Emimino na mimino, nebo naopak? Aneb z pohledu maminky

Jana.Ma  Vydáno: 13.01.11

Jeden rychlocísař, jak jsem ho prožila já.


1 komentář

Je pátek 12. 11. 2010. Za měsíc a kousek mám rodit. Rychle stihnout oběhat úřady (výměna občanky po svatbě), jít s pejskama na túru (tři šílení jack russel teriérové rovná se dlouhatánská polní procházka každý den) a večer jeden z posledních předporodních mejdánků s holkama (musím koupit květiny!). Žádná divočina – posedíme a pojíme a přespíme u jedné z nás. Času dost stihnout takových návštěv po známých do porodu ještě několik.

Vše je jinak. Na dámské jízdě povídáme a povídáme a jíme a jíme, ležím na pohovce. Něco se děje. Nemůžu udržet tekutinu, která se chystá ven. Odbíhám na wc a PLESK. Stihnu ještě doběhnout alespoň na dlažbu a je pode mnou louže vody, dosedám na wc a teče to a teče. Přemýšlím, co teď. Do porodnice se mi ještě nechce! Tak si představte, jak i v takové chvíli, přesto, že ortel je vyřčen, zkouším obelhat osud (ve skutečnosti ale jen sama sebe), že to ještě nějak půjde udělat a nebudu muset ještě rodit :-)

Uvažuji nad tím, jak vše zvrátit, nějakou chvíli než přijdu do obýváku mezi krafající holky a řeknu: „Holky, bohužel vás musím přerušit, praskla mi voda“. "Cože, cože?“ Jsou v šoku víc než já, tak je uklidňuji, že mě nic nebolí a že zavolám Petrovi, ať pro mě přijede. Nic takového. Prý jedeme hned. Ach jo. Zachovávám si před odjezdem právo na sprchu a půjčuju si kalhoty a vložky. Moje kalhoty jsou tak zralé do sušičky a vložky nemám, vždyť jsem těhotná :)

Po cestě volám do porodky, ať se připraví, že mi ASI praskla voda :-) Jako bych opravdu pořád doufala, že to tak není. Připadám si nepřipravená. Dítě už teď? Je okolo desáté večer a v nemocnici na recepci na nás paní podezíravě kouká a nevěří, že jdu rodit. Jasně, vypadám, že mi nic není, opravdu mě nebolí vůbec nic.

Sestra zkouší, jestli to, co ze mě teče, je skutečně plodovka. Činidlo zmodrá, ano je to tak. Při natáčení monitoru čtu časopis, holky čekají na chodbě, manžel už vchází dovnitř. Domů už mě nepustí. Šup do nemocniční košile s kytičkami (další jedno kvítko za chvíli vykoukne na svět). Vypisování papírů dělá doktorka a manžel, zatímco já ležím na zádech (uff) a poslouchám srdíčko prcka. Nemusím nic. Aha – prohlášení o jméně – ale já nemám ještě úplně jasno! Dobře, bude to Adam, pod tlakem se rozhoduje nejlépe :)

Ještě podepsat a hurá vyšetření. A otázky. Mám pozitivního streptokoka, chlapečka hlavičkou nahoru a před pár dny zjištěnou vrozenou vadu – přepážku v děloze (konečně známý důvod obrácené polohy miminka). A aby toho nebylo málo – v tento moment nerodím. Plodovka odtekla „klíčovou dírkou“ říká doktorka, není to porod. Je na čase se poradit se zkušenějším doktorem. Ten má během několika vteřin jasno. Mimi musí ven. Akutní sekce.

Všechno se děje tak nějak okolo mě, pořád jakoby se mě to netýkalo:). „Jedla jste něco?“ No jak by né, vždyť jsem sem přijela z mejdánku. Chlebíčky, jednohubky, dortíčky, řízečky. Bože, jak já jsem přecpaná… průšvih pro narkózu. Bude se čekat 5-6 hodin do tří do čtyř? Ne, čekat se nebude, volají anesteziologa, tahají ho z tepla domova :) Abych mohla dostat epidurál. Pokud se mi bude dělat zle, po ruce bude vše potřebné na vypumpování žaludku… těbůh, ještěže mám žaludek z plechu :) Přeskakuje se veškerá příprava, už si to mažu nejprv na porodní sál, kde mě připraví k operaci.

Mám hroznou žízeň, ale napít už mi nechtějí dát. Sestra slibuje, že mi pak na sále během operace otře pusu mokrým ručníkem. Strašná žízeň! Na porodním sále si sundavám všechny ozdoby – prstýnky, naušnice, řetízek. Vzpomenu si i na čočky, sestra mi je dává do fyziologického roztoku a zkumavky – moc pěkné a originální pouzdro na mé druhé oči :-) Dostávám nitrožilně antibiotika kvůli streptokokovi, dostávám kapačku. Fuj injekce. Jsou ale nic proti cévce, která přichází. Nebolí to, ale po zavedení mám stále ošklivou potřebu čurat a přitom to nejde. Tak a teď je ten okamžik, kdy si uvědomuji, že všchno tohle se týká mě a že se cítím nepřipravená. Začínám dostávat šok:), chovat se jako blázen, pořád dělám mmmmm :-D, abych se uklidnila.

Lidé okolo (a je jich hodně) se chovají, jakoby se tu sešli na kafe, běžný den :) Šok ale nemá šanci trvat dlouho, zvedají mě, jsem nahá a mám si sama s oporou sestřičky dojít na operační sál. Dobře jdu. Manžel zůstává v předsálí a kouká na mě přes sklo. Ulehám na operační stůl, upravují mě. Přichází anesteziolog a vysvětluje mi, co se teď bude dít. Otáčím se na bok, natírají mi záda dezinfekcí a šup, mám zavedenou hadičku do páteře. Bolí to daleko míň, než jsem si myslela, vlastně skoro vůbec. Možná je to tím, jak se soustředím, abych sebou neškubla, až přijde vpich.

Chválí mě a otáčí na záda. Účinek je velmi rychlý, trvá to několik vteřin a zalývá mě pocit štěstí, přestávám cítít tu nepříjemnou cévku, která nastartovala můj šok. Začínám se usmívat, necítím nohy, cítím se velmi dobře, jsem „opilá“. Zvedají mi před obličej plachtu, abych neviděla, co se skrývá uvnitř mých útrob. Doktoři vtipkují, cože jsem to všechno snědla a když jmenuju, říkají, že to stačí, že to vlastně uvidí sami :-D Nad hlavu mi usedá asistentka anesteziologa, sestra, co mi slíbila, že mi zvlaží rty. Teď ale ještě ne. Hladí mi tvář a celou dobu se na mě usmívá, velkou část doby jí hledím do očí.

Občas se zeptá, jak mi je. Je mi dobře. Ani nevím, co se děje dole. Během momentu se na mě obrací doktor, který operuje s doktorkou, která mě přijímala, a říká mi, ať se neděsím, že bolest necítím, ale tlak ano. Až budou vevnitř, budou se mnou lomcovat a všechno to ucítím. Taky že ano. Jen to dopoví a já cítím, jak s mojí dolní polovinou hážou a jak se mi vrtají v břichu:) Zvláštní nepopsatelný pocit, ale bolest opravdu žádná. Je to spíš vtipné :) Cítím, jak mi doktorka hupsá pod žebra a hop, slyším pláč, spíš tedy křik :-) Už je venku. Cože, už? Já tomu opravdu pořád nevěřím, na zlomek vteřiny mi ukážou miminko právě vyndané z mojí dělohy, já ho vidím, ale pořád si neuvědomuju, že je to moje miminko, moje dítě :-)

Všechno se stalo tak rychle. Do porodky jsem přijela ve 22 hod a ve 23:13 mi ukazují moje miminko… berou ho omýt, zvážit, změřit, vyšetřit. Teprve teď si uvědomuji, že celou dobu stojí za sklem manžel a všechno pozoruje, otočím se, abych na něj pohlédla, ale on zrovna běhá s foťákem a fotí fialové miminko :-) Tak, začíná ta delší část operace, šití. Šití několika vrstev, doktoři se střídají, každý šije něco :-) Teď už mi sestra zvlažuje rty a otírá celý obličej, od žízně to nepomáhá, ale je to osvěžující. Teď už se můžu usmát na manžela, vrátil se za sklo. Vyplazuje na mě jazyk, aby mě rozesmál. To se mu daří. Šití trvá dlouho, už mě to na sále nebaví, ale co můžu dělat :-)

Než to začnou sešívat, všichni přítomní, a není jich málo, se běží podívat na mojí anomálii – přepážku v děloze. To je opravdu vtipný okamžik. „Já se chci taky podívat“, povídá anesteziolog, až ve mně probouzí touhu vidět to taky :-) Tak divadlo skončilo a už je klid a šije se. Přináší mi znovu ukázat miminko! Čisté, zabalené v zavinovačce, vidím jenom hlavičku, dovolí mi si sáhnout. Je moc krásný. Maličký, ale moc krásný. Já si pořád ale nemůžu uvědomit, že je můj. Jako by mi to hlava nedovolovala. Měla bych být šťastná, že to dopadlo dobře, ale stále jen obdivuju miminko, nějaké miminko… :-D Prcek má 2280 g a 44 cm. Samá ruka, samá noha, ale to uvidím až později.

Tak hotovo, zašito, sundavá se opona, už se vidím, ale necítím :-) Začíná mi být zima, neovladatelná zima jdoucí zevnitř. Teď jí ale ještě tolik nevnímám. Vezou mě pryč ze sálu, přidává se ke mně Petr, aneseteziolog mi ještě povídá, ať si okamžitě, jak to začne přicházet k sobě, řeknu sestře o něco na bolest. Prý, když to nechám rozbolet, tiší se to špatně. Beru si jeho slova k srdci. Už jedem po chodbě, tady ještě prohodím pár slov s kamarádkama, které na mě počkaly a sestřičky jim dokonce ukázaly miminko :) Ještě se stihneme domluvit, kdy přijedou na návštěvu. A jede se dál, na pooperační pokoj. Tady strávím jednu noc a jeden den. Manžel tu smí být ještě chvíli se mnou.

Je mi hrozná zima, jak vyprchává anestezie, nepomáhá ani další deka. Musím to vydržet. Nohy ještě necítím. Spát se mi přes všechny ty pocity vůbec nechce. Sestry jsou hodné, ještě jednou mi přinášejí ukázat miminko. Manžel odchází, za nějakou dobu ležení a koukání do tmy cítím, jak přicházím k sobě. Au, ten moment jsem promeškala a musejí mi dávat injekce na utišení bolesti opakovaně. Musím prý hodně pít. Mám takovou žízeň, že to není problém. Dostávám lahvičku s cucátkem, protože se ani neotočím na bok, natož abych si sedla a napila se:-) Zůstává mi kapačka, cévka, kterou teď oceňuji, je příjemná, necítím jí. Na chvíli dokonce usínám.

Dopoledne hned přichází manžel, za chvíli i kamarádka. Dávají mi mimi na pokoj, dokud tam mám návštěvu. Sama se nemůžu a nesmím ještě ani zvednout, ani otočit. Nevadí. Odpoledne mě sestra tahá z postele a jdeme k umyvadlu si vyčistit zuby. Je to velká bolest, dá se chodit jen v předklonu a velmi velmi pomalu. Ale není to nic hroznýho, vím, proč mě to bolí, není to žádná nemoc, vůbec mi to nevadí :) Pak zase do postele, zkouší se i přiložení miminka, to se přisaje krásně, tak to budeme zkoušet dál.

Navečer mě sestra tahá do sprchy, to bude výkon! Zvládla jsem ho, pomalu, bolavě, ale zvládla. Je mi fajn, jsem čistá. Miminko je malé, musí se přikrmovat Nutrilonem, aby nezesláblo. Nestresuju se tím vůbec, říkám si buď bude krmeno tak nebo tak. Absolutně se tím nezatěžuji a možná proto se mi hned třetí den spouští mléko a vystačíme si s Adámkem s kojením, žádné dokrmování) Na stálo mi ho dávají na pokoj po jednom dni a dvou nocích. Stále v podstatě nemůžu chodit, ale tím, že jsem dostala mimi k sobě, musím se snažit a bolest rozchodit, což se daří.

Když po šesti dnech odcházím z porodnice, téměř nevím, že mi někdo řezal do útrob :-) A miminko? Adámek roste jako z vody a já už dávno vím, že je náš a jsme za něj moc šťastní! Koblížek náš :-)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.9 bodů
 Váš příspěvek
 
koralina11
Neúnavná pisatelka 16711 příspěvků 12.01.11 20:48

moc gratuluju k Adámkovi úplně se v tom vidím až na to že mě nechaly 12 hodin trápit a pak císař ale jinak pocity úplně stejné.Adámkovi i celé rodince vše nej do života

 
Caty  12.01.11 21:01

Velká gratulace k malému Adámkovi maminko :kytka: :kytka:

 
martina79
Závislačka 3051 příspěvků 12.01.11 21:10

Taky gratuluji.taky 12 hodin trápení a císař,ale už sem na to zapomněla.Ted se taky raduji z Vojtíška.
Je to moc krásně napsané.Přeju hlavně zdravíčko všem!!!

 
almondka
Kecalka 255 příspěvků 12.01.11 21:13

Krasne napsano, hltala jsem kazdy radek. Adamkovi a mamince hodne stesticka a zdravicka :kytka:

 
martice
Ukecaná baba ;) 1599 příspěvků 12.01.11 21:18

Gratuluju :kytka: Taky mám Adámka - narozeného plánovanou sekcí, ale popis byl přesný :palec: Úplně živě se mi vrátily pocity při mém porodu. :jazyk: ale bylo to fajn, ne?? :-D

 
momi33
Nadpozemská drbna 25322 příspěvků 3 inzeráty 12.01.11 21:29

Ahoj,i já gratuluji k mimi,i já jsem měla malého plánovanou sekcí,a až na bolest po to bylo u mě úplně stejné.I mě se vybavil můj porod 8-)

 
lleennttiillkkaa
Generální žvanilka 21278 příspěvků 2 inzeráty 12.01.11 21:34

Gratuluji k miminku.
Chci se zeptat budeš tu přepážku v děloze nějak řešit? Patřím totiž taky k těm šťastným, tak mě zajímá názor druhých.

 
Pajule22
Echt Kelišová 9027 příspěvků 12.01.11 21:37

Gratuluju,moc hezky popsane a s tema pocitama pri samotnem vykonu jsem se plne ztotoznila :) uplne jsem si pri cteni tveho denicku vybavila svuj porod :)

 
Petorka
Závislačka 2787 příspěvků 12.01.11 21:44

Teda to je super příběh, moc gratuluju k miminku!!!
Já jsem si celou dobu představovala sebe, prožila jsem to úplně stejně, teda bez mejdanu, ale i tak jsem byla nepřipravená o týden dřív před plánovaným císařem z důvodu KP a o necelý měsíc dřív před termínem porodu…takže přeju ať Adámek krásně roste, ať mu chutná mlíčko a hlavně zdraví celé rodině! :srdce:

 
nonina
Závislačka 3692 příspěvků 13.01.11 13:13

Nádherně :kytka: a vtipně :lol: popsaný deníček - můj císař byl hodně podobný a tak jsi mi vrátila vzpomínky.

Grattuluji k Adámkovi a přeji Vám oběma hodně zdravíčka!!! :wink: :kytka:

 
Markéta80
Nadpozemská drbna 27688 příspěvků 13.01.11 14:26

Moc gratuluju k Adámkovi. Až moc mě to připomělo můj porod :lol: . i když Tomík se anrodil akutnim císařem a byl teda obřík a já ještě jak mě ho ukázali jsme říkala že s emě nezdá moc veliký :mrgreen: :mrgreen:

 
Jita.tutik
Kecalka 470 příspěvků 13.01.11 16:38

Téééda, ani jsem nedýchala, když jsem to četla. Moc hezky napsané, gratuluji k Adámkovi. Vše dobře dopadlo a to je hlavní, asi se vás už nemohl dočkat, tak to vzal trochu hopem :wink:
Hodně štěstíčka :kytka:

 
Jana.Ma
Stálice 54 příspěvků 13.01.11 19:17

Děkujeme s Adámkem moc za gratulace a reakce. Čtěte dál, manžel si vydobyl právo napsat stejný příběh, jak ho prožil on, tak jsem ho také vložila:-)… 8-o

 
katys-kubik
Kecalka 334 příspěvků 13.01.11 19:31

nádherné :srdce: :srdce: velká gratulace k chlapečkovi :srdce: :srdce: :srdce:

 
LucinkaaV
Kecalka 448 příspěvků 14.01.11 13:00

Ahojy Jani,

předem moc gratuluji k narození syna Adámka.

K operaci - tvůj pocit znám. Také jsem rodila císařem. Malá byla hlavičkou nahoru. Rodila jsem v 37tt. a měsíc předtím jsem byla už v porodce, protože jsem měla špatný tlak a bílkovinu v moči. Nikdo nevěděl proč. Už mi začínali plánovat císaře. Kvůli tlaku a poloze miminka! a rodit jsem měla další týden. V PO ráno na velké vizitě mi řekli, že další týden v půlce těhotentsví ukončí. Já pořá jsem si říkala, kéž by to přišlo samo, abych se nestresovala že ,,zítra" se mi miminko narodí.. a co jsem nechtěla přes den mi bylo divně, skoro celý jsem ho prospala. Měla jsem i kontrakci. Tak jsem radši už nic nedostala kdyby se mi rozjel porod. A najednou po odpolední vizitě mi praskla voda. Já nevěděla co to je. Jen jsem cítila teplo mezi nohama. Vody teklo jak z puštěného kohoutku. A najednou začaly kontrakce. Tak honem na sál.. Cévka? ani nepíšu. Hrozný pocit. Císař byl taky super. A najednou dr. říká kolego vidíte to? tak jsem se zděsila a ptám se co se děje a dr. říká, že miminko bylo celou dobu jen v jedné části dělohy. Že se děloha nevyvinula úplně. proto se malá nemohla otočit hlavčkou dolu. Anestezioložka taky super. Když to přišlo k sobě byla to bolest, ale druhý den,když přinesli malou tak jsem byla šťastná a na nějakou bolest jsem si ani nevzpomněla!

Přeji Vám hodně zdravíčka a hlavně mlíčka :) Ať Adámek krásně roste :)

 
LucinkaaV
Kecalka 448 příspěvků 14.01.11 13:02

a ještě kde jsi rodila?? Já v Praze na Vinohradech

 
Jana.Ma
Stálice 54 příspěvků 14.01.11 14:06

Ahoj Luci!

Tak to jsme měly hodně podobné. Já už se taky připravovala, že budu mít plánovanýho císaře. Kvůli poloze miminka a hlavně kvůli přepážce v děloze. Na tu mi přišel Dr. v 35+0, protože na ní celou dobu naléhala placenta, tak nebyla vidět dřív. To byl definitivní ortel - miminko už se nemohlo nastopro otočit, protože právě jako tvoje holčička bylo zaseknuté hlavičkou o tu přepážku. Naopak bylo riziko nechat ho tam dýl, protože by se tam pak už hlavičkou nemusel vejít a došlo by k deformacím hlavičky nebo k horším následkům. Nehledě na to, že by se kvůli přepážce mohla prý špatně odloučit placenta (nebo vůbec). Císař se ale naplánovat nestihl, páč tři dny poté (35+3) se stal příběh odvyprávěný výš:-))).

Já jak už jsem se dověděla v 29. tt, že mimi je obráceně, byla jsem přesvědčená, že už se mi neotočí, žádný pohyby tomu nenasvědčovaly…rady typu dělejte kočičí hřbety nebo nechte si to otočit, těm jsem se jenom smála. Jsem totiž ve všem přesvědčená, že příroda nedělá nic jen tak a miminko mělo důvod být otočené. A taky že jo…teď si vem, že bysme se ty dítka snažily ještě v bříšku otočit nějakým cvičením. Člověk by jim akorát ublížil. Kdepak, nic není jen tak:-).

Pravda je, že mít naplánovaný den, kdy má přijít mimi na svět, je zvláštní, ale mně to nějak nevadilo (ani mi to nestihlo vadit:-)). Tak nakonec jsi i ty měla z plánované sekce tu akutní:-)).

I já tobě gratuluju k holčičce a přeju samá NEJ do života!

Rodila jsem v Brandýse nad Labem, já se chtěla velké pražské porodnici vyhnout na míle:-). A spokojenost velká, o jizvě dneska už nevim a mám jí krásně zhojenou. Ale to asi spíš záleží na tom, jak se kdo hojí…co ty, máš nějaký potíže s tim?

Akorát teda 9 týdnů po porodu ještě trošinku krvácím, tak bylo podezření, že mi nechali uvnitř zbytky placenty. Ale dneska jsem byla v Brandýse a primář řekl, že je to asi jen špatně zhojená tkáň, tak jsem dostala 3 včeličky a jela dom:-).

Zdravím, Jana :kytka:

 
Jana.Ma
Stálice 54 příspěvků 14.01.11 14:18

Zdravím lentilko,
přepážku se zatím nechystám řešit, když jsem v pohodě „vytěhulnila“ jedno miminko…možná to bylo štěstí, ale dokud mi to nebude působit trampoty, nechám to být. Uvidím při dalším těhu…

Jana

 
LucinkaaV
Kecalka 448 příspěvků 14.01.11 14:33

Jani já rodila v Praze a taky si nemohu stěžovat. doktroří anestezioložka a všichni byli suproví. Také mi hned co malou vyndali tak ji ukázali! byla tak malá celá fialová, nožičky zkroucené, ale krásná. Já měla jen takovýmenší problém s jizvou. Ale bohužel mi zjistili, že jsem alergická na vnitřní vlákno, kterým mě šili. Takže trošku oteklejší jizva než měla být. Ale na kontrole 6-nedělí už jsem o jizvě ani nevěděla!! Přesně jak píšeš já také říkám, že příroda to tak chtěla tak to tak mělo být a byl k tomu důvod!! Jen máš super, že ti na to přišli! protože mně to zjistili až přímo na sále. Divili se, že jsem otěhotněla přirozeně! Ale dneska mám malou doma, jsem s ní šťastná, jsem ráda, že to dopadlo tak jak to mělo dopadnout! Mně dr. říkal, že kdyby zůstala hlavičkou dolu jak už jednou byla a já ji měla rodit normálně, tak by to ani pro mě ani pro ni nemuselo dopadnout dobře!! Takže příroda ví,proč to tak mělo být! Tobě také přeji hodně štěstíčka a určitě Ti tvůj chlapeček dělá jen a jen samou radost! Jizva se zahojí a nikdo nebude vědět zda přišel na svět přirozeně nebo císařem!

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele