Eliško, nikdy si tě nepochovám

nika30  Vydáno: 25.05.11

Je 19. července 2005 a já stojím před inkubátorem a koukám na mého prvorozeného syna, který se narodil ve 25. týdnu těhotenství. Hladím si bříško a volám ho zpátky k sobě a bolestí, která mi bere všechny mé ostatní smysly se nemůžu ani nadechnout. Myslela jsem si, že už nikdy mi nebude hůř, Bože jak jsem se moc mýlila.

Náš Adámek
6 komentářů

Zvažovala jsem jestli i já jsem mám napsat náš příběh a podělit se o moji bolest, která i po pěti měsících pořád přetrvává a zřejmě bude až do konce života. Nevím, jestli dělám dobře, když sem chodím a čtu Vaše smutné příběhy plné bolesti. Je to jako sypat sůl do ještě nezhojené rány, ale nemůžu si pomoci. Pochopit může jen opravdu ten, kdo tím prošel.

Zpátky k mému prvorozenému, dostal jméno Adam, první muž na zemi s takovým jménem, přece se mu nemůže nic stát. Ale já tu dnes nechci psát o něm, tak to rychle zkrátím. Byly to nejhorší dny, týdny, měsíce, ale u mě bohužel i roky. Hrozně dlouho jsem se z toho dostávala a než abych se radovala z mateřství, tak jsem pořád čekala, jaké bude mít postižení, co přijde. Uvidí, uslyší, bude vůbec někdy chodit a co vývoj, jak to že ještě nedělá to a támhle to, pořád jsem ho tahala po různých psychologikých vyšetřeních, teď vím, že psychologa jsem spíše potřebovala já. Adámek to všechno zvládl, je to šikula, v červenci mu bude šest, neříkám, že nemáme problémy, je hyperaktivní a má špatnou jemnou motoriku, ale co, to mu přeci k plnohodnotnému životu nevadí.

A teď zpátku k tomu, o čem jsem chtěla psát. Je léto, červenec 2010, a já jsem těhotná, né, ještě to nemám potvrzené, ale cítím to, určitě jsem. Samozřejmě že čekám miminko, ale ne, neraduji se, mám hrozný strach, strach z toho, co když, co když porodím předčastně. Doktor mě uklidňuje, „že není důvod se něčeho obávat, že jsem zdravá ženská a že vše bude v pořádku“. Přesto ho prosím o žádanku, dle mého do jedné z našich nejlepších porodnic, a to k Apolinářovi. On sice trochu naštvaný a ukřivděný, zřejmě z toho že mu nevěřím, mi ji vypsal. A tak jsem jezdila do Prahy, týdny plynuly a já byla ve 21. týdnu, přijmutá do nemocnice s nálezem.

14 mm čípek a samozřejmě, že jsem se otvírala. Každé další vyšetření bylo horší a horší a já jsem ztrácela i poslední zbyteček naděje, že donosím mimi do rozumného týdne. Jediné, co jsem nechtěla, abych znovu stála před inkubátorem jako před pěti lety, říkala jsem si, to nevydržím, „zabije mě to“. 6. 12. 2010 byl nález tak pokročilý, že jsem byla totálně bez čípku a otevřená na pět prstů. Slyším jak doktor říká, musíme ji převést na porodní sál. A já je prosím, nedělejte to „zabije mě to“, nechci mezi rodící maminky, prosím.

Byla jsem skoro ve 24. týdnu a miminko mělo 500 g. Musela jsem, musela jsem na porodní sál do kóje, kde jsem strávila ještě pět dnů, pět dnů, které mě totálně zlomily. Ležela jsem tam mezi plodovou vodou, krví, na toaletu jsem nesměla, aby jsem náhodou neporodila do záchodové mísy, nepřipadala jsem si jako člověk a přestala úplně komunikovat s rodinou, nikoho jsem u sebe nechtěla, jen svého manžela, který ale ani neměl sílu na mě koukat. Ale to není nic proti bolesti, která mi každou větou, co tam byla vyslovená, „maminko máte holčičku“, anebo „tatíku pojďte si vyfotit chlapečka, je nádherný“, vjížděla jak dýka do srdce.

V pondělí ráno mě odrodili, byla jsem 24+0, narodila se nám holčička 520 g a já jsem na to byla sama, manžel neměl sílu. Dali jsme jí jméno Eliška a já opět stojím u inkubátoru a rve mě to na kusy. Opět říkám doktorce svoji větu, když se narodila, musí žít, to už by mě fakt „zabilo“. Eliška nám umírá po třech týdnech života, na perforaci střev a spousty dalších komplikací. Můžu si ji pochovat, jen proto, aby mi mohla umřít v náručí. Poprvé a zároveň naposled držím svoji dceru a je to krásný pocit držet ji, vůbec si nepřipouštím, že ji chovám naposled. Udělala jsem si otisky ručiček i nožiček a omyla ji, teď s odstupem času vůbec nechápu, kde jsem na to vzala sílu, ale asi jsem na ni tak moc chtěla sahat, protože jsem věděla, že už ji nikdy nepohladím. Vím, že všichni pro mě i Elišku udělali maximum a proto jedno velké díky, hlavně paní MuDr. Dokoupilové z neonatologie. Je to anděl bez křídel, který drží ochranou ruku nad nedonošenými dětmi. Díky za vše a omluva za to, jak jsem se chovala, bolí to a bude bolet pořád.

Nic z toho, co jsem psala, mě nezabilo, žiji, ale jak? Eliška si vzala do nebíčka půlku mého srdce, druhou tu nechala Adámkovi, ale s půlkou srdce se žít nedá.

„Eliško, holčičko moje, nikdy tě nepochovám, nikdy tě nepolíbím, nikdy ti neutřu nos, nikdy ti neřeknu, jak moc tě miluji, nikdy spolu nesfoukneme svíčku na dortu, nikdy ti nepřečtu pohádku, a to bolí a moc, miluji tě“!

Andílku můj, kde létáš, že při mně blízko nestojíš, když nejsi se mnou, žal nevidí, kdo ví, jak vůbec vypadáš, jakou máš barvu křídel, možná jsi vzduch a vánek náš… jsi anděl můj.

A díky Vám! Opravdu to pomohlo.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.9 bodů
Stránka:  1 2 Další »
 Váš příspěvek
 
Veveří
Ukecaná baba ;) 1492 příspěvků 25.05.11 08:07

Je mi to moc líto, je to hrozné prožít takovou hrůzu a strach dvakrát po sobě. Přeju moc síly a ať ti radost ze života vrátí tvůj Adámek :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:

 
kotýsek
Ukecaná baba ;) 1934 příspěvků 25.05.11 08:18

Niky…moc smutný deníček…tet tady roním slzy a vracejí se mi vzpomínky na duben 2010,kdy jsem i já přišla o našeho chlapečka ve 26 týdnu. A ikdyž je to rok za námi,tak si myslím,že už to nikdy nebudu zase já .....ta vysmátá a beztarostná holka,kterou přece nic neskolí))))).Čas trochu otupí hroty,ale ve vnitř to zůstává.
Moc,moc přeji do budoucna,aby jsi byla štastná a práznotu v srdíčku ti zaplnilo…třeba nové miminko. O které se tetka snažíme i my,ale nějak se nedaří a nebo ještě nenadešel ten správný čas. :-(
A bud strašně štastná za Adámka,protože ten dostal obrovský dar.....a to---vybojovat si svůj život ve 25. týdnu…nes­kutečný bojovník. :srdce:
A krásnej chlapeček......... :hug:

Příspěvek upraven 25.05.11 v 08:22

 
subaru
Ukecaná baba ;) 1920 příspěvků 25.05.11 08:48

Ahoj preji hodne moc sil,presne vim o cem mluvis a co citis,nam se to stalo v roce 2008,narodila se nam Eliska ve 26tt,ale umrela uz po 5 dnech na selhani ledvin,ja si ji bohuzel nedokazala z toho soku ani pochovat,byly to nejhorsi dny meho zivota,ale nevzdala jsem to…
drz se :srdce:

 
karamelka1
Nováček 7 příspěvků 25.05.11 09:05

Ahoj,je to smutné a nespravedlivé,také jsem si tím prošla není to ještě rok,rodila jsem ve 24 týdnu a dcerka žila 9 dní,ta beznaděj,když jsem stála u inkubátoru je příšerná,já jsem si svého andílka nikdy nepochovala a dodnes toho lituji,přeji ti ať to tolik nebolí a začneš se radovat ze života a tu boles neprovází tolik slz :hug: :hug: :hug: :hug:

 
xsandra
Povídálka 23 příspěvků 25.05.11 09:13

ahoj, je to moc smutný příběh… moc obdivuju, jak jsi statečná.
věřím, že i když ta bolest nikdy nezmizí, časem se hrany obrousí a bude ti lépe… máš svého syna, který potřebuje mámu a budete si navzájem oporou.
přeji ti hodně síly :srdce:

 
Marpe
Extra třída :D 14902 příspěvků 25.05.11 09:15

:cry: Moc smutný deníček…
Posílám hodně síly a obejmutí :hug: a přání, aby se k Tobě andílek co nejdřív vrátil v podobě zdravého miminka :hug:

 
pavlak5
Ukecaná baba ;) 1853 příspěvků 25.05.11 09:27

Ahoj Niko ,chápu jak se cítíš první dítě nám umřelo ve21ttt druhé se narodilo v 25tt.
chtěla bych další ,ale strach je velký a pravděpodobnost ,že budu stát opět před inkubátorem téměř 100% :-(
Přeju ti at čas rány na duši ztupí.Paní doktorku Dokoupilovou znám taky (také jsem byla u Apolináře)-je to opravdu anděl-moc nám pomáhala.

 
jitka 11
Neúnavná pisatelka 16808 příspěvků 4 inzeráty 25.05.11 10:09

Ahoj Niko,
soucítím s Tebou, také jsem přišla o děťátko, ale ze začátku těhotenství.
Vím, že to mělo být, Bůh si to tak přál.
Držím Ti všechny :palec: , aby to brzy přebolelo. Máš tady Adámka, a určitě se další robátko podaří donosit do samého konce.
Modlím se za Tebe, aby to vyšlo. :huban: :hug: :kytka: :andel:

 
Zuzka 79
Kecalka 309 příspěvků 25.05.11 10:12

Hrozně smutné.Mě se dcera narodila ve 31.týdnu,syn ve 32.týdnu,naštěstí u nás to dopadlo dobře a dnes je jim 13 a 12 let a nic na nich není poznat.Nyní jsem v 7.týdnu,tak se modlím,aby tentokrát bylo vše v pořádku a nemuselo to maličké do inkubátoru.Přeji hodně síly,klučina je nádherný,nezbývá než věřit,že příště to snad dopadne dobře. :srdce:

 
rezinka29
Zasloužilá kecalka 898 příspěvků 25.05.11 11:15

tak tu bulím a bulím, přes slzy jsem to skoro nedočetla.
Tohle je noční můra každé mámy.....ta bolest musí být strašná…ale zkus žít…pro Adámka je to strašně důležitý…moooc ti držím palečky, aby se ti podařilo přivést na svět krásné a zdravé miminko :hug: , ikdyž Elinka to nebude…ta ti zůstane v srdíčku :srdce:

 
estrea
Zasloužilá kecalka 992 příspěvků 25.05.11 11:40

Kéž bych ti mohla nějak pomoc
:hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:

 
Ditta77
Závislačka 4156 příspěvků 25.05.11 11:42

Bože.. tak nádherně napsaný, ale tak krutý…tak strašně krutý.....nemůžu zastavit slzy.....

 
jerseym  25.05.11 11:49

Úplně chápu jak se cítíš. První miminko, chlapeček se nám narodil ve 32. týdnu, díky bohu byl naprosto v pořádku. Druhé miminko holčička nám zemřela ve 23. týdnu, nikdy na našeho drahouška Emičku nezapomenu.Bohužel já neměla možnost si ji ani pochovat. Bolí to stále i když je to již rok.Ale život plyne dál a veř tomu že i vám se podaří to co nám. V dubnu tohoto roku ce nám narodil další zdravý chlapeček, na kterého z nebíčka dohlíží naše maličká, i když opět byly komplikace a pospíchal na svět dřív. Naštěstí se nám podařilo udržet ho v bříšku do 36 týdne, těch dlouhých 12 týdnu strachu jestli to zvládneme bylo těžkých, ale chlapeček stojí za to.
Přeji Ti hodně síly, uvidíš že i přes veškerou bolest v srdíčku to časem pomine a budeš se na svět dívat jinak. Máš krásného zdravého Adámka, a ten je pro tebe nejdůležitější. :-D :-D :-D

 
helenkanai
Závislačka 3238 příspěvků 25.05.11 12:10

je mi to strašně moc líto,nedokáži si představit co musíš prožívat a nevím co napsat a jak pomoci.Upřímnou soustrast a přeji hodně sil do života.Adámek tě moc potřebuje!

 
Lakyna
Zasloužilá kecalka 991 příspěvků 25.05.11 13:45

Je mi moc líto,co tě potkalo, tohle by se stávat nemělo. Brečela jsem při čtení tvého deníčku. Posílám moc síly, máš krásného kloučka :srdce:

 
Petulikk
Extra třída :D 10106 příspěvků 25.05.11 13:46

To je tak strašně smutné a nespravedlivé :-( málem jsem to ani nedočetla, jak mi tekly slzy :-( jsi moc statečná… Adámek Tě mooc potřebuje :hug: moc bych vám přála další miminko, které donosíš až do konce a bude zdravoučké… Přeji vám mnoho sil a šťastných dnů s Adámkem :-)

 
žampion
Ukecaná baba ;) 2497 příspěvků 25.05.11 16:14
:cry: :cry: :cry:
 
Sýkorka2
Kecalka 457 příspěvků 25.05.11 17:04

Tolik mě mrzí, co jsi zažila. Kéž bych Ti nějak mohla pomoci, posílám alespoň hodně síly! :hug: :hug: :hug:
Adámek je nádherný chlapeček a moc Tě potřebuje. Drž se! :hug:

 
didafifa
Kelišová 6429 příspěvků 25.05.11 18:28

preji uprimnou soustrast :hug: :hug: :hug: taky mam sveho andilka nelinku umrela ve 23tt …kdyby jsi chtela prijd za nami do prazdne naruce me tam holky moc pomohly a asi jen diky nim jsem to zkusila znovu

 
Káčulaa
Generální žvanilka 22202 příspěvků 25.05.11 18:40

Niky také znám tu příšernou bolest a bezmoc, narodila se mi v termínu holčička, byla veliká, krásná, zdravá, nádherná, ale zůstala tu s námi jen 1,5hodiny, kdy jsem si ji mohla krmit, rozeslat všem tu radostnou zprávu o jejím zrození, ale po 1,5hodině ji odnesli a šlo to ráz na ráz, přestala dýchat, nikdo neví proč, okamžitě resuscitace, převoz do Hradce, odumírání jednoho orgánu za druhým, konec…druhý den nám zase odlétla. Jak rychle přišla, tak rychle nám odešla, strašně to bolí, ale mám doma 2 děti a člověk musí koukat dopředu a jít dál, i když mu to rve srdce, přeji ti další miminko donošené zdárně do konce. Držte se všichni a buďte silný, oni ti naši andílci vědí, proč nezůstaly, i když my nechápeme, oni to tak chtěly :-(

 
Janička 1
Kecalka 391 příspěvků 25.05.11 19:07

Je mi tě líto já bych to asi nezvládla :cry: držím palečky at máš hodně síli do dalších měsíců a at je tvůj Adámek zdravý a štastný klučina :lol:

 
Jiiriinka1
Zasloužilá kecalka 737 příspěvků 25.05.11 19:52

to je hrozný..nevim, co napsat, pořádně ani nevidim na klávesnici.. přeju moc síly :srdce:

 
mimina321
Zasloužilá kecalka 736 příspěvků 25.05.11 20:06

:hug: :hug: :hug: je mi to moc lúto…

 
andrejka87  25.05.11 20:27

Jsem z toho KO :cry: …Je mi to tak líto a slzím tu jak želva,nepříjemná zimnice po celém těle husí kůže při představě toho všeho…vím nikdy to nepochopí ten kdo to nezažil…ale věř,jsem při tobě…a do nebíčka posílám pohlazení Elišce… :hug:

 
Simoncicak
Zasloužilá kecalka 584 příspěvků 25.05.11 20:52

přes slzy nevidím moc mmně to mrzí.. :cry: :cry: :cry: :cry: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :andel: :srdce:

 
nika30  25.05.11 21:34

Zdravím Vás všechny a nemůžu nereagovat na Vaše vyjádření lítosti a zároveň povzbuzení pro mě,jedno velké DÍKY. Rozhodně jsem nečekala,že by jsi to vůbec mohlo přečíst tolik lidí. Jsem ráda,že jsem mohla napsat aspoň třetinu mé bolesti. Snažím se žít,tak jako by se nic nestalo,jen proto že nechci přidělávat starost o mě mým rodičům,kamará­dům,manželovi­...... Pravda je ta i když jak ostatní píšete „měla bych se radovat se svého syna“ není tomu tak,já děkuji i za ten nejobyčejnější den strávený s ním,ale.......ta bolest je silnější a rve mě na kusy.
Opravdu jsem si myslela,že čas pomůže,ale ono je to snad ještě horší. Vím že není žádné kdyby a proč,dnes je dnes a teď je teď,snažím se žít pro den který právě je,na nic nečekám,na nic se netěším, v nic nedoufám,jsem zklamaná,hrozně moc zklamaná z toho co nám život přinesl......a proto nevěřím že někdy bude líp.
Mám vše a přitom nemám nic,protože to co bych doopravdy chtěla nikdy mít nebudu,dala bych všechno na světě jen abych ji mohla vidět vyrůstat.

 
didafifa
Kelišová 6429 příspěvků 25.05.11 21:54

nika :hug:

 
piskle2
Ukecaná baba ;) 1570 příspěvků 25.05.11 22:01

Nika - :hug: :hug: :hug: , přijď mezi nás do Prázdné náruče

 
panibobina
Kecalka 165 příspěvků 25.05.11 22:02

je mi to strašně moc líto :-x mamka mi vždycky říkala,že až budu mít svý děti,tak poznám ten strach o ně, a teď už to vím,je to strašný přijít o vlastní dítě,přeji ti moc odvahy do toho boje s tou prazdnotou,co po Elišce zůstala ale Adámek tě taky potřebuje a čas vše zahojí,neboj bude líp a věřím,že se na vás Eliška dívá a bude vás všechny pořád chránit,držím pěsičky :srdce: vím,že se to lehko píše taky mám dceru ale čas pomáhá :srdce:

 
Katka_LEE
Ukecaná baba ;) 1741 příspěvků 25.05.11 22:54

rozbrečelo mě to :cry: :cry: :cry:
když tu teď vidím vedle mé postele postýlku s mým Honzíkem, jak hajinká a spokojeně dudá, brečím ještě víc, protože mi je líto co tě potaklo :hug: :hug:
nevím co napsat, snad jen… aby jsi měla brzo miminko a zdravé a drž se! :hug: :hug:

 
Grumlik
Zasloužilá kecalka 826 příspěvků 26.05.11 08:06

Moc mě to mrzí!!!!! Strašně moc!!! :cry: Sedím tu a brečím, a nevím, co napsat. Snad jen to, že na Tebe moc myslím a přeju ať to brzo přebolí a zůstane vzpomínka na Elišku. I když vím, že to bude bolet hodně dlouho. Jsem s Tebou!!! :srdce: :srdce:

 
Anastazye
Povídálka 17 příspěvků 26.05.11 08:35

Je mi to tak líto. Neumím si ani představit kolik bolesti musíte mít v sobě. Přeji vám hodně sil a radosti z Adámka.

 
Bibi 72
Ukecaná baba ;) 1918 příspěvků 26.05.11 11:14

tohle nikdo nikdy nepochopí…tu obrovskou bolest, kéž by šlo Ti aspoň trochu z té bolesti ubrat… :hug:
Jak psaly holky, jsi statečná…musíš být, kvůli Adámkovi, i kvůli půlce srdíčka se musí žít , i s půlkou srdíčka se dá žít.....přijď mezi nás.....prázdná náruč je tady otevřená pro Tebe… :srdce:

 
Marishka89
Zasloužilá kecalka 696 příspěvků 26.05.11 11:57

nádherně napsané, brečím tu jako želva :cry: měla jsem možnost si „vyzkoušet“ něco podobného, naše holčička má VVV srdíčka, a vidět ji napojenou na přístroje a různá pípátka a monitory, to je něco šíleného! Byly jsme na jipce v pardubicích, a taky jsem tam potkávala řadu maminek s nedonošeňátky. Jejich síla to vydržet mi brala dech :srdce: přeju moooc síly jít dál a velikou oporu v Adámkovi :hug: :kytka: :srdce:

 
Marishka89
Zasloužilá kecalka 696 příspěvků 26.05.11 11:59

A citace té píničky na konci… taky mě napadla a uplně mi přejel mráz po zádech když jsem ji viděla napsanou :srdce:

 
rhiannon
Neúnavná pisatelka 15388 příspěvků 26.05.11 18:30

Moc dojemné a moc kruté, je mi to moc líto… :cry: :hug: :hug:

 
Veru-nka
Zasloužilá kecalka 792 příspěvků 27.05.11 09:10

Ještě ted mám husí kůži :-( Neumím si představit Tvé trápení :-( …Ale pevně věřím tomu, že Eliška jako andílek Vás pečlivě hlídá a přeje si ať se zase usmíváš a vychutnáváš si svého Adámka :-) Jednou se určitě všichni sejdete a budete stále spolu :srdce:

 
Andulinečka  27.05.11 09:20

Je mi to strašně moc líto a přeji hodně sil.

 
asad  27.05.11 10:37

niky -držse jsi moc statečna,vim že si ted mysliš že vic už nemužeš dát ted vidiš to pomislne dno"nikdy nezapomenaš ale bolest se časem trochu otupy a naučiš se stim žit.mam andilka je to rok tři měsice tek vím co proživaš,ale maš krásneho zdraveho syna a pro něho tu musiš byt.

 
rošťanda
Závislačka 4085 příspěvků 27.05.11 11:48

Vůbec si neumím představit co prožíváš,ale vím,že to musí člověka rvát na kusy..jsem 24tt a pořád se o malou bojím,pořád vidím jen to špatné..ani nevím zda fakt dojdu až do konce,mám takový strach…Když to čtu,oprvdu nezadržím slzy..je to děsivý a krutý…člověk se ptá„proč zrovna já?“ A nenávidí celý svět..Drž se…přeji moc sil a věřím,že malá z nebíčka tě bude opatrovat a zašle ti novou naději :andel: Máš můj obdiv :andel: drž se kočko..posílám velké obejmutí :hug: :kytka:

 
Marketa 1991
Zasloužilá kecalka 788 příspěvků 27.05.11 13:30

to je strasny. ja se svoji psychikou bych to neunesla.. je mi to lito.. a posilam elišce :andel: :hug: drz se.. :potlesk:

 
lisacek
Ukecaná baba ;) 1661 příspěvků 27.05.11 14:34
:hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:
 
DanMaj
Echt Kelišová 8410 příspěvků 27.05.11 16:46

Tolik smutku, až jde z toho mráz po zádech. Moc bych ti přála, aby ti bylo o trochu líp :hug: :hug: :hug: A tvůj andílek je stále u tebe, bdí nad tebou a snaží se ti ulevit. Zkus naslouchat… a zulíbej Adámka, potřebuje svoji maminku strašně moc :hug: :hug: :hug:

 
JanaJanicka
Ukecaná baba ;) 1030 příspěvků 4 inzeráty 27.05.11 19:00

Niky čas opravdu pomůže. Mě se tedy nic takováho naštěstí nestalo,ale moje maminka pochovala postupně 3syny. Prvnímu bylo 6týdnů když umřel, druhému 6měsíců a třetímu kterého jsem zažila i já a velmi mi chybí 11let. Moje těhotenství byly v normálu ale bála jsem se. A stále mám obavy.

Tobě a synkovi přeji jen to nejlepší a hlavu vzhůru.Tvoje dcerka se na Tebe z nebe kouká a určitě by nechtěla aby její maminka pořád plakala.

Příspěvek upraven 27.05.11 v 19:01

 
EvaG
Extra třída :D 10548 příspěvků 27.05.11 19:15

Proč je na světě tolik bolesti? Kdo nezažil nepochopí. Dokud jsem neporodila předčasně tak jsem to ani nevnímala, slovo předčasně narozené dítě pro mě byl cizí pojem zachráněné miminko vrchol medicíny, ale pro mě jako matku něco úplně jiného něco co se dít nemá.žádná slova ti nepomůžou a neuleví, chce to čas. Máš krásného chlapečka, musíš být kvůli němu silná a ty silná žena jsi. Drž se. Je dobře, že jsi to napsala, udělala jsi další krok k tomu jít dál.

 
BettyB.
Echt Kelišová 8226 příspěvků 28.05.11 20:33

Ach ju, tohle je vždycky tak strašně smutné :cry: Přeji vám spoustu síly a třeba ještě bůh dá a zdravé miminko k Adámkovi! :srdce:

 
Sosačka
Povídálka 43 příspěvků 28.05.11 21:16

Ahoj Niko, při čtení tvého deníčku mi slzy tekly proudem a je mi moc líto, co se ti přihodilo. Já naštěstí měla štěstí, kdy mi po odběru pl. vody začala odtékat a hrozil předčastný porod - potrat. Ležela jsem 4 týdny v nemocnici a celé dny jsem jen probrečela a při každé kontrole jsem vycházela ze slzami v očích..dírka po vpichu se nezacelila a mě odtékala voda. Takhle to trvalo 4 týdny a když už mi měli začít píchat injekce na rychlý vývoj plic moji holčičky…tak se stal zázrak a dírka se uzavřela. Malou jsem donosila a 28.12.2010 se Elisa narodila zdravá a krásná…a proto ti Niki přeji,hodně naděje a sil. Kamila

 
evcav
Závislačka 4435 příspěvků 29.05.11 08:02

Smutný deníček :cry: :cry: :cry: . Andílek Eliška nad vámi bude držet ochrannou ruku. Tohle by se nemělo stávat :hug: :hug: :hug:

 
xantipha
Kecalka 124 příspěvků 29.05.11 11:40

Moc smutný příběh. Je mi z toho tak úzko, přestože se mě to vůbec netýká.Máme doma novorozenou dcerku a já si zřejmě neuvědomuji, jako máme štěstí, nedovedu si představit, že by se něco takového přihodilo nám, vůbec jsem si nepřipouštěla nic zlého a nevím, jestli bych dokázala být tak silná jako vy. Jste statečná a přeji vám hodně štěstí a síly i když vás potkalo něco tak krutého. :hug: :kytka:

 
derunka  29.05.11 20:14

Je mi to hrozně moc líto Niki. Musí být šílené prožívat takovou bolest. Bulím tu nad tvým příběhem a přemýšlím kdyby to u nás dopadlo také špatně. Mám také syna Adámka, byl neplánovaný a také od začátku samé problémy. Říkala jsem si že když už se tu objevil, tak na svět přijít musí a jméno? Asi ze stejného důvodu. Narozen také předčasně a díky bohu za to. Můj ortel byl Help syndrom a nemuseli jsme to ani jeden přežít. Nechci už radši na to myslet a radši se jen dívat dopředu. Jen se dívám jak roste a jak je kouzelný… Niki přeji ti hodně moc síly, bojuj, Adámek ti pomůže :hug:

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 Další »