli vypočítaný na 12.10. Zbývaly necelé tři týdny. Ještě si naposledy vyrazí s přáteli a pak už budou raději doma. Jak řekli, tak udělali. Užili si hezký víkend v dobré společnosti. V pondělí vstávala s vyhlídkou na dalších minimálně dvou týdnů nudy a samoty. Uběhl den, dva. Odpočinek vlastně není taková hrůza, jak si vždycky myslela. Hodně spala, četla, chodila na procházky se psem.

Ve středu 29. 9. se od rána necítila dobře. Zvracení, průjem, šílená únava. Vlastně ten den jenom jedla a spala. Byla 38 týdnů a jeden den těhotná. Maličké v bříšku se vrtělo taky málo. Proti přemetům posledních dnů se jen sem tam zavrtěl. Večer přišel z práce, den jako každý jiný. Navečeřeli se, chvíli si povídali u televize a asi v deset hodin se chystali jít spát. Usnula v okamžiku, kdy se hlavou dotkla polštáře. Spala do chvíle, než ji probudilo mokro. „Bezva, už ani neudržím moč,“ spílala si. Šla se převléknout. V koupelně, narazila na svého muže. „Ehm, broučku, něco z tebe teče.“ Stáli v koupelně, on nahý, ona se citila trapně. „Nepraskla ti voda?“ zeptal se vyplašeně.
Plodová voda! Proč ji to nenapadlo?!
„Jedeme,“ zavelel a začal se oblékat. Pobíhal po bytě beze smyslu. Tu sebral džíny, tam ponožku. „Máš sbaleno? Je ti dobře? Nemáš bolesti?“ Vykřikoval, jako by rodil on. Ona stála v koupelně a koukala na kaluž, která se jí tvořila mezi nohama. Třásla se, neschopna činu. Musel ji pomoci s oblékáním. Vzal tašku, klíčky od auta a za 10 minut byli v porodnici.

Na příjmu test prokázal plodovou vodu. Připojili ji na monitor a čekali. Za chvíli se na pacientku přišla podívat porodní asistentka. „To je divný,“ pravila. „Můžete se položit na záda?“ Žena si beze slova lehla. Jednala automaticky, necítila radost, že za pár hodin konečně sevře svého syna v náručí. Necítila nic.
Porodní asistentka štelovala něco na přístroji, mračila se, potom bez slova odešla. Vrátila se za chvíli s lékařem.
Doktor se mračil stejně. Postupně přišlo několik lékařů, všichni se mračili. Nikdo nic neříkal. Rodičce začaly stékat po tvářích horké slzy. Něco je špatně, věděla to. Muž jí stál po celou dobu za hlavou, ničemu nerozuměl. „Vašemu miminku netluče srdíčko. Je mi to líto.“

Jedna věta stačila k tomu, aby se zhroutil celý jejich svět. Objímali se, plakali. Vůbec nevěděla, jak se ocitla na porodním pokoji. Dostali oba erární oblečení, ona tabletu na vyvolání porodu, a čekali. Téměř okamžitě se dostavily nepřetržité bolesti. Někdy v průběhu noci dostala epidurální anestezii. Bolesti ustoupily. Jí to bylo jedno. Necítila nic, než prázdnotu. Ležela v nemocniční posteli, plakala a tiskla mu ruku. Byla tma a ticho.
Nepřirozený klid přerušila žádostí, ať dojde pro sestru. Potřebuje prý nutně na toaletu. Cítila obrovské tlaky na konečník, skoro se to nedalo vydržet.
Místo sestry přispěchala porodní asistentka. „Nejdříve si vás vyšetřím,“ řekla a udělala. „Vždyť hlavička je už tady!“ Vykřikla. Běžela někam. Za okamžik se pokoj zaplnil lidmi. Prý budeme rodit.

Podívala se na něj. Viděla jeho obličej tak bledý, plný strachu a bolesti. „Prosím,“ téměř šeptala. „Běž domů.“ Nechtěla, aby ji takhle viděl. Nechtěla, aby šel pryč. Přesto nic neřekla, a on odešel. Lékařka ji vysvětlila, co má dělat. Přikývla a tlačila. Potom plakala. A zase tlačila. Při čtvrté kontrakci najednou cítila obrovskou úlevu.
Bylo 5 hodin 10 minut. Venku se rodil další den a ona právě porodila svého syna. Všechna fyzická bolest, všechny tlaky byly pryč. Cítila jenom obrovskou bolest v srdci. V pokoji bylo úplné ticho. Do poslední chvíle věřila, že se doktoři pletou. Že je všecno tak, jak má být. Ale chlapeček neplakal. Pevně zavřela oči. Nechtěla vidět vůbec nic.
Následoval porod placenty, šití a bylo po všem. Konec. Obrovské prázdno za tím, čím posledních 9 měsíců žila.

Zůstala v pokoji sama. Po chvíli přišla další lékařka. Pediatr. Řekla, že se narodil chlapec, vážil 3 580 gramů a měřil 52 centimetrů. „Chcete ho vidět,“ zeptala se tiše.
Rodička zavrtěla hlavou.
„Dobře,“ řekla lékařka a odcházela. Už už brala za kliku, když se žena tiše zeptala: „Můžu ho vidět?“
Lékařka přikývla a odešla. Za chvíli se vrátila s miminkem v náruči. Vložila ho matce do náruče. Byl tak maličký, tak křehký. A svému otci až neskutečně podobný. Měl záplavu černých vlásků, velké oči s dlouhými řasami, malé rtíky zarputile semknuté. Poprvé se na svého nádherného syna. Poprvé a naposled. Přála si, aby tahle chvíle nikdy neskončila. Tiskla maličkého Eliáše k sobě a šeptala:

Navždy tě budu milovat, Andílku.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
Stránka:  1 2 Další »
 Váš příspěvek
 
najny
Ukecaná baba ;) 1851 příspěvků 12.02.11 17:21

Fidunko :hug: to krásné tě čeká, věř tomu :hug: vím, že jsi holka statečná a znám tu bolest…znám teba a vím, že se pereš statečně, drž se dál a věř v lepší zítřky… :hug:

 
rendys314
Kecalka 332 příspěvků 12.02.11 17:40

:cry: NEVÍM CO NAPSAT,JEN,ŽE JSEM TO ČETLA SKORO BEZ NADECHNUTÍ. :-? JSEM ZROVNA 38TÝDEN.ZAJÍMALA BY MĚ DIAGNOSTIKA PROČ :roll: ELIÁŠEK UMŘEL,CO SE STALO. :think: DOUFÁM,ŽE BUDETE MÍT BROZ MIMINKO A ZAPLNÍ VAŠE SRDCE A ŽAL. :andel:

 
Evinula  12.02.11 17:42

Když tohle čtu je to hrozny ,mam doma čtyř měsični holčičku a nedovedu si to ani představit.Proč se tohle musi dit?Nevim jaky slova utěchy bych měla vubec napsat .Musito byt těžky .Bud silna a snad časem to nebude tak strašně bolet.Přeji hodně sil…

 
Staninka30
Extra třída :D 10052 příspěvků 12.02.11 17:44

Ahojky.
Milá maminko snad ti jednou malej Eliášek do tvé něžné naruče přinese nového malého tvorečka moc ti to přeji.
JE TO VELICE SMUTNEJ PŘÍBĚH :cry: UPLNĚ PRÁZDNÁ NÁRUČ VÁM DÁ BRZO MIMINKO.
Brečela jsem u toho a přečetla jedním dechcem.
K tomu už nemám co dodat.
Moc ti celé rodince přeji jen a jen radost.
Jsi statečná žena :hug:

 
Sabrine
Ukecaná baba ;) 1474 příspěvků 12.02.11 18:15

To je hrozný je mi to líto.Uplně jsem se do toho vcítila a po tváři mi stékají slzy :cry:

 
makinav
Povídálka 38 příspěvků 12.02.11 19:08

Smutný deníček, je mi to líto a vůbec všech maminek, které to musí prožít a prožívají. Takové věci by se neměli stávat. Mám doma čtyřměsíční holčičku, celých 9 měsíců jsem se o ní bála a bojím se i teď. Snad to brzy přebolí. Posílám velké objetí :hug: a mnoho síly.

 
gretina
Stálice 70 příspěvků 12.02.11 19:24

Je mi to moc a moc líto. Posílám ti hodně síly a maličkému vzkaz, aby ti brzy poslal další miminko :hug: :hug: :hug:

 
Veronik61
Zasloužilá kecalka 888 příspěvků 12.02.11 19:31

Fidu, napsala jsi to moc krásně! Musíš věřit, že bdue líp. Jsi statečná holka!!!

 
AmyLee  12.02.11 19:45

Fidunko :hug: :hug: :hug:

 
oblacek
Echt Kelišová 7988 příspěvků 2 inzeráty 12.02.11 20:27

Uf tečou mi slzy proudem. Krásně napsaný a tak strašně smutný.
:hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: posílám moře sil! A nejvíce ze všeho přeji ab yjste se brzy dočkali zdravého miminka. :hug: :hug: :hug:

 
Jaja027
Zasloužilá kecalka 913 příspěvků 12.02.11 20:36

Je mi to hrozně moc líto, věřím, že Ti Eliášek brzy pošle miminko :hug: :hug:

 
Daniellla
Kecalka 143 příspěvků 12.02.11 20:40

Je mi to strašně líto,…to by se vážně nemělo stávat. Přeji moc moc sil :hug: :hug: :hug:

 
Fiducia
Neúnavná pisatelka 18895 příspěvků 12.02.11 21:06

Dekuju vsem za precteni, podporu, slova utechy :hug: Proc se to stalo tady verejne psat nebudu a nechci. Na pripadne SZ rada odpovim :kytka:

 
Fiducia
Neúnavná pisatelka 18895 příspěvků 12.02.11 21:07

Najny, Veroniku, Nihasko mam vas rada, holky moje :hug: :hug: :hug: Drzte se :hug:

 
careynka
Neúnavná pisatelka 19493 příspěvků 12.02.11 21:15

Ahoj Fidu, pamatuju si Te z nasi diskuze o rijnatkach, je mi moc lito, co Vas potkalo, bolelo to o to vic, ze jsme rodily vsechny „stejne“. Nevim, co rict, denicek je nadherny, napsany tak krasne. Tecou mi slzy. Posilame s Vojtiskem hodne sil a uz jen same stesti :-( :hug:

 
lulushka
Extra třída :D 10178 příspěvků 12.02.11 21:23

Fidu, mě je to tak líto, valí se mi po tváři slzy jak hrachy…proč se tohle musí dít :cry:
Napsala jsi to moc krásně, jsi statečná, moc na tebe myslím :hug: Eliášek určitě brzo pošle sestřičku nebo bratříčka a toho bude opatrovat, aby se mu nic nestalo :hug:

 
LucieŘ
Závislačka 3673 příspěvků 12.02.11 21:31

Placu a plcu.preji am aby jste meli miminko co nejdrive,ale chapu ze to neni tak jednoduche.

 
Karinkaaa
Ukecaná baba ;) 1475 příspěvků 12.02.11 21:53

To je mi opravdu líto ani si nedokážu představit jaké to je.Ale přeji mnoho sil a ať máte krásné a zdravé miminko :hug: :andel: :srdce:

 
lele08
Kecalka 480 příspěvků 12.02.11 21:59

Tvůj příběh je také velice smutný, jako každý příběh z deníčků prázdná náruč, do kterého jsem nedávno také psala svůj příběh. Posílám hodně sil a :hug:

 
Monjie
Generální žvanilka 22973 příspěvků 3 inzeráty 12.02.11 22:12

fidu, je dobre ze jsi se trochu vypsala! mam te rada! drz se!

Příspěvek upraven 12.02.11 v 22:53

 
Barbulka
Závislačka 2751 příspěvků 12.02.11 22:17

je mi to moc líto :hug: :hug: :hug:

 
MegK
Kelišová 7055 příspěvků 12.02.11 22:31

Fi víš že jsem tu pro tebe :hug: :hug: :huban: :hug: :hug:

 
Fiducia
Neúnavná pisatelka 18895 příspěvků 12.02.11 22:51

Holky, Meg, Mon, Careynko, Lulushko zlata moje :hug: Tohle mi nedelejte. Vy jste me rozplakaly :hug:

 
Milli76
Zasloužilá kecalka 740 příspěvků 12.02.11 23:11

Fidunko, zlatíčko moje :hug:
Mám tě moc ráda :srdce: . Věřím, že se na tebe štěstíčko brzy usměje :-) . Móóóc a moc ti to přeji. :mavam:

 
Fiducia
Neúnavná pisatelka 18895 příspěvků 12.02.11 23:49

Milli mam te rada :hug: :hug: :hug:

 
katynka21
Závislačka 2976 příspěvků 12.02.11 23:52

Fidunko i když jsem ti psala už tehdy do SZ, tak musím po přečtení deníčku napsat znovu.
Myslím že si můžu dovolit popřát jménem všech mamin z říjňátek moooc štěstíčka a věřím, že příští deníček už bude o tom, kolik radosti vám dává nový uzlíček štěstí…a vím, že ho budeme číst už brzo :hug:

 
fisulenka  13.02.11 00:17

Bože můj, toto si nedovedu ani představit. Moc vám držím palce a myslím na vás…ať je Eliáš andělěm strážným pro vaše další miminko…Život je někdy až příliš krutý. Jste neskutečně silná a milující žena, dokážete to vše překonat a věřím, totiž VÍM, že vaše miminko, které budete svírat v náručí, bude chránit váš andílek. Myslím na vás :srdce: :srdce: :srdce:

 
mluvecka
Ukecaná baba ;) 1435 příspěvků 13.02.11 00:33

Četla jsem já a plakala, četl můj muž a pláčeme oba :cry: Smutné a neskutečně bolestivé. Před 3/4 rokem jsem se v práci loučila s kolegyní, odcházela na MD. Dopadla, bohužel, naprosto identicky :cry: Tragické a nepopsatelné, slova útěchy nelze najít… Jen popřát hodně sil a víry a požádat čas o milostrdnost. Hodně sil, Fidunko. :hug:

 
Týnuše1980
Extra třída :D 11502 příspěvků 13.02.11 07:21

Fidunko - Slz jsem se neubránila. A te´d Ti jen přeju , ať Tě potkává samé štěstí

 
vrobca
Hvězda diskuse 47183 příspěvků 50 inzerátů 13.02.11 08:04

Fidu :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:

 
rhiannon
Neúnavná pisatelka 15388 příspěvků 13.02.11 08:10

Moc krásně napsané, ale moc smutné…pevně věřím, že už tě čeká jen to krásné :hug: :hug:

 
BettyB.
Echt Kelišová 8231 příspěvků 13.02.11 10:25

Fidu- nádherně jsi to napsala. Je to tak strašně bolestivé :cry: Je od vás opravdu statečné, že jste se každá z vás z vaší diskuze rozhodly sepsat deníček.

Přeju ti, už jen ty šťastné chvíle :srdce:

 
Nerine
Kelišová 5305 příspěvků 13.02.11 11:35

Fidunko :cry: :cry: :cry: :hug: :hug: :hug:

 
Prochazkasrdcem
Zasloužilá kecalka 718 příspěvků 13.02.11 12:15

Fidu: :srdce: :srdce: :srdce: :hug: :hug: :hug: ty jsi tak krásná a křehká dušička!!!moc Ti přeju,ať se Ti brzo život rozvine a vedle milujícího muže se Ti podaří mít vysněné miminko :srdce: :hug:

 
monulka78
Zasloužilá kecalka 772 příspěvků 13.02.11 14:22

Fidunko, také mi tečou slzy proudem, Eliášek Vám oběma brzy pošle zdravé miminko, moc držíme palečky!!! :hug: :hug: :hug:

 
piskle2
Ukecaná baba ;) 1570 příspěvků 13.02.11 16:55

Fidu :hug: :hug: :hug: :hug: Je mi to tak moc líto. :cry: Jak píše Najny, bude lépe. Musí být. :hug:

Příspěvek upraven 13.02.11 v 16:56

 
Jita.tutik
Kecalka 470 příspěvků 13.02.11 18:54

Bože, brečím jako želva, je strašné, co se ve světě děje, je to nespravedlivé…přeji mnoho sil a lásky k překonání takové ztráty… :srdce:
Musím říct, že když to čtu, tak si člověk najednou váží všeho, co má, protože si neumím ani představit zažít něco takového. Přeji mnoho štěstí. :hug:

 
Kiwio
Kecalka 347 příspěvků 13.02.11 19:52

Je mi to moc líto. Přeji mnoho sil tobě i celé rodině. Obdivuji každou kdo tady něco podobně bolestivého sepíše. :srdce:

 
zitorka
Ukecaná baba ;) 2198 příspěvků 13.02.11 22:18

Je mi to moc líto…drž se…vím, jaké to je… :hug: :hug:

 
vvero
Ukecaná baba ;) 1113 příspěvků 13.02.11 23:32

ELIÁŠEK měl Vás rád, Vy JEHO ještě víc,
přišla zlá chvíle a ON musel odejít.
Ať přijde k Vám alespoň ve snu,
když nemůže v bdění,
ať máte lepší sen než probuzení.
Posílá svůj pozdrav všem, kdo měl HO rád,
JEMU už se nerozední, navždy bude spát.
Od života dostali jste pěstí,
ať ANDÍLEK Váš brzy přinese Vám nové ŠTĚSTÍ!!! :hug:

 
katchuli86  14.02.11 12:58

vím co prožíváš a soucítím s tebou,mě moje malá Markétka umřela po 23 dnech od svého narození.Ta bolest je neuvěřitelná,ale věř,že časem to trochu přebolí,nikdy nezapomeneme,stále je budeme milovat…

 
Haňulda
Zasloužilá kecalka 714 příspěvků 15.02.11 12:36

tak jak doufám já že mi můj andílek Julinka pošle někdy sourozence tak doufej i ty.....ono člověku asi nic jiného nezbývá…je mi to moc líto.. :cry:

 
ameli
Povídálka 12 příspěvků 17.02.11 13:48

Je mi to líto. Vím,jak moc to bolí,10 dnů po vás se nám narodil mrtvý chlapeček ve 30. týdnu,nás zradil pupečník.Každý den na něj myslím a ptám se proč, proč zrovna my?
Přeji Vám i všem ostatním maminkám andílků hodně síly a ať se brzy dočkáte svého vytouženého uzlíčku.

 
evinax  20.02.11 13:47

myslím na Vás všechny smutné a nešťastné, když to tady všechno čtu, svírá se mi srdíčko a pláču. Pře 8 lety se mi stalo to samé, do teď mám ošklivé sny, zapomenout nejde,ale člověk musí jít dál. Doktoři nezjistili důvod, prostě týden před termínem naší holčičce přestalo tlouct srdíčko.Teď máme doma 6ti letého raubíře, který mi vynahrazuje ty bezesné noci,kdy jsem pozorovala, jestli se hýbe v bříšku,jestl kope, bála jsem se,nikdo mi nemohl pomoci. A bojím se stále … Ale múžu Vám všem slíbit, že čas tu bolest otupí, všem držím palce a přeji hodně síly a statečnosti, protože tu na ten boj s osudem potřebujute!!!!Hla­vu vzhůru!

 
Simoncicak
Zasloužilá kecalka 584 příspěvků 21.03.11 22:54

Obdivuji Vás že dokážete takhle otevřeně psát o bolesti která se Vám přihodila.Moc mně to mrzí a přeji Vám aby jste brzy svého Eliáška počali znova,věřím tomu že k Vám vrátí a držím Vám palečky :cry:

 
phoebe003
Zasloužilá kecalka 877 příspěvků 28.03.11 20:42

Nádherně napsaný neskutečně smutný příběh, až mi tečou slzy. Slova lítosti jsou v takové chvíly k ničemu, já vím :-( A proto vám raději popřeji štěstí a mnoho sil, protože tohle se jen tak překonat nedá. Držte se oba. :srdce:

 
Monjie
Generální žvanilka 22973 příspěvků 3 inzeráty 28.03.11 20:47
:huban:

Příspěvek upraven 28.10.11 v 17:16

 
klarys1  29.03.11 19:25

mam doma 7 tydenní holcicku a nedovedu si to predstavit,nejde to :-( brecim a drzim pesticky na lepsi chvíle :-( hodne uspechu a zdraví !

 
Zuzka06
Povídálka 18 příspěvků 18.05.11 22:21

Jsi silná a obrovsky statečná… je to hrozné co se stalo, to si nikdo z nás nedovede představit. přijde mi to jako nejhorší věc, co se může ženě stát. A ani nechápu jak je možné, aby de facto zdravé miminko spokojeně odpočívající v bříšku, najednou odešlo. Je to strašné… vždycky jsem si myslela, že jsou tam v bezpečí,a že se něco nepodařit může až při porodu. Věřím, že se vám časem určitě podaří mít miminko, a Eliášek na vás bude dohlížet… Modlím se za něj…
Drž se, obdivuji Tě, jsi úžasná žena… :srdce: :srdce: :srdce:

 
sarkasak  29.05.11 15:41
:cry: :cry: :cry: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :andel: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:
Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 Další »
Poslat
nový deníček