Emimino na mimino, nebo naopak? Aneb z pohledu tatínka

Jana.Ma  Vydáno: 14.01.11

Jeden rychlocísař z pohledu tatínka.

Všechno je mi velký:-)..


1 komentář

Byl páteční večer 12. 11. 2011 a manželka měla dohodnuté mecheche u kamarádek… takový ten „poslední společný mejdánek před porodem“. Když manželka na mejdánek odjížděla, loučili jsme se s tím, že jsem jí ze srandy říkal, ať ji ani nenapadne tam začít rodit. Já sám jsem jel na návštěvu na druhou stranu Prahy ke své kamarádce, která už sama dítko má.

Tak jsme tak s kamarádkou seděli a kecali, až najednou přišlo téma na naše těhotenství, co a jak a jak to bude s porodem. V té době jsme už věděli, že normální porod kvůli poloze dítka a dalším problémům nebude možný a bude se muset ven císařem.

My jsme byly objednáni na následující pondělí do porodnice do Brandýsa nad Labem na první kontrolu v 36. týdnu těhotenství s tím, že jsme se měli už pravděpodobně rovnou dovědět i termín toho císaře, neboť bylo jasné, že do termínu běžného porodu se čekat nebude, ale bude to raději tak o 14 dní dříve.

Tak jí to tak vyprávím s tím, že v pondělí se tedy dozvíme co a jak, ale že to vidím, že mimčo bude tak za 14 dní venku, tedy koncem listopadu. Bylo 21:10, v tom mi zvoní telefon. Koukám, je to manželka… to už bylo samo o sobě podezřelé, neboť ona když někde je a je do něčeho zabraná, tak si na mě většinou ani nevzpomene. :-) Tak to zvednu a tam se jen s ledovým klidem ozvalo: „Péťo, mě asi praskla plodová voda.“ No, co jsem na to měl říct, nejdřív jsem přemýšlel co teď a jak to zařídit.

Oba jsme byli od porodnice v Brandýse na úplně jinou stranu, ale holky u manželky to mezitím vyřešily. Naštěstí byly teprve v ranném stádiu svého mecheche a ještě neměli pořádně vypito, tak se dohodli, že manželku do porodnice odvezou a já tam hned dorazím z druhé strany. Cestou jsem se ještě stavil intuitivně doma a sebral všechny věci, které mě napadly, že by se v porodnici mohly hodit včetně těch tří tašek, které měla manželka už poctivě sbalené do porodnice s tím, že na takové věci je asi času dost. :-)

A hurá do Brandýsa. Byť to bylo jen 10 km, byly nějak o hodně delší, než když jsem svou naučenou trasu pro případ porodu jezdil jindy. Nakonec jsem do porodnice dorazil kolem 22. hodiny, probil se přes důchodkyni na vrátnici, která mě nechtěla pustit dovnitř, jelikož návštěvní hodiny už prý nejsou a že bych já šel rodit jí bylo divné. :-) Nahoře v patře už čekali kamarádky a sestra z porodnice, která ani neváhala, kdože vlastně jsem. Šup se mnou na místnost, kde už byla manželka připojená na všechno možné i nemožné a sepsat za ni všechny papíry.

Paní doktorka zatím hlásí, že je všechno v naprostém pořádku a volá druhého pana doktora. Mezitím se ptá manželky, kdy jedla naposledy apod. No, nutno říct, že když jsem slyšel, co tam za tu chvíli na tom mecheche všechno splácala, tak jsem se přestal divit našemu mimču, že se s tím jídlem do toho bříška už nevešel a rozhodl se jít na svět dřív. Sklenka vína mu navíc asi taky dodala odvahy a vlila krve do žil a pupeční šňůry. :-)

Paní doktorka už z toho ale tak nadšená nebyla a počítala a počítala, až se rozhodla, že vzhledem k těm okolnostem počkáme, až manželce trochu slehne a císaře necháme až tak na třetí hodinu ranní. Co tam? Přeci se tam nebudeme nudit takovou dobu. Poslal jsem tedy aspoň do té doby na chodbě sedící kamarádky domů, s tím, že jim tedy pak dám vědět co a jak, až bude po porodu.

Mezitím manželku převedli do vedlejší místnosti na porodní sál, kde šlo na řadu druhé kolo prohlídek. Manželka říkala, že má žízeň, ale to měla smůlu, tak jsem se aspoň napil za ní a rovnou si dal k jídlu sušenky, které jsem jí solidárně přivezl a které taky nemohla. Mě nahradily aspoň oběd i večeři, které jsem ten den vůbec neměl a bylo to na mě už znát, protože mi bylo z hladu možná víc špatně než manželce z toho porodu. :-)

Bylo asi 22:45, když přišel na porodní sál druhý pan doktor a musí říct, že s ním, jeho autoritou a rozhodností nabraly věci velmi rychlé obrátky. Třetí hodina ranní? No, to bychom se tu asi unudili… a tak bylo rozhodnuto, že není nač čekat a jde se na sál hned. Nic horšího, než že doktoři uvidí, cože to manželka z toho seznamu, který nadiktovala měla k jídlu, se stát nemůže. Já tedy mezitím volám kamarádkám, které jsem poslal před chvílí domů, aby se vrátily, že je vše jinak.

Naštěstí dojely jen na kraj Brandýsa, takže to otočily a během pár minut byly zpátky s nutným bojem s důchodkyní na vrátnici. :-) Od té chvíle už jsme viděli jen neskutečné kmitání celého personálu. Najednou se místo 3 lidí v bílých pláštích objevilo kolem nás dalších asi 5 nebo 6… ani jsem se nedokázal orientovat, nicméně na nich bylo vidět, že je to sehraný tým a každý ví, co má dělat.

Když to ovšem viděla moje manželka, tak na tu do té doby ledově klidné paní bylo vidět, že přichází náhlá krize, slzy v očích, strach, obavy… bylo vidět, že teprve teď jí došlo, co se děje a že to je nějaké rychlé. Takhle na to připravená nebyla, vždyť si myslela, že má ještě pár týdnů čas. A najednou tohle. Snažil jsem se jí na porodním sále nějak uklidnit, ale asi to moc nevnímala přes ten hukot kolem nás.

Bylo cca 22:50, když zazněl povel přesunu na operační sál, který byl hned ve vedlejší místností. Tam byla předsíňka s prosklenou stěnou, kde jsem měl být já a na celý porod koukat z cca třímetrové vzdálenosti. Škoda, že jsem nemohl být přímo u manželky, ale císař holt není jako normální porod. Celý tenhle neuvěřitelně rychlý proces měl jednu ohromnou výhodu… ta krize, která na manželku dolehla, zase hned zmizela a nestačila se ani nějak rozvinout.

Na sále hned dostala Epidural, lékaři ji připojili na přístroje a než jsem se v předsíňce otočil, už ležela na zádech, před sebou plentu a začala operace. Čekal jsem, že to asi bude rychlé, ale tak rychlé? Celé jsem to sledoval přes tu prosklenou stěnu, pan doktor stál tak, že jsem měl tu možnost vidět na tu krátkou vzdálenost úplně všechno krok za krokem. Trvalo to snad ale jen 3 minuty a už jsem viděl, jak tahají prcka ven.

A už je to tady, 23:13 se narodil náš Adámek. Sestřička ho rychle ukazuje mamince a bere hned s sebou vedle na navážení a měření apod. a říká mi, ať jdu s ní si prcka vyfotit a podívat se na něj. Opouštím tedy za sklem evidentně již spokojenou manželku, která se „usmívá“.

Prcek je úžasnej, koukám na něj a nemůžu se vynadívat. Váží jen 2,28 kg a měří 44 cm, říká sestřička a já fotím a fotím. Pak dostáváme číslo na ručičku a paní doktorka si odnáší prcka na poporodní vyšetření. Cestou ještě na chodbě míjíme naše kamarádky, které jako první prcka taky vidí. Já jsem se vrátil zpátky k manželce, která už měla bříško napůl zašité a bylo jí evidentně dobře. Jen jí přes sklo ukazuju, že je všechno v pořádku a prcek se má k životu, což ale slyšeli v celé porodnici podle jeho křiku všichni. :-)

Asi těžko to lze srovnávat s normálním porodem, ale i tenhle nečekaný císař měl něco do sebe, pro mě jako pro tatínka to byl neuvěřitelný zážitek, na který nikdy nezapomenu. Jsem strašně rád, že jsem u toho mohl být s manželkou a vidět našeho syna, jak se rodí. Teď jsou nám už dva měsíce, měříme 54 cm, vážíme 4,2 kg, máme za sebou krásné první Vánoce a stále se na našeho Adámka nemůžeme vynadívat, jak roste a jak nám dělá radost.

Nakonec bych rád tímto poděkoval celému týmu doktorů Lidáka a Homolkové za jejich odvedenou práci. ;-)

Byl páteční večer 12. 11. 2011 a manželka měla dohodnuté mecheche u kamarádek… takový ten „poslední společný mejdánek před porodem“. Kdo v tu chvíli, když tam jeli tušil, že bude až tak poslední? Myslím že už společně takový mejdan asi nikdy nezažijou… :-)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Miruše
Echt Kelišová 9870 příspěvků 14.01.11 16:27

Manželka říkala že má žízeň, ale to měla smůlu, tak jsem se aspoň napil za ní a rovnou si dal k jídlu sušenky, které jsem jí solidárně přivezl a které taky nemohla. :lol: :lol: :lol: při téhle větě jsem spadla smíchy pod stůl :palec:

Úúúžasnej deníček!!! Je to krásný když to takhle tatínek popíše. Ať vám dělá Adámek jen a jen radost!!! :hug:

Příspěvek upraven 14.01.11 v 16:41

 
evelínka79
Ukecaná baba ;) 1477 příspěvků 7 inzerátů 14.01.11 16:53

No, nutno říct, že když jsem slyšel, co tam za tu chvíli na tom mecheche všechno splácala, tak jsem se přestal divit našemu mimču, že se s tím jídlem do toho bříška už nevešel a rozhodl se jít na svět dřív. Sklenka vína mu navíc asi taky dodala odvahy a vlila krve do žil a pupeční šňůry :-)

Tak tohle se mi líbilo opravdu nejvíc :-D
Fakt super deníček a trefně popsáno :lol:*****

 
Alficek
Kelišová 5542 příspěvků 14.01.11 21:35

krásný deníček jen asi ten listopad 2011 neodpovídá,ale to nám nevadí a gratuluji k Adámkovi :kytka: :mavam:

 
Jana.Ma
Stálice 54 příspěvků 14.01.11 21:38

co dodat :jazyk:

 
Barbulka
Závislačka 2751 příspěvků 14.01.11 21:59

bombastický :dance:

 
Prochazkasrdcem
Zasloužilá kecalka 718 příspěvků 15.01.11 00:27

luxusní deníček!!!krásný pohled z chlapské perspektivy…tak ať se celé vaší rodince daří v lásce a ve zdraví :mavam: :huban: :wink: :kytka:

 
Jitulinda
Ukecaná baba ;) 1748 příspěvků 15.01.11 09:07

krásný deníček a super konec. gratuluji k Adámkovi a přeji malému do života jen to nej… :srdce:

slzící Jitul

 
Nastys
Neúnavná pisatelka 19611 příspěvků 15.01.11 10:23

moc pěkný :potlesk: přeji hodně štěstíčka :wink:

 
zuzukaa  15.01.11 10:47

OPRAVDU KRASNEEEE :palec: :palec: :palec:

 
Staninka30
Extra třída :D 10052 příspěvků 15.01.11 11:09

Krásně jsi to popsal uplně neuvěřitelně a pěkné.
Přeji malému hodně zdraví ať vám dělá jen samou radost.

 
kimbi
Povídálka 31 příspěvků 19.01.11 10:19

Moc krásné. Kéž by bylo takových postřehů od tatínků víc :-) Hodně štěstíčka a zdravíčka :srdce:

 
alexii
Kecalka 433 příspěvků 21.01.11 15:27

naprosto super deníček :mrgreen: fakt sem se musela smát :-) pohled tatínka na věc je značně obohacující :pankac:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele