Eliščina cesta na svět

Lucka182  Vydáno: 27.10.15

Nedávno jsem napsala deníček o svém těhotenství… teď bych chtěla shrnout svůj porod. :)


2 komentáře

Bylo 14. 10., když jsem šla na pravidelnou kontrolu ke svému gynekologovi. Jako první jsem šla na monitor, kde bylo vše v pořádku… Doktorovi se ale vůbec nelíbil můj tlak. Už tři týdny jsem ho měla hraniční a teď byl spodní tlak 95. Řekli mi, že mě předají do nemocnice a že si mám domluvit odvoz. Doktor se se mnou rozloučil a přál mi hezký porod… V žádném případě mě ale nenapadlo, že už druhý den budu mít malou u sebe.

Jeli jsme proto do porodnice, kde mi udělali vstupní vyšetření. Doktorka mě vyšetřila a oznámila mi, že s takovým tlakem a vzhledem k tomu, že mám za dva dny termín, nepatřím nikam jinam než na porodní sál. Porod mi tedy budou vyvolávat i přes to, že porodní cesty nejsou vůbec připravené.

Rozklepaná jsem se šla obléct a vyšla z ordinace ven za přítelem. Když jsem mu řekla, že jdu rodit, myslel si, že si z něho dělám srandu. :D

Ještě než jsme přišli k porodním sálům, tak jsem se rozbrečela, protože mě popadl strašný strach. Takhle jsem si to opravdu nepředstavovala… Strašně moc jsem chtěla přirozený porod.

Nicméně jsme přišli k příjmu a tam mi řekli, ať si obleču jejich košili a všechny svoje věci nechám ve skříňce. Ať si vezmu jen to, co budu chtít u porodu. Přítel jel mezitím domů pro tašky, protože jsme se cestou domů nestavovali.

Natočili mi monitor a píchli nějakou injekci na tlak. Přešla jsem na porodní box, který mi přidělili a čekala na přítele. Mezitím mi doktorka zavedla první tabletu na vyvolání. Žádnou změnu jsem necítila a ani podle doktorky se nic nezměnilo, proto mi dali druhou s tím, že když nezabere, budu tam muset spát a pokračovat budeme ráno.

Samozřejmě se nic nezměnilo, a tak jel přítel domů. Mě dali na pokoj vedle porodních sálů a řekli mi, ať spím. Že pokud neusnu, dají mi injekci. Já jsem naštěstí i přes stres a řev z porodních sálů kolem usnula. Ráno o půl sedmé jsem se vrátila na box a zavedli mi další tabletku. Přítel chvilku na to přijel a čekali jsme… pořád nic… porodní cesty připravené, ale neotevřená ani na cm. Zavedli mi tedy čtvrtou. Po ní už jsem začala cítit bolest v podbřišku. Byl to prostě velký tlak.

Nejvíc mě štvalo, že jsem musela být skoro pořád na monitoru. Na monitoru už byly vidět docela velké kontrakce, ale nepravidelné. Píchli mi vodu, a to už začaly být bolesti strašné. Po 40minutovém monitoru mě poslali do sprchy, ať si nahřívám břicho teplou vodou a hopsám na míči. Poslechla jsem je a opravdu to pomohlo. S každou další kontrakcí mi odcházela trocha plodové vody s krví. Vrátila jsem se ze sprchy a zase hopsala na míči.

Kontrakce už jsem musela psím dýcháním prodýchávat a dost to bolelo… spíš teda nesnesitelně tlačilo. Kontrakce stále nepravidelné. Měla jsem třeba tři po minutě a pak další až za čtyři… Tím spíš to bylo hrozné, protože se to nedalo očekávat. V docela krátké době jsem se ze dvou centimetrů otevřela na šest až sedm. Dodalo mi to strašnou energii a říkala jsem si, že ten kousek ještě musím zvládnout.

Natočili mi další monitor a zkoušela jsem různé polohy. Nejlepší to pro mě bylo na míči, ale kvůli monitoru jsem musela ležet. To byl horor. Píchli mi oxytocin do kapačky, kterou mi dávali antibiotika na streptokoka a začalo peklo. Kontrakce stále nepravidelné, ale už tak časté, že jsem si mezi nimi nemohla ani na chviličku odpočinout. Naštěsí po docela krátké době jsem byla na devět. Potom šel vidět už jen lem a oznámili mi, že zkusíme tlačit.

Dost mě překvapilo, že tak brzo. Na každou kontrakci jsem tlačila třikrát a snažila se co nejvíce vzpomenout na tlačení aniballu, což bylo ale k ničemu. Bylo to úplně jiné. Po nějaké době tlačení jsem už začínala být naprosto mrtvá. Pořád jsem opakovala, že to strašně bolí a ptala se, kdy už bude venku.

Hlavou mi kolovaly věty z deníčků, co jsem tady četla: „Na dvě zatlačení byla venku“ a začínala být zoufalá.

Snažila jsem se dát do tlačení co největší sílu. Porodní asistentka mi oznámila, že vidí spoustu tmavých vlásků. Zase nával energie. Drtila jsem příteli ruku až do krve. Pořád mi obkružovali rukou hráz a druhá doktorka mi tlačila na břicho.

Ozvy klesaly a já jsem ucítila strašně ostrou bolest, jak mi stříhají hráz. Udělali mi to mimo kontrakci, což doteď nechápu. Zatlačila jsem znova a byla venku hlavička. Tělíčko už byla hračka.

15. 10. 2015 v 15:49 se nám narodila Eliška. Míry 3340 g a 50 cm.

Viděla jsem, jak ji má porodní asistentka v ruce a byla celá do modrá. Naštěstí ale zabrečela a to mě uklidnilo. Slyšela jsem jen, jak říkají, že měla dvakrát šňůru kolem krku a byla obličejem nahoru, místo dolů. Proto šla špatně vytlačit…

Dali mi ji na břicho a hned jsem byla klidná. Hlavičku měla strašně šišatou, ale koukala na mě a já jsem byla šťastná. Byla teplučká a malinkatá. Vůbec neplakala, jenom koukala.
Dali nám červenou deku a nechali nás spolu dvě hodiny. Potom šli s přítelem malou otřít a mě mezitím šili. Šití bylo hrozné… ale zvládnout se to dalo, když jsem věděla, že už to mám za sebou. Nakonec nástřih i natrhnutí z obou stran.

Maličkou nám odnesli nahoru na novorozenecké a mě po sprše převezli na křesle na pokoj. Přítel donesl věci a pomohl mi je vybalit. Já jsem nebyla schopná vstávat z postele. Malou nám dovezli hned po chviličce a byla úplně kouzelná. Nejvlasatější miminko na patře.:)

Zkoušela jsem ji kojit, ale nešlo to. Vůbec se nechtěla přisát. S kojením jsme bojovali ještě dalších několik dní. Malá skoro pořád spala a já jsem začínala být zoufalá. Vůbec nepila… Nakonec nám přišli na to, že má hodně vysokou hodnotu bilirubinu (přes 300).

Oznámili nám, že domů nepůjdeme a že musí na fototerapii. Tři hodiny u mě a tři hodiny v inkubátoru pod lampou. Začali mi kvůli tomu dost silné poporodní deprese. Byla jsem úplně zoufalá. Nejenom, že malá nechtěla pít, ale ještě měla žloutenku a vůbec jsem nevěděla, kdy nás pustí domů.

Projížděla jsem internet a četla hrůzostrašné příběhy o tom, jak byly s dětmi maminky v nemocnici kvůli žloutence i několik týdnů. Pořád jsem brečela… Po prvním dni fototerapie jsem ale viděla pokrok. Malá líp pila a byla trošku živější. Barvičku měla taky lepší. Řekli mi ale, že na propuštění to ještě není a že budou ve fototerapii pokračovat.

Další den ráno jsem netrpělivě čekala na vizitu. A přišla dobrá zpráva - bilirubin klesl na 204, takže nás pouští. Byla jsem štěstím bez sebe, věděla jsem totiž, že abych začala dobře v klidu kojit, musím být doma. Stále se bojím toho, že se bilirubin zvýší a budeme muset zpět do nemocnice. :-( Ale doufám, že to už bude v pořádku. Malá naštěstí od příchodu z porodnice přibrala a snad to tak bude i dál.

Už papká líp. :) Sice si říká pokaždé jinak - jednou po hodině a jindy po třech, ale doufám, že to je normální.

Začátky jsme neměli lehké, ale to asi většina maminek a miminek. Co ale vím jistě, je to, že ji budu navždycky milovat a starat se o ni nejlíp, jak dovedu. :srdce:

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.5 bodů
 Váš příspěvek
 
Misel02
Závislačka 4244 příspěvků 27.10.15 07:34

Ahojík autorko moc gratuluji ke krásné holčičce porod jsi měla pěkný :-) jinak o malou se neboj dávej jí co nejvíce na světlo třeba pod okno at na ní jde světlo z venku a uvidíš že to bude o lepší a malá pak ti bude spát kdekoliv pač bude na to zvyknutá :-) malej se mi narodil 14.10 2014 takže o rok a den dříve :-) a ted je zněj velkej zdravej kluk :-)

 
reinkarnace
Závislačka 3709 příspěvků 7 inzerátů 27.10.15 08:00

Nechápu ten oxytocin když ses otevřela sama poměrně rychle a dost…podle mě to mohlo taky spustit vlnu kompliací :roll: pak už prostě přestáváš svoje tělo ovládat :nevim: jinak gratulace, na té druhé fotce malá spí jak andílek ;)

 
nelinka204
Kecalka 194 příspěvků 19 inzerátů 27.10.15 08:37

Ahojky autorko gratuluji ke krásné holčičce… přesně jak píše Misel02…dávej malou jen v plence na světlo pokud možno co nejvíc to půjde sluníčko jí udělá líp…mě se malí narodil 1.1.2015 a měl také vysokou žloutenku, brali nám pořád krev aby nás mohli propustit byl hodně žlutý ale podle krve to bylo v normě a klesalo to…pustili nás po 6 dnech…a ještě 3 měsíce jsme se žloutenkou bojovali…ted už je vše v pořádku…snaž se být co nejvíc v klidu a pohodě…zvládnete to holky…

 
babanci
Ukecaná baba ;) 1411 příspěvků 27.10.15 14:52

Myslela jsem, ze miminka maji zloutenku zcela bezne. Ja rodila 3×, vsechny deti zloutenku mely a ostatnich maminek na pokoji taky. Rikaly jsme jim citronky.

 
andilek2766
Závislačka 2753 příspěvků 1 inzerát 27.10.15 16:14

Gratuluji k Elišce :potlesk:, mě to čeká každým dnem… Taky ve Zlíně, tak se u mě střídaj stavy naprosté paniky a stavy psychické připravenosti

 
gabriela2013
Stálice 82 příspěvků 2 inzeráty 27.10.15 17:10

Velka gratulace ke krasne vlasate holcicce. :)

 
miruska11
Ukecaná baba ;) 1491 příspěvků 27.10.15 21:01

Moc gratuluji k holcice, porod nebyl nejlepsi ani nejhorsi. hezky jste to zvladli. Nechapu ze pises ze te sili az po tech dvou hodinach? Me sili hned. nedokazu si predstavit ze by to udelali az pak :nevim: :nevim: :nevim:
@babanci mala zloutenku nemela vubec. Rikali ze to je krevni skupinou, nebo tqk nejak.
@andilek2766 paniku si nepripoustej. Tes se ze brzy uvidis uz konecne toho andilka a vsechno bude krasne. Psychika u porodu dela vazne hodne. Tak hodne stesti, at mas kras ny rychly bezbolestny porod jako ja :lol:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele